kteří jsou n^í ^ ' kteří jsou v podzemí, kteří jsou v pra-vodstvu, kt/^pla^v končinách smutku, kteří jsou v Nilu, kteří jsou v ^3 kteří jsou v Hatverkau, v Zedu, v Ze-detu, ve vzí^ - f1 Peu> v Cheraheu, nebo v Ebozu, pak budou obětoS^ °láče, budou hněteny bílé chleby, bude dodáváno zví^u sd^a chrámové porážky, budou navazovány provazy, buc^ i ľ^vána plavidla, pak bude poháněna Re-ova loď obě/^y ° mužstvy, která nepodléhají zkáze a neznají ún/^ ^
Kdo nepo/^ost 1Ve ^eh° jména' neP°zná Je ani nyní-Hathor má zágtf ^arovn^ ocnrany Sepiova života, neboť je to Gebov/ p0je ^a. Sestra a manželka Sepiova, strážkyne velkého ie ^^fekla: „Hleď, ty jsi přišel, jásáš a tvé srdce se radv ' °lože bylo nařízeno, aby ti byli vydáni tvoji známí/,j já
Sepi přichCo zn' a •'eho srdce Se radu;)e> fc^ťožé jsou mu vydáni jej a je^1'" NeJvznešeněJší z Jeho známých přicházejí, jásaft SYéJI^ srdce se raúu^' když se blíží' ^k^-dajíce po zen>iozu- své sekery, své motyky a své koše a Sepi je osv<?é prg od toho, co se dělá Esetě, od prací pro Nutu, od velií^K Pro Lva a Lvici. Každá duše a každý bůh s volu j e • f^iovi známí byli jim odňati a Sepimu jest dopřáno, ^        ^ hlava ušla stínadlu Reovu.
30
5. VLASTNI ŽIVOTOPIS SINUHETťJV.
Kníže, správce královských statků v zemích asijských beduínů, skutečný přítel krále, kterého on miluje, průvodce Sinuhet, vypravuje:
Byl jsem průvodcem, jenž provázel svého pána, sluhou královského harému dědičné kněžny, veliké přízně požívající manželky krále Senvosreta, odpočívajícího v Chneme-sovetu, dcery krále Amenemheta, odpočívajícího v Kenofru, ctihodné paní Nofry.
Roku 30., třetího měsíce doby záplavy, sedmého dne vstoupil Bůh, král Horního a Dolního Egypta, Sehetepjebre do svého horizontu. Vznesl se k nebi a spojil se se sluneční koulí; jsa údem Boha, splynul s tím, jenž ho zplodil. Zmlklo sídelní město, srdce poddaných byla stižena hořem, obě vysoké brány se zavřely; dvořané seděli s hlavami v klíně a lid naříkal.
Jeho Veličenstvo poslal totiž vojsko do Libye a nej starší jeho syn, dobrý Bůh Senvosret, byl jeho velitelem; byl poslán, aby porazil cizince, aby zjímal obyvatele země li-bycké, a nyní se vracel a přiváděl z Libye zajatce a nesčetné množství dobytka všeho druhu. Přátelé z královského paláce poslali zprávu na západ, aby oznámili královskému princi, co se v královském paláci stalo. Poslové setkali se s ním na cestě a dostihli ho večer. Nikdy nespěchal více! (Jako) sokol odletěl se svým průvodem, neoznámiv toho svému vojsku. A hle! Bylo vysláno poselství ke královským princům, kteří byli s ním při tomto vojsku, a jednomu z nich se dostalo vyzvání. Byl jsem vzhůru a zaslechl jsem, co řekl; když totiž mluvil, byl jsem nedaleko. Srdce mé bylo rozrušeno, mé ruce zůstaly nehybně tkvět a všecek jsem se třásl. Kvapem dal jsem se na útěk, abych si vy-
31
hledal místa k úkrytu a pustil jsem se do křoví, abych se vyhnul cestě i chodcům; ubíral jsem se na jih, nemaje však v úmyslu jiti do sídelního města, neboť jsem se domníval, že nastane vzpoura, a nedoufal jsem, že bych ji přežil.
