Poznámka ke hře
Ibsen začal pracovat na tomto dramatu v létě 1888 v Mnichově. Původně uvažoval o názvu Havfruen (Mořská panna), později jej změnil na Fruen fra havet {Paníz moře). Hra vyšla tiskem již 28. listopadu 1888 v nakladatelství Gytdendal v Kodani.
Světová premiéra hry se konala 12. února 1889, a to současně na dvou evropských scénách: ve Dvorním divadle ve Výmaru a v Kristianském divadle v Kristiánii, 17. února uvedlo drama Královské divadlo v Kodani, 22. se hrálo v Helsinkách, 23. února ve Stockholmu. Ve Skandinávii, zejména v Norsku, měla hra velkolepý úspěch - Kristianské divadlo zažilo dokonce dvacet sedm repríz.
První český překlad, s tituLem Mořská paní, spatřilsvětLo světa jižv roce 1889. Pořídil ho Antoš Frýda, český herec a divadelník působící od 70. let 19. století do 20. let 20. století na různých českých a moravských scénách.
V pořadí druhý překlad, tentokrát od Jaroslava Kvapila, vyšel v roce 1906 v nakladatelství J. Otto pod názvem Pani'z námořf. Následují překlady Hanuše Hackenschmieda (1930), Boženy Ehrmannové (1958) a mnoho dalších včetně různých reedic. Zatím poslední překlad (Paníz moře) pochází z roku 1986 a je součástí tohoto svazku:
NeJ5tarší nastudování u nás se vztahuje k datu 14. ledna 1890. Překlad Antoše Frýdy Mořská paní režíroval Pavel Švanda ze Semčic v Divadle na Veveří, scéně Prozatímního Národního divadla v Brně. Národní divadlo v Praze uvedlo Paníz námořív překladu i režii Jaroslava Kvapila poprvé 19. prosince 1905. Hlavní roli hrála Hana Kvapilová, jejím partnerem byL Jan Vávra. I v dalších rolích vystoupili nositelé zvučných jmen: Jindřich Mošna, Rudolf Deyl st., Leopolda Dostálová, Karel Želenský. Diváky i kritiky zaujal mimořádný výkon Eduarda Vojana v roli Cizince.
Toto Ibsenovo drama se potom objevovalo na českých jevištích poměrně často, hrálo se nejen v Praze a v Brně, alei v městech jako Kolín, Liberec, Hradec Králové, Uherské Hradiště, Opava a Český Těšín. Zatím poslední dvě inscenace Paní z moře byly uvedeny v roce 1995. 1. dubna v Hradci Králové (překlad František Fröhlich, režie Radovan Lipus), 9. června v Městském divadle v Mladé Boleslavi, opět v překladu Františka Fröhlicha. V režii Iva Krobota hrála Elidu Veronika Žilková, doktora Wangela Oldřich Vízner, Hildu Dana Černá a Boletu Pavla Drahokoupilová; scénu vytvořil Milan Čech, hudbu složil Lubor Šonka. S touto inscenací se divadlo zúčastnilo ibsenovského festivalu v Oslu roku 1996. hf
SPS*!
HEDA GABLEROVA
Hra ve čtyřech dějstvích
Přeložil František Fröhlich
1
70
Osoby
Dr. J0RGEN TESMAN, historik umění
HEDA TESMANOVÁ, jeho žena
SLEČNA JULIANA TESMANOVÁ, jeho teta
PANÍ TEA ELVSTEDOVÁ
JUDr. BRACK
EILERT L0VBORG
BERTA, služebná u Tesmanů
Odehrává se ve vile Tesmanových v západní částí města.
sít
první dějství
Prostorný, hezký a vkusně zařízený salon s tmavými tapetami. Na zadní stěně široké otevřené dveře s rozhrnutými závěsy. Vedou do menší místnosti zařízené podobně jako salon. Po pravé straně dvojkřídlé dveře do předsíně. Po levé straně skleněné dveře, rovněž s rozhrnutými závěsy. Skleněnými dveřmi vlevo je vidět veranda a podzimní stromy. Uprostřed salonu oválný stůl s ubrusem a židlemi. Vpravo velká, tmavá kachlová kamna, křeslo s vysokým lenochem, stolička na nohy s polštářkem a dva taburetky. V pravém rohu rohová pohovka a menší kulatý stůl. Vlevo v popředí, trochu od zdi, pohovka. U skleněných dveří klavír. Po obou stranách dveří v zadní stěně police s terakotovými a majolikovými vázičkami apod. - U zadní stěny zadního pokoje je vidět pohovka, dále stůl a židle. Nad pohovkou v zadním pokoji portrét pěkného starého pána v generálske uniformě. Nad stolem visací lampa s mléčně zbarveným skleněným stínidlem. - V salonu všude květiny, ve vázách a sklenicích. I na stolech leží květiny. Na podlaze tlusté koberce. - Ranní světlo, slunce svítí skleněnými dveřmi.
(Slečna Juliana Tesmanová, v klobouku a se slunečníkem, vejde z předsíně, provázena služebnou Bertou, která nese zabalenou kytici. Slečna Tesmanová je dobromyslně vyhlížející dáma kolem pětašedesáti. Pěkně, ale jednoduše oblečená v šedém kostýmu. Berta už také není nejmladší, prostá, trochu venkovská.)
SLEČNA TESMANOVÁ (se zastaví ve dveřích, chvíli poslouchá, pak tlumeně) Kdepak, to oni asi opravdu ještě nevstali.
BERTA (rovněž tlumeně) Dyť jsem vám to říkala, slečno. To víte, přijeli strašně pozdě. A pak - co musela mladá pani všecko vypakovat, než si šla lehnout, no, hromady!
SLEČNA TESMANOVÁ Jen ať se pěkně vyspinkají. Ale trochu čerstvého vzduchu jim po ránu neuškodí. (Jde ke skleněným dveřím a otevře je dokořán.)
BERTA (u stolu, kytku v ruce, neví, kam s ní) Ježíšmarjá, já už vopravdu nevím, kam s nima. Asi je dám sem, viďte, slečno. (Položí kytici na pianino.)
SLEČNA TESMANOVÁ Tak to vidíš, Bertičko, máš nové panstvo. Ale řeknu ti, nerada jsem se s tebou Loučila.
BERTA  (slzy na krajíčku) A co teprve já, slečno! Co mám říkat já? Když jsem u vás sloužila takovejch let.
SLEČNA TESMANOVÁ Jo, Berto, to se holt nedá nic dělat. Kdepak. Jargen tě potřebuje, to víš. Prostě tě potřebuje. Vždyť ty jsi zvyklá ho obskakovať, už od doby, kdy byl ještě usmrkaný kluk.
BERTA No jo, slečno, ale když já musím pořád myslet na tu chudinku, co tam leží doma, chudák, taková bezmocná. A teď tam má mít nový děvče! Vždyť ta se nikdy nenaučí tý nemocný chudince vyhovět.
SLEČNATES MANOVÁ Jense neboj, já ji to všecko naučím. Stejně to skoro všecko teď bude na mně, to víš. S chudinkou mou sestrou si hlavu nedělej, Bertičko.
BERTA No jo, slečno, ale když vono - já vám mám takovej strach, že tady mladej paní neudělám nic k vůli.
SLEČNA TESMANOVÁ No bože - zpočátku se může sem tam stát -
BERTA Protože vona je prej, strašně fajnová.
SLEČNA TESMANOVÁ No to víš, dceruška generála Gablera. Ta byla holt zvyklá, dokud byl pan generál naživu. Pamatuješ, jak jezdila s tatínkem na koni? Ty černé šaty? A péro za kloboukem?
BERTA Aby ne. - Jestli by mě, slečno, někdy napadlo, že ta si veme našeho mladýho pána.
SLEČNA TESMANOVÁ No to víš, mě taky ne. Jo, poslyš, Berto, abych nezapomněla, teď už nesmíš J0rgenovi říkat jen pane, teď mu budeš muset říkat pane doktore.
BERTA Jo jo, mladá paní už povídala, eště v noci, sotva vlezli do baráku. Tak vopravdu, slečno?
SLEČNA TESMANOVÁ No, to víš, že jo, už je to tak. Jen si představ, Berto, v cizině si udělal doktorát! Mě by to bylo ani ve snu nenapadlo - ale sotva vystoupili z Lodi, tak mi to hned šel říct.
BERTA Jojo, z toho eště něco bude, kdepak ten. Takovej šikovnej. Já jen nevěděla, že se taky dá na kurýrování.
SLEČNA TESMANOVÁ Ale ne, takový doktor on není. (Významně pokyvuje.) Jo, má miLá, za chvíli ho asi budeš titulovat ještě vznešeněji!
BERTA Ježíši né! A co z něho bude, sLečno?
SLEČNA TESMANOVÁ (se usmívá) Jo - to bys tak chtěla vědět, co?
(Pohnutě.) Ach, božínku, kdyby tak nebožtík Jochum mohl vstát z hrobu a vidět, kam až to jeho chlapeček dotáhl! (Rozhlížíse.) No tohle - Beřfo, co to? Proč jsi sundala z nábytku povlaky?
BERTA Paní mi řekla. Prej to nemá ráda,
SLEČNA TESMANOVÁ To tady chtějí bydlet - i ve všední den?
BERTA No, vypadá to tak. Teda podle pani. Protože von - jako pan doktor -neříkal nic,
(Vejde Jisrgen Tesman, nese otevřený prázdný kufr o prozpěvuje si. Mladistvý třiatficátník střední postavy, trochu obtloustlý, bezelstný, kulatý, veselý obličej, světlé vlasy, vousy. Brýle, pohodlné, trochu nedbalé oblečení.) SLEČNA TESMANOVÁ Dobré jitro, dobré jitro, Jergenku!
TESMAN (ve dveřích) Teta Julinka! Teto Julinko! (Rychle k ní a podá jí ruku.) Takovou dálku takhle brzy! Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ  No to víš, musela jsem se na vás přijít podívat.
TESMAN A to ses ani pořádně nevyspaLa.
SLEČNA TESMANOVÁ To nic, co mi to udělá.
TESMAN  Domů ses v noci dostala v pořádku? Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ No to víš - díkybohu. Pan doktor Brack byl tak laskav a doprovodil mě až domů.
TESMAN  Mrzelo nás, že jsme tě nemohli odvézt. Ale vždyť jsi to viděla,
Heda měla takových zavazadel. SLEČNA TESMANOVÁ No, to tedy měLa.
BERTA (Tesmanovi) Nemám sejít milostpaní zeptat, jestli nepotřebuje s něčím pomoct?
TESMAN Ne, děkuju, Berto, nemusíš. Říkala, že když bude něco potřebovat, tak že zazvoní.
BERTA Prosím.
TEŠ MAN Ale tenhle kufr mi, prosím tě, vem. BERTA (ho vežrne) Dám ho na půdu. (Odejde.)
TESMAN Představ si, tetičko, tenhle kufr jsem měl úplně narvaný poznámkami. To bys nevéřiLa, co jsem nasbíraL po archivech materiálu. Staré podivuhodné věci, nikdo o tom nemá ponětí.
SLEČNA TESMANOVÁ Copak ty, ty jsi na svatební cestě jistě nezahálel, Jargenku.
TESMAN To teda ne! Ale přece si u nás aspoň sundáš klobouk. Ukaž, já ti pomůžu rozvázat stuhu. Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ Ach, bože, jako bys byl ještě pořád u nás doma. TESMAN  (obrací její klobouk v rukou) No ne, ty sis ale pořídila pěkný kLo-bouk.
SLEČNA TESMANOVÁ Ten jsem si koupila kvůli Hedě. TESMAN  Kvůli Hedě? No ne! Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ No. Aby se za mě nestyděla, až spolu půjdem po ulici.
TESMAN  (ji hladí po tváři) Ty taky myslíš na všecko, Julinko. (Položí klobouk na židli.) Mno - a teď si tady spolu hezky sednem a budem si povídat, než přijde Heda.
(Posadí se. Slečna postaví slunečník do kouta.)
SLEČNA TESMANOVÁ (ho bere za ruce a dívá se na něj) To je radost, mít tě zase živého a zdravého na očích, Jiargenku! Ty jsi náš chlapeček, nebožtíka Jochuma chlapeček!
TESMAN Já mám taky radost, že tě zase vidím, teto Julinko. Vždyť ty jsi pro mě byla tatínek i maminka dohromady.
SLEČNA TESMANOVÁ Vždyťjá vím, že ty budeš svoje staré tetky mít pořád rád.
TESMAN A Rině se neudělalo ani o trochu Lip? Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ Kdepak - a už taky asi neudělá, chudince mojí. Leží pořád, jako Leží už léta. Panebože, aspoň nějaký čas kdyby nám tu ještě zůstala. Já nevím, co bych si jinak se životem počala. Teď zvlášť, když už se nebudu starat o tebe.
TESMAN  (ji hladí po zádech) No, no, no.
SLEČNA TESMANOVÁ  (najednou jinak) Představ si, J0rgenku, tak z tebe je teď ženáč! - A k tomu Gablerovic Heda, žes ji nakonec dostal ty! Krásná
Heda Gablerová! Já tomu pořád nemůžu uvěřit. Co ta kotem sebe vždycky mívala kavalírů!
TESMAN  (krátký popěvek a spokojený úsměv) No, taky bych řek, že mi tady leckterý přítelíček teď asi závidí. Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ A taková dlouhatánská svatební cesta! Přes pět měsíců - no, skoro půl roku!
TESMAN No to víš, pro mě to byla taky tak trochu studijní cesta. Těch archivů, co jsem musel prolézt. A těch knih, co jsem musel prostudovat.
SLEČNA TESMANOVÁ No, to jistě, to jistě. (Důvěrněji a trochu tlumeně.) No, a posLyš, J0rgenku - co takhle - co takhle ještě něco mi nepovíš?
TESMAN Jako z cesty?
SLEČNA TESMANOVÁ No.
TESMAN Ani ne, všecko jsem ti to přece vylíčil v dopisech. A že jsem si udělal doktorát - to jsem ti přece řek už včera.
SLEČNA TESMANOVÁ No, to jo, to jistě. Já jen myslela, jestli nemáš -jako -jako - nějaké vyhlídky, víš?
TESMAN Vyhlídky?
SLEČNA TESMANOVÁ Ale no tak, Jflrgenku, vždyť jsem nakonec tvoje vlastní teta, ne?
TESMAN No tak - to víš, že vyhlídky mám, to zase ano. SLEČNA TESMANOVÁ No prosím!
TESMAN Tak například mám dobré vyhlídky, že budu co nevidět jmenován profesorem.
SLEČNA TESMANOVÁ Profesor - hm, panečku, to jo. 'íf
TESMAN Vlastně můžu říct, že to už nejsou ani vyhlídky, už je to jisté. Ale má milá Julinko, vždyť to ty už přece víš.
SLEČNA TESMANOVÁ (lehký smích) No, to jistě. To máš pravdu. - (Zjiného
soudku.) Mluvili jsme o té tvé cestě. - Ta tě ale musela stát peněz, co? TESMAN No bože - to velké stipendium nám ohromně pomohlo, tak co.
SLEČNA TESMANOVÁ Já jen nechápu, jak jsi s tím vůbec mohl vyjít. Takovou dobu - a to jste na to ještě byli dva!
TESMAN Vždyť ona je to taky tak trochu záhada. Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ A ještě když člověk cestuje s dámou. To se musí všecko příšerně prodražit.
TESMAN No, to víš, trochu dražší to pochopitelně je. Ale Hedě jsem tuhle cestu dát musel, tetinko. Opravdu, musel. Co by tomu řekli lidi.
SLEČNA TESMANOVÁ To jistě, to jistě. Taková svatební cesta, to už dneska holt jednou patří k věci. - A poslechni, jestlipak už sis vůbec pořádně prohlídnul byteček?
TESMAN Aby ne. Šmejdím tady, už co se rozednilo.
SLEČNA TESMANOVÁ A co tomu říkáš?
TESMAN Skvělé. Vynikající. Jen nechápu, na co ty dva prázdné pokoje mezi
zadním pokojem a Hedinou ložnicí. SLEČNA TESMANOVÁ  (lehký smích) Ale no tak, Jargenku, však vyje budete
ještě potřebovat, uvidíš - časem. TESMAN No, to máš pravdu. Knihy budou přibývat. Hm? SLEČNA TESMANOVÁ Právě, chlapečku. Právě na to jsem myslela. TESMAN Stejně mám největší radost kvůli Hedě. Než jsme zasnoubili, říkala
kolikrát, že by ani za nic nechtěla bydlet jinde než ve Falkovic vile. SLEČNA TESMANOVÁ No vidíš - a představ si, pak se natrefilo, že najednou
byla na prodej. Sotva jste odjeli. TESMAN To jsme měli ale štěstí, Julinko, viď? Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ Ale těch peněz, chlapče! Těch peněz co tě to bude stát. TESMAN (se na ni dívá trochu zaraženě) Myslíš? SLEČNA TESMANOVÁ Panebože! TESMAN  Kolik bys řekla? Tak zhruba? Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ Kdepak, to já nevím. Až přijdou všecky účty, pak se uvidí.
TESMAN Naštěstí mi doktor Brack vyjednal ohromně výhodné podmínky.
Sám to Hedě napsal. SLEČNA TESMANOVÁ To víš, chlapečku. Kdepak, nemusíš mít strach. - Za
nábytek a za koberce jsem se ostatně zaručila já. TESMAN Ty? Zaručila? Ale teti - čím ses prosím tebe ty mohla zaručit? SLEČNA TESMANOVÁ Zastavila jsem důchod. TESMAN (vyskočí) Cože! Důchod - tvůj i Rinin důchod? SLEČNA TESMANOVÁ Žádnou jinou možnost jsem prostě neměla. TESMAN (si stoupne před ni) Ale ty jsi zešílela, teto! Ten důchod - z toho
přece s tetou Rinou žijete. SLEČNA TESMANOVÁ No no, proto ještě nemusíš takhle vyvádět. Prosím tě,
vždyť je to čirá formalita. Pan doktor Brack taky říkal. To právě on byl
tak hodný a všecko mi to zařídil. Naprostá formalita, povídal. TESMAN To je všecko moc hezké. Ale stejně-
SLEČNA TESMANOVÁ Budeš mít přece slušný plat, ne? Tak co. No bože, a i kdybychom třeba nakonec musely trochu hrábnout do měšce? Aspoň pro začátek ti trošku pomoct? - Ani nevíš, jakou by nám to udělalo radost.
TESMAN Ach jo, tetinko - ty se pro mě nikdy nepřestaneš obětovat.
