radost a potěšení, jak sama to jednou vyjevila: Podobně jako srdce jiných těhotných žen někdy omdlivají pro těžkost snášení velikých bolestí, podobně též za-častý srdce mé pro velikou lásku ve mně se rozplynulo aneb omdlelo.^ Ona toliko sobě žádala, aby jej mohla viděti a jemu vedle své mateřské povinnosti sloužiti. Tak byla na sebe pozorlivá, že bez dobrého rozvážení ani nikam nechodila, ani neseděla, ba ani se nehýbala, tak aby ani tu nejmenší nepříležitost a příkoří svému nej-milejšímu dítěti neučinila. V jídle a pití byla velmi střídmá, v řízení svých smyslů velmi opatrná a ve všech svých činech velmi prozřetedlná, takže nic takového či-niti nechtěla, což by jejímu nejmilejšímu plodu nějakou nelibost způsobilo. A nikdy žádný, i ten nejponíženější, kněz velebnou svátost oltárni s takovou pilností a opatrováním u sebe nenese, jako Maria syna svého v monstranci jejího těla nosila, nýbrž žádný anjel z nebe byl by nemohl s takovou pilností ten nejdražší poklad opatrovati, jako Maria Panna jej opatrovala, neb dobře o tom věděla, že na tom pokladu více než na nebi i na zemi záleží. Ačkoliv pak Maria všecknu pilnost v tom vynaložila, kterak by opatrně to své rozmilé dítě nosila, živila a opatrovala, však předce dobře věděla, že ty všeckny její služby velmi špatné byly proti té, které by mu prokázati chtěla, kdyby již narozené bylo. Protož samá sobě začastý takto myslila: O, kdypak jednou ten čas přijde, aby se mé rozmilé dítě mohlo na svět naroditi? Jak pilně bych mu ráda chtěla sloužiti, jak čistotně bych jej do plí-nek zavinovala, jak opatrně bych jej kolíbala, jak sladce bych jej kojila, srdečně objímala, laskavě líbala, slovem, jak bych mu dnem i nocí s tou největší láskou a radostí sloužila, abych se jemu za tu tak velikou milost, že mě sobě za matku zvolil, mohla jakž takž odměniti.
Podruhé, také Maria velmi velice dychtěla po narození syna svého Pána Ježíše, aby toho, který ji tak velice miluje, očima svýma mohla viděti. Protož začastý takto u sebe myslila: O můj Bože, musíť zajisté velmi krásné a spanilé to dítě býti, poněvadž o něm Písmo praví, že jest nejkrásnější nad všemi syny lidskými a milost i přívětivost že rozlitá jest na rtech jeho. O, jak krásné a spanilé očičky, jak ušlechtilý obličej, jak cukrové líčka, jak přesladkou hubičku, jak subtylné ručičky a nožičky to děťátko bude míti! In summa, jak krásné, jak přívětivé, laskavé a ušlechtilé to dítě bude! O, když ta hodina jednou již se přiblíží, abych jej mohla viděti, ob-jímati a líbati! O, jak veliká radost mi z toho pojde, jak veliké sladkosti z toho nabudu! O, jak milostně to zlaté dítě bude se na mě smáti, jak sladce líbati, jak milostivě objímati a jak mnohé znamení opravdové lásky mně v svém dětinství ukáže, poněvadž již dospělý rozum má a mě lépeji než já jej poznává!
Modlitba k těhotné Rodičce boží
O Maria, ty nejčistotnější Panno, jak převeliký poklad ty v tvém svatém těle nosíš? O, jak přesvatým plodem těhotná jsi? Velmi dobře onen ženich v Písních Šalomounových o tobě povídá: Břicho tvé jako stoh pšenice osutý kvítím; neboť
[287]