Vydáním tohoto suplementu obsahujícího dva příspěvky kulturního antropologa univ. prof. Dr. Leopolda Pospíšila připomínáme jeho letošní životní jubileum Podrobnosti o životě a dík tohoto významného vědce naleznou čtenáři v článku Josefa Kanderta, Čeští etnografovi v zahraničí - Příspěvek k poválečným dějinám oboru. Český lid 78,1991, s. 14 on. Redakce 354 ČESKÝ LID, 80,1993, suplemcnt j _ j KULTURA LEOPOLD POSPÍŠIL, Dertórtment of Antropology, Yale University, New Haven Úvod Na rozdíl od většiny příslušníků živočišné říše se Slovek přizpůsobil velkému množství ekologických zón. ObycQel nejzazší sever, arktickou oblast, v níž se extrémní chlad střídá 8 obdobími horka v krátkém létě, kde většina jeho potravy se skládá z ulovené zvěře; jeho příbytek je vyráběn ze snehových bloků nebo kůží, dopravu tvoří sáně tažené psy a oděv je vyroben z důmyslně Šitých kožešin. Žije v tropickém dešraémoralese a živí se smíšenou rostlinnou a masitou potravou čije nomádem na horké poušti. Žije v bažině, kde muže pěstovat kořenovou zeleninu, nebo se živí rybami a Škrobnatou moučkou ze ságové palmy. Je doma v tibetských velehorách nebo Andách, a také na korálových ostrovech na Sirém moři, kde někdy dokonce vybudoval na korálovém útesu ostrov, na němž žije. Lidské přizpůsobení horku a chladu, vysokým a nízkým nadmořským výškám, vysoké vlhkôslla ěxronnTmu suchu je umojfaftnp faiforpf Zatfrítco se zvířata přizpůsobila prostředí změnou svých těl - vyvinuly se jim dlouhé krky, aby dosáhla na listy stromů sloužících jim za potravu, nebo silné notyr, aby docílila rychlosti při úteku před dravci či při chytání kořisti, nebo jim narostla kožešina, aby je izolovala od chladu - člověk se přizpůsobil prostřednictvím vynálezu, jež mu dovolily dosáhnout vysokých stromů pomocí Žebříků, docílit rychlosti na koni nebo v autě a přizpůsobit se chladu nosením oděvu a zahříváním se ohněm nebo elektrickou energií. Po tisíciletí přemýšlel o svých úspěších a razil různé teorie, některé přijatelné, aby tyto schopnosti objasnil. V minulosti, kdy jeho myšlení bylo ovládáno náboženstvím, odpověď byla lato: duchové, bozi nebo jediný bůh-stvořitel vybavili člověka nadáním tvořit kulturu. V sekulárních dobách bylo vysvětlení obtížnější. Obyčejně se předpokládalo, že schopnost tvořit kulturu je obecnou vlastností lidstva. Ovšem předpokládalo se, že člověk se chová podle univerzálního přírodního zákona, který se týká celého lidstva a může být odhalen logickým myšlením. Odlišnost kultur byla považována za odchylku od všeobecné normy. V devatenáctém století se evolucionismus snažil objasnit rozdílnost kulturních typů tím, že je nahlížel jako projevy vývojových stupňů na stupnici všeobecné evoluční kulturní posloupnosti. Dříve však osmnácté a devatenácté století dalo rozličná vysvětlení. Velcí myslitelé, jako Montesquieff (1721,1748), odmítli myšlenku jednotného celosvětového přírodního zákona a psychologické jednoty lidstva a rozpoznali opravdovou kulturní rozmanitost a relativismus. Von Savi|jnY*(183n. zakladatel historické právní školy, vysvětloval kulturní rozmanitost pojmem nazvaným Volks^eist - "duch národa". KaŽäjLatod. jako Němci, vyvinul svou vlasmf kulturu a zvěčnil li castecne udenmi^casJLeŽnéjde^cLvJm Tak se předpoklá-aaToflfe dfiTžB^ a inklinaci k tvorbě vyšSí či ňizší KOltary, podle okoJnosy/Predpokládalo se, že zvlášmostem kultury senäučlľnRäzalo 3ěT že" přéasGTva J'duch^ národatřebaže byla v podstate filozofická a nevinná, má hluboké a netušené politické souvislosti. Stala se intelektuální základnou rasismu a jedním z pilířů nacistické doktríny (jak je vyjádřeno v Mythus der zwanzigsten Jahrhunderts od Alfreda Rosenberga a v knize híein Kampfoá Adolfa Hitlera), jež stála lidstvo milióny životů. Je třeba dát za pravdu antropologům devatenáctého a počátku dvacátého století, kteří jasně, na empirických základech, "djffijff imimi-v « ytoízalL že celá kuUumJeiJisvohyám během udstóho-ži- Sže například osiřelé dítě nordického nacisty, jestliže je vychováváno ve francouzské rose může stát pravým Francouzem s lidskou křesťanskou morálkou. Proto rasa a kultura mají dva odlišné původy a nemohou se směšovat dohromady. Lidé různých ras se mohou podílet na stejné kultuře (jako ve Spojených státech, částech bývalého Sovětského svazu, 355 částech Latinské Ameriky aid.) nebo naopak Cieoové stejné rasové skupiny mohou ntftradH kalné odlišné kultury (např. Inkové á OuVarové, Tutsiove a Kkujevé, Aztékové a Tarabuma4 rové). i Všechny kulturní prvky se tedy učí, elkoli dědí. Mužeme se nyní zeptat: Sestává kultura z veškerého chování a idejí, jímž se učí? Lidově mluvíme o "kulturních lidech" a Evropané z kontinentu vyhradili slovo kultům umění, literatuře a humánním typom filozofie. Není divu, že Hermann Gôriffg, nacisto číslo dve^se rozzuř sbvaL* "Kdykoli slyším slovo 'kultura*, sahám po revolveru,* Proto v tomto smyslu slova byli nacisté "nekultúrni; lidé" v očích drtivé většiny Evropana. Antropologické chápání kultury je odlišné od tohoto úzkého významu. Pro antropologa jsou částí kultury všichni, kdo se naučili a uchovávají chování a ideje. Proto nacisté byli typizováni svým druhem kultury, si to Góxing chtěl či nikoli. Nejen umění a věda, literatura a filozofie, ale také běžné záležitosti jako výchova k úpravě zevnějšku, způsoby urážky, termíny příbuzenství a sexuální cáování Jsou součástí kultury. , Musíme odlisovat kulturu v antropologičkám smyslu od lidového chápání "vytříbeného chování a myslení", a musíme také stavět proti sobe lidskou kulturu všeobecně a kulturu jednotlivé společnosti. Když evolucionisté mluví o kultuře, obvykle mají na mysli první univerzalistické chápání, zatímco etnologové se zabývají druhým specifickým smyslem slova. V následující kapitole o vývoji člověka se budeme nejdříve zabývat lidskou kulturou; ve zbývající části budou v centru našeho zájmu kultury jednotlivých lidských společností. Kultura jako vlastnictví jednotlivé společnosti se nutně projevuje v chování a myslení určitých jednotlivců - členů oné společnosti. Avšak mnoho vědců, někteří v minulosti a jiní v současnosti, argumentovalo a argumentuje tím, Že kultura není pouze souhrn chování a idejí jednotlivců, nýbrž že kultura je nad incUyiduálnínai r^ievv^- že je to abstrakce. Jednotlivci ko^aií amvslfr>^et5nn ,inlr hvtw rínntrKTrnlřiTTii vložen*. Je trTsouborpravicSlaidcjť. jurS rána. Kromě yyfflafflľTflfete) jdou dále a tvrdí, ze systém kulturních v^ÉSarnů je majetkem společnosti C- > celku, že to je veřejný a kolektivní symbolický sysjám a tak přesahuje mvsl jednotlivce. Alfreda Kroebera, který byl ovlivněn velkým francouzským sociologem Emilem Durkheimern, byla kultura v tomto smyslu roperor^anickou. Jinými slovy, on a někteří další vědci ii nahlíželi jako sociální sfly mimo je&tlivce, a v důsledku toho by studium chování jednotlivců vůbec neosvětlilo předmět kultury. Tvrdilo se, že každé dítě se rodí do společnosti, v níž kultura již existuje a musí sejí proto pouze naučit. • Oponenti tohoto postoje kritizovali oddělení kultury od jednotlivce. Zdůrazňovali, že kultura není "zvíře'*, bytost existující ve své výlučnosti. Vskutku, vse g čeho kultura pochází,, magf být, volně řečeno, uloženo v myslích ie^Qiyců. Zejména LiníonařguTr^ mfôf musí^ačít^^ kultury a jednotlivce je neempirické a proto i ne- vědecké, ífromô toho kultura není sdflena yeJyj Jplnosti k^^fflerj^m společnosti. Dokonce i v relatívne jednoduché tlupové sr^leíhrosU, jako" u Eskymáků, ňekterT členové mohou mít vědomosti o náboženství a samantstíckých úkonech a byt chudými lovci a znát málo o kmenové politice, zatímco Jiní mohou být zkušenými řemeslníky nebo politickými vůdci, kteří vsak nevědí nic o nadpřirozenu. Proto eskymácká kultura je jakýmsi kongjomerá-tem jejich obecných a specializovaných znalostí. í ■ Iv oblastech stulených maviduďnfcll vyžTOnů dovedností a zkušenost Jednotlivců nejsou přesně stejné. Tedy kultura je nutně pouhým společným jmenovatelem těchto individuálních projevů - generalizací. Může být přesně popsána, když se určí způscjb různých chování a kulturních idejí. To může být provedeno pomocí klasifikace pozorovaných chování a idejí do specifických kategorií a zaznamenání jejich individuálních projevů >uď v tabulce nebo v grafu, čímž se získa rozložení četností různých principů chování nebo i< íejí. Na grafu můžeme na vodorovné ose znázornit celou skálu typu chování .a jejich odpovídající Četností na svislé ose. Takto můžeme obdržet křivku rozložení čerností různých typů individuálního chování a idejí, křivku, jež by obvykle mela být zvonovitá nebo parabola. Nejvy&f bod této křivky (nejvySSÍ četnost specifické třídy chování nebo vyjádřených idejí) představuje způsob. Například můžeme zaznamenat na vodorovnou osu rozdílné velikosti individuálně vlastně- 356 ných zemědělských pozemků v cfflcké veBkosti NejčetaKM velikost Jiný prefelém s definicí kultury se které ovládají životy a chování lidí, výhradně na patrné chovaní? Nebo b dvě různé, avšak integrální součásti alternativě. Kultura je pro něj nančen dováni, co je, kriténl pro rozho [ých vesnicích a na svislou osu počet hosrodářství spe-Isob držby půdyprodanou vesnici. rozsahu: MNÍ bychom ho omezit na klaje, I měli být čistými empiristy a soustředit se 1 mí snad měli být cklektičtějáí a zahrnout obojí jako 1 __• .^gřt>-'J... \*nzm7ifZtf* wvtttttt v ****** s. 248-239). Pro uoodeaj vání. Existuje rozdíl mezi pozorovj kultury? Goodenough se důrazně přiklání k první svatém významů - souhrn znalostí "kritérií io~na „ _ . Jrlí pro w^rfťrftJIffrffc. fflfc * n( ftřhfiqwT-t kultura nejsou vzory chování, nýbrž vzory pro ým neúmyslným pohybem a smysluplným gestem, oba ve svém behaviorístickémí výrazu mohou být identické. To co je antropologický významné, je sdílený význam. Proto kultura, v tomto smyslu, je poznávací systém složený z toho, co Paul Bohannan nazývá lidové vftááa.)rf^lkiu>ncepts). Ty říkají členům společnosti, jak se chovat a proč se chovat určitým způsobem; vysvětluje to realitu a záměry světat Antropolog pak abstrahuje od chování a idejí lidí, sdělených mu prostřednictvím řeči, toho lidového pohledu na svět, ukrytého za empiricky pozorovatelnou fasádou. Je to skoro jako by antropolog byl s to vstoupit do myslí studovaných lidí a vylíčit nám jejich myslení a přijímaní reality. Mnoho antropologů, kteří Sli touto poznávací cestou, umožnilo pochopení a precizní formální analýzy částí jimi studovaného světa lidí. Byly to obvykle popisy (ve smyslu lidových taxonomií, komponentních analýz, analýz redukčních pravidel atd.) přesně vymezených oblastí jako terminologie příbuzenských vztahů, chování mezi pružnými, pohled na nemoce, barvy, formy půdy a jejich klasifikace atd. (viz zejména Conklin 1955,1962, Frake 1961, Lounsbury 1964,1965). Jako mnoho jiných teorií i poznávací přístup se nevyhnul kritice. Bylo zdůrazňováno, že je nebezpečné používat nekriticky, téměř jako všelék, modely z lingvistiky a aplikovat je na všechny aspekty kultury. Kódování významů v lidských myslích má organizaci odlišnou od organizace Kódování jazyka. Jiná kritika přichází od skupiny vědců, kteří se na antropologii dívajfjako na behavioristic-kou vědu aktéři kulturu rjOTaMÍ primárně za souhrn vSeho chování, jež se učí. Tak se studují pozorovatelné a objektívne měřitelné jevy a nechávají stranou spekulace o poznání lidí,, které jsou často subjektivní. Ve studiích o kultuře jako dynamickém ievu historické zprávy popisují chování spise než procesy myšlení a mentální kategorie jednotlivých lidí. Ovsem archeologové jdou tak daleko, žeffoisBiitienriímkultura i na'Výsledky chování, jako je materiální kultura (např. stavby a artefakty). Ve skutečnosti je to předmět jejich studia a objekt jejich interpretace. Kdyby kultura (tak probíhá uvažování) byla omezena na mySlení jednotlivců, pak by větaina jejich díla měla málo společného s "kulturní antropologií', za jejíž součást je jejich disciplína považována. Na základě předchozí diskuse by snad bylo účelné definovat kulturu Široce, aby zahrnula jak jevy tykající se ideií, tak týkající sechování. Když jsme v tomto bodě dospěli k rozhodnutí, stojíme před dalším problémem - problémem kulturní relativity. Když začínáme studovat etnológii, brzy na nás učiní silný dojem velká rozmanitost lidských vyznání, chování a filozofií. Co je v jedné kultuře povazováno za neetické nebo dokonce ohavný zločin, v jiné může být považováno za přiměřené nebo dokonce preferované chování. Kanibalismus, zabíjení novorozenců, euthanasie, otroctví a lov lebek se nám mohou jevit jako nesnesitelné činy brutality. Avšak pro některé Papuánce je všechno kromě euthanasie a otroctví vhodné. Zabíjení nepřátel a nechávání jejich těl zetlft jim není příliš" srozumitelné - ovsem moderní válku považují za lehkovážné a nikoli nezbytné vraždění. Zatímco mnohým z nás se poprava zločince jeví jako neobyčejná a brutální a vězení jako přijatelný, vskutku zcela humánní trest, pro papuánskeho Kapaukua, který si velmi cení své individuální svobody, se věznění jeví jako jedna '* z největších krutostí, jíž se může člověk dopustit vůči jinému, zatímco smrt zastřelením je přijatelný a někdy nutný trest za zločin. Podobně Eskymák považuje zabití starého a nemohouce ho rodiče na jeho žádost za svou synovskou povinnost, zatímco my a Kapaukuové bychom se. na takové chování dívali s hrůzou. Vraždění milionů politických oponentů a příslušníků menšin (Židů, Cikánů, Kamrjodžanů, Čechů á ruských rolníků) v nacistických a komunistických zemích a v koncentračriích táborech je považováno některými lidmi na Západě za politicky 357 ní hladjBSjno z jakého raietaého důvodu. Tak któdRtuáäHl jcdS^ubor hodnot a významů a svůj vlastní svět podstav a pojmft. Antropolog, který vynáší hwtoptový soud založený pouze na odsouzeních odvozených z jeho vlastní kultury, sklouzává kjetno-centrickému myslení. Ovsem i speciální analýzy ve smyslu západních představ mohou byt považovány za emocentrické. Etnológ musí především pochopit domorodou kulturu, a podat o ní zprávu, ve smyslu pojmu a kategorií samotných zkoumaných Udí. To neznamená, že kultury nemohou být studovány komparatívne a že nemůžeme generahzovat Ačkoli několik málo antropologu inklinuje k solipsismu a analyzuje kulturu pouze ve smyslu jejich pojmu a kategorií, většina se snaží srovnávat a generaíizovat, čímž vytvářejí védu mnoha etnografických popisů. Oni tak prostřednictvím toho, co Bohannan nazývá analytické pojmy. Tak se antropolog snaží nejprve vylíčit jedinečnost jím studované kultury ve smyslu jejího vlastního pojmového schématu a postavit ji do protikladu ke váem kulturním entitám, a pak provádí srovnání, přičemž kultury znovu dává dohromady a ukazuje jejich podobnosti a rozdíly v obecné, analyticky pojmové perspektiv*. Konečným výsledkem jsou generalizace struktury, funkce a zmeny kultur. Ovsem, lze generalizoval, protože kultury mají mnoha společných rysu vzhledem k univerzálním lidským biologickým sklonům dlouhotrvající závislosti na rodičích v útlém veku, dětství, dospelosti, vybírání životního partnera, senilitě a smrti. Všechno to má za následek řadu omezených možností pro lidské mySlení a chování, a také pro existenci univerzálních vedeckých generalizací aplikovatelných na vgechny. ř . , Hledání- vedeckých "zákonů" ovládajících lidské kultury probíhalo v několika různých směrech. Maljnowski. se pokusil z lidských biologických sklonu odvodit psychologické potřeby, kolem nichž se vyvinuly kulturní instituce, aby je uspokojily (i944). Levi-Strauss navrhl strukturální analýzu, zatímco Britové, následujíce R adc 1 i f f a- B rowna, zdůrazňovali funkcionální přístup. Mu rdock, Child, Whiling, Tcxtor a dalÄÍ používali mc-zikulturní soubory informací, jež obsahují rozsáhlý etnografický materiál z mnoha kultur světa, a pokusili se za pomoci statistiky jjeneralizovat poznatky o človeku a jeho kulturách a nalézt příčinná spojení mezi specifickými kulturními rysy. Pojem kultura Dosud jsme viděli, že kultuře se učí a že je tak oddělena od biologické dědičností a rasy. Probírali jsme rovněž vztah jednotlivce a kultury a ukázali jsme, že kultura je abstrakcí. Zatímco někteří autoři dávají přednost tomu, že oddělují kulturu od jednotlivce, jiní tvrdí, že kulturní abstrakce se musí vy vodit z jednotlivých idejí a chování, ze kultura neexistuje jako sfla nezávislá na jednotlivých členech společností. Pokud jde o její rovahu, an^pdogové s tím nesouhlasí: Někteří argumentují ve prospěch abstrakcí z chování jednotlivců; jiní Sil za tyto projevy, pohlížejí na kulturu jako na ideje, systém významů, jekclověk dává své povaze a sociálnímu prostředí - svým aktivitám, přáním, obavám, postojům a potřebám - a svým odpovědím na ně. JeStě další rozšířili pojem na výsledky chování, jako je "materiální kultura , a zdůrazňují, že archeologové také studují kultury výzkumem artefaktu a staveb minulých století a tisíciletí a neuchylují se k lidskému chování, natož idejím. Konečně naše diskuse nás vedia k polemice mezi solipsisty a univerzalisty o problému relativity kultury a jejího pochopení iako předmětu korektních vědeckých informací. V tomto bode musíme stanovit definici pojmu kultura, abychom umožnili smysluplnou diskusi. Navrhuji přijmout modifikaci Linto-novy definice z heuristických důvodů, avšak netvrdím, že je jediná správná. Je docela obsažná nevynechává žádnou část soustavy antropologické orientace a zahrnuje soutortermínO, které zastupují podstatné rysy toho, co se nazývá kultura. Podle ní ^^^bflMa^ na jako stóle se měnící konfigurace naučeného chování a výsledků chování, stejně Jako idejí a postoju, Jejichž skladební prvky Jsou sdíleny a předávány z generace na generaci Členy Jednotlivé společnost. Budeme pojednávat o nápadných rysech a problémech spjatých s pojmem kultura, přičemž se budeme snažit osvětlit významy jednotlivých termínu použitých v této definici. 