II. 3. Intermezzo – dozvuky předchozí části

            Všichni přítomní se seřadí následujícím způsobem:


    Černá


Bílá

                                                                                         Naturál

                                                                                  Pragmál

                                                                              Kamil

                                                                       Reál


                   Stařena

                                             hlediště

Všichni jsou natočeni čelem ke stařeně, trochu se naklánějí, aby viděli; stojí na místě. Reál
natáhne ruku se Šizuňkem, a pak poslouchá, co Šizuňk viděl. Šizuňk pokyvuje hlavou na znamení
souhlasu či nesouhlasu.

Kamil (pomalu spouští ruce z hlavy): „Je mrtvá?“

            Pragmál (posoudí znaleckým okem): „Vypadá to tak.“

            Naturál: „Škoda. Byla tak krásná.“


            Kamil (po chvíli pozorování, s nadějí): „Možná -“


            Bílá Reláta (nadšeně): „Teď se hýbla!“ Šizuňk zavrtí hlavou jako že ne.


            Černá Reláta (skepticky): „Nehýbla.“ Šizuňk pokýve hlavou jako že jo.


            Kamil (zklamaně): „Nehýbla.“


            Po další chvilce sebou Stařena trhne a zaskučí.


            Kamil a duchové (objevně): „áá-Áh!“ Stařena je přestává zajímat, [DEL: otáčejí se
k publiku a obestoupí Kamila v půlkruhu za ním. Všichni však zůstávají v pravé třetině, Reál po
Kamilově pravé ruce. :DEL] Následuje „pohov“, ovšem nikdo se nikam nepřemísťuje, jen se všichni
uvolní, různě se natáčejí… Reál pokračuje v „rozhovoru“ se Šizuňkem o bábě, stojí na svém místě. –
Tohle všechno je ovšem záležitost okamžiku, protože ihned s pohovem naváže Pragmál.

                       II. 4. Kamil volí teórii – děj

            Pragmál tleskne jako „tak to bychom měli“: „No. To šlo celkem dobře.“


            Kamil [DEL: jde dopředu k divákům :DEL] možná vycouvá (či se jinak přemístí…) do středu
pódia (i do středu hloubky): „Dobře?! Jsem tu s vámi sotva pár minut a už jste ze mě málem udělali
vraha!“ starostlivě [DEL: zvedá oči nahoru :DEL] Otočí se směrem, kterým ďábel odešel. „Snad to
ďábel neviděl. Prudce se otočí zpět k duchům. Vy mi máte pomáhat!“


            Reláty (snesou se mu na ramena, v ideálním případě se překříží): „Ale my pomáháme.“


            Kamil (zbavuje se jich tím, že [DEL: se zase prudce otočí čelem k divákům :DEL] přejde
kolem Reála dopředu doprava a založí ruce na prsou jako „vlezte mi na záda“): „Nepomáháte! Jste jak
smečka hyen! Odteď chci slyšet jen jednoho z vás, ostatní ať mi jdou z očí!“ Duchové křičí „já“,
„já“, „mě si vem“, aby tam skutečně byl kravál. Všichni se nacházejí vpravo u kraje pódia.