„katastr", pagar [peVar] „zaplatit"). Jiným rysem typickým pro distribuci portugalských konsonantů je to, že se na konci slabiky prakticky nerealizuje žádná okluziva ani jiná napjatá souhláska. Objevují se tam pouze nejuvolněnější souhláskové realizace podsystému, mezi něž patří silně velarizované fl] (Brasil [brťzii] „Brazílie"), jednokmitové apikální [r] (carta ['karte] „dopis") a tupé sykavky [f], neznělá prepalatální labializovaná frikativa, (més ['mej] „měsíc") a [3], znělá prepalatální labializovaná frikativa, (desde ['de3di] „od"). Vlivem vyššího tempa řeči se v neprízvučných slabikách často nerealizuje poměrně slabý vokál [i], což vede ke vzniku nových souhláskových skupin: áemocrata [dmu'kratB] „demokrat", íechadura [fJVóurB] „zámek" (Mateus et al. 2003).
Z hlediska jazykové jednoty je nápadná rozmanitost dialektů7 na území Portugalska. Dialekty evropské portugalštiny bývají děleny do tří základních skupin (viz obrázek 4): dialekty galicijské, dialekty severoportugalské a portugalské dialekty středojižní.
Pro galicijštinu je charakteristické, že nemá znělou predorsoalveolár-ní frikativu orální [z], Např. slovo rosa „růže" se realizuje buď s neznělou ne-labializovanou apikoalveolamí frikativou orální [s], nebo s neznělou nelabia-lizovanou predorsoalveolární frikativou orální [s], kdežto sloveso fazer „dělat" má buď neznělou interdentální frikativu orální [0], nebo neznělou nela-bializovanou predorsoalveolární frikativu orální [s],
V galicijštině také neexistuje znělá labializovaná koronoalveolární frikativa orální [3] (portugalské hoje „dnes"). Substantivum hoxe se vysloví s neznělou labializovanou koronoalveolární frikativou orální [fj.
Severoportugalské dialekty rozlišují mezi neznělou apikoalveolamí frikativou [s] (seis „šest", passo „krok") a znělou apikoalveolamí frikativou [z] (rosa). V některých konzervativních dialektech se vedle zmíněných apikoalve-olárních frikativ uchovává neznělá i znělá predorsoalveolární frikativa orální [s], [z] (caca „lov", cinco „pět"; fazer „dělat").
Středojižní portugalské dialekty mají pouze neznělou predorsoalveolámí frikativu orální [s] (seis, passo, cinco, caga) a znělou predorsoalveolární frikativu orální [z] (rosa, fazer), obě typické pro normativní ustálenou portugalskou výslovnost. Znamená to tedy, že postrádají znělou i neznělou apikoalveolamí frikativu orální [z] a [s].
Podrobnější informace o portugalských dialektech, a to nejen na území kontinentálního Portugalska, lze získal např. v Cintra (1983), Kroll (1994: 545-559) a v Mateus ct al. (2003).Vzhledem k této skutečnosti se zde omezíme na uvedení pouze několika charakteristických rysů týkajících se rozdílů ve zvukovém plánu.
»vä 4: Rozložení hlavních dialektů na území kontinentál|ního Portugalska (podle Cu-Cintra 1984)