358 u se mezi soplečnost a kulturu. Kupodivu společnost (někdy nazývíul^Snáslei^mty socBP strukturou) nechápali jako úhrn 1 df sdílejících kulturu a spojených navzájem sítí společenských vztahů, nýbrž spíše jata skutečná-síř' spolecerjských-fl^ft-samýoh (vizGeertz 1957). Dürkheim je považoval za k oiektivnf reprezentace a r^hiaaovalfže^nesnu^TraPtnysl posedlou jednotlivci, abychom je j «fcopilL Jetích studium by mělo být ponecháno pgycholo-Kum. Sociologové by si naopak m Ui představit společnost jako»s0UWrwnrtam*i^^iil^ &fu\&vanýrrä^osobamiN - abstrakt oíml herd hrajícími tváří v tvář sobě. Role na druhé straně je definována jako soubor práv a povinností, pokud jde o speciální vztahy, jako soubor vyhlídek do budoucna (Nadel 1970, Bohannan 1963, s. 26-27). Tak dospělý muž muže hrát roh otce - roli, která je definována balíkem povinností (zajistit dftéti podporu, vzdělání, všeobecnou péči a citové zázemí), za néž vyžaduje určitá práva a vyhlídky do budoucnosti (respektování od dítěte, lásku a poslušnost á snad i podporu ve stáří a nemohoucnosti). Dítě jako herec hraje svou roli s určitými právy a povinnostmi. Otec a syn v tomto kontextu společností a společenských vztahů nejsou samorfejmě skutečnými jednotlivci, nýbrž abstraktními společenskými entitami, které zaujímají polohu - společenské postavení v sociální síti. Společenské postavení a role jsou aspekty téhož balíku povinností a práv - první je polohový, druhý dynamický. Svazek mezi dvěma abstraktními herd (osobami), z nichž Jeden působí na chování druhého, vytváří podstatu společenských vztahů. * Je zřejmé, že jednotlivec hraje mnoho rolí ve svém životě, jež se v průběhu doby střídají (nejprve dítě, pak otec, dědeček atd.) nebo jsou hrány současně (muž môže být otcem, manželem, bratrem, učitelem, zaměstnancem, vedoucím, akademikem, autorem atd.) podle jednotlivé situace. Soubor osob (rolí hraných abstraktním hercem), sloučených v jednotlivci, Nadel nazývá "společenskou osobností" (social personality. 1970, s. 70). Všechny tyto pojmy se týkají abstrakce V tomto kontextu otce není skutečným mužom, nýbrž osobou mající sociální postavení, polohu, již mohou zaujmout skuteční jednotlivci, kteří, jako herci, hrají sociálně determinovanou roü. Tak vědci této swialně-deterministické pozice odmítají myšlenku, že jednotlivec môže být jednotkou společností: "představa, h společnost je sbírka jednotlivca" je Boharmanem nazývána "rouhání". Takový postoj podle jeho pocitu vede k "organické metafoře společnosti" - společnost se stává chimérou, organismem - postavou (Gestalt; 1963, s. 26). Samozřejmě organická metafora je ve skutečnosti používána mnoha zastánci oddělení jednotlivce od společností. Dürkheim sám srovnával společnost s organismem a dokonce nazýval jeden typ solidarity, jež stmeluje vyspělou společnost s rozvinutou dělbou práce, "organickou", když ji srovnával s vyšším živočichem - savcem, s jeho rozmanitými a vzájemně závislými orgány. / Někdo se může nyní zeptat, jak durkheimovští učenci rozlišují mezi společností a kulturou a jak jsou tyto pojmy ve vzájemném vztahu. Bohannan např. odpovídá na tuto otázku následujícím způsobem. Kultura a společnost (společenské vztahy) jsou neoddělitelné; jako oddělené entity nezávisle jedna na druhé neexistují - jsou dvěma aspekty téže věci. Mohou být srovnávány analogicky s elektrickým napětím a odporem Zatímco napětí se měří ve voltech ["1 volt je elektrické napětí mezi konci vodce, do něhož stálý elektrický proud i ampéru dodává výkon 1 wattu"; Encyklopedický slovník, Praha 1993, s. 1195 - upraveno prekL], elektrický odpor je vyjádřen v ohmech ["1 ohm je elektrický odpor vodiče, ve kterém stálé elektrické napětí 1 voltu mezi konci vodiče vyvolá proud 1 ampéru, nepůsobí-h ve vodiči elektromotorické napětí"; tamtél s. 772 - upraveno překl). Zatímco společenské vztahy jsou útkem společností; prostředkerruvrjěniž jsou vyjádřeny (techniky a ideje) je kultura (Bohannan 1963; s. 16>. Tak je společnost (nebo společenská struktura) pojímána jako strukturální aspekt téže věci, jejímž obsahem je kultura-Avšak jestliže je tomu lak, co je onou záhadnou "touž věcí", jejímiž aspekty jsou společenská struktura a kulturní obsah? Je-U kultura pouze prostředkem; obsahem, znamená to, že nemá strukturu? Protože to by už byla s^lečnosU Společnost či struktura společenské organizace a kultura jsou obsahem čeho? Co je v uvedené analogii ekvivalentem elektřiny? A konečně, je ta analogie správná? Co získáme* když oddelíme kulturu od společenských vztahů, jestliže o nich nemůžeme hovořit bez kultury? Zdá se, že bude prospěšné se přidržet americké tradice, zejména té zastávané Ralphem Lmtonem. Společnost by neměla být oddělována od jednotlivce, protože oddělení vytváří veocé proble- 359 chiméře společnosti prosté lidí a zavádějící představě H8odä^^SoYáhyN - označení, 4e společnost či kultura mohou být nehybné a perfektně integrované. Tudíž společnost Je xde nahlížená Jako souhrn Udí (|édnodivcA) spojených sřtf sodalních vztahy souhrn, Jenž sdílí společnou kulturu* Učení se. Učení seje, jak se zdá, ústředním pojmem každé antropologické definice kultury. Jak jsme se již zimník, velkým výdobytkem antropologie devatenáctého století bylo oddelení rasy od kultury na základě rozdílu mezi dědičností a učením se. Kultura je naučené chování, idete a postoje. Učení se se objevuje- po celý lidský život Když si dítě osvojí kulturu svých rodičů, tento proces se nazývá přizpůsobení kultuře (či společnosti). Skládá se z dětského napodobování chování rodičů a jroých lidí (jež se pode Bonarmana nazývá "návykovoať [habi-tuation], 1963, s. 18) a systematického dleného vzdělávání řízeného rodiči, ostatními příbuznými nebo vzdelávacími institucemi. Děti se rodí s biologicky danými sklony a chováním - nazýváme je instinkty. Nezletilé dítě je v podstatě nekulhroí (později se napřunující) Jrimát, který si pouze procesem učení osvojuje kulturu a tak se stává skutečným člověkem, ako živočich je dítě například lačné živit se jídlem, avšak je to kultura, jež ho učí být lačným po některých jídlech a odmítat jiné, někdy dokonce lepií zdroje potravy. Tak bychom pravděpodobně nejedli .hady, výborný a spolehlivý zdroj proteinu,1 ale mohli bychom konzumovat vepřové, které muže v sobě chovat množství nebezpečných parazita. -Kapaukuové mají rádi maso hroznýše; avšak odmítají med, zatímco včely a jejich larvy jedí! Naše kultura-nás-nejen učfcco jíst, ale také, jak to připravovat, a kde, kdy a jak to jíst Tak naše biologické sklony jsou přeměněny na kulturně definované potřeby a touhy. Rodíme se s různým biologickým vybavením, avšak existují rovněž sjednocující genetické rysy náležející našemu druhu. Podobně si kulturu osvojujeme různými způsoby. Někteří rodiče pečují o děti a jiní ne; někteří z nás dosáhnou dobrého akademického vzdělání, jiní navštěvují obchodní školy a někteří odstupují od studia. Jinými slovy, individuální kulturní zkušenost je různá. Záměrně si rozdělujeme práci a specifické úkoly mezi sebe a specializujeme se na některé činnosti, zatímco si poměrně nevsunáme ostatních. Učení se sjednocuje bdi do jednotlivých kultur, které kladou hranice jednotlivým změnám v chování a idejích. Podobné kulturní instituce a zkušenosti utvářejí dětské osobnosti a definují rozsah jejich vědomostí, emocí, motivací a přání. Standardizovaná kulturní zkušenost dělá z jednotlivce Američana, Němce,'Kapaukua nebo Ceje-na. Během procesu přizpůsobování kultuře je jednotlivec přeměňován částečně v."osobnost jeho kultury", o niž budeme mluvit, až se budeme zabývat "výsledky" chování. Před nedávnem západní dogmatické mínění zastávalo názor, že pouze člověk vynalezl specifické techniky a chování, artefakty a nástroje, zatímco zvířata se chovají v podstatě podle biologicky zděděných instinktů. Věřilo se, že lev je například jaksi biologicky vybaven zkušeností zabíjet antilopy nebo zebry a instinktivně se vyhne takovým nebezpečím, jako jsou jedovatí hadi. Avšak nedávné zkušenosti ukázaly, že lvi se učí lovit, stejně jako člověk. Lev držený od mládí v zajetí ve východní Africe a vypuštěný do divočiny jako dospělý nemohl přežít za pomoci svého biologického vybavení. Při pokusu získat potravu byl nabrán buvolem. Částečně oslaben, pokusil se sežrat dikobraza, který znamenal konečnou pohromu. Jeho život byl zachráněn pouze proto, že byl nalezen svým bývalým majitelem. Lev potřeboval důkladné vzdělání v lovu a výběru potravy, což mu mohli zajistit pouze lvi. Jsme neustále svědky "akulturace" zvířat na pronikající civilizaci. Ve Škole jsme se učili, Že středoevropský kos černý je přirozeně plachý pták, který žije pouze v hlubokých lejBÍcli: To možná byla pravda, když autor psal náš text, avšak když jsem se o tom učil, několik kosu se pralo na mém parapetu o drobky. Při hodinách antropologie jsme se učili, že zvířata nevynalézají, předpokládalo se, že je to výsadou člověka. Ve skutečnosti se zvířata nejen učí, ale z nutnosti; inovují jako člověk a předávají své vynálezy potomstvu a příslušníkům svého druhu. Výzkum Sherry Washburno-vé a Irvena De Vora ukázal, že tlupy paviána vynalezly svou vókaiizaci a symboliku a učí jí své potomky. Tudíž různé tlupy stejného druhu používají řůzjiě systémy významových zvuků stejně, jako člověk mluví německy, anglicky, česky apod. NĚkteré jednoduché vynálezy zvířat se často stávají velmi účinnými. Někteří australští koně vynalezli nový způsob 360 lUJř koňův ocas nejen odháně! Tento"vynález se rozšířil po cel koní. V jiném dokumentovaném láhve simlékem uzavřené k ráno vyzvednuty z verandy. Zvy! y z jeho zad, aleuuce od hlavy jeho pasoucího seTWfra. Austrálii a objevil se v Kentucky s dovozem australských ípadě britští Špačkové z okolí Covcntry objevili, jak otevřít vým víčkem a dostat se ke smetaně dříve, než láhve budou __ ___ se rozšířil v anglických končinách a přinutil mlékárenský průn^ změnit uzávěry láíiví. Prostý zvířecí vynálezce byl identifikován a vyfotografován ve starém časopise L#r.« jehně ve Vermontu vynalezlo způsob, jak vyřešit problém s odpočinkem,-když je na zemi sníh. Vylezlo na záda své ležící mámě. Opět se zvyk rozšířil na ostatní ovce z okolních pastvin. , . v . y. Jiný předsudek starých časů tvrdil, že člověTc je jediným výrobcem nástrojů mezi všemi živočichy (srv. Oakley, 1950). Sociální primatologové přišli na to, že šimpanzi používají stébla k sání vody, třísky upravené svými zuby k vytažení termitů z termitišř a kameny k drcení některých potravin. Proto můžeme uzavřít, že i když je učení se a vynalézání aktivitou prvořa-dédůležitosti pro člověka, není v žádném případě omezeno na jeho druh. Sdílení. Pojednávali jsme o tom, jak se kultuře učí a že učební zkušenost jednotlivců se liší, takže jejich znalost kultury není uniformní. Jednotlivci se specializují na své vzdělávání a práci, a tak záměrně zvyšují své znalosti v jedné čl několika oblastech kulturního inventáře, přičemž nutně zanedbávají ostatní. Proto praxe některých raných antropologů používat pouze jednoho nebo několika málo "skvělých" mformátorů, aby se dověděli všechno o lejich kultuře, byla chybná. Ačkoli mnohé z kultury může být duchovním vlastnictvím všech členů společnosti, je zřejmé, že kulturní zvláštnosti jsou sdíleny na různých stupníoh. Ty, jež jsou vlastní všem členům společnosti, se nazývají MtUfttíUňiverzáUe, avšak to by nemělo známe-naVže jwu univerzální pro celé lidstvo. Jako příklad můžeme uvést několik univerzálu či obecných rysů u Kapaukuů na Nové Guineji - všichni jedí taková jídla jako sladké brambory, cukrovou třtinu, taro, banány, vepřové a raky. Muži a ženy jsou stydliví a přikrývají si pohlavní orgány, ačkoli se nestydí za hýždě, ftadra a šourek. Všichni tito lidé mají základní zna-losUvého jazyka a individuatisticktf pohled na jejich sociální a přírodní svět. Všichni věří v zákaz incestu; v manželství jako jediný legitimní svazek mezi mužem a ženou za účelem plození dětí; ve správnost posloupnosti v mužské linii; v neformální politické vůdcovství bohatých, avšak šlechetných jednotlivců. Jsou však věci, které sdílí pouze podskupiny či určité kategorie Kapaukuů. Ačkoli kulturní obecný rys stanoví, že pohlavní orgány mají být přikryty, pouze muži používají koteka, hlazenou oranžovou dýni, jako pouzdro na penis, jež se přidržuje pomocí páskufženy používají moge, bederní roušku vyrobenou z pramenů provázků připevněných na pásu, která prochází mezi stehny a je zastrčena vzadu pod pás. Pouze muži válčí, vyrábějí luky a šípy, porážejí stromy kamennými sekerami, stávají se politickými vůdci a "soudci", kteří rozhodují pře; pouze ženy pečují o děti a selátka, sbfrají žáby, chytají raky do velkých sítí, pěstují sladké brambory a řídí kanoe. Kapaučtí šamani znají magii a náboženství, zatímco tonowi. neformální bohatí náčelníci, jsou odborníky na politiku a hcepodfflství. Kulturní prvky sdílené pouze určitými lidmi ve společnosti (ženami, šamany, staviteli kanoí atd.) se nazývají charakteristický rys..Tak v naší kultuře katolické náboženství, vojenská služba, znalost lékařství či tesařiny, nebo používání zvláštního žargonu jsou příklady našich kulturních charakteristických rysů. Nakonec kultura obvykle dovoluje jednotlivci výběr z několika možností vlastního chování či myšlení. Proto Kapauku v souladu s jedním z jek) kulturních obecných rysů musí zakrývat své pohlavní orgány a pokud je mužem, musí používat pouzdro na penis. Avšak má výběr z několika alternativ: může si vybrat tykve různé délky a ozdobit je roztodivnými zátkami se stromečky srsti různých druhů klokanů připevněnými na jejich horním konci. Může je také nechat nezdobené. Pokusil jsem se zvětšit počet těchto alternativ o přivěšení květin na některé otvory, což vyvolalo velké veselí, avšak nebylo to všeobecně přijato. . . *. >, a Nakonec, kolik jednotlivců musí sdílet nějaký kulturní prvek, aby ho učinili součástí své kultury? Samozřejmě, a podle naší definice, představa, která není sdílena několika jednotlivci, které se neučí nikdo jiný a jež je majetkem pouze jejího vynálezce, se nemůže nazývat kulturní. Je to majetek pouze jednoho člověka a jako takový je považován za individuální charakte- 361 nsuckou ž^aapÄ.