KURS OBECNÉ MLUVY KOIKHC ŘECKÉHO JAZYKA PAPYRŮ, 05TRAK I POSV. KNIH STARÉHO I NOVÉHO ZÁKONA Upravil JOSEF VAJS, profesor university Karlovy. Podíl lidů na rok 1954-35. — Číslo LXIX. 19 3 4 KOMENSKÉHO EVANGELICKÁ BOHOSLOVECKÁ FAKULTA V PRAZE JOSEF VAJS Kurs obecné mluvy KOINHC řeckého jazyka papyrů, ostrak i Starého a Nového zákona EDICE KALICH památce svatých bratří solunských CYRILA a METODA posvěcuje autor Učebnice univerzitního profesora Josefa Vajse "Kurs obecné mluvy KOINHC, řeckého jazyka papyrů, ostrak a posvátných knih Starého a Nového zákona", která byla v posledních letech již velmi těžko dostupná, patří mezi nejlepší české pomůcky ke studiu řečtiny pro studenty bohosloví. Proto se vydavatelství Kalich rozhodlo vydat její přetisk jako skripta Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze. v Práci s touto učebnicí je však pro její stručnost třeba doplňovat užíváním Mluvnice řeckého jazyka /Jindřich Niederle, Václav Niederle, Ladislav Varcl - Praha 1974/. - Pro úspěšné studium řečtiny jsou dále nezbytné tyto pomůcky: J.B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu /3. vydání Kalich, 1987/ ; Petr Pokorný - Miloslav Klapuš, Cvičebnice novozákonní řečtiny /Kalich, 1980/ a některé z nových kritických vydání řeckého textu Nového zákona. Komentovaný soupis nejdůležitější české i cizojazyčné literatury k podrobnějšímu studiu novozákonní řečtiny najde zájemce ve výše uvedené Cvičebnici novozákonní řečtiny. Před fotomechanickým přetiskem Vajsovy učebnice byla provedena revize textu, která se však v zásadě týkala pouze tiskových chyb. Jazyk učebnice, která vyšla v roce 1934-, působí sice namnoze archaicky, některých gramatických termínů se již neužívá /například časoslovo/. Přesto soudíme, že je i dnešnímu čtenáři dobře srozumitelný. Text byl proto /až na několik výjimek/ ponechán v původní podobě. Praha, srpen 1986 Milena Krejčová PŘEDMLUVA Tato příručka vyrostla, aspoň v této podobě, z okolnosti a potřeb našich dnů. Nastávající bohoslovci mají čisti Nový Zákon v řeckém originále, a nynější střední školy, až na několik klasických gymnasií, nepodávají jim k tomu dostatečné znalosti řečtiny. Byli jsme tudíž nuceni zavést praktický kurs řečtiny biblické, podobně jako na fakultě filosofické zavedli kursy řečtiny, zejména pro poslu-chače filologie slovanské. Ovšemže kniha může prospěti i samoukům, zejména těm, kdo se zajímají o čtení knih novozákonních v původním jazyce neboli originálu. Kniha se liší metodou od mluvnic středoškolských. Protože předpokládá čtenáře dospělé, širšího rozhledu a zralejšího úsudku, zavádí posluchače hned od prvopočátečních cvičení „in medias res", předkládá vybrané věty z posv. textu Písma nebo z liturgie. Proto se obyčejně každá lekce dělí na dvě části, slovesnou a jmennou, z obou pak jako výsledek se připojují přístupné texty, k praktickému procvičení probrané látky. Kurs se dělí na tři díly. V prvním podávám tvarosloví (morfologii), skloňování i časování, ovšem se stálým zřetelem na důležitější zvláštnosti biblického, zejm. novozákonního textu. Jsou to zejména nej starší, svérázné „neutrální" texty, zastoupené nej staršími kodexy B vatikánským a K sinajskvrn které se vyznamenávají nejednou zvláštností tvaroslovnou proti rukopisům recense alexandrijské C, Laj., zvláště pak proti mladšímu vyhraněnému textu antiochij-skému neboli cařihradskému. Rázovitějšími se ukazují biblické texty novozákonní v druhé části knihy, která jedná o syntaxi (skladbě) posv. textů, jež tu podléhaly jednak obecné mluvě lidové, jednak semitskému původu hagiografů. Ještě více vynikají zvláštnosti biblického textu novozákonního, a to skoro v každé knize jinak, v třetím díle příručky, seznamujícím čtenáře se slohem neboli stylem jednotlivých posv. autorů novozákonních. Tu znamenáme snadno jednak evangelickou 6 prostotu prosy sv. Marka a sv. Jana* na druhé strane umělou prosu jednotlivých oddílů evangelia sv. Matouše a epištol sv. Pavla, kteřížto oba svými paralelismy se podobají nejen uměle složené starozákonní knize Sirachově, ale i klasicky vypracovaným řečem řeckých dialektiků, třebas že v prosté lidové řeči našich hagiogmfů není nic v pravém slova smyslu klasického. Z pověděného je vidět, že úkol této příručky není snadný, protože chce podat přístupným způsobem tolik věcí, ale co do rozsahu spíše stručně, aby posluchači, pro něž je v prvé řadě určena, nebyli přetěžováni, již z toho důvodu, že jde o disciplinu přípravnou & předběžnou k vlastnímu studiu a k četbě Písma sv. Jak se mi tento úkol podařil, posoudí širší čtenářstvo Ě&mo; z vlastní zkušenosti mohu říci, že na konci druhého pololetí, již při dvouhodinovém týdenním seminárním cvičení, mohli posluchači čisti aspoň vybrané lehčí kapitoly Nového Zákona. Dalším cvičením při vlastním studiu Písma sv. porozumí i místům těžším. V Praze v květnu 1934. Dr. Josef Vajs, ÚVOD. íteckg jazyk. Posvátné knihy Nov. Zákona byly sepsány jazykem řeckým, až na evangelium sv. Matouše, původně složené v ara-mejštině, ale i to bylo záhy přeloženo do řečtiny; podobně knihy Star. Zákona byly postupně přeloženy do řečtiny— překlad zvaný Septuaginta (LXX), až na knihu Moudrosti, původně sepsanou řecky. Řečtina těchto památek není klasická,1) t. j. neshoduje se ve všech tvarech, obratech a rčeních s vybraným jazykem spisovatelů v době rozkvětu, kterou zavírají Sokrates, Plato a Aristoteles, spíše je to jazyk doby pozdější, poněkud pokažený, zjednodušený, který se jmenuje ř. helenistická. Řečtina helenistická je řeč neboli mluva obecná, lidová (xoivtj), která se rozšířila s panstvím makedonským Alexandra Vel. téměř po veškerém tehdejším světě, Řekům přístupném. Rázovité znaky tohoto obecného, zjednodušeného jazyka jsou: U jmen zmizelo číslo dvojné (duál), řídká jsou jména přídavná 3. deklinace, také komparativ je zjednodušen a zastupuje i stupeň třetí (superlativ); u sloves mizí optativ, časoslova na -fit ustupují slovesům na -oj; také ve skladbě není bývalého přesného vyjadřování, spojky mění smysl, a pod. Celkem lze říci, že je tu snaha po zjednodušení původního spisovného jazyka. O řečtině biblické se může mluviti jen v tom smyslu, že do obecného, lidového jazyka vnesli, natrousili hagiografové leccos ze svého rodného jazyka aramejského, z jazyka Hebreů (hebraismy). Ze čtyř sv. evangelistů jazykově nejčistěji píše sv. Lukáš, po něm sv. Matouš a Marek; o sv. Jánu se říká, že je hebrej v řeckém rouše, hebrejsky myslí a řecky píše. Sv. Pavel mluví uhlazeně, ne však klasicky, klasického u něho není nic. Řecké písmo. v době, kdy sv. hagiografové psali svá evangelia a epištoly, užívali Řekové ve svitcích (knihách) jediné písma unciál- x) classicus (classis) vybraný; classicus non proletarius. 