Kapitola padesátá šestá O slávě důstojenství dne Narozeni Krista Pána
N. B. Ta kapitola má se na Štědrý den aneb na Bo%f narosení čisti.
Mezi všemi svátky celého roku žádný není tak přemilý, tak radostný, tak štědrý a tak potěšitedlný jako ten nejsvětější, nejdivnější a v dařích nejštědřejší svátek Narození Pána Ježíše Krista. Ten den jest tak plný potěšení a radosti, že žádný ja-zvk toho dostatečně vysloviti nemůže. O tom dni takto zpívá svatá církev katolická: Dnes nám opravdový pokoj z nebes dolů vstoupil, dnes po celém světě nebesa medem pršely, dnes jest nám vzešel den vykoupení nového, napravení starého a štěstí věčného. Dnes se Kristus Pán narodil, dnes Spasitel se nám zjevil, dnes na zemi vesele zpívají anjelé, radují se archanjelé, dnes radostí plesají spravedliví, řkouce: Chvála na výsostech Bohu, aleluja! O tom dni praví svatý Leo papež takto: Dnes nejmilejší Spasitel náš se narodil, veselme se, neb žádná truchli-vost tu nemá býti, kde jest narození života. Žádný od té radosti odloučen není, nvbrž všickni obecní příčinu mají radosti: dnes raduje se svatý, neb se přibližuje k koruně, veselí se hříšník, neb zůve se k smilování, vzbuzuje se pohan, nebť se povolává k životu.
O tom štědrým a radostným dni praví anjel ku pastýřům: Zvěstuji vám radost velikou, která se stane všemu lidu, neb dnes se vám narodil Spasitel. Ta radost byla tak veliká, že se až nad nebesa pozdvihla, dolu vstoupila do země a po všem světě se rozšířila, takže na světě žádné stvoření živé se nenacházelo, které by té radosti oučastné učiněné nebylo. Co se pobožných lidí dotýče, žádné pochyby není, že na ten den Narození Páně srdečně se radovali a veselili, ačkoliv snad příčiny té radosti nevěděli, neb poněvadž přátelé boží byli a milosti jeho zasloužili, protož je milostivý Pán Bůh veliké radosti, která se po celém světě i po celém nebi rozšířila, oučastné chtěl učiniti. Bylo pak za toho času, jak při počátku této knihy pově-dino jest, na světě velmi mnoho pobožných lidí, netoliko v židovské, ale i v jiných krajinách, jakožto v Egyptě, ve Sýrii, v Špaňhelích, ve Vlaších a jiných mnohých krajinách, kteří věrně Bohu sloužili a po svém vykoupení srdečně toužili, protož snadno sobě mužem pomysliti, kterak milostivý Pán Bůh na ten svatý a radostný den je potěšiti ráčil. O, kýž jsem já, bídný hříšník, jen malou částku té veliké radosti hoden zakusiti, kterak by mé duši veliká radost z toho pošla!
Přitom také se domnívám, že netoliko lidé pobožní, ale i bezbožní, netoliko věřící Židé, ale i nevěřící pohané na ten den jakousi obvzláštní radost a sladkost na svých srdcích cítili. Neb poněvadž Pán Ježíš netoliko pro spravedlivé, nýbrž mnohém více pro hříšníky na tento svět přišel, protož také štědrý Otec netoliko spravedlivé, ale i hříšníky té obecné radosti oučastné učinil. Protož jest k víře podobné, že všickni lidé tak zdraví a tak veselí se vynacházeli, že sami nevěděli, odkud to pochází. Nýbrž netoliko lidé, ale i nerozumná hovada na sobě jakousi
[299]