SLEČNA TESMANOVÁ (vstane a položí mu ruce na ramena) Copak mám na tom světě nějakou jinou radost než moct tobě sem tam trochu urovnat cestu, ty můj chlapečku? Když ses v životě nemělo koho opřít, ani o maminku, ani o tatínka? A teď už konečně stojíme před cílem. Chvílemi to vypadalo dost beznadějně, ale teď, teď jsi, Jargenku, zaplaťpánbůh zvítězil!
148
149
■I
TESMAN Vlastně je to zvláštní, jak mi to všecko vyšlo.
SLEČNA TESMANOVÁ No - a ti, co ti nepřáli - a chtěli ti házet klacky pod nohy -, ti všichni zkrachovali. Osou vyřízení, Jorgenku! A ten nejnebez-pečnější - ten je vyřízený nejdokonaleji. No, jak si ustlal, tak hoLt teď leží - chudák, člověk jeden zkažená.
TESMAN Slyšela jsi o Eilertovi něco? Myslím, co jsme odjeli.
SLEČNA TESMANOVÁ Jenom.že mu snad měla vyjít nějaká nová kniha.
TESMAN Cože! Eilertu Lavborgovi! Teď někdy? Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ No, slyšela jsem. Ale ona stejně k ničemu nebude. Kdepak, to až vyjde ta tvoje kniha - to bude teprva něco, viď, Jargenku. 0 čem vLastněje?
TESMAN Bude pojednávat o středověkém domáckém řemesle v Brabantsku.
SLEČNA TESMANOVÁ  No ne - o čem ty taky dokážeš psát!
TESMAN Ale hned tak to zase nebude. Nejdřív budu muset uspořádat ty veliké sbírky, co jsem nashromáždil, víš?
SLEČNA TESMANOVÁ No jo, shromažďovat a pořádat - to ty umíš, viď? Však nejsi nadarmo nebožtíka Jochuma syn.
TESMAN Taky už se nemůžu dočkat, až se do toho pustím. Takový krásný dům - teď už mám kde pracovat.
SLEČNA TESMANOVÁ A hlavně, J0rgenku, hlavně máš teď tu, po které tvé srdce toužilo!
TESMAN  (ji obejme) Ano, ano, Julinko. Heda - taje z toho všeho přece jenom
to daleko nejnádhernější. (Dívá se ke dveřím.) k, myslím, že už jde. Hm?,. (Heda vejde zleva zadním pokojem. Devětadvacet, dáma. Obličej i postava ušlechtilé, vznešeně tvarované. Pleť matně bledá. Oči ocelově šedé, vyzařují studený, jasný klid. Vlasy hezké, světle hnědé barvy, ne moc bohaté. Vkusné, volnější dopolední šaty.)
SLEČNA TESMANOVÁ (jíjde vstříc) Má milá Hedičko! Dobré jitro. Dobré jitro přej u.
HEDA (jí podává ruku) Dobré jitro, slečno Tesmanová. Tak brzy, a už na návštěvě? To je od vás milé.
SLEČNA TESMANOVÁ  (zřejmě trochu v rozpacích) Tak co, vyspala se mladá paní v novém domě dobře?
Heda Ale ano, děkuju. Ušlo to.
TESMAN  (se směje) Ušlo to. Ty jsi tedy dobrá, Hedo. Když jsem vstával, spala jsi jak pařez.
HEDA Naštěstí. Jinak si, slečno Tesmanová, musí vždycky člověk na všechno nové teprve zvykat. Po troškách. (Podíváse doleva.) Brr, to ta služka otevřela na balkon. Hrne se sem úplný oceán slunce.
SLEČNA TESMANOVÁ  (ke dveřím) No tak zase zavřeme.
HEDA Nene, to ne. (Tesmanovi.) Prosím tě, zatáhni závěsy. Aspoň to světlo nebude tak ostré.
TESMAN  (u dveřř) Ano, jistě, jistě. - Ták, vidíš, Hedo - teď máš obojí, stín i čerstvý vzdoušek.
HEDA No, čerstvý vzduch je tu opravdu zapotřebí. Všude takových krásných květin. - Ale milá slečno Tesmanová - neposadíte se u nás?
SLEČNA TESMANOVÁ Ne ne, děkuju mockrát. Teď už vím, zeje tady všecko v pořádku - díky bohu. Takže už abych zase koukala vydat se domů. Vždyť ona tam ta chudinka malá leží a tak trpělivě čeká.
TESMAN Musíš ji ode mě moc a moc pozdravovat. A řekni, že se na ni ještě ■i- dneska přijdu podívat.
SLEČNA TESMANOVÁ Dobře, dobře. Jo, vidíš, Jiargenku - (Šátrá v kabele.) • Málem bych zapomněla. Něco jsem ti přinesla. TESMAN Přinesla? A copak? Hm? .
SLEČNA TESMANOVÁ (vytáhne plochý balíček v novinovém papíru a podává mu ho) Jen se podívej, chlapečku.
TESMAN (rozbaluje) No ne, Julinko, tys mi je schovala! Hedo, podívej, to je ale fakt dojemné, viď? Hm?
HEDA (u etažéru vpravo) To jistě. A co je to?
TESMAN Moje staré pantofle. Vidíš? Trepky!
HEDA Aha. Vzpomínám si, že jsi o nich na cestách pořád mluvil.
TESMAN No, hrozně se mi po nich stýskalo. (Jde k ní.) No, tak se na ně podívej, Hedo.
HEDA (jde ke kamnům) Nene, děkuju, bez toho můžu opravdu být živa.
TESMAN  (jde za ní) Ale jen si představ, v posteli mi je chudák teta Ri n a vyšívala. Taková nemocná. To si ani nedovedeš představit, co je v nich pro mě vzpomínek.
HEDA (u stolu) Pro mě ovšem ne.
SLEČNA TESMANOVÁ No, to má Heda vlastně pravdu, Jergenku.
TESMAN  Možná, já jen myslel, když teď patří do rodiny-
HEDA (ho přeruší) Poslyš, s tou služkou budeme asi dost těžko vycházet.
SLEČNA TESMANOVÁ Těžko vycházet? S Bertou?
TESMAN Ale miláčku, jak tě může něco takového napadnout? Hm?
HEDA (ukazuje) No, jen se podívej. Nechala tu válet ten svůj starý klobouk.
TESMAN (zděšen, upustí trepky na zem) Ale no tak, Hedo!
HEDA Představ si, kdyby někdo přisela uviděl to.
TESMAN Ale ne, Hedo - vždyť to je klobouk tety Julinky!
HEDA Ano?
SLEČNA TESMANOVÁ (bere klobouk) No ano, jistě že je můj. A starý ostatně taky není, paní Hedičko. HEDA Já jsem si ho opravdu tak moc neprohlížeLa, slečno Tesmanová.
1501
SLEČNA TESMANOVÁ (si klobouk nasazuje) Dneska ho mám poprvé!
Popľvé, prosím, bůh je mi svědkem! TESMAN Však je taky moc pěkný. Fakt, nádherný. SLEČNA TESMANOVÁ No, taková sláva to zase nebude, víš, Jorgenku?
(Rozhlíží se.) Kdepak mám slunečník -? Aha, tady. (Bere si ho.) Ten je
totiž taky můj. (Brblá si.) A ne Bertin.
TESMAN Nový klobouček a nový slunečník! Představ si, Hedo! HEDA Moc pěkné a slušivé.
TESMAN No, viď? Hm? Tetinko, tak se aspoň pořádně na Hedu podívej, než odejdeš. Podívej se, jaká je hezká, taková pěkná.
SLEČNA TESMANOVÁ Ale chlapečku, to přece není nic nového. Heda je přece odjakživa krasavice. (Pokývne a odchází doprava.)
TESMAN (ji doprovází) Ho jo, ale všimla sis, jaká je teď pěkně plná, jak jen
kvete? Jak na cestách krásně přibrala? HEDA (přechází) Prosím tě, nech toho! SLEČNA TESMANOVÁ (se zastavila a otáčí se po ní) Přibrala?
TESMAN No jistě. To ty, Julinko, totiž nepoznáš, když má na sobě tyhle šaty. Ale já mám holt příležitost -
HEDA (u skleněných dveří, netrpělivě) Ty toho tak máš!
TESMAN To bude asi ten horský vzduch v Tyrolích, co -
HEDA (úsečně, přeruší ho) Mám přesně tolik, jako když jsem odjížděla.
TESMAN To tvrdíš ty. Jenže já vím své. No, co říkáš, teti?
SLEČNA TESMANOVÁ (sepjaté ruce, civí na ni) Krásná - krásná - krásná je Heda. (Jde k ní, oběma rukama jí skloní hlavu a políbí ji do vlasů.) Pánbůh ať Hedě Tesmanové požehná a chrání ji. Pro našeho Jorgena.
HEDA (se vyprostí) Ááá - tak už mě pusťte.
SLEČNA TESMANOVÁ  (tiché pohnutí) Každičký den vás budu chodit navštěvovat.
TESMAN No jistě, tetinko, to musíš. Hm? SLEČNA TESMANOVÁ Tak pa - pa!
(Odejde dveřmi do předsíně, Tesmonji vyprovází. Dveře zůstanou pootevřené. Je slyšet, jak Tesman znovu posílá pozdravy tetě Rině a děkuje za trepky. Heda zároveň chodí po pokoji, zvedá ruce a zatíná pěsti jako ve vzteku. Zastaví se u dveří na balkon, prudce rozhrne záclony a divá se ven. Za chvíli se Tesman vrátí a zavře za sebou.)
TESMAN (sebere trepky ze země) Na copak se tam díváš, Hedičko?
HEDA (zase klidně, ovládá se) Dívám se na listí. Jaké je žluté. A uvadlé.
TESMAN  (balí trepky a pokládaje na stůl) No, vždyť už taky máme září.
HEDA (opět neklidné) Opravdu - vždyť už taky - taky máme září.
TESMAN Nezdála se ti teta Julínka nějaká divná? Taková skoro jako obřadná? No, nevíš, co to do ní vjelo? Hm?
HEDA Vždyť já ji skoro neznám. Nebývá taková v jednom kuse? TESMAN Takhle jako dneska ne.
HEDA (odejde od dveří na balkon) Myslíš, že sejí to s tím kloboukem dotklo? TESMAN Ani snad ne. Možná trošinku, zrovna v tu chvíli -HEDA Ale co je to taky za způsoby, takhle si tady házet klobouk. To se přece nesluší.
TESMAN Můžeš se spolehnout, že už to teta Julínka neudělá.
HEDA Já si ji zase udobřím.
TESMAN No, to budeš hodná, Hedičko.
HEDA Až tam půjdeš, tak ji můžeš na večer pozvat k nám.
TESMAN Tak jo, to jsem moc rád. A ještě jednou věcí - bys jí mohla udělat
ohromnou radost... HEDA Jakou?
TESMAN Kdyby ses přemohla a začala jí tykat. Kvůli mně, Hedičko. Hm? HEDA Ne, tak to ne - to na mně opravdu nemůžeš chtít. Už jsem ti to řekla
jednou. Pokusím se říkat jí teto. A to musí stačit. TESMAN No jo, no. Já jen myslel, když teď patříš do rodiny-HEDA No - to opravdu nevím - (Jde ke dveřím.) TESMAN (pochvíli) Jeti něco, Hedo? Hm?
HEDA Jen se dívám na ten svůj starý klavír. Nějak se tady k tomu nehodí.
TESMAN Hned jak budu poprvé brát, tak ho vyměníme.
HEDA Ne ne, to ne. Nechci se s ním rozloučit. Radši ho postavíme do zadního pokoje. A sem si místo něho můžeme dát nějaký jiný. MysLím, až se naskytne příležitost.
TESMAN (zaraženě) No - to bysme taky mohli.
HEDA (bere kytici z klavíru) Tyhle kytky tady nebyly, kdyžjsmeev noci přijeLi. TESMAN To ti je asi přinesla teta Julínka.
HEDA (se dívá do kytice) Je tu vizitka. (Vezme ji do ruky a čte.) „Zkusím to dneska ještě jednou trochu později." Jestlipak uhádneš, od koho to je?
TESMAN Ne. Od koho? Hm?
HEDA Je to podepsané: Tea Elvstedová.
TESMAN Ne, vážně? Paní Elvstedová! Za svobodna slečna Rysingová.
HEDA Správně. Ta, co každému lezla na nervy s těmi svými vlasy a dělala s nimi všude takový rozruch. Tvoje stará láska, aspoň se to říká.
TESMAN (se směje) Dlouho to nevydrželo. To jsem ještě neznaltebe, Hedo. Představ si - tak ona je tady.
HEDA Udivuje mě ovšem, že jde na návštěvu zrovna k nám. Vždyť já ji znám vlastně jenom ze školy.
TESMAN Já už ji taky neviděl aspoň - bůhvíjak dlouho. Jak to tam taky vydrží v té díře. Hm?
152
,153
HEDA (se rozmýšlí a pak najednou řekne) Ale poslyš, nežije on tam taky ten - no - ten EíLert L0vborg?
TESMAN Jistě, tam někde v tom kraji žije.
(Berta ve dveřích.)
BERTA Milospani, už je tady zase, ta pani, co už tady jednou byla, jak tady ,
nechala tu kytku. Co ji máte v ruce, milospani. HEDA Ale! No, tak ať jde tedy dál.
(Berta otevře paní ELvstedové a odejde. - Paní Elvstedová je křehká bytost a má hezký obličej s měkkými rysy. Oči světle modré, velké, kulaté a trošinku vykulené - vystrašený, tázavý výraz. Vlasy nápadně světlé, skoro bíle žluté, neobyčejně bohaté a vlnité. Je o nějaký rok mladší než Heda. Šaty tmavé, vkusné, ale nikoli podle poslední módy.)
H EDA (jíjde přívětivě vstříc) Dobrý den, milá paní Elvstedová. To jsem ráda, že vás zase jednou vidím.
PANÍ ELVSTEDOVÁ (nervózně, snaží se ovládnout) No, už je to doba, co jsme se neviděly.
TESMAN  (jípodává ruku) A my dva taky. Hm?
HEDA Děkujeme za ty krásné květiny -.
ELVSTEDOVÁ ALe prosím vás - Chtěla jsem sem zajít hned včera odpoledne. Ale pak mi řekli, že jste pryč.
TESMAN Přijela jste teď někdy nedávno? Hm?
ELVSTEDOVÁ Včera kolem poledne, Já jsem vám byla úplně zoufalá, když mi řekli, že nejste doma.
HEDA Zoufalá! Ale pročpak? 'i(
TESMAN Ale milá paní - Rysingová - totiž Elvstedová chci říct -
HEDA Snad se něco nestalo?
ELVSTEDOVÁ Právě že stalo. A já tady jinak neznám živou duší a nevím, na koho bych se mohla obrátit.
HEDA (položíkvětiny na stůl) Tak pojďte, pěkně se spolu posadíme tady na pohovku -
ELVSTEDOVÁ Když já vám jsem jako na trní.
HEDA Ale to nic, jen pěkně pojďte. (VtlačípaníElvstedovou na pohovku a sedne si vedle ní.)
TESMAN  Mno? Tak co, paní - ? HEDA Přihodilo se tam u vás něco zvláštního? ELVSTEDOVÁ Ano - tedy vlastně ano i ne. Ach bože - já bych opravdu strašně nerada, abyste si to nějak špatně vyložili -
HEDA No, takto bude asi nejlepší, když nám to všecko hezky otevřeně povíte, paní Elvstedová.
TESMAN Proto jste přece taky přišla. Hm?
ELVSTEDOVÁ Jistě, jistě - právě proto. Tak to vám musím povědět - jestli
už to tedy nevíte - že je tady taky Eilert LBvborg. HEDA Lavborg že je-!
TESMAN  Ne! Eilert Lavborg že se vrátil! No, Hedo, jen si představ. HEDA Proboha, vždyť já slyším.
ELVSTEDOVÁ Už je tady týden. Když si představím - už celý týden. V tomhle
nebezpečném městě. Sám! A ta špatná společnost tady. HEDA Ale, milá paní Elvstedová - co je vám vlastně po něm? ELVSTEDOVÁ (se na ni vyděšeně podívá a vyhrkne) Učil u nás děti. HEDA Vaše děti?
ELVSTEDOVÁ Děti mého muže. Já děti nemám. HEDA Takže nevlastní. ELVSTEDOVÁ Ano.
TESMAN (poněkud rozpačitě) A to on byl tak jako - nevím, jak bych to měl říct - jako to vedl tak, hm, pravidelný, usedlý život, že jste mu něco takového mohli svěřit? Hm?
ELVSTEDOVÁ Posledních pár let mu nemohl nikdo nic vytknout.
TESMAN Ne! Opravdu? No, Hedo, jen si představ.
HEDA Já slyším.
ELVSTEDOVÁ Ani to nejmenší, ujišťuju vás. V žádném ohledu. ALe stejně -Když teď vím, že je tady - ve velkoměstě - A má takových peněz. Tak já vám o něho mám tak příšerný strach.
TESMAN Ale tak proč nezůstal radši tam, kde byl? U vás a u vašeho muže? Hm?
ELVSTEDOVÁ Když mu vyšla ta kniha, tak už tam u nás byl prostě jako na trní.
TESMAN No jo, pravda - teta Julínka říkala, že mu něco vyšLo.
ELVSTEDOVÁ Ano - veLká nová kniha, pojednává o rozvoji kultury- tak vůbec. Je to zrovna čtrnáct dní. A když se tak dobře prodávala a kdekdo ji čett - a když vzbudila takový rozruch -
TESMAN No ne! Rozruch že vzbudila? Tak to ji musel mít asi napsanou ještě z dob, kdy mu to šlo.
ELVSTEDOVÁ To mys Lite jako z dřívější doby?
TESMAN Jistě.
ELVSTEDOVÁ Ba ne, celé to sepsal u nás na severu. Teď - za poslední rok. TESMAN No, to jsou ale radostné zprávy, Hedo! Představ si! ELVSTEDOVÁ Ach bože, jen kdyby mu to tak chtělo vydržet. HEDA A vy jste se s ním tady setkala?
ELVSTEDOVÁ Ne, ještě ne. Dalo mi strašně práce vůbec zjistit, kde bydlí. Teď ráno jsem tu adresu konečně sehnaLa.
1541
155
HEDA (si ji zkoumavě prohlíží) Stejně mi to ale od vašeho muže připadá trochu zvláštní - takhle -
ELVSTEDOVÁ (sebou nervózně trhne) Od mého muže? A co? HEDA No, že pošle do města kvůli něčemu takovému zrovna vás. Že se po svém příteli nejede poohlédnout sám.
