O nejsvětější služebnice boží, svatý Josefe, připomínám tobě tu velikou srdce t, kterou jsi měl, když jsi tvou nejmilejší chotí těhotnou viděl, avšak vědět jsi hl, kterak to veliké tajemství s ní se přihodilo. Pamatuj, ó nejsvětější ženichu e, jak mnoho žalostných vzdychání a jak hojných slzí z tvých očí jsi prolil. O, žalostně tebe Pán Bůh navštíviti ráčil a jak přísně tvou trpělivost zkoušel, však 'ce tvou stálostí Boha jsi přemohl a tvýma slzy srdce jeho jsi obměkčil! O, jak ' ctnosti daleko mě předcházíš v tom, když chotí tvou, kterou očitě těhotnou iděl, však předce ji odsoudit jsi nechtěl! Já pak tolikráte bližního mého nespra-ě soudím, ačkoliv mnohokráte nic zlého o něm jsem neslyšel ani neviděl. Po-ě tebe žádám skrze ty všeckny slzy, které jsi v tvém zármutku vylil, aby jsi mi al všech mých hříchův odpuštění, kterých sem se zlým domněním a falešným ováním dopustil, a objednej mi tu milost, abych se těch jedovatých zlostí na-m mohl zdalovati. Amen. Zdeť rozmejšletd můžeme ty veliké ctnosti, v kterých se tehdáž Maria cvičila. Po->rv byla v tý největší ouzkosti, nevěda, zdaž to veliké tajemství vtělení Syna bo-o má svatému Josefovi vyjeviti, aneb raději v tejnosti míti. Srdečně sice ráda by byla vyjevila, kdyby jí ta nejhlubší pokora a poníženost byla nezbraňovala, neb žně jí nebylo takovou věc někomu vyjeviti, která by jí u lidí k nějaké cti a chvále 5ila. Když pak svého nejmilejšího ženícha v tak velikém zármutku postaveného lěla, velikou nad ním outrpnost měla. Protož také víceji želela nad jeho zármut-než nad vším vlastním. Dobrý pak Josef vším způsobem před nejsvětější Pannou těl svůj kříž zatajit, však předce poznati mohla, že k ní tak přívětivým se neukazo-jako prvý, což s tou největší trpělivostí Maria Panna snášela a Bohu jedině svou třebu přednášela. O, jak mnoho hodin na modlibách strávila, ustavičně Boha žádaje, abv nejmilejšímu jejímu ženichovi toho zármutku a žalosti ulevil, jiné všeckno pro-zřetedlnosti boží poroučela a jak sebe, tak svého ženicha docela jeho svaté vůli oddávala, byť třebas na ni aneb na něho jakékoliv zlé na tom světě seslati ráčil.
O Maria, přečisté zrcadlo všech ctností, jak hluboká jest tvá pokora, jak silná tvá trpělivost, jak veliká tvá outrpnost a jak vysoká tvá důvěrnost, docela Bohu se oddání! O, kterak jsi tvého nevinného ženicha v takovém zármutku postaveného mohla viděti, kterému však jsi jedinkým slovem mohla pomocti? Je-liž to možná, že ty k svému milému příteli tak zatvrzelým srdcem se ukazuješ? Než však volíš raději zármutek snášeti a sebe sama do nebezpečenství, abys od něho opuštěná byla, se vydatí než proti tvé veliké poníženosti nětco nejmenšího učiniti. O ty nejponíženější Panno, já ani to nejmenší tvé poníženosti na sobě nemám, poněvadž nic raději nemluvím neb mluviti slyším, kromě co k mé chvále a cti přináleží. Protož také skrze to všecknu zásluhu u Boha potracuji a to dobré, co jsem někdy sobě zejskal, vniveč obracím. Skrze tu tvou nejhlubší pokoru tebe žádám, ó Panno, aby jsi toho pyšného ducha ode mě vzala a tebe v poníženosti a trpělivosti nasledovati milost mně u Boha objednala. Amen.
[281]