^ Státe vide zůstává otázkou, kolik jednotlivců musí přijmout nějak prvek, aby hoafttttt kulturním. TR & deset? Nebo musí sdílet znalost nějakého prvlmurtHtie procento Členů společnosti? Abychom nebyli předpojatí a přesto sledovali do obmene naši defmclkultuiy, připustili jsme. Že | fedýí pouw dva jednotlivci sdílejí nejakou malost £1Svání, stává se TmltnmT. Je torna tak, protože torna určitému kulturníma prvku se jeden z nich naučil a společný jmenovatel může být ebstrabován z variant používaných c*feia jednotlivci. SainoAjn* kulturní prvek sdílený pooze dvěma lidmi nemá velké sociální důsledky, avšak togicky patfí k prvkům sdíleným mnoha lidmi spíže, ttež aby byl autoritářský prohlášen za nekultúrni. Tak je kultura abstrakcí ve smyslu, že její komponenty obsahují společné rysy abstrahované z rozdílného individuálního chování, představ a postojů* Chování, představy a postoje jsou hlavní látkové složky kultury. Zatímco chování je navenek zjevná aktivita jednotlivce, íež sestává nejen s telesného pohybu, ale také z řeci a výrazů obličeje, představy jsou jednotkami myšlení. Chování je přímo pozorovatelné a může být popsáno, avšak představy mohou být sdělovány pouze nepřímo prostřednictvím chování. Ták antropologové mohou snadno identifikovat chování, zatímco je těžší objektivní určit představy. Nicméně představy jsou zjevné v tom smyslu, že členové společnosti si jich jsou vědomi a mohou je vyjad|ojat.prostfednictvím chování - obvykle řečí. Aby zaznamenal chování, musí antropologJungovat jako pozorovatel, často jako "zúčastněný pozorovateľ, který se účastní života svých subjektů a pořizuje poznámky o tom, co pozoruje svými smysly. Může své poznámky rovněž rozmnožit o zjevné, přímo patrné údaje o chování za použití filmování a magnetofonu. AvSakj aby se dostal do představ lidí, musí badatel při terénním výzkumu mterviewovat informátory. Tak, přísně vzato, chování musí být pozorováno přímo a nemůže být zajištěno informátory. Popisy "chování lidí", vytažené z interview, jsou ve skutečnosti pouze, představami informátorů o jejich chování. Nazývat tyto informace "chovaním" ie značně nesprávné a také vážně zavádějící, protožeto, co lidé říkají, že dělají, a to, co skutečně dělají, je často velmi rozdílné. Od informátorů můžeme získat.pouzeýdeovou^t'kulturvi leií protějšek, týkající se chování, může být zajištěn vědecky přesně pouze přímým pozorováním. Je zajímavé poznamenat, že kdyby antropolog předložil jako důkaz předpokládané chování získané nepřímo od informátorů u západního soudního dvora, nic z toho by nebylo připuštěno jako soudní důkaz, protože se jedná o „svědectví z doslechu". Soudní dvory nepochybně mají vyšší standardy pro objektivní pravdu než někteří vědci ve společenských vědách. Postoje jsou kulturními jevy, které se liší radikálně od chování a idejí. Jak chování.-tak představy jsou zjevné v tom smyslu, že chování může být přímo pozorováno a představy mohou být sděleny informátory; postoje jsou skrytými odpověďmi na zjevné podněty,(cbová-ní) - hdé, kteří je mají, si je neuvědomují. Můžeme pozorovat kapauckého muže při soulozi.se ženou a získat od nich jejich představy o této souloži, avšak nemůžeme se jich ptát na jejich postoje k opačnému pohlaví. Většina Kapaukuů nemá nepřátelský postoj ke svým ženám, avšak jsou plni starosti, protože "ženám se nedá věřit". Antropolog to nemůže zjistit pozorováním chování nebo sbíráním představ, nýbrž pduze pečlivou analýzou a interpretací obojího. Musí to abstrahovat z materiálu o chování a představách. Tak si antropolog nakonec uvědomuje postoje jím studovaných lidí, zatímco oni v tomto ohledu zůstávají v nevědomosti. Kdyby jim byly poskytnuty výsledky takové analýzy, hdé by asi nedůvěřivě vrtěli hlavami, nebo by dokonce byli rozzuřeni či alespoň překvapeni. Tak v tomto smyslu nezasvěcený antropolog by mohl poznat více o kultuře lidí, které zkoumá, než lidé sami. Pouze Studium všech tří druhů kulturní látky může poskytnout uspokojující antropologickou analýzu. Výsledkychovánírmatcilální kolutra. Naše definice kultury není omezena na chování. Zahrnuje rovněž výsledky, jejichž dvěma nejdůležitějšími příklady jsou materiální kultura a kulturní osobnost Důležitost zahrnutí materiální kultury do naší představy je heuristicky ospravedlněna faktem, že velká část kulturní antropologie; archeologie, se soustřeďuje na studium materiálních součástí kultur, jež jsou již dlouho zaniklé. Materiální kultura samozřejmě neznamená hmotu, z níž jsou vyráběny předměty. Pouze ty aspekty, jež jsou výsledky lidské-. ho chování, jsou součástí materiální kultury. Například kamenná sekera papuánskeho kmene Ndaniů je nazývána kulturní pouze s ohledem na její tvar, stavbu, funkci, Účel, provedení, výběr materiálu,.zdobení a techniku použitou pH tvarování kamenné čepele a lopůrka 362 a upevnění kamene do dřevěné násady. Sám hadec (serpentin) a tvrdé dřevo z přesličníku (rod (Darina) nejsou součástmi materiální V následující kapitole o vývoji človi zkamenělé zbytky, tak jeho kulturní i _ faktů a staveb odkrytých a analyzován; ltury. O materiální kultuře bude dále pojednáváno Právě tak, jako důkazem biologického vývoje jsou 3šek může být rekonstruován pouze na základě arte-h archeology. Výsledky chování: kulturní osobnost Když je lidské chování zaměřeno na přírodní ,„ ,/ . i prostředí jako v technice, výsledkem je materiální kultura; avšak jestliže je účelem vychovat ( ť*r4f<**~J a vzdělat mladÄK) jedince, výsledkem takového kulturně determinovaného chování je určitý ujiváJttu typ osobnosti. Jinými slovy, kulturní .osobnost je produktem kulturně determinovaného vlivu* na jednotlivce určité společnqsd. Osobnost jednotlivce je samozřejmě komplexní entitou a za- / \ hrnuje několik různých komponentů, % nichž některé nejsou vyvolány chováním jiných - na- / \ příklad instinktivní pocity, reakce tt postoje vyvolané u všech lidských bytostí jejichž--4 všeobecnými biologickými potřebami jídla, odpočinku, sexu, tepla-atd. Jelikož tyto Oc&P'*htít'>^J univerzální pro lidskou osobnost, nejsou výsledkem naučeného chování, netvoří součásti ^f^cíd**.' toho, co nazýváme kulturní osobnost. Podobně ty části osobnosti, které jsou výsledkem určitého biologické dědictví (jako inteligence nebo temperament) a ty, jež byly vyvolány jedinečnou „zkušeností, kterou nesdílejí ostatní členové společnosti (strach z určitých předmětů, závislost na určité osobě atd), jsou v této chvíli mimo náš zájem. Jsou to charakteristické osobní rysy, a proto nejsou kulturní. Spíše než abychom se zabývali osobnostními charakteristikami celého lidstva nebo určitých jedinců, omezíme náš zájem na ty osobnostní rysy,. (definovaných v podmínkách práv a povinností), jež jednotlivec slučuje, kulturní osobnost se vztahuje k psychologickým (spíše než zjevným, sociálním) rysům sdíleným členy spor lečnosti. Ve svém zájmu o naučené chování a charakteristické rysy osobnosti získané vystavením společenskému životu se antropologové uchýlili k psychoanalytičke metodě Sigmunda. Fre.uda a jeho následovníků. Tato teorie se ukázala jako relevancí, protože předpokládá, že zděděné biologické potřebná sklony člověka jako živočicha (hapřr sex, hlad, bezpečnost, agrese) jsou vystaveny kulturním kontrolám, které usměrňují jejich vyjádření do společensky přijatelných forem, jež člověku dovolují působit společně v dynamické společnosti. Například , / / Drimémě biologický sklon k sexu nesmí být nikdy vyjádřen svobodně, nýbrž pouze za urči- *w\ tých podmínek daných určitou kulturou; může být směrován na partnery definované zákonem, morálkou a zvykem lidí. Často je sexuální vyjádření společensky tak omezeno, -že • r jednotlivec zažívá trvalý konflikt mezi svými biologickými sklony a naučenými kontrolami, 1r-h"~ , . konflikt, který se mu asi nepodaří vyřešit Výsledkem může být úzkost, deprese, neuróza a ve. C***t A<* výjimečných případech i psychóza. Jelikož tyto problémy jsou způsobeny kontrolami úvale- '. nými v celospolečenském měřítku, stávají se charakteristickými součástmi kulturní osobnosti. „ ,_ y Často však jsou konflikty mezi biologickými silami a společenskými kontrolami prováděnými ^/ f*h'~ člověkempotlačeny do nevědomí, takže členové společnosti jednají bez příliš zjevných obtí- W**^ ží. V tomto potlačeném nevědomí nacházejí zamaskované vyjádření (projekci) ve snech, cho- l ltuuuUf, vání, právech, institucích, představách lidí vyjádřených v konverzaci nebo literatuře (mýtech), a v jejich umění. To je pak úlohou antropologa, někdy s pomocí psychologa nebo psychiatra* interpretovat tyto kulturní jevy a determinovat jejich hluboké významy. Ačkoli se antropologové zajímali o psychoanalytičkou teorii, nikterak ji nepřijímali nekriticky. Bronislaw Malinowski odmítal freudovský předpoklad univerzality tzv. oidipovského komplexu. Preud, když pracoval s buržoazií ve Vídni, zjistil existenci sexuálně založené a potlačované rivality mezi otcem a synem, vzniklé z jejich připoutání k matce. Samozřejmě vysvětlení tohoto jevu oidipovským komplexem je adekvátní rakouské situaci, protože v této společnosti je to otec, kdo provádí .sociální kontrolu nad synem. Avšak Malinowski (1927) nemohl nalézt tento jev u matrilineárních obyvatel Trobriandských ostrovů, kde disciplínu : hlídal strýc z matčiny strany a nikoli otec. Tam je-nepřátelství chlapce zaměřeno primárně protWebcr strýci.. Tak ačkoli základní postuláty psychoanalýzy mohou platit některé z jejích . specifičtějších principů mohou být založeny na situacích jedinečných pro západní kulturu. £363 5 Kontóarativní psychologie a antropologie může s končinou platností rozhodnout, které Jjsou špecifické proMviduflníkuItuty. i Freudovská teorie pMpokMdá, základní rysy osobností jsou určeny v raném dětetví, kdy mysl Jednotlivce je mnohem vnímavější a prosta (naučených mínění a zaznamenaných zkušeností Tyto základní charakteristiky osobnosti se pevní uchycují (při vfcho vě děti) ve v&Tni tří let i/sou modifikovatelňé poutě vpozdnán životě, Tak společnosti raznou praxf-vý-chovy d&tí by-mohla produkovat rtniétypy <>sobnoa(^ zmiírrico uvrú mohly prevlácbt záklsdní-osobnostní poAAoostl Proto zájem o r^ychoanalytickou teorii se zaměřuje na-velmi'mladfiioek)vÄa a jeho problémy kontroly tělesných" funkcí a ranou dětskou sexualitu*. Naneštěstí teorie trpí nejen etnoccntrismemv jelikož je založena pouze na západní společnosti, ale ani nevěnuje dostatek pozornosti pozdějšímu psychologickému vývoji Jednotlivce a jeho změnám. Tyto nedostatky by vsak neměly zlehčovat fakt, zeje to opravdu v raném věku, kdy je osobnost formována a že učení a osvojování si základní kulturní orientace jsou ýzce spojeny s fyzickou zralostí. Poté, co k ní dojde, základní změny v osobnosti se obtížně dosahují Jak bylo potvrzeno studiem procesu "akulturace a osobnosti", studiem problému, s nimiž dospělý musí počítat, když se pokouší přizpůsobit se jiné kultuře (viz zejména Hálloweil 1955, Spidler - Spidler 1973). Pouze za podmmek rrdmořádného nátlaku může dojít ke změnám základních změn osobnosti, jak referovali vědci jako Bruno Bettelheim (1943) o situacích v koncentračních táborech a metodách „vymývání" mozku v moderních diktátorských režimech. Učení se a změna povrchnějšího systému kulturních hodnot je druhá věc. Muže se vyskytnout a často se vyskytuje po celý život jednotlivce. Dosud není dobře pochopeno, jak přesně proces učení se pracuje v dítěti, které získává své první postoje, hodnoty a jazyk. Několik antropologa, kteří přispěli k ranému vývoji na poli kulturní osobnosti, se pokusilo připojit jednotlivé rysy praxe výchovy dětí k typickým charakteristickým rysom osobndstt u obyvatelstvo. Gorer a La Barrc tvrdí, že přísná výchova japonských dětí způsobuje skrytý hluboce zakořeněný agresivní postoj Japonců. Později Ooror přičítal předpokládaný maniodepresi vní postoj Rusu faktu, že kojenci v oné společnosti byli těsně baleni do plenek, což znemožňovalo jakýkoli volný pohyb. Tyto a podobné rané hypotézy a na nich založené studie byly kritizovány- pro neadekvátní vzorkování i pro nedostatek komparativních dat: pouze jestliže podobné osobnostní rysy mohou být zapojeny do několika kultur se stejnými praktikami vychovávání dětí, maže být tento vztah považován za kauzální. Ještě nedávno se široké, avšak konfliktní teorie, týkající se mechanismu formování osobnosti a poznávání, snažily vysvětlit tuto záhadu shromažďováním širších a empirických důkazů. Základní rysy všech jazyků vedly Noama-Ohoraskyho k tvrzení, že všechny děti mají vrozený, geneticky zděděný specifický program pro učení se jazykom. Jean Piaget odmítá jakoukoli zmínku o genetickém programování pro osvojení si jazyka a logiky a snaží se ukázat, že vystavení vlivu kulturního prostředí vytváří v lidské mysli schémata;, která pôsobí v organizaci vnější reality a dávají jí smysl. Tato schémata tvoří druh pojmovosti vesmíru, jež se mění z jedné kultury k druhé. Tradiční důraz na formování osobnosti v dětství odvrátil psychology od „učení se", jež se vyskytuje v životě později. Toto „učení se" muže často modifikovat chápaní vesmíru jednotlivcem a tak do jisté míry změnit jeho osobnost. Takové změny se vyskytují například u přistěhovalců do cizí země a kultury nebo kmene, kteří, protože jsou málopocetní, zakoušejí mocný tlak cizí kultury na svůj způsob Života. Základní struktura osobností. Proces osvojování si kultury a znalosti jazyka by neměl být nahlížen jako něco, co dává členům společnosti těsnou uniformitu. Nedefinuje víru a chování přesně, nýbrž představuje pouze omezení změny lidského chování, přičemž nabízí alternativy jednotlivců a určitou svobodu výběru mezi nimi. Rozsah jatelnýcn představ a lingvistického výrazu bere v úvahu o^ovídajíc jelikož se kulturní normy a instituce definující rozsah liší společnost pro každou kulturu typickou osobnostní konfiguraci, již psycholog pustného chování, při-zsah osobností. Avšak společnosti, produkují ram Kardinér v roce 1936 nazval základní struktura osobnosti (basic personality struc&re), abstrakci charakteristických rysu, které jsou sdíleny většinou členu dané kulturní skupiny. Slovy Anthonyho W a 11 a c e to je "struktura členěných osobnostních charakteristických rysů a procesů, jez se 364 Ždajlpřisoudit, nikoli staticky, téměř čem členům nějakého kulturně vázaného obyvatelstva" BflMl • s. 106). Několik charakterist ských rysu je rrflřazeno jako struktura do konzistentně $U^jícíbo celku. V této konfigurac jeden nebo několik z těchto charakteristických rysu je ^ÉdpcxIstslneW Proto X ardiner, který analyzoval perlivě sebraná faktaCory Du IftnjííWřé o osobnosti obyvatelostova Aldř(PularÁlof)rfodonlsii. abstrahoval několik úhlavních charakteristických rysu tai ífcjších lidí. fodním z nich byla překvapující apatie, již alMu^pnplsoval opomíjení ze s rany matky. Díla Kárdinera,a Du Boisové představují ~*'velký pokrok oproti dřívějším poku ům