slov různého významu, ačkoli sám významem obdařen není. Ve vztahu k hlás: ce je foném označením pro různě početnou třídu příbuzných prvků (hlásek)] Ty mají takové společné vlastnosti, které je odlišují od prvků třídy jiné, ačkol se mohou některými jinými vlastnostmi od sebe lišit. Z hlediska fonetiky mlu víme o hláskách, z pohledu fonologie o variantách fonému (alofonech).3
S fonetikou a fonologií je spjata řada vědních oborů, jako příklad uveď-* me lingvistiku, dialektologii, ale také ortoepii. Ortoepie je vědní obor, který] se věnuje kodifikaci spisovné výslovnosti konkrétního jazyka. Tohoto označení se rovněž užívá pro samu spisovnou výslovnost.
Literatura
Barbosa (1994c), Delgado-Martins (1988), Dohalská - Schulzová (2003), An drade - Viana (1996), Pálková (1994), Mateus - Andrade - Viana - Villalvai (1990), Mateus et al. (2003), Romportl (1973a).
významů různých slov, může v jiném jazyce fungovat jako varianta fonému. Protiklad mezi alve-olamim [n a velárním [nj v češtině (srna x srnka) není - na rozdíl od angličtiny (thin „tenký" x íhing„\éc ) - významotvorný.
K problematice variant fonému viz podrobněji Barbosa (1994c: 94-102), Pálková (1994: 123-125).
2.
MLUVENÁ ŘEČ: TVOŘENÍ, PŘENOS, PERCEPCE
komunikace mluvenou řečí probíhá mezi mluvčím, který řeč produkuje, i jh '-.luchačem, který vnímá to, co slyší. Oba tyto procesy - produkce a per-
• • ľ"-   jsou uskutečňovány pomocí složitých mozkových mechanismů a vzá-
Miiic ověřovány zpětnými vazbami.
Míime-li blíže charakterizovat vlastní proces sdělování mluvenou řečí, je Ifphii vzít v úvahu řeč z hlediska produkce, zkoumat její zvukovou podstatu K /uměřit se též na studium řeči z pohledu percepce.
1,1 TVOŘENÍ MLUVENÉ ŘEČI
l.iko mluvidla označujeme všechna ústrojí, která se podílejí na tvorbě pod-
i......k nutných pro vznik zvukové podoby řeči. K tomu je třeba, aby se vytvo-
111 v vdechový proud vzduchu, vznikl hlas a byly artikulovány hlásky. V soula-
• I• i I lěmito podmínkami lze mluvidla rozdělit na tři části:
ustrojí dechové (respirační), ústrojí hlasové (fonační), ústrojí hláskovací {artikulační).
2.1.1 Ústrojí dechové
Dechové ústrojí vytváří výdechový proud nutný ke vzniku mluvené řeči.
I ll.ivní součástí tohoto ústrojí jsou plíce uložené v hrudní dutině. Do plic je
duch přiváděn vzduchovou trubicí (průdušnicí), která se větví v průdušky i i v dále v průdušinky a v plicní sklípky.
Sieny hrudní dutiny jsou tvořeny hrudním košem a na spodní straně bráni-
iI I li udní koš se skládá z hrudní páteře a 12 párů žeber. Bránice je sval oddělující dutinu břišní od dutiny hrudní. V klidu je vyklenuta vzhůru. Svalovou ■ iimoslí se bránice snižuje, což vede k rozšíření objemu dutiny hrudní.
16
17