i pozůstával. Já bych byla sice ráda tajemství mého početí tobě vyjevila, ale vě-ěti jsem nemohla, zdaliž by v tom vůle boží byla. Nyní pak z toho srdečně se raduji, že od anjela to všeckno jsi zvěděl. Ale co se té milosti, kterou mně Bůh prokázal, dotyce, za tu jemu do smrti hodně se odměniti moci nebudu. Neb když ještě v chrámě jsem bydlela, začastý jsem Boha prosívala, aby mně té milosti dopřál, abych máti Spasitele světa mýma očima mohla viděti a jí sloužiti, nyní pak vidím, že já, ta nejnehodnější dívka, jsem ta samá panna, ačkoliv na mně nic takového se nenachází, co by na takovou pannu příslušelo.
Tu posadili se oba dva spolu a Maria začala vypravovat svatému Josefu, kterak se jí archanjel Gabriel zjevil a kterak Duch svatý vtělení Pána Ježíše v ní předivným způsobem učinil. Vypravovala také jemu, co se v domě Zachariášovém s Alžbětou a svatým Janem přihodilo a jak nevypravitedlných milostí po ten čas od Boha nabyla, z čehož čím dýle tím více svatý Josef se veselil a nad tím vším velmi divil. Nemohl se nasytit, ač by Maria všeckno jemu vypravila, a ona také z toho největší potěšení měla, když mu ty věci vypravovala. Tak tehdy za dlouhou chvíli spolu na jednom místě seděli a velikou radostí hojné slzy vylévali, na jídlo i na pití i na všeckno, co na světě jest, pro velikou radost zapomenuli a ten celý den v chvále boží a v veliké radosti strávili.
Není pak možné vypraviti, v jaké uctivosti napotom měl svatý Josef Marii Pannu a jak jí věrně sloužil. Neb dříve, než zvěděl, že ona má matkou Mesiáše býti, vším způsobem ji v uctivosti měl a jí sloužil, nyní pak, když poznal, že opravdu tou matkou učiněná jest a jednorozeného Syna božího v svém životě nosí, vysloviti možné není, jak velice ji ctil a jí posluhoval. Neb téměř sobě netroufal s přikrytou hlavou s ní mluviti aneb blízko při ní stati, poněvadž dobře věděl, že daleko ona svatější jest než všeckny posvátné věci Starého zákona. Neb sobě myslil: Jestliže otcové naši archu Páně v takové uctivosti míti museli, že žádný sobě netroufal k ní blízko přistoupiti, jak mnohém víceji já mám tu svatou Pannu v uctivosti míti, která jest opravdivá a živá archa Páně, která netoliko ten pozemský chléb nebeský v sobě nosí, nýbrž toho nejmocnějšího Pána nebe i země v svém životě zavřeného má? Kterak tehdy já, bídný člověk, hodně ji ctíti budu moci? Kterak jí hodně sloužiti budu, neboť jest hodná, aby jí všickni anjelé sloužili.
Co u sebe přemejšlel a začastý mluvil s hojným slzí prolíváním, a dosti ponižovali se nemoha před tak svatou Pannou, pilně a pobožně jí sloužil svatý Josef, ona pak nic jemu příjemnějšího učiniti nemohla, jako když ho k nějaké službě požádala; a naproti velmi se nad tím rmoutil, když Maria jemu v nětčem sloužila, neb tisíckráte raději sám by to byl vykonal, než k tomu dovolil. Na ten tehdy způsob ty dvě svaté osoby spolu živý byly jako nějací pozemští serafínové, neb cokoliv myslily, mluvily neb činily, byla samá ctnost, dokonalost a svatost.
[283]