charakterizovat kulturní osobnost prostou návodnou ^charakteristikou. Ve své velmi čtené knize Pattems of Culture Ruth B en e di c to v á analyzovala působivě etnografický materiál sebraný jinými. Objevila, mezi jiným, že Kwakiutlové ze severozápadního pobřeží ostrova Vancouver se účastní výstřelku, když se snaží chvástáním, hotováním, sebetrýzněním, frakcionářstvím nebo náboženskou extází přesáhnout normální denní existenci. Označila dôraz na vzrušivý výstřelek dionýsovským (podle Nietzschova dílaHDfe Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik). Za pomoci jiného označení z fí'reťz schová díla nazvala psychologický syndrom pueblanských Indiánu Zufli z Nového Mexika- apolónským. Na rozdíl od předchozích zjistila, že tito lidé jsou v podstatě mírní, ochotni spolupracovat, mírumilovní a mají averzi k výstřelkům. V podobném kvalitativním a často irnpresionistickém pojetí Margaret Meadcvá analyzovala čtyři společnosti na Nové Guineji. Avšak na rozdíl oďBenedictové založila Meadová svou analýzu na vlastním terénním výzkumu, z něhož je dôležitý výzkum Arapeäô a obyvatel ostrova Manus (viz zejména Growing Up in New Guinea 1930, a Sex and Temperament in Three Primitive Societies 1935). Avšak ani analýza Benedictové ani Meadové nereprezentuje tak přísně vědecký a systematický přístup jako přístup pozdějších děl Kardinera a Du Boisové. íaké druhy ddajů se používají k určení základní osobnostní struktury? Pravděpodobně najdôležitejším pramenem je sledování chování. Antropolog, obvykle jako zúčastněný pozorovatel, se dčašlní denního života domorodé společnosti a snaží sc zaznamenat svá po*/orová-ní zápisem nebo, má-li audiovizuální zařízení, filmováním života lidí a zaznanxmáním jejich konverzací na magnetofonovém pásku. Pozorovatel musí být vybíravý - více při pořizování poznámek a nejméně pH filmování (se širokoúhlým objektivem, s nímž môže zabírat okrajové události, stejně jako centrální činnost). Pořídil jsem filmy tancu Kapaukuů na svátek prasat a davu diváku. Později jsem mohl studovat vzory vodcovského chování ze stejného filmu a přítel psycholog si vypůjčil pás pro analýzu péče o děti a vztah matka-dítě u Kapauku ô Jelikož byl s to je odhalit v davu, který se na slavností shromáždil. Zatímco já jsem studoval popředí, on se soustředil na činnost davu v pozadí. Jiným zdrojem dôležitých údajů jsou životní příběhy, vyprávěné obvykle antropologům talentovanými informátory jako autobiografie. Mohou doplnit postupy při Studiu chování, protože zde můžeme získat vypravěčovo myšlení, hodnoty, postoje, obavy a radosti, sny a přání, avšak co je nejduležitější, jeho představy a vysvětlení chování lidí všeobecně a jejich určitých činností. Vedle těchto informačních pramenů se základní osobnostní struktura získává také z takových typů üdaj5, jako projektivní testy nebo analýza literatury a umění zkoumaných lidí. Na rozdíl od základní osobnostní struktury se modálni osobnostní přístup snaží identifikovat typickou osobnost určité společnosti za pomoci statistického stanovení osobních charakteristických rysů jednotlivců, jež se vyskytují nejčastěji. Tyto charakteristické rysy jsou obvykle prosty projektivních testů jako Rorschachovy testy či testy tematické apercepce (Thematic Apperceptton Tests, dále TAI). První, pojmenovaný po jeho objeviteli, používá deset karet se vzory přirozeně vytvořených inkoustových kaněk. Jsou předloženy testované osobě v určitém pořaoía její reakce jsou pečlivě zaznamenávány. Jelikož kaňky ve skutečnosti nic neznamenají, osoba vysvětlující, co v nich vidí, "promítá" své vlastní myšlenky a postoje do obrázku. Ty jsou pak analyzovány experty, obvykle jinými, než zainteresovaný antropolog, který mate. riál sebral. Testy TAT fungují na stejném principu, avšak místo inkoustových kaněk jsou tam ^ obrázky mlhavých, nejasných scén z denního života. Subjekt je dotazován na vysvětlení toho, * co vidí co vedlo ke scéně a jaký bude výsledek. Významy dané obrázkom jsou pak analyzovány, aby se odhalily obavy, osobnostní konflikty, hodnoty a posedlosti subjektu. Z& 2. světové války se začal používat jiný přístup ke studiu kulturní osobnosti, nazvaný ná- • rádním charakterem. Jako při studiu základní osobnostní struktury se antropologové pracující s národním charakterem obvykle spoléhali při svých analýzách na poměrně málo informátorů, 365 JM'ichž gfmfrallTK* povýšili na cfiobaostní charakteristiky celého národa: Existují však dôležité rozdfly. Na rôzdh od dřívějš bo tíffoUipu se dfla o náratoím charakteru (např. AnJ X íWr JW*r od Margarety M« dové, analyzuje americký charakter, Chrysanthen um nd8a/Byly učiněny pokusy prostřednictvím studia základní osobnostní struktury, modálni osobnosti a národního charakteru načrtnout postup, jímž by mohly být identifikovány typický psychologické charakteristiky nebo nejvíce převládající typy osobnosti v dané kultuře. Všechny tyto metody byly kritizovány. Ačkoli postupovaly správným směrem, je zřejmé, že neuspokojovaly obecné vědecké požadavky a že budoucí studium na tomto poli bude potřebovat .vfce přesnosti, empirismu a přísnosti a méně intuitivní metodu. Konfigurace. Posledním, aväak neméně důležitým pojmem, který používáme, v naší definici kultury, je konfigurace, což znamená, že všechny kulturní jevy mají tebdenci k integraci, že kultura je konzistentně strukturovaný celek a nikoli disjunktní konglomérace odřezků a kousků, jak byla také nazývána* Jinými slovy, kulturní jevy musí ukázat určjtý stupen harmonie -nemohou být náhodným shlukem protikladů a nesourodostí. Kulturní i jevy se z větší části doplňují, spíše než aby byly ve vzájemném konfliktů. Následující příklad dokládá nás* názor. Sociální organizace kultury ve Spojených státech je založena, mezi jiným, na monogamii. Avšak v posledních několika! desetiletích se stalo patrným, že nadbytek žen ve věku na vdávání pomalu vzrůstá a výslecfeem je, že v určitých částech země některé mladé ženy nemohou najít vhodné partnery. Tento nedostatek a tlak ze strany ženské části jeho voličstva vedl senátora Harlans Dodsona k návrhu zákona v zákonodárném sboru státu Tennessee, jenž by odvolal zákony zakazující polygamii a "zmírnil tak . nadbytek žen'1 (United Press, 14. února 1963). Jeho návrh byl založen na argumentu, že každá žen* má "nezadatelné právo na návrh zákona mměn a jak by byl a r^ř«rWdatelné náslec&y. N "konfiguraci", aby se stal ži a změnit zásady západní morálky pofi do určité mfry, sexuální žáriiv provést zrněný ve zvycích při spaní mohly spát se svým společným mat nebo bylcaždá mela svoji vlastní ob rých afrických kmenů). Byly by i pohodli manželství". Bez ohledu na to, jak dobře byl eré lktí přitažlivý, kdyby byl přijat, měl by nesmírné si, jtf by takový zákon musel změnit americkou prvé, lidé by museli překonat odpor církví druhé, a možná obtížněji, by bylo nutné vymýtit, ales-zejmena v ženské populaci. Kromě toho by se musely manželském soužití (např. americké spolumanželky by " m všechny v jedaé posteli, jako je tomu u Eskymáků 11 Část domu a manžel by je navštěvoval, jako u někte-itné úpravy architektury domů, povinností v kuchyni a' uspořádání vaření, vybavení aút a garáži, zábavy, plánu na dovolenou a zřejmě i zákonů o dědictví, rozvodu a vlastnictví nemovitostí. A všechno to je ve skutečnosti pouze začátek; další změny ve "strukturálně vzdálenějších částech" kultury by byly nezbytné. Tak jě zřejmé, jak dobře je monogamie integrována v naší kultuře, jak by změna v tomto jediném prvku měla dalekosáhlé důsledky. Pro tuto integraci někteří antropologové, zejména ve Velké Británii; předpokládaje že kultury fungují v jistém druhu rovnováhy - dobře integrované strukturální konstrukci; avšak tato představa opomíjí základní rys každé kultury - fakt, že je věčně proměnn! Neexistuje nikdy'perfektní integrace, protože kdyby mohla být dosažena, kultura a společnost by byla doslova mrtvi Podstatou kultury je její dynamičnost a jakýkoli model, který to nebere v úvahu, se sám odtrhuje od skutečnosti. V důsledku toho náš pojem znamená pouze*ffi)ifflŘÍ$* ke konzistenci. Znamená, že úplná integrace se ukazuje jako nedosažitelná. To dále znamená, že každý pŕVék hdvě zavedený do kultury startuje proces adaptace sebe sama do kulturního prostředí a přizpůsobení kulturního prostředí prvku. Jelikož jednotlivci neustále zavádějí nové vynálezy a změny, kultura je v konstamím pohybu. Vyrovnávající procesy před tím, než jsou dokončeny, jsou porušeny novými kulturními poruchami. Odrážejíce myšlenku statické sociokulturní rovnováhy, etnologovc* často psali své zprávy v "historické současnosti" a vyobrazovali své kmenové kultury, jako by se nebyly změnily od doby popisu do současnosti. Často pečlivě vyloučili ze svých zpráv jakýkoli západní vliv, který mohli pozorovat. Dokonce když čteme Malinowského výbornou'zprávu o obyvatelích Trobriandskych ostrovů, nevyčteme z ní, že společnost, kterou studoval, nebyla pouze politicky "pacifikována", nýbrž také "misionizována"! Když jsem studoval Kapaukuy, měl jsem velké Štěstí, že mi bylo dovoleno jít do "nepacifikovaného" území, v němž byli domorodci stále nezávislí na koloniální kontrole a vlivu. Avšak nebylo tam nic z "primitivního stavu". .Tabák, ocelové sekery, skleněné korálky a několik dalších západních vymožeností našly svou cestu prostřednictvím mezikmenového obchodu do údolí Kamu, některé z nich mnoho desetiletí před mým příjezdem v roce 1954. Rovněž příběhy o bílém muži, jeho civilizaci a zejména jeho misionářských aktivitách a některé zmatené zprávy o jeho náboženství proudily do údolí. Ale i bez těchto vlivů se kapaucká kultura měnila před mýma očima. Byly vynalezeny nové styly písní, které se během mého pobytu rozšířily a došlo k hlubokým změnám v právním systému, jejichž výsledkem byly některé sociopolitické modifikace, a které změnily život v konfederaci Ijaaj- Pigome. Tendence k integraci kultury, byf i s nepatrnou invencí, může mít dramatické následky. Připomeňme si následky, jež mel vynález vulkanizace kaučuku na americkou kulturu a společnost. Tímto procesem bylo umožněno, aby kaučuk znovu nabyl svou původní velikost a tvar poté, co byl stlačen. Mohly být konstruovány pneumatiky plněné vzduchem a automobily jezdící po meh mohly dosáhnout vyšších rychlostí, aniž by musely jezdit po kolejnicích jako žeieznfení doprava. Stavěly se zpevněné silnice a dálnice; auta pronikala do města, venkovských oblastí a pouště; objevily se domy s nezbytnými garážemi; plánování městské zástavby se radikálně změnilo. Jeden významný americký profesor dějin umění říkal: "Ařy Američani neumíme stavit mista - stavíme síť silnic a pak stavíme domy kolem nich " Auta umožnila vznik moderních předměstí, změnily se zvyky trávení volného Času, byl budován ohromný průmysl vyrábějící auta a jejich příslušenství a byla zřízena rozsáhlá siř príslušných služeb. Auto zkrátka změnilo tvář krajiny a život jejích obyvatel k nepoznání v rozpětí osmdesáti let. A to vše proto, že kaučuk byl vyráběn pružný. 366 367 Tukové zmžnv neustále nantojí kulturní rovnováhu. Situace nuže být l^™*1**^^ něrvE^toK^iíkaSľy W* které způsobují čeření, jež má tendencise rodSřovat ľroSK AvW^Wvi% ä» vodní hladfoa opět uklidní ("plr£ mtegwvár£) W kÄTÄ^vľfiSenuTove tendence k fP^TO^SÄtóííoS fficXkMný -kulturní vodS povrch" - neexistuje takoví věcjaktrsOdoTttlturní rotnoVá- Náí názor na konfiguraci dává naší predstave o kultuře její podstatnýdynamickí* rys. KulÚttrÄSu » Ä «budeme zabývat v nejaké dodateční kapitol* njM jako podsW: STucÄtu* jako její zákfalí r^oelitelnou kvalitou JUyW j, zaclemh do pojetí kultury, budeme se nyní zabývat povahou a formanu kulturní změny. * Kulturní změna Sflv odDovědné za kulturní zmenu. Každá kultura poskytuje určitou volnost pro chování JSoTlS* Hn£Sd a řešení problému, jež jim přináší příroda a spo^en£ý ^ různí Jestliže jsou napodobeny (naučeny ostatními lidmi), ide o sociální obohacení .nota SryJso" k dispozici dplné historické zprávy, specifické kulturní zmeny mohou být vy-sSánv až k jefcřpůvodcSm. Vzniká vfaí otázka, proč určitá zrnina byla iniciována a přijato v určité dobe. Proč byla iniciátorem koncipována pravé tato movace a _ne má? Bylo rovněž zjištěno, že podobné inovace byly učin&v nezávisle níkolika jednodivci téže spo-Wnosti přibližné veVtejné dobé. Aby mohli odpovědět na tyto otázky, yědci ve (pole-™«ch vedách formu ováli společenské síly, jež vyvolávají a formují ku tuntf zrněnu akterŽjsou tóžodpovčdny za jednání inovátora'lak to chápal Dutoeim, jednotlivci jsou toliko herci hrající-svéiol^ vymezené souhrou sociálních tendencí. Nevytvořili nic nového - se soustředil kolem adaptivní funkce kultury. Bylo dlouho pozorováno. ^£ «£daby profesora Yalské univerzity Elsworthe Huntingtona. Wfřm*aS'^ nZdní prostředí. Hunžngton se domníval, že adaptivní ^^^JS!íttňSSt& typ kulturních institucí, jel by tolerovala. Tropický prales, subtropická tundry měly přimět člověka produkovat kulturu typickou r»o ur&tou^^ckoutóriu. Tak vypracoval teorii nazvanou determinismus prostředí. Teorie bylajwzdějí účinně *^nf(p»-Xě^pačiZempirlckou zkušeností. Tundra například byla obydlena lovci a sberači'jako Eskvmáci. ale též pastevci sobů. jako Cukčové či Laponci (Saami)., Vl^vanejííteorii o adaptiU analvz^založil na cyklu sváfrů prasat u papuánskeho kinene .Tse^aga Maijng, přičemž \£&™\^&»oty rtzľých ho&řských • <^ W£fXľ£ ie iako efektivní adaptace na zdroje, požadavky a omezení prostředí. Tato.adar^.jakseao-Innívi není loženaTna vMecky pfané analýze ekologické-situaw dornorodci. Není to Ä SsHtotóS výslSeí af už založen na objektivně klamných_či myshckých ^^Mk£ skupiny. Někdy, jak předpokládá. yfra v nezeno m^ cÄ proApřed ničením, čehož nemůže naSe sekufarnf a vědecky í^.