Přepravil jsem se přes rameno Nilu v okolí osady Smolil voně,* dostal jsem se na ostrov krále Snofra* a strávil jsem tam den v polích. Na úsvitě vydal jsem se na cestu, a když už byl den, setkal jsem se s mužem, stojícím na ústí cesty; uctivě mne pozdravil, neboť se mne bál. Když nastal čas večeře, dostal jsem se do města Býků* a přepravil jsem se po nákladní lodi bez kormidla, dík západnímu větru. Přešel jsem východně od lomu Bohyně nebes, paní Červené Hory. Pak dal jsem se na sever a minul jsem Královské zdi, jež byly vystavěny, aby zadržovaly asijské kočovné kmeny. Maje strach, aby mne nespatřili hlídači, kteří toho dne na zdech hlídali, schoval jsem se do křoví; večer jsem se dal zase do chůze, a když se rozednilo, došel jsem k Pe-tenu a zastavil jsem se u Hořkých jezer. Přišla na mne žízeň a schvátila mě; měl jsem vyprahlé hrdlo a krk mě pálil [tak, že] jsem [si] řekl: „Teď okusím, co jest smrt." Tu však jsem zaslechl bučení dobytka, vzpružil jsem se a ovládl jsem své údy a spatřil jsem asijské kočovníky; jejich vůdce, jenž byl [kdysi] v Egyptě, mě poznal. Dal mi vodu, svařil mi mléko a já šel s ním k jeho kmeni. Dobře se mnou nakládali. Putoval jsem s nimi ze země do země; odešed z Kepnu přišel jsem do Kadimy a strávil jsem tam jeden a půl roku.
Jednou dal si mě předvésti Amuův syn Nenši, jenž byl knížetem v horním Retenu a řekl mi: „Povede se ti u mne dobře, protože umíš egyptsky". To řekl, protože mě dobře znal; slyšel totiž, že jsem všestranně vzdělán, jak svědčili o mně Egypťané, kteří byli tam u něho.
Pak se mne otázal: „Proč jsi sem přišel? Stalo se snad něco v sídelním městě?"
Odpověděl jsem: „Král Horního i Dolního Egypta Sehe-tepjebre odebral se do horizontu a není známo, že by se při tom něco stalo." Mluvil jsem však nepravdu, neboť když jsem se vracel z válečné výpravy proti Libyi, mluvilo se o čemsi přede mnou, čím mé srdce bylo tak pobouřeno, že mě rozvaha opustila, a co přivedlo mě k útěku do ciziny. Nebyl jsem odsuzován, nebylo mi pliváno do obličeje, nezaslechl jsem nic potupného, nebylo vysloveno jméno mé ústy hlasatele — nevím, co přivedlo mě do této země; jako by to byla prozřetelnost boží."
Po té řekl mi: „Co se stane s tou zemí bez tohoto znamenitého boha, před nímž byl v cizině strach jako před bohyní Sachmetou v roce morové nákazy?"
Odpověděl jsem mu, řka: „Hle, syn jeho vešel do paláce a ujal se dědictví svého otce. Jest to bůh, jemuž není rovně. Není nikoho, kdo by ho předčil; jest moudrý, má znamenité úmysly, přinášející dobro jsou jeho rozkazy. Přistupuje se k dílu nebo upouští se od něho podle jeho vůle. On podmaňoval cizí země, zatím co otec jeho dlel ve svém paláci, a oznamoval mu svá ustanovení o tom, co se má stati.
On jest vítěz, jenž jest činný svým mečem, on jest hrdina, jemuž není rovně.
Jest ho viděti, jak se vrhá na lučištníky a jak přepadá bojovníky.
On krotí rohy a oslabuje ruce, takže jeho nepřátelé nejsou schopni se uspořadati.