ELVSTEDOVÁ Ale ne, kdepak - na takové věci muž nemá čas. A já jsem stejně - nějaké nákupy jsem tu měLa.
HEDA (lehký úsměv) No, to je ovšem něco jiného.
ELVSTEDOVÁ (honem neklidně vstává) Tak já jsem vás chtěla moc a moc poprosit, pane Tesmane - buďte na něj hodný, jestli za vámi přijde. A on docela určitě přijde. Vždyť jste bývali kdysi takoví kamarádi. Á teď se oba zabýváte stejným oborem. Stejnou vědou myslím - aspoň pokud to já dovedu posoudit.
TESMAN Aspoň dřív to tak bývalo.
ELVSTEDOVÁ No právě, a proto vás tolik snažně prosím, abyste byl tak hodný - i vy - a dohlídnul na něj. Pane Tesmane, viďte - viďte, že mi to slíbíte?
TESMAN Ale jistě, a jak rád, paní Rysingová -HEDA Elvstedová.
TESMAN Udělám prostě pro Eilerta, co bude v mých silách. To se můžete spolehnout.
ELVSTEDOVÁ To je od vás ale opravdu strašně laskavé! (Tiskne mu ruce.)
Oěkuju vám, děkuju. (Zděšení) On totiž - můj muž ho má hrozně rád. HEDA (vstává) Snad bys mu měl napsat. Třeba by jinak sám od sebe nepřišel. TESMAN No vidíš, Hedo, to bude asi nejlépší. Hm? HEDA A čím dřív, tím lip. Teď hned, ne? ELVSTEDOVÁ (žadoní) No, prosím vás, mohl byste?
TESMAN Dobrá, napíšu to okamžitě. Máte tu adresu, paní - paní Elvstedová?
ELVSTEDOVÁ Ano, (Vytáhne z kapsy papírek a podává mu ho.) Prosím. TESMAN Výborně. Tak já jdu a - (Rozhlíží se.) Ano - moment - kdepak jsou
ty trepky? Á, tady, (Bere balíček a chce odejít.) HEDA A napiš to hezky mile a přátelsky. A ne moc stručně. TESMAN  No to víš, že jo.
ELVSTEDOVÁ Ale prosím vás, jen ani sbvo o tom, že jsem se tu za něj přimlouvala já!
TESMAN Ne ne, samo sebou, že ne. Hm? (Odejde zadním pokojem vpravo.) HEDA (popojde k paníElvstedové, usměje se a řekne tlumeně) Tak, to bychom měly. Dvě mouchyjednou ranou. ELVSTEDOVÁ Jak to?
HEDA Vy jste si nevšimla, že jsem ho chtěla dostat odtud?
ľifil
ELVSTEDOVÁ No ano, aby šel napsat ten dopis -
HEDA A taky abych si s vámi mohLa popovídat mezi čtyřma očima.
ELVSTEDOVÁ (zmateně) Ještě o tomhle?
HEDA Ano, právě o tom.
ELVSTEDOVÁ (bojácně) Ale když tohle je už všechno, paní Tesmanová. Úplně všechno.
HEDA Ale kdepak, to vůbec není všechno. Ani zdaleka to není všechno. Tak
Jiloupá zase nejsem. Pojďte - hezky si spolu důvěrně sedneme... (Přinutí paní Elvštedovou, aby si sedla do lenošky u kamen a sama se také usa,dí:na jeden z taburetů.)
ELVSTEDOVÁ (úzkostlivě, dívá se na hodinky) Ale milá paní Tesmanová - já
už opravdu budu muset jít. HEDA Ale ale, snad nebude takový spěch. - Tak co? Povídejte mi trochu, jak
tam u vás doma žijete. ELVSTEDOVÁ Vidíte, právě o tom bych nejradši vůbec nemluvila. HEDA Ale se mnou, má milá - ? Bože, vždyť jsme spolu přece chodily do škoLy. ELVSTEDOVÁ No jo, ale vy jste byla o třídu výš. Jé, jak já se vás tenkrát
strašně bála! HEDA Mě že jste se bála?
ELVSTEDOVÁ No a jak! Protože když jsme se potkaly na schodech, tak jste
mě pokaždé tahala za vlasy. HEDA Opravdu? Za vlasy?
ELVSTEDOVÁ No, a jednou jste dokonce řekla, že mi je spálíte. HEDA Prosím vás, znáte to, dětské řeči.
ELVSTEDOVÁ No jo, ale když já jsem byla tenkrát taková hloupá. - A potom jsme přece - potom jsme se tak vzdálily - myslím jako od sebe navzájem vzdálily. Pohybovaly jsme se každá v jiných kruzích.
HEDA Ale co, tak se teď prostě zase sblížíme a bude to. Poslyš, vždyť my jsme si přece ve škole tykaLy. A říkaly jsme si křestním jménem -
ELVSTEDOVÁ Ne ne, to se určitě mýlíte.
HEDA Ale kdepak, vůbec se nemýlím. Pamatuju si to jako dneska. Takže spolu
budeme mluvit zase tak důvěrně jako za starých časů. (Přisedne blíž.)
Podívej! (Políbíji na tvář.) Tak, a teď mi budeš tykat a budeš mi říkat Hedo. ELVSTEDOVÁ (jí tiskne a hladí ruce) Když já nejsem vůbec zvyklá, aby na
mě někdo byl takhle hodný a laskavý. HEDA No no no! A já ti budu taky Fikat, jako tenkrát, a budu ti říkat moje
milá Toro. ELVSTEDOVÁ Jmenuju se Tea.
HEDA No jistě. Samozřejmě. Chtěla jsem říct Teo. (Hledí na ni s účastí.) Tak ty nejsi zvyklá, aby na tebe byl někdo hodný a laskavý, Teo? Ve tvé vlastní rodině?
ELVSTEDOVÁ Jako bych nějakou měla! Vždyť já žádnou nemám. A nikdy jsem neměla.
HEDA (se na ni zadívá) Já jsem si hned myslela, že odtud asi vítr vane.
ELVSTEDOVÁ (bezmocně civí před sebe) Ano - ano - ano.
HEDA Nějak se už na to pořádně nepamatuju - ale nešla tys tam vLastně ke správcovi jako hospodyně?
ELVSTEDOVÁ No, nejdřív jsem tam měla jít k dětem. Jenže ona jeho žena -ona tenkrát - když ona byla pořád taková neduživá - a v jednom kuse po-Lehávala. Tak jsem se musela starat i o domácnost.
HEDA No a potom - nakonec - se z tebe stala paní domu.
ELVSTEDOVÁ (těžce) Ano, nakonec se ze mě stala paní domu.
H EDA Moment - jak dlouho ono už to vlastně bude?
ELVSTEDOVÁ Co jsem se vdala?
HEDA Ano.
ELVSTEDOVÁ Už je to pět let. HEDA No jo, správně, bude to tak.
ELVSTEDOVÁ Ach bože, těch pět roků - ! Vlastně spíš ty poslední dva tři. Ach, vy si nedovedete představit -
HEDA (Ji lehce plácne přes ruku) Vy? Fuj, Teinko!
ELVSTEDOVÁ Ne, ne, já už se budu snažit - tak tedy kdyby - kdybys jen tu-šiLa a chápala -
HEDA (zlehka nadhodí) A L0vborg - ten tam u vás už asi bude tak tři roky, ň'é? ELVSTEDOVÁ (se na ni nejisté podívá) Eilert Lovborg? No, ano - asi tak. HEDA A ty jsi ho znala už předtím, tady z města? ELVSTEDOVÁ Skoro vůbec ne. Tedy - jen podle jména pochopitelně. HEDA Ale pak - pak k vám začal chodit, ne?
ELVSTEDOVÁ No, potom k nám začal chodit denně. Vždyť docházel učit děti. Já už jsem to nemohla potom sama všecko stačit.
HEDA Jistě, to je pochopitelné. - A tvůj muž? - Ten je asi často služebně kolik dní pryč, ne?
ELVSTEDOVÁ No, to víte - to víš, jako okresní správce jezdí každou chvíli po okrese.
HEDA (se nakloní přes opěradlo tenošky) Teo - chudáčku Teinko - musíš mi
to všecko pěkně vypovědět - jak to je. ELVSTEDOVÁ Ano, ale musíš se mě sama ptát.
HEDA Jaký je vlastně tvůj muž, Teo? Myslím - tak - jako lidsky. Je na tebe hodný?
ELVSTEDOVÁ (vyhýbavě) Jistě si tnysLí, že dělá všecko, jak se patří.
HEDA Mně jen připadá, že na tebe musí být trochu moc starý. Bude přece o nějakých dvacet let starší, ne?
<|ili ELVSTEDOVÁ (podrážděně) No, to taky. To máš jedno s druhým. Já ho pro-
^1 stě nesnesu! Jedinou myšlenku nemáme společnou! Ani to nejmenší.
J|' A takhle žijeme.
^ HEDA Ale nemá tě přece jen rád? Alespoň tak - po svém?
ELVSTEDOVÁ Já už vůbec nevím, jak to je. Spíš bych řekla, že jsem pro něj prostě užitečná. No a pak, mě si vydržovat ho taky nepřijde draho. Já jsem totiž laciná. <''■ HEDA To jsi sama proti sobě.
ELVSTEDOVÁ '(vrtíhlavou) Jinak to nejde. Aspoň ne s ním. On totiž nemá
: rád nikoho, jen sebe. Možná děti - trochu. HEDA A pak Eilerta Levborga. "I ELVSTEDOVÁ (se na ni podívá) Eilerta Lavborga? Jak jsi na to přišla?
HEDA Ale má milá - přece když tě za ním pošle takový kus světa, až sem do města - (Skoro neznatelný úsměv.) A kromě toho jsi to přece říkala před chvílí mému muži.
ELVSTEDOVÁ (nervózně) Ano? No jo, vlastně máš pravdu. (Přidušeně vyhrkne.) Ne - já ti to radši řeknu rovnou, nač to odkládat. Stejně se to provalí, dřív nebo později.
HEDA Ale Teinko-?
ELVSTEDOVÁ No, prostě zkrátka a dobře - můj muž vůbec nevěděl, že odjíždím.
HEDA Cože! On to opravdu nevěděl!
ELVSTEDOVÁ Samozřejmě. Ostatně stejně nebyl doma. On byl totiž taky na cestách. Ach bože, Hedo, já už to tam nemohla vydržet! Nešlo to! Zůstat tam takhle opuštěná!
HEDA Hm. Takže co?
ELVSTEDOVÁ Takže jsem si prostě sbalila pár věcí. Jen to nejnutnější.
Docela v tichosti. A pak jsem se sebrala a šla. HEDA Jen tak beze všeho?
ELVSTEDOVÁ Ano. Sedla jsem na vlak a jela do města. H EDA Ale Teinko - že sis troufla!
ELVSTEDOVÁ (vstane a přechází) Pro boha živého, co jsem měla dělat! HEDA A co tomu asi tak tvůj muž řekne, až se vrátíš domů? ELVSTEDOVÁ (u stolu - dívá se na ni) Domů? Jako k němu? HEDA No-no ano.
ELVSTEDOVÁ K němu já už se nevrátím. Nikdy.
HEDA (Vstane a jde k ní blíž) Takže ty jsi - docela vážně všecko hodila za hlavu a odjela?
ELVSTEDOVÁ Ano. Připadalo mi, že mi nic jiného nezbývá.
HEDA A to - žes to udělala tak otevřeně.
ELVSTEDOVÁ Něco takového se přece stejně nedá utajit.
I
HEDA Ale co o tobě budou asi říkat Lidi, Teo?
ELVSTEDOVÁ Ať si spánembohem říkají, co chtějí. (Těžce a unaveně si sedne do pohovky.) Já jsem prostě udělala, jenom co jsem musela. HEDA (po chvíli ticha) A co si teď počneš? Co chceš vlastně dělat?
ELVSTEDOVÁ To ještě nevím. Vím jen, že musím žít tam, kde žije Eilert. -Jestli tedy vůbec mám žít.
HEDA (si k ní přinese židli od stolu, posadí se u ní a hladí ji po rukou) A poslyš, Teo, - jak vlastně došlo k tomu - k tomu přátelství - mezí tebou a Eilertem?
ELVSTEDOVÁ No, tak to víš, postupně a ponenáhlu. Získala jsem nad ním takovou jako moc.
HEDA Tak?
ELVSTEDOVÁ ZbaviL se těch svých starých zvyků. Ne snad proto, že bych ho o to požádala - to bych se samozřejmě nikdy neodvážila. Ale zřejmě si všiml, že mi takové věci jsou proti srsti. A tak s tím přestal.
HEDA (ukrývá mimovolný opovržlivý úsměšek) Takže ty jsi ho vlastně, jak se říká, zase postavila na nohy - ty, naše malá Teinka.
ELVSTEDOVÁ No, on to aspoň tak říká. A on zase - on ze mě udělal v jistém
smyslu opravdového člověka. Naučil mě přemýšlet a - prostě mi otevřel oči. HEDA To on učil i tebe?
ELVSTEDOVÁ No tak aby mě zrovna učil, to ne. Ale povídal si se mnou. MluviL o takové spoustě nejrůznějších věcí. A pak přišla ta nádherná, šťastná doba a já se mohla podílet na jeho práci! Směla jsem mu pomáhat!!
HEDA Ale jdi, vážně? " ELVSTEDOVÁ Ano! Vždycky, když něco psal, museli jsme u toho být oba. HEDA Něco jako kamarádi tedy.
ELVSTEDOVÁ  (oživne) Kamarádi! No představ si, Hedo - on to taky říkal! -Vlastně bych měLa být ohromně šťastná. Jenomže nemůžu. Protože nevím, jestli to vydrží,
HEDA No, to si jím tedy moc jistá zrovna nejsi.
ELVSTEDOVÁ (těžce) Padl mezi nás stín nějaké ženy.
HEDA (ji napjatě pozoruje) Jdi! A kdo by to asi tak mohl být?
ELVSTEDOVÁ Nevím. Někdo - někdo zjeho minulosti. Někdo, na koho bohužel asi nedokázal zapomenout. HEDA Co říkal - tedy o tom?
ELVSTEDOVÁ Jen jednou jedinkrát - a to ještě úplně zběžně - se toho dotknul.
HEDA Aha. No, a co tedy říkal?
ELVSTEDOVÁ Říkal, že prý když se rozcházeli, chtěla ho zastřelit pistolí. HEDA (chladně, ovládá se) Prosím tebe. Takové věci se u nás přece nedějí.
ELVSTEDOVÁ Právě. A proto si myslím, že to bude ta zrzavá zpěvačka, co ji
jednou -HEDA No, tak ta by to být mohla.
ELVSTEDOVÁ Vzpomínám si totiž, že právě o ní se říkalo, že chodí s nabitou pistolí. HEDA No - tak to bude jistě ona.
ELVSTEDOVÁ (lomí rukama) A teď si, Hedo, představ - právě tahle zpěvačka prý je zase tady ve městě. - Já jsem ti z toho tak zoufalá!
HEDA .(se dívá ke dveřím) Pssť. Manželjde. (Vstane. Šeptem.) Jeo - tohle zůstane mezi námi.
ELVSTEDOVÁ (vyskočí) Jistě - jistě! Proboha!
(Přijde Tesman, v ruce dopis.)
TES MAN Tak a je to - epištola je hotová.
HEDA Výborně. Mám dojem, že paní Elvstedová už je na odchodu. Půjdu ji vyprovodit.
TESMAN Prosím tě, Hedo, myslíš, že by tohle mohla obstarat Berta? H EDA (bere dopis) Řeknu jí. (Z předsíně vejde Berta.)
BERTA Pan doktor Brack, prosím. Že prý chce panstvo přivítat. HEDA Jen ať jde pan doktor dál. A tadyhle - tohle hoďte do schránky. BERTA (vezme dopis) Prosím, milostivá paní. (Otevře Brackovi a odejde. Podsaditý pětačtyřicátník, ale pěkná postava a pružné pohyby. Obličej kulatý, profil ušlechtilý. Krátké vlasy ještě skoro černé, pečlivě upravené. Oči živé, hravé. Husté obočí. Knírek rovněž, pečlivě zastřižené konečky. Oblečen elegantně, ale na svůj věk přece jen trochu příliš mladistvě. Nosí skřipec se šňůrkou, občas ho pustí.) BRACK (klobouk v ruce, zdraví) Smím vůbec dál, takhle brzy po ránu? HEDA Jakpak by ne, pane doktore!
TESMAN (mu tiskne ruku) Vy jste u nás vždycky vítán. (Představuje.) Pan
doktor Brack - slečna Rysingová. HEDA Ehm!
BRACK (úktona) Velice mě těší.
HEDA (se na něj podívá a zasměje se) Opravdu zajímavé, vidět vás zase na
denním světle, pane doktore. BRACK Připadá vám, že jsem se změnil? HEDA No - trochu mladší, bych skoro řekla. BRACK Uctivý dík.
TESMAN A co říkáte vy Hedě? Hm? Že je pěkně plná, viďte? Ona, která vždycky -
HEDA Mě vynech, buď tak hodný. Radši poděkuj panu doktorovi za všechnu tu námahu.
BRACK Ale prosím vás - pro mě to bylo opravdové potěšení. H EDA Kdepak, vyjste přece jen věrná duše. Ale tady moje přítelkyně už nemá stání - na shledanou, pane doktore. Já jsem tu hned. (Loučení. Dámy odcházejí.)
BRACK Mno - tak teď už je vaše paní jakžtakž spokojená - ?
TESMAN Ani nevím, jak vám poděkovat. Tedy - pochopitelně, leccos se bude ještě muset přemístit, jak jsem se dozvěděl. No, a,leccos taky ještě chybí. Pár maličkostí si budeme přece jenom muset ještě pořídit.
BRACK Ale! Opravdu?
TESMAN Ovšem s tím si vy už nemusíte lámat hlavu. Heda říkala, že už se o všecko postará sama, tedy co tu ještě schází. - Tak co, neposadíme se?
BRACK Díky, na chviličku. (Sedne sí ke stolu.) Poslyšte, pane doktore, rád bych si s vámi o něčem promluvil.
TESMAN Tak? Aha, chápu. (Posadíse.) Pozor, začíná vážná část slavnosti. Hm?
BRACK Ale co, s těmi finančními záležitostmi to zatím tak nespěchá. Ale když už jsme to nakousli, bývalo by možná rozumnější zařídit se tady přece jen trošinku skromněji.
