III/4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektiva Z výkladu 1. kapitoly této III. knihy víme, že kategoriální paradigma morfosyntaktické třídy adiectivvm sestává z právě tří sématických kategorií, pád, číslo, rod, a ty že musíme důsledně oddělovat od morfologických transformací, jakými lze u adjektíva rozlišit stupeň či determinovanost, popřípadě od adjektiva odvodit adverbium nebo predikatív, neřku-li substantivum. Formální paradigmata, jež jsou pro každou lexikální jednotku individuální, se podobně jako u substantiv pokusíme uchopit pomocí deklinačních typů, tedy souborů koncovek, které u téže lexikální jednotky dokáží obsloužit všechny předepsané kombinace sémat. Deklinační typ adjektiva budeme v této práci vykládat jako strukturu odvozenou od deklinač-nflio typu substantiva — a jedině pro tuto výkladovou odvozenost označujeme adjektívní deklinaci za sekundární a substantívni za primární. To, co se v indoevropeistické tradici označuje za «sekundární» deklinaci adjektívní vůči «primární» deklinaci rovněž adjektívní, vykládáme zde jako deklinaci složenou, kompositní v kontextu šíře pojaté deklinace komplexů (cap.6,7). 4.1 Celkový pohled na deklinační typ adjektívní Deklinační typ zobrazíme jako dvojici rodově specifických tabulek, z nichž jedna každá vychází z některého z deklinačních typů substantívni ch. Jednotlivým tabulkám, představujícím masc a fem, budeme říkat dílčí sekundární typy. Uplatňuje se přitom rodová vyhraněnost primárních typů substantívních, takže dílčí typy adjektiva jsou pro masc odvozeny od sub-stantívních typů I, La, I.b a II, pro fem pak od IV, IV.a, IV.b a V. V litevštině neexistují adjektíva III. deklinace, tedy právě té, jež jediná není rodově specifická. Přesto zavedeme samostatný sekundární typ, kde masc vychází z primárního typu III. Sice se podle něho skloňuje jediné, navíc ještě sémanticky oslabené a syntakticky omezené adjektivum, drobnou odchylkou se však od něho vytvoří důležitý typ pro skloňování agentívních participií (cf. cap.8). 4.1.1 V úplném deklinačním typu litevského adjektiva nalézáme několik případů synkretis-mu, tedy nemožnosti rozlišit jistá dvě sémata za současného výskytu sématu třetího. Synkretismus rodový, sc. neschopnost formálně rozlišit masc a fem, se vyskytuje jedině v kategorii G.pl, kde mají oba rody ve všech formálních paradigmatech shodný morf. V jiných číslech a pádech k synkretismu rodů nedochází.1 Synkretismus čísla litevské adjektivum - stejně jako substantivum - mezi sg a pl vůbec nezná. A stejně jako u substantiv nelze odlišit morfy pro G.du a L.du od morfů G.pl a L.pl (v tomto pořadí). Specifický synkretismus pádu postihuje u adjektíva v obou rodech protiklad V.sg vs. N.sg, zatímco substantiva disponují odlišnými morfy, cf. míelas Jônai 'milý Jene', mielä Maňja 'milá Marie' (V.sg) vs. míelas Jónas, mielä Marijá (N.sg).2 Jinak se u adjektíva 1 Od synkretismu musíme odlišovat zvláštnosti konkrétních deklinačních typů. Ve dvou z nich splývají koncovky A.sg masc a A.sg fem, cf. 4.4.5. 2 V uvedených příkladech mají substantivum i adjektivum v N.sg masc i fem stejný koncovkový morf, což je dáno blízkou příbuzností příslušných primárních a sekundárních paradigmat. Ve V.sg masc a fem mají adjektiva stejnou koncovku jako v N.sg masc a fem, substantiva však jinou (pro fem je rozdíl «pouze» v poloze prízvuku). Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 285 vyskytují tytéž případy pádového synkretismu jako u substantiva, tedy v obou rodech mezi N//V.pl a dále ve V//N//A.du, jak to znázorňuje tabulka T 1 v 1. kapitole této knihy. Nerozlišitelnost N.sg :: V.SGu adjektiv při plné rozlišitelnosti obou pádů u substantiv je něco, co mezi indoevropskými jazyky od nejstarších doložených památek společně ozvláštňuje větve baltských, slovanských a germánských jazyků — a co zároveň zapadá do většího souboru odchylek, jimiž se právě v oněch třech větvích liší adjektívní deklinace od substantívni: uplatňují se zvláštní adjektívní koncovky, paradigmatický se rozvinula dvojí adjektívní flexe. Připomeňme si, že «klasické» indoevropské jazyky - řečtina, latina, sanskrt - skloňují adjektiva naprosto stejně jako substantiva (díky čemuž pak adjektiva též velmi lehce syntakticky substantivizují) a ve formálních paradigmatech svých adjektiv N.sg :: V.sg jasně rozlišují; Sokrates se na své soubesední-ky s oblibou obrací výrazem ú'yaQé = cb áyaQé (cf. N.sg masc áya6ó<; 'dobrý, u-rozený'), Horatius se ptá quidagis, dulcissime rerum? 'jak se máš, můj nejdražší?' (cf. N.sg masc amicus dulcissimus 'přítel nejmilejší').3 4.1.2 V podstatě všechny odchylky sekundární deklinace adjektívní od primární substantívni jsou soustředěny v dílčích typech masc. Jde především o výskyt zvláštních, sekundárních koncovek signalizujících «nesubstantívní deklinaci». Tyto koncovky charakterizují nejen adjektiva, ale též prónómina, numerália a participia, jež za samostatné slovní druhy nepokládáme (cf. capita 6 et 8). Uplatňují se podle principu silné ikonicity (cf. 2.2). Ikonické nesub-stantívní koncovky maskulína se projevují v kategoriích D.sg, L.sg, N.pl, a D.pl (jakož i D&I.du). Jde právě o ty koncovky, jimiž se ve smyslu tabulek T 2.1 a T 2.2 liší morfonolo-gické schéma P od schématu I. Jejich distribuce může mít v jednotlivých dílčích typech různý rozsah, pokrývajíc (a) D.sg, L.sg, D.pl (včetně D&I.du) a N.pl; (p) D.sg, L.sg, D.pl (včetně D&I.du); (y) D.sg, L.sg. Ikonické koncovky D.sg a L.sg se uplatňují ve všech sekundárních typech, ikonické koncovky D.pl (včetně D&I.du) jen v některých z nich, ikonické koncovky N.pl pak v ještě menší části typů. Sekundární typy adjektívní deklinace maskulín vycházejí z primárních substantívních typů I, La, I.b, II a III. Budeme je označovat tak, že k primárnímu typu přidáme horní index a, P nebo y, jímž vyjádříme rozsah výskytu nesubstantívních koncovek. Výrazy I.ba, I.bp, I.bY tak označují tři různé sekundární typy, jež jsou všechny utvořeny od téhož typu primárního (I.b) a liší se mezi sebou právě jen mírou uplatnění nesubstantívních koncovek. Primární typ I.b je výjimečný tím, že u sebe připouští všechny tři indexy, tedy všechny tri distribuce nesubstantívních koncovek. Ostatní primární typy připouštějí vždy jen jedinou distribuci. Sekundární typy IP a IIP se navíc vyznačují palatalizací (vokalické base) svých koncovek v jistých kategoriích. 3 Můžeme-li dnes v češtině vzdor všemu snadno oslovovat pouhým nominatívním tvarem adjektiva, cf. milej zlatej, je to proto, že čeština jeden z výše uvedených rysů, plně paradigmatickou dvojí flexi adjektiv, v pozdějším vývoji zase odstranila. Snadná substantivizace adjektiva německého je pak možná jen díky tomu, že se ve flexi druhotně uplatnil člen. Litevština, která ani jednu z těchto změn neprovedla, svá prvotní adjektíva v základním, nekompositním tvaru substantivizovat nedovede a vokatív se u takových adjektiv vyskytne jedině ve shodném přívlastku, jak jsme předvedli výše, cf. čes. mladý muži, pusťte tu paní sednout. 286 Nomen Liber III Všechny sekundární typy se od primárních liší ještě tím, že v kategorii V.sg mají morf kategorie N.sg — s výjimkou typu I.b\ který má ve V.sg odpovídající morf primární deklinace substantívni, cf. 4.3.5. Morfy N.sg typů I.b" a IIP se v některých formálních paradigmatech, sc. u některých konkrétních lexikálních jednotek chovají, jako by měly změněnu prosodickou charakteristiku, cf. 4.3.3,4.3.6. Jeden úzce specifický soubor adjektiv se v mas-kulínu skloňuje podle primárního, substantívnflio paradigmatu (jde o I. deklinaci). 4.1.3 Dílčí typy fem se v sekundární, adjektívní deklinaci od primárních, substantívních liší pouze obecným adjektívním synkretismem v kategoriích V&N.sg. Jinak jsou totožné se sub-stantívními typy IV, IV.a, IV.b a V. Na pozadí takto obecné charakteristiky lze předvést dvě možné odchylky: • Ve V.sg má sekundární deklinace stejný morf jako v N.sg. Pokud však dílčí typ masc použije ve vokatívu zvláštní, substantívni koncovky, použije zvláštní substantívni koncovky i dílčí typ fem (týká se jedině V. deklinace). • Pokud u některé lexikální jednotky mění morf N.sg masc svou prosodickou charakteristiku, mění ji stejným způsobem i morf N.sg fem (týká se typů IV.b a V). Jeden úzce specifický soubor adjektiv se ve feminínu skloňuje podle primárního, substantívnflio typu, tedy s odlišením N.sg a V.sg (jde o V. deklinaci). 4.1.4 Spojením dílčích typů pro masc a fem vznike vlastní úplný typ adjektívní deklinace. Celkový výčet všech možných typů podává tabulka T 4.1. T 4.1 Mascvlinvm Femininvm F rvadj I.aa rv.aadj I.b" I.bp I.bY Vadj Iť IV.badj IIIp IV.badj I v Uvedených osm adjektívních typů jsou výkladové konstrukty, jež v této práci zavádíme. Tvrdíme, že jimi lze popsat skloňování všech adjektiv v litevském spisovném jazyce (poslední řádek je vyhrazen onomu zvláštnímu případu, kdy se adjektivum skloňuje podle dvojice primárních, substantívních typů). Netvrdíme, že standardní litevské gramatiky se všemi uvedenými typy - jakožto s typy - pracují. Podrobnou podobu jednotlivých adjektívních typů, jejich produktivitu a případnou sémantickou charakteristiku rozebereme v následujících oddílech 4.2 a 4.3. V závěrečném oddíle 4.4 podáme příklady skloňování, včetně kontrastů mezi adjektivy a substantivy. Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 287 4.2 Vnitřní uspořádání deklinačních typů 4.2.1 Tabulka T 4.2/1 nabízí synoptický přehled všech sedmi sekundárních dílčích typů, jež obsluhují litevské adjektivum v maskulínu (jsou opatřeny indexy a, p, y). Primární typ I, podle něhož lze též jistá zvláštní adjektiva v MASC skloňovat, do tabulky pro nedostatek místa již nezařazujeme; konfrontaci předvedeme v oddíle 4.4. Stejně jako v celé práci je i zde teoretická (spíše než okrajová) kategorie duálu vyvedena menším písmem. T 4.2/1 F I.aa I.ba I.bp I.bY IIß IlF V as*0 i-as*0 js00//i)0 Ts00 J00 us00//l!0 *** N sg as*0 i-as*0 js00//ii0 Is00 Ts00 us00//l|0 (i)s00 A a*0 iV0 j^0 ^0 u*0 ^0 G o*0 iV0 i-o*0 i-o*0 i-o*0 aus00 ies00 D am00 i-am00 i-am00 i-am00 i-am00 i-am00 i-am00 I iVb iVb i-u'b iVb i-u*b L 00 arae i-ame00 00 l-ame^10 00 i-ameüü i-ame00 00 i-ame i-ame00 V/N pl j0t. i-ai00 i-ai00 üV0 ys>0 A us"b i-us*b i-usH i-us"b i-us"b i-us"b i-us"b G u00 i-u00 i-u00 i-u00 K00 K00 D iems00 iems00 00 iems iems00 00 i-ams iems00 00 iems I ais00 i-ais00 i-ais00 i-ais00 i-ais00 i-ais00 i-ais00 L 00 uose 00 i-uose^ü 00 l-uose 00 l-uose 00 l-uose1010 00 i-uose^ 00 l-uose V/N/Adu i-u»b i-u*k i-u,b i-u^ d iem-00 iem-00 iem-00 iem-00 i-am-00 iem-00 iem-00 i iem-00 iem=00 iern^00 iem-00 i-am=00 iem=00 iem-00 Poznámky • Odhlédneme-li od kategorie V.SG, odpovídá sekundární typ F primárnímu P s tím jediným rozdílem, že nezná dvojhláskové varianty koncovkových morfů. • U sekundárních typů odvozených od primárního I.b vyjadřuje v kategoriích V&N.SG zápis /, že příslušný morf nabývá podoby buď s dlouhým, nebo s krátkým vokálem, podle toho, zda na jeho slabiku padne (=* lil), nebo nepadne (=» lil) přízvuk. • Že typ I.bY je na rozdíl od typů I.b™p vybaven zvláštní, substantívni koncovkou V.SG, je součástí našeho výkladového konstruktu, cf. 4.3.3-5. • Dvojí prosodické značení 00 ll \ 0 koncovek N&V.SG vyjadřuje, že příslušný morf má dvojí prosodickou charakteristiku. Zvláštností této alternace je její lexikální specifičnost: vůči 288 Nomen Liber III některým lexikálním jednotkám vystupuje koncovkový morfjako 00, vůčijinýmjako \\ 0. Míru výlučnosti a výčet takových jednotek podáme v oddílech 4.3.3 (pro I.ba) a 4.3.6 (pro IIP). O co se opírá jednoznačné prosodické ohodnocení týchž koncovek N&V.sg u typů I.bpY, předvádíme v části 4.3.5. • Dílčí typ IIIP je ve dvou ohledech defektívní. Kategorie V je u té jediné lexikální jednotky, jež se podle tohoto typu skloňuje (páts 'sám' ve smyslu "ipse", nikoliv "sôlus") vyloučena sémanticky, a proto v ní žádný morf neuvádíme: políčko V.sg je proškrtnuté, v políčkách V//N.pl, případně V//N//A.du se uvedené morfy vztahují jedině k N, případně k A. Tvar N.sg páts postrádá v koncovce vokalickou basi, její podobu (i) lze ale doložit jak z alomorfupat-is, tak z koncovek participií (cf. 8.1). Vzhledem k prosodickým zvláštnostem participií i k osamělosti tvarů pät-s/lpat-is je těžké stanovit prosodickou charakteristiku koncovkového morfu: nemůže být \ 0 (to by vedlo na *pät-is), sotva je 0 b či \ b (logicky nelze vyloučit, ale postrádáme analogickou oporu); zápis (i)s00 přebírá rysy substantívnflio typu. 4.2.2 Tabulka T 4.2/2 nyní podává synopsi sekundárních dílčích typů litevského feminína. T 4.2/2 V V T adj T subst V a0b i-a0b j0b//ii0 N sg a0b i-a0b ^0k//ii0 g00//l(0 £00 A a*0 iV0 i-a*0 ^0 G os00 i-os00 i-os00 és00 D ai*0 i-ai"0 i-ai"0 ei"0 I i-a*b e*b L oje00 i-oje00 i-oje00 éje00 V/N pl os*0 i-os*0 i-os110 és*0 A as*b i-as*b i-as*b es*b G u00 K00 i-u00 K00 D oms00 00 í-oms 00 í-oms éms00 I • 00 onus i-omis00 • 00 i-omis emis1010 L ose00 00 í-ose 00 i-oseww ése00 V/N/A du d om-00 i-om-00 i-om-00 ém-00 i om=00 i-om=00 i-om=00 ém=00 Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 289 poznámky • Dvojí prosodické značení vyjadřuje, že příslušný morf má dvojí prosodickou charakteristiku. Rozložení těchto charakteristik ve fem věrně kopíruje rozložení v masc. Projevuje se u dílčích typů Vadj (paralelně k I.b") a IV.b^j (paralelně k IIP), cf. 4.3.6 (Diskuse IV). • u dílčího typu Vadj (paralelně k I.bY) se v kategorii V.sg může uplatnit též původní substantívni morf -e"0. • Ve sloupci s typem V^j je naznačen i typ Vsubst, tedy primární deklinace, podle níž lze skloňovat úzkou skupinu litevských adjektiv (v rodové dvojici I - V). U typu Vsubst jsou vyznačeny pouze morfy z kategorií V&N.sg; ostatní morfy mají typy V^j a Vsubst společné. • Dolní index adj zdůrazňuje, že tabulka podává dílčí typ feminína adjektívní deklinace. Rozdíl mezi primárním, substantívním a sekundárním, adjektívním typem byl nyní dostatečně objasněn, a proto v dalším textu indexu ^ už používat nebudeme. 4.2.3 Volba rodových protějšků, jak ji předvádí tabulka T 4.1, odráží lexikální sémantiku formálních paradigmat (cf. cap.5) a zároveň brání homonymii. V části 2.2.4 jsme upozornili na formální shodu morfu -i01, jakožto koncovky N.pl v základním typu P a N.sg v odvozeném IV.b. Z P se koncovka -i'01, dostala (ve funkci N.pl masc) do adjektívních typů P, I.a™ a I.b™. Ty coby dílčí typy maskulína mají za femininní protějšky po řadě dílčí typy IV, IV.a a V, nikoli IV.b, takže výsledná adjektívní paradigmata nejsou zatížena homonymii vzhledem k funkcím N.pl masc :: N.sg fem. Koncovku -ř'0b vykazují v N.sg fem pouze ta adjektiva, jež mají v N.pl masc koncovky odlišné, sc. -ws*0 (IP - IV.b) nebo -ys*® (IIIP -IV.b); to platí i pro participia (cf. 8.1.3).4 4.2.4 V prostoru mezi rovinou morfématickou, kde se tvoří morfémy, a morfonologickou, kde se tvoří morfy, lze vidět i jiné vztahy, než vztah funkce a formy, jenž bezprostředně slouží větotvorbě (usouvztažnění). V části 4.2.1 jsme prohlásili, že jisté koncovky maskulína signalizují «nesubstantívní deklinaci». Taková signalizace zvýrazňuje větné členy v postavení atributu, a tím usnadňuje orientaci ve struktuře věty. Zvláštní případ adjektiv typu I - V přitom dokládá, že podobná signalizace není systémem vynucena (latina ani řečtina ji vůbec neznají), takže její přítomnost, ba hojný výskyt můžeme pokládat za individuální rys jazykového systému litevštiny. Koncovky signalizující nesubstantívní deklinaci jsou ikonické. Pojmem ikonicity obecně vyjadřujeme, že jistá položka kategoriálnflio paradigmatu je navzdory rozmanitosti paradigmat formálních vyjadřována jednotně. V kapitole 2 jsme zavedli pojem silná ikonicita jako vztah «jeden morfém ~ jeden morf» (nejvýraznějším příkladem je g.pl ~ u00)a pojem slabá ikonicita jako vztah «jeden morfém ~ jednotná struktura morfu při obměnách voka-lické base» (příkladem budiž A.pl ~ (-us*><° = -isk<° = -as*h = -es**)). Podíváme-li se synopticky na všechny mužské adjektívní typy, jak je předvádí tabulka T 4.2/1, vidíme, že silnou ikonicitu vykazují velmi mnohé pádové kategorie. V každém muž- 4 Maskulinní adjektívní typy I.b",p'v, které vycházejí ze základního paradigmatu I.b, tedy vzdor symetrii Ia - IV, I.a" - IV. a nemají femininní protějšek v typu IV.b. V oddíle 6.1 se nicméně seznámíme s maskulinním typem I.ba++ o femininním protějšku IV.b (nejznámějším představitelem jsou rodová zájmena jis - jí 'on - ona'). Takové spojení je možné jen proto, že I.ba++ využívá ze schématu P dlouhého alomorfu ie, takže k homonymii nedochází, cf. N.pl masc jiě :: ji N.sg fem. 290 Nomen Liber III ském adjektívním typu můžeme dokonce rozlišit dva druhy koncovek: specifické, jimiž se jednotlivé typy mezi sebou liší, a unifikované, silně ikonické, jež mají všechny typy společné. Špecifickejšou koncovky n-a-g.sg (tedy vlastní centrum kategorie pádu, cf. 1.4.2) a (s jistým omezením též) N.pl, unifikované všechny ostatní.5 Obou případů lze v systému jazyka využít: specifických koncovek k lexikálněsémantické charakteristice jednotlivých skloňo-vacích typů (cap.5), unifikovaných k signalizaci nesubstantívní deklinace (cap.6). Unifikace koncovek se dosahuje jednak tím, že všechny adjektívní typy použijí jistých koncovek s ikonickou hodnotou nesubstantívní deklinace a jimi jednotně nahradí koncovky, jež výchozí typy substantívni vytvářely od své charakteristické vokalické base (e.g. v D.pl -a odvozeně též v D&I.du - nahradí ikonická nesubstantívní koncovka -iems00 substantívni koncovky -ams00, -ums00, -ims00), jednak tím, že se koncovky I. deklinace přenesou do II a III (e.g. v I.sg nahradí koncovka -w"b z I po řadě koncovky -umi00 a -imi00 z II a III). Unifikace se u adjektívních typů IIP a IIP zdůrazňuje navíc tím, že všechny nespecifické koncovky jsou palatalizovány, a to i tehdy, když výchozí substantívni typ takové koncovky sám používá bez palatalizace (e.g. a.pl -í-wí"k vs. -mí" b pro IP vs. II). Skutečnost, že všechny nespecifické koncovky IIP jsou v důsledku unifikace palatalizovány, představuje překážku pro to, aby se od palatalizovaného typu II.a odvodil samostatný dílčí typ adjektívní. Dodejme, že ikonická nesubstantívní koncovka -i01, je v N.pl prostředkem specifikace, nikoliv unifikace: typy, které ji nemají, lze lexikálněsémanticky úže charakterizovat (cf. 4.3.4-5, cap.5). 