Jest rozjařen, když drtí čela; nelze sé ůdržeti v jeho blízkosti.
Jest dlouhými kroky kráčející, jenž hubí utíkajícího; není útočiště pro ty, kteří se k němu obracejí zády. .
33
Jest urputný v hodině pronásledování; jest vždy obrácen čelem vpřed, nikdy se neobrací zády
k nepříteli.
Jest neohrožené mysli, když vidí davy a nenechává zahnízditi se nečinnosti do svého srdce.
Spěchá vpřed, když spatří východní národy, a radostí jeho jest napadati lučištníky.
Chápe se štítu svého a drtí nohama svýma, aniž musí opakovati svůj smrtící úder.
Není nikoho, kdo dovede zadržeti jeho zbraň, není nikoho, kdo dovede napnouti jeho luk.
Lučištníci utíkají před ním, jako před mocí Veliké bohyně.
Když bojuje, nezná konce; nešetří nikoho, až nikdo nezbude.
Jest milostivý a velice vlídný, a dobyl si lásky, takže sídelní město ho miluje více než sama sebe.
Jásají mu vstříc více než svému Bohu a neustále jsou kolem něho muži i ženy, radující se nad ním.
Jest král, jenž byl útočný už ve vejci, a jeho obličej byl uhrančivý od jeho narození.
Jest rozmnožovatelem toho, co se narodilo s ním; jest jediný od Boha seslaný.
Země tato se raduje, že on jí vládne, neboť jest rozšiřovatelem hranic.
On dobude země jižní ale nemyslí na země severní.
On byl zrozen, aby pokořil kočovné kmeny asijské, aby rozšlapal Beduíny.
Pošli k němu a oznam mú své jméno; nerouhej se, přeje si: ať záhuba stihne Jeho Veličenstvo! Neboť on nepřestane dobře činiti zemi, která jest jeho spojencem."
84
On mi na to řekl: „Jak dobře jest Egyptu, když ví jak jeho král jest silný! — Hleď, když jsi zde, zůstaň u mne; odměním se ti dobře!"
Dával mi přednost před svými dítkami, zasnoubil mě se svou nej starší dcerou a dal mi vybratí si z území jeho, z nejlepších, která mu patřila na hranici jeho říše s jinou zemí. Jest to krásná země, Jaa* jest její jméno. Daří se v ní fíky a réva, takže poskytuje více vína než vody. Má hojnost medu a olivového oleje, a ovoce všeho druhu roste na jejích stromech. Daří se tam ječmen i pšenice a nesčetné množství dobytka všeho druhu. Mnoho bylo také toho, čeho se mi dostávalo, protože jsem byl milován.
Dále učinil mě knížetem nej znamenitějšího kmene své země. Denně byly mi připravovány chleby, den ze dne víno, vařené maso, pečená drůbež mimo horskou zvěř — bylo totiž pro mne loveno a mně předkládáno ještě mimo to, co mi ulovili moji chrtové — a bylo mi připravováno mnoho pokrmů mléčných všemožně upravovaných.
Mnoho roků jsem strávil takto a mé dítky se staly statnými ; každý můj syn podmanil si svůj kmen. Každý posel, jenž se ubíral na sever nebo na jih do sídelního města, zastavil se u mne, neboť jsem každého pohostil. Dal jsem vodu žíznivému, dopravil jsem zbloudilého na pravou cestu, ujal jsem se oloupeného. Když asijští Beduíni nabyli smělosti k odboji proti knížatům země, poradil jsem těmto, jak si mají vésti.
Kníže z Retenu určil, abych po mnoho let byl velitelem jeho vojska. Obyvatelům každé země, do které jsem vkročil, způsobil jsem porážku a zahnal jsem je od jejich pastvin a studní; ukořistil jsem jejich dobytek, a jejich lidi jsem odvedl do zajetí; odňal jsem jim jejich potravu a pobil jsem je svým mečem, svým lukem, svými pochody a svými znamenitými plány. Za to dostalo se mi jeho přízně; on miloval
s* 35
mě, protože věděl, že jsem statečný a vážil si mne více než svých dítek, protože viděl, jak silné jsou mé paže.