TESMAN Ne, tak to by tedy opravdu nešlo! Jen pomyslete na Hedu, příteli! Vy, který ji znáte tak dobře. Přece by bylo vyloučené, abych ji uvedl do nějakých vyloženě malých poměrů! ■_■
BRACK Ne, ne - to je právě to. ''''
TESMAN A pak - naštěstí už to teď nemůže trvat dlouho a dostanu tu profesuru.
BRACK No, ono, víte - takové věci se někdy taky dost vlečou.
TESMAN Vyjste se snad dozvěděl něco konkrétního? Hm?
BRACK No, tedy, tak docela jisté to není - (0 něčem jiném.) Ale pravda -jednu novinku pro vás přece jen mám.
TESMAN Ano?
BRACK Váš starý přítel Eilert Lovborg přijel.
TESMAN To já už vím.
BRACK Tak? A kdepak jste se to dozvěděL?
TESMAN Říkala to tady ta - dáma, co odešla s Hedou.
BRACK Aha. Jak jste to říkal, že se jmenuje? Neslyšel jsem dobře -
TESMAN Elvstedová.
BRACK Á, takže manželka okresního správce. No jo, on se tam k nim uchýlil do tesů, co?
TESMAN A představte si - já mám takovou radost, prý se z něho ještě k tomu staL zase naprosto řádný člověk!
* ' BRACK Tvrdí se to.
"í TESMAN A k tomu prý ještě vydal novou knížku. Hm?
| BRACK Nojeje.
1 TESMAN A vzbudila prý velký rozruch.
I BRACK Naprosto mimořádný rozruch.
I TESMAN  No, představte si - to je ale radostná zpráva, ne? On přece, se svý-
j mi pozoruhodnými schopnostmi - Byl jsem přesvědčen, že je s ním na-
« dobro konec - a řeknu vám, bylo mi z toho smutno.
i BRACK To už si tady o něm asi myslel kdekdo.
ä TESMAN Jen jedno nechápu: co tady teď hodlá dělat! Z čeho bude proboha
•|     ' ' živ? Hm?
; (Heda vchází z předsíně a zaslechne poslední slova.)
\   ' H EDA (Brackovi, s trochu opovržlivým smíchem) Můj drahý choť se neustále
i stará, z čeho kdo bude živ.
1TESMAN Prosím tě - my tady s panem doktorem mluvíme o chudákovi LBvborgovi, víš? HEDA (se na něj rychle podívá) Tak? (Usadíse a lhostejně se zeptá.) A co je sním?
TESMAN No - to svoje dědictví už dávno rozházel - a novou knížku každý
rok asi těžko vydá. Hm? Takže se nediv, že se ptám, co z něho bude. BRACK 0 tom bych vám možná mohl něco říct. TESMAN Ano?
1 BRACK Nesmíte zapomínat, že má velice vlivné příbuzenstvo.
j TESMAN No jo, jenomže příbuzní - bohužel - ti už nad ním dávno zlomili hůl.
BRACK Jenže předtím býval velká naděje celé rodiny, f, TESMAN Předtím, předtím! Ale to si přece zkazil sám.
■i HEDA Kdo ví? (Lehký úsměv.) U ELvstedů ho přece postavili na nohy -
BRACK A teď k tomu ta kniha-h TESMAN No jo, jen kdyby tak pánbůh dal a oni mu k něčemu chtěli pomoct.
' Zrovna jsem mu napsal. Hedo, pozval jsem ho na večer k nám.
BRACK Ale no tak - vždyť máte dneska večer přijít ke mně na pánskou jízdu. V noci jste mi to slíbil, když jste přijeli, j HEDA Ty jsi na to zapomněl, viď?
Í TESMAN Jako na smrt.
I BRACK Ostatně můžete být klidný, on stejně nepřijde.
TESMAN  Pročpak? Hm?
I BRACK (trochu váhavě vstane a opře se rukama o záda židle) Podívejte, mi-
lý pane doktore - a vy taky, milostivá - bylo by ode mne nakonec neod-povědné, kdybych před vámi tajil něco, co - co -
TESMAN  Něco, co se týká Eilerta - ?
BRACK Jeho i vás.
TESMAN  No ale milý pane doktore, tak nám to přece povězte! BRACK Budete se muset připravit na to, že s tou vaší profesurou to nepůjde tak rychle, jak byste si přál a jak jste čekal.
TESMAN (neklidně vyskočí) VyskytLy se nějaké překážky? Hm?
BRACK Patrně bude na to místo vypsán konkurz.
TESMAN Konkurz! Hedo, představ si!
HEDA ($e opře pohodlněji) ALe. - No to se podívejme!
TESMAN A kdo by se ještě! Snad ne - ?
BRACK Právě. Eitert L0vborg.
TESMAN  (spráskne ruce) Ne - ne - ale to je přece nemyslitelné! To je vyloučené! Hm?
BRACK No - ale asi k tomu přece jenom dojde.
TESMAN Ale pane doktore, vždyť přece - vůči mně by to byla neslýchaná bezohlednost! (Šermuje rukama.) Vždyťjá - no představte si - já jsem přece ženatý člověk! Vždyť přece právě díky té vyhlídce jsme se s Hedou vzali. Příšerně jsme se zadlužili. A ještě jsme si vypůjčili od tety Julínky. Proboha vždyťjá to místo měL vlastně už slíbené. Hm?
BRACK No, no, no - vždyť ho jistě taky dostanete. ALe až po konkurzu.
H EDA (nehnute v lenošce) No ne, představ si - to bude skoro jako nějaký sportovní zápas.
TESMAN ALe Hedičko, jak se k tomu můžeš stavět takhle Lhostejně!
HEDA (jako předtím) No, dovol, vůbec ne. Naopak, nemůžu se dočkat, jak to dopadne.
BRACK Tak či onak, paní Tesmanová, rozhodně je dobře, že teď víte, jak se věci mají. Myslím - než se pustíte do těch drobných nákupů, s kterými, jak jsem slyšel, vyhrožujete.
HEDA Tohle na věci vůbec nic nemění.
BRACK Myslíte? No, tak to je ovšem něco jiného. Na shledanou!
(Tesmanovi.) Až půjdu odpoledne ven, tak se pro vás zastavím. TESMAN No jo, no jo - já teďnevím, kudy kam.
HEDA (vležepodává ruku) Na shledanou, pane doktore. Přijďte brzy, budete vítá n.
BRACK Díky. Na shledanou, na shledanou.
TESMAN (jde s ním ke dveřím) Na shledanou, pane doktore. Musíte mi opravdu prominout - (Brack odejde předsíní. Tesman přechází po pokoji.) Tak, tak, Hedo - člověk se přece jenom nemá vydávat do země pohádkových dobrodružství. Hm?
HEDA (se na něj podívá a usměje se) fy ses tam snad vydal? TESMAN No - to nakonec nemůžeš popřít - bylo to přece jen dobrodružství, takhle zničeho nic se oženit a založit domácnost, jen a jen na vyhlídkách.
HEDA To máš možná pravdu.
TESMAN Aspoň že máme pěkně pohodlný dům, Hedičko! No, jen si to představ - dům, po kterém jsme oba tak dLouho toužili. Řekl bych skoro horečně snili. Hm?
HEDA (se pomalu a unaveně zvedá) Dohodli jsme se snad, že budeme žít společensky. Že povedeme velký dům.
TESMAN  No bože, aby ne - a jak já se na to jen těšil! Představ si - vidět tě - jako hostitelku, uprostřed vybrané spoLečnosti! Hm? - Jo jo - no, zatím to spolu budeme muset vydržet trochu sami, Hedičko. Jednou za čas přijde teta Julinka - A to se má stát tobě, když ty jsi měla žít úplně - ale : úplně jinak - !
HEDA Takže sluhu v livreji teď zatím pochopitelně mít nebudu.
TESMAN Kdepak, to ne - bohužel. Sluhu - no o tom teď nemůže být ani řeči, to jistě chápeš.
HEDA A toho jezdeckého koně, co jsem měla dostat -
TESMAN  (zděšen) Jezdeckého koně!
HEDA - na to teď asi taky nebude ani pomyšlení.
TESMAN No to určitě ne - propánakrále - to se snad rozumí samo sebou.
HEDA (na odchodu) Aspoň jedna radost že mi zbývá.
TESMAN  (září radostí) Díky bohu, to jsem rád. A copak je to, Hedičko? Hm?
HEDA (ode dveří, dívá se na něj s tajeným opovržením) Moje pistole -Jargenku!
TESMAN (strach) PistoLe!
HEDA  (studenéoči) PistoLe generála Gablera. (Odejde zadní místností doleva.) TESMAN  (běží za ní ke dveřím a křičí za ní) Ne, to ne, prosím tě, Hedo - ani na ně nesahej, je to nebezpečná hračka. Udělej mi to k vůli, Hedo!! Hm?
DRUHÉ DĚJSTVÍ
Pokoj u Tesmanůjako vprvním dějství, jen klavír je pryča na jeho místě stojí elegantní psací stůl a knihovnička. U pohovky vlevo malý stolek. Většina květin je pryč. Kytice od paní Elvstedové stojí na větším stole v popředí. - Je odpoledne.
(Veda, převlečená do společenského, je v pokoji sama. Stojí u otevřených skleněných dveří a nabíjí pistoli. Druhá z páru leží v otevřeném pouzdru na psacím stole.)        "'' i
ň EDA (se dívá dolů na zahradu a volá) Teď pro změnu dobré odpoledne, pane doktore.
BRAČ K (slyšíme ho zpovzdálí) Nápodobně, paní Tesmanová.
HEDA (zvedne revolvera zamíří) A teď vás, pane doktore Bracku, zastřelím.
BRACK (křičízdola) Ne - ne - ne! Nechte toho! Míříte přímo na mě!
H EDA To máte z toho, žé se plížíte zadními cestičkami! (Vystřelí.)
BRACK (blíž) Vy jste se zbLáznila - !
HEDA No bože - trefila jsem vás snad?
BRACK (ještě za dveřmi) Přestaňte, prosím vás, to jsou ale vtipy! HEDA Tak jen račte dál, pane doktore.
(Doktor Brack vejde skleněnými dveřmi, je převlečen do společnosti. Přes ruku lehký svrchník.)
BRACK Ksakru - vy se tohohle sportu ne a ne vzdát, co? Na co vlastně střílíte?
HEDA Ale jen si tak střílím pánubohu do oken.
BRACK (jíjemně vezme zbraň z ruky) Dovolíte, milostivá. (Podíváse na pistoli.) Jo tahle - ale tu já přece dobře znám. (Rozhlédne se.) Tak kdepak máme pouzdro, co? Á, tadyhLe. (Uložízbraň a pouzdro zavře.) Protože tohohLe špásování už bylo pro dnešek dost.
HEDA Tak co mám proboha živého podle vás dělat?
BRACK Na návštěvu nepřišel nikdo?
HEDA (zavíráskleněné dveře) Ani živá duše. Všichni přátelé budou asi ještě na letním bytě.
BRACK Manžel taky není doma?
H EDA  (u psacího stolu, uklízí pouzdro do zásuvky) Ne. Jen se naobědval, už letěl k tetičkám. Nečekal vás tak brzy.
BRACK Hm - že mě to nenapadlo. To jsem zase jednou prohloupil.
HEDA (k němu obrátí hlavu) Proč prohloupil?
BRACK No jistě, jinak bych býval přišeL o nějakou tu chvíli - dřív.
HEDA (přecházípo pokoji) Tak to byste tady býval nenašel už vůbec nikoho. Protože já jsem se po obědě převlékala.
1 BRACK A to tady není někde nějaká škvířička ve dveřích, abychom měli skrz
co vyjednávat?
HEDA To víte, když jste to zapomněl zařídit... BRACK To jsem tedy taky prohloupil.
HEDA No, takže se budeme muset usadit tady. A čekat. Protože manžel počítám hned tak nepřijde.
BRACK No bože, tak se ozbrojím trpělivostí.
(Heda si sedne na pohovku. Brack přehodí svrch nik přes nejbližší židli a posadí se, ale klobouk drží dál v ruce. Chvíli ticho. Dívají se na sebe.) HEDA Mno?
BRACK (stejným tónem) Mno? Ji i HEDA Já jsem se ptala první.
BRACK (se trochu předkloní) Aspoň si spolu můžeme pěkně v klidu pořádně popovídat.
HEDA (se ještě více zakloní na pohovce) Taky vám připadá, že už je to úplná věčnost, co jsme si naposledy povídali? - Ta chvilička včera v noci a dneska dopoledne - to přece nic nebylo. BRACK Ale takhle - jen ve dvou? Mezi čtyřma očima myslíte? HEDA No ano. Tak nějak.
BRACK Jeden den po druhém jsem tady toužil, abyste už byla zase zpátky.. HEDA Vidíte, a já jsem se celou tu dobu taky nemohla dočkat. BRACK Vy? Opravdu, paní Hedo? A já myslel, kdovíjak si na cestách neužíváte! HEDA To určitě,
BRACK Ale váš manžel pomalu nepsal o ničem jiném. HEDA Copak ten! Pro toho je vrchol blaženosti hrabat se v haldách knih. A sedět na - na židli a opisovat staré pergameny, nebo co to vlastně je.
BRACK (poněkud škodolibě) To víte, to už je jednou jeho poslání tady na světě. Nebo aspoň zčásti.
HEDA No právě. A to pak člověka někdy - Ale co já! Milý pane doktore, nemáte ponětí, jak já se nudila!
BRACK (s účastí) Ne, opravdu? Úplně vážně?
HEDA To si snad přece vy umíte představit! Půl roku nenarazit na živou duši, která by znala aspoň někoho z našeho okruhu. Takovou dobu nemít s kým promluvit o našich věcech. BRACK Jistě - to bych i já postrádal. HEDA A pak, to nejnesnesítelnější ze všeho -BRACK Ano?
HEDA   - věčně věků být pohromadě s jedním - s jedním a týmž -BRACK (souhlasně pokyvuje) Od rána do večera - to ano. Když si člověk představí - prostě v kteroukoli dobu.
HEDA Věčně věků jsem řekla.
BRACK Budiž. Ale doktor Tesman, takový hodný člověk, býval bych myslel, že s tím -
HEDA Doktor Tesman je - odborník, milý pane. BRACK To jistě.
HEDA A cestovat s odborníky žádná velká zábava není. Aspoň ne delší dobu. BRACK Ani s -pdbomíkem - kterého milujeme? H E D A Br - tohle lepkavé slovo neříkejte! BRACK (zaraženě) Cože? Ale paní Hedo!
HEDA (napůl smích, napůl vztek) Měl byste si to zkusit, právě vy! V jednom kuse poslouchat řeči o dějinách kultury, od rána do večera -
BRACK Věčně věků-
HEDA Jistě, jistě. A domácká řemesla ve středověku - ! Děsné, prostě k nepřežití!
BRACK (zkoumavýpohled) Ale poslyšte - jak si potom mám vyložit, že - tedy-
HEDA Že se z Jergena Tesmana a ze mě stali manželé? BRACK I tak by se to dalo říct.
HEDA Proboha vás prosím, opravdu vám to připadá tak divné? BRACK Ano i ne - paní Hedo.
HEDA Prostě jsem se utancovala, milý pane doktore. Už jsem měla nejvyšší čas - (Trochu sebou trhne.) Br, to ne - to bych přece jenom zase neřekla. Dokonce by mě to ani nenapadlo.
BRACK Taky k tomu nemáte ale opravdu sebemenší důvod.
HEDA Chm - důvod - (Jakoby zvídavý pohled.) A doktor Tesman - je přece v každém směru korektní člověk, to musí každý uznat.
BRACK Korektní a solidní. Aby ne!
HEDA A nic opravdu směšného na něm podle mě zase není. - Podle vás snad ano?
BRACK Směšného? To - ne - to bych zrovna neřekl -
HEDA Vidíte. Ale náruživě pilný sběratel, to rozhodně. - Může sě docela dobře stát, že to časem přece jenom někam dotáhne.
BRACK (se po ní nejisté podívá) Já měl za to, že jste přesvědčená - stejně jako všichni ostatní - že z něho bude obzvlášť vynikající osobnost.
HEDA (unavený výraz) Byla jsem, byla. - A když pak nedal jinak a mocí siLou se dral, že mě bude živit - Nevím proč bych to bývala neměla přijmout.
BRACK No, to jistě. Když se na to díváte z téhle stránky -
HEDA Do toho se totiž jiní mí ctitelé zrovna nehrnuli, viďte, milý pane doktore.
í,1
I
BRACK (se směje) Tedy za ty ostatní se pochopitelně nemůžu vyjadřovat, že, ale - pokud jde o mě, tak přece víte, že jsem vždycky k manželskému svazku choval jistou - jistou úctu. Tedy řečeno naprosto všeobecně, paní Hedo.
HEDA (žertuje) Ale pane doktore, na vásjsem si ovšem naděje nikdy nedělala.
BRACK Já jsem skromný člověk, nechci nic jiného než jistý okruh dobrých a důvěrných známých a přátel, kterým můžu být k službám, radou i skutkem, a u kterých budu mít otevřené dveře jako - jako osvědčený přítel -
HEDA Myslíte manželův?
BRACK (se ukloní) Když mám být upřímný, tak radši - manželčin. A pak pochopitelně také manželův. Víte, takový - řekněme - trojúhelníkový vztah
- to je pro všechny zúčastněné strany ohromná věc.
HEDA Taky jsem si na cestách často říkala, mít tady tak někoho třetího. Brr
- sedět takhle ve vlaku, jen ve dvou - !
BRACK Naštěstí už máte svatební cestu za sebou -
HEDA (vrtíhlavou) Kdepak, to bude dlouhá cesta - ještě moc dlouhá. Zatím jsem jen zastavila na malém nádražíčku.
BRACK No, tak si pěkně vystoupíte. Trochu se rozhýbat, paní Hedo.
HEDA Já nikdy nevystoupím.
BRACK Opravdu?
HEDA Ne. Protože u toho vždycky někdo je a -
BRACK (se směje) - a kouká vám na nohy, jste chtěla říct?
HEDA Právě.
BRACK No bože, a co má být -
HEDA (odmítavé gesto) Nemám to ráda. - To radši zůstanu sedět - kde jsem. Jen ve dvou.
BRACK Tak tedy přistoupí k těm dvěma někdo třetí a bude to.
HEDA Vidíte - to je něco úplně jiného!
BRACK Osvědčený, chápavý přítel -
HEDA   - zábavný, vyzná se všude, kde je živo -
BRACK   - a ani v nejmenším odborník!
HEDA (si hlasitě oddechne) To se mi tedy opravdu ulevilo.
BRACK (slyší, že se otevřely dveře do domu, a ohlédne se) Trojúhelník je uzavřen.
HEDA (polohlasně) A vlak jede dál.
