16 MLUVENÁ PODOBA JAZYKA - HLÁSKOSLOVÍ Systém souhlásek 17 Na počátku slova před souhláskou se neprízvučné /// muže realizovat jako neslabičná samohláska [i ] (pravopisně ň); k této změně dochází v případě, že předcházející slovo končí na samohlásku: jí [i'du], ale bíh [i'de], Mám [i] 6éTbKo, aleflf/j [i] 6á6a. Změna /// na [i] v nepřízvučném postavem je základem pozičního střídám [i] - [i], které se v pravopise projevuje jako střídání / -H:xni6 i mo/iokó -MonoKó w xni6, bohů ňpp -bíh faé. Uprostřed slova po samohlásce před souhláskou je pravidlem [i] : npMŇTVi, 3aňMěHHM, HeňMOBÍpHiiň, výjimku tvoří slova přejatá; 3aiHTepecyBám, 3aÍHTpHťyBáTM, noiHfpopMyBám, npointocTpyBám, ale také domácí 3aipKaBÍm, noiMBHHHĚi, npoicmiyBám. 1.1.1.2. Ukrajinský vokalizmus Ukrajiiištitva má ve srovnání s češtinou méně samohlásek - celkem 6 (čeština má 5 krátkých, 5 dlouhých a jednu dvojhlásku). V ukrajinštině neexistuje řada samohlásek dlouhých; délka samohlásek zde není významotvorná, je pouze průvodní vlastností prízvučných samohlásek. Ukrajinština má tři samohlásky vysoké (proti češtině mnoho) - lil, lul, lyl, chybí jí však samohláska střední (typu čes. /a/). V ukrajinštině jsou /// a lul samostatné fonémy, zatímco čeština má jediný foném lil, který je označován dvěma variantními grafémy i , y pro rozlišení některých lexikálních a gramatických významů. Redukce neprízvučných slabik je pro ukrajinský vokalizmus netypická; neprízvučné samohlásky se sice poněkud redukují, jsou však (na rozdíl např. od ruštiny) ve všech pozicích hláskami plně tvořenými, zachovávajícími svou kvalitu, 1.1.2. Systém souhlásek Systém ukrajinských souhlásek je zachycen v tabulce na následující straně Ukrajinština má 32 souhláskových fonémů (22 tvrdých, 10 měkkých): Podle způsobu tvoření se souhlásky dělí na závěrové (okluzívy; podle akustického dojmu též ražené neboli explozívy), a to ústní (orální) 161, lni, IqI, ItI, Ifl, IkI, Ir,!, It,I a nosové lul, M, Ih,I, úžinové (konstriktivy; podle akustického dojmu též třené neboli frikativy) IbI, lep!, tel, Icl, lni, lpi, l>Kl, liul, Ixl, Iři, W, h,l, Ic.l, ln,i, Ip,l, mezi nimi se vydělují souhlásky plynné (likvidy), a to bokové (late-rální) lni, In.l a kmitavé (vibranty) lpi, lp,l, polozávěrové (seiniokluzívy; podle akustického dojmu též polosykavky neboli afrikáty) IŠI, NI, IŠI, lili, IŠ,I, 1^1. 'g podle místa tvořeni (podle aktivního artikulujícího orgánu) idle způsobu tvoř retné &> S •s & (A N 11 předopatrové (středojazyčné) zadopatrové (zadojazyčné) hrdelné <_> tvrdé měkké měkké tvrdé závěrové znělé neznělé 6 n A T A, T, r K šumové úžinové znělé neznělé

