I. 3. Filosofické zproblematizování ďáblova soudu – dějový zvrat a argumentace Filosof č. 1 (mezi dveřmi): „Nesouhlasí!“ Vybíhá po schůdcích, rychle přejde až za Kamila a postaví se po jeho levici mírně vpředu. [DEL: Na scénu jak stádo vbíhají Filosofové. :DEL] Jakmile jej Ďábel spatří, chytá se za kořen nosu, jako by jej náhle jala bolet hlava. Otočí se a zády k divákům odejde až úplně dozadu. Kamil to všechno pozoruje a vždy se mírně posouvá tak, aby dobře viděl nově příchozího. Nevzdaluje se však příliš od svého místa. Filosof č. 2 (vybíhá ihned po č. 1, zaujme místo, na kterém předtím stál ďábel): „Tohle je všechno úplně špatně!“ Filosof č.3 (opět ihned po č. 2, postaví se 2 kroky napravo od ďábla asi krok blíže k publiku): „A navíc to není správně!“ Filosof č. 4 (začne opět těsně po č. 3 – „ale především“, pak vyjde pomalu nahoru, otočí se k divákům a důrazně či až hystericky dokončí): „Ale především ---- to vůbec nesouhlasí!“ Filosofové zaujmou výrazná gesta přemýšlení – vítá se individuální improvizace. Situace nyní vypadá takto (základní rozestavení): Ďábel (zády) F3 F2 Kamil F4 F1 Kamil po chvíli, když si je všechny znovu prohlédne: „Tohle jsou démoni pekelní?“ Ďábel (s odporem; projde mezi F2 a F3 a přistoupí ke Kamilovi): „Hůř. To jsou filosofové. V tuto chvíli dorazil. Rozhlédne se kolem, tj. natočí se ke všem F. Celé to tady zamořili; každý den sem chodí další a další! Natočí se zpět ke K. Museli jsme tu kvůli nim otevřít extra kruh.“ Následující repliky rychle navazují, mohou začínat ještě před koncem repliky předchozí. Se začátkem repliky se také vychází. Filosof č. 2 (přechází k F1, postaví se po jeho levé ruce): „Konstatuji, že celý pekelný systém obsahuje množství důrazně: alarmujících chyb!“ Filosof č. 4 přechází na pozici F2: „Všechny výchozí předpoklady jsou důrazně: špatně formulovány a nedávají dobrý smysl!“ Filosof č. 1 přechází na pozici F3 a zároveň F3 přechází na původní pozici F4: „Pravidla jsou vágně stanovena, jsou temná a připouštějí důrazně: různé interpretace!“ F1 F4 Ďábel Kamil F3 F2 Ďábel vztekle praští složkou do své nohy: „Už zase! To je pořád dokola!“ Filosof č. 3 (přichází ke Kamilovi, postaví se po jeho pravé ruce; jedním dechem): „Zde ubohý Kamil, známý též jako Záluba, je hodnocen podle kritérií, která důrazně: nikdy nebyla přesvědčivě definována!“ Filosof č. 4 (vyrazí s koncem repliky F3, postaví se za Kamila; jedním dechem): „A přitom výchozí premisou má být svobodná vůle! Zde Záluba, známý jako Kamil, však důraz: nikdy nebyl informován, mezi čím má a může volit!“ Ďábel s výrazem „Bože, proč zrovna já?“ odejde na místo, z nějž právě odešel F4. Otočí se čelem do levého zadního rohu. Filosof č. 1 (vyrazí s koncem předchozí repliky, postaví se před Kamila; jedním dechem): „Ani s jakým cílem! Jeho skutky jsou pak ad libitum souzeny stranou, která má zištný zájem na neprospěchu Záluby Kamila!“ Všichni filosofové (v extatickém vzteku; postupem v kruhu proti směru hodin se seřadí šikmo mezi Kamila a ďábla, ukáží na ďábla a pak sborově): „A to není fér!“ F1 F2 Ďábel F4 Kamil F3 Ďábel (nadechne se, otočí a jde blíže k nim, unaveně říká vždy konkrétnímu F): K F1: „Deset. Deset jednoduchých pravidel, většinou jedno jediné slovo. K F3: Vždyť by je pochopil i imbecil! K F4: Ona byla napsána, aby je pochopil i imbecil! K F2: Jaké vágně formulováno?