Středověká próza a divadlo Reconquista de Cordoba. csmh.pbworks.com/1400+-+Reconquista 1. Dějepisectví a epika —1. Kroniky —2. Rodové knihy Capitulación de Granada, por Francisco Pradilla y Ortiz: Boabdil frente a Fernando e Isabel. 1882 commons.wikimedia.org/wiki/File:Reconquista-rendicion-granada.jpg tradice — —latinské dějepisectví (pěstované v klášterech): Annales portugalenses veteres (vznešený rétorický styl, stereotypní popisy, postavy zbaveny osobitých rysů) — —tradice, kterou založil Sv. Isidor ve vizigótské době — —arabské dějepisectví (Kronika Maura Rasise) — —výpravné básně šířené žakéři, které lidé považovali za pravdivá vyprávění (osobití hrdinové, dialogy, záliba v detailu) kroniky —1344: Obecná kronika Španělska (Crónica Geral de Espanha), port., zachován pouze špaň. překlad — —Zdroje: —- Obecná kronika španělská (Alfonse X. Učeného)(Crónica General de Espana, de Alfonso X, el Sabio), 1342 přel. jako Galicijsko-portugalská obecná kronika (Crónica Galego-Portuguesa de Espanha e Portugal) – nedochovala se — - Kronika Maura Rasise — - Fragment 4. Stručné kroniky kláštera Sv. Kříže v Coimbře — —1400: druhá, přepracovaná verze Kroniky z r. 1344 (uchována v port.) — —1404: Galicijsko-portugalská kronika (Crónica Galego-Portuguesa) – využívá stejných pramenů jako Kronika z r. 1344 epická látka —o počátcích port. království — —zachovala se zlomkovitě v Kronice z r. 1344, jejímž pramenem byla 4. Stručná kronika kláštera Sv. Kříže v Coimbře), existující zlomky jsou psány prózou — —usuzuje se, že existoval cyklus epických příběhů o počátcích port. království a osobnosti A. Henriquese (nedochoval se), vztahující se k významným událostem ze života AH (úmrtí hraběte Jindřicha, hoj AH s matkou, dobytí Santarému, neštěstí v Badajozu); ústřední tragická zápletka - neštěstí v Badajozu - je vykládáno jako prokletí; je zde ale zřejmá snaha dokázat, že nástupnictví AH bylo oprávněné rodové knihy —záznamy urozených rodin —jednotlivé kopie byly do 16. stol. rozšiřovány a doplňovány — —4 knihy: —1) Livro Velho n. Primeiro Livro de Linhagens (1270 – 1280) —2) Livro do Deão n. Livro Velho (1340) —3) 1360 – 1375 —4) 1372 — —první dvě knihy: převážně genealogie —třetí a čtvrtá kniha: org. D. Pedro, conde de Barcelos; obs. evropské nebo národní folklorní motivy (např. povídka o Paní Kozonožce) , překlady a úpravy franc. rytířských románů — Fernão Lopes (1380? – 1459?) -„otec port. dějepisectví“, zahajuje řadu král. kronikářů - -od r. 1418/19 strážce Torre do Tombo (státních archivů) - Dílo: -Kronika vlády krále D. Pedra (Crónica de El-Rei D. Pedro) - -Kronika vlády krále D. Fernanda (Crónica de El-Rei D. Fernando) - -Kronika vlády krále D. Jana (Crónica de El-Rei D. João), nedokončená - Lopesova metoda —ve svých kronikách čerpal z jiných děl, ale doplňoval je vlastním výzkumem (pracoval v archivu - mohl kriticky hodnotit a opravovat existující záznamy) —podrobuje systematické revizi všechna vyprávění, která se mu dostanou do rukou; objeví-li se nějaký rozpor (např. různé verze apod.), upřednostní „pravděpodobnější“ verzi —středověcí kronikáři vesměs redukovali společnost na privilegované vrstvy a ignorovali široké lid. vrstvy; Lopes naproti tomu podává široký obraz společnosti z různých úhlů pohledu; důležitou roli sehrávají anonymní masy (zejména v Kronice vlády Jana I. je důležité vyprávění o lid. revoluci r. 1383 ) – společnost je chápána jako kolektiv (někdy se hovoří o „epickém“ ztvárnění port. středověké společnosti) —smysl pro realitu: postavy šlechticů nejsou kromě Nuna Álvarese Pereiry idealizované, je to galerie různých, psychologicky věrných charakterů (autor dokáže postavy vnést do vzájemných souvislostí a konfrontovat je v dialozích a scénách), záliba v detailu, zachycení různých aspektů života – inspirace pro romantické autory (Herculano, Garrett) — — styl Lopesových kronik —prvky rytířského románu (vypravěčské umění) — —prostý, konkrétní, elegantní jazyk — —kompozice připomíná román nebo epopej: nejde o chronologické řazení jednotlivých událostí, ale o zachycení souvislostí a dramatické zápletky (důl. jsou vazby, kontext) Gomes Eanes de Zurara (1410 – 1474) Estátua de Gomes Eanes de Azurara, parte do pedestal do Monumento a Luis Vaz de Camões da autoria de Victor Bastos, entre 1860 e 1867, Praça Luís de Camões (Lisboa) commons.wikimedia.org/wiki/File:Zurara.jpg Zurarovo dílo —Kronika o dobytí Ceuty (Crónica da Tomada de Ceuta) —Kronika o skutcích v Guineji (Crónica dos Feitos da Guiné) – chvalozpěv na infanta Jindřicha Mořeplavce —knihy o významných osobnostech z řad šlechty — —Metoda: —obrací pozornost k feudálním pánům a ideologii rytířských řádů (sám členem Kristova řádu) – nezajímá se o kolektivní činy —nepracuje s dokumenty, opírá se o ústní výpovědi společensky exponovaných osob —Styl: —rétorický, chvalořečný, vyšperkovaný citáty — Rui de Pina (1440 – 1522) — —Kronika vlády Duarta (Crónica de E-Rei D. Duarte) —Kroniky vlády Afonse V. (Crónica de E-Rei D. Afonso V) —Kronika vlády Jana II. (Crónica de E-Rei D. João) — — 2. Krásná próza: rytířský román —výsledek syntézy lat. lit. tradice, kterou udržovalo duchovenstvo, a žakéřské tradice —V Evropě se rozvíjejí epické národní cykly, z nichž do Port. nejvýrazněji pronikly tzv. bretaňské lais (bretonská látka) – keltské skladby o králi Artušovi a rytířích Kulatého stolu (pův. součást lat. Historiografie v Británii, díky Chrétienu de Troyes se dostává do záp. Francie a poté do ostatních částí záp. Evropy) — —typy: —profánní rytířské příběhy: rozvíjejí ideál osudové lásky (Tristan a Isolda apod.) —mysticko-symbolické příběhy: rozvíjejí ideál chrabrého rytíře (panického, který po mnoha zkouškách dosahuje věčné blaženosti na zemi) Bretonská látka v Portugalsku —předpokládá se, že port. úpravy bret. látky tvořily součást repertoáru žakéřů — —na konci 13. stol. – přeloženy fr. romány z cyklu Hledání sv. grálu (části tohoto cyklu se dochovaly v rukopisech z 15. a 16. stol.): —1. část: Josef z Arimateje (Arimatejský) —2. část: Merlin —3. část: Hledání sv. Grálu —činy rytířů a milostné zápletky se přizpůsobují náboženskému záměru (láska je hříšná, nejdokonalejší stav je panenství) —látka: líčí původ sv. grálu (nádoba obsahující Kristovu krev, kterou přiveze JA z Jeruzaléma do Anglie), hledání grálu rytíři —texty (psány prózou určenou k poslechu)byly pravděpodobně čteny mezi 13. a 16. stol. Amadis Waleský (de Gaula) —slavný román napsaný na Pyrenejském poloostrově —neznámý původ : port. teze (1385) x špaň. teze (1359) —zachovaná verze: první vydání španělské (1508 Garcia Rodriguez n. Ordonez Montalvo) – sepsal kolem r. 1492 ve 4 knihách, r. 1510 připojil vlastní 5. knihu) — —Látka: —milostný rytířský příběh reprezentující dvorskou etiketu podobnou jako v písních o lásce —hl. hrdina Amadis je plodem tajné lásky krále Periona a královny Eliseny – vržen do moře – ujímá se ho rodina, která nic netuší o jeho původu – ve službě infantky Oriany – zamilují se — —Významné motivy: —láska a smyslnost (Amadis a Oriana se milují nejen duševně, ale též fyzicky, přestože Amadis zůstává chrabrým a cudným) —ideál rytířské ctnosti (statečnost, smysl pro čest a spravedlnost apod.) —nadpřirozeno (podobné jako v Grálu) Vydání Amadise Primera edición del Amadís de Gaula de Garci Rodríguez de Montalvo, impreso en Zaragoza por Jorge Coci (1508).[1 Ilustración de Amadís de Gaula de una edición de 1533. Primera edición del Amadís de Gaula de Garci Rodríguez de Montalvo, impreso en Zaragoza por Jorge Coci (1508).