Podle pohybů hrudního koše nebo bránice lze rozlišit dva základní typ] dýchání: hrudní a břišní. Zpravidla se však oba typy kombinují. Při klidovérrfl vdechu a výdechu se vyměňuje asi 0,5 litru vzduchu. Celá zásoba vzduchu, kterou můžeme vdechnout, odpovídá asi 3,5-4 1 a je nazývána vitální kapa' čitou plic. U jednotlivců bývá různá. Při klidovém dýchání tvoří poměr fázM vdechové a výdechové asi 2 : 3, avšak při mluvení (a ještě více při zpěvu' se doba výdechová prodlouží (asi na 1 : 7 až na 1 : 13). Jen zcela výjimečně může řeč vzniknout pomocí vdechu, a to pouze při realizaci jednotlivých slov (např. oui „ano" ve francouzštině).
2.1.2 Ústrojí hlasové
V hlasovém ústrojí se vytváří lidský hlas. Nehlasý výdechový proud z pli se tu přetváří ve výdechový proud fonační. Toto ústrojí je uloženo v hrtanj a jeho základ tvoří hlasivky. Hrtan je v podstatě chrupavčitá schránka sloze ná z chrupavky prstencové a z chrupavky štítné. Na horní straně zadní čás ti chrupavky prstencové se připínají dvě chrupavky hlasivkové. Ty tvoří kloub; který umožňuje velmi různorodé pohyby. Mezi vnitřní stěnou předního úhli chrupavky štítné a chrupavkami hlasivkovými se táhnou dva pružné vazy po kryté sliznicí, hlasivky.
Hlasivky jsou ovládány soustavou svalů, která umožňuje jejich oddalování a sbližování, napínání a povolování. Průchod mezi hlasivkami se nazýv; hlasová štěrbina (glottis). Při dýchání jsou hlasivky povoleny a vzduch mezi nimi volně proudí. Aby mohl vzniknout hlas, je třeba, aby se hlasivky napjaly, přimknuly k sobě a uzavřely tak hlasovou štěrbinu. Tlakem nahromaděného vzduchu se hlasivky od sebe oddálí a opět těsně přiblíží. Celý proces se opakuje. Toto pravidelné přerušovaní plynulého výdechového proudu způsobuje v hláskovacím traktu periodické zhušťování a zřeďování vzduchu nad hlasivkami, které se šíří prostorem formou zvukových vln a lidské ucho je vnímá jako tón odpovídající výšky. Výška hlasu je závislá na délce hlasivek (při kratších hlasivkách je hlas vyšší) a na jejich napětí. Síla hlasu závisí na stupni rozkmitu vzduchového sloupce nad hlasivkami, což zpravidla souvisí s množstvím procházejícího vzduchu.
2.1.3 Ústrojí arti ku lační
Artikulační ústrojí zahrnuje všechny orgány, které se podílejí na tvoření řeči v dutinách nad hrtanem (viz Pálková 1994: 61). Výdechový proud vzduchu nesoucí základní tón nebo jen proud vzduchu je v artikulačním ústrojí
18
, (obrázek 1).
tři: hrdelní (laryngální), nosní (nazál-
i. 1.3.1 Nadhrtanové dutiny
Nadhrtanové rezonanční dutiny jsou tři: L. ni) ii listní (orální), přičemž dutina hrdelní volně přechází v dutinu ústní. Při mil.ulaci prochází výdechový proud vzduchu nejprve dutinou hrdelní. Její . iliinřny jsou druhotné, dané pohyby jazyka při artikulaci v ústní dutině. Velikom u tvar dutiny nosní, která je pouze zapojována a vypojována z artikulač-hili.) procesu činností měkkého patra, se nemění. Funguje jako tzv. pobočný h -onátor (antirezonátor). Pro artikulaci v užším slova smyslu má největší vý-/nnin dutina ústní, jejíž tvar a velikost lze nejvíce obměňovat. V této dutině ne uskutečňují hlavní artikulační pohyby nezbytné pro tvoření většiny hlásek.
Obrázek 1: Schematický průřez mluvidly
1 - horní ret, 2 - první horní řezáky, 3 - alveolárni výstupek (alveoly), 4 - tvrdé patro, 5 - měkké patro, 6 - čípek, 7 - horní zuby, 8 - dolní ret, 9 - dolní první řezáky, 10-hrot jazyka, 11 - hřbet jazyka, 12-ko-řen jazyka, 13 - dolní zuby, 14 - dolní čelist, 15 - jazyční kost (jazylka), 16 - hrtanový příklůpek (epiglottis), 17 - vchod do hrtanu, 18 - hlasivky, 19 a 20 - chrupavky hrtanu, 21 - průdušnice, 22 - směr výdechového proudu, 23 - krční obratle, 24 - jícen, 25 -vchod do dutiny nosní. 1 - oblast respirační, II oblast fonační, III - oblast artikulační. A -dutina ústní, B - dutina nosní, C - dutina hrdelní (pharynx). (podle Hály 1975)
19