Kapitola čtyrydcátá šestá O dni Zvěstováni Marie Panny
Pobožná duše, máš vědět, že ten den Zvěstování Panny Marie tak svatý, tak da-rův plný a tak předivný jest, že žádný ani člověk, ani anjel jeho slávu a milost vyslovia nemůže, neb na ten den všemohoucí Pán Bůh takový div způsobil, že jemu podobného od počátku světa vídáno nebylo a navěky jemu rovného nebude. Neb dnes stvořil Bůh člověčenství Kristové v takové dokonalosti, která všecken lidský i anjelský vtip a rozum převyšuje, a to člověčenství s svým božstvím tak sjednotil, že jedna osoba s ním učiněná byla, kterýžto skutek tak veliký jest, že nad ním nebe i země diviti se musí.
To jest ten největší a nejdivnější skutek, který Bůh od věčnosti působil, a převyšuje všeckny skutky, které Bůh až do posledního dne na tomto světě působiti bude. Poněvadž tehdy ten největší a nejdivnější skutek na tento den byl vykonán, protož také tento den za nejsvětější mezi všema dnima má držán býti. Poslechni věc divnou, kterak svatý Bonaventura tento svatý den vypisuje, řka: Pomysli, jak dnešního dne slavný svátek se světí, protož plesej v srdci tvém a svěť svátek plný radosti, neb dnes jest veliká slavnost Boha Otce, protože Synu svému svatbu učinil a při té svatbě nebe i zemi velice obveselil. Dnes jest svatební den Syna božího, v kterém přirození lidské za svou nejmilejší nevěstu sobě zasnoubil a s ním svazkem lásky se zavázal. Dnes jest slavnost Ducha svatého, který ty dvé choti za sebe oddal a ten největší skutek svých všemohoucích božských rukou dnes dokázal. Dnes jest slavnost nejsvětější Marie Panny, nebo dnes opravdově v krevní přátelství s Bohem vešla. Dnes jest slavnost všech devíti kůrův anjelských, poněvadž jednorozený Syn Pána jejich svatbu světí, ku kteréž i oni všichni pozvaní byli. Dnes jest slavnost lidského přirození, neb dnes spasení jeho svůj počátek vzalo. Dnes jest nastal radostný den všem svatým otcům v předpeklí, poněvadž dnes ten zdávna žádaný den se žádal, po kterém tolik tisíc lét toužili. Dnešního dne opravdový pokoj z nebe stoupil, nebo dnes Bůh Otec od dávno počatého hněvu upustil. Dnes nebesa po všem světě samým medem pršely, neb dnes sladkost rozkoše nebeské s světem rozdělená jest.(a) Vidíš, jak ten dnešní den plný radosti, plný dá-rův a milosti jest, protož zaslušné jest, abychom jej s tou největší pobožností přijali a s tou největší radostí a veselostí strávili.
A zajisté tento den velmi slavný a darův plný jest, a cokoliv o chvále jeho po-vědit se může, to vše málo jest. Pomysleme, jaká ta radost v nebi byla a s jakou slavností ta svatba Syna božího tam držaná byla. Jestliže kdy který král při svatbě syna svého se veselil, radoval, majíce naději, že skrze to zasnoubení veliký užitek svému království pojde a jeho slavný rod rozmnožen bude, tak zajisté ten byl Bůh Otec, který již od věčnosti předzvěděl, jak mnoho slávy a dobrého skrze to zasnoubení Syna svého celému království jeho pojde. Jestliže se kdy jeden královský
[245]