[1 Zdroj: es.wikipedia.org/wiki/Amadís_de_Gaula, 10.10.2010 3. Dvorská nauková literatura —v 15. stol. se rozvíjí knižní kultura, port. králové pořizují překlady, nechávají sepsat kroniky, sami píší — —Jan I. (1385 – 1433) —Kniha o lovectví (Livro da Montaria): navazuje na odborná — a didaktická pojednání — —Duarte (1433 – 1438) —Příručka správné jízdy na všech sedlech (Ensinança de bem cavalgar — toda sela) —Věrný rádce (Leal Conselheiro) —námět mravoličný (určit normy a vzory jednání) — subjektivita: vložené introspektivní analýzy (např. o různých povahách smutku a — stesku – saudade), snaží se analyzovat osobní prožitek — —Pedro —Ctnostné dobrodiní (Virtuosa Benfeitoria) —vyložení polit., sociální, ekon. a náb. teorie feudalismu —definice společenské hierarchie: svět je představován ve formě stupňovité — pyramidy, jejímž vrcholem je Bůh a základem němí tvorové ; pojítkem mezi — jednotlivými stupni je dobrodiní 4. Apologetická a mystická literatura —do konce středověku se o morálních a mystických tématech pojednává zpravidla latinsky —1. překlad Bible za Jana I. — —Původní literatura: —Zahrada manželova (Orto do Esposo): sbírka rozjímání o Písmu svatém, marnosti pozemského pachtění, doplněná exemply a citáty z různých pramenů — —André Dias: Duchovní chvalozpěvy a písně (Laudes e Cantigas Espirituais) – soubor skladeb psaných nepravidelnými verši přip. rytmickou prózu; určeny ke zpěvu a tanci — dílo je neseno duchem františkánského hnutí — —Rozkošný les (Boosco Deleitoso): dílo tlumočící autorovu znalost středověké mystické tvorby, díla Petrarcova a starověkých autorů (Seneca) — líčí strasti duše po spáchaném hříchu, její soud a etapy nanebevzetí Pozdně středověké divadlo —Tradice: — —mystéria (mistérios) — morality (moralidades) — mirákula (milagres) — frašky (farsas) — sotties — burleskní kázání (sermões burlescos) — momos — Gil Vicente (1465? – 1537?) —Luis Vicente: Copilaçam de todalas obras de Gil Vicente (1562): — —náboženské hry (autos de devoção) —frašky (farsas) —komedie (comédias) —tragikomedie (tragicomédias) —drobná díla (obras menores) — žánry vicentovského divadla —pastýřské hry (autos pastoris) — —náboženské hry (autos de devoção): Hra o pekelné lodi (Auto da Barca do Inferno, Hra o lodi Očistce (Auto da Barca do Purgatório), Hra o lodi slávy (Auto da Barca da Glória) — —frašky (farsas): Hra o Indii (Auto da Índia), Hra o Inês Pereirové (Farsa de Inês Pereira) — —rytířské hry (autos cavaleirescos): Amadis de Gaula, D. Duardos — —alegorie se světským námětem (alegorias de tema profano) Hra o pekelné lodi (Auto da Barca do Inferno) —děj je vystavěn na jediné dramatické situaci: na břehu řeky kotví dvě lodi (do Pekla a do Ráje), k nim přicházejí zesnulí, kteří promlouvají s Andělem a Ďáblem (skoro všichni jsou přesvědčeni o tom, že patří do Ráje – čeká je prozření) — —postavy: různé společenské typy (velmož, lichvář, švec, mnich, kuplířka, žid, soudce, advokát, viselec, rytíři, blázen). Všechny postavy se kromě Blázna a Rytířů naloďují na cestu do Pekla. — —paralelistická struktura (paralelismus po sobě jdoucích výjevů) – připomíná postupy trovadorské lyriky — —hlavní témata: —- rozpor mezi zdáním a skutečností (rozpor mezi domnělou a skutečnou cenou postav; kromě Blázna si postavy neuvědomují, že už jsou po smrti a že jejich pozemské úklady nemají žádnou moc, polarita vznešenost x prostota – převracení, střetání vysokého a nízkého stylu)) —- bláznovství a topos „světa naruby“ (blázen ve středověku nemá význam doslovný, nýbrž přenesený – nepřímý, někdy i opačný; svět naruby je svět v karnevalově převrácené perspektivě – proto je Honza Blázen spasen, v jeho nezáludnosti a (s)prosté mluvě není místo pro žádnou manýru) — —axiologická rovina: kritika společnosti a jejích nešvarů; obhajoba křesťanství (Rytíři, Žid) — —F. Listopad (Vzhůru do pekla, uvedení v Divadle na Provázku r. 1995: převrácení dvou problematických složek díla: militarismu a antisemitismu)