“ A odejde k levému kraji pódia a zůstane zády k nim - „už se o tom nebudu bavit“. I. 4. Požadavek filosofického posouzení Kamilovy situace – argumentace Filosofové se během ďáblova odchodu bleskově poradí v kruhu a ihned vyrážejí za ním, přitom F1 mluví už během cesty, důraz na začátku a konci repliky. Filosof č. 1: „Trváme na tom, že Kamil řečený Záluba nemůže být prohlášen za špatného, dokud se neudělá pořádek v tom, co to dobré a špatné vlastně znamená! Filosof č. 3 vyrazí v okamžiku, kdy F1 dorazí, začne ještě před koncem předchozí repliky: „Nechť je stanoven hodnotový žebříček, a podle něj ať je případ reevaluován!“ F2 vyrazí, kdy F3 začíná mluvit, nadechne se a rozmáchne rukou, ale předběhne jej F4, takže sám nic neřekne. Filosof č. 4 vyrazí těsně po F2 a předběhne jej, vpálí svou repliku přímo do Ďábla.„Pak se uvidí, zda měl vážně něco za lubem!“ Všichni filosofové se prudce otočí k divákům, souhlasně pokývají hlavou a spokojeně založí ruce na prsou. F2 je lehce zmatený, tj. udělá to s malým zpožděním. Ďábel (teprve nyní se k nim otočí, kategoricky): „Ne. Nic takového. To by nešlo.“ S poslední větou přejde za filosofy doprostřed a mírně dozadu, takže představuje vrchol přibližně rovnostranného trojúhelníku, jehož základnou je spojnice Kamil – filosofové. Kamil (utíká před Ďáblem a hledá spásu u filosofů, vpadne do toho): Během přebíhání, první dvě věty směrem k ďáblovi.„Ale oni mají pravdu! Vždyť já jsem nic neudělal! Teď hledá souhlas u diváků, mluví tedy k nim. Je buď před filosofy nebo vpravo od nich. Ani dobrýho, ani špatnýho! Zatraceně, sotva jsem vběhnul na jeviště, udusil jsem se jabkem!“ Ďábel popojde na Kamilovo předchozí místo, otočí se k F a tónem „vůbec nevím, o co vám de“: „A co po mně vlastně chcete?“ Se svými replikami zaujmou následující postavení: F1 F4 F3 Ďábel Kamil F2 Opět se rychle navazuje, první tři vycházejí těsně po sobě. Filosof č. 4: „Jasná a zřetelná pravidla!“ Filosof č. 1: „Příležitost je aplikovat!“ Filosof č. 2 (předstoupí před publikum a chytne se za srdce, pateticky): „Spravedlnost!“ F3 vyjde pomaleji, mluví také pomalu a od začátku cesty... Filosof č. 3: „To, co po vás chceme, pane Satan, nyní zaujme své místo, malá dramatická pauza je možnost poznat správnou etickou te-órii dřív než post mortem!“ I. 5. Představení etických te-órií – popis Ďábel (chytne se volnou rukou za opačné rameno, otočí se čelem k divákům a velmi posměšně a ironicky): „A jaká by to měla být, ta správná etická te-órie?“ Všichni filosofové se otočí k divákům, plácnou se oběma rukama do stehen, tlesknou a oběma rukama zaťatýma v pěsti oslaví vítězství. Filosof č. 2 (spustí ruce a vítězoslavně): „Na to existuje víc, než jeden názor.“ Ďábel (chytne se za hlavu, zoufale): „Já blbec! Zase sem jim na to skočil!“ A odejde do pravého zadního rohu. Natočí se napůl ke zdi a ostentativně založí ruce na prsou. Dění sleduje jen ledabyle přes rameno. Filosof č. 1: „Nechť započne invokace!