veci aniti i u, na které nx ž i skutečné k >d málomoccB-né zůstala apa v rukoudb pm-:h cirkev n idu k
Kapitola stá čtyrydcátá druhá
Kterak Pán Ježíš do předpeklí > stou pi I
Až posavad na pohřeb Pána Ježíše a pláč jeho nejmilejší matky sme patřili. Nyní se též podívejme, kam se jeho nejsvětější duše poděla, když s tělem se rozloučila. Jak nejdřív Pán Ježíš na kříži skonal a duše od těla odloučená byla, tu v jednom okamžení všeckny její hořkosti zmizely, ona pak všeckna oslavená a s svým božstvím sjednocená u přítomnosti mnoho tisíc anjelův jako ňáký udatný a slavný vítězitel s největším bleskem do předpeklí vstoupila. Jak nejdřív do toho místa vešla, ihned jasným bleskem se osvítila a z tmavého žaláře rozkošný ráj učinila. Všeckny též duše, které tam byly, v okamžení spasené jsou a z spatření na tak laskavou tvář boží velice obveselené. Potom pak, když laskavě vespolek se přivítali a pozdravili, vypravoval jim Pán Ježíš, kterak on všeckna proroctví jejich vyplnil a co za ně na světě trpěl a způsobil, řka: Moji milí přátelé, dosti dlouho po mně jste toužili a na mne očekávali, ale dnes žádost vaše se vyplnila. Nyní časný život můj jest se dokonal a já hned po mém od těla rozloučení k vám jsem přišel, abych vás spasení věčného oučastné učinil. Ale jak draze spasení vaše mne stálo, sotva vypraviti mohu, neb jsem tak ukrutné muky za vás trpěl, jich žádný lidský rozum postihnouti nemůže. Mé ubohé tělo ještě visí na kříži tak velice zohavené, že kdybyste je uzřeli, velice byste se nad ním užásnouti musili, neboť Židé i pohané tak ukrutně se mnou nakládali, jako by ne člověka, ale lítého ďábla před sebou měli. Však to všeckno ukrutné tyranství pro vás a pro lidské pokolení srdečně rád sem snášel, tak abych vás z tohoto žaláře a pokolení lidské od věčného zatracení vysvoboditi mohl.
Když svatí otcové to uslyšeli, co se domníváš, co sou na to řekli neb pomyslili? Zajisté kdyby byli mohli plakati, žeť by byli beze všeho přestání žalostně plakali,
[815]