ZDEŇKA JASTRZEMBSKÁ CO JE TO VYSVĚTLENÍ? Možná si myslíte. že vysvetlení ie natolik mik -žádná smysluplná Odpovéľnl ^^^^T^ " začátku 20. století vedecky orientovaní filosofové a filosíS "'ľ', KdyŽ na „aci za hranice vedeckého poznaní mel koZľš-5 C' *°dSUnuli "P1*" pozorovaných fenoménu. Véda umožňuje popsat urei.é souvislosti, jejich ľkmeS porozumení však poskytnout nemůže. Bylo by chybou spojoval tento negativní postoj k vysvětleni pouze s tehdy převládající pozitivistickou metodologií, která odmítla otázky ptající sc po příčinách (nebo důvodech) jako nesmyslné nebo špatná položené. Jádro problému totiž tvořila otázka samotné podstaty vysvětleni -v čem by vlastně vědecké vysvětlení mělo spočívat a čím se liší od popisu nebo predikce. Dnes sc na vysvětlení pohlíží jako na jeden ze základních cílů veškerého vědeckého snaženi. Kdy nastal ten zlom? Jak si tento obrat vyložit? Proč se téma vysvětlení stalo jedním z nejvýznamnějších témat filosofie vědy 20. století? Práce věnované problematice podstaty a funkce vysvětlení a jeho místu ve struktuře vědeckého poznání se začínají objevovat přibližně v polovině dvacátého století. Na prvním místě je třeba zmínit Karla R. Poppera a jeho Logiku vědeckého bádaní (1934). klerá obsahuje myšlenku chápat vysvětlení jako deduktivní sub-sumpci pod obecné zákony. Zcela zásadní význam měl však článek Carla G. Hem-pela a Paula Oppenheima. Studies in the Logic ojExplamtion (1948). který dal této myšlence konkrétní podobu a vysvětlení ztotožnil s argumenty. Následují práce Richarda Braithwaita Scienlific Expkmalion (1953), Ernesta Nagela The Sirucmre of Science (1961) a Hempelova Aspecls ofScientific Explanation (1965). Ve všech těchto pracích je možné vystopovat jednu základní společnou myšlenku- lot.ž že jev může být vysvětlen pomocí vhodných počátečních (antecedentních) podmínek sub-sumpcí pod jeden nebo více zákonů přírody a že premisy vysvětlujícího argumentu vytvíejí dostatečnou (popř. nutnou) podmínku pro jeho závěr. Toto tvrzen, se stalo oficiální teorií logického empirismu. „„m«Wi»íc- Východiskem /.minovaného pohledu na vysvětlení je V ký (D-N) model, který navrhli Hempe. s Onpenheimem • f^T^ľ vysvětlení formu argument, jehož dedukce existují mezi tvrzením, v premisách a závěrem j „ cx. souvislosti. Vysvětlení je možné rozdělit na dví « Explanans planans. Explanandum (E) je věta. která pop.sujc jev. který ma nyi y Filou*, .M. Prahii Svoboda 1968.». 189-247. ÄÄSľÄ «c-c>Ck)'jcdnak pravide,nos,i pomocí obecných zákonů (L,. Li.....Lr)- Obccnou strukturu vysilujícího argumentu jc možné vyjádřit následujícím schématem: c,.c2.....Ck Li.-L:i......U E Pokud chceme vysvětlil, proč Srtkralés zemřel po vypili í 15c bolehlavu, premisy argumentu musí obsahoval jednak ivrzcní o obecné souvislosti mezi požitím jedu a smrtí kterou způsobuje, a zákonu, ze vfiichni lidé jsou smrtelní, jednak konstatování fakiů. že Sokrates jc Hovět a Ze daný jed vypil. Otázka, proč jev nastal, je ledy olázkou. podle jakých zákonů a v důsledku realizace jakých podmínek daný jev nastal. Představa, že vysvetlení nejakého jevu spořívá v jeho subsumpci pod obecné zákony, není nová a byla ve filosofii přítomna již dříve. Hempel s Oppenlicimem vfl své studii explicitní odkazují například na J. S. Milla. Můžeme tedy říci, že lalo koncepce má empirické kořeny. Zřejmý je ale (akr vliv determinismu. Také lapla-ccovský démon pro své predpovedi