8 níAo1) (velikých písmen); proto vidíme, že všecky starií rukopisy jsou psány velikými písmeny; drobným kursivnim písmem se v té dobé psávaly jen drobné listiny a zápisy denního života. Teprve v stol. IX. vystřídalo kurswnl písmo uncialu i v knihách, takže mladší kodexy jsou psány t. zv. minuskulou (malými písmeny). Řecká abeceda (alfabeta). A, a alfa B, 0bét& I1, y gamma A, ô delta Et e epsílon Z, f dzeta H, tj éta &, & théta It i ióta K, x kappa A, X lambda M, ji mý N, v ný S I ksí 0, o omikron n,n pí P, f) rho 29 a, g sigma T, % tau ľ, v ypsilon 0, g> f i X, x chi W, tp psi Q, o) omega*) l) Název „uncialní" (uncialis, littera uncialis) odvozuje sv. Jeroným od lat. slova „uncia" (váha, míra), archivář Mahdan od lat. uncus (háček). Písmem unciálním rozumí se druh písma (velikých liter a sice psaných na papyru nebo na pergamenu), v němž jsou patrné tahy okrouhlé, proti čtvercovému hmnetiému písmu rytému do kamene nebo kovu. Písmem kursivnim (z&ôšmým) pssitnsim® písmo obyčejně drobnější, zběžně psané, takže se vážou jednotlivá pfsmena mez! sebou. Kursivní písmo řecké devátého a násl. století se jmenuje „minuskulou" proti majuskulnímu písmu (uncialnímu nebo kapitalnímu). *)" značí drsnou, ostrou výslovnost (přídech drsný, asi naše h, spiritus asper), proti tomu * spiritus lenis, přídech mírný, jemný, značí výslovnost jemnou, nemá zvuku. ») Samohlásky e, o jsou krátké; t/, ů>, ov (= u) jsou dlouhé; a, *, v mohou být krátké i dlouhé; o*, eit o«} ói, vt, av7 evt tjv, ov jsou dvojhlásky pravé; nepravé jsou: p. y, . Číslice se vyjadřují písmeny označenými Čárkou vpravo nahoře: o', /J7, y'..., tisíce se označuji číslicí s čárkou v levo dole ,a, ,0, ,y ... číselná platnost postupuje pořádkem abecedním; výjimku činí zastaralé litery(digamma) = 6, 9' (koppa) = 90, 7t (sampí) = 900. Zkratky. akk. = akusativ, 4. pád mask. = maskulinum, rod akt. = aktivum, rod činný. mužský adj. = adjektivum, jméno med. = medium, rod střední přídavné (sloves) aor. = aoríst, čas minulý neutr. = neutrum, rod střední (skončený) jmen konj. = konjunktiv = způsob nom. = nominativ, 1. pád spojovací opt. = optativ, způsob dat. = dativ, 3. pád. žádaci fem. = femíninum, rod žen- part. = participium, příčesti ský. pas. = pasivum, rod trpný fut. = futurum, Čas budoucí sloves gen. = genitiv, 2. pád perf. = perfektum, čas minu- ind. = indikativ, způsob lý dokonaný oznamovací plur. = plurál, číslo množné inf. = infinitiv, způsob ne- pres. = presens, čas přítom- určitý ný imp. = imperativ, způsob pron. = pronomen, zájmeno rozkazovací sing. = singulár, číslo jed- imperf. = imperfektum, čas mi- notné nulý trvalý vok. = vokativ, 5. pád. lat. = latinsky stslov. = staroslovansky. Spisy, jichž jsem užil: 1. Blass—Debrunner, Grammatik des Neutestamentíichen Grie- chisch, Göttingen, 1913,4. vyd. 2. R. Helbing, Grammatik der Septuaginta, Göttingen, 1907. 3. R. Helm, Griechischer Anfangskurs, Leipzig, 1923.* 4. H. Huddilsion, Essentials of New-Testaments Greek, N. York— London, 1918.18 5. H. P. V. Nunn, The Elements of New Testament Greek, Cam- bridge, 1930. 6. H. B. Swete, An Introduction to the Old Testament in Greek, Cambridge, 1902. Část první TVAROSLOVÍ 1. 08. 2 3. A. áxo-ůta slyším — ytvúaxíú poznávám--mám —- #£i(sí chci — XuXéú) mluvím — Aéya) pravím — Aafi^dvoi bera — mot&fců věřím — noiéíů činím — q:ígcú nesu, vedu. Časuje se: sing. plcr. Áéyoi éišy-0-fAS'P Zíysig Aéy-e-te Aéyei Aéy-ovm Pozn. 1. Aey je kmen; % spona; -fiev -re přípony. 2. Prízvuk u časoslov nejdále od konce, je-li poslední slabika dlouhá, na předposlední, jinak na třetí. 3. Původní přípony v hlavních časech jsou: Sing. 1. -fu plur. -fiev Srov. elfil jsem ěopkv jsme 2. -oi -t£ cí (éca/) jsi loré jste 3. -x* -ra« (vři) &xt2 jest e/ai(*>) jsou B. á(>ros chléb &q6vo$ trůn xóofiog svět ^/#og kámen idyog slovo vófiog zákon 6xAog zástup iÓ7iO£ místo XQÓvoc, čas áyyeAog anděl, posel dfvítyawros člověk ánóatoAog apoštol óióáoxaZo$ magister ŠQt]fio$ f. poušt %-ávaioc, smrt xůgiog pán áóeAfpóg bratr óq&aAfióg oko otravo $ nebe foóg Bůh ia<$g lid ulóg syn óáógf.cesta (lipXLov knižka ôovXog sluha tfiánov oděv oíxog dům naidiov dítě deD()ov dar nXolov loď čpyov dílo nQÓa(ů7tov líce, tvář fe^óV chrám oáfipaxov sobota xéxvov dítě -átlov ucho Některá z těchto jmen přicházejí až lOOOkrát v Nov. Zákoně. Skloňuje se: sing. plur. sing. plur. sing. plur. nom. Xóyog Xóyot vlóg viol óaiQOV da>oa gen. Xóyov Xóycjv vlov vlatv ÔÚQOV ôíúQOJV dat. Xóyq> Xóyóig vloig ÔÚQOtg akk. Xóyov Xóyovg vlóv vlovg ôčäQOV ôáoa voc. Xóye Xóyoi vlk viol ÔÔQOV ôôqa Pozn. 1. Jména o-deklinace končí na -og (obyčejně mase.) nebo na -ov (neutra). 2. Prízvuk jmen pokud možno na původní slabice (', *); ostrý může být na jedné ze tří posledních, tažný na dvou posledních. Ostrý v dlouhých slabikách přechází v tažný; tažný, je-li posl. dlouhá, v ostrý. Scholion. Podobně se sklánějí: člen mužského a středního rodu (ó—xó); adjektiva a participia muž. rodu na -og, středního r. na -ov. Sklonění členu ô — %b oí1) — xá relativum dg — ô oľ — ä xov 1(ov od ú)v xiý xolg (ý olg %bv — to xovg— xá ôv — 5 of>g—ä Cvičení. IIiote-óú) Eig xbv Seóv. Tivíbaxofuv rov áXrftivóv (verum). Tovg Xóyovg aloiviovg (v. aeterna) ix£l5- 'Eyú elfii xb (ptog (lux.) xov xóofiov • Xéyei ó Kvoiog. TLyfo Xéya) ooi (tibi) • 2v (tu) el ntioog. 2v el ó Xgioxóg, ô vlbg rov Seov. Tíův ók ôúôexa áno-otóXúív tá ôvófiaxá (nomina) iaxuSipuúv Iléioog xai 'Avóoéag ô áôeXybg ávxov (eius). 'Iáxcoflog ó rov Zefisôaiov xai 'Icúávvrjg ô áôeXtpbg autov... IIaQaXa[i(Jáv£i ô 'Irjoovg rov IHtqov xai *) Nominativ sing. i plur. je bez prízvuku; ostatní pády předrážej! r. 13 (et) rbv 'láxíúpov xai rbv 'Iatdvvtjv. ~A(novg oůx (non) Ixo/tev. Odrôg éariv ô víôg fiov (meus) ô dyanijrôg (dilectns). AiôdaxaAe g)ÍQ(ú rbv vlóv fiov jtQÓg ae • i%£i nvevfia (spiritus) äfoxAov (mutus). 0ÍQeje avrbv TiQÓg fie (ad me). Ilóoog (kolik) ZQÓvog éarlv; Aéyei 'Irjaovg, Äxoéeig eig (in) rb iv (unum) dníov. Přítomný Sas rodu střed, i trpného.—Podstatná Jména, a-kmeny. Praesens indic. medii i passivi. — A-deklinace. plnr. Äv-6-fieda JLé-e-a&e Av-o-vxai sing. A. 1. os. Zv-o-fiai 2. „ Áú-tiCet) 3. „ Ati-e-rat Pozn. 1. Kmen je Av-\ % spona, fiat přípona. 2. 2. os. sg. Tj («) pův. e-aai. 3. Plné koncovky med. a pas. jsou (v hlavních časech) tyto: sing. plur. sing. plur. 1. os. -fiai -fisd-a Srov. šoo/iai (ero) ioófie&a 2. „ -aai -o$e čaj] 3. „ -rai -vrat Sarai Časuj podobně: áyajzáo) miluji pálAo) házím (SUtkú hledím ygágxú píši ôiôáoxu) učím iyeÍQú) budím sing. plnr. sing. plur. n. &qu &Qai oó£a éó£at g. cogag ů)q^ počátek, vláda vlxrj vítězství i^ovala moc yQaqm písmo £o>iJ život inayysXia zvěst, slib áyewrtf láska, pl. hody tfwzrf duše Mase: fiad-rjrrjg žák, veavlag (vear-ioxoc) mladík. Scholion. Podobně se sklánějí 1. člen žensk. rodu ^, 2. zájmeno vztažné ¥\, 3. adjektiva a participia ženského rodu na a (tj). Cien: sing. plur. Relativum: n. $ a/ 1\ al g- f[g &v d. fl oľg a. tijv tág* ijv äg Jako 'výše nom. sing. i plur. je bez prízvuku; ostatní pády jsou prízvučné a předrážejí t. Cvičení. 'äqx^I tov ivayyeXiov 'Irjaov Xqigxov vlov rov Seov. yEv áQxfj ijv (erat) ô Xóyog, xal ô Xóyog ijv jigóg (apud) tbv Seóv, xal 8éog ijv ô Xóyog. iv aóz$ £a>rj> ijv xal f] £<út] ijv rô cpá>g (lux) túv dv&Q<úJiG)v. 'H (iaoiXeía ij ififj (meum) oúx éaxiv ix xov xôoftov tovxov (huius). ô éx xfjg áXrj&eíag áxovei fiov (meam) xfjg (pavřjg. Xéyei aót(p ô ITiXáxog, Ti éativ áXŕi&eia; Kal č^era/1) dg oixiav, xal ovvéqxExai náXiv (iterum) ó ôxXoc. Kal ČQxovxai1) *) Podobně jako v latině jsou i v jaz. řeckém verba deponentia, tvaru mediálního (pas.) významem aktivním čqx0!4011 jdu, ovv — scházím se; podobně: yívoftat íio, áxcxQÍvouai odpovídám, ôiaAoyt£oftai rozvažuji, rozmlouvám, TtoQevopai jdu, twxqo. — mimo, tiíqi — ob, 7tQog — (ku) přicházím. 15 ij nýjrjQ (mater) aůsov xai ol déeAtpoi aůtov. Tíg iotw -f\ §Arfii]Q fiov xai ol áôeÁcpoí (iov; oětog áôsXfóg $iov xai ádeAgtij (soror) xai fir}zi]Q ^axiv. Utarevo/uv síg piiav (unam), poryv, xg&gAíuíjv xai ájzoatoXixrjV ixxXrjmav. Slovesa síažsisá. A. Proti koncovkám hlavních časů (praesentis, perfecti, futuri) jsou ve vedlejších časech (imperf., aoristu, plusquamperf.) koncovky otřené (druhotné): -v, -g, -%; -pev, -re, -v (aav). sing. plur. Act. 1. š-Xv-ů-v i-Xv-o-psv SroT. ijvf/jfivjvjema Ijfjiev fjj§é€&a) 2. i-Xv-£-g i-Áů-e-xe 4jg ijte 3. í-Xv-e l-Xv-o-v f\v jjaav Pozn. 1. V ind. vedl. časů předráží se přímnožek (augment); u sloves začínajících souhláskou: £ (p. slabičný), slovesa začínající samohláskou prodlužuji ji (p. časový). Při tom a dlouží se v r\ a dvojhlásky s i (aiy £i, oi) nabývají i subscriptum; tedy: áy<ú — fjyov, iO\Ha> — tfa&iov, ahio) — f}T£ov, olxécj — Qxeov. 2. Přípony se připínají ke kmeni sponami % jako v praesentu. 