(Z předsíně vejde Jprgen Tesman, šedivý vycházkový oblek, měkký plstěný klobouk. V podpaží a po kapsách má množství brožovaných knih.)
TESMAN (ke stolu u rohové pohovky) Fuj - to jsem se zahřál, pořádně se to pronese. (Odloží knihy.) Celý jsem se zpotil, Hedičko. Ale podívejme, podívejme - vy už jste tady, miLý doktore? Hm? Že Berta nic neříkala.
BRACK (vstane) ŠeL jsem zadem, zahradou. HEDA Co to neseš za knihy?
TESMAN  (jimi listuje) Nová odborná Literatura, musel jsem si to opatřit. HEDA Odborná literatura?
BRACK Ano, to je odborná literatura, paní Tesmanová. (Brack s Hedou se na sebe s porozuměním usmějí.) HEDA Copak jí ještě nemáš dost, té odborné literatury? TESMAN Jo, milá Hedičko, té nemá člověk nikdy dost. To víš, musím sledován, co se píše a co vychází. HEDA No, to asi musíš.
TESMAN (se hrabe v knihách) A podívej, tady - tady jsem sehnal i tu Lavborgovu novou knížku. (Podávají Hedě.) Nechceš se do ní podívat, Hedo? Hm?
HEDA Ne, pěkné děkuju. Nebo snad - ale jo, později. TESMAN Trochu jsem v ní listoval po cestě. BRACK A co tomu říkáte-jako odborník?
TESMAN Připadá mi pozoruhodné, jaký to má klidný, rozvážný tón. Takhle on nikdy nepsal. (Sebere knihy.) Tak já to odnesu. Už se nemůžu dočkat, až se na to vrhnú! A taky se musím trochu převléct. (Brackovi.) Nemusíme přece ještě vyrazit? Hm?
BRACK Ale kdepak - máme spoustu času.
TESMAN Takže se nebudu honit. (Odcházíš knihami, ve dveřích se zastaví
a obrátí se.) Málem bych zapomněl, Hedo, tetička Julínka večer nepřijde. HEDA Ne? Že by kvůli tomu klobouku?
TESMAN Ale kdepak. Jak tě o tetičce Julince vůbec může něco takového napadnout? Představ si - Ne ne, tetičce Rině je moc špatně, víš? HEDA To je jí snad pořád.
TESMAN Ale dneska je na tom opravdu moc zle, chudinka.
HEDA Tak to bude nej rozumnější, když ta druhá zůstane u ní. Nějak se s tím
už budu muset vyrovnat. TESMAN Ale stejně - nedovedeš si představit, jakou měla tetička Julínka
upřímnou radost - že ses na cestě tak pěkně spravila! HEDA (polohlasně. Vstane) Ach, tyhle věčné tetičky! TESMAN Hm?
HEDA (jde ke skleněným dveřím) Ale nic.
TESMAN Tak dobře. (Odejde zadní místností doprava.)
BRACK Co jste to říkala o nějakém klobouku?
HEDA Ále dneska ráno, slečna Tesmanová. Položila si klobouk tamhle na židli. (Podívá se na něho a usměje se.) A já jsem děLala, jako bych si myslela, že patří služce.
171
BRACK (vrtí hlavou) Ale paní Hedičko, jak jste to mohLa udělat! Taková hodná stará paní1.
HEDA (nervózně přechází) No vidíte - to vám to do mě takhle někdy vjede -a už je to, nemůžu si pomoct. (Vrhne se do křesla u kamen.) Sama si to nedovedu vysvětlit.
BRACK (za křeslem) Vy totiž nejste šťastná - v tom to bude.
HEDA (se dívá před sebe^Taky nevím, proč bych měla být - šťastná. Vy byste mi to snad říct mohl?
BRACK Ano - mimo jiné proto, že máte domov, který jste si vždycky přála.
HEDA (se na něho podívá a zasměje se) Vy téhle povídačce taky věříte?
BRACK Copak na tom vůbec nic není?
HEDA Ale jistě - něco na tom je.
BRACK Tak vidíte.
H EDA Je na tom to, že jsem loni v létě používala Tesmana, aby mě doprovázel večer domů ze společnosti -
BRACK Bohužel - já jsem holt měl úplně jinou cestu.
HEDA To je pravda. Vy jste loni v létě asi chodil jinými cestami.
BRACK (se. směje) Styďte se, paní Hedo! No - takže vy a Tesman - ?
HEDA Ano, takže jednou večer jsme šli tady kolem. ATesman se chudák svíjel a kroutil, protože bo ne a ne napadnout, o čem by mohl konverzovat. Tak jsem se nad tím učeným člověkem ustrnula -
BRACK (pochybovačný úsměv) Vy a ustrnula? Hm -
HEDA Jisté, to se spolehněte. A abych - abych mu pomohla z toho jeho trig pení -, plácla jsem naprosto lehkomyslně, že tady, v téhle vile, bych jednou chtěla bydlet.
BRACK A nic víc?
HEDA Ten večer ne.
BRACK Ale později?
HEDA Ano. Má lehkomyslnost měla následky, milý pane doktore.
BRACK Jo, to naše lehkomyslnosti bohužel mívají až příliš často, paní Hedo.
HEDA Já vám děkuju. Jenže v romantické touze po Falkovic vile jsme se s Tesmanem shodli, víte? A to s sebou pak přineslo zasnoubení a vdavky a svatební cestu a tak dále. Jo jo, pane doktore - málem bych byla řekla, jak si kdo ustele, tak si lehne.
BRACK To je tedy k popukání. Takže vy jste o tohle všecko nakonec vůbec • nestála.
HEDA To bych prosila, že ne.
BRACK Dobře, ale teď? Když jsme vám to tady tak krásně zařídili! HEDA Br - mně připadá, že je to tu v každém pokoji cítit levandulí a růžovou vodičkou. - Ale možná že to s sebou přitáhla tetinka Julinka.
BRACK (se směje) Ba ne, to tady spíš bude po nebožce staré Falkové. HEDA Ano, opravdu je na tom něco mrtvolného. Jak kytky z bálu - druhý
den. (Sepne ruce za krkem, zakloní se v křesle a podívá se vzhůru na něj.)
Milý pane doktore - nemáte ponětí, jak příšerně já se tady budu nudit. BRACK Že by život nedovedl i vám, paní Hedo, dát nějaký ten úkol? HEDA Nějaký úkol - který by mě aspoň trochu lákal? BRACK To by samozřejmě bylo nejlepší.
HEDA To tedy nevím, co by to muselo být za úkol. Mockrát už mě napadlo -
(Zapazíse.) Ale to by asi nešlo, to ne. BRACK Kdo ví? Jerj.mi to povězte.
HEDA, Myslela jsem, jestli bych nemohla Tesmana dostrkat, aby se dal na politiku.
BRACK (se směje) Tesman! No ne - politika, to přece vůbec - na to on se přece proboha nehodí.
HEDA Ne, to ráda věřím. - Ale nemohla bych ho do toho i tak uvrtat?
BRACK Prosím vás - jaké byste z toho mohla mít uspokojení? Když na to vůbec není. Proč byste to na něm tedy měla chtít?
HEDA Protože se nudím, slyšíte! (Po chvilce.) Takže podle vás by byLo naprosto vyloučené, aby se Tesman stal ministerským předsedou?
B RACK Mno - podívejte, paní Hedičko - na to by za prvé a hLavně musel být veliký boháč.
HEDA (netrpělivě vstane) Prosím, a jsme u toho. Do jakých já jsem to přišla malých poměrů - ! (Přecházípo místnosti.) To z nich je život tak ubohý! Tak dokonale groteskní! - Takový totiž je!
BRACK 3á si tedy myslím, že to bude v něčem jiném.
HEDA A v čem?
BRACK Nikdy jste neprožila nic, čím byste se skutečně proměnila. HEDA Nic vážného, myslíte?
BRACK Ano, i tak by se to dalo klidně říct. Ale teď to možná přijde.
HEDA (pohodíhlavou) Snad nemáte na mysli ty lapálie s tou ubohou profesurou! S tím ať si láme hlavu Tesman. Na to já duševní energií plýtvat nehodlám.
BRACK Ne, ne, to nechrne stranou. Ale když teď budete postavena před to, čemu se - tedy ve vyšším stylu, že - říká závažné a - odpovědné požadavky? (Úsměv.) Nové požadavky, paní Hedičko.
HEDA (rozzlobená) Mlčte! Nic takového nikdy nezažijete!
BRACK (opatrně) To si povíme tak za rok ~ nejpozději.
HEDA (úsečnej K takovým věcem já nemám vlohy, pane doktore. Kdepak na mě s požadavky!
BRACK Vy že byste neměla, podobně jako většina ostatních žen, vlohy k poslání, které - ?
173
HEDA (u skleněných dveří) Mlčte, vám povídám! - Někdy mi připadá, že
mám na tomhle světě vlohy k jedné jediné věci. BRACK (jde k ní blíž) K čemupak, jestli se smím zeptat? HEDA (se dívá ven) Unudit se k smrti. Tak, teď to víte. (Otočíse, podívá se
k zadní místností a zasměje se.) Ano, zcela správně - tady máme pana
profesora.
BRACK (tiše, varovně) No tak, no tak, paní Hedo!
(Jěrgen Tesman ve společenském, rukavice a klobouk v ruce, vejde ze zadní místnosti zprava.)
TESMAN  Hedo, nevzkázal Lavborg, že nepřijde? Hm? HEDA Ne.
TESMAN Tak to ho tady za,chviLičku máme, uvidíš. BRACK Opravdu myslíte, že přijde?
TESMAN Skoro bych na to vzal jed. To, co jste nám tady dopoledne vykládal, to budou určitě jen plané klepy.
BRACK Tak?
TESMAN Aspoň teta Julínka říkala. Podle ní prý by se mi odteďka nikdy
v životě nepostavil do cesty. Jen si představte! BRACK No, takže pak je vlastně všecko v nejlepším pořádku;
TESMAN  (odložíklobouk a rukavice na židli vpravo) Ano, ale musím tady na něj počkat až do poslední chvíle.
BRACK To klidně můžeme, máme fůru času. Dřív než v sedm v půl osmé ke mně nikdo nepřijde. ,ř>'
TESMAN Takže můžeme zatím dělat Hedě společnost. A dát si pěkně načas. Hm?
HEDA (položí Brackův plášť a rukavice na pohovku v rohu) A v nejhorším případě se může pan Levborg usadit tady u mě.
BRACK (si chce své věci vzít sám) Prosím vás, milostivá paní! - Jak to vlastně myslíte, v nejhorším případě?
HEDA Když nebude chtít jít s vámi a s manželem.
TESMAN (se na ni bezradně dívá) ALe Hedičko - to by se snad neslušelo,
aby tady zůstal s tebou. Hm? Nezapomeň, že teta Julínka nepřijde. HEDA To ne, ale přijde paní Elvstedová. Dáme si spolu ve třech čaj. TESMAN No tak to jo. To by šlo.
BRACK (úsměv) A pro něho to taky bude mnohem zdravější. HEDA Pročpak?
BRACK Ale milostivá paní, jako byste si mě už kolikrát nedobírala kvůli těm mým malým pánským jízdám. Že jsou vhodné jen pro opravdu zásadové pány, jste říkáLa.
HEDA Ale vždyť pan Lavborg je už teď snad zásadový dost. Takový obrácený hříšník -
■ŕ
(Berta ve dveřích z předsíně.)
BERTA Milcspani, přišel nějakej pan -
HEDA Tak ať jde dál.
TESMAN (tiše) To bude určitě on! Představte si!
(Zpředsíně vejde Eilert Levborg. Štíhlý, hubený, v Tesmanových letech, ale vypadá starší, poněkud vyžilý. Tmavé vlasy a plnovous, protáhlý, bledý obličej, jen na tvářích červené skvrny. Elegantní, úplně nový černý oblek. V ruce cylindr a tmavé rukavice. Zůstane stát ve dveřích a spěšně se ukloní. Zřejmě trochu v rozpacích.)
TESMAN (jde k ně,mu a potřásá mu rukou) No ne. Eilerte, kamaráde, že tě
člověk konečně zase jednou vidí! L0VBORG (mluvítlumeným hlasem) Děkuju ti za dopis. (Blížíse k Hedě.)
Smím podat ruku i vám, paní Tesmanová? HEDA (mu podává ruku) Vítám vás, pane l_0vborgu. (Pohyb rukou.) Nevím,'
jestli se pánové - ? L0VBORG (lehká úklona) Pan doktor Brack, ze? BRACK (rovněž úklona) Jistě. Před léty -
TESMAN (Ĺ0vborgovi, položí mu ruce na ramena) Tak, Eilerte, a teď už hezky jako doma, jako doma! Viď, Hedo? - Slyšeljsem, že se usadíš zase tady ve městě. Hm?
L0VBORG Je to tak.
TESMAN To uděláš moc dobře. Poslyš - sehnal jsem si tu tvou novou knížku.
Ale ještě jsem šiji opravdu nestačil přečíst. L0VBORG To si můžeš klidně ušetřit. TESMAN Ale, pročpak? L0VBORG Protože na ní nic není. TESMAN No ne, představ si - a to říkáš ty! BRACK Ale já jsem slyšel, že ji kdekdo vychvaluje.
L0VBORG To jsem taky chtěl. A tak jsem knížku napsal tak, aby na to každý
skočil. BRACK Velice rozumné. TESMAN Ale Eilerte, kamaráde, to - !
L0VBORG Chci se totiž pokusit vybudovat si zase nějaké postavení. Začít znovu.
TESMAN (trochu v rozpacích) Aha, takže takové máš tedy plány? Hm? L0VBORG (se usměje, odloží klobouk a z kapsy vytáhne balíček v papíru)
Ale až vyjde tohle - pane doktore Tesmane - tak to ano, to si přečti. To
je totiž teprv to pravé. V tom jsem opravdu já. TESMAN Tak? A co je to vlastně? L0VBORG Pokračování. TESMAN Pokračování? Čeho?
L0VSORG Mé knihy. |
TESMAN Té nové? f
L0VBORG  Pochopitelně. |
TESMAN Ale Eilerte - kamaráde, vždyť ta přece sahá až do současnosti. |
L0VBORG Jistě. A tohle je o budoucnosti. 1
TESMAN 0 budoucnosti! Ale proboha, o té přece vůbec nic nevíme. J
L0VBORG Ne. Ale přesto se o ní dá ledaco říct. (Rozbaluje balíček.) Podívej 1
se - I
TESMAN Tohle přece není tvoje písmo. |
L0VBORG  Diktoval jsem to. (Listuje v papírech.) Je to rozdělené na dvě í
části. Ta první je o kulturních mocnostech budoucnosti. A tahle - ta dru- |
há - (listuje dál dopředu) - ta je o rozvoji kultury v budoucnosti.
TESMAN Zvláštní! 0 něčem takovém by mě v životě nenapadlo psát. '(
HEDA (u skleněných dveří, bubnuje prsty na sklo) Hm - To asi ne. % L0VBORG  (strká papíry zpět do obalu, balíček položí na stul) Vzal jsem to
s sebou, protože jsem si říkal, že ti z toho večer něco přečtu.
TESMAN To je od tebe ohromně hezké, kamaráde. Ale dneska - ? (Podívá se
na Bracka.) To tedy nevím, jak by se to dalo zařídit -L0VBORG No, tak někdy jindy. Vždyť není žádný spěch. • BRACK Víte, pane Lavborgu - pořádám dnes večer doma takový menší večírek, pánskou jízdu. Tedy vlastně na počest pana doktora Tesmana, že, [ abyste rozuměl - i
L0VBORG (se ohlíží po klobouku) Aha - tak to já nebudu - Ji ■
BRACK Alene! Poslyšte, neudělal byste mi tu radost a nepřidal se k nám? i L0VBORG (krátce a rozhodně) Ne, to nejde. Děkuju mockrát.
BRACK Ale no tak! Pojďte! Bude to malá, ale o to vybranější společnost. j
A bude „živo", jak říká paní He - tedy paní Tesmanová. L0VBORG 0 tom nepochybujú. Ale stejně -
BRACK Mohl byste vzít ten rukopis s sebou a přečíst to panu doktorovi Tesmanovi u mě. Pokojů mám dost.
TESMAN No představ si, Eilerte - to by bylo! Hm?
HEDA (se vmísí) Ale no tak, prosím tě, když pan Lovborg nechce! Pan
Levborg určitě zůstane mnohem radši tady se mnou na večeři. L0VBORG  (se na ni dívá) S vámi, milostivá paní!
HEDA A s paní Elvstedovou. ■:} L0VBORG Áá - (Prohodí zlehka.) Dneska v poledne jsem ji zahlédl ve-městě. HEDA Ano? Tak ta právě večer přijde. Takže vy tady vlastně zůstat musíte, pane Lovborgu. Kdo by ji jinak doprovodil domů?
L0VBORG To máte pravdu. Ano, milostivá paní, srdečné díky - tak já tedy zůstanu.
HEDA Jdu to říct služebné.
(Jde ke dveřím do předsíně a zazvoní. Přijde Berta. Heda s ní tiše hovoří a ukazuje do zadní místnosti. Berta přikývne a odejde.) TESMAN  (zároveň levborgovi) Poslyš; EiLerte - ty tvoje přednášky - ty se budou zabývat taky touhle tematikou - myslím tím - tou budoucností?
L0VBORG Ano.
TESMAN DosLechljsem se totiž u knihkupce, že snad máš mít na podzim nějakou přednáškovou řadu. L0v,BORG Ano, jé to tak. Nesmíš se na mě kvúLi tomu zlobit. TESMAN Prostotě! Proboha! Ale - ?
L0VBORG Dovedu si představit, že tobě to zrovna moc vhod nebude. TESMAN  (sklíčeně) Přece na tobě nemůžu žádat, abys kvůli mně -LOVBORG Ale já počkám, až dostaneš tu profesuru. TESMAN Cože, ty počkáš! No jo, ale - ale - to se vůbec nepřihlásíš do konkurzu? Hm?
L0VBORG Ne. Chci nad tebou jen zvítězit. V názorech ostatních. TESMAN Ale božíčku - takže tetička Julinka nakonec přece jenom měla
pravdu! Já to věděL, já to věděl! Hedo!'Představ si - Eilert se nám vůbec
nebude stavět do cesty! HEDA (úsečné) Nám? Mé laskavě vynech.
(Jde k zadnímu pokoji, kde Berta rozestavuje po stole karafu a skleničky. Heda pochvalně přikývne a vrátí se. Berta odejde.)
