Nebylo tehdy božskému srdci možné dýlej se zdržeti, neb slzami nejsvě-tější Panny dokonce obměkčené bylo. Protož rozkázal svatého archanjela Gabriele před sebe povolati, aby ihned s náležitou uctivostí se před trůnem svaté Trojice postavil, který ihned na poručení božské přitomný byl. K němuž Bůh Otec mluviti začal, řka: Vyslyšel jsem prosbu a naříkání pokolení lidského, protož umínil jsem spomožení učiniti a jim dávno přislíbeného Mesiáše na svět posiati. Protož vyprav se hned do města Nazaretu k nejmilejší naší dceři Marii, která zasnoubená jest Josefovi a mně nade všeckno stvoření velice se líbí. Pozdravíš ji laskavě ve jménu mém a jí oznámíš, že ji jednorozenému Synu mému za matku vyvoluji a že chci přezvědět, zdaliž vůli k tomu dává a tu velikou mou milost přijímá. To když svatý archanjel Gabriel uslyšel, ihned padl na svá kolena a s velikou uctivostí promluvil: Nejmilostivější Bože a Stvořiteli, poníženě tobě děkuji, že tvé božské velebnosti se zalíbilo mě, nejponíženějšího služebníka tvého, vyvoliti a mně tak příjemné a laskavé poselství poručiti, kteréž s tou největší pilností chci vykonali a tvé božské velebnosti jak nejdříve zase odpověd přinesti. Tu zase hlubokou reverencí a poklonu před trůnem božím učině, s sebou mnoho houfů anjelů pojal, aby ta legací aneb poselství tím slavnější mohlo býti.
Bylo zajisté s podivením nač se podívati, kterak ti svatí anjelé s tou největší radostí z nebe na zem se ubírali a s srdečnou radostí Bohu chválu vzdávali. Když pak dolu do povětří přišli, tu hned z povětří ty nejkrásnější těla sobě zformovali, ob-vzláštně pak archanjel Gabriel, který sobě tak krásné, ušlechtilé a jasně stkvoucí tělo učinil, že kdyby jej který člověk v ten čas byl mohl viděti, tehdy přirozeným způsobem pro velikou rozkoš srdce v něm bylo by se muselo rozplynouti. Máme pak věděti, že svatí anjelé žádných těl nemají, poněvadž toliko čistí duchové jsou, protož když někomu se chtějí zjevití a s ním mluviti, musejí sobě napřed z povětří tělo způsobiti, a když zase se zmizí, tehdy jejich těla v povětří zase se obracejí. Jak pak krásné a spanilé ta těla musí býti, to sám sobě dobře můžeš pomyslit, když někdy ráno na úsvitě aneb při slunci západu jasné oblaky a záři vídáš, která tak pěkná se zdá býti, že jí nic rovného v kráse na světě není. Mají také ta anjelská těla (kdyžkoliv se jim líbí) tak líbeznou vůni, že žádné koření a drahé masti tak líbezně voněti nemohou.
Sel tehdy svatý archanjel Gabriel jako nějaký královský legat od anjelův provázen velmi tiše s tou největší slávou a uctivostí do Svatyně svatých, to jest do komůrky budoucí matky Spasitele světa, kterou tak velikým bleskem a jasností naplnil, že žádný slunečný blesk k tomu se přirovnati nemůže. Nemohu vypraviti, jak srdce Marie v jejím panenském těle se pohybovalo a nevypravitedlnou sladkostí nebeskou naplněné bylo. Vídávala sice ona začastý svatý anjele, ale nikdy v takovém majestátu a slávě a s tak mnohýma nebeskýma duchy žádný anjel jí se nezjevil, nýbrž co více jest, viděla ona očima netoliko tu zevnitřní krásu a slávu, nýbrž také očima svého rozumu tu vnitřní krásu a podstatu toho svatého archanjela,(c)
[249]