Renesanční próza a divadlo 1. historiografie —1. João de Barros (1496 – 1570): Dekády (As Décadas, 1552, 1553, 1563, 1615): měla být zeměpisně-historicko-ekonomická encyklopedie; autor ale napsal pouze část Vojenství (Milícia) o dobyvatelských činech Portugalců v zámoří, která se člení podle 4 světadílů (Evropa, Afrika, Asie, Brazílie), dochovala se pouze část o Asii, rozčleněna na 10 knih (dekády); —autor spjat s král. dvorem (státní úředník), dílo má charakter oslavný, konvenční, tlumočí oficiální ideologii (expanze = svatá válka), vyzdvihuje pouze kladné stránky expanze (pouze jeden úhel pohledu) — —2. Fernão Lopes de Castanheda (1500 - 1559): Dějiny objevování a dobývání Indie (História do Descobrimento e Conquista da Índia pelos Portugueses, 1551 – 1561, 7 dílů) —autor (syn úředníka působícího v zámoří) cestoval a poznal místa, o nichž psal; kromě hist. dokumentů použil též očitá svědectví ; považována za nejobjektivnější — —3. Damião de Góis (1502 - 1574): Kronika vlády D. Manuela I.: snažil se o objektivní zachycení (nevýrazné vyprávění, chronologický sled bez perspektivy a zápletky); autor humanista (přítel Erasma, Luthera aj., obhajoval např. právo národů na vlastní víru), spjat se zámořským obchodem (správce faktorie v Antverpách), vedl obch. a dipl. mise (Německo, Pobaltí, Itálie, Polsko), udán inkvizici (zemřel za nevyjasněných okolností) — 2. literatura o zámořských cestách —1. námořnické knihy (bez estetické hodnoty) —2. zprávy o cestách (Álvaro Velho: Popis cesty Vasca da Gamy, Pêro Vaz de Caminha: Dopis králi Manuelovi o objevení Brazílie) —3. cestopisy (popisy nových zemí, často z přičinění jezuitských misionářů) —4. memoáry (Gaspar Correia: Záznamy z Indie, Lendas da Índia; autor žil před 50 let v Orientu – očitý svědek událostí, o nichž psal; nedbalý styl) —5. popisy ztroskotání (vyd. v lidových – jarmarečních – brožurách) Dějiny námořních tragédií (História Trágico-Marítima): —obs. např. vyprávění o ztroskotání — Sepúlvedově; —dobrodružné vyprávění psané barvitým — jazykem s využitím námoř. slangu — —Naufrágio do "Galeão Grande S. João", — in Bernardo Gomes de Brito, —Historia Trágico-Marítima, Lisboa, 1735. —http://pt.wikipedia.org/wiki/Hist%C3%B3ria_tr%C3%A1gico-mar%C3%ADtima Fernão Mendes Pinto (1510 – 1583): Putování (Peregrinação, 1614) —líčí skutečná i smyšlená autorova dobrodružství na moři i na souši (cestování – putování) a přitom zachycuje nejrůznější aspekty tehdejšího života v Orientu (všímá si především rozdílu mezi Evropany a místním lidem) —žánrově dílo mnohovrstevné — (prvky autobiografie, cestopisu, — pikareskního a dobrodružného vyprávění) — (Fernão: Mentes? Minto) —styl hovorový (přip. F. Lopese) 3. naučná próza —João de Barros: Duchovní zboží (Ropicapnefma, Mercadoria Espiritual) — —ve formě rozhovoru alegorických postav (Vůle, Čas, Chápání x Rozum) —záměrem je potírat kacířství, které popírá a) nesmrtelnost duše b) odměny a tresty v posmrtném životě c) nadřazenost křesťanství nad jiná náboženství; —vítězství Rozumu, který má hájit katol. víru, není jisté, protože Čas debatu přeruší —z hlediska ideologie je to dílo humanistické (protiklerikální a protišlechtické; inspirace Erasmem R. a jeho Chválou bláznovství), od r. 1581 na indexu — —b — 4. krásná próza —a) rytířský román —b) milostná novela —c) próza s realistickými a sociálními prvky (divadlo v próze) — a) rytířský román —rozvíjely se 2 cykly: amadisovský a palmerinovský —palmerinovský cyklus zahájen anonymním dílem Palmerín de Oliva (1511) Francisco de Morais: Palmerín anglický (Palmeirim de Inglaterra, 1567), dobrodružství