Nyní zase k historii se navraťme a podívejme se, co se dále s rím vnově narozeným Jezulátkem přihodilo. Když tehdy Maria svého nejmilejšího synáčka nah* na té skále ležet viděla a pro zimu jej plakati slyšela, tu srdce její mateřské tak obměkčilo, že hojně jí slzy z očí tekly a dělej se zdržet nemohla, aby svému n milejšímu dítěti pomoci neměla. Protož vztáhla své mateřské ruce a s tou nejv1 uctivostí to nejsvětéjší dítě ze země zdvihla a do svých rukou vzala, přitiskla k srdci svému a svýma lícema a svým dýcháním je zahřívala s tou největší rados Když pak již za dobrou chvíli je tak zahřívala a radostné objímala, potom na z: se posadila a to děťátko do klína svého položila a začala ponejprv do plínek | těných a potom do vlněných zavíjet. Tu stáhla subtylné jeho ručičky, a když je plinek zaobalila, povila jej povijánky aneb šňůrami, které při těch vlněných pil kách přivázané byly.
Potom zavázala mu také jeho svatou hlavičku do těch dvouch karkulí, kt k tomu byla připravila, a dajíce mu laskavé políbení, začala pro velikou radost p kati. O Bože nebeský, jakou radost tehdáž ta nejsvčtější Panna měla! Div jest, její panenské srdce láskou se nerozplynulo, nebo nasytit se nemohla toho nejsf nilejšího dítěte, dosti se nalíbati, naobjímati a k srdci svému přítiskati; v tom duši i na těle takovou sladkost cítila, že žádný člověk ji sobě vymyslia nem"; Naposledy vyňala svůj panenský prs, začala svým panenským mlékem toho kop který všeckno stvoření, které život má, svou mocí božskou obživuje, krmí a pájí. Jak pak to mléko sladké bylo, z toho se poznati může, poněvadž z nebe d přišlo a od Ducha svatého oslazené bylo.
Modlitba k Rodičce boží při porodu
O přenejšťastnéjší šestínedélko, připomínám tobě tu nestihlou radost, které nabyla, když ponejprv to nejsvčtější dítě ze země jsi zdvihla, jej jsi ohřívala, jímala, do plinek zavinula a tvým nebeskopanenským mlékem kojila. Pověz nyní, ó Maria, kterak tehdáž tvému srdci bylo, pověz, kterak tvé tělo a tvá v ten čas se vynacházela. Div jest, že pro velikou radost jsi se nerozplynula, poněvadž tak veliká byla, že všech lidí srdce ji snesti by nemohly. Propůjč mi také malou chvílčičku tvého milého Ježíška do mých rukou, abych jej mohl objímati a líbati, nebo raději vlož jej do srdce mého hříšného, abych jej vroucné mohl mi-lovati. Učiň mě též oučastného tvé veliké sladkosti, abych tu falešnou sladkost tohoto světa mohl potupiti a po nebeské vždy toužiti. Amen.
Mezitím když se to všeckno dálo, byl ještě svatý Josef před tou jeskyní vně, kdež se ustavičně modlil. Znamenal sice, že to veliké tajemstva se děje, nesměl však pro ten veliký blesk, který' z té jeskyně vycházel, a pro anjelský' zpěv, který' tam slyšán byl, z veliké uctivosti ani oči zhůru pozdvíhnouti. Protož zavolala jej nejsvětéjší Panna: Josefe, poď sem, obdařil mě Pán Bůh synáčkem. Tu svatý' Josef šel tam s bosýma nohama a spjatýma rukama a tu hned před Rodičkou boží na svá kolena padl, hlavu
[312]