umyla je v té vodě, v které byl Pán Ježíš zmytý, kteréž ihned od toho malomocenství očištěný bylo. Tomu velmi ten lotr se podivil a čím dýlej tím lípej svatost toho děťátka poznával. Protož když na druhý den s tou nejvčtší uctivostí za dobrý kus cesty Marii a Josefa vyprovázel, naposledy řekl k tomu dítěti: Pamatuj na mě když přijdeš do království tvého. A to jest ten lotr, který potom s Pánem Ježíšem byl ukřižován a jej po tom blesku, který v dětinství jeho z jeho obličeje pocházet viděl, na kříži zase poznal, protož zase poznova tehdáž k němu řekl: Pamatuj na mě, Pane, když přijdeš do království tvého.
Píší též někteří škribenti, že když mnohdvkráte ti svatí lidé přes veliké hory zhůru aneb dolu s velikým nebezpečenstvím života buď jít, aneb jet museli a někdy kam se obrátit mají, dokonce nevěděli, aby z těch skalnatých vrchu dolu zase sjíti mohli, tehdy znenadání z svejch doupat všelijaká lítá zvěř ven vyšla, jakožto lvi nedvědi, draci a těm podobné zvířata, kteráž napřed hlubokou poklonu tomu svatému dítěti učinivše, potom jim po těch hrozných horách cestu ukazovali. A tak stvoření Stvořiteli svému posluhovalo, jak Maria Panna k svaté Brigidě sama vyjevila, že ta hovada větší čest jemu než sami lidé prokazovaly.(d) Paměti též hodné jest, že i ptáčkové svým líbezným zpěvem mimojdoucího Pána Ježíše vítali a jej pozdravovali, neb když ty nejsvétější tři osoby,Ježíš, Maria ajosef, téměř ku konci té pouště přišly, toť hle, velmi veliký houf všelijakého ptactva v cestu jim přiletěly, kterýž tak velikou radost na sobě ukazovaly, jako by Pána Ježíše velmi dobře znaly. Tu ti rozmilí ptáčkové vokolo Marie Panny a svatého Josefa semotam lítali a netoliko svým líbezným zpěvem radostně zpívali, nýbrž, co nejvíce podivení hodného jest, zřetedlnýma slovy křičeli: Vítáme té, Ježíši, vítáme té, králi! Kterémužto zázraku Maria i Josef netoliko velice se divili, ale i velikou božskou radostí naplnění byli. A tak Pán Bůh skrze ta nerozumná hovádka to vynahradil, co rozumní lidé učiniti zanedbali. Naposledy ještě jeden velmi veliký zázrak se přihodil, který až po dnešní den ustavičně trvá. Neb po tý celý cestě, po které ta nejsvétější Panna šla aneb jela, všudy ihned i v tom suchým písku vyrostly jerizské růže, které upřímou cestu od Lebheimu až do města Hermopolis učinily a vyznamenaly.'0 Z těch růží až posavad velmi mnoho na té cestě stojí, které lid arabský každoročně trhává a křesťanům za chlíb prodává. Jest pak potřeby vědět, že Josef s Marií rovnou silnicí od Gazy do Alkairu nejel, ale drobet vejšej k východu slunce, od Gazy skrz Lebheim do Hermopoli přímo jeli, to pak město čtyř míl zdýli od Alkairu leží. Tu podlé litery vyplnilo se proroctví Izaiáše proroka, když v třidcáté páté kapitole takto předpověděl: Veseliti se bude pustá a bezcestná a ra-dovati se bude poušť a kvisti bude jako lilium. Plodící ploditi bude a radovan se bude, veselá jsoucí a Boha chválící.
První město v egyptské zemi, do kterého Maria s svatým Josefem přišla, jest Hermopolis; v kterémžto městě Otec nebeský ukázati chtěl, kdo jest to ten, který' tehdáž přišel, aby je navštívil. Neb jeden velmi veliký a vysoký strom, který' před
[390]