potřebuje znát podmínky vesmíru v nějakém jedinečném okamžiku (tj. počáteční podmínky), zákonitosti přírody (které jsou samozřejmí obecné) a dále musí být schopen provádét nejrůznějSÍ operace a výpočty (tj. zjistit platnost argumentu). Laplaceovský démon by mohl být příkladem nejvyi-5ího stupni vědeckého rozumění a byl by schopen poskytnout úplné vídecké vysvětleni jakéhokoli jevu. Jestliže budeme vysvětlení chápat jako argumenty určitého typu. nabízí se otázka, jaké vlastnosti daný argument musí mít. aby mohl být považován za adekvátní vysvětlení. Hempel % Oppcnheimem předkládají tři logické a jednu empirickou podmínku adckvátnosli správného vysvětleni. (Rl) Explanandum musí být logickým důsledkem explanans. (R2) Explanans musí obsahovat obecné zákony a tyto zákony musí být pro odvození explananda nutné. (R3) Explanans musí mít empirický obsah. Ij. musi být alespoň principiálně testu vaiclné. (R4) Vély tvořící explanans musí být pravdivé. Základní kritérium korektního vysvětlujícího argumentu wjadřuje hned první podmínka, vyžadující, aby explanandum bylo logicky dedukovalclné z informace obsažené v explanans. Tato dcdukovatclnost se na dlouhou dobu stala ideálem vědeckého vysvětlení, samozřejmě především díky jistotě, kterou je deduktivní odvozováni schopno poskytnout. V 60. letech Hempel sice obrátil pozornost ke s.atis-.ckému vysvětleni, model, který navrhl a který- doslal název induki.vně-sta.istický r,lnut Vľ" Pa?"Ť M m,Klclu d*W«VBtal V předkládané koncepci vysvětlen, hra,, dulcž.tou nm také zákony. Žádný jev nemůže být odvozen pouze z an.ece- dentních podmínek a Urine jcv _ lem aUcoouotfl neni moí„« Jcv ,d,„,lvf T"1""1 z™*ná10 ,c' .... <<"""■ «» odvoláním na vlnový cfclkw 2!ľl" **> P°°,e • Nylonových pohybových tíkonú. UJUÍ iohoj,™,ľ7ľ *" Jde se na prvn, pohled muie M*. Uvata Sg^J^****** f = HíťJ Hnu, fg >ui ,-vrfrif nt p.nhx F = ma Přestože daný argument vyhovuje požadavkům korektního vědeckého vykleni, možná bychom se zdráhal, říci. že Newtonův dnih, poh,bovv řikon Navrhovaný model ovsem mano* konstruoval vysvetlení nějakého zaLa X argument, který obsahuje tenivž zákon a jakékoli pravdivé tvrzeni. Kritiku D-N modelu je možné vési z několika směni. Nás bude zajímat přede. v5im ten. který- odhaluje diskuse okolo ztotožněni vysvětleni s argumenty a ukazuje, že právě talo mySIcnka je pro koncepci vysvětleni nepřijatelná. Můžeme se v této souvislosti opřít o základní intuice, které ohledně vysvetlení máme. Vysvětlit nějaký jev přece neznamená podat důkaz o tom. že daný jev nastal nebo že byl očekáván na základě určitých faktů. Každý z nás si jistě snadno dokáže predstavil situaci, ve které jsme schopni vysvětlit skvrnu na ubruse, aniž bychom byli s to předložit nějaký korektní deduktivní argument a citovat obecné zákony. Argument je založen na logických vztazích mezi premisami a závěrem, ve vysvětlení jsou vsak důležité spise nomologické souvislosti, a ty jsou převážně statistické. Nahrazení dedukce induktivním vyplýváním ovsem naráží na závažný problém irelevance. Pokud do našeho argumentu o Sokratově smrti včleníme tvrzení, že Xanlipa jc žena, pak přítomnost této premisy nijak ne podlamuje platnost daného argumentu, i když se může zdil poněkud nadbytečná. Naproti lomu chcemc-li vysvětlit proč je Sokraics smrtelný, naše obecná představa o vysvětleni se zdráhá zahmoul mezi vysvětlující fakta i zmínku o tom že Sokratova žena