Literatura klasicismu a preromantismu



klasicismus a osvícenství
—Klasicismus: uměl. směr, jehož modelem je antika
—Osvícenství: duch. hnutí (souvisí s racionalismem)
—

naučná próza:  Luís António Verney (1713 – 1792)
—„estrangeirado“ (55 let v Římě); jeho názory odrážejí proměny v evrop. společnosti 18. stol.
(bojuje za zrušení autodafé, žádá povinnou zákl. školní docházku; zabývá se především školstvím a
pedagogikou)
— Správná metoda studia (Verdadeiro Método de Estudar, naps. 1744, vyd. 1746 v Neapoli)
—ve formě 16 dopisů, kritika školských institucí vedených jezuity; návrh nového plánu studia
—Nové názory:
¡gramatika (dříve pouze prakt. port. jazyk, rozbory v latině         navrhuje rozbory v port.; žádá
odstranění zastaralých slov a  zavedení nových slov k abstraktnímu vyjádření, návrh na zjednodušení
pravopisu)
¡studium živých jazyků (fr. a it.) místo řečtiny a hebrejštiny
¡rétorika (kritika Vieiry)
¡lékařství (kritizuje teorii „duchů“, kteří oživují biol. funkce)
¡poezie (zdůr. jasnost, věrohodnost a užitečnost; poezie je podle něj vesměs neužitečná a zbytečná
„co nic neznamená v próze, o to méně znamená v poezii“)
¡ke každému předmětu jeho dějiny
¡důraz na experiment
¡vzdělání žen (katechismus, port.jazyk, dějiny, zeměpis, hospodaření, latina, umění – hudba a tanec
pro domácí zábavu)
—Příkladné dílo port. osvícenství: upřímné, zbavené předsudků (nenadřazuje intelekt. práci nad
fyz., nenadřazuje muže nad ženy, Evropany nad Indiány a Afričany)
—

poezie
—vzestup měšťanstva
—nová funkce poezie: vydělat peníze
—
—charakteristika (navazuje na fr. poetiku [Boileau]: věrnost pravdě a přirozenosti, kultura rozumu,
imitace antiky, rozdělení žánrů (obl. tragédie a óda, střídmost, objektivita, krit. reakce na
bar.kulteranismus)
—
—tematika: bukolická témata, oslava nových ideálů svobody a rovnosti)
—
—Arcádia Lusitana (1756 – 1774)
—(zakl. António Dinis da Cruz e Silva, Teotónio Gomes de Carvalho, Manuel Esteves Negrão)
—teoretici a autoři: Correia Garção, Cândido Lusitano, Nicolau Tolentino, Filinto Elísio aj.
—

preromantismus
—většinou zachovává klas. výraz
—
—nová tematika a senzibilita (návrat k přírodě a oslava dobrého divocha, kult vlastního já
odhalení duše, zpověď vnitřní rozervanosti, touha po nekonečnu a samotě, únik       nostalgická a
mytická místa, exotická krajina, sen), téma cesty, času a smrti, pronásledování osudem,
melancholické stavy atd.)
—
—nejednoznačné určení (neexistují modely, poetiky apod. – pouze shodné prvky v tvorbě různých
básníků)
—
—

1. fáze preromantismu
—José Anastácio da Cunha (1744 – 1787): tematika vášně a touhy, inspir. ang. lit. (Milton,
Shakespeare, Young aj.)
—
—Markýza z Alorny (Leonor de Almeida de Portugal Lorena e Lencastre, 1750 - 1839): propagátorka
preromantismu
—
—

2. fáze preromantismu
—
—Manuel Maria Barbosa du Bocage (1765 – 1805)
—
—Rimas (1791, 1799, 1804)
—
—Sonety: milostné, filozofické,
—satirické
—
—Témata: láska, žárlivost, posedlost
—smrtí a tzv. „locus horrendus“, Bůh,
—svoboda, osudovost, sebestřednost aj.
—
portalsaofrancisco.com.br

—



—



—



—
                                              portalsaofrancisco.com.br


—
—


—



—






—



—



—



—