všem vůli boží se poddával a svou chudobu i tu potupu jemu obětoval. Brzy ráno hned svatý Josef vstal a poznovu k svým přátelům a příbuzným šel, povídal jim, jak se jemu té noci dálo, přitom poníženě jich prosil, aby se nad ním a nad jeho manželkou slitovali (která ani hodinu více jistá před porodem nebyla) a je do domu přijali, neb bylo se obávat, kdyby v tom studeném místě slehnouti měla, aby snad i s dítětem se neroznemohla. Ale ubohý Josef prosil, jak mohl, však předce žádný nad ním se smilovati nechtěl, což ovšem velmi podivné jest, takže kdyby svaté evanjelium samo o tom nevypravovalo, sotva by kdo mohl tomu věřiti. Museli zajisté ti Betlém-ští kamenné srdce míti, že nad tak krásnou Panenkou, která jako nějaký pozemský anjel se zdála býti, smilovati se nechtěli, a tak v neřádném místě ji bydleti nechali. Jak pak velice ji srdce nad tím bolelo, to žádný dostatečně vypraviti nemůže. Ne pro sebe samou tak ji srdce bolelo, neboť je z veliké poníženosti takového obydlí hodnou se soudila býti, ale nejvíce proto, že jejímu nejmilejšímu a nejsvětějšímu dítěti taková potupa se děje, protož s pláčem před Bohem sobě stěžovala a žádným způsobem se potěšiti nedala.
Když tehdy ubohý Josef celé město zchodil a nikdež hospody dostati nemohl, všecken zarmoucený zase se navrátil a nejsvětější Panně povídal, že jich žádný do domu nechce přijití. Maria pak jej těšila, řka: Můj milý Josefe, buď dobré mysli a za to měj, že Spasitel světa na tomto místě chce narozen býti, protož připravme to místo, jak nejlepěji můžeme, abysme to svaté dítě hodně mohli na svět přijít. Na to odpověděl svatý Josef: Má rozmilá Maria, zdaliž to nebude ta největší hanba, jestliže ten nejosvícenější Syn toho nejosvícenějšího Pána musí se v tom tak opo-vrhlým místě na svět naroditi? Však je-li v tom vůle boží, musí s námi zavděk přijít; co se mě dotyce, já všecku mou nemožnost jemu k službě rád chci vynaložiti.
Tu potom vypůjčil sobě koštíště a všecky pavučiny i smetí z té jeskyně vymetl a potom, jak nejlépe mohl, to místo vyčistil. Nakoupil slámy k ležení, dříví také vyhledal, z kterého lavičku k sezení udělal. Potom vypůjčil několik misek, z kterých by jisti mohli, a vším způsobem se staral, aby všechny potřebné věci mohl objednati a spravíti. Slovem, staral se, jak mohl, aby svou nejmilejší chotí a její nejsvětější dítě, jak nejlépe mohl, zaopatřil. A tak ti svatí lidé strpení museli míti a s tou špatnou hospodou zavděk přijití, což také pro Boha rádi učinili a s svou hospodou velmi dobře spokojeni byli. O Betléme, jak tvému Vykupiteli nevděčným se ukazuješ! On přišel, aby se s tebou o nebe sdělil, a ty mu ani chlíva dopřít nechceš? On přichází, aby tě dary nebeskými obohatil, a ty zanecháváš jej tu největší nouzí trpěli? A to jest nejprvnější vítání, kterým Mesiáše tvého ctíš, a tomu podobných jemu mnoho více učiníš? O můj laskavý Ježíši, poněvadž žádný tebe přijít nechce, ej, já tebe do příbytku mého přijímám. Ejhle, srdce mé, to tobě za věčný byt odevzdávám, ty jej sobě připrav a ozdob vedle tvé svaté vůle. Amen.
(a) Quaresmius, tomus 2, liber 6, cap. 1, (b) ibidem, (c) Busti in Maríali, pars 7, sermo 2.
[298]