byla žena. Nedostatek rovnováhy mezi argumentem a vy světlením by byla jcslě zřejmější, pokud bychom obrátili pozornost na l-S model. Přítomnost irelevantních premis je v tomto případě mnohem » duktivní logika se řídi zcela jinými pravidly vyvozovány«ž togik Zalímco v deduktivním argumentu se jistota odvozem neměň, premis ;v^^%" Ludku se muže stejným postupem podpora značně zes ab„. J^^T^ zcela ncpravdepxlobnýn, Navrhovaná koncepce nám také na jehož základě bychom moh.....J ÄÄÄÍ P- nějaký výskyt, je. neb., není vysvětlen, Naw |> »"» Vysvětleni «W....., iasné v)--není vykazuje jistý druh asymetrie kle. >u (, ^ pIcmis. pak schopno zachy.il. Pokud ,c nějaká událost od v h„dna z indivi-to jcslě neznamená, že ji tytéž prem.sy vysvětluji. Naviv pc*u y 140 141 -, ,AM.«ti tedv wkové. kleré nastaly v určitém Čase a na určitém mm !S!ä£S* ww« p*^*** pHčin a mkoli na tók,fl«tt jejich ^ vTámci dcdukňvní-nomalogického ani induktivně-sutis,*. íSÄS S Listuje žádní požadavek, který by zakoval zahrnou. m«i Ľ *uvyplovaný jcv časové W I****- nijak Sil a a,u nezpochybňuje význam, který deba.ách o vy- ľví c7ů sVhraív. Pníc i Hempela a Oppenhcima ») terna vysvětlen, stalo středem ^zľrnôs,, velké skupiny BlbSOM i logiku. Nabídli konkrétní koncepci, která pro-Z ovála k pozitivním i negativním reakcím a vedla k formulován. dalších aherna-„vnich úvah a postojů. Filosofie vody nesmetla problém vysvětlení ze stolu jako neresilclný. ale pokusila se navrhnout jeho korektní analýzu. Základní složky vysvětlení Každá teorie se snaží odpovčdět na spoustu různých otázek, nčkieré /. těchto odpovedi pak zakládají vysvätení. Spornou otázkou jc v5ak to. zda vysvětlení skutečně představuje nijakou zvláSiní schopnost teorie, na základe které bychom mohli konkurenční koncepce srovnával a vybírat mezi nimi. Můžeme explanační sílu teorie považoval za vlastnost stejného druhu jako je jednoduchost či empirická adckvái-nost? V dalíim textu se budeme přidržovat obecného chápání vysvěllení jako vztahu mezi dvěma jeho základními složkami: explanans (C) a explanandem (E). Jak Jsme videli, C a E mohou tvořil víty nebo propozice. Některé koncepce vysvětleni jc vsak modelují jako nelingvistické entity, jako jsou jevy, události či fakty. Klíčová otázka filosofického zkoumáni vysvetlení se zaměřuje na to. jak je lenio vztah vymezen. Jaká je podstata relace vysvetlení. Kdy a za jakých podmínek C vysvětluje E. V minulém století byly v tomio směru nabídnuty různé odpovedi. VetSina teorií vysvětlení se ovSem rozchází také v názoru na .o, eo tvoří explanans. co je iřeba a co jc vůbec možné mezi vysvětlující fak.a zahrnou.. V návaznosti na kritiku D-N modelu můžeme formulovat dva základni požadavky, které by měl uspokojivý model vysvětleni splňoval: 1. relevance-zahrnout mezi vysvětlujíc! fakia jen la. která jsou pro vysvětlení skutečně relevantní. 2. asymetrie - zahrnout mezi vysvětlující fakta jen ta. která cxplaiuindum Ča- sově předcházejí. K lomu jc vsak třeba přidal jesle jednu podmínku či požadavek. Uspokojivá leone vysvětleni by měla řešil také vztah mezi vysvětlením a rozuměním a měla by odpovědět na otázku, jaký typ rozuměni je nám vědecké vvsvěllení schopno poskytnout. * Vc fllowra vědy neexistuje jednotně užívaná typologie teorii vysvětlení. Aniž svíílľ S5Í rbÍfa,Í B roaíWni,i v***n>* » "váhy o vědeckém vy- 2**ľ2££ " fHWlCll'lím pAI s,u,c" PMIožcnv. je možné ffci. že v zásadě 2™ ***** P"hlcd>'» Pod«aiu vysvětleni. První skupinu tvoří koncepce. . i .sío .h SS P5SS5? ' eM*'"andcm zakládají na nějaké tvpu determinace viděn ľ L, í ľCľĽC K odha,h vnitřní mechanismy a poskytnou, nám v*děn. o lom, ,ak věcl fungují. Ilmhy pohled nu vysvětlen, je uiuf.kační. zdůrazňuje teoretickou jednotnost, poskytuje vysvětili « vysvětlováni na celou ^yľS^Ä* fak,ů ■ *• «* diva, x ph pohledy nemus, bý, ani v ^^i^^^^^ * ** vzajem se doplňuji. Zatímco koncepce z nrvní komP'^ntami a nu- ***** koncepce z druhé sľup.ny « ÍÄn*^ ľ* Dana teorie vysvětleni může poskvtova ^T^^ Vysvětleni a vztahy závislosti Proč Pavla bolí bhcho? Proč máme v žilách chlopně? Proč Pave| prodal akcie .se shbnvm potenc.áln.m růstemV Motaé odpovědi ni tyto otázky ntomSŠZ prezentovat, , různé typy vysvětleni. OdpovW na pniti otázku muže bvľZoľ-kazc-m »a Pnc.no. která Pavlovu bolest způsobila. Tento typ vvsvě.teni se označuje jako kauzáln.. Druhá otázka můte být zodpovězena pomoci funkce, kterou chlopně v ZJiácn plni. Takové vysvětlení je funkcionální. Poslední případ jc možně vysvětlit odkazem na motivy, které Pavla k danému jednání vedly. Vysvětlení lohoto tvpu se označuje Jako teleologické. Pro všechny tyto tři příklady je charakteristické, 'že pokaždé jc zde vysvětlení podáno na základě nějakého typu determinace, vztahu závislosti mezi danými jevy. Seznam by bylo možné doplnit vysvětloval můžeme na základě vztahu části k celku, zahrnutím do třídy, referencí k nižsl či vySsI úrovni. V tčchio případech je pak třeba předložil adekvátní analýzu daného vztahu a zkoumal, jestli má skutečně nějakou explanační sílu. Nejpropracovaněji! jsou v tomto směni kauzální teorie vysvětleni. Typickým příkladem kauzální teorie vysvětlení je statlsikko-rclcvtinini (S-Rr model, který navrhl Wcsley C. Salmon.3 Úvodem můžeme shrnout, že podle Sal-monovy úvahy vysvětleni události nespočívá v předloženi argumentu, ale ve shromážděni souboru faktorů, které jsou pro jejl výskyt statisticky relevantní. Jak vyplývá už z názvu, navrhovaná koncepce se pokouií modeloval štatistickí vysvětleni. Zasadni problém každého statistického vysvětleni, je možné formulovat následujícím způsobem: jnikud chceme vysvětlil jev. který může být spojen s různými referenčními třídami, pak model vysvětlení by nám měl poskytnout návod. Jak mezi těmito třídami vybíral- Salmon navrhuje následující postup: Hledejme nejdříve lakovou referenční tfídu. pro kterou může být spolehliví sestavena pravděpodobnost. Tuto třídu pak dile rozdělme pomoci dalších statisticky relevantních faktorů. Obecně platí, že rozdělení referenční iřidy může být provedeno nějakou dalsi vlastnosti C. která původní třídu A rozčlení na dvě podtřídy. (A-O a (Anon-C) Jestliže PtBIA-C) * PlBIA). potom můžeme říci. že vlastnost C jc statisticky relevantní k B. Je-li dáno A. Pokud například má Pavel třicel lei a rakovmu plic. hlnUinc nejdříve třídu thcctiletých mužů s rakovinou plic Ovsem vysvětluje »ta»m I avla do u.o Widv jeho rakovinu' Jistěže ne. Jeslliže chceme vysvětli, výsky, rakov my pht u Pavla, musíme hledat dalíí faktory, které jsou pro rozvoj rakoviny sUt.st.ckv I W. C. S-tmun. SuIhUmI UM—■ m R C *»» - '< ***** NtwYufl Pm»huifh t.'rawrreily PW» I07".* 173-23. 