dostně a laskavě tebe vítám. Tvé příští přináší nám požehnání a spasení a všec-ken nepokoj, který kdy mezi Bohem a námi byl, milostivě od nás odnímá. Pamatuj, ó nejsvětější člověčenství Pána našeho, jak velikou slávou jsi se stkvělo a jaké radosti jsi nabylo, když z propasti tvé ničemnosti vyzdvižené a nade všecko stvoření boží jsi povýšené, též s Bohem v jednu osobu sjednocené bylo. Co jsi tenkrát sobě myslilo? Je-li možné, že sebe samé postíhnouti můžeš? Bylo-li je možné, že tvé maličké srdce tak prudký oheň boží lásky v sobě snesti mohlo? V největší poníženosti srdce mého před tebou na kolena padám a tobě se klaním, opravdivé božství a člověčenství Pána mého Ježíše Krista, a raduji se z toho tvého nového spojení a sjednocení. O, jak my bídní lidé jsme povinní velice tebe chváliti na tvůj svatební den a tobě srdečně děkovati! O, kterak jen nětčím málem tobě se odmě-niti můžeme, že pro vykoupení naše na tento svět jsi přišlo! O, já obětuji tobě, můj Spasiteli, všecknu tu čest, poklonu a díkůvčinění, které tobě to člověčenství v první hodinu jeho s tebou spojení tvému božství obětovalo a prokázalo, s kterými obětuji také tobě duši i tělo mé k tvé věčné službě. A poněvadž ty ten veliký skutek tvého svatého vtělení proti všemu přirození jsi učinil, protož i já silně před sebe beru, obvzláštně pak v tento svatý čas adventní, že mých pět smyslů na uzdě chci držeti a proti mým zlým žádostem a nárůživostem hrdinsky bojovati. K tomu jen ty mi dopřej tvé svaté milosti. Amen.
Jak nejdříve božství s člověčenstvím spojené bylo, tu ihned malé děťátko v jednom okamžení božského rozumu nabylo a dokonale hned to božství v sobě poznalo, skrze které poznání rovně tak svaté a šťastné učiněné bylo, jako by již v nebi přebývalo. Poznávalo podobně, pro jakou příčinu stvořené bylo a co do smrti činiti a trpěti bude. Vědělo také a dobře poznávalo, co kdy Bůh na světě stvořil a napotom stvořiti bude a co všickni anjelé i lidé činili a činiti budou. Poznávalo také, že jest a navěky zůstane králem nebe i země a že jemu všeckno stvoření na nebi, na zemi i pod zemí poddané jest.
Protož v prvním okamžení toho světa poznání před božstvím se na zem uvrhlo a s takovou ponížeností jemu se klanělo, že žádný anjel ani člověk toho učiniti nemůže. Podobně také tím nejpřívětivějším způsobem jemu děkovalo, že jest je tak znamenité a krásné stvořilo a s ním v jednu osobu se sjednotilo. Tu také ihned se zakazovalo všeckno vykonati, trpěti a snášeti, cokoliv Bůh od věčnosti nařídil, aby vykonáno bylo. A poněvadž také to svaté maličké tělo poznávalo, že skrze to vtělení všickni lidé na světě jsou jeho bratří a sestry učiněni, protož obvzláštní láskou k nim spřízněné bylo a je všecky do svého svatého srdce zavřelo a hotové bylo všem svou mocí jim ku pomoci přispěti. Mělo také srdečnou outrpnost nade všemi těmi, kteří nějaký kříž snášeli a napotom snášeti měli, a srdečně rádo chtělo je toho kříže zbaviti a jej na svá ramena vložiti. Protož již tehdáž začalo Bohu Otci za všecky se modliti a prošiti, aby jim trpělivosti a stálosti propůjčiti ráčil. Obvzláštně pak to malé děťátko outrpnost mělo nad svatýma otci v předpeklí zů-
[259]