nebe i země hoden jest, abych jej do aksamitu, tykyty i zlatohlavu zavinula, ale ty dobře víš, že pro mou velikou chudobu lepšího a dražšího nic opatřit nemohu, protož mou dobrou vůli zavděk přijmi; neb kdybych bohatství celého světa měla, ráda bych je všeckno k jeho službě vynaložila.
Když již všechno zhotoveno bylo, tu nesvětější Panna s tou nej větší počestností na svá kolena klekla, oči i ruce k nebi pozdvihla a tak až do půlnoci klečet zůstala. O, kdo nyní vypravit moci bude, jak pobožně, jak vroucně, jak uctivě tehdáž Maria se modlila a jak při té modlitbě na duši i na těle jest se vynacháze-la!(d) Zjevení svaté Brigidy takto praví, že byla v tom rozjímám všeckna v mysli vytržena a sladkostí boží všeckna oplývala, ano všemohoucí Pán Bůh dal jí takové poznám své nestíhlé božské bytnosti, jak její smrtedlné tělo postíhnouti mohlo. V tom mysle vytržení patrně poznala, jak veliký jest ten Bůh, který již z ní měl vyjiti, a jak naproti tomu špatné jest to člověčenství, v kterém on se má naroditi. Poznávala také (tak mnoho, jak člověk může poznati), kterak ten, kterého již měla poroditi, od věčnosti od Boha Otce zplozen byl, též, kterak ona má toho vlastní matkou býti, kterého nadpřirozeným způsobem Bůh Otec otcem byl od věčnosti.
Naposledy přibližovala se přešťastná hodina, po které nebe i země tak dlouho toužila a na které spasení celého světa záleželo, totižto v které Syn boží jako nejaký korunovaný ženích z svého pokoje, to jest z života panenského, ven měl vyjiti. O hodina opravdu zlatá! A to byla hodina dvanáctá o půlnoci, v které tmy Starého zákona v jasné světlo Zákona nového měly obrácené býti. Protož jak půlnoci se přiblížilo, tu tak veliký blesk z nebe dolu vstoupil, že tak jasno bylo, jako o poledních může býti, a od toho nebeského blesku netoliko ta jeskyně a město Betlehem, ale i celý svět osvícen byl, takže všickni lidé se divili, vidouce o půlnoci jasný den býti.(e) V tom tehdy okamžení s takovou mocí to nej světě j ší dítě v životě matky se pohnulo, že skrze to pohnutí z vytržení mysle zas k sobě přišla a hned v tu chvíli v jednom okamžení beze vší bolesti to nejsvětější dítě na svět porodila.
Kterak pak jest je porodila, to sama těmito slovy vyjevila: Když můj syn byl se narodil, tak se mi zdálo, jako by půl srdce mého ze mě vyšlo a se narodilo.® To jest: jinače se jí býti nezdálo, než jako by se bylo její srdce v těle pro velikou sladkost vedví rozpuklo, z kteréhožto jeden díl jako by byl v jejím těle zůstal a druhý jako by byla porodila. Chtíce pak se podívat, kam se polovicí jejího srdce podělo, toť hle, vidí svého nejmilejšího synáčka na zemi před svýma nohami ležet, který všechen čistý, ušlechtilý a beze vší poškvrny byl, z kteréhož také tak veliký a ne-vypravitedlný blesk vycházel, že slunce svou jasností jemu se nemohlo vyrovnali. Ta pak svíce, kterou svatý Josef tam byl postavil, žádného světla ze sebe více nevzdávala, poněvadž ten veliký blesk boží to přirozené světlo té svíce vniveč obrátil. Byl pak ten způsob porodu tak rychlý, že žádný znamenat nemůže, kterak Maria porodila. Kterak pak tehdáž s ní se dálo, z jejích vlastních slov se poznati
[309]