Jednou přišel obr z Retenu a vysmíval se mi v mém stanu; byl to silák, jemuž nebylo rovně: pokořiv celý Re-tenev, řekl, že se bude se mnou potýkati; myslil, že mě zabije a měl v úmyslu ukořistiti má stáda na radu svého kmene. Kníže se se mnou radil a já jsem mu řekl: „Neznám ho; nejsem přece spojencem jeho, abych se směl procházeti po jeho táboru; či snad bych směl otevřití bránu jeho města, nebo zbořiti jeho hradby? Jest to nesmysl, když se mu zdá, že zastávám úřad jemu příslušející. Hle, jsem jako býk vyhnaný od svého stáda uprostřed stáda cizího. Býk ze stáda napadá ho a dlouhorohý se sápe na něho. Zdaž dostane se podřízenému lásky na pouhý rozkaz nejvyšší hlavy? Nikdy nestane se cizinec spojencem obyvatele Delty; neboť co by mohlo vodní květinu připoutati ke skále?
Když býk si přeje boje; zdaž statečný býk se rád dává na útěk ze strachu před tím, jemuž se vyrovná? Přeje-li si bojovati, ať vysloví své přání! Což neví Bůh, co jest mu (t. j. silákovi z Retenu) usouzeno, když ví, co a jak se děje?"
V noci napial jsem svůj luk, připravil jsem si šípy, naostřil jsem svou dýku a vyleštil jsem si svou zbroj.
Když se rozednilo, přišel lid z Retenu, podnítiv své sou-kmenovce, takže se shromáždilo obyvatelstvo ze všech území obou polovic Retenu.
Srdce všech planula pro mne, ženy i muži křičeli; všichni mě litovali, říkajíce: „Což jest někdo tak silný, aby mohl s ním bojovati?"
Jeho štít stál stranou a jeho sekera a náruč jeho kopí padla za mnou na zemi, neboť jsem se vyhnul jeho zbraním a nechal jsem je bezúčinně přelétíiouti přes sebe. Na to vyřítili jsme se na sebe. Když mě napadl, vystřelil jsem na
36
nÔho a šíp uváznul mu v zádech. Vykřikl, padl na nos a já dorazil jsem ho jeho sekerou.
Vyrazil jsem vítězný výkřik, stoje na jeho hřbetě. Všichni Asiaté řvali, já jsem vzdával chválu bohu Moncovi, lid poraženého naříkal pro něho. Kníže Nenši, syn Amuův mě objal. Vzal jsem si majetek poraženého a ukořistil jsem jeho stáda. To, co hodlal učiniti mně, učinil jsem já jemu. Vzal jsem si to, co bylo v jeho stanu, a vyplenil jsem jeho tábor. Stal jsem se tím slavným, rozmnožil jsem své bohatství a rozhojnil jsem svá stáda.
To tedy učinil Bůh, aby usmířil toho, na něhož zanevřel,' a jehož vypudil do cizí země. Dnes se jeho srdce udobřilo.
t
Psanec kdysi se dal na útěk a dnes se mluví o mně s úctou v sídelním městě.
Plížil se kdysi hladem se plazící a já dnes dávám chléb svému sousedu.
Kdysi nah opustil muž svou zemi a já se dnes stkvím v šatech z jemných látek.
Sám kdysi běhal muž, nemaje posla, a já mám dnes množství poddaných.
Krásný jest můj dům, rozsáhlé jest mé sídlo a v sídelním městě se na mne vzpomíná.
