Maria strávila rozjímáním samých věcí božských a rozmlouvala laskavě s svý nejmilejším dítětem, které v svým životě nesla. Její srdce nejinače než jako něj rozpálená pec v ní hořelo, neboť pod svým srdcem toho nesla, jenž jest oh stravující, jak Písmo praví.*' Šla také s velikým pospícháním, aby tím dříveji sv milou Alžbětu mohla spatřiti, a rozmejšlela sama u sebe, kterak ji má přátels pozdraviti a jí k tomu novému početí štěstí vinšovati.(c} Vypravuje svaté Pis že svatá Alžběta od toho času, jak jest těhotnou učiněná byla, vždy se skrejv a žádnému se vidět nedala. Když pak Maria k ní přicházela a ještě podál od do byla, seznala to skrze Ducha svatého Alžběta, protož ihned na cestu se vyd a dosti daleko před město jí v cestu vyšla, kdež u jedné studnice spolu se seš kteráž až podnes poutníkům se tady putujícím ukazuje. Což samá Rodička b svaté Brigidě vyjevila, řka: Když Alžběta u jedny studně se mnou se potkala a vespolek jsme se objaly a políbily, začalo to dítě v jejím životě se hýbati, pos' kovati a předivným a nevypravitedlným způsobem se radovati. Podobně také i" v tu chvíli jakousi neobyčejnou radostí celá jsem naplněná byla, že jazyk můj sám od sebe o Bohu začal mluviti a duše má pro velikou radost sama sebe nemohla pochopiti. Alžběta, podobně velikou radostí naplněná jsouce, hlasitě začala volatř Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého.(d)
Pomysli, pobožná duše, jak veliké divy se tu dály, když Maria Alžbětu laskavě objala. Tu v duchu viděla, kterak svatý Jan v životě své matky před jejím dítětem na kolena klekal, její pak děťátko sedící Janovi požehnání dávalo a jej od dědičného hříchu očišťovalo a Duchem svatým naplňovalo.(e) Tu hned Jan z veliké radostí začal poskakovati a jazykem anjelským malému Ježíši radostnou píseň zpívati.
Přitom také ihned v tom okamžení svatá Alžběta vyučená byla v poznání svaté Trojice, v poznání toho hlubokého tajemství vtělení Krista Pána, kterak todžto mocí Ducha svatého bez ublížení panenství počatý byl. O, jak velice se ta svatá matrona veselila, že na tu očima svýma patřila, kterou tak zdávna sobě vinšovala vidětí, neb bezpochyby jakživa Boha prosila, aby jí tak dlouho života popřál, až by mohla matku Mesiáše vidětí. Tuto pak viděla, že její prosba tak hojně vyplněná byla, že netoliko tu matku mohla uzříd, ale hodná byla i ji v svém domě přítomnou mítí, kteráž vlastní a krevní její přítelkyně byla a skrze kterou tak mnoho milostí božských nabyla, že její dítě, ještě v životě zavřené, velikou radostí poskakovalo a plesalo. Kdo nyní bude moci vypraviti, jak veliká ta radost byla? O, jak velice svatá paní před Marií Pannou se ponižovala a jak velikou počestnost jí č:-nila! Já nepochybuji, že před ní na kolena klekla a s slzavýma očima takto k ní promluvila: Odkud' mi to pochází, že matka Pána mého ke mně přichází? O ji bídná hříšnice, kterak jsem té milostí zasloužila, že netoliko matku Spasitele mého mohu viděd, ale ona sama přichází mě navštívia? O Maria, jak velikou milost mně prokazuješ? jak veliké požehnání mému domu přinášíš? Neb hle, jak nejdřív slova pozdravení tvého jsem uslyšela, zradovalo se nemluvňátko v životě mým. Ty a ta-
[274]