Generace 70.let Realismus a naturalismus —věrné zobrazení společnosti a člověka — důraz na pozorování prostředí a zájem o současnost (na rozdíl od romantické idealizace středověku) —determinismus (dědičnost, vliv prostředí) — zobrazení měšťanstva (real.) a nižších soc. vrstev (natur.) — Hlavní představitelé Generace 70. let —Antero de Quental (1842 – 1891) ¡ básník a polemik, který prošel vývojem od poezie romantické (Sonetos, 1861, Primaveras Românticas, psané v 60. letech, vyd. 1872), poezie oslavující moderní společnost (Odes Modernas, 1865) k básním s filoz. námětem a s metafyzickým rozměrem (Sonetos Completos, 1886 Oliveira Martins) — —Teófilo Braga (1843 – 1824) ¡politik (prezident v prozatímní vládě r. 1910), lit. historik a folklorista (sbíral lid. pověsti a báchorky, psal o lid. tvorbě) — —Oliveira Martins (1845 – 1894) ¡historik a lit. kritik — —Ramalho Ortigão (1836 – 1915) ¡novinář, polemik a folklorista — —Eça de Queirós (1845 – 1900) ¡romanopisec — Questão Coimbrã (Coimberská otázka) —1865: António Feliciano de Castilho komentuje báseň ultraromantika Pinheira Chagase (Poema de Mocidade) – v komentáři chválí tuto báseň a nepřímo kritizuje tvorbu mladých autorů, zejména Antera de Quental (Odes Modernas, 1865) — — AQ reaguje a vydává pamflet (Bom Senso e Bom Gosto), v němž kritizuje Castilhovu tvorbu jako literaturu konvenční, neoriginální, založenou na formě a bez myšlenek . Formuluje své požadavky na tvorbu: ¡1. poevropštění port. literatury (vstřebání nových filoz. a lit. podnětů z Francie, Anglie a Německa) ¡2. upřednostnění myšlenky nad formou ¡3. poslání literatury (zrod angažované literatury) — — AQ kritizují i jeho přátelé pro přílišnou horlivost a neúměrně kritický tón — — AQ vydává spis (A Dignidade das Letras e das Literaturas Oficiais), v němž je umírněnější (ospravedlňuje svou předchozí kritiku a oceňuje některé rysy Castilhova díla, které předtím napadal) — — Ramalho Ortigão vydává spis (A Literatura de Hoje) představující vyrovnanou úvahu o tehdejší lit. tvorbě; snaží se být nestranný (kritizuje tvorbu Castilhovu, ale napadá Anterovu názorovou nestálost a jeho koncepci poezie (prvenství myšlenky nad formou) Šipka doprava: Conferências Democráticas do Casino (1870) —nejdůležitější 2 přednášky: — —Antero de Quental: Příčiny úpadku iberských národů (Causas da Decadência dos Povos Peninsulares) – úvaha o iber. národech a jejich vývoji od 17. stol. - iberské národy ve srovnání s dalšími evrop. národy zaostaly. Příčiny: ¡1) vliv náboženského dogmatismu ¡2) zámořská expanze ¡3) polit. absolutismus — —Eça de Queirós: Nová literatura: realismus jako nový umělecký výraz (A Literatura Nova: O realismo como nova expressão de arte) – autor vymezuje 3 pilíře nového umění: ¡1) zájem o současnou společnost ¡2) důraz na zkušenost, pozorování a fyziologii ¡3) princip pravdivosti v umění Eça de Queirós vývoj tvorby —1. fáze: romantismus (60. léta) —2. fáze: realismus a naturalismus (70. léta) —3. fáze: krize naturalismu (80. léta) 1. fáze: romantismus —Barbarské prózy (Prosas Bárbaras, Gazeta de Portugal, 1866 – 67) — nejedná se o ultraromantismus, který upřednostňoval medievalismus a sentimentální náměty (v poezii), ale spíše o romantismus s dekadentními prvky, který se blíží estetice Baudelairově —poetika zla, fantastična, provokace, která si libuje v motivech smrti, satanismu, utrpení a strachu — —přechodná fáze: Tajemství silnice do Sintry (O Mistério da Estrada de Sintra, 1870) —ještě převládá chmurná atmosféra, ale do popředí se dostávají jisté společenské otázky (téma ženské nevěry a cizoložství) — —EQ, Antero de Quental, Batalha Reis: Carlos Fradique Mendes (heteronymní dekadentní básník) 2. fáze: realismus a naturalismus —EQ, Ramalho Ortigão: AS FARPAS — —typ periodika, na pokračování vydávané polemické články o tehdejší společnosti a jejích nešvarech — —zvláštní pozornost je věnována: ¡otázce výchovy a vzdělání žen ¡problému cizoložství ¡problému romantické literatury a jejího vlivu na společnost ¡ —tyto otázky rozebrány zejména ve 2 článcích: —1) Mladé lisabonské dívky a současná výchova (As meninas de geração nova em Lisboa e educação contemporânea) —2) Problém cizoložství (O problema do adultério) — realisticko-naturalistický román —román – stěžejní žánr EQ, má být nástrojem analýzy spol. neduhů — —naturalistickému programu odpovídají nejlépe 2 romány: —Zločin pátera Amara (O Crime do Padre Amaro, 1875, 1876, 1880) —Bratranec Basílio (O Primo Basílio, 1878) Zločin pátera Amara —1875 – milostný melodramatický příběh kněze Amara a jeho milenky Amálie —1876 – příběh zasazen do provinčního městečka (Leiria), důraz se přesouvá z milostné zápletky na zobrazení společnosti (román chce být jejím odrazem) a na otázku kněžské etiky —1880 – zesiluje spol. kritika a antiklerikalismus — —Teze: ¡1. kněžství bez vnitřního poslání vede k úpadku ¡2. přílišné a neupřímné „pobožnůstkářství“ má neblahý vliv na společnost a výchovu — —Kritika společnosti - pouze 2 alternativy, které ztělesňují 2 postavy (pozitivista dr. Gouveia a opat Ferrão vyznávající opravdovou lásku k bližnímu) Bratranec Basílio —román zasazený do městského prostředí (Lisabon) —kritika společnosti, zejména 2 typů nevhodné výchovy: — —1. sentimentální (Luísa) —teze: ¡a) četba romantické literatury vede k úpadku ¡b) zahálka měšť. žen vede k nevěře („bovarysmus“) — —2. libertinské (Basílio) — —naturalismus v obou románech: —1. vliv prostředí (fyzický prostor – klauzura, sociální prostor – měšťanstvo – nuda, zahálka, kulturní prostředí – vliv romantismu - sentimentalita) —2. dědičnost 3. fáze: krize naturalismu — Maiové (Os Maias, 1888) – románová freska zachycující lisabonské prostředí v celé své šíři a komplexnosti (otázky politické, hospodářské, kulturní, výchovné atd.) — —Relikvie (A Relíquia, 1887) —-------------- —Mandarín (O Mandarim, 1880) – fantastický příběh — —Kráčej a čti (A Cidade e as Serras, 1901) – místo dříve oslavovaného pokroku je zde návrat k tradičním hodnotám, které hrdina nachází na port. venkově další představitelé naturalismu —Camilo Castelo Branco (pozdní tvorba) —Abel Botelho, Teixeira de Queirós (balzakovské romány, sociologický rozměr) — Fialho de Almeida (estetika ošklivosti, zachycení nižších soc. vrstev, společenské problémy – alkoholismus, prostituce, perverze atd.)