Bože kterýkoliv, jenž jsi způsobil tento útěk, buď milostiv a přiveď mě zpět do sídelního města! Snad je ti možno dáti mi spatřiti místo, na němž neustále dlí mé srdce; neboť co jest důležitější pro mne, než aby mrtvola má pohřbena byla v zemi, v které jsem se zrodil? Pojď a sejmi se mne tuto tíži! Potkalo mě štěstí, že mi Bůh prokázal milost; kéž učiní tak ještě jednou a dopřeje spokojeného konce tomu, jehož učinil kdysi ubohým! Kéž se slituje nad tím, jehož dohnal k tomu, aby žil v cizině! Zdaž
« 37
bude dnes milostiv, vyslyší prosbu vzdáleného a sejme svou ruku s toho, jehož srazil k zemi, a dovede ho na místo, ze kterého jej vyvedl?
Kéž se nade mnou smiluje egyptský král, abych žil jeho milostí, abych obstarával potřeby paní země, která jest v jeho paláci, a abych poslouchal rozkazů jejích dítek! Kéž by omládly mé údy, neboť stáří přišlo a slabost mě schvá-tila; oči mé jsou těžké, ruce mé se třesou, nohy odpírají choditi, srdce umdlévá. Blíží se mi okamžik odchodu ze světa a brzy mě odnesou do sídla věčnosti. Kéž bych směl sloužiti paní vesmíru, kéž by mi vypravovala o kráse svých dítek, kéž by věčně prodlévala nade mnou!
Vypravovali Veličenstvu králi Horního i Dolního Egypta Cheperkareovi o mém stavu, a Jeho Veličenstvo poslal mi královské dary, aby mi způsobil radost jako knížeti cizí země a královské dítky, které jsou v jeho paláci, oznámily mi svá přání.
Opis rozkazu, jenž mi byl poslán o mém návratu do Egypta.
Královský rozkaz Hora Anchemesveta, pána korun obou zemí, Anchemesveta, krále Horního i Dolního Egypta Che-perkarea, syna Reova Senvosreta — kéž žije na věky věkův ■— průvodci Sinuhetovi:
Hle, přináší se ti tento královský rozkaz, aby ti bylo oznámeno toto:
Prošel jsi cizí země a přišel jsi z Kadimy do Retenu. Co jsi provedl, aby se zakročovalo proti tobě? Putoval jsi ze země do země dle rady, kterou ti dávalo tvé srdce. Nepoburoval jsi, aby bylo nutno odmítati tvé řeči. Nemluvil jsi v radě knížat tak, aby se tvým výrokům kladl odpor. Pohnutky, která vedla tvé srdce, nebylo nikdy v mém srdci proti tobě. Tvé nebe, které jest v paláci, trvá a jest dosud svěží, a její hlava jest ozářena královskou mocí země. Také
její dítky jsou v královském paláci. Budeš dostávati nádherné věci od nich a budeš žiti z jejich darů. Až se vrátíš do Egypta, spatříš sídelní město, v němž ses zrodil, políbíš zemi před oběma velkými branami a budeš spolčen s královskými přáteli. Hle, nyní ses již přiblížil stáří, ztratil jsi mužnou sílu a myslíš na den pohřbu a odchodu na věčnost. Jsou pro tebe připraveny mísy s množstvím olejů a obinadel, zhotovených rukama bohyně Taj ety; dostane se ti slavnostního průvodu v den pohřbu, zlatého obalu s hlavou z lapisu lazuli a nebe se bude rozprostírati nad tebou. Budeš položen na saně, býci tě potáhnou a zpěváci půjdou před tebou. Přede dveřmi tvé hrobky se bude provozovati pohřební tanec. Budou pro tebe odříkávány obětní modlitby a bude porážen [dobytek] u tvých obětních dveří. Tvé sloupové síně vystavěny budou z bílého mramoru uprostřed hrobek královských princů. Nepotká tě smrt v cizině, nepohřbí tě asijští Beduíni, nebudeš zahalen
do beraní kůže.--Pamatuj na svou mrtvolu a vrať se!