kI, l%l tel, I3I, lfí,l, te,l, 13,1 a neznělé lni, Ixl, IkI, ItI, IujI, NI, Id, Iq/, irj, lc,l, I14J, l(pi. Poznámka: Sonory nebo též sonanty jsou konsonanty s převažujícími složkami tónovými, které je sbližují s vokály. České sonory l a r mohou být v některých pozicích dokonce nositelem slabičnosti. Srov též s(r. 24. Podle toho, zda je při artikulaci souhlásky přítomen rys palatálnosti či palatalizovanosti, dělí se ukr. souhlásky na tvrdé 161, IbI, Iři, Iľl, Iftl, i>kí, IrxI, Í3l> Iř*I> M, Inh ImI, M, lni, lpi, lei, ItI, lepí, ixl, /i//. Ni, IujI a měkké (změkčené) //?,/, te,i, íp,3,i, In,i, Ih,I, lp,i, ic,i, It,I, lul (s výjimkou IHI, které je palatální, měkké - nemá rovněž tvrdý protějšek - jsou všechny ostatní palatalizované, změkčené). Poznámka: Zatímco u palatálních souhlásek je pohyb hřbetu jazyka k tvrdému patru základním artikulačním pohybem, u palatalizovaných jde o dodatečné sblížení střední části hřbetu jazyka s tvrdým patrem (jazyk se nachází ve stejném postavení jako při výslovnosti samohlásky /i/). Základní charakteristika palatalizovaných souhlásek se přitom nemění, pouze jejich charakteristický šum je poněkud zvýšen (srov. též str. 15). 1.1.2.1. Varianty souhláskových fonémů Vzhledem k tomu, že artikulace souhlásek může být do značné míry modifikována artikulaci sousedních samohlásek, nedosahuje popis tvoření souhlásek takové jednoznačnosti, jako popis tvoření samohlásek. Základní varianta souhlásek bývá před samohláskami lal, lol, lyl, lei, lul, před tvrdými souhláskami a na konci slova. 161 je souhláska retoretná, závěrová, znělá, tvrdá: ['baba], ['oba], [zub], (psáno 6á6a, Ó6a, 3y6), Před lil še realizuje jako poloměkké [b,]: ['b,ihte], [so'b,i], (psáno Ófrru, co6f). lni je souhláska retoretná, závěrová, neznělá, tvrdá: [pan], ['porox], [pjat,], ['spate], [stoup], (psáno nan, nópox, n'nTb, cnáju, cTOBri). Před lil vystupuje jako poloměkká [p,]: [p,it], [so'p,ilka], [sku'p,i], (psáno nir, conffiKa, CKyní). IbI je retoretná (na rozdíl od české retozubné), úžinová, sonorní, tvrdá souhláska. Vyslovuje se bez účasti zubů pouze zaokrouhlením rtů (nastavíme ústa na [u] a v této poloze vyslovíme [w] : [wo'hon,], ['wuzol], [wjun], [barw], [ko'rowa], ['prawo], [werx], [Vykup] (psáno BorÓHb, Bý3on, i b'k>h, 6apB, KOpÓBa, npáBO, eepx, BÚKyn). Jako fakultativní varianta se před samohláskami lal, lei, lni, vyslovuje retozubné [v] shodné s českým: [ko'rova], [verx], [Vykup], [vyr], [Veža], [val] (psáno KOpÓBa, Bepx, Bwyn, BHp, Bé)Ka, sa/7). Před /// se IbI realizuje jako retoretná poloměkká [w,] nebo - Častěji -\ jako retozubná poloměkká [v,]: [v,iďro], ['pov,in,], [no'v,i] (psáno Biftpó, I nÓBÍHb, HOBÍ). Na začátku slova před souhláskou, uprostřed slova po samohlásce před i souhláskou a na konci slova se IbI realizuje jako neslabičná samohláska [u] : [uplyv], ['upaste], ['učora], ['peuno], ['kryuda], [no'syu], [splau], ['projau], (psáno Bnnm, ynácm, yvópa i b<-tópa, hóbho, KpňBfta, hocúb, cnnaB, npÓHB), Neslabičné [u] jako poziční varianta souhlásky IbI, ale i {• samohlásky /// (vizstr. 14) způsobuje v ukrajinstině fonetické střídání ne- I slabičného a slabičného lyl, které se v pravopise projevuje jako střídám b -y. Na rozdíl od češtiny se retná znělá souhláska IbI na konci slova mkdy nemění v retnou neznělou i