^í.00; XZtWls 262) Například, tabu založená na myšlence, že sbx je zntóííyící, jejichž fktovľnýmsmyslem Xbýľzachování n^vt ča^pôsob ignutnou krotrolu popula-ceľRappapWtova věrohodná hypotéza byla podrobena ^^S^LSäM azdů °b^STណÄS^Ä jako důvodu pro specifické kulturní změny je-fakt,, že, 368 vaaou-Jbww Systeimticky dechnojal ženskou populaci a zpfisoboval-enormnf napět^soci* , álnťm-životé 1WÍ. Zde se zákaz kaUaliamo západními koloniálními mocnostmi ukázal jako i ttvelntíadaptívnf(Lii^bauml97^ Jeliko*-se-ukazuje, že mnoho bodnoturbyla předložena jiná vy raznfc-rjieri^fověkem a přírodní] pouze-y-jednom směru (ve smeru" zejména k potřebám psýché. Na boženské a magické instituce j-náboženských představ často f co Radclifte-Brown nazýval soci itturnfch institucí a předpisů hémá žádnou ekdlo^ckoti tlení jejich původu a existence. Kultura Jet Mneme, uá-. prosadím. Proto její prindpynemohoti býtfldáptivhí ekologii), musí zde být také adaptace k lidským potřebám, Šátku tohoto století vedci jako Mdinowskijiž nahlíželi ná-psychologjcky adaptivní. Provádění obřadů nebo recitace y tuje pociť bezpečnosti v dobách krize a přispívá k tomu, ií euforie. Tak změny uvnitř kultur, kdyby adaptace měla století CO WiaClUlC-DiVWU IlOiVYM dv/w0*111 vuiwiiw. —---j-j--~r být odpovedí, by mohly být adaptivní buď ekologicky nebo psychologicky, nebo oboií. K vysvetlení kulturní dynamiky existovaly jiné než adaptivní teorie. V polovine 19. Marx' a Engels- se domnívali; že kultura se skládá ze základny a nadstavby. Existovala tendence interpretovat marxistickou teorii v podmínkách technického ekonomického de, terminismu. Pfcdpokládalo se, že změny mají původ v technické "základně - ve výrobních prostředcích - a nutí zbytek kulturní nadstavby (tj. její společenské organizace, politiku, zákony, náboženstvo, aby se přizpůsobil těmto změnám. Jelikož ve světle pozdějších empirických .důkazů takové vysvětlení mohlo být stěží obhájeno, moderní marxisté nazývali tuto mterpre-taci vulgárním materialismem a vzdali se jí jako zjednodušující (Godctier 1974). Avšak Marvin- Harris . si podržel dogma 19. století Jako ústřední součást svého kulturního materialismu" a nahlíží materiální podmínky života jako ovlivňující sociopolitickou strukturu, náboženské chování, právní předpisy a filozofie lidí a světonázor. Ovšem podle jeho teorie existuje malý prostor pro změny, jež mají původ v nadstavbě a dotýkají se materiálně kulturní základny(1968). Přesto opačné důkazy z antropologické literatury jsou převažující. V některých kulturách světa svévolně vnucená tabu hluboce ovlivnila výrobní prostředky. U Manga-revů například, protože kanoe, když byla NpouBtěna nu vodu. neSfustnou náhodou zabila náčelníkova syna, otec, který ztratil syna, proto uvalil tabu na stavbu člunů. Zernfcl dříve, než mohl tabu zrušit, a Mangarevové ztratili znalost umění výroby kanoí - jedno z nejdůležitejšícn umění v jejich technickém inventáři. , Ostatní "modernějsT1 marxisdeké modely se příliš* nezabývají dichotomií mezi základnou a netechnickou nadstavbou kultury. Chopily se dialektické metody a pokoušejí se vysvětlit- so-ciokulturnf změnu v podmínkách základního rozporu mezi vládnoucí a. podřízenou vrstvou společností. Proto se předpokládá, že ideologie stejných kmenových společností byly vytvořeny vládnoucími společenskými částmi: sexuální labu a dělba práce podle pohlaví jsou vysvětlovány jako mužská převaha, iniciační .obřady jako omezení vnucená mladým za převážného podílu starých atd- Že to je velmi zjednodušená analýza, snad aplikovatelná pouze v několika případech, bylo potvrzeno všemi s výjimkou skalních marxistů. Všechny teorie dosud zmíněné mají jeden rys společný: očividně ponechávají mimo výklady jednotlivce a jeho úlohu v kulturní změně. V následující části se pokusíme korigovat toto opomenutí. Dimenze času a směr kulturní změny. Neustálá změna je základním aspektem kultury; je to nediferencované kontinuum. Proto, když mluvíme o určité změně - řekněme o akulturaci Maorů na Novém Zélandu - libovolně řežeme časové kontinuum kulturní změny podle kritéria, v našem případě vystavení vlivu západní civilizace a adaptace na ni. Vybereme si datum, jež považujeme za start procesu akulturace, v našem případě počáteční kontakt mezi západními moreplavci a Maory, a pak se rozhodneme o časovém rozpětí změny, jež má být pokryto. Opět libovolně můžeme rozhodnout, že akulturace byla ukončena, když se Maorové stah rolníky a producenty mléka, nebo byli jinak integrováni do hospodářství moderní novozé-■; hradské společnosti. Můžeme vzít jiné pojetí akulturace a stanovit kritéria tomuto procesu : kulturní změny, který by ji rozšířil do současnosti nebo dokonce projektoval do budoucnosti, ai do doby, kdy se Maoři stanou kulturně nerozeznatelnými od Novozélanďanů britského původu. Krájení časového kontinua na smysluplné a časově omezené kulturní procesy je v poóV staiě^onceptualizací časuH»a jako takové ie libovolné. Povaha a rozsah procesuálního pojetí záleží na stávajícím problému a jeho analytické hodnotě v daném případě. 369 S ohledem na časové trvání byly procesy kulturní zmčny rozděleny do dvou hlavnídh kategorií: na ty, jejichž časovýn&aah jie neomezený, a na přechodné procesy, jež mají začátek a konec. Ty první nazývame evolucí* procesem, který antídatoje člověk* ajehož konpc netií v dohledu a může nastat pouze tehdy..až človek zrnití ze zemského povrchu. Průběhjvývoje člověka bude předmětem následující leapitoly. Zde se budeme zabývat rnáohotvátnostf procesů zmeny, z nichž všechny jsou nahlíženy jako omezené; pokud jde o dobu trvány a bud jednosiněřné nebojcykIick£ jédnosme^pfocesy-^ změně, která se nevrací naoroveňrz^ načala. V tomto smyslu mluvíme o procesech akulrurace, urbanizace, proletarkace,.komercializace atd. Na rozdíl od toho cyklické zmeny udržují proměny kultury takovým-zpĎsobemrže na konci-jednoho cyklu-se J,zdáMrže kultura jev bodě,-kde cyklus začal. Tak mluvíme smysluplně o cyklu života člověka, přičemž popisujeme kulturní postavení, rituály a zvyky, jež formují život jednotlivce od jeho počátku až do konce, cyklu, který se pak opakuje u jeho potomstva. Podobně mluvíme o válečných cyklech nebo cyklech svátku prasat u Papuánců z vysočiny na Nové Guineji či o předpokládaných ekonomických cyklech amerického kapitalismu. Trvání jednotlivého cyklu daného typu je obyčejně určeno objektivními událostmi. Tak cykly svátku prasat obvykle trvají pět let (od konce svátku do té doby, než se koná nový), zatímco politický život ve Spojených státech probíhá obvykle ve čtyřletých nebo osmiletých cyklech, což je určeno délkou úřadování prezidenta. Trvání cyklu, ar už jsou to roky, desetiletí nebo staletí, je rovněž určeno dobou, kterou je třeba strávit jejich studiem. Tak by bylo absurdní studovat průběh úřadování amerického prezidenta nebo papuánsky svátek prasat jeden rok, když oba vykazují konstatní změnu a kvalitativně kvantitativní rozdíly po celou dobu trvání jejich cyklů. Budeme-li si uvědomovat libovolnost časového rozpětí jednotlivých procesů kulturní změny, můžeme nyní pojednat o některých z jejich nejdůle-žitejSích typů. Inovace - anatomie kulturní dynamiky. V zásadě se kultura může změnit pouze dvěma způsoby: inovace může mít původ uvnitř kultury samé, a pak mluvíme buď o vynálezu nebo objevu, nebo může přijít z vnějšku kultury, a v tomto případě to nazýváme přejímání (nebo rozšíření). 1) Vynález. Jako jeden ze dvou prostředků vnitřní změny je vynález někdy odlisován od objevu v- tom smyslu, že se předpokládá, že zahrnuje určitou mentální tvořivost za účasti vynálezce. Jinými slovy, vynálezce zavádí novou myšlenku nebo artefakt, zatímco objevitel odhaluje něco v prostředí, čo zde již je. V nejlepsun případe může dát objevu nový význam. V případě přejímání je přispění činitele ještě méně důležité. Je často na něj nahlíženo jako na prostě imitujícího nebo kopírujícího něco, co jiní udělali nebo vynalezli, a je obyčejně povazován za pasivního příjemce výsledku práce někoho jiného. Někteří antropologové odmítli tyto představy. Z nich H. G.'Bärhett sel pravděpodobně nejdále; když ukazoval, že tyto rozdíly jsou chybné. Že všichni inovátoři - vynálezce* objevitel a pfejírtiatel - používají rozhled a jsou mentálně tvořiví, ař už vynalézají* objevují či přejímají. Dokonce tvrdil, že ve všech třech situacích je vidět v podstatě tentýž základní proces. Svou analýzu založil na psychologii tvarů (gestaltismus) a říkal, že podstatou každého z lechto procesů je subjektivní (psychologická) rekombinace pojmů. Rekombinace se skládá z dvou konfigurací, dvou spjatých zk "konfigurace podnětu", zkušenost, s níž je činitel kulturní změny chom vzít v úvahu Papuánce na Nové Guineji, který poprvé vidí b oblečených fo) na jeho kyčlích (v). Tato situace vyvolá u Papuánce guraci". Vědomě či podvědomě si připomíná příslušníka kmene n (A) na hlavě (B), připevněný popruhem k čelu a pokrývající krk. A sutích modelů. Jeden je onfrontován. Mohli by-muže v šortkách (x) pamatovatelnou konfí-ícťho (n) sífovitý košík proč si Kapauku při- pomíná tuto zkušenost a ne jinou? Bamett vysvětluje, že Papuánec si vědomě či podvědomě analyzuje stimulační situaci (x-n-y) do jejích jednotlivých součástí) Šortky (*), nasadit (n), kyčle (y). Tvar a struktura šortek připomíná Papuánci jediný pružný výrobek srovnatelného tvaru, který zná ze své neolitické kultury - sífovitý košík na nosení vyrobený z pruhů lýčí (A). Aviak iato paměť vyvolává nejen představu sffovitého košíku, ale také fakt, že je nošen (n) zavesený na čele (á). Tvar a struktura šortek a sííovitého košíku tvoří společnou část (ci) obou situací a tyto rysy způsobily připomenutí se vzpomínané situácií. V důsledku tohoto připomenutí se Papuánec podvědomě odhlíží od rozdílů mezi oběma objekty (jejich materiál, 370 funkce a význam) a ve své mysli jc navzájem identifikuje Šortky, proioŽcJKini nahlfiíeny jako "identické' se sffovitým kosíkem, dostávají význam ze vzpomínané situace (A v A-n-B). Tímto způsobem krátké kalhoty se stávají "jinfm sffovitým košíkem" y mysli Papuánce. - šortkách bílého muže a rozhodne se "přejmout" (osvojit Aví se skutečně starte rftečfóo^ ímínané situace (sfCbvitý kos^ nesený na hlavě), dal jim íí k sffovitému kolíku. Takto bych mohl vysvětlit, co se ř jako dar kapauckým mladíkům, kteří mě viděli jako j, místo aby.si šortky navlékli na kyčle, prikryli si jimi čelo a látkou visící na záda, připomínajíce tak starověké Jestliže po této stránce vidí si) te, kulturní prvek v jeho muže. Tírarže umístil šortky do zcelwmý^význam: staly se ekvi skutečně stalo, když jsem dal So prvního bílého muže. K mému ú své-hlavyrs gumovým opaskem w ««—» "VT"? V"1------^T" ^ Eaypfeny: Vldělisern dokonce dvoje moje Šortky dole sešité, jak jsou používány jako pře: pavní'nádobyŕ To samozřejmě není jedny možný způsob rekombinace obou kulturních ^^omto příkladu přejímání kulturního prvku (i v Barnettavě analýze) stojí za to st vSimnout původní formy, funkce a významu. Existuje jiný zajímavý aspekt tohoto příkladu. Bylo to pouze mechanické přejímání nebo v tom bylo více? Jsou Šortky noSené na hlavě to samé jako nošené kolem kyčlí? Kulturně řečeno nejsou. Jsme konfrontováni s novým kulturním rysem. Je-li to tento případ, pak jsme popsali ve skutečnosti vynález soffe než přejímaní -nebo bylo tomu skutečně tak? Barnetl ovšem tvrdí, že tento proces zjištění vzpomínané "konfigurace" stimulovanou situací a subjektivní identifikace jejích součástí a jejich rekombinace je podstatou vypůjčování stejně jako vynálezu. Pro něj podstatné psychologické rysy h obou procesů jsou identické. Tak inovace nepřichází z čistá jasna; není to deus.ex machma.lt t 1 tov základě rekombinace, subjektivně vzato, dvou situací. Je-H tato analýza vynálezu správná, lidé vystavení vlivu podobných vzpomínek by měli dojít k podobným nebo stejným re-kômbinacírn. Jinými slovy lidé ze stejné kultury vystaveni stejným problémům (podnětům) by měli být schopni udělat nezávisle stejné vynálezy. Ze to je skutečně pravda bylo potvrzeno dlouhým seznamem takových vynálezů vypočítaných Alfredem Kroeberem. Je zajímavé, že nezávislé avšak identické vynálezy se objevily v téže kultuře v přibližně stejné době - Kroe-berovými slovy: v "určité konstelaci a vývoji kultury", NaSimi slovy, objevilyse ve* stejné dobé; kdy Určitá kultura vybavila několik z jejích nositelů nejen :sdílenou a vzpomínanou kulturní situací, avšak také stejným podnětem a tak jim dala příležitost učinil stejnou.re-kombinaci - stejný vynález. Některé simultánní objevy a vynálezy teleskop: Jansen, Lippershey, Metius, 1608 sluneční skvrny: Patricius, Galileo, Harriott, Scheiner, 1611 logaritmy: Napier, 1614; Burgi, 1620 -Infinitezimální počet: Newton, 1671, publ. 1687; Leibnitz, 1676, publ. 1684 problém tří těles: Clairaut, D'Alembert, Euler, 1747 dusík: Rutherford, 1772; Scheele, 1773 kyslík: Priestiey, Scheele. 1774 vodajeHaO: Cavendish, Walt, 1781; Lavoisier, 1783 paroloď: Jouffroy, 1783; Ruinsey, 1787; Fitch, 1788; Symington, 1788 teorie planetárních poruch: Lagrange, Lapiace, 1808 pepsin: Latour, Schwann, 1835 telegraf: Henry, Morse, Steinheii, Wheatstone a Cooke, kolem 1837 první měření hvězdné paralaxy: Bessel, Henderson, Struve, 1838 fotografie: Daguerre a Niepce, Talbot, 1839 planeta Neptnn: Adams, Leverrier, 1845 chirurgická anestézie éterem: Long, 1842, výsledky nebrány na vědomí; Jackson, Listen, Morton, Robinson, 1846; N20, Wells, 1845 m ^ t změny slunečních skvrn dány do souvislosti s poruchami na Zemi: Gauthier, Sabině, woite, 1852 přirozený výběr: Darwin, Wallace, 1858 periodická soustava prvků: Mendělejev, Meyer, 1869 telefon: Bell, Cray, 1876 371 fonograf: Cros, Edison, 1877 zkafjah^kysltaC^^ „, t innh ^_j .. znovuobjevení Mendolových zákonů: Dc Vries, Corrcns, Tscbermak, 1900 (14. březny 24. dubna, 1 června) severní pól: Cook, Pcary, 1909 jižní pól: Amundsen, prosinec 1911; Scott, leden 1912 ■ letová orientace netopýrů odraženými ultrazvukovými signály: Onffín a Galambos, JJSA, 1941-1942; Dijkgraat, Holandsko, 1943 - během naprostého kolapsu spojení ve válečných letech (Seznam z Anthropology od A. L. Kroebera 1948, s. 342: "Multiple Independent Inventions") Při vSech vynálezech si musíme připomenout, že význam daný stimulované situaci (vyvolání "samého", vzpomínaného) je subjektivní; podobnost.obou situací nemusí být pravdivá. Proto vynález není mechanickou věcí; musíme vzít v úvahu také intelekt vzdělání, znalosti a představivost vynálezce. Čím SirSí jsou znalosti jednotlivce, tím početněji? a zásadněji? vynálezy mohou být učiněny. Je to prověřeno na základe osobností mnoha velkých vynálezců (Einsteina, Plancka nebo Newtona), kteří byli často mistry v několika disciplínách. í) PfejimánL Kulturní vynález musí být přijat členy společnosti, jinak zastává pouhou excentričností. Naše definice kultury specifikuje, že všechny její prvky musejí být naučeny. AvSak učení se je také podstatou procesu přejímání - získání určité části z vnějšku kultury. Podle Bametta mentální proces, který tvoř? základ přejímání, je v podstatě tentýž, jako ten, jenž je završen vynálezem. Vnějš? vybavení je samozřejmě různé. Za prvé, podnět - objekt, chování či idea - přichází z vnej&u. Jinými slovy, první část procesu přejímání je vwfowfcf;-člověk je schopný přejmout pouze ty rysy, které skutečné vnímá. Ačkoli se to může zdát přfUS samozřejmé, tento prošlý fakt někdy uniká pisateli o kulturní změně. Například bylo považováno za podivné, že Polynésané nepřejali vzory domácího života bílého muže, nýbrž si vybrali pouze jeho artefakty, křesťanské ideje a snad učitelovo chování. Samozřejmě toto byly jediné kulturní prvky skutečně přijaté; Polynésané obyčejně nepoznali chování bílého muže u něj.doma. Podobně se politikové, a.novináři«mM Velké Británie a Francie* jakmile byly osvobozeny od koloniální nadvlády, stávaií moderními diktátorskými režimy nebo alespoň autokraciemi, spise, než aby imitovaly demokratické režimy jejich bývalých pánů. Neuvldomují si však; že národy Afriky a Asie nikdy nebyly svědky demokratického politického procesu francouzské či britské metropole,! nýbrž pouze- autokratických režimu guvernérů. Proto, když studujeme akulturaci, nestačí átudovat pouze změny "domorodé kultury", ale také je třeba věnovat pozornost kontaktním čitatelům západní kultury, zvláStní "subkultuře", postojům, znalostem a chování, jež se skutečně projevovaly tváří v tvář příslušníkům kmenů. Tento bod zdůraznily již rané studie o akujturaci od antropologů, jako Isaae Schaperaj který mluvil o "okolnostech kontaktu" (1935,Ss. 315-327), nebo Mo-nicaWilson Hunterová, když použila rozdíl v simacivníniáníjakoj zaklad k její komparativní studii různých typů komunit Pondů v Jižní Africe (1939). Druhým krokem v přejímání je dát význam prvku z cizí kultury. Tento proces nemusT následovat po každém vnímání - vnímáme mnoho prvků, které zůstávají pro nás bez významu. "Dáváním významu" se odvoláváme na psychologický proces, jak o n£m pojednával Barnett, nebo obecněji ho můžeme popsat jako umístění nově konfrontované^ prvku do rámce reference vytvořené minulou zkušeností příjemce. Pokud je reference sdílena členy P»jírnající společnosti, významy jimi připisované budou mít společného kultúrny jmenovatele. I když se proces přejímání zastaví na tomto bodě, přejímající kultura byla obohacena o nové významy -nové pojmy jsou začleněny do přejímající kultury. Jak jsme viděli na příkladu Kapaukuů, významy dané přeiímanému objekta nemusejí být identicícé s významy, jaké mají v kultuře, z níž se přejímá. Význam Nejsvé^í Trojice pro Palauany v Mikronésii byl určitě jiný než pro západní křesťany. Zde bVh tři Westangtí bohové" považováni za velmi nedostatečná božstva, protože se nemohli "zabývat určitými typy ne-ir^cT (Barnett 1949, s. 209). Podobně pojmy nebe-a-pckla-sc zcela r*>pl^ náčehiíka-Awitigaaje.z -Kapaukuů, velke^-válcčrulta.v-rrunulosti^a^běrate^ ženské krasy 372 (za melto dřuh^Méht^ aktiviti* frantifténůa volal s riwfienmvžVpo smrti ij Äokovaný výraz, vysvětlil: "Ale to je zřejmé, U to je ne dělat ohni, káyi se chceme ohlfa *$ůfátipoáhml se mažeme ohM,aň&by^ i zona. Určitě jstě si víiml, jak je zhna,kdyl lezete na vy&(a chladnější* Pak se odmlčel a usmál se( zatímco val, "soudě poule pastorova názoru* íenytjei mé zají- _ „___ Á zviáStní neporozumění se vyskytovala v celé oblasti. Ujezera Panaí Papuánci přestali chodit do kostela poté, co dodávky tabáku z pobřeží přestaly docházet, a pastor ho nemohl rozdělovat mezi své farníky. Když byl starý náčelník dotázán na nedostatečnou účast na bohoslužbách, vysvětlil to zcela proste a krátce: "Žádný tabák Zádně aleluja.