“ F4 a F2 se postaví vedle F1, Kamil také ustoupí dozadu na jejich úroveň, ale kolem sebe má volný prostor. F3 stojí na svém místě. F1, 2 a 4 provádějí nějaké rytmické pohyby, v ideálním případě u každého ducha jiné. Stačí jen malé pohupování v kolenou, přešlapování, tleskání střídavě na jednu a druhou stranu.... Filosofové se seřadí, započnou s bakchickým tancem a odříkáváním recitálů v prasečí latině, nejlépe nějakou variaci na citát Ne invoces expellere non possis. Recitaci asi vypustíme, protože jednak by to rušilo F3 a jednak autor neudal, co přesně by se mělo recitovat:-). Filosof č. 3 představuje postupně všechny duchy etických teorií, kteří přitom přibíhají na jeviště. Filosof č. 3: „Podle první te-órie je dobro do světa vetkáno! - Reál přichází s a Šizuňkem zdraví na všechny strany, přijde až na úroveň F3, ovšem je blíže publiku.. Vyplývá z povahy kosmu a vede k němu důraz: jen jedna cesta – Reál se vrátí mírně doleva, otočí Š. k sobě, pokloní se mu a 1 poskok na jedné noze, vydlážděná od počátku stvoření. Je to cesta Reála, ducha realismu.“ - Reál projde mezi F2 a F3, pak za filosofy ke Kamilovi. Poskočí a nakonec se postaví po Kamilově pravici a nabízí mu loutku, kterou Kamil zdvořile odmítá. Ďábel netrpělivě čeká v koutě jeviště a distancuje se od všeho dění. Filosof č. 3 (nečeká na ukončení pohybu předchozího ducha, nýbrž vždy hned po malé pauze vyvolává dalšího): „Podle teórie jiné, dobrým být jest dobře se mít a všechno dobré je zde v našem světě na dosah. - Naturál se klaní všem divákům a všem diváčkám naznačuje, jak jsou překrásné a nádherné. --- Následující tři repliky se vzrůstajícím nadšením. Známe to jako příjemné. Známe to jako žádoucí. Známe to jako vzrušující volání našich počitků! - Naturál prochází mezi F2 a F3, ještě jednou se otočí k publiku a pošle teď už jen své vyvolené divačce polibek, se zalíbením se podívá zezadu na F3 a míří ke Kamilovi. Takový je Naturál, duch naturalismu!“ Svůdně se obtáčí kolem Kamila, nakonec si mu lehne pod nohy. Filosof č. 3: „Další te-órie říká, že dobro straší lidem v hlavě! Pragmál nejlépe s kufříkem rázně přijde, uprostřed se zastaví a mírně ukloní, následně si důkladně prohlédne všechny na pódiu. Co na tom, co se dělá, hlavně, když z toho nakonec každý bude něco mít! Zjistí, že nejdůležitější osobou je F3, proto si s ním potřese rukou. Může ještě nabídnout nějaký papír Ďáblovi. Dobro, to je nástroj užitku, jímž účel světí prostředky. Hle Pragmála, ducha utilitarismu!“ Nakonec Kamilovi manažersky zatřese rukou a stoupne si po jeho levici. Filosof č. 3: „A konečně, - Přichází Bílá s rukama spojenými za zády, zastaví se asi na dvou třetinách a otočí k divákům, ruce přehodí dopředu. Pak přichází Černá, přejde s rukama spojenýma před sebou až k pravému kraji, zastaví se, otočí k publiku, ruce dozadu. podle poslední není něco prostě dobré a prostě špatné, protože i dobré je někdy špatné a špatné je zase jindy dobré. Bílá se ukloní a narovná, Černá pak totéž. Otočí se a Bílá projde kolem F3 zprava, Černá zleva, za F3 se opět překříží, tj. Černá bude dále od publika, za Kamilem se překříží opět, tj. Černá půjde k jeho levému rameni. Dobro, to je dneska tady a onde zítra, nikdo ho nechytí. Přivítejme sestry Reláty, duchy relativismu.“ Filosof č. 3 přistoupí ke zbývajícím filosofům: „Duchové byli povoláni, invokace je u konce! Dramaticky, naléhavě. Kterému z nich Kamil svěří svoji duši? Podle kterého chce být posuzován?“ dramaticky ukáže na Kamila; všichni F opět zaujmou přemýšlecí pózu Kamil (nadšeně): „Páni! Můžete to udělat ještě jednou?“ Závěrečná situace: Ďábel Bílá Černá Reál Kamil Pragmál F4 F1 F2 F3 Naturál hlediště