142 14.» -W»ml j kicrŕ mohou iřutu Boeäleí)V*i niutó s rakovinou plic dále nv^lcnii. f^xllc Sto«u se ledv xwetkn. vkládá z nvdékni puvodm referenční třídy A na nékol.k podthd .wu'vtechnv homogenní x hledem na B Referenční třida je hocno-ľennl nrtve ichdv. Myl neexistuje ladný /pú«*. ani v principu, kterým by hy|0 možné provést rtaWkv tvlevanlní Ocníní. Bylo reecno. Ca S-R model je příkladem MIÉ^M V -mrzeném modeluje kauzálni vztah chápan ,ako zUávtni nv^U rekvance Kltcový pr» vysvětlen, je pak wuh mez, Riekou rek-W a statistickou nezamkni. Ldihm.. kterejsou navzájem statisticky rele.an.ni. nejsou slnlisticky nezávislé, a naopak, pokud jsou nezávislé, pak nejsou relevantní a nemohou mil navzájem ladnou cxplanactil twdnOtU. Můlcme si UJctf povtinmout. le SaJmouova koncepce mi výrazné ontologické konwkvcncc. D-N ani l-S model nepredkladali Zádně požadavky, klení by se lýkaly charakteru jevů. kierŕ vydelia, iki prenmy popisuji. Podle podmínek adekválnosti musi byl premisy pravdivé a mil néjaky empiricky obwih. Salmonův pfislup je naopak založený na lom, juk vici reálné jsou Referenční třida, pomoci nll chceme daný jev vysvítili, musí byt objek-uvné homogenní Vysvetlení, berf je zataženo na kauzálním vztahu mezi dvérru jevy. kdy neodkazuje pouze na naše poznacky o lotnio vztahu, ak laké k onomu reálne c&istujkirnu vztahu, který strukturuje svet \ im . II. lil | il... -lehl.., i Ml Požadavek, aby kone > * svétknt zahrnovala mezi vysvětlující fakta ien ta. která cxplanandum časové předcházejí lpožadavek asymetrie), se ivká vysvetlení individuálních Jevů. ledy lakových, klení se vyskytly v urCiiém Casc a na urtilém mfslé. Vedecké teorie se ovsem sňali vysvéiht také soubory jevů. V roce 1921 doslal Albert Fimkin Nobelovu ceny za vysvetkni fotockklrkkeho jevu Zjednodušené k dá řki. ze Eimaem vysvetlil chováni >vétla Um. ze na wtůo aplikoval Planckosu kvantovou h>poté/u Souvislosti, které ve v daném experimentu vyskytuji, jsou vysvětlitelné, pokud svitlo budeme chápal m koti jako vlnu. ale jako proud stařeny z jednotlivých kvant (fotonů). Vysvetlení, kkré Einvkin pTcdlviil. jisté není vy-svéikn.m kauzálního lypu Nemůžeme řfci. Ir kvantová povaha svetla vysvětluje Iwoeiektikl) fc\ pnito. íc je jeho příčinou Vysvétkni se v lomto případe netyká ja e fcdtnev'ne události, ak spise urCiiých obecných faktů. Představa nespojilosli ekktiunusnetKkého zářeni vysvětluje experimentálne /iidené souvislosti jako celek »dá se. I, pro védu m.,1 ví«| význam Lvé.len, soutľutľú neboř má x é tento 2 2E«5? * **M*n Posouval hranatého J^ttEE* k* M» fcklní SS2 - ~ -J?**1* V ,0m sm>%,u- * ř,ovW "*tC P* Umfikačnl tSkT BÍ*U ,c'Mwnr™ hez ^volaní se na obecné Pragmaticke- a iu.pn.gma.kkr pojetí vy,vé.kni Pokud kromé vzíahu .----. muiik >uonu mc/i explanan* j e»planandem budeme val konicvi. ve kterém se vysvetlení predkladá. mů2emerozlitu mnaůáň^maml tieW koncepce vysvětleni Pragmatické koneepce zdua/ftu,!. ze pro yy^mSZZ duleliuíjMU^ v.,n„ ffvysvétkmmcenoii |M«M«|MM«|.V4^m«I zem icdv můleme D-N model i S-R model wnacit za ncpragmatické Oba ds^ /mméné modely /ajimá primárné vzuh mezi explanam a explarumkrn. prcstoZc kaz-d> / nich tuto relaci vyme/uje jiným /púH*cm. Zastánci r*acniatkkého pohledu na vysvétkni neplcdkládaji ladné modely vysvětleni. To samo o sobe nemusí být předmětem kritiky, problém je ovkm v lom. ze je pak velmi obtížné výmezu a specifikovat, kdy je koncepce pragmaticka. Tsidit. ze pragmatická koncepce v-ysvetknl je taková, která při analýze vy svélkni odkazuje na r^agmaucké faktory, je a! přilit obecné a vágni. Kromé toho lato podmínka