4.3 Lexikální charakteristiky adjektívních typů V části 4.1.4 jsme zavedli osm typů adjektívní, sekundární deklinace jakožto výkladové konstrukty a prohlásili, že jejich pomocí lze popsat všechna litevská adjektiva. Podívejme se nyní, jak se jednotlivé typy mezi sebou liší z hlediska produktivity a stability a jak lze formálně charakterizovat kmeny, které se s nimi spojují. Obecně v této práci uznáváme, že lexikální jednotka je plně zadána teprve tehdy, když je její kmenový morf opatřen prosodic-kou charakteristikou a přiřazen k flexívnímu (deklinačnímu či konjugačnímu) typu. Lexikál-něsémantickou charakteristiku deklinačních typů adjektívních podáme v následující kapitole spolu s charakteristikou typů substantívních. 4.3.1 Deklinační typ P - IV je produktivní a početně velmi bohatý. Pojí se s ním adjektívní lexémy základní i odvozené. Jednoslabičné kmeny takových adjektiv mají prosodický rys 2 (a nebo b, podle povahy kmenové slabiky), cf. áukšt-as - aukšt-ä 'vysoký' (2a), žěm-as -žem-á 'nízký' (2b). Prosodickou charakteristiku víceslabičných kmenů určuje slovotvorný sufix, je-li produktivní;6 povětšinou je 1a (láim-é 'štěstí' -» laim-ing-as - laim-ing-a 5 Na straně unifikovaných, silně ikonických koncovek lze dále vydělit nepalatalizovaný případ (typ Ia) oproti případu palatalizovanému (všechny ostatní typy). Nicméně kromě případné palatalizace není mezi unifikovanými koncovkami různých deklinačních typů žádný rozdíl. 6 Názvy barev raud-ón-as 'červený', gelt-ón-as 'žlutý', méí-yn-as 'modrý' jsou co do morfologické struktury jistě odvozená adjektiva, což lze doložit výrazy raúd-&-zgan-as > raúzganas 'sytě rudý' (ale též rúd-as 'hnědý, zrzavý'), gelt-o 'zežloutľ, mel-sv-as 'namodralý'. Nicméně v lexikálním subsystému jazyka jsou jednotky raud-ón-as, gelt-ón-as, méí-yn-as vnímány též, ba především jako Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 291 ' šťastný '), vzácněji 2A (gret-ä 'vedle' -* grět-im-as - gret-im-á 'vedlejší'). Výčet sufixů i s prosodickou charakteristikou uvádí DLKG §§564-8, pisatel sám k němu nemá co dodat. 4.3.2 Typ I.aa - IV.a je málo produktivní. Obsahuje několik základních slov (/'naú-&-i--as/ > naújas - naujá 'nový', žälias - žaliä 'zelený, syrový', šviěžias - šviežiä 'čerstvý', /'tušt-&-i-as/ > tuščias - tuščiá 'prázdný', /'kuřt-&-i-as/ > kuřčias - kurčiä 'hluchý'; všechny zmíněné kmeny jsou 2B) a neproduktivní odvozeniny (gúl-i 'leží', gúl-a 'uléhá' -* /'guí-&-st-&-i-as/ > guísčias - gulsčiá (2B) 'ležatý, vodorovný', stät-o 'staví, vztyčuje' -* /'stät-&-i-as/ > stäčias - stačia (2B) 'stojící, vzpřímený', klúp-o 'padl na kolena, klesl do kolen' -> /'klůp-&-st-&-i-as/ > klúpsčias - klúpsčiä (2A) 'klečící, v pokleku').7 Přesto je početně velmi bohatý. To zajišťují superlativy, jež se pro všechna adjektiva odvozují jednotně sufixem -i-áus-i-as, -a, cf. gěr-as 'dobrý' -» ger-\-áus-\-as 'nejlepší'. Všechny superlativy jsou prosodické charakteristiky 1 A. Naopak základní slova a neproduktivní odvozeniny nesou rys 2, nejčastěji v podobě 2B. Diskuse I (interpretační). V oddíle 3.2 předchozí kapitoly jsme rozebírali, podle čeho rozhodnout, zda substantivum zakončené na -jas přiřadíme k deklinačnímu typu I.a coby kmen samohláskový, či k typu I coby kmen zakončený na souhlásku /j/. Opírali jsme se přitom o drobné asymetrie mezi oběma typy. Adjektívní typy P a I.a" jsou dokonale paralelní, bez jakékoliv odchylky. Za tohoto stavu lze naújas opravdu interpretovat i jako /'naú-&-i-as/ (I.a") i jako /'naúj-&-as/ (P) a ani v dílčím paradigmatu fem neprokážeme rozdíl mezi IV a IV.a. Již ve 3.2 jsme upozorňovali, že zařadíme-li fem naujá jako samohláskový kmen 0 palatalizované deklinaci, musíme v okrajových, vlastně teoretických pádech N//A.du počítat s epenthetickým 1)1. Pro masc teď musíme dodat, že zařazení k La™ si žádá epenthetické-ho /j/ i ve tvarech velmi živých, sc. N&D.pl masc /'naú-&-i0b/ > /naú-'j-i/, /'nau-&--íems00/ > /naú-'j-iems/. I za tuto cenu je přiřazení k I.a™ - IV.a logicky možné a rozhodnout se pro ně můžeme (tím spíš, že nějaké rozhodnutí v našem výkladu přijmout musíme) 1 třeba s ohledem na vněsystémové indoevropské souvislosti. Jaký to bude mít dopad na interpretaci podobných slov? U adjektiva sraújas 'tekoucí silným proudem' (jeho kořen SRAU- lze zapojit do IE souvislostí stejně širokých, jako tomu je u kořene NAU-) lze na základě srovnání sraú-j-as :: srau-n-ús "idem" (sraújas je okrajová varianta), vyčlenit segment -j- jako epenthetické rozšíření kmene, cf. srov-é 'proud' (II/4.1.2, II/4.2.1); epenthetické -j-se vyskytuje stejně soustavně jako epenthetické -n- a můžeme je tedy pokládat za součást kmene. Adjektivum abúojas 'zlý, útočný' nemá IE souvislosti a uvnitř systému je lze srovnávat jedině s jeho vlastním slovesným derivátem abuojéja 'stává se zlým, útočným', kde vidíme sufix -ě- přidaný za segment abuoj-, v němž můžeme vidět jak celý a dále již nedělitelný výchozí kmen, tak kmen abuo- rozšířený o epenthetické -j-, cf. tre-j-l 'troje' -> tre-j-e-j-a 'ztrojnásobuje'. Vedle dosud uvedených tří adjektiv na -jas lze v litevštině pomocí AtgDLKŽ doložit ještě tyto deriváty slovesné: pa-šlýj-a pa-šľij-opa-šlý-ti 'naklání se' -» pä-šlij- výchozí, primitivní kmeny, protože označují «základní» barevné pojmy. Jejich prosodická charakteristika je tak dvojí: 1A jako u odvozených a 2A jako u neodvozených slov. 7 Pomocí AtgDLKŽ jsem našel celkem 49 položek, u mnohých lze rozpoznat, že jsou odvozené, a to kmenotvorným rozšířením -(k)-(st)-i-as, nyní již neproduktivním (cf. DLKG §§ 607, 656). 292 Nomen Liber III -as 'nakloněný' (s okrajovou variantoupašlijús téhož významu) a dále ät-šlij-as 'šikmý', su-síe-j-a su-síe-j-o su-síe-ti '(logicky) souvisí' -> ät-si-j-as 'odtažitý, abstraktní' (okrajová varianta k atsajus téhož významu), věj-a vlj-o vý-ti 'smotává' -* f--vij-as 'svinutý, zkroucený, točitý' (nepříznakový tvar).8 Výchozí slovesa vij-o a -šlij-o (pouze s prefixem) se vyznačují disociací kořenového íil na /i-j/, čímž vzniká y-kmen (II/2.3.1), sloveso síe-j-o užívá epenthetického -j-. Kmenově-deklinační zařazení naújas i všech ostatních adjektiv na -jas (jež jsou vesměs málo frekventované, některé navíc představují jen vedlejší alomorfy svých lexémů) tedy záleží na tom, jak se postavíme k segmentu -j- na rozhraní kmene a koncovky. Při konjugaci jej soustavně vykládáme jako přídatný prvek, který v celém formálním paradigmatu rozšiřuje voka-licky zakončený kmen (II/2.3.1), při deklinaci jej ve většině (a někdy i v celku) formálního paradigmatu můžeme vykládat jako výsledek konsonantizace palatalizačního prvku mezi voka-lickou finálou kmene a vokalickou basí koncovky, před některými koncovkami však v takovém případě musíme argumentovat ještě dodatečnou epenthesí (cf. Tnfrä 5.2.2 diskuse II). 4.3.3 Typ I.b™ - V je v jistém ohledu zcela neproduktivní. Ze základních, morfologicky nemotivovaných slov zná pouze ďidel-is (2A) 'velký' s archaickou variantou dld-is (2B), dešin--ýs (2A) 'pravý' a kair-ýs (2B) 'levý'.9 Přesto i on je početně velmi bohatý, a to jedině díky komparatívům obou druhů, odvozovaným sufixy -ěs-n-is, -é a -ěl-ěs-n-is, -é, cf. gěr-as 'dobrý' -» ger-ěs-n-is 'lepší', ger-ěl-ěs-n-is 'o trochu lepší'.10 Obojí komparatívy jsou prosodické charakteristiky 2B. Adjektívní typ I.b" - V se vyznačuje prosodickou zvláštností koncovek N.sg. Jemu příslušné kmeny jsou bez výjimky prosodické charakteristiky 2, leč pouze slova dešin-ýs - dešin-é a kair-ys - kair-ě mají prízvuk na koncovce, zatímco ďid-el-is/ldíd-is - did-el--é/ldid-é stejně jako všechny komparatívy (cf. ger-ěs-n-is //ger-ěl-ěs-n-is - ger-ěs-n-éllger-ěl--ěs-n-é) mají prízvuk na kmenu. Vykládáme to tak, že adjektívní typ I.b™ uplatňuje v N.sg masc koncovku -ís*0, čímž se vzdaluje substantívnímu typu I.b o koncovce -ís00. V celém typu se vyskytují toliko dvě výjimky, dešin-ýs a kair-ýs, jejichž koncovky musíme interpretovat jako -Is00 podle substantívnflio typu. V N.sg fem má koncovka -é vždy stejné prosodické rysy jako koncovka maskulína: pro dešin-é a kair-ě je -é00, všude jinde pak -é*z. Co bylo řečeno o N.sg, platí i pro V.sg. Dílčí typ I.b™ předpokládá, že ve funkci (morfému) V.sg vystupuje koncovka (morf) N.sg. Nominatívní koncovka si i ve vokatívní funkci uchovává svou prosodickou charakteristiku, cf. N.sg masc d\del-is^0 lok-ýs00 ' veliký medvěd ' -» V.sg masc ďidel-is*0 lok-ý00; analogicky pak uvnitř typu V máme N.sg fem didel-é*0 lók-é00 ' veliká medvědice ' -» V.sg fem didel-é*0 lók-e*0. O stabilitě prosodické charakteristiky svědčí skutečnost, že pokud adjektivum v důsledku kontaminace (dílčího) typu I.b" typem I.b7 použije ve vokatívní funkci speci- 8 Předponové sloveso i-vej-a i-vij-o i-vý-ti, které bychom zde potřebovali jako pravý zdroj morfologické motivace, znamená dnes jedině 've-hnal, na-hnal (stádo do ohrady)' a význam 'za-vinul, o-vi-nuľ se pojí s i-vy-n-ió-j-a i-vy-n-ió-j-o i-vy-n-ió-ti, nicméně nepředponové věj-a vij-o vý-ti vedle hlavního významu 'žene (dobytek na pastvu), vyhnal (syna z domu)' nese též vedlejší 'splétá (pták hnízdo, dívka věnec, sedlák bič)', což je etymologicky příbuzné s českým vije vil víti. 9 Jiné příklady jsem nenašel ani v gramatikách, ani pomocí AtgDLKŽ. 