3. Ojediněle se vyškytá v 3. os. plur. i širší přípona aav: efyooav (dxov). B. V mediu a pass. proti koncovkám hlav. časů jsou opět konc. časů vedlejších: -firjv, -oo, -to; -fie&a, -o&e, -vro\ I bude: sing. plur. 1. k-Xv-6-\ir\v é-Xv-6-fi£&a S rov. tf/irjv eram, fjfie&a eramus 2. i-Xú-ov i-Xv-e-o&e 3. é-Xú-e-to i-Av-O-VTO Pozn. V 2. os. sg. obvyklá změna: a mezi samohláskami vypadá, a stažením e-oo = ov. Časuj podobně: äyco vedu ^anrl^íú křtím xaXécj zovu áyanáo) miluji io&ía) jím xriqvaao) hlásám áofovéo) jsem sláb, £áw žiji xqá^o) křičím nemocen £rjji -psvov). C. Deklinace souhlásková (III). Sem patří kmeny na souhlásky; kmeny samohláskové mimo -o -a. Koncovky pádové: nom. sg. obyčejně na c; gen. -oc; dat. -i; akk. -v, -a; pl. nom. -eg (mase, fem. cfr. homines), -a (neutra); gen. -iúv\ dat. -oi (srov. ig v 1. a II. dekl.), akk. -ecg, -vg. 18 sing. plur. n. oúqš aÚQxeg g. OCQXÓg OCtQXÚV d. ooqxI oao£l a. odQxa oáoxag v. = nom. = nom. Vzory samohláskové: sing. plur. n. nóJLíg nôksig g. nóAetag jióAeíúv d. nólei nóXeai a. nóiiv TtóJLeig v. TtóXi = nom. sing. oiofiatog oófian oáifia = nom. plur. Oto/tata aú>fidto>P ot&fiaoi aófiata = nom. plur. ßaoiZelg ßaavliiüv ßamXevoi ßaoiX*Tq(0 = nom. sing. PaoUtůg fiaaiXeľ (íaoiZéa Pozn. l.vnom. pouhý kmen mají: a/óv,;^/?; někdy dloužený: fjyefuov, Tzotfitfv, natfa átrfQ; neutra oô)fia(i). 2. zubnice {%, ô, d) před -g vypadávají, hrdelnice a retnice smíšením s -g dávají |, tp: oágš, fpágayš, $qí£ (tQtxóg fy; yůip (yvnóg ó); 3. v akk. sg. ^rf^íg, xleíg, OQvig mají i ^á^iTO, xXsľôá1), ÔQVi&a! 4. voc. obyč. roven nom. (nejen u neuter), jindy pouhý kmen: jiôZt*), paailsv; 5. v dat. plur. v% vypadá před násl. g a předchozí o se dlouží V ov, pouhé v vypadá bez náhrady: yehooi, yéQOvm (tpeQOVtoi), äQ%ovm {dQ%ov%oi); 6. gen. a dat. jednoslabičných mají pří zvuk na poslednil 7. v gen. a dat. sg. £ kmenů vypadá e a mají prízvuk na poslední: {dvfiQ, dvÔQÔg, dvÔQÍ, ävÔQa). 8. Kmeny na sykavku a, vysouvají toto o mezi dvěma samohláskami (též v dat. plur. před koncovkou ai) a po jeho vysutí se samohlásky stahují: xb yévog, km. yevsg, gen. yévovg, dat. yévei atd. Skloňuj podobně: tb alfia -atog krev &éJLt][ia -atog vůle óvofia -atog jméno nvevfia -atog duch fána -atog slovo anÍQfia -atog símě mófia -atog ústa aoifm -atog těío vůŠ ťi -xtôg noc novg ô noôôg noha odg to ucho nvQ tb oheň *) Codex B xAtitag Mat. 16, 19, ■) Toto i zůstává jen v nom., acc, voc. sg., jinde přešlo v e. 19 oáo!- ii tělo yvôoig Ý] poznání qwg tô, -rog světlo ôŕvapig ^ síla X€Íq fi ruka SXltpig fj soužení niaxig fj víra xQlaig fj -eag soud ávŕjQ ô -ÔQÔg muž xxlaig fj tvor, stvoření s. v.; xhfyátrjQ fj -Tgog dcera naqáxXriaig f\ volání, útěcha yaoxJJQ «J žaludek avvslôtjaig fj svědomí áváaxamg fj vzkřiieni ôoaoig fj -eag vidění Scholion. Jednotlivosti 3. deklinace. povg (vůl) má g. poôg, d. pol, a. Poyv; pl. póeg, poáv, povol, povg i póag. yvvi\, fi žena: g. yvvaixóg, d. yvvaixi, a. yvvatxa, v. yvvai; pl. yvvalxsc, g. yvvatxťSv, d. yvvaixi, a. ytmrtxag; yó>u, tó* koleno: g. yóvaxog, d. yóvaxi; pl. yóVťrar, yoyrfTťoy, yóVaoi. ^ vlas: g. t^óg, d. t^i*/, a. x^a; t^eg, t^äv, t^Z/ag. xt5a>i> 6, f] pes: g. xvvóg, d. xuv/, a. xvva; xvveg, xvvajv, xval, xvvag. vavg loď: g. vaóg, d. yjyí, a. vavv; pl. r^tg, reeDv, vaval, vavg; odg xb ucho: g. cfrróg, ótí; wra, &x<úv, áolv. nov"g ó pěs (noha): g. noôóg, Tioôl, nóôa, nôôeg, noôúv, nooly nódag. {Jôa)Q tó voda: g. Hôaxog, tióaxi, fiÔaxa, vôáxoiv, vôaai. ZelQ fj ruka: g. zeiQÓg, z^Qh X£ľQa> XelQe$> X^QW, X£Qal» ZetQag. Cvičení. "Og dv &éXj] fiéyag (magnus yevéo&ai, ioxat, v/iwv (vester) ôiáxovog. "Eqzovxcíi Ilveú-fiaxi, xal vvv (nnnc) xal del, xal elg xovg alúvag xôjv alúvcjv. *Hoav ôk éyyl^ovxeg aůxQ ndvxeg (omnes) ot xeXúvaí xal ol dfiaQ-xtúXol, áxoveiv autov. xal ôteyóyyv£ov ol (Dagioaíoi xal ol yQap/tateig Xtyovxeg ôxi odxog áfiagxoXovg noooôézexai xal ovv-eo&Ui avxolg. Tlg ävd-QiOTiog šx xaxa-Xeíjiei (xá q&') év x j} iQŕjfi^ xal noQEÚexai, &>g (usqae) etiofj 2- 20 (coniu. aor.) aůzó; xai elg tbv olxov avyxaXet tovg tplXovg xal tovg yeitovag. Aeya> tyilv (vobis) dti oihtúg (sic) ^a^d látat iv t(ý oégavQ ini ivl áuaoto)X(p fietavoovvw ~H (rel) tlg ywtj ôoazfiäg l%ovoa i (déxa = 10), oé%l ántet Xtyvov xal oaooi, ti]v olxiav xai £t]tei imueXwg (assidue) iú>g e$Qji; xal evQOvoa (part. aor.) avyxaXet tág q>iXag xai yeitovag. ofo&g, Xéyo> vpiv, ylvexai xaQa ivůmov (coram) t&v áyykXtav tov Seov inl ivl áfiaQtíůXfp fietavoovvti. X) 1%<úv áta áxoieiv, áxovétw (aadiat). Xaíoeiv fietá (cum) zaioóvtav, xXaieiv perá xXoíôvtíúv. Iltottéo-fuv elg iv pántioua fietavolag xal dtpéaetog dfiaQtiův, elg ává-ataaiv vcxqwv (mortuorom) xai £arř}v althviov. IlaQáxXrjtog advocatus ámw accendo áfiaotcjXóg peccator aagócj verro teXávtjg ô publicanus jiQOOÔizo/iai acčipio yQafifiatevg ô scríba avvead-l appropinquo gaudeo yoyyv^ío murmuro 5. Indikativ futura aktiv, i med. — Infinitiv, participia. Adjektiva třetí deklinace. A. Futurum se tvoří příponami hlavních časů, které se připínají sponou % ke kmeni, opatřenému rázovitou značkou futura a. Bude tedy akt. Xva-(ú Xva-o-jiev med. Xvo-o-iiai Xva-ó-fud-a Xva-eig Xvo-ete Xúo-e-jai (jj) Xva-e-o&e Xúo-ei " Xva-ovai Xúo-e-tat Xva-o-vxai. Tímto způsobem tvoří futurum kmeny na samohlásku: i, v a dvojhlásku: %q'uú, Xvío, (3aoiXeva); kmeny na a (vixáa)), e (áôixéoj), o (ttXi]q6oj) dlouží kmenovou samohlásku, a to a v r\ (vixtjaa)), e v r\ (fiiaýocú), ovw (jiXtj-qcóocd). Výjimečně zůstává a po e, t, q (iáío — ěáaíú). Ale i: yeXáoú)! (yeXáa) směji se). 21 2. U kmenů na souhlásku němou tvoří se futurum s těmito změnami: tedy: Xj y ^ _|_ a = £ tedy :áyo — á|a), ř^a) - ř^w, x^ť'ffffo) - xiy^w/ Äi A V 4" a = ^ plkniů — pUipú), yoá(p(ú — yoátfHú. r S, 9 -\- o = o 7t£Í9íú — neíoíú, ôvofiáCo) — ôvofiáoa). 3. Kmeny na plynnou (X, v, q) tvoří futurum nesigmaticky, od slovesného kmene; místo o% mají e%. Kmen slovesný futurální je zeslabený kmen praesentní (xqív — xqTv). Tedy bude: fut. xqivů xQivovfiev NB! e°je se s koncovkami stahuje! xqiveÍc, xQivefoe xqivei xqivovoi Slovesa mající v praesentu dvě XX, jedno vypouštějí: fiáXXa) — fiaXú. Která mají dvojhlásky ai, «, vypouštějí i: iysíoú)— iysQÚ, tpalvo} — qpavá), q>avov/icu. Pozn. 1. Ojediněle se čte futurum nesigmatické i u sloves na -t£o>; tedy ^amloío, (tantloet, ale i xa&aoíei (purgabit), gxútlei (illuminabit). B. Infinitiv fut. akt. Xúoeiv; med. Xvoeo9cu; participium akt. Xůoíúv (ovi), Xvoovoa, Xvoov; med. Xvoófisvoc, -fiěvrj, -oôfuvov. Poznámka. Klasická řečtina tvořila u přemnohých sloves futurum jen ve formě mediální, ovšem s významem aktivním; v mluvě obecné toho nebývá vždy. Na př. áxovco — fut. áxovoa) vedle áxovoofiai; £á(ú fut.: £ýo(ú vedle £ýoofiai; vzpomenuté yeXácj — yeXáocj vedle yeXáoofiai; 9avfiáoa) vedle d-avfiáoofiai. C. Dvojvýchodná adjektiva III. deklinace. Adjektiva dvou prvých deklinací jsou obyčejně troj východná; někdy i dvojího východu (nejčastěji složená: dôixog, á&eoc, ávofioc). Řídká jsou adjektiva III. deklinace dvojvýchodná (-í?g, -cjv). Kmeny na ov (atpoov) kmeny na fg (aXrj&ec) sing. plur. sing. plur. n. ä(pQ(úV áfpQOV -eg -a dXrjd-rjs áXfjd-ég -fíg -fj g- á(fQovog -co v áXt]9ovg -LOV d. áípQOVl -om áXtj&ei -ěoi a. ä(pQOVa ÔipQOV -ag -a áXrj9r} áXrj&ég -etg v. äcpQov = nom. áXrjd-ég = nom. 22 Cvičení. O€x(og xal ô naxi\g ô oégdviog noitjoei é/iľv (vobis). dya~ ji/joeig xvqiov tbv &ebv év ô Aj] xagôla aov, xal év ô Aj] rjj tpvxfj aov, xal év xfj čAjj ôiavolg aov ' atixt] éativ 4] Jtgóxt] évtôArj. év éxeivf] rfj fjfiéga év x