vůbec není dodatečná pro identifikaci pragmatické koncepce vysvetlení Konkrétnejší představu o praerrujucké úvaze o vysvětleni je molné si tii iLl.it na základe přístupu Michaela Semena.4 Scriveu svého času podrobil kntice D-N model Jeho odmítnuli představy, která zk*o*nuje vTOetkni s aryumeriiy pak stojí na přesvědčeni le proMém vy^vWenl ndze reiu pouze logikou a syntaxi. piutoZe pro vyuvéilcnl jsou významné predeviim konkUuálni a psychologické faktory. V rámci návrhu alternativní analýzy pak předkládá následující podmínky: Kauzálni vysvětleni nejaké událosa nebo stavu X v c4c4nwtrrh P je ukázáno na pfikladé řady výroků S. lakových. íc (a) S ivnll přinejmenším efciMenci jevu Y. in> e\istence jevu Y je pochopitelná. Id) j*^h.^né. U Y rnonou zpÉsohri X noWnostíP. (e) řada výroků S je ptKhopiielná. (D S je pravdivé. ^ ^SjesprtvoýtypproWkonieU podk Sen vetu má pni vysvětleni nxzhodujici vsmarn pořem I* penl leli pnmárné v rovin* toho. komu je vysxéilem uaem.. ^^J^ siamlanJizovwiý konlcM. Tento bod |e "ij^Jggg f^JSÍ phstupy t tlil im liMivin /JtuCtljť ^HlklHl tKft. W ■ - ■ mJ Jitu*' IVliShll lib II nim vMa pmkytujc to/umíni a ptwhiipcni Pragmatika vysvětlení Pragmatické koncepce vysvětleni je ticha odlišit od pragmatiky v>sVéUcRL Autoři tconi. které se zaměřuj' na nv>ielo%anivztahu mezi explanans a expi^^ dem, ncpopíraji. že proNemaii a vy>v t t c pragmatické aspclnv Pokud se pokusíte vysvétlit podstatu Einsteinovy speciální teone relativity ^ v první třídě základní Školy, je docela pravdepodobné, že neuspejete a že se vis zámľ zcela mine účinkem. V danem prípade pak můžete uvažoval o tom. nakolik vaše 2 světleni bvlo přiměřené a vhodné. A pokud se napříště rozhodnete zjednoduSov'a a popularizovat muže se naopak objevit otázka, zda se skuteční bude jednat o vy svedeni podstatv Einsteinovy špeciálni teone relativný. Obecní lze říci. ze u se pokoušejí ozřejmit pragmatické aspekty vy svedeni, se ve svých úvah* 2iméřu, jí spSe na samotný akt nebo proces vysvětlovaní než na vysvětleni, které je tohoto procesu či aktu produktem. Jako názorný příklad může byt uvedena ilokuěni teorie tvsvěiiení. kterou předložil Peter Achinstein.-' Jak napovídá již samotný název. akt. Vysvětleni je stejné jako ulomeni Či slibováni určitým aktem, který je prováděn pomocí proneseni slov v jistém kontextu s příslušným intencemi či úmysly. Pokud je vysvetlení akt, pak zde samozřejmé musí být někdo, kdo jej provádí. Zároveň je třeba vymezil podmínky, které jsou pro provedení daného aktu nutné. Achinstein v této souvislosti předkládá následující tři poOminKyc 5 vysvětluje q užitím it tehdy, jestliže: < I) 5 pronáší u s tím záměrem, aby svým pronesením u učinil q pochopitelným. (2) 5 věří. Že u vyjadřuje propozici, která je korektní odpovědí na Q. Q e přímá forma otázky, jejíž nepřímou formou je q.) (3) 5 pronáší u s lim záměrem, aby svým pronesením u učinil q pochopitelným, a to tak. že bude zřejmé, že propozice vyjádřená prostřednictvím u je korektní odpovědi na Q. Můžeme si povšimnout, že také v této teorii hraje rozumění klíčovou roli. V navrhované koncepci význam pochopení spočívá predcvSfm v tom. že odlisuje vysvětlení od jiných ilokučnich aktů. Uzavřeme tento text tedy připomínkou a odkazem na třetí požadavek, který byl formulován pro adekvátní teorii vysvětlení. Uspokojivá teorie vysvětlení by měla ozřejmit, jaký je vztah mezi vysvětlením a rozuměním. Aby v