v sobě nosíš to pšeničné zrnýčko, z něhož má chléb anjelský učiněn býti. To tvé-tělo osuté jest kvítím; cokoliv v tobě jest, jest samá čistota, samá krása. Čistá jsou tvoje myšlení, čisté jsou tvoje žádosti, čisté jsou tvoje řeči a čisté jsou tvoje činy. Kvítí tvé panenské čistoty tebe okrašluje vnitř i zevnitř, nahoře i dole, po pravici i levici, takže nepřítel k srdci tvému přiblížiti se nemůže. O nejsvětější tělo Marie, schránko všech božských milostí, lůže krále věčného, pokladnice darův Ducha svatého, studně božských sladkostí, z které spasení naše se vyprejštilo, kdož tebe dostatečně může chváliti a ctíti? Neb anjelé boží tebe ctí a opatrují. O nej-čistší, nejčistotnější, nejsvětější a nejdůstojnější tělo Marie, v němž jsou všeckny poklady darův božských skrytý, neb ten, který nade všecky krále celého světa bohatší jest, v tobě odpočívá. Protož ctím tebe, tělo svaté, pozdravuji tebe, tělo předůstojné, dobrořečím tobě, tělo od Boha požehnané, a děkuji tobě, že jsi Spasitele našeho v sobě obživovalo. Prosím též tebe, nejsvětější Panno, skrze tu největší čistotu tvého těla, abys mi odpuštění hříchův mých u syna tvého ujednala, kterých jsem se nečistotou těla mého kdy dopustil. Amen.
Potřetí, také žádostivá byla Panna Maria narození syna svého, aby skrze příchod jeho na tento svět celý svět od něho požehnán a všelijakými dary jeho naplněn býti mohl, nebť jest dobře věděla, když na svět přijde, že prázdný nepřijde, ale velký poklad bohatství a darův božích s sebou přinese. Nejvíce pak proto po narození jeho dychtěla, aby bídní hříšníci od poddanosti ďábla mohli vykoupeni býti, neb po Pánu Ježíši žádný tak velikou outrpnost nad hříšníky neměl jako Maria, poněvadž žádný tak dobře nevěděl, v jak bídným a nešťastným stavu jsou postavem, jako ona. Ta outrpnost a lítost jí mnohé srdečné vzdychám a mnoho žalostných slzí z očí vyvedla, neb čím více spasení lidské se přibližovalo, tím víceji její žádosti v ní se rozmáhaly. A jako tehdáž svět nejvíceji Spasitele měl zapotřeby, tak i ty, pobožná duše, téhož Spasitele velmi zapotřeby máš, a kdyby jsi rozuměla, v jak bídným stavu jsi postavená, zajisté srdečně sobě bys vinšovala, aby Kristus poznova v tobě se narodil. Neb tak plná jsi všech nedokonalostí, že od vrchu hlavy až do paty nohy v tobě zdravého místa není, nemáš také ani jiskřičky v sobě opravdové lásky boží a ani stínu nejaké ctnosti, nemáš žádné vroucnosti k dobrému. Naproti pak jsi ke všem zlostem náchylná, všeckna tvá myšlení žádosti toliko jsou po světských marnostech a po rozkoších tělesných. Máš také mnoho nepřátel, kteří dnem i nocí tebe následují, aby tě do hříchu a do zatracení věčného přivedli. Jestli tehdy Bůh vždy při tobě nem, který by tě silnil, ostříhal a opatroval a mocně od zlého odváděl, co naposledy se s tebou stane? Protož musíš v tento svatý čas to nejsvětější Jezulátko pilně prošiti, aby k tobě přišlo a v srdci tvém příbytek sobě učinilo. Přichází sice vždy k tobě, kolikrátkoli velebnou svátost přijímáš, ale na den narození svého obyčejně více milosti uděluje, protož vší mocí o to se starej, abys jej na ten den hodně k sobě přijití mohla.
|288]