TESMAN (zároveň) A co tedy vy, pane doktore - co tomu říkáte vy? Hm? BRACK Já? No - tedy já říkám, že čest a vítězství - hm - to je všecko moc hezké -
TESMAN To jistě. Ale přesto-
HEDA (pozoruje Tesmana se studeným úsměvem) Koukám, že jsi, jako když
do tebe uhodí. TESMAN No ano - asi tak - skoro mi to -BRACK Však se tu taky přehnala bouřka, milostivá paní. HEDA (ukazuje k zadní místnosti) Pánové, což takhle skleničku studeného
punče?
BRACK (se dívá na hodinky) Jednu na odchodnou? Vidíte, to není špatný nápad. TESMAN Výborně, Hedo! Vý-bor-ně! Když má člověk takovou rozjarenou
náladičku jako já -HEDA Tak prosím, vy taky, pane L0vborgu. LOVBORG (se brání) Ne, děkuju. Já nebudu. BRACK Prosím vás, studený punč - to přece není žádný jed. L0VBORG Pro někoho možná ne.
HEDA Tak já tady zatím panu Lavborgovi budu dělat společnost.
II
TESMAN Tak jo, Hedíčko, to bude nejlepší.
(Odejde s Brackem do zadní místnosti á posadí se. Během dalšího spolu popíjejí a pokuřují a živě se přitom baví. Eilert Ĺ0vborg zůstane stát u kamen.) HEDA (jde k psacímu stolu; poněkud hlasitěji) Ukážu vám nějaké fotografie, jestli budete chtít. VraceLi jsme se totiž s mužem-domů přes Tyroly. (Přinese album, položí je na stůl u pohovky a sedne si. Eilert L0vborg přijde blíž, zastaví se a pozoruje ji. Pak vezme židli a sedne si vlevo od Hedy, zády k zadní místnosti.)
HEDA (otevře album) Vidíte tady ty hory, pane Lovborgu? To jsou Ortlerské Alpy. Manžel to tady pod snímkem napsal. Podívejte, tady: Ortlerské Alpy u Meranú.
L0VBORG (na ni přitom nehnuté upírá oči. Teď řekne, tiše a pomalu) Heda - Gablerová!
H EDA (se na něj rychle podívá) Ale no tak! Psst!
L0VBORG (tiše opakuje) Heda - Gablerová!
HEDA (se dívá do alba) Ano, tak jsem se jmenovala dřív. Když - když jsme se my dva znali.
L0VBORG A teď - a na celý život - abych si tedy odvykl říkat Heda Gablerová.
HEDA (listuje v albu) Ano, to budete muset, A řekla bych, že byste si to měl včas začít cvičit. Čím dřív, tím lip.
L0VBORG  (rozhořčeným hlasem) Heda Gablerová provdaná? A ještě k tomu za J0rgena Tesmana!
HEDA Ano - tak to chodí.
L0VBORG Hedo, Hedo - jak ses proboha mohla takhle zahodit! HEDA (se na něho ostře podívá) Cože? Tak tohle ne! L0VBORG Co, prosím tě? (Tesman vejde a zamíří k pohovce.)
HEDA (ho slyší a říká lhostejně) A tohle, pane Lpvborgu, je kousek od
Cortiny, údoLí Ampezza. Podívejte, ty skalní hroty. (Přátelsky zvedne hta-vu na Tesmana.) Jak že se jmenují tyhle zvláštní skály?
TESMAN Ukaž? Jo, tak to jsou Dolomity.
HEDA Ano, to je ono! - Tak to jsou Dolomity, pane l_0vborgu.
TESMAN Poslyš, Hedo - chtěl jsem se jen zeptat, jestli přece jenom nechcete něco přinést. Trochu punče? Aspoň ty. Hm?
HEDA ALe jo, děkuju. A třeba taky nějaký zákusek.
TESMAN Cigarety ne?
HEDA Ne.
TESMAN Dobře.
(Jde do zadní místnosti a vpravo ven. Brack sedí teď vzadu sám a chvílemi pozoruje Hedu a L0vborga.)
L0VBORG  (tlumeně, jako předtím) Odpověz mi, Hedo - jak jsi to proboha
jenom mohla udělat? HEDA (zdánlivě pohroužená do alba) Jestli mi budete pořád tykat, tak s vámi nebudu mluvit. L0VBORG To ti nesmím tykat, ani když jsme spolu sami? HEDA Ne. Smíte si to myslet. Ale říkat to nesmíte. L0VBORG Aha. Chápu. Uráží vás to ve vaší Lásce - k panu doktoru jTesmanovi.
H EDA (se po něm podívá a usměje se) V lásce? Vyjste dobrý! L0VBORG Takže láska žádná?
HEDA Ale taky žádná nevěra! Nic takového, ani nápad! L0VBORG Hedo -jen na jedno jediné mi odpověz -HEDA Psst!
(Tesman ze zadní místnosti s podnosem.)
TESMAN Ták, prosím! Doufám, že už se vám sbíhají sliny. (Postavípodnos
na stůl.) HEDA Proč to neseš sám?
TESMAN (nalévá do skleniček) Mě totiž ohromně bavíte obsluhovat, Hedo. HEDA Vidíš to, nalil jsi do obou skleniček, a pan LBvborg nechtěl -TESMAN Ale co, vždyť za chvíli přijde paní ELvstedová. HEDA Pravda - paní Elvstedová -TESMAN Na tu jsi zapomněla? Hm?
HEDA To jsme se tak zabrali tady do toho - (Ukáže mu.obrázek.) Pamatuješ na tuhle vesničku?
TESMAN No jo, to je přece ta pod Brennerským průsmykem. Jak jsme tam
zůstali přes noc a -HEDA - a jak tam bylo tak živo, těch cizinců na dovolené. TESMAN Tak, tak, tam to bylo. Představ si - kdybys tam býval byl s námi,
Eilerte. No! (Jde dozadu a sedne si zase k Brackovi.) L0VBORG Na tohle jediné mi odpověz, Hedo -HEDA Ano?
L0VBORG Ve vztahu ke mně taky nebyla láska? Ani závan - ani odlesk Lásky v tom nebyl?
HEDA Já vlastně ani nevím. Byla, nebyla? Spíš mi připadá, jako bychom bývali byli prostě dobří kamarádi. Opravdu, důvěrní přáteLé. (Úsměv.) Zvlášť vy jste byl náramně otevřený.
L0VBORG To vy jste to tak chtěla.
HEDA Když si na to vzpomenu - přece jenom na tom bylo něco krásného, něco Lákavého - něco jakoby smělého, bych řekla - na té utajovanédů-věrnosti - na tom kamarádství, o kterém živá duše neměla tušení.
L0VBORG Ano, viďte, Hedo! Že to tak bylo! - Když jsem k vašemu otci přišel takhle odpoledne - Pan generáL seděl u okna a četl noviny - zády do pokoje -
HEDA A my dva na rohové pohovce-
L0VBORG Před sebou pokaždé stejný obrázkový časopis -
HEDA Ano, album po ruce nebylo.
L0VBORG Ano, Hedo — a když jsem se vám potom vyznal - ! Řekljsem vám o sobě věci, jaké o mně tenkrát nikdo jiný nevěděl. Přiznával jsem se vám, jakjsem celédnya noci řádil. Den za dnem jak jsem řádil. Ach, Hedo - jakou jste to v sobě měla moc, že jste mě přinutila, abych se doznával k takovým věcem?
HEDA Myslíte, že to byla nějaká moc ve mně?
L0VBORG Jistě, jak si to mám jinak vysvětlit? A těch - těch zaobalených otázek, co jste mi kladla -
HEDA A jak vy jste jim výborné rozuměl -
L0VBORG Jak jste se mě vůbec mohla takhle vyptávat, tak otevřeně -HEDA Zaobaleně, prosím!
L0VBORG Ano, ale přitom otevřeně. Vyptávat se mě - na takové věci!
HEDA A že vy jste dokázal odpovídat, pane Liavborgu.
L0VBORG Ano, to právě nechápu - aspoň teď ne. Ale povězte mi, Hedo -nebyla v základu toho vztahu Láska? Nebylo to z vaší strany něco, jako byste mě nějak chtěla omýt; očistit - když jsem se k vám uchýlil se svým vyznáním? Nebylo to tak?
HEDA Ne. Aspoň ne tak docela.
L0VBORG Co vás k tomu tedy hnalo?
HEDA Opravdu vám připadá tak nepochopitelné, že se mladá holka - když
k tomu má možnost takhle - utajeně-L0VBORG Ano?
HEDA Že chce aspoň nakouknout do světa, o kterém-L0VBORG 0 kterém - ? HEDA - o kterém se jinak nesmí nic dozvědět? L0VBORG Tak tohle to bylo?
HEDA Mimo jiné tohle. Mimo jiné tohle - aspoň myslím.
L0VBORG Kamarádství v touze po životě. A proč tedy aspoň to nemohlo vydržet?
HEDA To jste si zavinil sám. L0VBORG Ale ukončila jste to vy.
HEDA Ano, protože hrozilo nebezpečí, že do toho vztahu vstoupí skutečnost. Styďte se, pane L0vborgu, jak jste se mohl takhle prohřešit na - na své otevřené kamarádce.
L0VBORG  (zatíná pěsti) f^ch, proč jste to tenkrát neudělala! Proč jste mě
nezastřelila,jakjstevyhrožovala! HEDA Takový jsem měla strach ze skandálu. ■ L0VBORG Ano, Hedo, vy jste vlastně v podstatě zbabělá. HEDA Příšerně zbabělá. (Začne o něčem jiném.) ALe vždyť pro vás to bylo
štěstí. A teď jste našel takovou skvostnou útěchu u Elvstedů. L0VBORG Vím, s čím se vám Tea svěřila. HEDA A vy jste se možná zase svěřil jí s něčím o nás dvou? l0VbTor'G Ani slovem. Na to je moc hloupá. Nepochopila by to. HEDA HLoupá?
L0VBORG Na takové věci je hloupá.
HEDA A já zbabělá. (Nakloní se blíž k němu, nepodívá se mu do očí a tišeji
řekne.) Ale teď se s něčím svěřím já vám. L0VBORG (napětí) Ano? HEDA To, že jsem se vás neodvážila zastřelit-LíSVBORG Ano?!
HEDA - to nebyla ta nejhorší zbabělost, které jsem se dopustila - tenkrát večer.
L0VBORG (se na ni chvíli dívá, pak pochopia vášnivě šeptá) Ách, Hedo!
Hedo Gablerová! Teď už chápu pravý důvod toho kamarádství! Ty a já - !
Takže přece jen v tobě byla chtivost po životě -HEDA {tiše, ostrý pohled) Dejte si pozor! To vás nesmí ani napadnout!
(Začalo se stmívat Berta zvenku otevře dveře z předsíně. Heda zabouchne album a s úsměvem volá.)
No konečně! Teinko moje milá - tak pojď dál, pojď!
(Z předsíně vejde paní Elvstedová. Je ve společenském. Dveře se za níza-
. vřou. Heda na pohovce k ní natahuje ruce.)
Teinko má drahá - nedovedeš si představit, jak jsem na tebe čekala! ELVSTEDOVÁ (se zběžně pozdravíš pány v zadní místnosti, pak přijde ke
stolu a podá ruku Hedě)
(Eilert levborq zatím vstal. Beze slova se s paní Elvstedovou pozdraví pokývnutím hlavy.)
Neměla bych sejít chvíli bavit s tvým manželem? HEDA Ale prosím tě. Jen ať si tam pánové klidně sedí. Stejně už za chvíli půjdou. ELVSTEDOVÁ Oni jdou pryč? HEDA Ano, pánové se chystají na tah. ELVSTEDOVÁ (honem - Ĺ0vborgovi) Vy snad ne! L0VBORG Ne.
HEDA Pan L0vborg - zůstane tady s námi.
mm
i:;
ELVSTEDOVÁ (si vezme židli ä chcesi sednout vedie něj) Ách, tady je to takové příjemné.
HEDA Ale kdepak, Teiriko! Tam ne! Jen pojď hezky sem ke mně. Chci sedět uprostřed.
ELVSTEDOVÁ Prosím, jak si přeješ. (Obejde stůl a posadí se na pohovku vpravo od Hedy.)
L0VBORG (si opět sedne na svou židli. Po chvíli ticha, Hedě) Není na ni nádherný pohled?
HEDA (ji lehce pohladí po vlasech) Jenom pohled?
L0VBORG Ano. Protože my dva - tedy ona a já - my jsme opravdoví kamarádi. Bezpodmínečně jeden druhému důvěřujeme. A můžeme spolu taky mluvit naprosto otevřeně -
HEDA Nic zaobaleného, pane Lavborgu? . L0VBORG Tedy-
ELVSTEDOVÁ (tiše, p ritu If se k Hedě) Ach, Hedo, já ti jsem tak šťastná!
Protože - představ si - řekl mi, že jsem.ho taky inspirovala. HEDA (jis úsměvem pozoruje) No ne, to že řekl? L0VBORG A jakou má odvahu k činu, paní Tesmanová! ELVSTEDOVÁ Ale bože - já a odvahu! L0VBORG Nesmírnou - když jde o kamaráda. HEDA" Jo, odvaha. - Ano, pane, tu tak mít. L0VBORG Tak co? Jak jste to myslela?
HEDA To by snad člověk pak dokázal i žít. (0 něčem jiném.) No, tak a teď si,
Teinko, hezky dáš skleničku studeného punče na posilněnou. ELVSTEDOVÁ Ne, děkuju - to ne, já nepijú. HEDA Hm - tak vy, pane Lavborgu? L0VBORG  Děkuju, já taky ne. ELVSTEDOVÁ Ne, on taky ne. HEDA (se na něho pevně podívá) Ani když chci já? L0VBORG Nic platné.
HEDA (smích) Takže nad vámi nemám vůbec žádnou moc, já chudinka? L0VBORG V tomhle ne.
HEDA Ale docela vážně - myslím, že byste přece jen měl. Už kvůli sobě. ELVSTEDOVÁ Ne - ale Hedo - ! L0VBORG Jak to?
HEDA Nebo spíš kvůli lidem, abych se vyjádřila přesněji. L0VBORG Tak?
HEDA Jinak by třeba lidi mohlo napadnout, že vy se vlastně v podstatě neodvažujete - tedy tak úplně - otevřeně - věřit sám v sebe. ELVSTEDOVÁ (tiše) Ale ne, Hedo -.!
m
L0VBORG Lidi si klidně můžou myslet, co chtějí - aspoň zatím. ELVSTEDOVÁ (šťastná) Ano, že je to tak!'
HEDA Před chvíLí jsem to viděla velice zřetelně na doktoru Brackovi. L0VBORG  Co jste viděla?
HEDA Jak se opovržlivě usmál, když jste si netroufl jít tam s nimi dozadu. L0VBORG  Netroufl! Samozřejmě jsem chtěl zůstat radši tady a povídat si s vámi.
EL-VSTEDOVÁ Vidíš, Hedo - to je přece docela přirozené. HEDA Jenže topan doktor Brack nemohl vědět. A taky jsem si všimla, jak se : pousmál a zašilhal po manželovi, když viděl, že si netroufáte na ten jejich ubohý večírek. L0VBORG Netroufám! Vy tedy říkáte, že si netroufám? HEDA Já ne. Ale doktor Brack si to tak vyložil. L0VBORG Ať si to vykLádá, jak chce. HEDA Takže vy s nima nejdete? L0VBORG Zůstanu tady s vámi a s Teou. ELVSTEDOVÁ Ano, Hedo - to snad chápeš.
HEDA (se usměje a souhlasně pokyvuje hlavou) Neochvějný jak skála.
Vždycky zásadový. Správně, tak má vypadat pravý chlap! (Obrátíse k paní Elvstedové a pohladí ji.) No prosím, neříkala jsem ti to hned, když jsi ráno přišla celá poplašená -
L0VBORG (zaražen) Poplašená?
ELVSTEDOVÁ (v hrůze) Hedo - Hedo, prosím tě - !
HEDA Tak vidíš. Já jsem hned věděla, že je to zbytečné, abys pořád žila v té smrtelné hrůze - (Zarazí se.) Tak, a teď jsme sami tři a bude tady hezky živo.
L0VBORG (sebou trhl) Ale - copak to slyším, paní Tesmanová! ELVSTEDOVÁ Proboha živého, proboha živého, Hedo! Co to povídáš? Co to děláš?
HEDA Tiše, prosím tě. Ten hnusák Brack tě zezadu pozoruje.
L0VBORG Takže ve smrtelné hrůze. Kvůli mně.
ELVSTEDOVÁ (tiše, nankavě) Ach, Hedo - já jsem z tebe tak nešťastná!
L0VBORG (ji chvilku nehnuté pozoruje. Zrůzněný obličej) Ták takhle ve mě tedy otevřeně věří moje kamarádka.
ELVSTEDOVÁ (úpěnlivě) Ale můj milý - nech si přece vysvětlit - !
L0VBORG (pozvedne jednu ze dvou sklínek s punčem a tiše, chraplavým hlasem pronese) Na tvé zdraví, Teo! (Vypije, sklínku položia vezme druhou.)
ELVSTEDOVÁ (tiše) Ach, Hedo, Hedo - jak jsi tohle mohla chtít! HEDA Chtít? Já? Zbláznila ses?
1183
L0VBORG I na vaše zdraví, paní Tesmanová. Díky za pravdu. Ať žije pravda! (Vypije a chce sklínku znovu nalít.)
HEDA (mu položí ruku na paži) No no - to už teď stačí. Nezapomeňte, že jdete na večírek.
ELVSTEDOVÁ Ne, ne, ne!
HEDA Psst! Dívají se na tebe.
L0VBORG (odložískleničku) Poslyš, Teo - řekni mi pravdu -ELVSTEDOVÁ Ano!
L0VBORG Věděl tvůj muž, že jedeš za mnou?
ELVSTEDOVÁ (tornírukama) Ách, Hedo - slyšíš, na co se ptá?
L0VBORG Domluvili jste se spolu, že pojedeš do města a budeš mě hlídat? Nebo ti dokonce sám řekl, abys jela? Aha, už vím - asi mě zase potřeboval v kanceláři, co? Nebo že bych mu snad chyběl u kartiček?
ELVSTEDOVÁ (tiše, mučí se) Prosím tě, prosím tě -!
L0VBORG (popadne skleničku a chce si natít) Panu správci taky musíme připít na zdraví!
HEDA (mu brání) Teď už ne. Nezapomeňte, že musíte předčítat panu doktorovi Tesmanovi.