Právě když tento rozkaz mne došel, stál jsem uprostřed svých soukmenovců. Když mi byl předčítán, vrhl jsem se na břicho, sbíral jsem prach a sypal jsem si jej na vlasy. Pak jsem pobíhal po táboře, jásaje, a pravil jsem: „Jak jest to možno, že se toto činí pro mne, jehož jeho srdce zavedlo do barbarské ciziny? Dobrý jsi, milostivý, jenž vysvobozuješ mě od smrti; neboť ty to způsobíš, že strávím konec svého života v domově."
Opis odpovědi na tento rozkaz:
Sluha harému Sinuhet praví: „V nej větší spokojenosti žijí-
Dozvěděl ses o tomto útěku, na nějž jsem se dal z neznalosti Tvého ducha, dobrý Bože, pane obou zemí, jehož miluje Re a odměňuje Moncev, pán Vesetu.
Amon, pán trůnů obou zemí, Sebekre, Hor, Hathor, Atum se svým devaterem bohů, Sopdev s krásnou duší, Semserev Hor východu, Paní severu, spočívající na Tvé hlavě, sbor bohů v pravodstvu, Minhor, sídlící v cizině, Vereret, paní Puntu, Nut, Harverre a všichni bozi Egypta a ostrovů v oceánu ať dají život a zdar Tvému nosu, ať obdaří Tě svými dary a dají Ti věčnost, nemající hranic, a nekonečnost, nemající mezí! V zemích i na pouštích se vypravuje o hrůze před Tebou, neboť jsi zkrotil všecko, kolem čeho krouží slunce. To jest mé přání mému pánu, jenž zachránil mne pro západní říši.
Pán poznání, jenž zná lidi, poznal v královském paláci to, co jsem měl strach vyšlo viti, neboť jest mi těžko mluviti o tom. Bože, jenž jsi veliký jako Re, jenž udílí chytrost tomu, kdo se sám o sebe stará; jsem v rukou Tvých, jenž staráš se o mne, a odevzdávám se do Tvé vůle, neboť Tvé. Veličenstvo jest vítězný Hor a ruce Tvé jsou dosti silné proti všem zemím.
Ať rozkáže však Tvé Veličenstvo, aby propuštěni byli Meki z Kadimy, Chentiouš z Chentkeši a Menus ze země Fenechů; jsou to knížata poctivých jmen, kteří Tě milovali, nyní však nepamatuje se na ně a přece Retenev patří Ti právě tak, jako Tví chrtové.
Hleď, dal jsem se na útěk nevěda o tom, nemaje toho v úmyslu a nepřemýšleje o tom. Nevím, co mě odtrhlo od místa, na němž jsem dlel. Bylo to jako sen, jako když muži z Delty se zdá, že jest v Jebu, nebo muži s bažinatého kraje, že jest v severní Nubii. Nebál jsem se, nikdo mne nestíhal, neslyšel jsem nic potupného, nebylo slyšeno mé jméno z úst hlasatele; leč mé údy se chvěly, mé nohy ubíhaly, mé srdce mě vedlo, a bůh, jenž řídil tento útěk, mě táhl; vždyť jsem před tím nebyl opovážlivcem, a muž znající svou zemi ví> že Re seslal strach před Tebou na svět, a že ve všech cizích
40
městech jest hrůza před Tebou. Jsem-li v sídelním městě, nebo jsem-li zde, Ty můžeš obklíčiti tento horizont, neboť sluneční koule září podle Tvého přání, voda z řeky se pije, když Ty si toho přeješ a nebeský vzduch se dýchá, když Ty to dovolíš.
Proto složil jsem svůj vezírský úřad, který jsem zde spravoval, když ke mně přišlo poselství. Tvé Veličenstvo může učiniti co chce, protože se žije dechem, který Ty dáváš.
Re, Hor a Hathor milují Tvůj vznešený nos a Moncev, pán Vesetu, si přeje, aby žil na věky."
Bylo mi dopřáno stráviti ještě den v Jau,* abych mohl odevzdati majetek svým dítkám. Můj nej starší syn se stal náčelníkem mého kmene. Můj kmen i všechen můj majetek jsou v jeho rukou, i moje nevolnictvo, všecka má stáda, moje plodiny i všecky ovocné stromy.
