svou až k zemi sklonil a z veliké radosti srdečně začal plakatd, takže slzama svýma hojně zem smáčel. K němuž řekla Maria: Můj nejmilejší Josefe, pozvíhni se a podívej se na to ušlechtilé děťátko. Tu vyzdvihl se svatý Josef a jen drobet málo očima zamžel, ihned zase k zemi se sklonil a začal poznova tak milostně plakat, že i Maria s ním plakati musela. Naposledy zase se zhůru pozdvihl, ruce své křížem složil a laskavě se na to spanilé děťátko díval. Tu hned od toho okamžení tak velikou radostí srdce jeho naplněné bylo, že se domníval, že pro velikou sladkost v něm se musí rozpuknouti. Tu byl jako u vytržení a dosti se kráse toho dítěte nadiviti nemohl, jeho duše i tělo tak velikou radostí bylo naplněné, že pro velikou radost ani slovíčka nemohl mluviti. Když pak za dobrou chvíli v té nebeské sladkosti seděl, tu řekla k němu nejsvětější Panna: Vem k sobě, můj milý Josefe, to rozmilé děťátko a na přivítanou dej mu laskavé políbení. Tu vzal do svých rukou svého Stvořitele, s tou největší uctivostí přitiskl jej k svým lícím a laskavě jej políbil, od kterého políbení takové radosti a sladkosti nabyl, že skrz všeckny kosti až do mozku pronikla. Tu opět pro velikou radost ani slova mluvit nemohl, toliko jen vždy radostí plakal.
Modlitba k svatému Josefu při narození Krista Pána
O ty nejšťastnější Josefe, kterak tehdáž tvému srdci bylo, když jsi Boha a Stvořitele tvého na tvých rukách nosil? O, co jsi tehdáž sobě myslil, když jsi toho v tvé moci měl, který' moc nade vším stvořením má? Já za to mám, že možné tobě nejní vypraviti, tak veliké radosti na těle i na duši za tu malou chvilku jsi zakusil, neb jsi téměř všecken bez sebe byl a duše tvá plynula v moři rozkoší božských. Ty všeckny radosti, kterých jsi z toho nejprvnějšího zezření na to milé Jezulátko nabyl, tobě připomínám, ó můj nejmilejší Josefe, a nad nimi s tebou se těším a raduji. Můj nejmilejší patrone, polož mi také toho nejmilejšího tvého Ježíška na mé ruce, abych jej mohl objímati a líbati, nebo raději vlož mi jej do mého srdce, abych jej mohl ctíti a milován. Amen.(h)
Když za dosti dlouhou chvíli svatý Josef toho nejsvětějšího dítěte se nachoval, s ním svou rozkoš a potěšení měl, tu je zase nejsvětější Panna k sobě vzala, a při-tísknouce je k srdci svému, mnoho mu políbení dala. Potom k svatému Josefů řekla: Kampak ten drahý poklad položíme, který- hoden jest, aby do zlaté kolíbky byl položen? Tu oba dva všudy se ohlídali po té jeskyni, však žádného místa viděti nemohli, kam by to zlaté dítě mohli položití. Když pak vnitř i zevnitř žádné příležitosti nenalezli, museli je k jeslem nýsti, a když k jeslem přinesli, tu hned vosel i vůl na svá kolena padli, hlavy své na zem položili, a tak, jak mnoho mohli, Stvořiteli svému čest prokazovali.'0 To se jim tak za podivné zdálo, že Maria hned začala plakati, řka: O můj Bože, ta němá a nerozumná hovádka tebe poznávají, a lidé té poznati nechtí. Ty sprostné hovada, vůl a osel, před tebou na zem padají a tvým jeslím se klaní, lidé pak nejsou tak vhlídní, aby ti nejakou jen stodolu za hospodu propůjčili. Protož, mé rozmilé dítě, poněvadž ty hovádka své jesle tobě obětují, přijmi zavděk s tím špatným
[SIS]