Užití indikativu plqpf. a fut. II

Vztažné věty

- nutno znát vztažné zájmeno qui, quae, quod (str. 81)

- ve vztažné větě může stát jakýkoliv čas, často se vyskytne právě ind. plqpf. nebo fut. II, a to,
pokud děj vztažné věty je předčasný před dějem minulým, resp. budoucím – v češtině dokonavé
sloveso:

Vojáci, kteří zvítězili, se radovali.

Milites, qui vicerant, gaudebant.

Vojáci, kteří zvítězí, se budou radovat.

Milites, qui vicerint, gaudebunt.

´

- pokud děj vztažné věty probíhá současně s dějem věty hlavní, užíváme prostých časů jako ind.
impf. nebo fut. I – v češtině nedokonavost:

Vojáci, kteří vítězili, se radovali.

Milites, qui vincebant, gaudebant.

Vojáci, kteří budou vítězit, se budou radovat.

Milites, qui vincent, gaudebunt.

Důvodové věty

- spojky quod, quia, quoniam „protože“

- Pro předčasnost v minulosti nebo budoucnosti užijeme ind plqpf. a fut. II. V češtině opět
dokonavé sloveso:

Protože zvítězili, radovali se.

Quia vicerant, gaudebant.

Protože zvítězí, budou se radovat.

Quia vicerint, gaudebunt.

´

- Ale o současnosti v minulosti nebo budoucnosti používáme ind. impf. nebo fut. I. – v češtině
nedokonavé sloveso:

Protože vítězili, radovali se.

Quia vincebant, gaudebant.

Protože budou vítězit, budou se radovat.

Quia vincent, gaudebunt.


Podmínkové věty

Indikativy se užívají pouze u podmínkových vět reálných.

- Pro předčasnost v minulosti nebo budoucnosti užijeme ind plqpf. a fut. II. V češtině opět
dokonavé sloveso:

Jestliže uviděl moře, radoval se.

Si mare viderat, gaudebat.

Jestliže uvidí moře, bude se radovat.

Si mare viderit, gaudebit.

´

- Ale o současnosti v minulosti nebo budoucnosti používáme ind. impf. nebo fut. I. – v češtině
nedokonavé sloveso:

Jestliže viděl moře, radoval se.

Si mare videbat, gaudebat.

Jestliže uvidí moře, bude se radovat.

Si mare videbit, gaudebit.


Cum temporale

- s budoucím časem „až“; pro předčasnost v budoucnosti použijeme ind fut. II (v češtině vid
dokonavý), pro současnost v budoucnosti ind. fut. I.  (v češtině vid nedokonavý):

Až uvidím moře, budu se radovat.

Cum mare videro, gaudebo.

´

Až budu vidět moře, budu se radovat.

Cum mare videbo, gaudebo.


- s minulým časem většinou cum historicum (konj. impf. nebo plqpf.), ovšem pokud není souvislost
mezi ději obou vět, může se jednat také o cum temporale:

Když se přiblížilo jaro, Hannibal posunul tábor.

Cum ver appropinquaverat, Hannibal castra movit.

´

Když se přibližovalo jaro, Hannibal posunul tábor.

Cum ver appropinquabat, Hannibal castra movit.


Cum iterativum

- spojka cum „kdykoli“

- o současnosti (v češtině vid nedokonavý):

Kdykoli mám, dávám.

Cum habeo, do.

Kdykoli jsem měl, dával jsem.

Cum habebam, dabam.

Kdykoli budu mít, budu dávat.

Cum habebo, dabo.

´

- předchází-li děj věty vedlejší ději věty hlavní (v češtině vid dokonavý):

Kdykoli upadnu, vstávám.

Cum cecidi, surgo. (v češtině je prézens, v latině perfektum!)

Kdykoli jsem upadl, vstával jsem.

Cum cecideram, surgebam.

Kdykoli upadnu, vstanu.

Cum cecidero, surgam.

Všeobecně ve všech případech platí, že


- ind. plqpf. a fut. II použijeme, pokud je v češtině vid dokonavý a děj vedlejší věty předchází
ději věty hlavní


- ind. impf. a fut. I. použijeme, pokud je v češtině vid nedokonavý a děje obou vět probíhají
současně.