Dal jsem se na cestu k jihu a putoval jsem po Horových cestách. Tamější velitel, jenž velel posádce, poslal do sídelního města, aby podal o tom zprávu, a Jeho Veličenstvo vyslal obratného správce rolníků královského paláce a s ním nákladní lodi naložené královskými dary pro Beduíny, kteří mě provázeli, vedouce mne k Horovým cestám; představil jsem každého z nich jeho jménem. Na další cestu jsem se vydal s rozvinutými plachtami. Všickni kuchaři byli při své práci. Vařily se pokrmy a připravovaly se nápoje kolem mne, až jsem dostihl města Uchvatitelky obou zemí.*
Když se druhého dne rozednilo, přišlo deset mužů, povolali mě k audienci, a deset mužů šlo a vedlo mne do paláce. Mezi sochami bohů sklonil jsem se čelem k zemi. Královské dítky stály v bráně, přicházejíce mi vstříc a královi přátelé, uvádějící do sloupové síně, uvedli mě do přijímací komnaty.
Našel jsem Jeho Veličenstvo na velikém trůnu ve zlaté
41
komnatě. Padl jsem na své břicho, nevěda o sobě, před tímto bohem, jenž mě přívětivě oslovil, jako člověk, jenž jest zavlečen do temnoty; má duše zmizela, mé údy ztrnuly a mé srdce nebylo v mém těle, abych mohl rozeznati život od smrti.
Jeho Veličenstvo pravil jednomu z přátel: „Zdvihni ho, ať může se mnou mluviti!" A dále řekl Jeho Veličenstvo: „Hleď, vrátil ses, prošed cizími zeměmi po útěku, na nějž ses dal. Uchvátilo tě stáří, dosáhl jsi kmetského věku; není to tedy maličkost, že bude náležitě pohřbena tvá mrtvola, a že nebudeš zahrabán barbary. Nebuď, nebuď již nemluvným a odpovídej, když jsi osloven!"
Boje se trestu, odpověděl jsem tak, jak odpovídá bojící se: „Co praví mi můj pán ? Kéž bych mohl odpovídati! Není to však má vina, že neodpovídám, jest to ruka boží. Jest úzkost ve mně jako ta, která způsobila osudný útěk. Hleď, stojím před Tebou, Tvůj jest můj život; ať činí Tvé Veličenstvo co chce!"
Jeho Veličenstvo dal přivésti své dítky a řekl královně: „Hle, Sinuhet, jenž přišel jako Asiat, jehož přetvořili Beduíni!"
Ona vyrazila ze sebe mocný výkřik i královské dítky křičely, volajíce na Jeho Veličenstvo: „To jistě není on, králi, pane náš!"
Jeho Veličenstvo řekl: „Jistě jest to on!" Tu přinesly své nákrční řetězy, své hole a svá sistra ve svých rukou a podávaly je Jeho Veličenstvu, řkouce:
„Vlož své ruce na tento krásný řetěz, králi, na tuto okrasu paní nebes. Nechť Zlatá bohyně dává život Tvému nosu a Paní hvězd nechť spojí se s Tebou. Koruna Horního Egypta pluje po vodě,
koruna Dolního Egypta pluje proti vodě,
a jsouce spojeny, sjednocují se výrokem Tvého Veličenstva.
Ochranná bohyně obou Egyptů spočívá na temeni Tvé hlavy,
abys odvracel poddané od zla,
a milostiv je Ti Re, pán obou zemí.
Zdar Tobě, jakož i paní vesmíru.
Otup svůj roh, odlož svůj šíp,
dej dech tomu, kdo ho nemá,
dopřej nám krásné radosti
ze společnosti tohoto syna severu,
Asiata narozeného v Egyptě,
jenž se dal na útěk ze strachu před Tebou,
jenž opustil svou zemi z hrůzy před Tebou;
Neboť není plachý obličej toho,kdo pohlédl do Tvého obličeje,
a nebojí se, když jeho oko pohlédlo do Tvého oka."