ii£§a ZQiori %QÍoiúoi(v) x?*01?™1 2p/ffawra#. Podobně konj. II. aoristu (silného): akt. XÍTMú XtTiíúfiev Xíncůfiai Xincúfied-a Xijifls XÍTirjzE XIjiji (tj^ai) Xíjcrjo&e XÍ7if] XÍ7i(oai(v) Xinr\xai Xíjmúvxcu. Infinitiv II. aor. Xmelv! (akt.), Xm-é-afraif (med.); partie, akt. Xijmov (kmen-ovr)-jiovoa -nôv; Xmófievog -/lévíj -fievov. Infinitiv I. aor. akt. XQ^ai f med. xQl(jaa$flt>; partie, akt. xQlg tfyyioev ó 'Itjaovg, IÓcjv (videns) trjv nóXiv ixZavaev (xXaío) fleo) in' avrfj Xéycjv' 6u El kyve* (aor. iyvtúv) iv tfj flfiégqt ravtfj xal av (tu) rá ngbg elpývrjv. Kal eIoeX&íův (part aor. iQxofiai) elg rb legbv Ijg^aro ixftáAAeiv rovg ntúXovxag Xk-yojv aůtoíg * Fkyganrai' xal earcai 6 olxog fiov olxog ngoaevx^Í9* éfietg ók afobv inorfoare onrjXaiov Amorův. Odrog ijXd-ev (aor. šgxopai) elg fiagrvglav; lva pagrvgýojj neoi tav qxotóg, lva návreg niorEvoíooi 61 ainov • oi)x fp> ixeívog rb g, áXX' lva fiagrvgtfaj} negl rov qxotóg. Metá ók zavra rfgútijOE rov IliXárov ó 'l(om)q) ó dnó Agt-fta&aíag, 8>v (part.) fia&tjrřjg rov Iijoov xsxgvpfiivog ók óiá %bv (pbflov rův 'Iovóaicjv, lva dgrj rb oůpa rov 'Irjoov ' xai iné-rgetffsv ó IliXárog. fjX&ev odv xal fjge rb oůfia aórov . tfX&e ók xal ó Nixóórj/wg, ó iX&cov ngbg aůrbv wxrbg (nocte) rbv ngčorov, q>igg qxovrjv fiEyáXrjv 5xXov noXXov iv tíS ovgavtp. 7i(úXé(ú vendo, ó Atjcmig ov latro f] ngooEvxí] oratio fiagtvgéa) testor tó ant)Xaiov spelunca fiagrvgia 1) testimonium sing, n. ná$ g. navtóg d. navrl plur. nav návxEg návra návrcov náat a. navra nav navragnavra v. nav náv = nom. sing. noXig noXtj noXXov noXXCp noXiv noXv noXv 25 éocjiáú) rogo ôdôvtov ligamen xQÚntb) celo ôéfú ligo -are aloct) tollo ě&o$ %b mos Xítga fj libra ěv%a(piá£(ú sepelio émtgéTKú permitto fiéXcj euro fiíyfia tb -tog mixtura /téXeifioi cuTaemihiest. 7. Perfektum činné i trpné (medialni). Plusquamperfektum. Indikativ perf. vyjadřuje, že děj je v přítomnosti skončen a následek jím přirozený trvá (tO(yqxa / ti&vtjxé) ; je to perfektum praesens. A. Perfektum se tvoří od kmene slovesného (někdy stupňovaného): zdvoj kou, znakem perfekta xa, a osobními příponami časů hlavních. Zdvojka záleží v tom, že se obyčejně zdvojuje náslovná souhláska s e (vyjma q); u sloves začínajících samohláskou se rovná přímnožku. Perf. pas. má sice zdvojku, ale přípony se připínají ke kmeni bezprostředně. Perf. akt. Xé-Xv-xa XeXvxa/iev XéXvfiai XeXviíe&o, Xé-Xv-xag XeXvxote XéXvaai XéXvod* Xé~Xv-xe XiXvxaaifvJ XéXvtat XéXvvtai. Pozn. 1. o zdvojce: a) Slovesa začínající dyšnou (%>

^) mají ve zdvojce příslušnou nezvučnou: ££t'ít>, xéxQt(o)fiai; , néawxa; &v(ú, téd-vxa. b) slovesa mající v násloví: dvě souhlásky, nebo souhl. složené (^» £, D> přibírají zdvojku neúplnou (= přímnožku): šotaXxa, ěQQvEvxa. Vyjmuta jsou, je-li jed na plynná: xéxXixa, xéxQixa; rovněž fjtŤjxa ale écoQaxa. c) Dvojitou zdvojku mají slovesa začínající s a, e, o, při čemž se dlouží kmen v násloví: áxoixú — áxtfxoa, éXéyxo) — ěXtfXeypai, ÔQvaao) — ÓQÚQvyfiai. Pozn. 2. o kmeni. Podle uvedeného vzoru se časuji kmeny na: i, v, dvojhlásku; dále kmeny na o, e, o, kteréžto se dlouži: lerlfitjxa, JtE(plXrixat Ji£7iXrjQ(úxa. b) kmeny na souhlásku plynnou (X,v, q): áyyéXXú) — ijyyEXxa, atQO) — iJQxa, ojieíqíú — ionaQxa, ipeúorrjv n&iolfjXEV aůtóv, ôn (quia) or JiemoxEvxev elg trjp fiaQwoiav, tfv ft€fia0jQi?x£v ô Seôg. Aéyet adtý fj dóeZfij %ov tereJtevt^xótog Mdo&a. xÁeíct) claudo vixdiů vinco teJLevtáú) morior (končím) frvoa Ť{ porta 8. Aorist pasivM; futuram passivum. Stupňování adjektiv. Aorist pas. tvoři se od kmene rozšířeného slabikou ůy, s pří-množkem a koncovkami časů vedlejších (v indikativu); u časoslov deponentních má i tento aorist význam aktivní (deponentia passiva): d?l£XQÍd,1]Vt Í3tOqtÚd"l]v. Indie. i-Zv-dy-v éZúfhjfiev Conj. Av-d-to Av&(ôfiev i-Zv-d-q-g iÁúd-T]T£ Áv-d-fjg Av&ifiE i-Av-dy ěZvd-rjoav Av-dy Av&ůot. Pozn. 1. Kmeny na a s o dlouží před slabikou íty kmenovou samohlásku: frtfiTftrjv, iTzoiý&tjv, irjoopai; tpalvoj : ě(pávriv, (pavýoofiat; pXdbixo) (JJXap), ipXáptjv, pXafHjoofuzi; axéXXo): iaxdXijv, oraXýoofiai a p. 2. Od kmene perfekta pas. tvoří se obdobně futurum pas. exactum (III): XsXvaofiai, AeÁúor] («= -oeoai), XeXvoexoi, XeXvoó-fie&a, XeXvoeo&e, XsXůoovxai. Participia aor. pas. Xvd-eíg,-&£toat-&ér; Infinitiv Xvd-ifvai; (km. Xvd-evt). Participia f uturi pas. Xvd-rjoô/iEvog, Infinitiv Xv&tfoeo&ai. -fiévT], -fiBvor; C. Stupňováni adjektiv (komparativ—superlativ). Děje se dvojím způsobem a sice příponami: a) -xsgog, -xaxog; b) -nov, -urtog. ad a) loxvQÓg (silný): loxvoóxEQog, ioxvgóxaxog (superlativ je řídký). dod-evrjg (nemocný): áod-Evéoxegog, -véoxaxog. NB! Je-li předposlední krátká, u o-kmenů se dloužívá; i bude: ooxaxoc', VEÓg (nový), vEwxEgog, VEÚxaxog. ad b) Koncovkou -kov, -toxog tvořívají se komparativy nepravidelné: noXvg — 7iXeÍ(úv — nXEiaxog; iiéyag — ^ieí^íúv — (ityioxog; áya&óg — xqeíooíov — xgáxioxog ((JeXxíov) ; xaXóg — xaXXícjp — xáXXioxog; xaxôg — %eIq(úv — x£'lql(no<ť>> (iixQÓg — éXáooiúV — iXá%iozog (vedle: fiixgóxsgog--xaxog\. Pozn. Novotvary jsou: (iei^óteqoc, éXa%iotóxEQOc\ 29 Rovněž komparativy utvořené od adverbií: £%(ú (vně) : k^úxEQog (xb axóxog í^óxeqov tma vnější, tenebrae exteriores). looi (vnitř) : íoúxeqoc; xdxo) (dole) : xaxátBQog a pod. 2. Celkem superlativu ubývá, zastupuje jej komparativ. Zbytky superlativu v Nov. Zákoně jsou: áyiúxaxog,áxQt(téoxaxog(s&cwraUis), ěká%iorog (minimus), tfótoxa (libentissime), xQÚxiaxog (optimus), fiéyiaxog (maximus), nleToxov (plurimum), xáxioxa (celerime), €xpic-xog (altissimus), iyyiaxa (proxime), fxáXiaxa (saepissime ). Cvičení. Tov ôk Xqioxov 'Itjoov 4j yévemg oGxwg ijv. [tvíjOxEvd-Elorjg yáo xijg firjxQbg aŕxov Magice g xqt 'IaHrijq>, jcqIv ovveX&eív (inf. aor.) aůxoúg, evgéxh] év yaaxqi i%ovaa ix Uvev/iaxog 'Ayiov. 'I(úOT](p ôk ô ávfiQ aŕx^g, ôíxaiog <3r, xai (itj déXtov avxijv naoa-ÔEiy/iaxlaai, éfiovXtf&t] Xú&ga (oceníte) ánoXvaai avxýv. xavxa ôk aůxov ivd-vfiŤj&évxog, lôov, dyyeXog Kvqíov xax' ôvclq (in som-nio) iyávt] aŮT0 Xéyav ' 'Iíúorjq), vtóg Aaftíô, /ti] q>o{iijfrjjg naqa-lafieiv (inf. aor.) MaQiáfi xrjv yvvalxa nov * xb yáq év afafj yev-vij&kv ix Ilvevfiaxôg éoxtv Ayiov * xé£exai (pariet) ôk vibv, xai xaXéoEig xb óvofia aůrov 'Itjaovv' aůxbg yág oíooei xbv Xabv aŕxov dno xtov ápaQxiův avxčUv. Tovxo ôk ôXov yiyove (factum est) lva nXv\Q plur. a&E o&íúoav. plur. Áveoxľe Avéo&íooav Med. AOoatf Aioao&e AvoáoSo) Avaáad-íoaav1) {oao&(úv) x) Klassická řeč užívala obojích forem, ale v xoivtj, která měla vůbec zálibu v koncovkách aav, jsou přípustný jen tyto tvary (Helbing69). Scholion: Imp. aor. II. Imp. aor. I. plynných č. sing. Akt. Aíjie Améxo) sing, med. Ainov plur. A'lTlEXE Améxacav. plur. AItzeo&e sing. (pijvov (prjváxo) sing, med. qyfjvaif plur. qyfjvaxe qyijváxtúoav. plur. qrfvao&e Améo&ú) Ainéo&oioav. 3. Imp. aoristu pasivního. Aor. pas. I. sing. plur. Atähjxi Av&fjxe AvrHlxíú Av^xojaav. qnjváo&tú (prjváodcjoav. Aor. pas. II. sing. plur. (pávTjd-i y (pávrjxE (pavrjtü) (pav^xoxrav.1) a) osobní: sing. iflOV, flOV i/ioi, flOl ifii, /IE ai (tu) GOV, GOV O $ aoí, aoi ol aé, as i B. Zájmena plur. fjfiEtg (nos) öfieig (tos) atpeíg (ipsi) f]flüJV VflüJV 0(p(úV fifiiv {ffllV Ofploi f] fiäg vfiäg acpäg. b) z. tázací začínají s n: noto g qualis, Tióaog quantus, nóxE quamdiu. l) V xoivi] má převahu imperativ aoristu; jím se vyjadřuje vroucnost přání. V Otčenáši prosby jsou v aor. imp. (Moulton). 31 c) z. demonstrativní s x: TOřoťřrog (talis), tóaog, xoaoůrog talis, tantus; srov. očrog, aťta?, TotJfo, jehož tvary začínají s t, tam kde i člen má x. C. Číslovky. a) základní eTg(l),fUa,§v Svóexa 11 elg xal etxom óiaxóaioi,(ai, a) óůo (dno) óúóexa 12 ďtfo xal eIxooi... = 200 xgetg, T^/a T(>erg xal ó. atd. t(uáxo?t« 30 Tpmxóafot 300 xéaaageg^-ga ale i d&a <5vo xeaaagdxovxa 40 Trr^axóovoc 400 névxe, óéxa nevře nevx^xovxa 50 nEvxaxómot 600 énxá, óxtíú ůéxa óxxú i^xovxa 60 i£ax6mot 600 évvéa, óéxa efaom — 20 ěxaxóv 100 évaxómoí 800 (= decem) X^0l> = 1000 6) řadové končí na tóg (oróg) vyjma detfeř^og (druhý), ifióof&og (sedmý), dydoog (osmý). Cvičení. B1BA02 yevéoeag 'Irjoov Xqiaxov vlov Aa(Jió, vlov Afioctápi. 