Kapitola padesátá sedmá
Kterak Pán Ježíš na svět se narodil
Pobožná duše, dříve než to radostné tajemství vypisovat budu, chci tě napome-nouti, abys se nedomnívala, že to nejsvětější narození Pána Ježíše takovým způsobem se dálo, jako přirozených dětí porod obyčejně se děje. Protož sobě mysli, že jako nadpřirozeným způsobem Kristus v životě své nejsvětější matky se počal, tak podobně nadpřirozeným způsobem z ní se na svět narodil. O tom takto Rodička boží k svaté Brigidě mluvila: Zajisté máš to vědět, že ačkoliv lidé vedle svého rozumu se domnívají, veřejně mluviti se opovažují, že syn můj vším obyčejným způsobem ze mě se narodil, však ale pravda jest, že takovým se způsobem narodil, jak na Syna božího přislušelo.(a) Kterak pak to se stalo, pěkně anjel Páně wsvěduje svaté Brigidě takto: Podobně jako Syn boží při svém početí skrze celé tělo Panny svým božstvím do života jejího vešel, tak také při svém narození s svým božstvím a člověčenstvím jako nejaká sladká vůně z neporušené růže skrze celé panenské tělo jest vyšel.*'
Podiž tehdy, Krista milující duše, a bedlivě s pobožností sobě rozjímej, jak sladce tvůj nej sladší Spasitel jako nejaká sladká vůně z té nej spanilejší růže nejsvětější Marie Panny jest vyšel, a když to bedlivě budeš rozjímati, tehdy možné není, aby tvé srdce se pohnouti nemělo. Tu celou sobotu, to jest na druhý den, když do Betléma přišli, seděla Maria v té jeskyni jako nejaká opuštěná hrdlička v rozpuklině skalní a se vší pobožností k porodu se hotovila. Svatý pak Josef se vší pilností se staral, aby všechny věci, kterých zapotřeby měli, mohl zhotoviti. Tu zatím seděla nejsvětější Panna a rozjímala špatnost místa, v kterém se Syn boží měl naroditi, neb cokoliv viděla, nic jiného nebylo kromě tvrdá a neforemná skála a tmavá jes-kvně. Nebylo tam žádných dvéří ani oken, žádného stolu ani lavice, žádného
[307]