Ó můj nejmilejší Josefe, jak jest tehdáž tobě v tvém srdci bylo, když tebe netoliko jako chudého žebráka, a také jako bezbožného muže všickni od sebe odháněli. O, jak tě nad tím srdce bolelo, jak velice proto jsi se styděl, že od domu k domu jako nějaký žebrák jsi chodil, však předce žádný tě do domu nepřijal! Kdo by se byl nadál, aby od tvých přátel v tvé vlasti taková hanba tobě se měla stati? Já srdečnou outrpnost mám nad tebou a nad tvou nejmilejší chotí pro tu velikou hanbu, která se vám zde děje. O, kýž jsem já tehdáž v Bederně byl, s jakou velikou srdce radostí byl bych vás do mého domu přijal a všech potřebných věcí rád vám poskyd! Poněvadž pak se to nestalo, přijměte mou dobrou vůli za skutek. Srdečně mně líto jest, že i já mého nejmilejšího Ježíše tolikráte z mého srdce jsem vyhnal, čehož více navěky nechci se dopustiti. Amen.
Vidouce tehdy svatý Josef, že ani u přátel, ani v hospodách místa dostatí nemůže, srdečně nad tím se zarmoutil a s plačtivýma očima k nejsvětější Panně takto řekl: O má nejmilejší Maria, což ubozí sobě máme počíti? kam se obrátíme, abychom hospodu dostali? Jestliže na ulici zůstali musíme, já pro velikou lítost umřití musím. Na to jemu odpověděla Maria: Můj nejmilejší Josefe, nechtěj se nad tím tak velice rmoutiti, Pán Bůh nám ještě hospodu opatří, pakli žádné nedostanem, za to mějme, že jest v tom vůle boží.
Na to řekl svatý Josef: Má nejmilejší Maria, počkej zde na tom místě s našima hovádky, já sám poběhnu a u jiných měšťanů hospody pohledám a nepřestanu, až nějaký příbytek najdu. Sel tehdy ten ubohý Josef jako nějaký žebrák od domu k domu a všudy prosil, jen aby mu nějakého skrovného místa pod střechou dopřáli, než všeckno darmo bylo. Prosil pro Boha a chtěl rád všeckno dvojnásobně zaplatiti, ale žádný nad ním se neslitoval. Chodil ten dobrý muž až do noci a vždy se domníval, že aspoň někdo nad ním se smiluje, ale měšťané bedémští zkamenilé srdce měli, neb sebou pohnouti nedali. Kdo by se byl nadál, aby to možné bylo, že žádný v celým městě nalezen nebude, který by se nad těma dobrými lidmi smiloval? Neboť i pohanům i Turkům hospodu dáváme, když oni poníženě prosí, proč pak tito dobří lidé a krevní přátelé žádné dostati nemohli?
Vidouce tehdy svatý Josef, že všudy mu odepřeli, pozdvihl k nebi rukou svých a s plačtivýma očima řekl: O milostivý Pane Bože, vidíš, kterak ode všech jsem opuštěný, vidíš, že mě žádný do domu přijití nechce. O můj Bože, srdečně se musím stydět, že já tvého jednorozeného Syna a jeho nejdůstojnější matku, kterou jsi mi k opatrování zanechal, tak špatně opatruji; za veliký hřích to bych sobě pokládal, kdybych ji měl na ulici nechati, avšak ani sobě, ani jí pomocti nemohu. O můj nejmilejší Pane Bože, pověz mi, kampak mám jiti, ukaž mi aspoň místo, na kterém by mohl tvůj nejmilejší Syn hodně narozen býti; byť třebas smradlavý chlív byl, i já do něho chci jiti.
O vyvolený příteli boží, svatý Josefe, kdo hodně tvou velikou žalost moci bude rozjímati? O, jak byla tvá hanba veliká, že jsi v tvé vlasti tak hanebně ode všech
[295J