10 Je zvláštností těchto sufixů, že se jejich /ě/ pod přízvukem nedlouzí, cf. 1/3.2.2. Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 293 fické substantívni koncovky, pak i tato koncovka se prosodicky připodobňuje koncovce nominatívní, cf. N.sg masc didel-is*10 lok-ýs00 'veliký medvěd' -» V.sg masc ďid-el-i110 lok-ý0 0. Ke kontaminačnímu užití substantívni koncovky dochází i u dílčího typu V,cf. N.sg fem didel-ě*0 lók-ě00 -» V.sg femdidel-e^0 lók-e*0, zdevšako přenosu prosodického rysu \ 0 hovořit nelze, protože ve výchozím schématu V má již sama substantívni koncovka podobu -eX0. Na druhé straně pak prosodické «výjimky» dešin--ýs - dešin-ě a kair-ýs - kair-é užívají při kontaminaci substantívních koncovek se substantívními prosodickými charakteristikami -P0 a V 0, sc. dešiný - děšin-e, kair--ý - kaír-e.n Prosodické charakteristiky podané v této části 4.3.3 odpovídají stavu popsanému v DLKG. Senn (1929: 83), což je nejen učebnice, ale též gramatika s normativními ambicemi, zahrnuje do našeho typu I.b" - V i adjektívní deriváty s předponou apý- (cf. sěn-as 'starý' -> apý--sen-is 'postarší'), jejichž kmeny mají charakterstiku 1A. Tato kodifikace se neprosadila, nyní se adjektiva odvozená předponou apý- řadí k typu I.bY - V (cf. 4.3.5 diskuse II). Otrebski (1956: §§285-294) předvádí komparatívy obou druhů coby kmeny o dvojí prosodické charakteristice, 1B a 2B, jež nicméně v obou případech mají v N.sg prízvuk na kmenu. To se shoduje s naším výkladem, že příslušné koncovky masc i fem nesou prosodické rysy \ 0. Jablonskis (1922) nám v této otázce žádnou informaci neposkytne. Jeho gramatika prízvuky vyznačuje, ale ne ve všech výskytech (jakoby pouze v případech sporných, nejistých). Tvary N.sg adjektiv našeho typu I.b™ - V v jeho knize přízvukem opatřeny nejsou. 4.3.4 Typl.bp - V vyložíme v části spolu s typem I.bY - V jako jistou jeho variantu. 4.3.5 Typy I.bp - V a I.bY - V jsou produktivní, obsahujíce všechna adjektiva složená i mnoho adjektiv odvozených, jedno již, zda prefixy nebo (slabičnými) sufixy.12 Neprefigova-né a zároveň nesufigované odvozeniny jsou zde zcela okrajové;13 neodvozená, morfologicky nemotivovaná adjektiva se nevyskytují vůbec. Z hlediska lexikální sémantiky můžeme slova skloňovaná podle typů I.bp - V a I.bY - V charakterizovat jako adjektíva s příznakem "(nějakým způsobem) takový, jaký je výchozí pojem nebo soubor pojmů". Uvážíme-li, že typ I.ba - V obsahuje pouze tři prvotní, morfologicky nemotivovaná adjektiva, vidíme, že celá škála paradigmat I.ba"p"7 - V je vyhrazena pro adjektiva 11 Celá poznámka o kontaminaci se týká úsu, nikoliv systému. Jejím smyslem je upozornit na to, že empiricky lze potkat něco, co systém, zde soustava paradigmatických typů nepopisuje, a zároveň zdůraznit, že i když úsus oproti systému změní fonématickou stavbu koncovek, ve shodě s ním může držet jejich stavbu prosodickou. 12 Prefix mají v litevštině bud' adjektiva odvozená od jiných adjektiv, a ta potom patří k typu I.b13// I.bY — V, nebo adjektiva odvozená jako kompositum předpony a substantiva či slovesa. Ta druhá jsou povětšinou typu IP — IV.b, někdy též Ia — IV. Sufix - s výjimkou stupňování (cf. 4.3.2-3) a jednoho zvláštního případu (4.3.8) - vede na typ V — IV nebo právě I.b7 — V. Za sufixy v této práci považujeme jen morfy slabičné. Neslabičné derivační morfy nazýváme kmenovým rozšířením. 13 Pomocí AtgDLKŽ jsem našel pouze dva druhotvary vytvořené konversí: väsar-a (1A) 'léto' -» vasär-is (1B I.bY) 'letní', vedle vasar-ín-is (1B I.bY) "idem"; vakar-aí(2A) 'západ' -* vakär-is (1B I.b7) 'západní', vedle vakar-ln-is (1B I.b7) "idem". DLKG (§ 653) zmiňuje (pouze v N) asi 15 dalších příkladů, jež v DLKŽ buď vůbec chybí, nebo jsou v něm zachyceny jako substantiva, byť i v at-ributívnímpostavení, cf. jaún-isbroliukas (DLKŽ) 'nejmladší bratříček', dosl. "mladíčekbratříček", zatímco DLKG cituje jaún-is brólis jako výraz s atributem adjektívním. 294 Nomen Liber III druhotná, morfologicky motivovaná. Právě v této souvislosti nabývá u paradigmat I.b^ - V na významu sémantická charakteristika "(nějakým způsobem) takový, jaký je výchozí pojem nebo soubor pojmů", kterou odlišujeme od vágního "vztahu k jistému pojmu", jejž lze přiřknout každému morfologicky odvozenému adjektivu. Charakteristiku "(nějakým způsobem) takový, jaký je jistý pojem nebo soubor pojmů" zároveň odlišujeme od charakteristiky "intensitou výchozí vlastnosti (o trochu) přesahující jiné", jež je specifická pro komparatívy, skloňované podle typu I.ba - V. Kmeny, jež se podle typů I.bp - V a I.bY - V skloňují, jsou prakticky všechny o prosodické charakteristice 1 (1A i 1B). To má za následek, že v kategoriích N&V.sg masc se koncovky -ls00 a -T00 vyskytují téměř výlučně v podobě s krátkým vokálem, tedy -is, -i. S charakteristikou 2 se mi pomocí AtgDLKŽ podařilo najít jen komposita pirm(a)dělys - pirm(a)dělě (2A) 'zrozený z prvního vrhu',14 vabzdžialesýs - vabzdiialesé (2A) 'živící se hmyzem'.15 Kromě nich jsou charakteristiky 2A některá druhotná adjektiva odvozená prefixem pa-, e.g. aštr-ús -> paaštrys 'jakž takž ostrý', áukštas -»paaukštys 'i dost vysoký'.16 Tyto ojedinělé příklady mají velkou teoretickou hodnotu v tom, že umožňují upřesnit prosodickou charakteristiku koncovek N&V.sg masc. Kdybychom totiž disponovali pouze adjektivy charakteristiky 1 (1A i 1B), nemohli bychom rozhodnout, zda koncovky mají charakteristiku 00 nebo \\ 0.17 Formální rozlišení N.sg a V.sg u typu I.bY - V (e.g. N.sg masc mélynäk-is beměl--is :: mělynak-i berněl-i V.sg masc 'modrooký mládenče', N.sg fem mélynäk-é mergáit--é :: mélynak-e mergáit-e V.sg fem 'modrooká dívenko') ovlivňuje úsus u typu I.bp - V, takže ve funkci V.sg lze doložit jak užívání koncovek nominatívních (ve shodě s ostatními druhotnými adjektívními typy), tak vokatívních (ve shodě s primárními typy substantívními). Formální rozlišení a sémantická charakteristika I. Typy I.bp - V a I.bY - V se od sebe výrazněji liší pouze v maskulinní složce. Ve fem se rozdíl mezi nimi projevuje jedině v kategorii V.sg, tedy právě v té, kde úsus způsobuje kontaminaci systémových paradigmat. Tradiční gramatiky litevštiny s dílčím typem I.bp vůbec nepracují. Uznávají toliko dílčí typ I.bY a poznamenávají, že jistá adjektiva podle něho skloňovaná mohou mít v D.pl masc koncovku -iems00 místo -\-ams00 (cf. DLKG §553). V našem pojetí však právě to je rozlišující znak deklinačních typů (cf. 4.1.2). 14 Lexikání sémantika postihuje jen obecnou souvislost s prvním vrhem či porodem, takže fem pirm(a)délě označuje též - a v textových výskytech mnohem častěji - matku prvorodičku. Prohlásit tento kmen za kompositum můžeme pouze s jistou licencí. První kmenová složka je sice jasná, plrm--as 'první', druhá nikoliv. Ta se vykládá až z indoevropského kořene ctě- "saje" (kojenec mléko), cf. lat. fě-l-ó 'cucám', fě-min-a 'žena', fě-cund-us 'plodný, úrodný', řec. 9ř]a0ai 'sáť (homérsky infinitiv), Ti-9r|-v-r| 'kojná', On-A-n 'prsní bradavka', Qř\-X-vc, 'ženský, samicí'. V baltském kontextu lze s IE kořenem dhě- spojit dva výrazy vnitřně nemotivované a zároveň kmenotvorně paralelní, lot. d§-l-s 'syn' (posunem od "kojenec"), lit. dě-l-ě 'pijavice' (saje krev). 15 Užívá se o ptácích. První složkou je kmen substantiva vabzdž-iaí 'hmyz', druhou kmen slovesa lesa lěsě lěsti 'zobe'. Analogicky se tvoří vabzdžiaědis (1B) od slovesa eda e'dě esti 'žere'. To se užívá o savcích; jako by vedle "hmyzožravý" bylo ještě "hmyzozobý". 16 AtgDLKŽ je neuvádí, protože DLKŽ vůbec nezaznamenáva modifikaci míry ani stupeň adjektiva, a to ani v samostatných heslech ani v hnízdech výchozích adjektiv. Deriváty dokládá jen LKŽ I. 17 Rysy 00 (a nikoliv l| 0) pak u obou koncovek potvrzují poměrně hojná komposita morfosyntakticky řazená jako přechylovaná substantiva, e.g. žemdirbys — zemdirbě 'zemědělec'. Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 295 Že analogická záměna -iem00 místo -i-am00 platí i v D&I.du masc, má hodnotu čistě teoretickou: pravděpodobnost jevového pozorování je mizivá; nicméně jediné, co v této práci děláme, jsou právě teoretické výklady (intelektuální konstrukty), takže i s duálovými odchylkami pracujeme. Oba dílčí typy rozlišujeme proto, že (i) typ P má pro svou distribuci nesubstantívních koncovek systémovou oporu v typech IIP a IIIP a (ii) používání «odchylné» koncovky -iems00 místo -i-ams00 (odchylné z hlediska I.bY) lze korelovat se sémantickou strukturou slovního kmene. • Podle (dílčího) typu I.bY se skloňují 1° všechna sekundární adjektiva odvozená od jiných výchozích slov než od adjektiv. Jde povětšinou o desubstantíva, cf. gelei-is 'železo' -» gelei-in-is (viíkas) 'železný (vlk)'. Dále pak 2° adjektiva složená o druhé složce neadjek-tívní. Ta je nejčastěji substantívni, cf. bált-as 'bílý' -&- kákl-as 'krk' -> (žirgělis mano) balt-a-käkl-is '(koníček můj) bělokrký', nebo slovesná, cf. vabzdi-iai 'hmyz' -&- ed-a 'žere' -» vabzdž-ia-éd-is (žinduôlis) 'hmyzožravý (savec)'. Svým slovním základem jsou adjektiva typu I.bY blízká atributívně užitým substantivům, jakoby 'vlk železňák', 'můj koníček bělokrček', 'savec hmyzožravec'. Jako jediná z adjektiv mají zvláštní koncovku pro V.sg, a to koncovku vypůjčenou z primárního paradigmatu substantívního, cf. geležini vilke 'železný vlku', iirgěli mano baltakakli 'koníčku můj bělokrčku', vabzdžiaédi žinduóli 'hmyzožravý savče'. • K (dílčímu) typu I.bp patří adjektiva 1° odvozená od adjektiv a 2° složená o druhé složce adjektívní, cf. tams-ús 'temný' -&- žäl-ias 'zelený' -»tams-žal-és (äkys) 'tmavozelené oči'. Adjektívní kmen druhé složky motivuje užití nesubstantívních koncovek. Prostor pro takové užití je přitom pouze v kategorii D.pl masc (teoreticky též D&I.du masc), ne však už v N.pl masc, kde ikonická nesubstantívní koncovka -i0l° je prostředkem specifikace, cf. 4.2.4. Adjektívní kmen motivuje též užívání koncovek N.sg v kategorii V.sg, což je další odchylka typu I.bp - V od I.bY - V a jediná, jež se projevuje nejen v masc, ale též ve fem. • Adjektiva obou typů se mohou snadno substantivizovat, přičemž ve všech pádech přibírají substantívni koncovky výchozích paradigmat I.b a V, e.g. mišk-as I ies' -> mišk-in-is I.bY 'lesní' -* mišk-in-is I.b 'lesní duch', též 'partyzán' (v protibolševickém odboji), což vede na protiklad D.sg masc miškiniam 'lesnímu' (I.bY) vs. miškiniui 'partyzánovi' (I.b); raudón-a 'červená' -&- marg-á 'strakatá' -> raudon-mařg-ě (kárvé) 'červenostrakatá (kráva)' -> raudon-mařg-ě 'červenostračka', což může být vlastní jméno konkrétní krávy se sub-stantívním vokatívem Raudonmařge 'Červenostračko', kterážto vokatívní koncovka se uplatňuje i v adjektívním postavení raudonmařge (kárve) 'červenostrakatá (krávo)'.18 • Bez zařazení zatím ponecháváme nesložená adjektiva odvozená prefixem nebo sufixem od jiných adjektiv, cf. jáun-as 'mladý' -»jaun-út-is 'mladičký', apý-jaun-is 'ještě docela/ moc mladý'.19 Vyjádříme se k nim po následující diskusi. 18 Čeština zdaleka nedokáže reprodukovat morfologické derivační možnosti litevštiny. Afektívní vlastní jména jako 'Červenostračka' či 'Modroočko', použitelná pouze v intimní sféře, nikoliv coby neutrální označení, představují hranice českých možností. Kde litevština derivuje, obecná čeština spontánně substantivizuje syntagmata, cf. ilgakäsé (N.sg fem) 'ta s těma dlouhejma copama', mélynäki (V.sg masc) 'hej, ty modrovokej'. 19 Vztah alternativ "poněkud" a "příliš", jež obě jsou ve významu přítomny, vyložíme v 5.1.5.2. 296 Nomen Liber III Diskuse II (empirická). Řekli jsme již, že litevské gramatiky s typem I.bp - V nepracují. My sami jsme typ I.bp - V zavedli z důvodů vnitřně teoretických. Jistě chceme, aby naše teorie byla «empirická», sc. v dobré shodě s pozorovatelnými jevy, nicméně může se stát, že lingvista musí volit, zda dá přednost «empirii» nebo «teorii». K tomu právě teď došlo a my se musíme - v pojmech Hjelmslevových - rozhodnout mezi tím, co je v našem popisu jazyka systém a co úsus. Do systému patří všechny paradigmatické typy, jež jsme apodiktic-ky předkládali (i s formální a sémantickou charakteristikou lexémů, jež se s nimi pojí), k úsu řadíme všechny pozorovatelné výskyty, tedy jak ty, jež systému odpovídají, tak ty, jež mu neodpovídají. Již jsme v tomto oddíle 4.3 několikrát konstatovali, že úsus kolísá (šlo o užívání koncovek v kategorii V.sg). Stejně snadno můžeme konstatovat, že kolísá úsus v užívání koncovek D.pl masc. Máme-li volit mezi systémem (teorií) a úsem (empirií), volíme bez zaváhání první stranu (systém, teorii), která jediná je uchopitelná (i opravitelná), zatímco výskytu jazykových výrazů se nikdy plně nezavděčíme. Uvědomme si, že obrovský prostor litevského jazyka jsme si hned ze začátku omezili na litevštinu spisovnou, útvar mimořádně umělý, jenž sám je výsledkem trvalých pokusů o -ne-li systémovou, pak alespoň systémově motivovanou - reglementaci. I tak musíme konstatovat, že ani spisovný jazyk nelze postihnout jako jediný a úplný systém. • DLKG (§553) hovoří o alternativním užívání adjektívní koncovky D.pl masc u složených adjektiv, jejichž druhá složka je původem adjektivum, a uvádí jediný příklad pús-žal--iems 'polosyrovým'; ve slovotvorné části přidává DLKG (§§690-691) mnoho dalších složenin o druhé složce adjektívní, všechny však pouze v nominativu. Paulauskiené (1994: 202-208) alternativy vůbec nezmiňuje. • Logika našeho výkladu by žádala, aby k typu I.bp - V patřila též druhotná adjektiva prefigovaná podle vzoru apý-sen-is 'postarší' (*- sěn-as 'starý'). Motivuje to i skutečnost, že tato prefigovaná adjektiva nepřecházejí do syntaktických rolí substantiva a mají k sobě ho-mologické deriváty jiných deklinačních typů, kde všude se nesubstantívní koncovka D.pl masc uplatňuje, cf. aštr-ús 'ostrý' -»pa-aštr-ús 'ještě docela ostrý', pa-aštr-íems. DLKG nicméně - alespoň pro spisovný jazyk, jejž jediný popisuje - řadí vzor apýsenis k typu I.bY -V. Nápadné je, že Senn (1929: 82-83, Lek. 14 §§8-10) uvádí týž vzor apýsenis jako případ našeho typu I.ba, sc. N.pl masc apýseni, D.pl masc apýseniems, poznamenávaje (p.100, Lek. 17 §5), že tento vzor se může skloňovat i podle typu I.by (vokatívy Senn ve svých vzorech adjektívní deklinace vůbec neuvádí). Ve své pozdější práci Senn (1966: §194) vzor apýsenis nemá a deriváty s apý- zmiňuje u deklinace odpovídající našemu typu I.bY - V. K tomuto typu pak zcela jednoznačně řadí vzor apýsenis už Ambraška et Žiugžda (1936: §68). • Zde uvažme, že typ I.bp se nachází uprostřed rozpětí I.b" - I.bY. Jablonskis (1922: §§55-56) řadí vzor apýsenis k typu I.bY (v našem pojmosloví), aniž připouští alternativy s nesubstantívní koncovkou D.pl masc; naopak celému našemu typu I.bY přiznává alternativně i substantívni koncovky v D&L.sg masc, což znamená přechod od I.bY k I.b. Jaunius (1906: 78-81) jde ještě dál než Jablonskis a postuluje pro masc pouze dva adjektívní typy, jež vycházejí z I.b, a sice I.b01 (vzor gerěsnis) a I.b (vzor medinis), tedy typ s maximálním výskytem nesubstantívních koncovek a typ vůbec bez výskytu takových koncovek. Rozdělení do typů nevysvětluje, jiné příklady než své dva vzory neuvádí. Bylo by zajímavé vědět, jak Jaunius skloňoval adjektivum apýsenis. Formální rozlišení a sémantická charakteristika II. Vraťme se nyní k druhotným adjektivům nesloženým, odvozeným prefixem nebo sufixem od jiných adjektiv. Jde o případy modifikace míry a intensity adjektiva, tedy o slovotvorný proces velmi blízký stupňování. Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 297 • U deadjektívních adjektiv prefigovaných (vzor jáunas -> apýjaunis) je nesubstantívní koncovka D.pl masc -iems00 doložena nejen jako historický tvar, ale i jako historický pokus standardizační (cf. supra Senn 1929). Současný spisovný standard ji odmítl, čímž se se přizpůsobil soudobému úsu, kladoucímu -i-ams00. • U deadjektívních adjektiv sufigovaných (vzor jáunas -> jaunútis) jsem se s nesubstantívní koncovkou D.pl masc -iems00 nesetkal. Dávám to do souvislosti se sémantikou: dotyčná adjektiva jsou vesměs afektíva označující především lidské (či alespoň živé) bytosti a snadno se substantivizují, cf. mäi-as 'malý' -» maž-út-isllmaž-ut-él-is (I.bY) (paukštělis) 'maličký//malilinkatý (ptáček)' vs. (músu) mai-út-isllmaž-ut-ěl-is (I.b) '(náš) maličký//malilinkatý', sc. 'naše děťátko', což je sbližuje s typem I.b a od typu I.bp spíše oddaluje. Diskuse III (metodologická). Typy I.bp - V a I.bY - V jsme společně charakterizovali sémantickým rysem "(nějakým způsobem) takový, jaký je výchozí pojem nebo soubor pojmů". Zdůraznili jsme, že jim příslušná adjektiva se snadno mění na substantiva a vlastní polaritu mezi oběma typy jsme popisovali jako otázku, zda převažuje motivace substantívni (I.bY -V) nebo adjektívní (I.bp - V). Přitom jsme tvrdili, že prostor pro manifestaci substantívni a nesubstantívní deklinace se naskýtá v kategorii D.pl masc, nikoliv však N.pl masc. V čem spočívá výjimečnost, specifická koncovky -i0 b, jíž se - právě v kategorii N.pl masc -od obou zde rozebíraných typů odlišuje typ I.b" - V? Tuto koncovku mají tři základní adjektiva a jinak právě komparatívy, tedy adjektiva odvozená. Abychom udrželi konsistenci výkladu, musíme komparatívy {ci.jáun-as 'mladý' -> jaun-ěs-nis 'mladší', jaun-él-ěs-nis 'o trochu mladší') sémanticky odlišit od jiných odvozených adjektiv, zvláště pak od adjektiv deadjektívních (cf. jáun-as 'mladý' -> jaun-út-is 'mladičký', apý-jaun-is 'ještě docela/hodně mladý'). Oproti obecné charakteristice "(nějakým způsobem) takový, jaký je výchozí pojem nebo soubor pojmů", jež pracuje s referencí, jsme proto pro komparatívy hned na počátku části 4.3.5 zavedli charakteristiku pracující s intensitou: "intensitou výchozí vlastnosti (o trochu) přesahující jiné". Čtenáři, který se cítí oklamán, že mu zde sémantika nabízí peťítiônem principu, jeho pocit nedokážu rozmluvit: sémantika už je taková a sotva bude lepší. 