Jeho Veličenstvo odpověděl: „Ať se nebojí, ať nemá strachu! Bude přítelem mezi knížaty a bude vřaděn mezi dvořany. Odejděte nyní do soukromé části paláce, a ať ho učí spravovati jeho úřad."
Vyšel jsem z přijímací síně, královské dítky mi podaly své ruce a šli jsme ven za obě veliké brány.
Byl jsem ubytován v domě královského prince. Byla v něm nádhera; byla tam koupelna, obrazy horizontu, drahocennosti z královské pokladny, oděvy z královského plátna, nej jemnější masti a oleje. Vysocí úředníci královští, které on miloval, byli ve všech komnatách a všichni kuchaři byli při práci. Po dlouhých letech zase byl jsem oholen a mé vlasy byly učesány. Nečistota byla zanechána poušti a dosavadní oblek Beduínům. Byl jsem oblečen v jemné plátno, natřen jemnými oleji a spal jsem na posteli, zanechav písek těm, kteří na něm bydlí a olej ze stromů těm, kteří se jím natírají.
Byl mi dán dům jaký patří správci statků a jaký mají královi přátelé; mnoho tesařů jej stavělo a všecko dřevo bylo nově opatřeno. Pokrmy byly mi přinášeny třikrát i čtyřikráte denně z královského paláce mimo to, co mi bez i ustání dávaly královské dítky.
Také mi byla vystavěna kamenná pyramida mezi pyramidami. Představený kameníků pyramidy vyměřil její půdorys, mistři malířští malovali, mistři rytci ryli a správce! prací na pohřebišti prohledal celou zemi pro ni. Okrasy I všeho druhu byly uloženy do šachty, bylo zhotoveno všecko 1 její nářadí, ustanoveni pro mne kněží mého ducha a určen : pro mne zádušní statek s polnostmi před městem, jak se tó, dělá nej přednějšímu příteli královu. Má socha byla pozlacena a její zástěra byla z nejlepšího zlata; sám Jeho Veličenstvo to byl, jenž ji dal zhotoviti.
Nikdy nebylo prostého člověka, jemuž by bylo učiněno něco takového.
Tak žil jsem v přízni krále, až přišel den odchodu. Dospělo se od začátku ke konci, jak bylo nalezeno v knize.
■
-
6. NAUKA MÍSTODR2ITELE HLAVNÍHO MĚSTA, VEZÍRA PTAHHOTPA.
Za Veličenstva krále Horního a Dolního Egypta Asosiho, žijícího na věky věkův, místodržitel hlavního města vezír Ptahhotpe řekl: . .
„Králi, můj pane! Dostavilo se stáří, nastal kmetský věk; přichází zbědovanost, slabost se znovu dostavuje, zdětinštělý stále polehává. Oči slábnou, uši hluchnou, síla propadá zkáze, srdce nemá klidu; ústa mlčí, nemajíce co říci,
paměť vypovídá službu, zapomínajíc na včerejšek,
nos jest ucpán a nemá čichu.
Trudno je stati i seděti;
i kosti jsou choré věkem.
Co bylo dobré, stává se špatným,
všecka chuť přechází.
Zlé ve všem všudy je to, co stáří působí lidem.
Poruč mi opatřiti si někoho, kdo by mi byl oporou,
ať mu povím slova těch, kteří jsou poslušní,
i myšlenky předků, kteří byli poslušní bohů,
ať se totéž činí i pro tebe,
áť je zažehnáno utrpení z národa,
a ať ti slouží oba břehy."
Veličenstvo, tento bůh odpověděl:
„Vychovej si ho k věcem vynikajícím, ať budí obdiv dítek šlechticů, ať vejde do něho poslušnost a všecka poctivost. Řekni mu, že se nikdo nenarodil moudrý."