'Aftgaáfi éyěvvrjóe xbv 'loaáx. 'Ioaáx ók ěyévvrjoe xbv 'Iaxúfi. 'Iaxá>fl ók éyévvijae xbv 'Iotióav xal xóvg áóeXg xtjg fiexotxealag BapvAúvog yeveal óexaxéoaaQeg^ xal dnb xfjg pexoixeaiag B. iú>g xov Xqioxov yeveal óexaxéaaa-geg. Kal fjxovoa xbv dgt&fibv xú>p éoQaytafiéva. "Ayiog 6 &ebg, dyiog loxvQÓg, dytog á&ávaxog, iXétjuov fjfiág. M% &avfid£ex£ áóeXq>oit el fitoet vfiág 6 xó&pog. Aéyst ávxý Mlmnog • tQX0V x(*i lóe(f). Mil xgívexe, Iva fit) r.QÍxhjxe. "E(ag noxe nobg vfiág šooftai; IJÓG(f) fiállov (raagis) ě nax^g vfi&v ócoast (dabit) áya&á xotg alxovaiv aůtóv. Dg iáv óé^tjxat ip rcazóíov xotovxo ifik óé-%etai. IIoQev&évteg áxQi(3a>g i^exáaaxe nsgl (á&) rov naóiov • énáv (cum) ók s^q^xe, dnayyeUčczé poi, feííg xal iyů> íá&íúv nQoaxw^uo) aéx$. lo~XVQÓg fortis, á&ávaiog immortalis, &avfiá£ú> miror, atxéta peto (3), óéxofiat accipio, dxpf/fóg diligenter, ě§exá£(ú interrogo, inayyelXXia anntmíio, Tiooaxvvéú) adoro, yevváw gigno, yeveá f/ generalio> fiExoixEcía migratio, ag>Qayí£^oi) etc. etc. etc. etc. etc. etc. Pozn. Konjunktiv má tvary stažené s přízvukem na stažené slabice. Imperf. ľarrjv tatyg lOTTJ TaiapLEV imaxE toxaaav iôiôovv iaxáfivv ixi&ěfiqv iôiôófirjv iôiôovg ľaxaao íxíSego iôíôooo eôíôov loxaxo éxí&exo iôíôoxo ixídrjv ěxi&Eig éxld-EfiEV eôíôofisv laxdfiEd-a ěxi&éfiE&a ioidófiE&a ľaxao&E ľaxavxo Hí&EXE éxíd-Eoav iÔÍÔOXE eôiôoaav ěxid-EO&E éxidsvxo iôíôoad-E éôiôovxo. Im p erat. tarif iGxáxtú TaxaxE laxáxíúaav Taxaoo loxáo&u) ľoxao&E loxáo&cjoav XÍd-£l(£E) Xl&Exa) XÍd-EXE xi&ěx(ůoav XÍ&EGO xid-éo&o} XÍdsad-E xid-éofroMiav ôíôov(oe) ÔtÔÓXú) ÔÍÔOXE ôiôôxtooav ôiôooo ôiôôad-iú ôiôoa&E ôiôôod-íúoav. Inf. Part. Inf. Part. \ orávat f loxág(vt) -äoa, -áv; íoxao&at loxápevog -V, ov; xt&évat f u&eig -etoa, -iv; tí&eodai ti&épevog -nov; ÓlóÓVOt ôiôovg -ôovoa,-6v. ôlôoo&at ôiôôpevog -% ov. lndik. íotťjv lovqg šoxtj ŠOTTJfieV iotrjtE šdyxa š&rjxag šfrqxe idJjxapev iôúxa/iev édýxare éôwxaxE Aorist H. iôíoxa (Med.) i&épijv éôófifjv šôcjxag iôíúxe l&e+o = ov iôov{oéo) iovqoav š&rjxav čôíoxav föeto i&eo&e i&evxo eôoto iôôfu&a iôoodte íôovxo Konjunktiv: Otú) &Ü) ôa> orfjg &jjg ô$g Imperativ: dég ôôg &ét(ú ôót(o &éx£ ôôte oťfocůoav d-étíúoav ôótíooav Inf. oxijvai Setvaí ôovvaí Part. mág d-£Íg(d-evTg) ôovg 'ôovíg) (oxavxg) -äoa,-áv -Etoa, -év -ovoa, ôv OTTJ&l Oťfl%(ú OTŤJXE &újfiai ôúpat &řj(Tj+at) fai) d-Éod-Q) &ÉO&B ôov(o4o) ÔÓO&ú) ÔÔO&E &éo&(ooav ôôo&a)oav. d-éod-ai ôóod-at &éfi£Vog ôôfisvog -TJ, OV ■vri, ~ov- Fat. axŕ\aoi a) oxŕjoofiat e) \H}0(ú o) ÔíuOO) Ostatní časy. I. aor. loxr\oa ioxrjoáfit]v i&tjoa iô(ooa perf. ioxrjxa1) xé9r]xa ôéôojxa *) 1. Sloveso ľairjfit mívá v perf. i tvary kratší: íotapev (éatýxa(*et>) é end) g ^ -íSffo, -ú) g (místo éarrjxtás, -xvta, -oj) ioxávat (m. ěat^xévai). 2. Vedie tvarú na pi přicházejí v xotvr) i tvary na -u od týchž kmenů: ôíôú) (ôiôôat), loiátú (ľattjfit), part. larwv, Koiné. o 34 aor. pas. iotá&qv ful. ota&ýoofiat a) é) iréd-qv tsd-^aufiai o) ióód-rjv óo&řjGOfim Scholion. Obdobně podle sloves na -/« tvoří i některá slovesa na -a) tvary aoristu. Kmeny na t> (óvo) = ponořuji), kmeny na oj (ytvaxjxcj = poznávám) Ind. aor. ióvv1) ěÓVfiEP ěyvíúv iyvúífisv ióvg čávte iyptag íův iěvaav iypas šypútcap conj. óvo) óvojfiev yv& ypmp,ep ůthjg yvípg yvátre Svré óvoim(p) fpmm{p) imperat. ěv&t ěv%s ypu.ac dg naQaaftóv, áXXá Svaaa xai fj. ůóš-a elg tobg alůpag * áfitfp. ápá^íú světím. %ů d-éXrjpai-Tog vůle, ágtog ů chléb, i^fii odpouštím,, t-q fapeiXrtiia, -pazog debitum, dluh; é ěmsiZét^c dlužník, ů net$aap4g zkouška, testatlo, qvúi (géo/mc) zbavuji, enio;; 2. MaxáQiw m k%<®%oí t(p streů/tau, Su aěiaiv íotšp f/ Brn-. sílela tm- oŮQar^ůP. M. al siQastg * >Su aůt&l xX^ro^mvm^ tfyp yvtv. M. o! Tmp&pveg xai Sttp&vvsg ^p ěixmvsópfip ' 8%i aěml xoptaffd-^ffOPTaí. M. ol iAeýftePeg * 8u cein-m iZefi^fimp- *) s významem ,ponoř!í jsem se*. — ř) srov. známé yv&és. a?mvz6*f 35 tím. M. ol xa&ctQol tfj xaQÔla ' On aůxol tov Seóv dipovtai. M. ol eÍQip>onoioi' du a-ôzol viol Seov xÁrjd^aovtai. M. ol ÔEÔiúr/fiivoi švexev dixaioovvtjs • 6ti cl-ôtôv íanv f) fiaoilela tčjv o-t^avC/v. ftaxÓQtog beatus, blažený; TiTíoxôg 3 chudý, jtqáog 2,7iQa$g, -cio, -v tichý, xXriQovofiéú) dědím, dostává se mi; jietváo) lačním, ôixpáo) žízním, %0QTát,q> krmím, ěXe^fiíúv 2 milosrdný, íZeícj smilovávám se, xa&aQÓg 3 čistý, ElQqvoitoióg 2 mírumilovný, óiíóxío honím, pronásleduji; črexev pro (za, propter). Dodatek. a) Zbytky optativu (způsobu žádaciho). Z optativu, jehož klasikové rádi užívali, jsou v památkách obecné mluvy jen chatrné zbytky. U sv. Lukáše a Pavla poněkud častěji, u sv. Jana vůbec ne, celkem 30krát u sv. Lukáše (z Čehož 11 krá t eiŤj), u sv. Pavla 31 krát (z toho 14krát yévoixo). O. se tvořil znakem *: slabikou oi, ai u sloves na o>, nebo slabikou trj u časoslov na -jíi, koncovkami časů vedlejších vyjma 1. os. sg. (-pí). Nej častější tvary optativu jsou tyto: a) O. praesentis: ixot, d-éÁot, náaxotTE, šxoiev, ôvvai/iijv, důvatvxo. b) O. aoristi: eôgalfttjv, jrÁEOvaaal, nEQiaaetjaat, noi^aaiEv, tprjZa- arfoEiav! c) aoristi II: tpáyoi, Tiixoi^á^oi^ri (=do/^), ôvalfitjv, yévono, eSqoiev. d) aoristi pass: Aoyiodslt], nAq&vv&eir]. Pozn. 1. v 3. os. pl. místo v je častěji aav:EdQOioav, iprjAagfy-oaioav. 2. ojedinělé tvary aeolské: -emg, -ete, -stav m. -a/g, -cu, -cuev: b) Zbytky „malých" sloves na -/ti. 1. elfil (kmen sc); imperativ: to&i, čotú), šote, čorcjoav; iní. elvaif partie. &v (ojvrg), ovoa, ôv; ostatní tvary výše. 2. slfii (kmen i) jen ve složeninách s významem praesentním: jdu. indik. praes. -taot; imperf. -fisi, -fjsoav infinitiv: -lévai; partie, -uóv, -tovoa, -ióv (éniovaa i. e. ^fiéga) 3. qyrifil (q>a); praes. yrjfií, 3. sg. q>rjalt 3. plur. slyším dxoiatú tfxovoa áftagrávú) chybuji áfiaoxrjooj ^/lágxTjaa, ijfiaoxov dfityiévw/ii oblékám dfupiéaa) tffiq)ÍEoa ávoíyíů! otvírám dvoí§(ú Í}voi£a, 1}vé(ú£a, dvityga dnoxxEÍvú> zabíjím dnoxxEvú dnéxxEiva dnóXXvfu hábím dnoléaai dnůteoa dgéaxúi líbím se doéoío iJQEaa aé^ávoi množím rfi£,r\oa dg>írjfii odpouštím dtprjGú) áqyrjxa fiaívúi kráčím (Hjooftai §áÁÁCů vrhám fialů IfiaXov fioviofiai chci fiovArjoofiai —- ylvofiai íio yevtfoofiai éyevófitjv yiV(úGxa> poznávám yváoofiai šyvíúv yoá(f(ú píši ygárpíú iyQatya ÓEÍxwfii ukazuji ÓEÍ£(ú iÓEi^a óéofiai potřebuji, žádám — —- óéoí váži ióvoa ůlSíům- dávám 4 \" f-fsa Oj i EvpÍGxoi nalézám. ě%(ú mám Š&vvvfii opásám ůáTixo} pohřbívám d-éZ(ú chci Toxttfii stavím xaícú pálím xaZéú) zovu EŮgřjoj axi\a<ú xavao) xalěo(o ' V£.'. ! •'" Ílíúc cl íoxyoa, ěaxrjv stái 37 nepravidelných sloves. Perfekt. Perf.-pas. jJWxa faxa dxJjxoa flfiáoxrjxa Ijofiai dnóXtůZa ryzn. pas. — zahynul jsem Aor.-pas. jjxoúojhjv byl jsem slyftán j}fig>ieafiipo$! — rfvolz&tiv, '/jvolytjv^ dvE$z*hjv dnexrdvdijv — áé&ijv ßißtjxa — — ßeßXtjxa ßißXrjfiai eßlfi&rjv — — ißovA^^rjv yéyova yýzn. pas. yeyévrjfiai éyEvfj&tjv ěyvtoxa řyvcjaftat éyvóodi]v yéyoaya yéyoapfiai éyodtpŤjv — — ÓEix&síg — — — óéóefiai ěóé&riv óéóíoxa óéóofiai éóó&yv — óióoypai NBÍ óoxei — ÓEÓVVTJfiai ióvv^&rjv ijyytxa — — éyojjyooa bdím iyijyEQfii ěyéodijv — ěxxézvfiat ě^EX^^rlv etiQijxa la%r\xa rétaqya iorrjxa xěxArjxa (i^coofiévog) xéxArjfiai (imperf. eIxov) itá beru $Mvd>-ápm jsem skryt fmp&áPút očím s® §Ufe-ptf&xw rspomfaám dppvfu přisahám d^áfô vid f as jfá^Äi' trpím xeí$€ů přesvědéaji — --■=. t-í./!s/»?.!'(*- xé/tírcÁijjU naplňuj i ^If-žtf piji n.