L0VBORG (klidně, postaví skleničku) Tohle ode mě byla pitomost, Teo. Myslím brát to takhle. Tak už se na mě nezlob, moje milá, milá kamarádko. Uvidíš - ty i ostatní, všichni uvidíte - že jestli jsem snad jednou upadl, tak - Teď jsem zase vstal! A pomohlas mi k tomu ty, Teo. ELVSTEDOVÁ (gáfí)Ách, díky bohu - ! 4' BRAČ K (se zatím podíval na hodinky. On i Tesman vstanou a vejdou do pokoje. Brack si vezme klobouk a plášť) Tak, paní Tesmanová, udeřila naše hodina.
HEDA Už asi ano.
L0VBORG (vstává) Moje taky, pane doktore. ELVSTEDOVÁ (tiše, prosebně) Ne, prosím tě - nedělej to! HEDA (ji štípne do paže) Oni tě uslyší! ELVSTEDOVÁ (slabě vykřikne) Au!
L0VBORG (Brackovi) Byt jste tak laskav a pozval jste mě také. BRACK Takže přece jen půjdete s námi? L0VBORG Děkuju moc - šel bych. BRACK Velice mne těší-
L0VBORG (sebere svůj balíček a říká Tesmanovi) Chtěl bych ti totiž pár věcí ukázat, než to dám z ruky.
TESMAN No ne, představte si - to bude krása! - Ale Hedičko - jakpak se paní ELvstedová dostane domů? Hm? HEDA Ale co, my už si nějak poradíme.
L0VBORG (se obrátí k dámám) Paní Elvstedová? Já se pochopitelně vrátím a doprovodím ji. (Blíž.) Tak asi kolem desáté, paní Tesmanová? Bude se vám to hodit?
HEDA Ale jistě. Výborně se mí to bude hodit.
TESMAN Mna, takže je všecko úplně v nejlepším pořádku. Ale mě tedy tak
brzy nečekej, Hedo. HEDA Ale můj milý, zůstaň si tam - zůstaň si tam, jak dlouho jen budeš chtít. ELVSTEDOVÁ (tajený strach) Pane Lovborgu - tak já tedy počkám, až se
vj-átíte.
L0VBORG (klobouk v ruce) Pochopitelně, milostivá paní. BRACK Tak, pánové, a vyráží se za zábavou! Doufám, že bude' živo, jak říká jistá krásná paní.
HEDA Ach, kdyby tak ta krásná paní mohla být neviditelná a být při tom - ! BRACK Proč neviditelná?
HEDA No přece aby slyšela nějaké ty vaše žertíky, z kterých je tak nefalšovaně živo, pane doktore. BRACK (se směje) To bych té krásné paní snad ani neradil. TESMAN  (se rovněž směje) Ne, ty jsi dobrá, Hedo! Představ si! BRACK Takže na shledanou, milé dámy! L0VBORG (se uklání) Takže někdy kolem desáté.
(Pánové odejdou do předsíně. Zároveň ze zadní místnosti přinese Berta lampu, postaví ji na stůl a stejnou cestou odejde.)
ELVSTEDOVÁ (vstala a neklidně přechází) Hedo - Hedo - jak jen tohle skončí!
HEDA Úderem desáté - se vrátí a bude to. Vidím ho před sebou. Révoví ve
vlasech. Rozpálený a otevřený. ELVSTEDOVÁ Jen aby to takhle dobře dopadlo.
HEDA A potom - rozumíš - potom teprv bude mít zase moc sám nad sebou.
Pak bude svobodný člověk, až do konce života. ELVSTEDOVÁ Ach, božíčku, ano - jen aby se vrátil tak, jak ho vidíš ty. HEDA Tak a nejinak se vrátí! (Vstane a jde blíž.) Pochybuj si o něm, jak
dlouho chceš. Já v něho věřím. A teď uvidíme -ELVSTEDOVÁ Ty máš něco za lubem, Hedo!
HEDA To víš, že mám. Aspoň jednou jedinkrát v životě chci mít moc nad lidským osudem. ELVSTEDOVÁ A to snad nemáš? HEDA Nemám - a nikdy jsem neměla. ELVSTEDOVÁ A co nad osudem svého muže?
HEDA No, to by mi asi tak stálo za námahu. Ach, kdyby sis dovedla představit, jak já jsem chudá. A ty že bys měla být takhle bohatá! (Vášnivě ji obejme.) Myslím, že ti ty vlasy přece jenom spálím.
185
ELVSTEDOVÁ Pusť mě! Pusť mě! Bojím se tě, Hedo' BERTA  (ve dveřích) Čaj je na stole, milospani. V jídelně HEDA Dobře. Užjdeme.
ELVSTEDOVÁ Ne, ne, ne! Já půjdu radši domů sama. Teď hneď
tretí dějství
Pokoj u Tesmanů. Závěsy na dveřích jsou zatažené. lna skleněných dveřích. Lampa se stínítkem svítí tlumeně. Kamna mají otevřená dvířka, oheň skoro vyhasl.
(Paní Etvstedová, zabalená do velkého šálu, nohy na stoličce, polosedí polole-ží v křesle u kamen. Heda spí oblečená pod pokrývkou na pohovce.) ELVSTEDOVÁ (se po chvíli prudce vztyčí a napjatě poslouchá. Pak se opět ^unaveně zhroutí v křesle a tiše zanaříká) Ještě ne! - Ach bože - ach bože - ještě ne! *
■ (Dveřmi z předsíně se opatrně přikrade Berta. V ruce dopis.) (Paní Elvstedová se otočia napjatě zašeptá.) Někdo přišel! BERTA (tiše) Teď právě přinesli tudle dopis. ELVSTEDOVÁ  (rychle, natáhne ruku) Dopis! Dejte mi ho! BERTA Ne, je to pro pana doktora. ELVSTEDOVÁ Atak.
BERTA Služka vod slečny Tesmanový ho přinesla. Položím ho tady na stůl. EL-VSTEDOVÄ Dobře.
BERTA (položídopis) Asi bych měla radši zhasnout Lampu. Hrozně čadí.
ELVSTEDOVÁ Jen ji zhasněte. Stejně už bude brzy světLo.
BERTA (zhasíná) Světlo už je, milospani.
ELVSTEDOVÁ Ano, bílý den. A nikdo ještě nepřišeL domů - !
BERTA Panebože-já věděla, že to takhle dopadne.
ELVSTEDOVÁ Jak to?
BERTA ^No jo, jak jsem viděla, že se do města vrátil ten jistej člověk, tak -A pak vodtáhnul s nima. Protože vo tom pánovi jsem toho před časem moc slýchala.
ELVSTEDOVÁ Ne tak nahlas. Vzbudíte paní.
BERTA (se podívá na pohovku a vzdychne) Božíčku, to ne - jen ať spí, chudinka. - Neměla bych trochu přiložit?
ELVSTEDOVÁ Kvůli mně nemusíte.
BERTA No, tak jo. (Tiše odejde do předsíně.)
HEDA (vzbudíji dveře, zvedne hlavu) Co je - !
ELVSTEDOVÁ To jen služebná -
HEDA (se rozhlíží) Ale tady - ! Jo, už vím - (Posadíse na pohovce, protahuje se, protírá si oči.) Kolik je hodin, Teo?
ELVSTEDOVÁ (se podívá na hodinky) Sedm pryč.
HEDA Kdy přišel manžel?
ELVSTEDOVÁ Ještě nepřišel.
HEDA On tu ještě není?
ELVSTEDOVÁ (vstane) Vůbec nikdo nepřišel.
HEDA A my tady sedíme a čekáme pomalu do čtyř hodin -
ELVSTEDOVÁ (lomírukama) Jak já na něho jen čekala!
HEDA (zívne a s rukou před ústy řekne) Ách jo - tak to jsme si tedy mohly ušetřit.
ELVSTEDOVÁ Vyspala ses teď aspoň trošku? HEDA Ale jo. Docela slušně. Ty ne?
ELVSTEDOVÁ Ani oka jsem nezamhouřila. Já nemohla, Hedo! Neměla jsem na spánek prostě pomyšlení.
HEDA (vstane a jde k ní) No tak, no tak! Prosím tě, co by sis s tím dělala
hlavu. Já si dovedu představit, jak to skončilo. ELVSTEDOVÁ Jak tedy? Můžeš mi to říct? HEDA Ale no to víš, u Bracka se to samozřejmě děsně protáhlo -ELVSTEDOVÁ Ach božínku, to jistě - to ano. Ale stejně -HEDA A pak nechtěl už manžel chodit domů a zvonit a dělat tady tak pozdě
v noci randál, víš? (Zasměje se.) A taky se tu možná nechtěl ukazovat -
hned po takovém pánském večírku. ELVSTEDOVÁ Ale má milá - kam by býval šel?
HEDA Pochopitelně k tetičkám, že se vyspí u nich. Mají pro něho pořád připravený ten jeho starý pokoj.
ELVSTEDOVÁ Ne, tak u těch být nemůže. Protože před chvílí mu od slečny Tesmanové přišel dopis. Tamhle leží.
HEDA Tak? (Prohlížíadresu.) No prosím, od tetinky Julínky vlastnoručně. Tak tedy zůstal u Bracka, no. A Eilert - Lavborg, ten tam sedí, révoví ve vlasech, a předčítá.
ELVSTEDOVÁ Ach, Hedo, tyjen tak povídáš, a sama tomu nevěříš. HEDA Ty jsi ale opravdu trumberka, Teo! ELVSTEDOVÁ No jo, to už bohužel asi budu. HEDA A vypadáš k smrti utahaná. ELVSTEDOVÁ Vždyť taky jsem k smrti utahaná.
HEDA Takže uděláš, co ti řeknu. Půjdeš ke mně do pokoje a na chvíli si lehneš. ELVSTEDOVÁ Ach ne, to ne - stejné neusnu, tak co. HEDA Ale to víš, že jo.
ELVSTEDOVÁ Tvůj muž se musí každou chvíli vrátit - a já se musím okamžitě, dozvědět -
HEDA Vždyť já ti řeknu, až přijde.
ELVSTEDOVÁ Ano? Slibuješ mi to, Hedo?
HEDA Spolehni se. Jen si jdi zatím klidně lehnout, aspoň se trochu vyspíš. ELVSTEDOVÁ Děkuju ti. Tak já to tedy zkusím. (Odejde zadním pokojem.)
(Heda jde ke skleněným dveřím a roztáhne závěs. Do pokoje se nahrne denní světlo. Z psacího stolu vezme Heda zrcátko a upravuje si vlasy. Pak jde ke dveřím a zazvoní na služebnou.) :
BERTA (se za chvilku objeví ve dveřích) Přála jste si něco, tnilospani? HEDA Ano, přiložte do kamen. Jsem celá zmrzlá.
BERTA Jezuskote - hned tu bude teplicko. (Prohrábne kamna a přihodí kus
dřeva. Zarazí se a poslouchá.) Někdo zvoní, milospani. HEDA Tak jděte otevřít. 0 kamna se postarám sama. B E RJA Hned se to rozhoří. (Vyjde do předsíně.) (Heda si klekne kekamnům a. naloží do nich dříví.)
(Pochvíli vejde do pokoje z předsíně Hrqen Tesman. Vypadá unaveně a poněkud vážně. Po špičkách se krade ke dveřím a chce proklouznout mezi závěsy.) HEDA (ukamen, nezvedne hla vu) Dobré jitro.
TESMAN (se obrátí) Hedo! (Jde blíž.) Ale proboha živého - ty už jsi vzhůru,
takhle časně! Hm? HEDA Ano, dneska jsem si přivstala.
TESMAN Vidíš, a já bych býval vzaljed na to, že ještě spíš. Představ si, Hedo!
HEDA Nemluv tak nahlas. U mě v pokoji spí paní Elvstedová. TESMAN Ona tady paní Elvstedová zůstala přes noc? HEDA Ano, nikdo pro ni totiž nepřišel. TESMAN No, to asi ne.
HEDA (zavře dvířka u kamen a vstane)7ak co, dobře jste se bavili u pana
doktora? TESMAN Mělas o mě strach? Hm?
HEDA To by mě ani ve snu nenapadlo. Ale ptala jsem se, jestLi ses dobře bavil.
TESMAN Ale jo. Takhle pro jednou přece jen - Tedy hlavně ze začátku, aspoň mi to tak teď připadá. To mi EiLert četl z té své knihy - Přišli jsme totiž skoro o hodinu dřív, představ si! A Brack na nás neměl čas, musel všecko připravit. Takže Eilert předčítal,
HEDA (si sedne na pravé straně stolu) Hm. Tak povídej -
TESMAN (si sedne na taburetek u kamen) Kdepak, Hedo, to bys nevěřila, jaké to bude dílo. Něco tak zvláštního snad ještě nikdo nikdy nenapsal. Představ si!
HEDA Ale no jo, to je mi jedno-
TESMAN K něčemu se ti přiznám, Hedo. Když dočetl, tak - do mě ti vjelo
něco odporného. HEDA Odporného?
TESMAN Já jsem Eilertovi záviděl, že dokáže něco takového napsat.
Představ si, Hedo! HEDA No jo, vždyť já si predstavujú.
TESMAN A přitom vědět, že s těmi svými schopnostmi - je asi bohužel přece jenom absolutně nenapravitelný.
HEDA To jako chceš říct, že má větší životní odvahu než ostatní? TESMAN Ale ne, proboha - že když se napije, neví, kdy přestat. HEDA A jak to tedy nakonec dopadlo?
TESMAN No, tedy podle mě by se skoro dalo říct, že to bylo pořádné bak-chanále, Hedo.
HEDA Měl révoví ve vlasech?
TESMAN Révoví? Ne, to bych si býval všiml. Ale držel dlouhou a nesouvislou řeč na počest ženy, která ho inspirovala při práci. No ano, takhle se vyjádřil.
HEDA Jmenovalji?
TESMAN Ne, to ne. Ale nedovedu si představit, že by to mohl být někdo jiný než paní Elvstedová. Dej na mě.
HEDA H m - a kde jste se pak rozešli?
TESMAN Na cestě do města. Odcházeli jsme - tedy ti, co tam zůstali až do konce - všichni najednou. A Brack šel s námi, aby se trochu nadýchal čerstvého vzduchu. No, a pak, rozumíš, pak jsme se dohodli, že Eilerta doprovodíme domů. On totiž taky strašně přebral.
HEDA To věřím.
TESMAN A teď přijde ta pozoruhodná věc, Hedo! Nebo spíš žalostná, bych asi měl říct. Ach - já se ti skoro stydím - tedy za Eilerta se stydím - to říct - .
HEDA No tak-co-?'
TESMAN Ach jo - tak tedy jdeme do města, rozumíš, no a já náhodou zůstal
trochu pozadu - jen na nějakou tu minutku - představ si! HEDA No jo, proboha, a - ?
TESMAN A jak se pak ženu za ostatními, tak ti - víš, co jsem našel takhle na kraji cesty? Hm?
HEDA Jak bych to mohla vědět!
TESMAN Ale Hedo, nesmíš to nikomu říct. Slyšíš! Slib mi to, kvůli Eilertoyi. (Vytáhne z kapsy pláště balíček v papírovém obalu.) Představ si - našel jsem tam tohle.
HEDA Není to ten balíček, co tu měl včera večer?
TESMAN No právě, cetýjeho vzácný, nenahraditelný rukopis! A on si ho tam klidně vytrousí - a ani si toho nevšimne. Představ si, Hedo! Taková žalostná -
HEDA Tak proč jsi mu ten balíček zase hned nevrátil?
TESMAN No to ne, to jsem se bál - v tom stavu, v jakém byl-
HEDA A nikomu z ostatních jsi neřekl, žes ho našel?
TESMAN Co tě napadá. To bych přece nemohl, kvůli Eilertovi, chápeš?
HEDA Takže o tom, že Lovborgův rukopis máš ty, vůbec nikdo neví? TESMAN Ne. A taky se to nikdo dozvědět nesmí. HEDA A o čem jsi s ním pak tedy mluvil?
TESMAN Vůbec už jsem s ním nemluvil, víš? Protože jakmile jsme přišli do
města, tak se nám ještě s několika dalšími prostě ztratil. Představ si. HEDA Tak? To ho šli asi doprovodit domů. TESMAN Asi, aspoň to tak vypadalo. A Brack taky zmizel. HEDA A kam jsi šel potom dovádět ty?
TESMAN No, ví.š, ještě s několika daLšími jsme šli k jednomu takovému veselému kumpánovi na ranní kafíčko - nebo asi spíš noční kafíčko bych měl ; říct. Hm? Ale jen co si trošičku odpočinu - a taky až se z toho chudák Eilert vyspí, hned mu to zanesu.
HEDA (natáhne po balíčku ruku) Ne - nedávej to z ruky. Myslím, ne hned. Nejdřív mi to dej přečíst.
TESMAN Ba ne, Hedičko moje milá, to si tedy netroufnu, opravdu.
HEDA Netroufneš?
TESMAN Ne, dovedeš si představit, jak bude zoufalý, až se vzbudí a zjistí, že rukopis je pryč. Víš, že on nemá jediný opis? Sám mi to řekl.
HEDA (ho jakoby zkoumavě pozoruje) A to se něco takového nedá napsat znovu? Prostě ještě jednou?
TESMAN Kdepak, to bude asi vyloučené. Protože inspirace - rozumíš -
HEDA Já vím - to asi opravdu - (Zlehka.) Jo vidíš - máš tady dopis.
TESMAN No ne, představ si - !
HEDA (mu ho podává) Přišel brzy ráno.
TESMAN Jejda, to je od tetičky Julínky! Co by to mohlo být? (Balíček odloží na taburetek, otevře dopis, přeběhne ho očima a vyskočí.) Božíčku, Hedo - Julínka píše, že chudák tetička Rina umírá!
H EOA To se snad dalo čekat.
TESMAN A jestli ji chci ještě vidět, tak že si musím pospíšit. Hned tam musím letět.
HEDA (potlačíúsměv) Dokonce poletíš?
TESMAN Hedičko moje milá - kdyby ses tak dokázala přemoct a šla se
mnou! Představ si! HEDA (vstane a řekne unaveně a odmítavě) Ne ne, to na mně, prosím tě,
nechtěj. Nemoc a smrt, to není pohled pro mě. Nechci vidět v životě nic
odporného.
TESMAN No dobře, propánaboha - ! (Pobíhá kolem.) Kde mám klobouk - ?
Kabát - ? Aha, v předsíni - Ježíši, já jen doufám, že nepřijdu pozdě,
Hedo. Hm? HEDA Ale co, když poletíš, tak -
BERTA (vejde z předsíně) Přišel pan doktor Brack. Jestli prej může dál.
,191
TESMAN Teď! Vyloučeno, teď na něj nemám čas. HEDA Ale já ano. (Bertě.) Ať jde pan doktor dál.