4.3.6 Typ IF - IV.b je početný a produktivní. Domácí litevské odvozeniny lze charakterizovat sémantickým rysem "intensivní výskyt vlastnosti, jež souvisí s výchozím pojmem", cf. kalb-a 'mluví' -*kalb2S-us 'řečný, upovídaný', jaúčia < /'jaút-i-a/ 'cítí, vnímá' -*jautr2B--iis 'citlivý, vnímavý'. Nápadné je, že deriváty tohoto typu vznikají konversí, případně doplněnou o neslabičné kmenotvorné rozšíření, cf. ed-a 'žere' -» ěd^-ús 'sžíravý' et éd-rm-ús 'žravý', leč žádný produktivní slabičný sufix k tomuto typu nevede. Podle typu IIP - IV.b se dále skloňují i přejaté kulturní evropeismy, právě pokud nepřibírají litevské slovotvorné sufixy, cf. lat. mor-al-is -> lit. moral-ús (2B, IIP) vs. moräl-in-is (1A, I.bY), lat. liber-al-is -» lit. liberal-ús (2B, IIP) vs. liberäl-isk-as (1A, F). Prosodicky se s typem IF - IV.b pojí kmeny o charakteristikách 2A a 2B; kmeny 1A ani 1B se zde vůbec nevyskytují.20 Je prosodickou zvláštností typu IF - IV.b, že se u něho hojně nalézají víceslabičné kmeny 2B. Takové se totiž mezi substantivy (až na několik místních jmen) ani u jiných typů adjektívních vůbec nevyskytují. Jde jednak o kmeny druhotně předponové, cf. nuo-bod-ús, 20 AtgDLKŽ uvádí pouze jedinou výjimku, regionalismus sinkus (2A, 1A), odpovídající celonárodnímu smúlkus (2A) 'drobný', jakožto (okrajové) adjektivum IF, jehož kmen je druhotně (!) typu 1A. 298 Nomen Liber III nuo-bôd-u (2B) 'nudný' <- bod-ús, bôd-u (2B) 'odporný', a složené, cf. aki-vaizd-ús, aki-valzd-u (2B) 'očividný' (*- ak-is 'oko' -&- vaľzd-as 'pohled, obraz'), jednak o kmeny morfologicky nezřetelné, cf. mandag-ús, mandäg-u (2B) 'zdvořilý',21 malon-ús, malôn-u (2B) 'milostivý, laskavý', a dále o kmeny kulturních evropeismů, cf. modern-ús, modeřn-u (2B) 'moderní', aktyv-ús, aktyv-u (2B) 'aktivní', racional-ús, racionäl-u (2B) 'racionální', jejichž případná vnitřní (latinsko-řecká) struktura je pro litevský systém irelevantní. Naopak zcela ojediněle se u typu IP - IV.b vyskytne víceslabičný - vždy kompositní - kmen 2A, který nese prízvuk na jiné než první slabice, e.g. to-lyg-ús to-lýg-ús 'rovnoměrný', at-žúl-ús at-žúl-us 'hrubý, odmítavý' (v celém okruhu nomen toto jinde nepotkáme, cf. 5.1.6). Koncovka N.sg je v tabulkách T 4.3/1,2 uvedena s dvojí prosodickou charakteristikou 00II \ 0. Typ IIP - IV.b tedy kolísá mezi dvěma prosodickými variantami koncovek. V tom se shoduje s typem I.b" - V. V případě IP - IV.b však nelze postupovat jako u typu právě připomenutého, kde jsme z prosodické «výjimky» \ 0 udělali «pravidlo» (cf. 4.3.3). Drtivá většina adjektiv dílčího typu IP koncovku N.sg masc přizvukuje: činí tak všechny kmeny 2B i většina kmenů 2A (e.g. rugšt-ús, rúgšt-u, růgšt-aús 'kyselý'). Zde všude - ve shodě s výchozím typem substantívním - klademe koncovku o prosodické charakteristice 0 0. Proč asi desítka kmenů typu 2A (a právě jenom jeho) koncovku N.sg masc nepřízvukuje (cf. lýg--us, lýg-u, lyg-aús 'rovný', áišk-us, áišk-u, aišk-aús 'jasný, srozumitelný', sót-us, sót-u, sot-aús 'sytý'), nevím;22 žádnou lexikálněsémantickou ani morfologickou motivaci pro takové chování nevidím.23 Hovorový úsus přizvukuje lyg-ús, aišk-ús, sot-ús, etc. V systémovém popisu spisovné normy musíme prostě konstatovat, že tyto lexikální jednotky volí z pro-sodických alternatív rys \ 0.24 Uvnitř dílčího typu IV.b pak feminína volí vždy stejný rys jakomaskulína, cf. N.sgfem rugšt-i0h {rugščióms < /'rugšt2A-&-i-óms00/)vs. lýg-r0 (lyg-i--óms00 2A), sót-i*0 {sočióms < I'sót2A-&-i-óms00/), áišk-i*0 (aišk-i-óms00 2A). Vše, co zde bylo řečeno o prosodickém chování koncovek N.sg, platí i pro jejich užití ve funkci V.sg. 21 Slovo mandagús je morfologicky zcela neprůhledné. Ve slově malonús lze vydělit «příponu» -on-, jež, byť již neproduktivní, v litevském lexiku dosud žije (cf. těv-as 'otec' -»tév-on-is (III) 'nejstarší v rodu, správce rodového majetku'; geít-o 'žloutl' -» gelt-ón-as (P) 'žlutý'), a zbude «kmen» mal-, jejž můžeme ablautově spojovat s mýl-i 'miluje', míel-as 'milý'; takový rozklad je myslitelný, leč není jej o co produktivního opřít. 22 DLKG (§§563) i Otrebski (1956: §236) uvádějí shodný výčet takovýchto adjektiv (omezíme se zde pouze na masc): áiškus 'jasný', ráiškus 'výrazný', váiskus 'průhledný', tánkus 'hustý', švánkus 'poctivý', véikus 'hbitý', sperus 'rychle ubíhající', sótus 'sytý', sódrus 'dobře se ujímající, dobře rostoucí', lýgus 'rovný', smúlkus 'drobný'. Všechna tato adjektiva jsou prosodicky typu 2A. 23 Nepřízvukovaná koncovka N.sg může být prosodickým druhotvarem. DLKŽ dokládá ráiškus i ráiškus, váiskus i váiskus, švánkus i švankils, véik-us i veik-ús; Otre_bski (1956: §236) uvádí vedle lýgus, smúlkus též lygús, smúlkus, kteréžto druhotvary DLKŽ nezná (může jít o regionální varianty). Proso-dická charakteristika koncovky se neuchovává při skládání kmenů, cf. tôl-is 'dálka' -&- lýg-us 'rovný' -» tolygus, tolýgús 'rovnoměrný' (stále však zůstává charakteristika 2A). 24 Otrebski (1956: §§239-243) vykládá, že adjektiva 2A byla původně 1A a teprve postupně měnila svou prosodickou charakteristiku, přičemž v kategorii N.SG ke změně nedošlo. Takový výklad není kompatibilní s naším popisným aparátem, kde kmen a koncovka mají každý svou vlastní prosodickou charakteristiku: může se jistě stát, že kmen svou charakteristiku změní (třeba právě z 1A na 2A), leč změní-li ji, změní ji vůbec, nikoliv pouze v některých pádech. Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektiva 299 Diskuse IV (teoretická). Dvojí prosodickou charakteristiku koncovek N.sg masc jsme pro dílčí typy I.b01 i IIP stanovovali tak, že jsme vzali charakteristiku příslušných koncovek v primární deklinaci substantívni (v obou případech 00) a přidali \\ 0, která se projevuje jen vůči některým lexikálním kmenům (povahy okrajově 2A i produktivně 2B pro I.b", výlučně 2A pro IIP). Pro I.b" víme, že rysy 0 b i t| b jsou vyloučeny, protože by se musely projevit vůči hojně zastoupeným kmenům 2B. Pro IIP lze sice tvrdit, že charakteristiku \ b vylučuje koncovkový přízvuk slova tolyg-ús (2A) a charakteristiku 0 b vylučuje kmenový přízvuk slova lýg-us (2A), nicméně to je pravda jen vůči formálním paradigmatům lexémů tolygús a lýgus. Víme-li, že s IIP se pojí výlučně kmeny 2A a 2B a že odchylky individuálních paradigmat jsou vázány výlučně na 2A, musíme uznat, že alternativa 0 b // \\ b by rozdílné přízvukové chování ve tvarech N//V.sg masc popsala stejně dobře: 0 b pro lexémy, jež přizvukují koncovku, li b pro ty, jež ponechávají přízvuk na kmenu. Klademe-li tedy v oněch koncovkách charakteristiku 00// \ 0, klademeji s vědomím, že (na rozdíl od I.ba) není jediná logicky možná. Rozhodli jsme se pro ni proto, že 1° nějakou volbu učinit musíme (koncovka je koncovkou, teprve až dostane prosodickou charakteristiku); 2° chceme podržet charakteristiku primární koncovky maskulinní (sc. 00); 3° chceme udržet shodu s případem I.b" (kombinace 00//0 b je sice empiricky vyloučena, ale kombinace 0 0//1| b by empiricky vyhovovala stejně jako 0 0/1lj 0: první položka pro lexémy přizvukující koncovku, druhá pro ty, které nechávají přízvuk na kmeni). U koncovky N//V.sg fem dílčího typu IV.b se ocitáme v situaci, kdy z právě vysvětlené motivace bod 1° jistě platí, leč bod 2° nefunguje. K typu IV.b totiž v primární deklinaci patří pouze dvě substantiva, obě o kmeni 2B, takže je jedině jasné, že koncovka -i nenese rysy \\ 0. Charakteristiku 0 b jsme koncovce N.sg substantívnflio typu IV.b dali proto, abychom vytvořili paralelismus s odpovídajícími koncovkami typů IV a IV.a (jež jsou empiricky rozhodnutelné j ednoznačně). Dvoj í charakteristika 0 b //1| 0, pro niž j sme se rozhodli u typu ad-jektívního, je pouze jednou z většího počtu logicky možných; v první položce drží strukturní paralelismus s naším výkladem deklinace substantívni, ve druhé pak s naším výkladem deklinace adjektívní. Vzhledem k tomu, že se podle podle typu IV.b skloňují výlučně adjektiva o kmenové charakteristice 2, koncovkové charakteristiky 00ll\ 0, 00ll\ b, či 0 b II \ b by empirii formálních paradigmat obsloužily stejně úspěšně: první jejich položka pro lexémy přizvukující koncovku, druhá pro ty, jež nechávají přízvuk na kmeni.25 Feminínum lexému páts -patl na předvedené diskusi nic nezmění. Diskuse V (interpretační). V návaznosti na Diskusi I (4.3.2) dodejme, že i u typu IIP -IV.b mohou vzniknout otázky, jak se dívat na kmen adjektiv zakončených na -jus - -ji, e.g. ló-j-a 'štěká' -> la-j-ús 'štěkavý'. Tentokráte nevybíráme ze dvou deklinačních typů, základního a palatalizovaného, jak tomu bylo v případě I™ - IV a I.a" - IV.a; pro fem máme pouze palatalizované dílčí paradigma IV.b, pro masc pak IIP obsahující koncovky jak základní, 25 V panchronním záběru lze volbu charakteristiky 0 b motivovat ještě jedním strukturním paralelismem: koncovky N.sg typů IV, IV.a a IV.b disponují zdlouženými alomorfy -o, -\-o a -i. První dva jsou dosud přítomné v kompositních zakončeních adjektiv (7.2), poslední nikoliv, protože kompositní typ IV.b byl nahrazen kompositním typem IV.a, leč máme bezpečné historické doklady na zakončení -i-ji (s rekonstruovanou akútovou intonací, sc. -l-ji), analogická k zakončením -ó-ji, -i-ó-ji (kde je akút jasně doložen). Právě akútový zdloužený alomorf krátké koncovky je (historickými zákony Les-kienovým a de Saussurovým, cf. II/3.1.6 Výklad) vázán na prosodický rys b. 300 Nomen Liber III tak palatalizované. Epenthetické -j- není nutné předpokládat ve všech pádových tvarech, v některých však ano (počínaje N.sg masc & fem). 