Í7t%m padám s?Jica plajl jcvr&fptyueg tát! se Masa QÍ3%%i-i wrhim c GŮt& ebráaím wÄé&í konexí? t$Zé&m ,úštei§i& klade rodím zgéšpíú' tirím. vr t^éxců běžím qxihp'ji j e dm. &ľ Jí" ^í*/ (21ycy) pravím a,-vt)oQf&Gu) ■fjvix&qv iyoßrjfrrfv ixdqr}v {xagrjaofiat) iXQioSrjv 40 d) Přehled slovesných tříd. A. Slovesa pravidelná: 1. S. samohlásková (verba pura) a) nestažená (kmeny /, v, dvojhl.): Xvo>, zq'hú, óxoúcj; I. b) stažená (kmeny a, f, o): ty^cD, q>iXú, 7tXr]Qu); II. 2. S. souhlásková (v. impura) a) němá — muta (km. na souhl. němou [x, yy x; n, /?, ; VII. tř. slovesa e-ová praes. neb jiný rozšířený hl. e: za'Qta'* ôoxéa; VIII. tř. slovesa vícekmenná. Slovesa na -fii a) kmeny samohí. a, e, o : torrifii, zld-rjfit, ôíô(úfii. b) v. defectiva eI/ii, r Ár---, >?%ť - - -~ Pczc. A i,. nAÝfcYs ) ~* - Zákoně se objevuje jaLo ne-sklonne. Jo 1, u xt]P éó§av aétoů... nZ^jgijg z&Qtx0$ (cod. D kátj^v} Áct. 6, £ ávóoa 7iZř/Qt]c níaxewg (cod. S nZi\qv^.. Sem náležej! i některé hebraismy: a) neutrem označují se osoby muž. rodu: Jo. 3,1 ůipexcu náoa oáqŠ xb oa>xř}Qiov xov &eov; 42 I. Jo. 5,« nav tb yeyevvrjpévov ix tov &eov; Jo. 17,2 lva nav, ô ôiô&xag avrq>, ôúoei aůiotg £a>i}v pfrtf !>f>); b) čte-li se femininum za neutrum: Mt. 21, «2 naQá xvqíov eyéveto avtrj, xal iaxtv Savpaarij iv ótp&aJLpotg fjfiaiv; c) plurálu užívá se jako zobecňujícího: Mt. 2,10 xe&vrfxaotv ol £rjtovvteg vqv tfwxfjv tov naiólov — (Herodes). d) pluralia tantum: otyavol (C*C^): Mt. 3,2 f} ßamZela t. oéqavúv; Lk. 10, 29 tá ôvôpata vpojv ybyQantai iv totg oŮQavoig (nvAat, SúQag alúvec). 2. Členy větné v pédedfc přfmýcfc (nom^ vok.}. a) Nominativ přísudkový (predikativní) bývá vyjadřován akusativem s předl, elg (b hebraism). Mt. 19,6 íaovtai elg oáoxa plav (cfr. 1. Gor. 6, "), ale Mt. 19, e elalv... oóqz • fiía. Lk. 3, e iaxai ta oxofoá elg eó&eiag; iaead-é pot elg vlovg 2 Cor. 6, is. Srov. vazbu Aoyi&o&ai elg: Rom. 4,3 éioylad"tj aůiý elg óixaioovvyv, ib. 2, * elg jiegnopřjv Zoyiod-rioeiai. Rom. 9, s rá xéxva Zoyl^etai elg mtegpa; Act. 19, 27 elg odôkv Áoyio&tjvai (srov. české: za nic považovati). b) Vokativ bývá zastoupen nominativem: jen Mt. 27,« vok. Seé pov, jinak vždy, Seóc, Act. 15,2 xvoie ô d-eóg! Mt. 11, as ó Ttaxfjg! Act. 6,10 é ôeGn&trjg, Jo. 13,3 ô ôiôáaxaÁog nal ô xvQiog! X Pády nepřímé (gen., dat-, ak.). Obecně lze říci, že v xoivr} ubývá pádů prostých, a bývají nahrazovány pády předložkovými; akusativ se rozšířil na újmu genitivu a dativu. Genitiv. a) známý g. partitivní při časoslovech čiti (áxovcj, pipvrjoiú), dáváni (xoivcjvéu), p£xéx>; r~ t* - , ví %r\v tyvtfp mv ■ zkovatv áno oov: ale Act. 8, ss tiQqeěQvtQ nexe tf}P ůčáv; Act, 5, st ávěmfi 'loůůag é FaZtZaľog év zaľg ř^égatg (ib, 6, *). 44 Act. 7, a 1}v ôvvaxbg iv Xóyoie, xai ioyoig! Dativ zastupuje i medium. Jo 19,17 j}a eô nebo xaxč&g noteľv, Xéyetv xivá), a výsledku činnosti (ôovt-ai xátpov), značí akusativ i cíl a rozsah (časový i místní). V N. Zákoně mimo to se rozšířil na újmu genitivu a dativu: a) m. gen. Apc. 5, m návxa ijxovoa Äéyovtag (m. návxiov... ieyôvxcjv); Jo. 2,» iyevoaxo xó tiôcoo ô dQxixoíxlivog (m. rot) Côaxoc); b) m. dat. Act. 27, a nagaivů v/iág eô&vfieív (m. é/iľv); 1. Cor. 7, m oi XQÚpevoi xbv xóofiov (m. tq> xóofiq)). Zvláštností ř. akusativu: a) ak. vztahu (ôvofia — jménem, r)xT}V aôxbv etyov; Srov. časté &g dno místo ak. Jo. 11, m f)v f) firftavla éyyvg xojv 'IeooooAitfUúv thg ánb ozaôtov ôexanivxe. 4. Předložky. Některé předložky v xoivrj se stávají oblíbenějšími, než byly u klasiků, jiné zanikají nebo mění smysl: 1. Oblíbeny jsou zejména ěx (l£) a djtó, které přebírají úkol genitivu jak partitivního, tak ablativního: Jo. 16, " dnov ix xáv fia&ŤjxíúV aóxov; Lc. 21, n d-avaxúoovotv i£ vfiwv; Heb. 12, w /ir) xig vmEQÔv áno xr)g xáQixog; též 1. Cor. 1, t iv fir/óevi x<*QÍo/iaxi! 2. Řídnou dvxi, áficpi; dvá původně na, vzhůru (dvapaivo) = vystupuji), nyní má smysl distributivní po: Mt. 20,10 ČXafiov dvá ÔTjváQiov (po denáru). 3. Zaměňují se: elg — iv (v Papyrech Fa j um iv s ak., elg s dat. Stud. Pont.) Act. 9,28 doTioQevófievog xai ixnogevóftevog dg 47 Imperativ. Mluva obecná oplývá imperativy aoristi proti imp. presentní-mu; jednodobostí vyjadřuje se íu úsilněji rozkaz nebo přání, nežli imperativem presentis. Jak v Otčenáši, tak ve všech liturgiích východních skoro výlučně se čte imperativ aoristi. Infinitiv. I. vyjadřuje Činnost bez rázovitého určeni; může být podmětem, předmětem, a s členem nebo předložkou, vyjadřuje všecky vztahy: čas: Ac. 1, s mtě %b stud-eív aétév; Lc. 1,« iyěvstQ iv t§ ls$é-tsésip avtóv; účel: Mat. o€m řjÁ&op xatalvom půitop) dZÁá xÁqqxíkrm; následek: Apoe. 5, e évíxyasp 6 lěútp ávoi^mi %b ftifŠXt&v. Ve vecPejsHi ^ízt -»*4-it dc é5žf-"- (Upt 9 *3 *y£*er« TP^i*- áXémc,^ c ^Vcsc rol; í-ra^řjqr *" c - • f T~""~ K é ápríôtr^q 6f^Zr r r jit ^- "j C^vZr zh —"rk Participium. V řeč iiei'er ŕ zt zz*z^*% T>ť ^ *>rs 'i> ~ r' - - r f-- 7 ť ŕ'l r» ŕf C * * ' «• r Trrr ' -7 - ooziá ^k zC~-"* ve vé'tě z:rzíviúé aě popírá indikativ, ^íř) všecky osi^iú zpí-soby (Biasův kánon); ve větách vedlejších je -úikf zmatek; &:k 48 zůstává jen při konjunktivu ve větách účelných, kdežto oů se dere do popředí v podmínkových. Pro zesílení záporu se z. i zdvojuje: Mt. 24, « oůó* oófiř] yivrpai. 7. Spojky. 1. lva bývá nejen účelné, i výsledné (že): Jo 17,3 a&tr} ioxt ft £oai aůtóv. 3. Sti bývá nejen příčinné, ale i výsledné: Jo. 3, i« ^yájtTjaev ô &EÓg tóv xóofiov, on %bv vlbv tóv fiovoyEvij íóíoxev. Zaměňuji se cl — ěáv a mívají při sobě i indikativ: 1 Jo. 5, » ěáv oíóctfiEv; Stí úxovei fjfiáv; ale tamže v. 14 ěáv ti altáfu&a xará tb &iXt]fia aůrov áxovEi fjfičUv. Podobně 8te—Star; původní Časové ítieí mívá smysl příčinný Část třetí. stylistické zvláštnosti posv. knih n. zákona Kromě skladby našich autorů, která si všímá obecných pravidel a forem vyjadřovacích, jsou pozoruhodné i jejich osobni (indivi-duelní) prvky neboli sloh. Hagiografové N. Zákona píší celkem prostou řečí lidovou ve větách jednoduchých, souřadných nebo podřadných, zřídka ve větách složených (v souvětí1). To platí i o sv. Lukáši, který, jak bylo řečeno, jazykově se cení nejvýše; jen sv. Matouš a Pavel pěstují prosu umělou. Obecně si všimněme těchto méně zvyklých obratů: 1 hagiografové uvádějí leckdys řeč přímou spojkou 6xi (někdy bylo i klasicky tak; viz Jan 10,» itfieľg Akyere, ôxi pXao%Xov (Luc. má zde již i xaiqaj énoqevdri ô 'Irjaovg; 14,1; 18 1: iv ěxdvfj tfj wqa nqoa^Xdov ol fia&tjxal x(p 'Iqoov. *) Srov. Luk. 1 i-i; Act. 1, 1—3, 15, 24—26. Koiné. 50 2. Asyndeta užívá zejména ve výrocích a předpisech: 5,«-» slále: Maxáoioi ol nxaxpol... fiaxágioi ol nev&ovvxeg... n Tíxov-oare 8tí ěooé&r] xoig áoyaiolg ' oé yoveúoetg... »,«, », w atd. 3. Sv. Matouš pěstuje i prosu umělou (viz níže). Sv. Lukáš píše nejpečlivěji. 1. Setřel nejeden arameism Markův, ale mimo oba prology (Ev. i Ak.) priraďuje i on velmi často spojkou *al: Lc. 1,«« ó ôvvaxbg, xal äyiov xb ôvofia aůxov (m. relativa); i v čele závětí: xal 8te inÁŤja&Ťjaav al ^prjgal xov xa&a-Qioftov avtíov... 2, n, k, sa a j. v. 2. Začátek evangelia sv. Lukáše je vzor periody, též začátek apoštolského dekretu Sk. 15,2*-2r; j inak však zanedbává i on prosu umělou. Sv. Jan si libuje v priraďovaní vět spojkou xal (1), ale často se jí vyhýbá užíváním částic xk, ok, oěv, yáo i asyndeta, nehledíc k podřaďovacím vazbám s 8ti, relativem a participiem: Jo. 4, i 'Qg o$v iyvcj ô xóotog...«iôet ok aůtbv ôiÍQXcadai... 6 ČQzexai oiv elg nóXiv... e *Hv ôk ixeľ nijyf] xov 'Iaxúp • ô o$v 'Itjoovg xexomaxiog ix x. ôôomooiag éxa&čtero; asyndeton v. » Xéyei ovv avx$ f] ywi\'. U ú g aú ... 