* Jinými slovy, pro tyto Kapaukuy být křesťanem byla prostě obchodní smlouva: za účast na bohoslužbách a zpívání aleluja měl účastník právo na tabák (Rhys 1947, s. 38). Kulturní prvek, který je vnímán a stal se smysluplným, nemusí být přejat. Přejímání na k. /uf^^ tomto stupni záleží na významu připsaném mu potenciálním přejímatelem. Je-li význam na-u/x__i.u__n^MMxAk'i i.L-t *X/4s.,i/*r Kurt* \*uh*Am n»vi nMímňní. MvSlenka nrosněchu nracu- ... (ozeraľse" tr deseti ženami!): V roce-1 miaionářb-nduvil se mnou o miSKnT se*ohee-dostat do neklá. Když viděl místo, kam máme jít. Zde na zemi lidé [čerti] udr&ut věčný oheň -Tam nahoře v nebesích musí být s vysokou horu - a nebesa jsou mno se-na-raě zasněně díval: "A víte"t u majírbuaou viechny tam dole!" P matel dal kulturnmiu prvku pozitivní význam. Sara>zřejmě prospěch připsaný smysluplnému rysu nemusí existovat. Motivace sama je ovlivněna hodnotovým systémem jednotlivce a jeho kultury, může být rovněž ovlivněna situacř, v níž byl rys-vnímán (v době hladomoru, po katastrofe atd.); povahou kontaktu mezi přejímatelem a nabízejícím činitelem (rovnost, nadvláda, obchod, navštěvování); identitou darujícího činitele (na něhož se přejímatel dívá jako na ■přítele nebo renomovaného člověka, anebo s nedůvěrou a nenávistí); dobou trvání a četností kontaktu atd. (detailněji vizBarnett 1953). , , ■ Například jak holandská správu, lak já jsme navrhovali Kapuukuům, aby postavili silnici. Holanďané nabízeli zaplatil za práci a já jsem nenabízel nic než radu. Dosti překvapivě byl můj návrh velmi srdečně přijat; holandský návrh byl rozhodně odmítnut. Důvody pro takové reakce jsou pochopitelné pouze, jestliže chápeme hodnotový systém Kapaukuů. Za prvé, činitel Holanďanů byl považován za představitele moci, která se snaží znásilnit lid Já jsem byl pouze přítel, přijatý a tolerovaný neohrabaný člen klanu Ijaaj. Poněvadž Kapaukuové chovají v úctě osobní nezávislost a svobodu od útlaku a ovlivňování, měl jsem počáteční výhodu. Za druhé, úřady navrhly "veřejnou cesta" a lidé měli na ní pracovat společně ve skupině. Já jsem využil svých znalostí kapauckých hodnot a navrhl jsem "soukromou." silnici skládající se ze soukromě držených úseků, jejichž vlastníky by byli ti lidé, jejichž pozemky by silnice procházela. Měli by na starosti své úseky a mohli by se ujmout iniciativy při jejich stavbě. Jelikož Kapaukuové vlastní téměř všechen majetek, včetně půdy, individuálně, vládní návrh se jim zdál prostě bláznivý, zatímco můj se odvolával na jejich základní hodnoty soukromého vlastnictví, individuální iniciativy a odpovědnosti. Vše zde záleželo na image činitele kontaktu, na kompatibilitě návrhu s domorodými hodnotami a na způsobu, jakým byl návrh prezentován. Cíl v obou případech byl stejný. Hodnotový systém' pfíjímajícť«8kupltíy (jejich názor na toj co je žádoucí a správné a co je spatné) funguje jako filtrv-jejichprc^u>výběna. Poté; co byl kulturní prvek vybrán pro přejmutí, může být přijat přejímatelem. Samozřejmě i v tomto stadiu to není pouhý jednoduchý převod. Jak jsme viděli, funkcervýznanva-forma kulturního prvku mohou být přijaty odděleně-(HallWdn945^ Proto, také ěh vztahujer protože^první brít8ký-vyslanec-přijel do Pekingu až v roee.1793, tedy m císaře Jung-čengaj-Kchang^ai vládl do.roku.1723;-zřeimo se nejedná o vyslance* ale jednoho z obchodníkůř kteří přicházeli do Číny již.v-17^století - pozru pfekl], a protože byl dobře naladěn, vyhovel jeho žádosti na * získaní čínského zboží, které bylo novinkou pro Evropany a souhlasil s učením Evropanů do- i věčnostem, jež si přejí naučit od Číňanů. Avšak na oplátku si nepřál nic - Čína má všechno, co potřebuje, není prostě nic užitečného, čemu by se mohla naučit od Britů s jejich "nižší" kulturou. Snad nebudeme příliš zjednodušovat či nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že hrdá Čína stagnovala a skromní Britové vstoupili na cestu ke světové říši. Japonsko představuje protiklad. V 19. století Japonsko, malý tradiční ostrovní stát, změnilo svou staletou politiku izolace a rozhodlo se přejmout obchod ve velkém ze Západu a industrializovat se. | Z prostého malého státu vznikla vedoucí velmoc Asie, jeden z ekonomických obrů světa, ačkoli krátká mezihra kulturní arogance a autoritářství (období vlády generála Tódžóa) ho dovedla téměř ke katastrofě. Závěr. Podstatným rysem kultury je dynamisnius. Žádná z kultur člověka není ve statické rovnováze a nikdy nebyla. Zdroj kulturní změny byl spatřován v nadindividuálním, sociálním, technickém a ekonomickém determinismu a v adaptaci kultury na její přírodní prostředí, které pravděpodobně nenechává nic špatně přizpůsobivého. Proti těmto teoriím, jež všechny ponechaly jednotlivce stranou své analýzy, byla vznesena vážná kritika. Ve všectubyla zrněna ; degradována na prominu sociálních sil, které byly buď součástí předurčeného sociokulturňího J vývoje nebo působily jako faktory přizpůsobení kultur jejich prostředí. Naneštěstí, žádná ] z těchto teorií nemohla vysvětlit špatně přizpůsobivé zvyky* jež přetrvávaly, přestože způso- j bovaly vážné sociální problémy, někdy hrozící společnosti zaniknutím. Psychologicky orien- I tované přístupy, které využívaly koncepčních schémat psychologického gestaltismu nebo teorie učení, byly uspokojivější, protože vysvětlovaly, jak vznikly vynálezy a přejfmky, a ukazovaly, že tyto dva procesy jsou si analyticky navzájem velmi blízké. Barnettova teorie, postavená na subjektivní rekombinaci podnětu a vzpomínané situace, mohla vysvětlit přizpůsobivé i nepřizpůsobivé změny. Vysvětluje rovněž simultánní výskyt stejných nezávislých vynálezů v dané kultuře a fakt, že mnoho přejatých kulturních prvků se přeměnilo v hybridy nových forem a starých významů. Přejímání, analyticky podobné vynalézání, se ukázalo být komplexním sociálním jevem složeným z procesu vnímání, dávání významu, výběru, přijetí a intemalizace. Shrnuto, probádali jsme rozhodující úlohu, kterou vypůjčování hraje v budování civilizací, často degradující vnitrní vynálezy na druhořadý význam. Ze změn, které jsou definovány specifickou situací, v níž se objevují, jsme se zmínili pouze o akulturaci. Ostatními speciálními typy změn se budeme zabývat v pozdějších kapitolách. V úvodu tohoto oddílu jsme rozlišili mezi specificky omezenými změnami a probíhajícím vývojem lidské kultury, jež nemá žádné časové omezení. Zatímco zde byla předmětem diskuse první kategorie změny, následující kapitola popíše vývoj biologických a kulturních kompo- , nentů Člověka. Struktura kultury Zatím jsme se zabývali kulturou jako celkem. Pojednávali isme o pojmu kultury a předložili jsme její definici. Individuální charakteristika, kterou obsahuje, slouží jako analytická cesta k získání náhledu do povahy pojmu. Definice byla převedena do své podstatné dynamické perspektivy v oddíle, který se zabýval kulturní změnou. Tak byla vytvořena myšlenka o stále semutucí; avšak také konstatně se obiKÍvující kulturní entitě. Nyní obrátíme naši pozornost od celkové kulturní konfigurace k jejím součástem a jejich vzájemnému vztahu. Témata a celková Integrace kultury. Kultura je prostoupena většími pravidelnými jevy, které*fungují jako integrující principy a ovlivňují, a do určité míry i kontrolují, formování . znysletiekrUdí a jejich chovaní. Mohouj být realizovány v jednom kontextu, lidéie mohou vědomí využívat, nebo si je nemusí uvědomovat V jiném kontextu, který je myšlen implicitně v myšlení a chování lidí. Tyto explicitní nebo implikované pravidelné jevy byly^orosdm , catíffĚman^^ny, tématy Tvoří základní principy, které dávají soudržnost rozličným součástem a prvkům kultury; poskytují prostředek, který je vřazuje do vzorové kulturní stavby. Opler identifikoval dvacet takových témat, která byla vlastní v kultuře Apačů z kmene Lipanu*-Některá z nich, jako "píle, Šlechetnost a statečnost... základní morami sociální ctnosti'1 jsou explicitnější a lidé jsou sijich ve většině kontextů vědomi. Jiné, jako "bezpečí a harmonie jsou dosahovány povětšině vítězstvím nad strachem a nebezpečím a sebekázní" i nejsou uvědomovány (1945, s. 198-206). Jako k jasnějšímu a významnějšímu příkladu se obrátíme k západní civilizaci a budeme diskutovat jedno takové téma, které utváří naše vlastní vzájemné působení, myšlení a logiku, a dokonce ovlivňuje naše vědecké bádání á vnímání * téma dichotomizaefs. Dichotomie v podstatě znamená binární opozici/tendenci k rozdělení jakéhokoli uzavřeného systému (etického či estetického, rasového složení obyvatelstva, spektra poltických orientací atd.) na dvě protikladné kategorie, z nichž jedna je rubem či negací druhé. Proto stavíme proti sobě-bílou a černou a nevidíme tyto barvy jako pouhé dvě hodnoty z řady, kde většina je složena ze stupňů šedé a "skoro čistě bílé". Posuzujeme činy a lidi jako dobré nebo špatné, jako by většina z nich nebyla mezi oběma extrémy - v indiferentním rozsahu. Naše politická orientace je buď "levicová" nebo "pravicová", "pokrokové" nebo "konzervativníjako by neexistovala obvykle široká "střední cesta". Věci nebo lidé jsou považováni za nádherné nebo ošklivé, avšak pro "esteticky indiferentní" stojící mezi nimi nám chybí prostý termín, Náš svět je složen ze střídání "nahoře" a "dole", z dobrého a špatného, černého a bílého, plusu a mínusu, kladného a záporného a byli bychoin docela šťastni, kdyby existovaly pouze-protonya- elektrony.. . Jakmile isme objevili neutrony a jiné subatomické částice, tento mikrokosmický svět již nebyl. půvabný a krásný. Náš jazyk krásně odráží tuto duální orientaci. Když jsem dal test na volnou asodactbílým a papuánskym jednotlivcům na Nové Guineji, v němž měli odpovědět okamžitě bez přemýšlení na slovo, které jsem vyslovil jako podnět, odpovědi-bílého muže mohly, být předpověděny na základě zmíněných dichotomií. Kapaukuove, kteří nestaví proti sobe bjlé a černé atdn byli nepředvídatelní; na pojem "nahoře" mohli odpověď "ne tak nahoře"* "ve-středu", "níže než ve středu", "téměř dole". Zatímco náš svět se dělí ná dichotomie, jejich je kontinuum. Někteří z nás jsou dokonce tak daleko, že si myslí, že dichotomizaceje-podstatou reality, že metoda používající dichotomie, jako dialektická metodarje objektivní a jediná správná vědecká metoda, spíše než že je beznadějně etnocentrická. Pro některé, znáš. existují stále dvě třídy v moderní společnosti, kapitalistická či buržoázni třída, jejími protikladem je proletariáti střední třída jako kdyby neexistovala. Pro marxisty je takézákladna kultury dávána do protikladu s její nadstavbou. Na těchto příkladech můžeme vidět; jak téma dichotomiza-ce je v jednom kontextu podvědomé (napr. náš lingvistický protiklad) a v jiném explicitně verbalizované (např. dialektické metoda nebo duální třídní struktura). Skutečnost^ že si myslíme* že dichotomizace či myšlení v protikladech je "normální" nebo "vědecky objektivní", ukazuje pouze, jak hluboce je toto téma zapuštěno v našem pojmovém aparátu a kultuře. Téma, jako většina kulturních prvků, může být vyjádřeno jedním nebo několika symboly nebo naopak symbol může představovat jedno nebo několik témat. Tak pojem symbol je podstatný pro pochopení povahy kultury. Je to jev (slovo, gesto, artefakt, znak, vůně), který zastupuje jiný jev nebo pojem, jenž je jeho významem - jeho "significatum". V tomto smyslu náse abeceda, naše písmo a ovšem celý náš jazyk jsou systémem symbolů. Tak je to s velkou částí našeho umění, literatury, náboženství, obřadů a mnoha artefaktů. Užitkový předmět jako cadillac funguje nejen jako dopravní prostředek, nýbrž také jako symbol blahobytu, a roztrhané modré džíny mohou znamenat protiklad ke konvenci v naší společnosti. Některé jevy 376 377 STRUKTURA KULTURY Kultura Základní jednotky: kulturní témata Skryta* Implicitní, nerealizované Jednotku konfigurace Postoj ke konfiguraci* skrytá odpov&ľ na zjevný podnít Zjevná explicitní, xěalfoevaná Tvořeno myslením (jen v mytH), komunikováno nepřímo ikrze chování Jednotky, Behaviorální Tvořeno aktuálním chováním (zahrnuje i řeč)-rwzorovatetoépHmo -7 Ideje, myilenky ne-hodnoty hodnoty pozitivní^^Weály y' negativní / IVusket (aspekt): / Aktuální áfiiiek jevu / najehOTffostředí 7 Jednotka: funkce/ JI ÚUk (aspekt): účinek jevu 1 DX Struktura (aspekt): Vsi>m^Txähčáití kaltňrnuiS Jednotka: W.Obuh (aspekt): Souhrn itavebiuch prvků inventáře Jednotka: kakaní rys Imhnní komptac (funkfcné propojená rysa)* (věci, slova, gesta) moliou míl posioupi skutečný význam syntetizující posloup Iované zvuky pronášené jako slovo; toto ně je symbolem křesťanství. Význam symbolů múze být vysvětio nebo poziční (vztahující příslušný syna struktuře). Nositel symbolů múze být i komplexní. Obvykle jednoduchý symbol je celý systém křesťanské víry a hodnot a aritmetické znaménko pro "plus" a kla mohou být slova, gramatické výrazy. U symbolů spojených do řetězu, na jehož konci.je iL Tak rdsmena km jsou symboly pro čtyrT artiku-je symbolem pro předmět, který na druhé-stra- (excgetický), operační (ze^ývajfeí se pouífitím) 1 k jiným a podávajícím zprávu - jako ve větné lnodúchý, jako kříž či půlměsíc, nebo může být ředstavuje Iromplexnost pojmů. Proto zastupu-trpení Krista. Takéje to emblém německé armády, elektrický náboj. Formy, jichž symboly nabývají, #______m____t________^ jefákrv, kresby, barvy nebo tělesné pohyby (zvi. gésta)ľ StoÄum významu slov a jiných ifegvisuckých rysů se nazývá sémantika. Ikonografie je sradium symbolů, jejichž nositelé (obvykle artefakty jako obrazy, sochy, aK^itektura) zobrazují předsUvu, již označují. Studium významů tělesných pohybů nebo výrazů obličeje či krátké neverbální komunikace se nazývá kinetika. . Všechny tyto disciplíny se zabývají objasňováním významů kulturních symbolů, které jsou obvykle explicitní a tak zjevné. Mohou vsak rovněž existovat skryténvýznamy, které si lidé neuvědomují a jež se (>drážejf pouze v jejich podvědomých reakcích na symboly-v jejich postojích; Znamení kříže znamená pro tyrolské vesničany z Obernbergu podstatu IďesCanství. Avšak jejich postoj ke kříži je rozporný; zároveň ho milují a bojí se ho. Jejich pozitivní reakce odráží jejich pocit, že kříž zajištaje bezpečnost v krizi; avšak také se ho obávají pro jetjo asociaci s hroby, hřbitovy a smrtí. Většinu z toho si neuvědomují a terénní badatelé zísUyají znalosti o těchto postojích pouze pozorováním reakcí lidí v rozličných situacích denního živo- ta. Skrytá kultura. V tomto bodě přicházíme k prvnímu většímu rozdělení kultury na dvě části (jak bylo navrženo Clydem Kluckhohnem 1941, s. 124-128). První, která se nazývá skrytá kultura, sestává z neuvědomovaných (nevědomých) pravidelných jevů nebo pnncipft, které jsou implicitní v druhé části, která se nazývá zjevná či explicitní (vědomá). Nemělo by se zapomínat, že toto rozdělení jako většina pojmů je arbitrárni a že existuje celé spektrum mez^,nevědomým,, a "vědomým" (implicitním a explicitním), které jsou pouze polarity tohoto kontinua. Nicméně rozdělení kultury na tuto dichotomii je do určité míry užitečné. Neuvědomované pravidelné jevy, jednotky skryté kultury, nazval Kluckhohn konfiguraoe-mii které mohou být považovány za neveoomé systémy význanuV V tomto smyslu většina z gramatických pravidel, jež nevědomě zachováváme, když mluvíme anglicky* je skrytá*- cíli kOlffigUraee. Také mnoho základních součástí na8eho^/<)v^^'/2ázť?rtfrči^konc»ptualizace vdsmfru^si rovněž neuvědomujeme. Buď šije uvědomíme, když studujeme.cizí kulturu a stavíme ji do protikladu s naším vlastním způsobem nahlížení a myšlení o vesmfru, nebo nám musejí být sděleny někým jiným. Uvědomil jsem si, ják hodně my ze Západu myslíme v absolutních termínech o našich hodnotách a vesmfru, až když jsem se zeptal Kapaukua na jeho hodnoty: "Je zabití človeka dobré nebo špatné?" Tento Kapauku (i jiní, kterých jsemse zeptal později) nerozuměl, co se ho ptám. Poté, co se trochu zajíkl v údivu, se mě zeptal: "Zabití koho? Zabití mého nepřítele je pro mne dobré, ale Spatné pro jeho bratry a ostatní,příbuzné," Člověk ze Západu by neváhal odpovědět v absolutních termínech. Nebyl bych překvapen, kdyby teorie relativity byla snadnější k pochopení pro Kapaukua, než je pro nás. Konfigurace zahrnují také všechny naše postoje. Byly definovány psychologyjako Miller a Dollard jako "skryté odpovědi na zjevné po^ry V(Miller«^ mám negativní postoj k ženám, které, dejme tomu, myslí nezávisle, neuvědomuji si to a musejí mi to říci jiní. NHcdy podvědomé konfigurace ovšgn nabývají podivné fo™Y:;N^£j™ so například vvhýbáme alespoň jedné barvč v jídle/Žádný student v mé ^dé Ji nedokázal identmkovat /e to zářivá studená modř, v Evropě nazývaná pa^í^0,.