4.3.7 Typ IIIP - IV.b pokrývá jediné slovo: adjektívní zájmenopáts - patl 'sám' (ve smyslu latinského 'ipse', nikoliv 'solus') o prosodické charakteristice 2B. Systémový význam typu IIIP - IV.b spočívá v tom, že se k němu - pravda, s jistou modifikací - přimykají všechna agentívní participia (cf. 8.1.2-3). Na tvaru N.sg masc je prosodicky nápadné, že kmenové /ä/ se v něm pod přízvukem nedlouzí, kdežto v jiných pádových tvarech ano, cf. N.sg pät-s vs. pät-i A.sg. Vysvětlujeme to tím, že vokalická base v koncovce -is zanikla a přízvuk, původně spočívající na koncovce, se teprve druhotně přesunul na kmen, jedinou slabiku, jež zbyla, aniž vyvolal účinek, jaký přízvuk, který dopadne na kmen v souladu s obecnými pravidly, vyvolává, cf. 1/3.2.2. Variantupat-ls s kmenovým /ä/ krátkým podle pravidel dokládá LKŽ (IX:621). Připomeňme v této souvislosti, co jsme v oddíle 3.5 (n.23) říkali o viěš-pat-s s variantou vieš-pat-is. 4.3.8 Jako poslední jsme postulovali adjektívní deklinační typ I - V. Vybírají si jej jedině druhotná adjektíva s intensifikačním sufixem -($-uk-as (cf. DLKG §§566, 576). Ten pojmenovává osoby a živé bytosti, které se od ostatních jedinců svého rodu liší právě intensivním výskytem vlastnosti základního slova, cf. bált-as 'bílý' -»• balt-úk-as 'bělásek' (motýl), júod--as 'černý' -»juod-úk-as 'černoch' (označuje jak lidskou rasu, tak velmi snědého člověka nebo i nápadně černé zvíře), výr-as 'muž, chlap' -» vyr-úk-as 'statný muž, pořádnej chlap'. Všechny takové deriváty mají prosodickou charakteristiku 1B. Výchozí slovo může být jakéhokoliv druhu, cf. múš-ti-s 'prát se' -* muš-t-úk-as 'rváč'', /'pet-i-ai/ > peč-iaí 'ramena' -> /pe't-i-úk-as/ > pečiúkas 'ramenáč'.26 Výsledné jméno je primárně substantivum. Jako takové tvoří femininní protějšek konversí k typu V, což nás opravňuje hovořit o párovém, rodově specifikovatelném sufixu -{j)-uk-as, -é.21 Substantívni deriváty utvořené sufixem -(i)-uk-as, -é se dají používat též atributívně. V této roli pak právě díky své rodové párovosti naplňují definici adjektíva, cf. mäz-as 'malý' -> músu maziúkas I mažiúké 'náš maličký / naše maličká' (Svbst) et mažiukas vaikělis I 26 Výraz pečiúkas je nápadný tím, že v derivačním sufixu uplatňuje foném /ú/, nikoliv lul. Tuto změnu dokládá též derivát žäl-i-as 'svěží, zelený, syrový' -» žal-i-úk-as 'statný chasník' ("mladý muž v rozkvětu sil", v žádném případě ne *"zelenáč"), jenž ostatně s prvým tvoří sémantický topos, cf. Musu vyrai tai žaliukai, smagús, šaunus ir pečiúkai 'Naši chlapci jsou statní junáci, veselí, pohlední a pěkně urostlí' (LKŽ IX:732, kde citováno jako folkloristický sběr). Jinak se mi alomorf -{[}-úk-as pomocí AtgDLKŽ podařilo doložit jedině u kój-os 'nohy' -* kojúkai 'chůdy' (pořádné, ba přehnaně velké nohy), val-iá 'volnost, vůle' -» valiuk-as, -ě 'flákač, povaleč' (dítě, kterému dávali přílišnou volnost, a ono teď není zvyklé pracovat), kde první derivát (kojúkai) je čistě substantívni a pouze druhý (valiúk-as) funguje též jako adjektivum v syntaktické roli shodného přívlastku. Alomorfní sufix -(ý-úk-as uchovává prosodickou charakteristiku 1B: kmenový přízvuk spočívá na slabice o vrcholu -(i)ůjk- (analogicky k sufixu -(i)ujk-) a taje intonována cirkumflexově. 27 Míra uplatnění jednotlivých rodů je záležitostí jazykového úsu, nikoliv systému: pro fem *vyr-uk-é bychom těžko vymýšleli designát (nicméně jde to); název baltukas 'bělásek' je masc proto, že téhož rodu je nadřazený pojem drugys 'motýľ, leč nic nebrání tomu, aby litevská kočka (katě, fem) byla baltuké, juodúké, muštuké, případně též pečiúké (stačí jen vyšlechtit kočku buldoka). Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 301 maiiúké mergýtě 'maličké děťátko / maličká holčička' (Adj). Substantívni původ vysvětluje, proč se i v adjektívním užití uchovává substantívni flexe a substantívni přechylování. Frekvenci a produktivitu tohoto adjektívního vzoru je těžké zjistit. AtgDLKŽ uvádí na sto substantiv (povětšinou rodově spárovaných), adjektivum však jediné: to proto, že DLKZ nepokládá příslušná adjektiva za samostatné jednotky a nezaznamenáva je; AtgDLKŽ tak umožňuje najít pouze akl-ut-úk-as, -é '(ještě) úplně slepý' (o mláďatech), neboť toto adjektivum je od výchozího äkl-as odvozeno nepřímo dvojitým sufixem -ut-uk-. LKŽ adjektiva na -(i)--uk sice uvádí, žel nedisponujeme účinným vyhledávacím nástrojem. I tak ale díky LKŽ můžeme předvést substantívni koncovky v exponovaných pádech, cf. šitiě katukai dar aklutúkai (N.pl masc) ' ta koťátka jsou ještě úplně slepá ' (I: 79), šitiě retiikai (N.pl masc) rugiai jau piaunami ' a to žito, pořád tak strašně řídké, by se už mělo sklízet ' (XI: 495), Jie nepaiino, kas tai yra búti diena ir nakti nieku neriboto pono valdiioje, kada karalius buvo per toli, o Dievas per aukštai žemukui (D.sg masc) artojui ' Nepoznali, co to je být ve dne i v noci v moci ničím neomezeného pána, kdy pro nebohého sedláka byl král příliš daleko a Bůh příliš vysoko ' (XX: 361; jako autorka je uvedena Lazdynu Peléda). Otrebski (1956: §255) řadí vzor mažiúk-as - maiiúk-é k našemu typu I.b7 - V a tvrdí, že se od něho liší pouze výskytem koncovky -as*0 v kategorii N.sg masc místo -is00, kdežto ve všech ostatních kategoriích je kmen palatalizován (výslovně však uvádí jen G.sg masc mažiúk-i-o). Totéž tvrdí Ambraška et Žiugžda (1936: §69,6), kteří však uvádějí pouze N.sg obou rodů. Textové příklady, jež udává DLKG (§576), ani ty, které jsem namátkou vyhledal v LKŽ (pro soustavné vyhledávání chybí nástroje) však palatalizované skloňování nepotvrzují (kromě G.pl fem, kde palatalizace vychází z vlastností V. deklinace, cf. 2.2). Jelikož všechny deklinační typy jsou intelektuální konstrukty a každé zařazení ke vzoru je zevšeobecňujícím soudem, podívejme se na Otrebského výklad zevnitř. Autor hovoří o skloňování pouze v masc, přičemž příslušnost ke vzoru charakterizuje slovotvornou strukturou; chce udržet paralelismus derivátů na -(i)-uk-as//-ut-{i)-uk-as (výslovně uvádí mažiúkas i mažučiúkas) s deriváty na -út-isll-ut-él-is (cf. mažútisll mažutělis), o obojích odvozeninách přitom uvažuje pouze jako o adjektivech.28 Příbuznost vzorů mažiúkas//mažučiúkas a mažútisllmažutélis zdůvodňuje tím, že oba derivační typy si volí fem ze stejné deklinace (v našem číslování V), přičemž se též odvolává na postulát, že rodová dvojice vycházející z deklinací I - V je pro adjektiva nemožná. My naopak zdůrazňujeme, že přechylování podle dvojice I - V je u substantiv standardní záležitostí, a přijímáme, že pokud rodově spárované jméno má dvojí, primárně substantívni i sekundárně adjektívní platnost, uchová si v obou případech stejnou dvojici základních formálních paradigmat. Otre_bského palatalizační rozdíl mažiúk-as vs. mažiúk-i-o dobře odpovídá našemu pozorování, že v nespecifických pádech se slovotvorný protiklad adjektíva a substantiva může zvýraznit palatalizací právě na straně adjektiva (cf. 4.2.4). Překvapivý je pouze rozsah: případ, že by palatalizací nepodléhal pouze morf N.sg.masc, jsme dosud nezaznamenali. 28 Jejich primárně substantívni uplatnění vykládá Otrebski( 1965: §§469-471) v jiném svazku, věnovaném slovotvorbě. 302 Nomen Liber III 4.4 Příklady skloňování Na závěr této kapitoly, věnované formální deklinaci adjektiv, předvedeme jednotlivé deklinační typy na skloňovacích vzorech konkrétních lexikálních jednotek s konkrétní prosodickou v charakteristikou. Části 4.4.1-3 ilustrují kontrast mezi primárním paradigmatem substantívním a sekundárním adjektívním, a to pouze pro masc, protože ve fem je rozdíl minimální, cf. 4.1.3. 4.2.2. Části 4.4.4-6 pak ukazují úplnou deklinaci adjektiv souběžně ve složkách masc a fem, přičemž zvlášť zdůrazňují rodovou homonymii. Skloňovací vzory uvádíme v «umír-něném» morfonologickém zápise, jenž respektuje standardní litevskou ortografii a zároveň vyznačuje hlavní morfy, kmen a koncovku, případně palatalizační prvek lil jako samostatné segmenty i s jejich prosodickou charakteristikou (ta se pro kmen uvádí v záhlaví tabulky, pro koncovku přímo u ní). Oproti úplnému morfonologickému zápisu však přeskakujeme fasi sře-tězování morfu, takže se rovnou zapisuje výsledná poloha prízvuku i výsledný výběr palatali-začnflio alomorfu, cf. 2.3, 2.5. Omluva typografická. V tomto oddíle budeme pracovat i s tabulkami větších rozměrů, některé je nutné tisknout dokonce naležato, a proto každé jednotlivé části věnujeme samostatnou dvoj stranu. 