2. Ve vypravování staví rád vedlejší větu (účelnou i vztažnou) v čelo: Joh. 19,» lva xeZeuú&jj f\ ygayii, Xíyei 8'upu). Joh. 10,» ôv nairiQ tfyíaoe xal ánioxeiXe vpsig Xiyexe 8ti flAaoqnjfutg. Jinak píše prostou prosou (soloecismy). Sv. Pavel. U něho máme dobrou, někdy vybranou řeč lidovou — klasického není tu mnoho, aspoň jednotlivá slova (áxgi-fieaxáxrjv aloeoiv Sk. 26, a; attické laaaiv 26, * a zbytky optativu podobně jako u sv. Luky. Priraďuje 1. participiem, relativem; spojkou 8xi, často však unavuje a činí řeč méně přehlednou než při prostém xai: Rom. 9, i-» AXij&eiav Xéyo) év XqioxQ, oé tpevôopai, ovfipagxvQovoijg poi xrjg oweiótfaetog pov év nvtůpaxi dyíqt • 8xt Xvnrj poi iaxiv peyáXrj... tjrxófirjv yáo ává&epa elvai aůróg iya> ánb x. Xqioxov vnko x. áÔeXcpwv pov, x&v... 2. Asyndeta má klasické příklady: I. Koř. 7,» ôéôeoai yvvaixí | pij tfixti Xómv || XéXvoai ánb yvvaixbg | pij £ijr« ywatxa. 3. Časté periody sv. Pavla, jinde řídké, jsou známka prosy umělé, stejně jako řečnické obraty. Řím. l,u oi> &iXú> ok ěpág áyvoeív, dôeXyol, 8xi noXXáxig nooe&éftqv ěX&etv nobg vpác, xal ixú)Xi&r]v dxQi xov óevQo} lva xivá xaonbv oxto xal év vpiv xal év xoig XomoTg š&veoiv. 51 Ukázky umělé prosy hagiografů novozákonních. Kromě složených vět jsou známkou prosy umělé t. zv. řečnické figury (oxfipaxa), a to a) i. slovní (a%. Xé^etoc): synonyma, parono-rnasia neboli blízké opakování slov (Mt. 21« xaxovg xaxúg dno-Xéoéi), homoioteleuton neboli podobné zakončení: Rom. 12, w^a/-oeiv fietá xaiQÓVTwv, xXaUtv fiexá xXaióvxcjv; obměna pořádku slov a pod. b) F. myšlení neboli věcné (ox- óiavoíag): antithesis, paralely a pod. U Židů byl oblíbený paralelismus věcný (viz u Siracha 51 kapitol), který vyjadřoval jednu a touž myšlenku dvěma i více Členy větními; byl prostý, synthetický nebo antiihetický. Něco podobného máme i v knihách Nov. Zákona. Ze spisovatelů novozákonních, zejména evangelista Matouš a sv. Pavel užívají ve svých spisech hojně řečnických figur nejen slovních, i věcných (paralelismů). Příklady paralelismu prostého: I Kor. 7,4: ij ywi] xov lôíôv oúfiaxog oůx i£ovoid£ei, dXXá ô dvrjQ | ôfiolíúg ôk xal ô dv-řjg rov lóíov oúfiaxog oůx é^ovoiá-£«, dXXá fi ywi\. Mat. 10, 32: jiág odv doxig ófioXoyrjoei év éfioi ě/tJiQoo&ev xajv ávd-QÚTMúv, | ófioZoytfoú) xayiú év avx$ š/inQoo&ev xov naxQÓg /iov, xov év xolg oůqavolg ' \ ôoug ô' áv dovŕjorjxal /ie ěfMQood-ev xúv dvd-gúnojv \ &ovi\oo-fiai xaycú atixbv ifinoood-ev xov naxqbg fiov, xov év xoig oioavolg. I Cor. 1,26-»: BXénexe yág xtjv xXijoiv vfiúv dôeXfol' 5xi ov noXXol ootpol xaxá oáoxa, \ ov noXXoi óvvaxol, oů noXXol evyeveíg * | dXXá xá fuúoa xov xôofiov é£eXégatx> ô frebg, tva xaraioxúvt] xovg oo-(povg, | xal xá dod-evi} xov xôofiov é£eXé£axo ô \tebg, lva xax-aioxvvji xá loxvoá, \ xal xá áyevij xov xôofiov xal xá é£ov&e-vtjfiéva é£eXé£axo ô &ebg xal xá fit] ôvxa, \ lva xá ôvxa xaxaq-yfjoji | 8no)g fiij xavxtfoyxai jtáoa oáo% évúmov x. &eov. Příklad paralelismu sgnthetického: I Koř. 10,w: xb JioxŕjQĽOv xijg eôXoyíag, 8 evXoyovpev, oťtyi xoivíúvía xov alfiaxog xov Xqioxov éoxiv; xbv doxov, ôv xXúpev, otyl xoivovia xov oápaxog xov Xqioxov éoxiv; 52 Mat. 7,13: EloéX&ate ôtá tijg otEvijg nvXrjg; \ oti nXatela t) nvXrj xai EŮgvxtogog fj ôôbg i} ánáyovaa slg tfjv ánúXeiav, \ xai noXXol úaiv ol EloEgxófiEvoi óť avt^g' 6ti otevři 1) nvXt] xai te&Xififiévr] % ôôbg fj ánáyovaa elg %r\v fwiý*', \ xai óXiyoi eIoiv ol EbglaxovtEg a&ttfv. tamtéž v. 24: Iläg o$v ôattg dxovei fiov tovg Xóyovg toitovg xai noiet aŕtovg, ôftoKú&ťjOEtai ávôgl ygovl/itp. Ôatig (frxoôó-fiqoe t. olxíav aérov lni ti\v nitgav I xal xatéprj f] /?(>0£ij, | xai j}X&ov ol nota/ioi, | xal invevaav ol ävejioi xal ngoaénsaav tij olxlg ixeívt] xal oůx insasv' \ te&epeXíano yág inl trjv nitgav. v. 26: xal näg ô áxovojv fiov tovg Xóyovg tovtovg xal fifj noiáv aétovg, ôfiotcriHjoetai ávôgl fi(og(p, ôotig ýxoôôfiTjoev autov t. olxlav inl tt]v äfipov | xal xatéfir] f] §gox^h I xai ^Xdov ol notafiol | xal invevaav ol ävefioi xal nQookxotyav tfj olxía íxeív% xal IneoEV \ xal fjv 4} ntáaig aitfjg fiEyáXrj. Příklad paralelismu antitheiického: I Kor. 1,25: to ficjgóv tov Seov | aogxótEgov táv áv&gúncjv iatív * xal to áo&Evig tov Seov \ laxvgôtEgov t&v ávd-gúnav iativ. Příklad velice umělého paralelismu: Kor. 9 a) iZsúd-Egog yág &v ix návtoiv náaiv i/iavtbv iôovXg vnb vó/iov, fifj <2>v wôtbg vnb vó/iov, lva tovg vnb vófiov xegôýaú), | c) toľg ávôjtoig, cog ävofiog, fit] &v ävoftog Sto v, áXX' čvofiog Xgiatov, lva xegôáva) tovg ávófiovg, j b) iyevôfitjv totg áad-evéaiv áo&Evi]g, lva tovg áo&EVEľg xegôŕjoú), I a) totg näatv yéyova návta, lva návtíog tívag xEgôi]ao). Kromě těchto umělých forem řeči jsou u sv. Pavla dlouhé věty priradené (ne periody), spojené relativy, participii, přerušené apostrofami, anakoluty, na něž se hodí srovnání, že je tu posluchač veden jako chodec dlouhým stromořadím, jehož není vidět konec. Srov. Kol. 1, s-s. EvxagiotovfiEv ty &eú> xai nazgl' tov Kvgiov fjfiáv 'Iqoov Xgiatov návtotE nEgi vfiúv ngooEv-XÓfiEvoi, áxovoavisg tt)v níaxiv v fiat v iv Xgiatô) 'Itjoov xai tr\v áyántjv, yv ixtte Elg návtag tovg áyíovg ôtá tijv iXníóa tt)v ánoxEiftěvTjV vfitv iv toľg ovgavolg, 53 fjv TtQorjxovaaiE iv xq> Aóyo) xfjg áZq&síag xov eůayyeJUov rov nagóvxog slg vpág, xad-a>g xai iv navxi xtj> xón/iq) éatlv xaojKxpoQovfievov xai ar£avófi£vov, xa&ayg xai iv vfitv, dg>' ijg fifiéqag fjxovaaxE xai iniyvcjxE xrjv x<*Qlv T°v &£ov iv dZi]-d-ely xad-fog i/iád-exe dno 'EnaqjQá, xov dyanr\xov avvoo-ůlov fjfiův, 5g iaxiv moibg vjieq fj/iúv ôiáxovog xov Xqioxov, ô xai ôqAúoag t\\iiv xfjv tfiáv áyántjv iv nvevfiaxi. Jakýsi druh paralelismu, jemuž však chybí rozčlenění, je v I Tim. 3, 16: Méya ioxiv xb xtjg Etjoepeíag [ivoxýQiov' dg iyavEQÚd-i] iv oaQxí, iôixaicj&f] iv nvEVfiaxi, ůQ assidue, pilně dialog 2 mutus, němý dléxtíúQ -Qog ó gallus, kohout áÁřfteia f] veritas, pravda áltjd-rjg -&ovg 2 veridicus, pravdomluvný, pravdivý dXitóg ó piscator, rybář dfUXQtávtů irr. pecco 1, hřeším, chybuji dpaqxla fi peccatum, chyba, hřích áfiaQX(ůl6g ó peccator, hříšník dfifiog 6 aréna, písek dfupUvwpt vestio 4, oblékám dvd vzhůru, po (po denáru) dvayivúaxú) lego 3, čtu dvd&epa -fiatog tó anathema, ávdnavmg -ewg 4} requies, odpočinek, pokoj ávaonáa) evagino 1, tasím dváaxaaig -aeiog ij resnrectio, vzkříšeni dvaaxaxóíú conturbo 1, pobuřuji dvefiog 6 ventus, vítr (srov. animus) dvijo dvÓQÓc 6 vir, muž dv^Qionog 6 homo, človčk dvoíyca irr. operio 4, otvírám dvo/iog 2 sine lege, bez zákona dvtióixog ó adversarius, nepřítel dnaQvéofiat (dQviofuu) nego 1, zapírám ánéQxofiat irr. abeo, odcházím dnk%<ú disto 1, jsem vzdálen dmarla f) iníidelitas, nevěra dnó cum gen. ab, od áno$vr)ox(ú irr. morior, umírám dnoxóma) abscindo 3,odřezávám djioxQlvofiai respondeo 2, odpovídám dnoxTEÍvúi irr. occldo, zabíjím dnóXXvpi irr. deleo, hubím ánoXvíú dimitto 3, propouštím 55 dnóaxoXog 6 apostolus, posel dni(ú accendo 3, rozžihám ánóXeia r) interítus, zahynutí áoa ergo, tedy, nuže áoéoxtú irr. placeo 2, líbím se dgi&fióg ó numerus, číslo doxog ó panis, chléb ágxf) r) initium, počátek, vláda doxo/icu incipio 3, počínám, vládnu ůqx<úv -vxog regens, vládce áa&evtfg -ig debilis, slabý áovřiQ -éQog ó stella, hvězda avxóg -ij -xó ipse, on, sám áq>aiQÍ(ů cfr. algia>, -Qéo/iat odnímám áq>eoig -aetog lijfu dimitto, odpouštím dQ(úv -vog 2 amens, insipiens, nemoudrý fiaivcú irr. gradior 3, kráčím (JáXXú) iacio 3, vrhám (3anxi£(a baptizo 1, ponořuji, křtím fiaoiXeía r) regnum, království (laoiXevg -Xécjg ó rex, král paoiXeůo) regno 1, kraluji pa murmuro 1, reptám yoveóg ó generátor, otec; plur. rodiče yów -vaxog xó genu, koleno yoafifiatevg ó scriba, písař yQáqxú scribo 3, píši yvvij -vcuxóg 4) mulier, žena yt?V yvnóg ó vultur, sup Seixvvfii monstro 1, ukazuji óěxa decem, deset óéofiai rogo 1, potřebuji, žádám; óet opportet ÓBanóxrjg ó dominus, pán Sevře— óevQo age, nuže! óé(ú ligo 1, váži órjváQiov xó denarius, dinár óiá cum gen. per, skrze; cum acc. óiá xi eur, proč óiaxovéo) servio 