svati, tak dlouho toužili. I kdož dostatečně vysloviti moci bude, jak s srdečnou radostí, s jakou ponížeností a s jakou uctivostí jí sloužila? Obzvláštně co více jest, poněvadž silně tomu věřila a skrze Ducha svatého předzvěděla, že Maria Syna Boha nejvyššího, Mesiáše a Vykupitele celého světa a jejího Stvořitele a Spasitele, v těle svým nosila. O Bože nebeský, kdož bude moci vymyslia, s jakou pobožností tomu v životě ještě zavřenému Mesiáši se klaněla, jej ctila a velebila? Věděla dobře svatá Alžběta, že jakživá tak šťastnou nebyla jako tenkrát a ani větší milosti od Boha sobě žádati nemohla. Protož co nejlepšího v domě měla, všeckno ráda vynaložila, a co vymyslia mohla, že by Marii příjemné bylo, to srdečně ráda učinila. O, kolikráte ona svá nejprvnější slova opakovala a s největší ponížeností radostně říkávala: Odkud' mi to přichází, že matka Pána mého ke mně přišla? O, kterak jsem to na Bohu zasloužila, že mě za hodnou uznal, abych mateři jeho sloužila? O má nejmilejší tetičko, jak velikou jsi mi milost prokázala, že jsi mě, neshodnou, navštívila, což jsem já jakživa na tobě nezasloužila!
Modlitba k Pánu Ježíši v velebné svátosti skrytému
O Kriste Ježíši, poníženě tebe žádám skrze tu čest, kterou tobě, ještě v životě itky zavřenému, svatá Alžběta prokázala, uděl mi té milosti, abych i já v sváti oltárni s tou největší poklonou, vírou a pobožností tobě se mohl klaněti. Já tomu beze vší pochybnosti věřím, že ty jsi ten jediný, pod způsobem chleba f, který jsi tehdáž v životě tvé matky skrytý ležel, ale však víra má není tak á, jako svaté Alžběty a jiných svatých lidí byla. Protož s svatými apoštoly tebe ám: Pane, rozmnož ve mně víru tvou. Pane, uděl mi tak živou a vroucnou víru, abych tak jasně očima mého rozumu vidět mohl tvou přítomnost, jak těles-■ýma očima vidím tvou zevnitřní bytnost. 0 můj Bože, odkud to pochází, že já rré velebné svátosti oltářní tak malou počestnost činím, když však silně věřím, že ty s tělem i s duší, s božstvím i člověčenstvím v ní přitomný jsi? Zdaliž slušně nemám, kolikrátkoliv okolo té svátosti velebné jdu aneb ji v monstranci vystavenou vidím, na kolena klekati a s největší ponížeností jí se klaněti a modliti, řka: Klaním se tobě, nejsvětější svátosti oltářní, a srdečně věřím a vyznávám, že v tobě můj nejmilejší Pán Ježíš skrytý' a přítomný jest? O Kriste Ježíši, buď mně milostivý! Silně před sebe beru, že napotom chci vždy to vykonati, jen ty tvé milosti rač mi k tomu popříti. Amen.
Slušně jest věděti, že tehdáž svatý Zacharias byl němým, což odtud' jemu se přihodilo, poněvadž nechtěl dokonale anjelu uvěřiti, který se jemu v chrámě zjevil * oznámil, že jeho manželka neplodná v starosti věku počne a porodí syna. Ačkoliv pak byl němým, však věřiti se může, že on slavnost velikonoční vedle nařízení božího v Jeruzalémě vykonati mínil. Jest také k víře podobné, že po tu celou velikonoční slavnost svatý Josef v Jeruzalémě zůstal a po vykonání té slavnosti s svatým Zachariášem do města Judy se odebral. Nyní co se domníváme, jaké
[277]