4.4.1 Tabulka T 4.4/1 předvádí na dvojicích P :: I a I.a" :: I.a kontrast mezi sekundárními paradigmaty adjektívními (v podobě dílčích paradigmat masc) a primárními paradigmaty sub-stantívními. Kontrast je u těchto dvou dvojic maximální: tabulka dokládá jak adjektívní synkretismus V&N.sg, tak úplný rozsah nahrazení substantívních koncovek nesubstantívními, k čemuž u typu (a) dochází v kategoriích D&L.sg, N&D.pl a D&I.du (cf. 4.1.2). Všimněme si dále, jak rozdílně postupuje proces palatalizace u substantiv (I => I.a) a u adjektiv (P => I.aa). Palatalizovat lze pouze koncovky začínající na zadní samohlásku. Začí-ná-li koncovka typu I samohláskou přední, u typu I.a se náhradně uplatní koncovka zcela jiné struktury (morfonématické i morfoprosodématické, cf. V&L.sg). U typu F však - v důsledku specifických změn adjektívnflio paradigmatu - přední samohláskou začínají pouze specifické koncovky adjektívní (N&D.pl, D&I.du). Tyto koncovky se do typu I.a" přenášejí beze změny. Vzor I.a™ je tudíž dokonale paralelní se vzorem P: prvek lil se uplatňuje všude, kde může, a kde nemůže, neděje se nic. překlad jáunas (2A, P) 'mladý', bérnas (2A, I) 'čeledín, chlapec, junák', trěčias (2B, I.a") 'třetí', svěčias (2B, I.a) 'hosť Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 303 T 4.4/1 1° (2A) I (2A) La« (2B) La (2B) V jáun-as*0 bérn-e*0 trěč-i-as"0 svet-ý00 N sg jáun-as110 bérn-as'0 trěc-i-as"0 svěč-i-as"0 A jáun-a"0 bérnV0 trěč-i-a."0 svěč-i-a."0 G jáun-o*0 bérn-o1"0 trěč-i-o"0 svěč-i-o"0 D jaun-ám00 bérn-ui"0 treč-i-ám00 svěč-i-ui"0 I jáun-u11 b bérn-u"k treč-i-ú"b sveč-i-ú" b L jaun-amě00 bern-e^ treč-i-amě00 svet-yjě00 V/N pl jaun-i0b bern-ai00 tret-i0b sveč-i-aí00 A jáun-us"b bérn-us"k treč-i-ús"1. sveč-i-ús"1' G jaun-ij00 bern-ü00 treč-i-ú00 sveč-i-ú00 D jaun-íems00 bern-áms00 tret-íems00 sveč-i-áms00 I jaun-aís00 bern-ais00 treč-i-ais00 sveč-i-aís00 L jaun-uosě00 bern-uosě00 treč-i-uosě00 sveč-i-uosě00 V/N/A du jáun-u* ^ bérn-u*b treč-i-ú*k sveč-i-ú*b d A ' (7(0 jaun-iem- bern-ám-00 tret-íem-00 svec-i-am- i jaun-iěm-00 bern-am-00 tret-iěm-00 sveč-i-am200 304 Nomen Liber III ts 'S /pH tS $ CO Ó /—i 5 es /-H (S •v( es /—■ S ö ~s> IS ts 1 CS •7< CS /pH IS tS '3 "7" Ö /pH co '? .0 IS SJ" /Š IS IS CO a CS '7" B IS IS CO '3 •7< B IS IS 0) CO O SJ t .-U< 1 .£3 ta v 1 .ÍHC B ta ta 11 .ic 1 C >--Q hH pH bH bH l-H l-l bH pH pH bH Úh bH bH bi b< 1 b< 3 '3 '3 M '3 '3 3 3 3 3 3 3 '3 '3 M 'či M '3 M '3 < t-H iS CO ts $ co IS ts •vl IS IS B es •vf "es •7" ts IS I •int IS^ '3 •7{ CO es • i-c IS IS e* •7" IS IS CO es .Sž IS IS CO '3 ■ •-HC IS IS Ii co § i •-HC "s-• ic IS C3 »1 e ta ta 11 S bn bn bH bH bH bn Uh Úh bH bH ■ 1 1 '3 '3 '3 M '3 3 3 3 3 3 3 '3 M 3 3 CO. HM 'SJ Oh CO Oh CO o. CO 'SJ Oh CO Oh CO Oh CO 'S Oh CO Oh CO 'SJ Oh CO Oh CO 'S» Oh CO 'SJ Dh CO 'S) Oh i 'hh ■ CO 'S! Oh 1 CO 'S» ei- « tS tS CO '? IS IS 00 > IS IS CO <>» ts IS •7" IS IS B "es •7" IS IS 1 •7" is /pn CO •7" IS IS» •7" IS IS CO B ts IS CO '3 •7" ts ts 'CD CO O => •-ÍHC .ic ta ta e ta ta 11 S Í2Ž bH bn bH bH bH bH pH bH bH bH bH i 1 bi ■ bH 3 3 3 'S 3 3 3 3 3 3 3 3 '3 '3 3 \ PQ (N $ ta <>> ts IS CO i>» IS 5 '3 •7" •7" IS IS 'U ? IS IS '3 CO 'S) IS IS IS* •7" IS IS CO s IS IS CO '3 •7( ts ts /O) CO O s) ••V .ic ta ta M ta ta 11 .J-c Ä bn bn bH bH bn bH bn bH bH bH bH i bi 1 1 bl '3 M 3 3 !3 3 3 3 3 '3 "3 '3 3 3 '3 3 '3 CO "Hh =! < Ž > H > << Ü Q i—i > < Ü Q i—i Q h Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 305 4.4.2 Tabulka T 4.4/2 předvádí (v masc) úplnou škálu sekundárních typů I.ba"p"Y na kontrastním pozadí primárního I.b a pro srovnání doplněnou ještě o sekundární typ IP. Kontrast je u těchto typů graduální: rozsah nahrazení substantívních koncovek nesubstantívními je odstupňován podle distribučních typů a - P - y (cf. 4.1.2), adjektívní synkretismus V&N.sg se rozvolňuje. překlad s komentářem Všechna slova v tabulce skloňovaná vycházejí ze stejného kořene: kair-ýs (2B, I.b") 'levý' je základní lexikální jednotka, adjektivum; kair-ýs (2B, I.b) 'levák', odvozené substantivum se sémantickým rysem "vymezeno vztahem k výchozímu pojmu"; kair-ús (2B, IP) 'levicový' (politicky), odvozené adjektivum se sémantickým rysem "intensivní výskyt vlastnosti, jež souvisí s výchozím pojmem"; pús-kair-is (1A, I.bp) 'nacházející se nalevo v pravé polovině', 'stojící v levé části pravého spektra' & kair-ln-is (1B, I.b7) 'levotočivý', 'vymezený prostorovou orientací doleva' jsou obě odvozená adjektiva se sémantickým rysem "(nějakým způsobem) takový, jaký je výchozí pojem nebo soubor pojmů", přičemž o "jaký způsob" jde, není záležitostí jazykového systému (strukturovaného významu), nýbrž řečového úsu (ustálené reference) - a nijak to nesouvisí se skutečností, že púskairis vzniklo komposicí, dosl. «polo-levý», kdežto kaiňnis sufixací. Vidíme, že sekundární adjektívní typ I.bY se v pl i du plně shoduje s primárním sub-stantívním I.b (liší se od sebe jedině v d&l.sg). Všimneme si, že ve specifických koncovkách N-A-G.sg (tedy ve vlastním centru kategorie pádu) se sekundární typy I.ba_p~Y naprosto shodují jak mezi sebou navzájem, tak s primárním I.b i naprosto odlišují od sekundárního IP (právě v tom se projevuje vazba sekundárních typů na primární). Uvědomíme si, že sekundární adjektívní typy I.b", I.bp a IP (ostatně i IIP, cf. 4.4.3) jsou v unifikovaných koncovkách naprosto nerozlišitelné (právě v tom se projevuje samostatnost sekundárních typů vůči primárním). o T 4.4/3 II (2A) IF (2B) Il.a (1B) IIF (2B) III (2B) V sün-aü00 dras-ús00 karäl-i-au00 *** vag-iě00 N sg sun-us^ dras-ús00 karäl-i-us00 pät-0-s00 vag-i-s00 A - b 0 dr|sV0 karäl-i-u*0 pät-i*0 väg-i*0 G sün-aüs00 dras-aüs00 karäl-i-aus00 pat-iěs00 vag-iěs00 D - • b 0 sun-urü dras-i-ám00 karäl-i-ui*0 pac-i-am1010 väg-i-ui*0 I sun-umí^ dras-i-ů1'1' karäl-i-umi00 pač-i-ú* b vag-imi00 L - ^00 sun-uje1010 dras-i-amě00 karäl-i-uje00 pač-i-amě00 • 100 vag-yje10^ V/N pl sün-üs110 dršs-us*0 karäl-i-ai00 pät-ys*0 väg-ys*0 A sün-us"1. dras-i-ús'"' karal-i-us1"' pač-i-ús*1' vag-is*b G sun-u^ dras-i-u00 karäl-i-u00 pač-i-u00 vag-i-u^ D - - 00 sun-urns^10 dras-íems00 karäl-i-ams00 pat-íems00 vag-ims00 I sün-umis00 dras-i-ais00 karäl-i-ais00 pač-i-ais00 vag-imis00 L sun-uose dras-i-uosě00 karäl-i-uose00 v . -00 pac-i-uose1010 »00 vag-yse V/N/A du sün-u1"' dras-i-u*1' karal-i-ü*b pač-i-ú*b vag-i-ü*b D sün-üm-00 dras-íem-00 karäl-i-am-00 pat-íem-00 vag-im- I sün-um100 dras-iěmr00 karäl-i-am=00 pat-iěm^00 vag-im:00 Caput 4 Sekundární deklinační paradigmata: adjektíva 307 4.4.3 Tabulka T 4.4/3 předvádí (stále jen v masc) kontrast adjektívních a substantívních paradigmat IP :: II a IIIP :: III, k čemuž pro srovnání přidáváme substantívni typ II.a. Překlad suniis (2A, II) 'syn', karälius (1B, Il.a) 'kráľ, drasús (2B, IIP) 'smělý'; päts (2B, IIIp) '(on) sám', 'dokonce on', vagis (2B, III) 'zloděj' Pozorování Odhlédneme-li od kategorií V&N.sg, ve kterých je vzor páts defektní (ve V se neuplatňuje, v N má koncovku bez vokalické base), vidíme, že všude jinde jsou typy IIP a IIIP dokonale paralelní: specificky se mezi sebou liší v koncovkách morfému N-A-G.sg i N.pl, jež mají oba sekundární typy totožné s koncovkami příslušných typů primárních (až na drobný defekt ve vokalické basi N.sg u IIIP), unifikované se pak spolu shodují v koncovkách ostatních. V pádových kategoriích s unifikovanými koncovkami se typy IIP a IIIP navíc shodují s paradigmaty I.bp, La™ i I.b" a jen přítomností palatalizačnflio prvku se v nich odlišují od typu P, cf. 4.2.4. Kontrast IP :: II a IIP :: III je v kategoriích D-I-L.sg, pl (kromě N) a du posílen palatalizací koncovek u sekundárních, adjektívních paradigmat. Pro dvojici IIP :: II je palatalizáciu kontrast zcela důsledný, pro dvojici IIP :: III nutno připomenout, že již primární paradigma III si některé morfy «vypůjčuje» od jiných a že tyto vypůjčené morfy, pokud to jejich vokalická base dovoluje, se palatalizují.29 Zvláštní je i palatalizační kontrast v kategorii G.pl: IIP palatalizovanou koncovku důsledně vyžaduje (i u participií), III u některých lexikálních jednotek používá koncovky palatalizované, u jiných nepalatalizované. Kontrast paradigmat IP :: II.a je v sg stejně výrazný jako kontrast IP :: II. V pl a du se oba typy v důsledku palatalizace formálně sbližují (rozdíl se udržuje pouze v N&D.pl a D&I.du). 29 Týká se to vždy koncovek D.sg a V//N//A.du, může se to týkat i koncovek I.sg, po každé se přitom uplatňují koncovky rodově specifické. U) o 00 T 4.4/4 I.b« (2A) V I.bp (1A) V I.bY (IB) V V žal-ěsn-is \a žal-ěsn-é vis-žal-is 00 vis-žal-é žol-in-i00 žol-in-e"0 N sg žal-ěsn-is \