4, sloužím óiáxovog ó servus, sluha óiaXoyl^ofiai sermonem confero 3, uvažuji, rozmlouvám óiavola fj mens, mysl óiátpoQog -ov differens, různý ótóáaxaXog 6 magister, učitel óióáaxo) doceo 2, učím SióáxT] ij doctrina, učeni óíócůfii do 1, dávám óiiQxofiai pertranseo 4, procházím óíxaiog 3 i 2 iustus, spravedlivý óixatoavvrj f) iustitia, spravedlnost óixpáo) sitio, žízním óíipvxog duplex animo, dvojité mysli ókúxcú persequor 3, pronásleduji 56 ôô£a i) gloria, sláva, mínění ôovXog ô servus, sluha ôovXóo) servum facere, podrobuji ôvvaftai posum, mohu ôvvafiig f} -£(og potestas, sila ôvvaróg 3 potens, mocný ôvo duo, dva nom. gen. acc, ôvoi dvěma ôvo) mergo 3, nořím; ôúofiai oblékám se éyyí^o) appropinquo 1, blížím se iyyvg ad v. proxime, blízko; iyyioxa proxime, nej blíže iysÍQQ) expergefacio, budím éyó ego, já; ifiov fiov, mne éfioí fwi, mně mi ifié [u, mne mě š&vog xó populus, národ fírog xó mos, zvyk, obyčej ci, ú áv, iáv si, jestliže eľxoai viginti, dvacet dg in cum acc. do, na, k; zamě- * ňuje se s iv in, v, na dq^vi] fj pax, mír elQr}vo7ioióg = dQrjvixôg 3, paci- ficus, pokojný eifii, elvcu sum, jsem dfii (šneifii — éměvai) venio, jdu; éniúiv nastávající dg, fiía, iv, gen. évóg unus, jeden doéQxouai ingredior, vcházím ix, před samohl. č£,lat. ex, s gen. z (čeho) éxaxóv (g') centum, sto ixaaxog 3 omnis, každý éx^áXXoj eicio 3, vyháním éxElvog 3 ille, onen ixxXáoj infringo 3, odlamuj i ixxXrjaía i) congregatio, sbor éxXéyoj eligo 3, volím si ixjiXýooo) excutio, pas. miror, děsím se, divím se éxnoQEvofiai egredior 3, vycházím éxxío) (-xvv(ú) irr. effundo 3, vylévám ěXéyxoj arguo 3, usvědčuji iXeéío misereor 2, smilovávám se iX£rj[í(úv -ov misericors, milosrdný iXEv&EQog 3 i 2 liber, svobodný ivexev = čv£xa propter, cum gen., pro, k vůli ivd-vfiéofiai cogito 1, pomýšlím évvéa novem, devět ivvopog 2 secundum legem, poddaný (zákonu) ivxaQVXfúQOQ 2 spatiosus, široký e^XOfiai voveo, oro, modlím se ř%(ú habeo, mám etog usque, až £ácj vivo 3, žiji £ť]A6cú zelo 1, horlím £f]téú) quaero, hledám tfúii fj vita, život tfbwyu cingo 3, opásám Jjôvg fičela fjôú libens, iucundus, příjemný; ijôiata libentissime, velmi rád JjftEÍg nos, my; ftfiiúv nás, flfiiv nám, fjfiag nás -jjjiéoa fj dies, den •d-áZaooa $ maře, moře dávatog ô mors, smrt d-avaróo) occido 3, usmrcuji &Ú71T0) sepelio, pohřbívám, srov. tá) fatigor, jsem unaven (pracuji) xóo/iog ó mundus, svět xoápaxog ó crabatum, lůžko xoá£(ú clamo 1, křičím xqívo) iudico 1, soudím xoíoig -oecjg í) iudicium, soud, rozhodováni xximg -oea>g creatio, creatura, tvoření, tvor xvoiog ó dominus, pán xvtjv xvvóg 6 i i} canis, pes xcúXvo) impedio 4, bráním komu Aa&Qá clam, tajně XaXéců loquor, mluvím Za/i(iáv(ú ítt. capio 3, beru Xavxrávo) ítt. lateo, jsem skryt Xaóg ó populus, lid XaxQEÍa fj obsequium, služba Xéyo) dico 3, pravím Xeínct) relinquo, zanechávám Xí&og ó lapis, kámen Xixqa fj libra Xóyog ó verbum, slovo Xomóg ~óv reliquus, ostatní, zbývající Xvjtt] i) trislitia, zármutek Xvaig i) solutio, rozvázání Xv%via i\ lucerna, svícen Xi'xvog 6 = Xvxvia Xvíú solvo, rozvazuji, ruším fia^rjxiig ô discipulus, žák fiaxÚQiog 3 beatus, blažený fiáXiaxa saepissime, nejvíce, nejčastěji fiavd-dva) ítt. disco, učím se fiaoxvQěú) testor, svědčím fiaoxvQla i} testimonium, svědectví fiéyag fieyáXi] fiiya magnus, veliký fiéXXú) incipio 3, volo, chystám se k Čemu; chci fiéXei pot fiévo) maneo 2, zůstávám fi£QÍt,(ú divido 3, dělím fiioog -ot] -oov medius, střední fuxá cum gen. cum, s; cum acc. post, po liExavoéb) poenitentiam ago 3, kaji se fiexavoia ^ poenitentia, pokání fiexéxg 4) fides, víra, věrnost 60 n/.áaoo) formo 1, tvořím jiXarvg -rna -iv spatiosus, prostranný nkúiúv -rog comp. noXvg jiXeová^ú) opulcntum esse, míti nadbytek xXéa) navigo 1, pluji jiÁrj&vra) impleo 2, naplňuji TiXíjQijg -Eg plenus, plný nXrjQÓoi impleo 2, naplňuji nXoiov tó navis, loď nXovmog 3 dives, bohatý jtvEv/ia ró spiritus, duch Ttvéo) (jivevoo)) flo 1, vanu noitíú facio 3, Činím nolog noia noiov qualis, jaký nóXtg TióÁECjg fj urbs, město noXvg noXXfj noXv multus, mnohý tzovťjqóq 3 malus, zlv; ó novtjQÓg ďábel jiOQEvofiai gradior 3, jdu nóqvrj fj meretrix, nevěstka nóaog -ov quantus, jak veliký Jtotafiég ô Áuvius, řeka TiotriQiov tó calix, čiše novg noóóg pěs, noha jigáaaa) laboro 1, pracuji jiQavg -Eta -at\ též Tioaog -ov mitis, mírný, krotký nqiv antequam, dříve než TtQÓpatov tó ovis, ovce jiQÓg cum acc. ad apud, k, u nQooaycayfj fj accessus, přístup jiQooóixo/iai accipio, přijímám jiQOOEvxý fj oratio, modlitba jiQoaxóntú) irruo 3, biji do čeho TiQooxvvéo) adoro 1, klaním se TiQOOJiijitQ) irruo 3, -obořu j i se noooTiOQEvonai advenio 4, přicházím 7iQÓo(ú7iov tó facies, líce noútog 3, primus, první 7iQO(prjtrjg ó propheta, prorok ntúoič, -OEwg fj ruina, pád nttoxóg 3 pauper, chudý, žebrák jtvXtj fj porta, brána jtvrěárofiai irr. exquiro 3, táži se nvq nvQÓg tó, ignis, oheň niúXkíú vendo 3, prodávám qe&ív dictum, řečené (od km. qe, Qt]t(oq) srov. (pytii. QÍTitíú iacio 3, vrhám Qýyvvfii frango 3, lámu qřjfia -fiatog tó verbum, slovo $vofiai (éo-ůa)), eruo 3, libero 1, vytrhuji, osvobozuji oáfifiatov tó sabbatum, sobota oáqŠ oaqxóg fj caro, maso oclqóíú verro, metu, zametám arjfiEiov tó signum, znamení, zázrak orifiEQov hodie, dnes; srov. fjfiéoa aitiov tó cibus, pokrm; srov. ô ottog obilí axoXióg 3 pravus, nerovný a/ivgvij f] myrha, myrha aotpia fj sapientia, moudrost ao(póc 2 sapiens, moudrý OTiýXatov tó spelunca, jeskyně ojieiqa fj spira, Četa OTiEÍQu) semino, seji, rozsévám ojiéofia tó semen, simě atáótov tó stadium, míra = 125 kroků atavQÓg ó crux, křiž atavQÓo) crucifigo 3, křižuji atkXXíú mitto, posílám atevóg 3 angustus, těsný atófia -fiatog tó ôs, ústa OToéqxú verto 3, točím ov tu,ty; aov aov, tebe aoi aot, tobě ti aě oe, tebe tě ovyxaXéo) convoco, svolávám ovfifiovXiov tó consilium, rada av/ifiagtvQéo) viz fiaotvQÉa) avv cum dat. cum, s (kým); etiam cum genl 61 ovváyai congrego 1, sbírám ovvaywyii 4} synagoga, sbor ovvetótjmg -aeoyg 4} conscientia, svědomí ovvkQXppuai irr. convenio, scházím se oweod-ltú manduco cum aliquo, jím s někým avvněfiTUú mitto cum aliquo, posílám s někým o(pQayl£<ú signo 1, znamenám otpéig ipsi, oni; opův jich a(ptm jim aq>ág je oo)£(ú salvo 1, zachraňuji aáífta rá -parog corpus, tělo ooitfiQiov tó salus, spása xttjuivóg 3 humilis, nízký xtmeivaxjig -aeojg fj humilitas, poníženi xátto) ordino 1, řadím ráipog ó sepulchrum, hrob ta^óg -Z£*a *axv celer, rychlý; ráxioxa téxvov tó puer dítě teZíú) finio 4, končím TEÁsvráíú finio 4, končím, umírám TéXog tó finis, konec TiooaQeg zěoactoa quattuor, čtyři TfiXdivrjg ó publicanus, celník TÍd-rjfti pono, kladu tíxtíů irr. pário, rodím Tifiáo) honoro, ctím TÍg, xí, quis? quid? kdo, co Toiovrog Toiavrri toiovto viz TOlOg TÓnog ó locus, místo TÓaog -ov tantus, tak veliký ToaovTog Toaavrrj tooovto, viz To'aog tóte tunc, tehdy TQEig TQÍa třes, tři; tqioí(v) třem TQěTtoj verto 3, obracím TQÍqxú irr. alo 3, živím tqíxo) irr. curro, běžím Tvyxávo) irr. fio, dosahuji tiótúQ €ócnog tó aqua, voda vlóg ó filius, syn éfieíg vos, vy vfiwv vás, vpiv vám i>fiag vás imaxowů subaudio, poslouchám imlo super, cum gen. nad, za koho; cum acc. nad, za kým voteqíú) deest mihi, mám nedostatek vtffiorog altissimus, excelsus, nej-vyšší; cfr. adv. ijtpi fiipog %6 exaltatio, povýšeni tpaivo) monstro 1, ukazuji, jevím ipáQayš -yyog 4} mons caverno- sus, caverna, propast, jícen q>égtú irr. fero, nesu, vedu (pevyo) fugio, utíkám (prjfU dico, pravím q&eÍQtú dissolvo, ruším, hubím QÓvifiog -ov sapiens, moudrý (pv&áaoíú custodio, observo, chráním, zachovávám yvAr\ 4\ tribus, rod (pvoig -etúg 4} nátura, přirozenost (pvo) crescere facio, cresco, plodím, roštu axovéíú canto 1, hlásám, pěji qxůvri 4} vox, hlas