UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY i i hlavní rysy zvukové stránky portugalštiny patří silný prízvuk, jehož projevuje na realizaci vokálů, a to zejména vokálů orálních (Barbosa i ' 222, Barbosa 1994c: 131-135). S ohledem na typy slabik, v nichž lijí, lze tyto vokály dělit na dvě základní skupiny: (a) samohlásky i llilľť prízvučné, (b) samohlásky ve slabikách neprízvučných. Dále i lo/eno, že distribuce vokálů není ve všech neprízvučných slabikách l\ Ic/i samohláskami tak lze stanovit určitou hierarchii. Všech osm por-< h vokálů se vyskytuje ve slabikách prízvučných. Jejich výslovnost je ■n ' 11 a r aktéři zo vány plnou intenzitou a trváním a mají všechny typic-hi ke rysy. Pro realizace ve slabikách neprízvučných je příznačná vo-! ni • i - (lukcc. Navíc vokály v těchto slabikách, a to zejména [i], [u], vykáním"- krátkou dobu trvání, častejšou i koartikulace s konsonanty. Jako u vest, že i pouhá labializace, vyjádřená např. symbolem [°] (Bar-i''H t 105) přenesená na souhlásku [t] ve slově gato ['gať] „kočka" je > i il < > | u I. Jindy je tato labializace interpretována j ako aspirace (Andra-Imiiii 19%: 126). To ovšem nikterak nebrání rodilým uživatelům jazyka ml ,ľ dorozumět (Barbosa 1983: 13). Připomeňme rovněž, že v nepří-h I.ilukách je počet vokálů rozšířen o velmi krátkou a nestálou hlásku ■ idpadající v závislosti na tempu promluvy. cliu souvislého projevu v evropské portugalštině nabývá cizinec ■ i