byla, netoliko pro tu čest se v srdci nepovýšila, nýbrž dokonce se ulekla a z veliké stydlivosti všecka se zarděla a toho pozdravení nehodnou se býti pokládala. Protož pro veliký stud oči své k zemi sklopila a sama s sebou tato aneb podobná slova mluvila: Můj Bože, jaké jest to pozdravení? copak ten anjel myslí, že takové věci o mně, nejnehodnější osobě, povídá? má-liž mě, země červíčka, slavný nebeský kníže pozdravován? Nazývá mě milostí plnou, já pak ani nejmenšího dobrého ve mně nemám. Praví, že Pán nebe i země ve mně přebývali bude, a já ta nej-ničemnější mezi vším stvořením jsem. Mám já požehnaná mezi ženami býti, která nejsem hodná jim řemínek u střevíce jejich rozvázati? Ty a takové věci rozjímala sobě v ten čas Maria a čím dýle tím více se snižovala v své ničemnosti.
Když tehdy archanjel na nejsvětější Pannu dosti dlouho se díval, aneb její tak hlubokou ponížeností velmi se divil, začal naposledy laskavě k ní mluviti, řkoucí: Neboj se, Maria, neb jsi nalezla milost u Boha, ejhle, počneš v tvém těle a porodíš syna a nazůveš jméno jeho Ježíš. Tenť bude veliký a Syn Nejvyššího slouti bude. O Bože nebeský, kdož tuto vysloviti může, co ta slova v srdci Marie způsobily? O, kýž svatý Lukáš, který to zvěstování dosti obšírně vypsal, jen jedným slovem na vědomí dal, co v ten čas Maria sobě počala, když anjel tak veřejně jí povídal, že ona jest tak šťastná Panna, která světa Spasitele má poroditi. Pověz medle, Maria, jak jest tobě v ten čas v tvém srdci bylo, když jsi to poselství slyšela. Já za to mám, že samá vypověděti nemůžeš, jak je tehdáž s tebou se dálo, neb tak předivné mocnosti boží v sobě jsi cítila, že tvé srdce jich dostatečně postíhnouti nemohlo. Divila jsi se sice napřed tomu pozdravení anjelskému, ale jak mnohem více nad těmito slovy jsi se divila. Protož když pro veliké podivení ani slova jsi mluviti nemohla, bezpochyby že zas poznova ten anjel laskavě s tebou mluviti začal v tento způsob:
O nejčistší Panenko, nediv se tak velice, ale raduj se, raduj a vesel se, neb hle, co jsi tak dávno žádala, nyní to vyplněno bude. Často jsi Boha prosívala, aby ti dopřál toho času dočekati, až by se Syn boží vtěliti ráčil. Ejhle, nyní ten čas jest přítomný, neb v tu chvíli Syn boží chce se vtěliti, jen chceš-li ty k tomu svoliti. Vždy jsi žádala tu Pannu viděti, která jej má poroditi, a hle, samá ta, kterou Bůh k té milosti před všema jinýma vyvolil. Často jsi Boha zadávala, aby tvé oudy ostříhal a při dobrém zdraví zanechal, abys mohla nimi té svaté Panně sloužiti a Synu božímu na jejím klíně odpočívajícímu se klaněti. Ejhle, tu milost Bůh tobě dopřál a ty samá Syna božího na tvým klíně brzy spatříš. Těmi a těm podobnými slovy ten anjel mluvil s nejsvětější Pannou a to veliké tajemství jí světleji vyložil. Čemuž snadno se může věřiti, neb jak někteří pobožní učitelové píší a za to mají, že několik hodin pořád u ní ten anjel zůstal, totižto od západu slunce až do půlnoci, kdež teprva Maria odpověděla: Ejhle, dívka Páně.(f)
Na ta slova tak velice se Maria podivila, že se sama téměř necítila, protože pro samou radost a sladkost hojně slzy začala vylivati, a sama u sebe myslila: Je-liž to
[252]