Palmerina a jiných rytířů (zápasy s obry, divochy, čaroději apod.); romány zahrnují stále více fantastických prvků, do 17. stol. se cyklus rozšiřoval, poté se vyčerpal (parodie: D. Quijote), v 19. stol. inspiroval romant. imaginaci (Scott, Dumas apod.) — —João de Barros: Kronika o císaři Clarimundovi (A Crónica do Imperador Clarimundo, 1522) – žánrově mezi ryt. románem, historiografií a epopejí (vyzdvihuje slavné momenty port. monarchie), rétorický styl — —Jorge Ferreira de Vasconcelos: Pamětní kniha o hrdinských činech druhého kulatého stolu (O Memorial das Proezas da Segunda Távola Redonda, 1567), taktéž na pomezí mezi ryt. románem a dějepisectvím: obs. rytířské příběhy (artušovské – konfrontované s činy Portugalců) a historickou rovinu (záznamy tehdejších reálií – popis Lisabonu, domů, oděvů, obřadů apod.) b) milostná novela —Bernardim Ribeiro: Kniha stesku —2 verze: 1)História da Menina e Moça, 1554, Ferrara (shodují se 2 rukopisy) 2)Saudades de B. Ribeiro, 1557, Évora (rozsáhlejší, podvrh?) 3) —Rámcová struktura: rámec (setkání dívky s paní) a vložené milostně-rytířské příběhy — —A) Dílo otevírá monolog dívky psaný rytmizovanou prózou o nešťastné lásce, odloučení a utrpení (klíčové motivy: stesk, osamění, láska, utrpení, kontemplace přírody) — —B) Dívka hovoří s paní, která také trpí, o tom, co Saraiva a Lopes nazývají ženskou filozofií lásky (pouze ženy trpí láskou z důvodu uzavření a osamění, muži netuší, co to je, jsou pouze 2 výjimky, o kterých paní posléze vypráví) — —C) Rytířské příběhy (Lamentor a Belisa, Binmarder a Aónie, Avalor a Arima) – všechny příběhy končí tragicky Interpretace Knihy stesku —Interpretace psychologická: jádrem děje je láska (nikoli pouze platonická, důl. roli hraje instinkt a příroda dílo renesanční, později zakázané inkvizicí — —Interpretace symbolická: 3 typy žen a lásky (tělesná, tělesná/duševní, duševní) – cesta ke křesť. ideálu (Arima – Maria) — —Interpretace estetická: literární vlivy — (středověké básnictví – písně o milém [dívka, — Aónie] a o lásce [Avalor slouží u dvora Arimě jako své — paní], eklogy, pastorely, romance, antické a italské — renesanční novely) — —Interpretace jinotajná: prvky žid. kabaly — (autor novokřesťan), dimenze autobiografická (?) — (Binmarder – jméno rytíře převlečeného za pastýře – Bernardim) c) próza s realistickými a sociálními prvky (divadlo v próze) —Jorge Ferreira de Vasconcelos (1515 – 1563/85) — —komedie podle ital. vzoru, psané prózou, určené k četbě — —Eufrosina (1555): milostná zápletka (zamilovaný mladík z nižší šlechty usiluje o dceru velmože, za nepřítomnosti dívčina otce se vezmou), psychologické téma (stejné jako u B.R. – ženská touha pramení z klauzury), láska jako téma rozhovorů (tělesná x duševní); líčení různorodých prostředí a soc. skupin (filologický výzkum) — —Ulyssipo (1618, vznik před 1561): sonda do lisab. měšťanského prostředí; předjímá soc. kritiku port. naturalistů 19. stol.; nejde o psychologii, ale chování různých spol. typů — —Aulegrafia (1619): milostná zápletka z dvorského prostředí; je zde zachycena mentalita a jazyk dvořanů (zajímavá pro studium počátků barok. stylizace - konceptismu a kulteranismu) 5. divadlo —klasické divadlo (jednota času, místa, děje; nápodoba antických vzorů, striktní dělení na žánry) — —Sá de Miranda (komedie psané prózou podle antických vzorů) —António Ferreira (Castro, 1587, tragédie psaná veršem, téma fatality, rozporu mezi osobní láskou a službou vlasti; přítomnost chóru, který komentuje děj) —Luís de Camões (komedie Anfitriões, 1587, Filodemo, 1587, El-Rei Seleuco, 1645, napsány mezi 1542 – 1543)