^™^ ™T & protikladu teplým modřím jako ultramarin, švestková modř atd.). Několik mých studentů testovalo toto tvrzení tím, že nabarvili koláče různými barvami a pozvali mládež na party. Koláče v barvě patfžské modře byly netknuty. Když len samý test probíhal na Nové Guineji u Kapaukuů, modré koláče byly sněženy první t Proto není nic inherentního v barvě samé. co v by nám bránilo ji snísL 379 378 Mary-Douglasotfá s* ziftývé netwe^mo^ mztflmezi tím. co se nazývá čistá a nečistá zvířata v prádlech hebrejské í^Nachátí implicitní odpoveď v knize\Gen#& (l.fknize ^|^*Vl^Jak ^e^jfeftjsdu posvátná zvftta pňomeMkaidéíitó záWadiiírnuŽvli^W^^^^^^^ sové nebo autorftv: v knize Genesis ie pouze nekonfa^ní ^^J^^^^^J^ tech srv.Getiear73-a-8í0n>po^ý seznam čistých a nečistech zvířat uvedenaž ve 3. a 5. knize Mojž^vé^WÄ j^™; níže uvedený citát .vs^ M»cÍovídá textu ani v těchto dvOT. touhách - pozn% Pf^V-^f^' za pomoci ploutví: Nazemi čtyřnohá zvířata hopsajrstäkají a ^oa^K^ třída tvoru, heřá nohy anemohou se řádně pohybovat po zemi, nejsou posvátní a nroto jsou necWk pcjídtoí Q970 s 320). Toto explicitní tvrzenťz knihy Genesis.(D.-jaJc se-Wary Dougiasová domnívá, vysvětluje skrytý význam dichotomie týkající se pravidel regulujících hebrejskoiUÍ£|vu. v Zjevná kultura* Zjevná kultura je ta část lidského myšlení, která je uve^nWáha či explicitní! Antropolog může získat vědomostí tohoto druhu c4 svých, inform&orů nebo ji může pozorovat a zaznamenat přímo. Tyto dvě cesty získávání znalostí o zjevnéTcultuře následují po jejím hlavním rozdělení na kulturu myšlení a chování Kultura myšlení sestává-z naučených pojmů a myšlenek; jež mají lidé; Mtuřá chování je způsob, jakým se skutečně chovajírjak se , pohytajf;pracujf;rm^^^ x tVM _ „ lyKulmm-mySlent Je relativně jednoduché zaznamenat chování lidí s určitou Plností. Lze pozorovat a dělat si poznámky, nebo filmovat a nahrávat. S myšlenkami je to obtížnější. -Musíme se o nich dovědět nepřímo prostřednictvím chování, což se obvykle děje v podobě řeči a není lehké poznat, zda jsme skutečně "dostali myšlenku". Myšlenkový svět leží za.cho-vánínvkteréxfungujeJako symbol'a zároveň sděluje-mySlenky. Jazyk ve skutečnosti patří k mySlenkové části kultury a je "vyjádřen" prostřednictví řeči jako prostředku chování. Jak jsme viděli, někteří antropologové (např. Goodenough)-ořhezUjf'koncepclkulmry'M myšlenkovou část. Pro naše účely tvoří pouze jedno z hlavních pododdělení kultury. MySlenkový svět není nikterak homogenní. Mluvíte-li s lidmi jiné kultury. všimnete si, že některé pojmy, které vyjadřují, mají speciální význam - jsou považovány za žádoucí nebo Spatné. Určité věci, myšlenky, způsoby chování jsou považovány za preferované, skvělé nebo nutné, zatímco jiné jsou posuzovány jako nešťastné. Spatné, ohavné a zakázané. Jinými slovy, lidé zařazují tyto pojmy podle žádoucnosti a souhrn těchto pojmů představuje měřítko, hierarchii kulturních hodnot. Ty mohou být zařazeny s ohledem na sodálníkonfrolu lako Diferenční, předpisované, nebo naopak tolerované, avšak nežádoucí a zakázané. Jak uvidíme, hodnoty, které, jsou bud předpisované nebo zakázané, tvoří obsah hmotného nebo procesního práva Ty kteréjsou preferenčrtfrtebd nežádoucí^ avSak nikolii>rívně^saiikcionoVanérjsou obvykle-považovány^za morální soudy - patří do oblastí etiky, estetických názorů a úvah o etiketa TákrnSrTtkohoonot v jakékoli Kultuře zahrnuje ty, jež jsou pozitivní, a jiné, které jsou negativní, podle toho, jsou-íi žádoucí či nikoli. Pro analytické účely antropologové vytvořili jiné měřítko hodnot, založené na jejich kulturním významu. Ty, které mají velkou důležitost pro uchování a integraci kultury a společností, se nazývají základní. To znamená nejen, že zasahují většinu součástí kultury, ale také že převažují a mohly by vejít do konfliktu s těmi, které nejsou základní. Tímto Způsobem poměřujeme hodnoty podle jejichi kulturního významu: kultura myšlení může být rozdělena na (a) hodnoty a (b) ideje nezávislé na hodnotovém souda- "nehodnoty" či neutrální pojmy. , u~u**u «« Jak jsme viděli, hodnoty mohou být pozitivní nebo negativní: tento rozdíl dělí hodnoty na ideály a, z nedostatku lepšího výrazu, "negativní hodnoty" složené ze zločinů a nemravných či jlrnúVnežádoucích činů. Ideály tvoří systém soudržnosti určitého' stuůně. který poskytuje členům společnosti pravidla chování, jež je považováno za správné. Hodnoty, a proto také ideály rozličných společností, nejsou identické, přičemž se liíí-kulturu-odkultury, jak bylo dokumentováno antropology. Donedávna v západní kultuře převládala o^lrínaořírodního zár kona, souboru ideálů spravedlnosti, považovaných za univerzálně pi™, protože se předpokládalo* že vycházejí z podstaty člověka. Poslední důležitá aplikace př&odnlto zákona byla zcela nedávno v noriinberských procesech s nacistickými válečnými zločinci. Tato dok- 380 trum-fayia západním produktem, a když-fcyla pou^ centrický základ. Přes zbožné přání, že eiistují nějaké základní hodnoty sdílené všemi národy světa, je prokázáno, že lidé z razných krisenů a národů se ani nedohodli na hodnotě hdského KvotL kterou my ctíme jako základní (v| našem způsobu myšlení). My nejen trestáme vrahy, zakazujeme sebevraždu a bráníme pacientům, kteří mají nevyléčitelnou nemoc, aby zemřeli tůn, že je uchováváme při životě moderními drogami a přístroji, ale také jsme rozhodli, že po- ^PaVuánd^ Guineje byli lovci lebek a kanibaly, v jejichž hodnotovém systému uchování lidského života obeenjě nemělo velkou důležitost. Dokonce i pro jejich ne-kanibalistické papuánske sousedy z vysočiny lidský život jako takový nebyl příliš cenný. Zabití člověka bylo často nezbytné a jevilo se jako správné. Místo životu jako-takovému Kapaukuové přikládali větší důležitost osobní svobodě a soudržností. Člověk nemohl být, a skutečně nebyl, zbavován svobody a volností v rozhodování. V oné společností neexistovali žádní otroci, nevolníci, váleční zajatci nebo vězni. Zatímco my jsme-šokováiuYže Kapaukuové jsou připraveni zabít člověka, ať už je^to z jakéhokoll-,,ospravedlnitelného,, důvodu^Kapar ukuovépovažujf naši instiwcLvězení.za.kratou-a~nctá nepoužil ani nejnižší živočich. Kapaukuové zabíjeli pouze mužské nepřátele ve válce a pouze nenapravitelné zločince v době míru. Hodnota, kterou Eskymák přikládá životu( je ještě odlišnější. V oblasti tundry musí být člověk zdravý, aby mohl vést produktivní život. Jakmile je nemocný nebo příliš starý, jeho život ztrácí smysl; stává se pro svou rodinu břemenem a jeho život už nestojí za nic. Proto nejen že může spáchat sebevraždu čestným způsobem, nýbrž staří muži a ženy mají právo požádat, aby byli zabiti svými dětmif Ty jim musí vyhovět bež'bhledu nato, jak bolestný zážitek je zabít vlastní rodiče. Jak je to odlišné od Číňanů, kteří považovali otcovraždu za nejtěžší zločin, který se ve starých dobách trestal "pomalou smrtí". Hodnoty jsou nejen relativní k určité kultuře, měníce se tak v Čase a prostoru, ale mohou být-i v rozporu se skutečným chováním lidí, o nichž se předpokládá, že je sdílejí. Křiklavý rozpor mezi ideálními normami a modely chování lidL.se..lidově nazývá zkaženost. Zajisté existuje vždy rozpor mezi chováním a ideály. Kdyby nebyl, ideál by prestal být ideálem, protože každý by se choval každopádně ideálně. Je velmi pravděpodobné, že v takovém případě by společnost vytvořila nový ideál, ještě vyšší než již stávající. Někdy jsou ideály poškozovány ve velkém měřítku, lidé jim dávají jen neupřímnou podporu. Například máme ve velké úctě lidský život a majetek a naše zákony a morální kánon se snaží je chránit. Avšak všeobecný vzrůst zločinností ve Spojených státech, téměř nemající sobě rovna na světě, je vážným problémem, který nás nutí přehodnotit náš výchovný systém, platnost zákonů, způsobilost soudců, právníků a porot a náš zhoršující se rodinný život. Pouze srovnáním našich institucí s institucemi v jiných moderních státech se může správně zhodnotit vážnost tohoto problému. Zatímco ve většině evropských měst se dá chodil v noci bezpečně, ulice v USA přestaly být 'nezpečné i ve dne. Přepadení, loupežné přepady a znásilnění jsou samozřejmostí a jsou páchány uprostřed dne. V New Yorku bylo v roce 1973 zaznäŕnenáno 72 750 přepadení/Tóhó š to i -ó 50 procent více obyvateli by mělo mít kolem 100 000 takových zločinů ročně:~ve skutečně jich mělo 361. Naše obvyklá reakce na takové srovnání je, "Vždyť je to odlišfiá'kultura!" Samozřejmě, y tom to právě vězí! Je to opravdu odlišná kultura. Ale tato skutečnost není žádnou omluvou pro stav věcí ve Spojených státech. Aby zobrazil lepší život, snažil se Jean Jacques-R o u s s e a*a a jeho následovníci ídeahzo-1 vafcpřfelušníky.kmenů. Romantické popisy je zobrazily, jak žijí v harmonii, přičemž každý se i chová vůči komukoli jinému správné. Naneštěstí-to je západní sen, v němž je málo skutečnosti. Ideální a skutečné chování je vždy rozdílné, i mezi lidmi z doby kamenné. Ideál Kapaqkuu je býupoctívým člověkem, čestným v jednání s ostatními, respektujícím osobu druhého, stejně lako-majetek. Ačkoli neexistuje uchvácení majetku jiných lidí silou, je široce rozšířeno zlodějství přesto, že je protizákonné a viníci jsou postihováni vysokými tresty. Opravdu, kapaucký ideál Jnepokradeš^se provádí téměř tak obtížně jako naše "nepokradeš, nezabiješ, nesesmilnís . Rozpor mezi ideály, a chováním může ohrozit samotnou existenci společnosti, v níž se vy. Když ideály nejsou chovány v úctě a jsou všeobecně znevažovány, společnost je vnitřně oslabena. Mládež nemá žádné vedení, žádný respekt k starším lidem a autoritám státu, a není tomu tak bez důvodu. Všeobecný skepticismus a pokrytectví ovládají život takové spo-i (sir &A*9 í+t*r* • ■ ) podmmck by S&«»*» otovniny^ aUcí roz; ^&řft. voiľvftdce cfeaře Honoria, který ovsem nebyl Vizigót, nýbrž Vandal - pozn. pre«.l. V^^Äf^SSÄSSho^dcft v oblasti politických vída historiesrovnáte AnTrocdSm zhroucením Západu. Snad jednou z neJPUBobivé)«c^nA v tomto oMedubvl Untergtmg des Abendlandes od OswaldaSpengl*ra (1918-1922). J«°taiha ^^la Adolfe IWtera aby se pokosil "zachránit Západ" jeho vlastní cestou - návratem ^LMi^SchA - ideálom představeným vMeux JWJako protiklad kÄÄUm Radního křestotvUutomu Tento not™ n 7ichranu nŕooadl ne en na válečném poli, ale také na domáci fronte. ^SľlellTcbm7a 2 svetové války slábnVtí trvá. Mažeme to vidžt v bezpráví, nedo«a*u JtolochováníOo by mílo sledovat vyääí standardy než V^SÍ^A «fi S s naäimi základními hodnotami v mezinárodních vztatíchj(zvUB^«^>*J» ^ nSiíchStorekých režimů). Široce rozífřené nechutí přinášetobeti sptóému dobru ^riÄchcSktertTčlcľzkrátit svoj zisk. nebo dSlník svou mzdu aty odvrátiliJnfla-iľÄ řSTteniSTvstoupit do armády, aby bránil avou zemi, až nastane potřeba). veobtcnStéÄ^ "Sníchcnu". ká více než deseti lety W Vmltea iiné časopisy a noviny tiskly debaty o naSem (tj. amenckém) národním cílt-oratozľrrS.v I rrmoCľňtelelctľálQ si nebylo jisto, co je to americká národní cíl. V rx>Medu Ä» ^UT^Ďvľs^ltóenských védách a filozofu Západ prochází vážnou lenzí. S podoÄ StTáÄtíesfanské éry: nyní jako^ « skutečné chovaní obyvatelstva a jeho vudcb zhaíné USÍ ód ideálu jeho kultury. ^ .. T)S«ra chování je chovaní jednooivcu. které e naučeno a sdflerjo Je to ípol«*níjme-mvatri aktivitvlidŕa v tomto smyslu je abstrakcí. Zaznamenaní této íásti kuluiry musí být uSoSSm^^Szorovám^^í^ badatelem, který se účastní života subjekte a často ic rSÄSTÄoStým druhem adopce. Narozdíl od kultury myšlenek její protéj-Iľktvkaiícíse cDtoínenÄfebýt zabezr^rľprosté prostřednictvím doulzfi ittfortótorĎm. ječmene a ne] menží bramboľproto uvedená posloupnost plodin ^ Mttó väeTparcelích. Informátor nám nelhal, dal nám svou představu toho, co lidé v^, fc dSlají. ľ^ínf^odin k^é hlásili bvlo bežnou praxí, která se uplatňovala pouze na tich plochách, KS ľÄéabľrrX v?tovovaľrocní sklizni brambor, které zaujímaly v posloupnosti SSítÄ Ôätó SK. a to znamená velká vítsina orné pudy. následovaly v nekoh- ^^ffľSSSL od informátora, proto není kultura chovány vvtot r^ed^yrnA^^^swiiem- *° «™ioH* '^l™™?^ ^^S^^^M^icto jakkoli "nepraktícké" (kdo mluví o praktónost, dejme ^váÄPiako kterakou jiná součást kultury, má čtyři základní "P^účel. funkci, MnM&TČitoLwí doved pro chování nebo. v prípadŕpTedmetu. pro jeho r 382 výrobu. Jako přiklad si vyrjererne žfc řve starém hostinci na Hané ve středním Československu. Jejím účelem je, aby se na tf sedelo. To je deklarovaný dôvod pro její výrobu. Funkce na druhé straně je skutečný ť Hne*, jaký Židle má na své prostředí, jalrje skutečně pouiívána. Opravdu v rjřWWm poč u, případů židle "slouží svému fičeni", funkce se rovná Sčelu, Avšak za starých dob bylo ve fi nkci židle v hostinci na Hané obsaženo více, nežaby se na ní jen sedělo. Během častých ho ipodských rvaček byla Židle často použit* Jako rtíční zbftfi.Takové použití, i když nezákoh ié, bylo nWbrn^lně schv^ovaw; nože a jiné nebezpečné zbraně byly zakázány. Tak funkce žide plfiesáhla její fičel. Účel pyákwmgQmf fičme*, zatímco funkce je skutečný dčinek kt lturního prvku na jeho prostreoX Jak RadclitTe-Brown, tak Malinowski definovali funkci, každý různým a dzce specializovaným způsobem. Nase jednoduchá představa zahrnuje oba způsoby. Struktura muže být definována jako vzájemný vztah součástí tvořících kulturní jednotku. Pokud jde o fičel a funkci, zabývali jsme se zamýšleným a skutečným vztahem mezi kulturním prvkem a jeho prostředím; zde obrátíme naSi pozornost k vnitřku kulturního prvku (v našem případě židli) a podíváme se na jeho součásti. Abychom popsali strukturu židle, říkáme, jak a kde jsou k sedací plose připevněny čtyři nohy, jak a kde je upevněno k sedadlu židle opěradlo. Podobně má strukturu instituce, zasedání soudu, sociální skupina nebo obřad. Katolická mse nebo jiný typ obřadu a chování je obecně strukturována jak v prostoru,«tak v-čase. Pojednávárne-li o prostorové struktuře mše u rolníků v rakouském Tyrolsku, musíme popsat scénu mše s umístěním oltáře vzhledem ke dvěma řadám kostelních lavic, hlavní uličce mezi sedadly a kazatelně. Analyzujeme rovněž pohyb kněze, který mši slouží, a ministrantů. Struktura sboru věřících ukazuje, že levé křídlo je vyhrazeno pro ženy a pravé pro muže; v předních lavicích sedí dětí a za nimi mládež; střední jsou obsazeny dospělými a zadní starými lidmi. Tak je katolický sbor věřících prostorově rozdělen podle pohlaví a věku. Struktura časové dimenze mse ukazuje posloupnost jevů a jak a kde jsou uspořádány. Jednotka struktu-ryykultury se nazývá kulmřHďžor. Je to'sčhóniá črkóhs^ vuje jednotku prostorové či časové struktujy, jak vidíme na příkladech. Konečným aspektem kujtury chování je jeif<8K$3M který může být definován jako inventář jejích složek. Tak v případě naSi židle (což představuje výsledek chování) diskuse o jejím obsahu by mohla způsobit výčet jejích částí, jako čtyři nohy, opěradlo, sedadlo atd. Pokud jde o katolickou msl, vypočítali bychom její částí. Obsahová jednotka kultury se nazývá^M*W/ \ kú0lkx.(Z&\ímeo členové německé diruzionistické Stoly {Kutturkreislehre) na počátku toho-íostoietí nazývali kulturním komplexem jakýkoli konglomerát prvků, které neměly společného nic, než že pravděpodobně existovaly vedle sebe v dané etapě kulturního vývoje, moderní termín odkazuje k rysom z těchže kultur, které tvoří fiihkění svazek. Tak mluvíme o "západním kuřáckém komplexu". Do této jednotky by měly patřit nejen takové znaky jako cigarety, doutníky, dýmky, tabák, popelníěky, zápalky a zapalovače, ale také zákony, které vyžadují reklamu k lékařské osvětě proti kouření, nařízení zakazující dětem kouřit nebo zakazující kouření na určitých veřejných místech. Komplex by měl také zahrnovat zvyky a etiketu kouření, naše znalostí o jeho vztahu k určitým nemocem a odpovědnost tabákového průmyslu s jeho lobby a problémy atd. Tak je kulturní komplex opravdu komplexní. Někdo by se mohl zeptat, zda zejména němečtí a američtí antropologové nepopisují triviální věci, když se zabývají kulturními znaky. Není snad důležitější stavět modely a nezajímat se b fakta a detaily, jak navrhoval například Edmund Leach (1964, s. 1-17)? Ve vědě se některé věci, které se zdají triviální, mohou v určitých situacích stát životně důležitými. Náš kuřécký komplex může sloužit jako jeden příklad. Existuje několik rozdílů mezi kouřením v Evropě a Americe. Američané často drží své cigarety způsobem, jak to Evropan téměř nikdy nedělá. Při vtahování kouře uchopí cigaretu mezi konečky palce a ukazováčku a rAosrříitaíčku. Evropan drží cigaretu mezi středními články ukazováčku a prostředníčku. Nikdy jsem neviděl Evropana držet cigaretu jako to dělá Američan. Je rovněž rozdíl mezi tím, jak se odstraňuje popel. Evropan ho odklepává narovnaným ukazováčkem, zatímco cigaretu drží mezi palcem a prostíMníčkem. American může dělat to samé, ale může také držet cigareta mezi středním článkem ukazováčku a prostředníčku a odklepávat popel, tím že na konec ci- tarety, který se drží v fialech, poklepává nehtem palec. Opět toto není způsob, jak to dělají ;vropané. Pouze Američané někdy dávají popel do záložek svých kalhot. Stále si vzpomínám 383 na svůj Sok v roce 1949, když jsem poprvé pozoroval toto chování v Oregonu. Nyní, sámy o sobe, se tyto znaky chování zdají triviální. Avšak představte si, že byste byl American, kjterý spadl na padáku za nepřátelskými Uniemi v okupované Franců za 2. svetové války. Bez ohledu na to, jak dobře byste mluvil francouzsky, gestapo by vás lehce vypátralo, kdybyste z roztržitosti použil americký zvyk pH kouření. Tak ve 2. světové válce byla znalost evropských rysů kouření doslova životně důležitá. Na závěr se podíváme na metodologické implikace strukturiQníbo rozdělení kultury na Část skrytou, zjevnou-myslenkovou.^evnou-chování. Jelikož toto rozdělení je vytvořeno podél i) linie^e^m^skryti-v. zjevná), áqnysTenf v-proltkladii,tahftvin^ je / zřejmé, že při získávání ddajů pro tyto tři části kultury musejí být použity rozdHnéVmetpdy. C^vánLinusf^býtr pozorováno přímo, a většina z něj může být zaznamenána nejen do poznánikového bloku terénního badatele, nýbrž také s pomocí audiovizuálního zařízení. Tak se nezdá, že by uchování dat o chování představovalo velkou nesnáz. Ve skutečnosti je tomu naopak. Aby mohl získat spolehlivý materiál, badatel musí být zdčastněným-pozorovatelem po dlouhé období. Musí zvládnout jazyk, přizpůsobit se domorodému životu, často jíst, co konzumují domorodci a dělat kompromisy se svou etiketou, hygienou a morálním přesvědčením. Trpělivost, píle a vytrvalost, které jsou absolutně nutné pro výzkumnou úlohu, nejsou kvalitami, které mají všichni antropologové. Tak; i-kdyžHcrzn£iwuvelíitem v etaografické-zprávě jsou často daleko- meně'6rolehliyéj)ež.ty, jež-setýkajf kultury-mysleaí. Ro vněl-enalýzaa chovaW*^ od-rodologů^anupr^logovAj mem* Na rozdíl od toho studium kultury-myslenf používá intemew.s.mforrnátpry jako svou hlavní terénní techniku. Je^nmohemliofóo^ Vědec se spřátelí s několika domorodci a může se jich dotazovat nebo neformálně s nimi mluvit v domácím prostředí. Samozřejmě, aby získal představy přímo, musí zvládnout domorodý jazyk a zejména jeho pododdíl - sémantiku. Překladatel je dobrou pomocí na začátku, avšak chudou náhražkou pro porozumění jazyku a kultuře. Raná-antropologická praxe spoléhání-se»narjednoho nebo pouze několik informátorů je neudržitelná pro vlastní analýzu kultury myslení. I zde člověk musí často kvantifikovat názory Udí, aby viděl rrH3Žrtó.rozdfly-předstay.po41e pohlaví, věku, zaměstnání, zámožnosti, zdravotního stavu, rodinného zázemí, třídy, kasty atd. informátora. Skrytá kultura je nejprchavějsf. Musí být terénním badatelem abstrahovémvz jehomnožství údajChQ-myslenf- a chování/ Informátoři nám v tomto ohledu obvykle moc nepomohou - jsou, abychom tak.řeklU-^lepí.k^své-vlastní kultuře. Tak provést rychlý psychologický výzkum v "exotické kultuře" s pomocí překladatele a bez jakékoli znalosti kultury myslení a chování je parodie na vědu. v nejlepSfm případě to může být zábavná fikce. V antropologickom výzkumu se obvykle první solidní střípky skryté kultury získají až po roce intenzivního výzkumu. A to předpokládáme, že nebyly žádné obtíže při studiu jazyka. Překlad: WMwkLimk Bibliografie: Barnott, Homer G.: 1949 - Palauan Society. A Study of Contemporary Native Life in the Paha Islands. Eugene, Oregon, University of Oregon Press. _ Barnett, Homer G.: 1953 - Innovation. The Basis of Cultural Change. New York, McGraw Hill. Beals, Ralph: 1953 - Acculturation. In: Anthropology Today, A. L. Kroeber (ed.). Chicago, The University of Chicago Press, pp. 621-641. Benedict,Ruth: 1934 - Patterns of Culture. Boston and New York, Houghton Mifflin Co. Benedict,Ruth: \^ - The Chrysanthemum and the Sword Patterns ofJapanese Culture. Boston and New York, Houghton Mifflin. _ Bettolheim, Bruno: 1943 - Individual and Mass Behavior in Extreme Situations. The Journal of Abnormal and Social Psychology. VoL 38, pp. 417-452. Bohannan.Paul: 1963 - Social Amhrobology. New Yod; Holt, JUnehartairf^ Buchbinder, G.: - Marina Michaaiptati Nadel, Siegfried P.: 1970 - The Material of Observation. Im Man Makes Seme. A Reader in Modem CotaatArfiiQfi^^ i Oakley I Kenneth P.: 1950-Man the Todmeker. London, BritiinMnseuni (Natural History). OHve>t,T)oAidn*:m\-The Pacific Islands. Cem Opler, Morns: 1945 - Themes as Dynamic Forces in Culture. American Journal of Sociology, Vol. 511, pp. 198-206. Prawdin, Michael: 1940 - 7%« Mongol Empire. Translated by Eden and Cedar Paul. London, George Allen and Unwin, Ltd. Radcliffc-Brown, A. R.: 1952 - Structure and Function in Primitive Society. London, Cohen and West. " Rappaport, R.: 1971 - Nature, Culture, and Ecological Anthropology. In: Man, Culture and Society, R Shapiro (ed.). London, Oxford University Preis. Redfield R., Linton, R. - Hertkoviti, M. J.: 1 Am eric Anthropologist, Vol 38, pp. 149- 15X Rhya.L: 1947 - Jungle Pimpernel. London, Hodder and Stoughton Limited. Rosenberg, Alfred: 1930 - Mythus des zwanzigsten Jahrhunderts. Savigny, Friedrich Karl von: 1831 - Geschichte des römischen Rechts während des Mittelalters. Hcfddbcrg.J.C B.Mohr. Schapera,Issac: 1935 - Field Methods In the Study of Modern Culture Contacts* Africa, Vol, 8, pp. 31Ö27. Spangler, Oswald: 1918-1922 - Oer Untergang des Abendtandes. Munich, C H. Beck'sche Verlagsbuchhandlung. Spoehr, Alexander 1949 - Maiuro - A Village in the Marshall Monds. (Picldiana: Anthropology, Vol. 39) Chicago, Natural History Museum. Textor, R. B.; 1967 - A Cross-Cultural Summary. New Haven, Human Relations Aiea Fttes Press. Time: 1975 - Culture andCoronaries. Time, August 18,1975, pp. 54-55. 1936 - Memorandum on the Study of Acculturation. Wallace, Anthony F. C: 1961 - Culture and Personality. New York, Random House. ......nn.J.W.M. ------ _ ------ " New Haven, Vale University Press. Whiting, J. W. M. - Child IrvinL,: 1953 Child Training and Personality. A Cross-Cultural Study. CULTURE Summary Culture can be defined as an ever-changing configuration of learned behavior and results of behavior, as well as Ideas and attitudes, whose component elements are shared and transmuted from generation to generation by members of a particular society. In this definition society is not a sum total of social relations, as the old British functionalist school would have it, devoid of living Individuals and thus a mental construct, hut a functioning social group composed of living individuals who share a common culture and me bound together by a network of social relations. Culture is all learned and not Inherited genetically, and thus it is distinct from behavior that can be called Instinctive, and common to man by heredity. Because cultural behavior, ideas, and attitudes are learned, they an property of several individuals. Thus they are shared, ff exhibited only by one individual, that means not learned, they are idiosyncrasies and not part of me culture in question. However, this does not mean that they are common to all individuals in the society. A specialized knowledge of scientists, professionals, and various other categories of people ate as much cultural as those common to all While the former are specialties" the loiter are called „universalsm to the specific society in question. in this definition are included also results of cultural behavior, of ideas, and of attitudes. Thus material culture, as far as the objects are results of human activity and not natural, are part of culture. So is also thai part ofpersonality which results from the mentioned three cultural categories, that means which Is neither inherited nor an idiosyncractic property of an Individual Thus culturally determined aspects qfpersonality are Integral parts of a culture, as is the shared behavior, ideas and attitudes, and consequently, of course, also the language. The individual components of culture ai t not simply an unstructured Inventory of items (catted usually cultural traits), but afimctbnaUy and stru iuralty Integrated whole Thus It forms a sort of configuration. This configuration is neither fully lm tgrated, nor static. Consequently the constructs of the fitnctuinoltk^tructuralist school of anthrx xdogists, melt ,static equilibrium'1, Is a nonexistent chimera, which obscures rather than elucidates the nature of culture and society. The configuration is constantly changing, new Inventions create new *8« repancies which, in time, become Integrated Into the cultural whole. This confutation is d tendency, a force to Integrate rather than a perfect and result of that process. The growth and changes of cdture are neither determined by the physical environment {environmental determinism) nor by t specific part of the culture, as Marxists would have it. Consequently change may be initialed In any part of the culture and affect the rest of it, rather than to have technologicalmeans of production as the exclusive source of these changes, determining, as a putative „base", the rest of the „supen ructure". That contemporary Marxists stagnated on Marx's nineteenth century's Ideas, and thus heců ne intellectually the most conservative and reactionary group of disciples, is their problem and certai dy not that of modem scientific anthropology. In this article cultural innovation Is considered as basi ally a subjective recombination of past remembered ideas and situations, with new „stimulus'' one. Tils generalization is well proven by the listed simultaneous independent inventions of the same Mens by several individuals. Cultural borrowing, or diffusion, constitutes In essence a mental process of the same nature. Culture is structurally composed of two major parts: the covert culture, the one which is subconscious and thus unrealized by the society's members, and the overt part, of which the people are conscious. Regularities which permeate both of theie pom, and tints bind them and integrate them together, have been called cultural themes! They, as klso most of the culture, are often represented by symbols (language, for example, is nothing but an Integrated compendium of symbols). The covert culture is deep seated in the human mind and thus unrealized. As a matter of fact the carriers of it take it so for granted that they are blind to tl If not exposed, to other cultures, meaning of course fully conversant in their languages and lore, they are of necessity ethnocentric. Not only they are ignorant of the fascinating spectrum of other cultures, but worse, they are mostly ignorant of their own culture because, as in the color spectrum, to understand one necessitates knowledge of the others. Thus the ethnocentric people are blind to their covert culture, and misunderstand the rest, like a fish which is possibly the last creature on earth to discover the existence of water. | Overt culture is divided Into ideational and behavioral While the first one is composed of ideas hidden in the human brains and communicated to other individuals through behavior (mostly speech), the other can be observed and recorded directly. While the former part necessitates for its identification the use of the informant method, the latter has to be comprehended through participant observation. Both methods, of course, necessitate a thorough knowledge of the particular language, for which knowledge interpreters or even lingua franca are no (not even poor!) substitutes. How can one „partlcipate" without being able to understand the people *s conversation ? The ideational ana behavioral cultural parts are necessarily not the same in content. The concept of ideal culture already implies it. An Ideal Is not alway applied in human behavior. If this discrepancy reaches profound dimensions we talk about corruption. If widespread, the culture and society is often so weakened that It literally falls apart. Thus we can understand the collapse of Rome, the most advanced and strongest civilization of its time. Consequently by learning from cultural history and anthropology, and by applying this knowledge prudently, we can prevent the collapse of our civilization and prove the inevitability ofSpengler's „Decline of the West" as patently false. 386 387