(Berta odejde. Heda rychle, šeptem.)
Ten balíček, honem! (Popadne ho z taburetu.) TESMAN Jo vidíš! Dej mi ho. HEDA Ne, ne, já ti ho zatím ohlídám.
(Jde k psacímu stolu a strčí ho za knihy. Tesman nevi co dřív, potýká se s rukavicemi. Z předsíně vejde doktor Brack.)
HEDA (mu pokývne) Vy jste mi tedy ranní ptáče.
BRACK Viďte. (Tesmanovi.) Vy taky někam takhle časně?
TESMAN No jo, musím honem k tetičkám. Představte si - má nemocná teta, chudinka, umírá.
BRACK Ale proboha, opravdu? To vás ale skutečně nesmím zdržovat. Ve chvíli tak vážné -
TESMAN Ano, tak já už musím opravdu běžet - Na shledanou! Na shledanou! (Vyběhne dveřmi do předsíně.)
HEDA (jde blíž) Tak u vás byLo dneska v noci, pane doktore, asi víc než živo, co?
BRACK Vždyť já jsem se, paní Hedo, ani převlíknout nestačil. HEDA Vy taky ne?
BRACK Jak vidíte. Tak copak vám manžel vylíčil o svých nočních zážitcích?
HEDA Ale, nudné řeči. Jenom že někam k někomu zašli na kafe.
BRACK Jo, tak o tom kávovém dýchánku jsem informován. Tam ovšem pan Levborg nebyl, že?
HEDA Ne, doprovodili ho prý předtím domů.
BRACK Pan doktor Tesman taky?
HEDA Ne, pár jiných kumpánů, říkal.
BRACK (úsměv) Doktor Tesman je opravdu důvěřivá duše, paní Hedo. HEDA To jistě. Takže ono to nebyLo tak jednoduché? BRACK Přihořívá, paní Hedo.
HEDA Tak přece. Pojďte si sednout, pane doktore. Bude se vám lip vyprávět. (Heda si sedne si po levé straně stolu. Brack za delší stranu stolu blízko ní.) Tak povídejte.
BRACK Měl jsem docela zvláštní důvody pro to, abych dnes v noci sledoval
cesty svých hostů - nebo přesněji řečeno některých svých hostů. HEDA A mezi nimi byl snad také Eilert Lavborg? BRACK Musím přiznat - byl. HEDA Teď už se opravdu nemůžu dočkat -
BRACK Jestlipak víte, kde strávil ještě s několika dalšími zbytek noci, paní Hedo?
HEDA Jestli se sluší to říct, tak mi to povězte.
BRACK Ale jistě, proč ne. Odebrali se na velice rozjarené soaré.
HEDA Takže tam bylo živo?
BRACK Tam bylo úplně nejživěji.
HEDA Tak dál, dál, pane doktore -
BRACK Lavborg tam byl pozvaný už předem. Byl jsem o tom podrobně informován. Jenže původně odmítL, že nepřijde. To na sebe totiž, jak ostatně yíte, navlékl hábit nového člověka.
HEDA U Elvstedů, ano. Ale nakonec tam tedy přece jen šel?
BRACK To víte, paní Hedo - naneštěstí ho u mě včera večer posedla inspirace -
HEDA Ano, sLyšela jsem, že byl poněkud inspirovaný.
BRACK Velice prudce inspirovaný. Mno, takže si predstavujú, že si to s tím
novým člověkem asi zase rozmyslel. Protože my muži, paní Hedo, bohužel
nejsme tak zásadoví, jak bychom být měli. HEDA Ale, ale, to vy jste tedy, pane doktore, výjimka. A Lovborg - ? BRACK Zkrátka a dobře - dopadlo to tak, že skončil v salonech slečny
Diany. HEDA Slečny Diany?
BRACK To soaré pořádala slečna Diana. Pro vybranou společnost přítelkyň
a obdivovatelů. HEDA Není to taková ta zrzavá? BRACK Přesně ta. HEDA Něco jako - zpěvačka?
BRACK To taky. A kromě toho velká lovkyně - mužů - paní Hedo. Už jste o ní musela slyšet. Eilert L0vborg patříval k jejím nejvřelejším ochráncům - tedy za dnů své slávy.
HEDA A tentokrát to skončilo jak?
BRACK Zdá se, že v poněkud méně přátelském duchu. Slečna Diana prý přešla od nej něžnějšího přivítání až k fackám -HEDA Na Lpvborgovu adresu?
BRACK Ano. Obvinil ji nebo nějakou její přítelkyni, že ho okradly. Tvrdil, že se mu ztratila peněženka. A ještě nějaké jiné věci. Zkrátka tam prý udělal příšernou scénu.
HEDA A co z toho bylo?
BRACK Byla z toho docela regulérní rvačka - všichni proti všem, páni, dámy, hlava nehlava. Naštěstí se nakonec dostavila policie. HEDA Dokonce i policie?
BRACK Ano. Lavborga to přijde pěkně draho - blázna jednoho. HEDA Jak to?
192
193
BRACK Kladl prý prudký odpor. Jednomu konstáblovi vrazil pohlavek a roztrhl kabát. Takže ho odvedli na stanici. HEDA A odkud vy tohle všecko vlastně víte? BRACK Od policie.
HEDA (se zadívá před sebe) Takže takhle to bylo. To tedy révoví ve vlasech neměl.
BRACK Révoví, paní Hedo?
HEDA (jiný tón) Ale povězte mi, pane doktore - proč vy toho Lovborga vlastně tak sledujete a hlídáte?
BRACK No, tak za prvé mi nemůže být tak úplně lhostejné, jestli u výslechu
vyjde najevo, že tam šel rovnou ode mě. HEDA Oni ho budou vyslýchat?
BRACK Pochopitelně. No co, to ať nakonec dopadne jak chce. Ale řekl jsem si, že jako. přítel rodiny mám přímo povinnost vás i vašeho pana manžela plně informovat o jeho nočních kouscích.
HEDA A proč vlastně, pane doktore?
BRACK Protože ho důvodně podezírám, že vás bude chtít použít jako jakousi španělskou stěnu.
HEDA Ne-jak vás něco takového může vůbec napadnout! BRACK Ale proboha, paní Hedo - nejsme přece slepí. Jen si to vemte. Tahleta paní Elvstedová odtud určitě hned tak neodejde.
HEDA No bože, jestli spolu něco mají, tak se můžou scházet někde jinde/uprosím vás, příležitostí je.
BRACK V soukromí těžko. Pro Eilerta l_0vborga bude od této chvíle každý slušný dům zase zavřený.
HEDA To jako chcete říct, že by to mělo platit i pro můj dům?
BRACK Ano. Přiznám se, že by mi bylo víc než trapné, kdyby tady tento pán nacházel otevřené dveře. Kdyby se jako přebytečný - a cizí - měl vnucovat do -
HEDA - do našeho trojúhelníku?
BRACK Přesně tak. To by pro mě bylo totéž jako ztratit domov.
HEDA (ho s úsměvem pozoruje) Takže - jediný kohout na smetišti - o to vám jde.
BRACK (pomalu přikyvuje a ztlumí hlas) Ano, o to mi jde. A budu o to bojovat - všemi prostředky, které mám k dispozici.
HEDA  (úsměv mizí) Vy budete nakonec ještě nebezpečný člověk - když na to přijde.
BRACK MysLíte?
HEDA Začínám si to myslet. A nejvíc mě těší - že nejsem ve vašich rukou. BRACK (dvojsmyslný smích) Jo jo, paní Hedo - to máte možná pravdu. Kdo ví, co by mě pak třeba všechno mohLo napadnout.
HEDA Ale poslechněte, pane doktore - jestli vy mi tady přímo nevyhrožujete! BRACK (vstane) Ani zdaleka! takový trojúhelník totiž - ten je nutno opev-
ňovat a bránit dobrovolně. HEDA V tom se tedy shodneme.
BRACK Mno, takže já jsem řekl, co jsem považoval za nutné - a teď abych Blv už se koukal dostat pomalu domů. Na shledanou, paní Hedo. (Jde ke
W. skleněným dveřím.)
m , . . .
H HED-Ä ■-(vstane) Vyjdete zahradou?
^ BRACK Ano, mářri to tamtudy blíž.
'.k' HEDA A pak je to taky zadní cestička.
BRACK Velice správně. Proti zadním cestičkám já vůbec nic nemám. Někdy i1 můžou být dokonce náramně zajímavé.
HEDA Třeba když se střílí ostrými?
BRACK (ve dveřích, směje se na ni) Prosím vás, kdopak by střílel krotkého
kohouta na smetišti! HEDA (také smích) To jistě, když má jen toho jednoho -(Oba se smějí a pokývnutím se rozloučí. Brack odejde a Heda za ním zavře. Heda stojí chvíli s vážnou tváří a dívá se ven. Pak jde k zadní stěně a opatrně nahlédne za závěs. Přejde k psacímu stolu, vytáhne Lwvborgúv balíček a chce v něm začít listovat. Z předsíně najednou Bertin hlasitý hlas. Heda se otočí a poslouchá. Pak rychle zamkne balíček do zásuvky a klíč položí na desku psacího stolu.
Do dveří prudce vtrhne Eilert Ĺ0vborg v kabátu, klobouk v ruce. Vypadá poněkud zmateně a rozčileně.)
L0VBORG (do předsíně) A já vám povídám, že dál musím - a hotovo! (Zavře za sebou, otočí se, uvidí Hedu, okamžitě se ovládne a pozdraví.)
HEDA (u psacího stolu) No, pane l_0vborgu, pěkně pozdě jdete pro Teu.
L0VBORG Anebo pěkně brzy k vám. VeLice se omlouvám.
HEDA Od koho víte, že je ještě tady?
L0VBORG U ní v bytě mi řekli, že byla celou noc pryč.
HEDA (jde ke stolku) Bylo vám na nich něco nápadného, když to říkali?
L0VBORG (tázavýpohled) Nápadného?
HEDA Myslím, jestli si při tom jako ledaco nepomysleli.
L0VBORG (najednou pochopí) Vidíte, to je pravda! Vleču ji s sebou do mravního bahna! Ale nápadného mi nebylo nic. - Jorgen asi ještě nevstal?
HEDA Ne - myslím, že ne.
L0VBORG Kdy přišel?
HEDA Hrozně pozdě.
L0VBORG Vyprávěl vám něco?
HEDA Ano, slyšela jsem, že u doktora Bracka bylo veselo. L0VBORG Ajinaknic?
HEDA Ne, myslím, že ani ne. Byla jsem příšerně ospalá -(Mezi závěsy na zadní stěně vejde paní Elvstedová.) ELVSTEDOVÁ (jde k němu) Ách, Eilerte! Konečně -L0VBORG Ano, konečně. A pozdě.
ELVSTEDOVÁ (se na něj dívá se strachem) Na co je pozdě? L0VBORG Na všechno. Se mnou je konec. ELVSTEDOVÁ Ne, ne - neříkej to! L0VBORG Sama to řekneš, až uslyšíš-ELVSTEDOVÁ Nic nechci slyšet!
HEDA Možná že byste s ní radši mluvil o samotě? Já můžu jít pryč. L0VBORG Ne, zůstaňte - vy taky. Prosím vás o to. ELVSTEDOVÁ Ale já říkám, že nechci nic slyšet. L0VBORG Nechci mluvit o nočních dobrodružstvích. ELVSTEDOVÁ Tak o čem tedy - ?
L0VBORG 0 tom, že naše cesty se teď budou muset rozejít.
ELVSTEDOVÁ Rozejít!
HEDA (mimoděk) Já to věděla!
L0VBORG Protožejá už tě nepotrebujú, Teo.
ELVSTEDOVÁ Jak to můžeš jen tak říct! Nepotřebuješ! Budu ti přece pomáhat jako dřív. Budeme spolu přece zase pracovat.
L0VBORG Ode dneška už pracovat nehodlám.
ELVSTEDOVÁ (rezignace) A co si já počnu se životem?
L0VBORG Musíš se pokusit zase žít, jako bys mě byla nikdy neznala.
ELVSTEDOVÁ Ale to přece nemůžu!
L0VBORG Pokus se o to, Teo. Musíš se vrátit domů -
ELVSTEDOVÁ (vzpoura) Za nic na světě! Kde jsi ty, tam chci býti já. Nedám se takhle odehnat. Chci být tady. Chci být s tebou, až vyjde ta kniha.
HEDA (polohlasem - napětí) Ach - kniha, ano.
L0VBORG (se na ni dívá) Má a Teina kniha. Naše společné dílo.
ELVSTEDOVÁ Ano, já to tak cítím. A proto mám taky právo být s tebou, až vyjde. Chci vidět, jak si tě budou zase vážit a ctít tě. A ta radost - tu radost s tebou chci sdílet.
L0VBORG Teo - naše kniha nevyjde. Nikdy. HEDA Ách!
ELVSTEDOVÁ Nevyjde! L0VBORG Nemůže vyjít. Nikdy.
ELVSTEDOVÁ (se strachem, cosi tuší) Eilerte - co jsi s těmi sešity udělal! HEDA (ho napjatě pozoruje) Ano, sešity - ?
196
ELVSTEDOVÁ Kde je máš?
L0VBORG Ach, Teo - radši se mě na to neptej.
ELVSTEDOVÁ Ale ano, ano, chci to vědět. Mám právo se to dozvědět, a to hned.   . .
L0VBORG Ty sešity - Tak dobře - ty sešity jsem roztrhal, na cáry. ELVSTEDOVÁ  (křičí) Ne! Ne - ! HEDA (mimoděk) Ale to přece není - ! L0V-BORG (se na ni dívá) Že to není pravda, myslíte? HEDA (se vzpamatuje) Ale ano. Přirozeně. Když to sám říkáte. Ale připadalo mi to tak neuvěřitelné-L0VBORG A přece je to tak.
ELVSTEDOVÁ (lomírukama) Ach bože - ach bože, Hedo - vlastní dílo roztrhá!
L0VBORG Roztrhal jsem vlastní život. Tak nevím, proč bych nemohl roztrhat i svoje životní dílo.-ELVSTEDOVÁ A to jsi udělal dneska v noci!
L0VBORG Ano, slyšíš! Na cáry. A naházel jsem je do moře. Daleko. Tam je aspoň čerstvá slaná voda. Taje ponese. Požene je proud a vítr a za chvíli půjdou ke dnu. Níž a níž. Jako já, Teo.
ELVSTEDOVÁ Víš, že s touhle knihou - Do konce života mi to bude připadat, jako že jsi zabil malé dítě.
L0VBORG To máš pravdu. Je to tak trochu jako vražda dítěte.
ELVSTEDOVÁ Ale jaks to potom mohl - ! Vždyť já jsem na tom dítěti taky měla svůj podíl.
HEDA (téměřneslyšně) Ách, dítě -
ELVSTEDOVÁ (těžce oddychuje) Takže konec. Ano, ano, takjá tedy jdu, Hedo. HEDA Snad nepojedeš pryč?
ELVSTEDOVÁ Já ani sama nevím, co budu dělat. Přede mnou je všecko ve
tmách. (Odejde do předsíně.) HEDA (chvíli stojí a čeká) Takže vyji nedoprovodíte domů, pane Lavborgu. L0VBORG Já? Ulicemi? Aby lidi viděli, že jde se mnou? HEDA Já tedy nevím, co všecko se dnes v noci dělo. Aleje to skutečně tak
nenapravitelné?
L0VBORG Ono totiž nezůstane jen při téhle jedné noci. Vím to naprosto jistě. Jenže mně už se takový život nechce žít. Teď znovu, ještě jednou. Zlomila ve mně životní odvahu a životní vzdor.
HEDA (se dívá před sebe) Našemu hezounkému ťululum se dostal do rukou lidský osud. (Podívá se na něj.) Ale stejně - že jste k ní dokázal být tak bezcitný.
L0VBORG Ne, prosím vás, neříkejte, že to bylo bezcitné.
197
IP
HEDA Takhle beze všeho zničit, čím takovou dobu žila. A to podle vás není bezcitné!
L0VBORG Vám můžu říct pravdu, Hedo. heda Pravdu?
L0VBORG Ale nejdřív mi slibte - dejte mi čestné slovo, že to, co vám teď svěřím, se Tea nikdy nedozví.
h eda  Máte mé slovo.
L0VBORG Dobře. Tak teď vám tedy můžu říct, že to, co jsem tady vykládal, nebyla pravda.
Heda 0 těch sešitech?
L0VBORG Ano. Neroztrhal jsem je. A nenaházeldo moře. heda Ne, ne - Ale - kde tedy jsou?
L0VBORG A přesto jsem je zničiL. Důkladně a neodvratně, Hedo! heda Tomu tedy nerozumím.
L0VBORG Tea říkala, že to, co jsem udělal, jí připadá jako zavraždit dítě. heda Ano - tak to řekla.
L0VBORG Ale zabít vlastní dítě - to není to nejhorší, čím se na něm otec může provinit.
heda To že není to nejhorší?
L0VBORG Ne. Toho nejhoršího jsem Teu chtěl ušetřit. heda A co je tedy - to nejhorší.
L0VBORG Dejme tomu, Hedo, že se takhle pozdě kránu vrací muž domů-pó divoké, prohýřené, propité noci a řekne matce svého dítěte: poslyš - byL jsem tam a tam. Na těch a těch místech. A naše dítejsem měl s sebou. Na těch a těch místech. Dítě se mi ztratilo. Prostě je pryč. Čert ví kam se podělo. Komu se dostalo do rukou.
heda Ale - koneckonců - vždyťje to jenom kniha, tak co -
L0VBORG V té knize byla Teina čistá duše.
heda Ano, chápu.
L0VBORG Takže snad taky chápete, že ona a já - že před sebou nemáme žádnou budoucnost.
heda A jakou cestou se tedy dáte?
L0VBORG Žádnou. Jen se budu snažit s tím vším skoncovat. Čím dřív, tím Lip.
heda (o krok blíž) Eilerte - poslyšte - Mohl byste se taky snažit - aby se to stalo - krásně?
L0VBORG Krásně? (Úsměv.) S révovím ve vlasech, jak jste si to kdysi představovala -
heda Ale ne. Révoví - nato už nevěřím. Ale přesto - krásně. Aspoň jednou! - Sbohem! Teď už jděte. A sem už se nevracejte.
L0VBORG Sbohem, milostivá paní. A pozdravujte ode mne manžela.
1Q8l
(Vykročí.)
HEDA Ne, počkejte! Musíte si vzít nějakou památku na mě. (Jde k psacímu stolu a otevře pouzdro s pistolemi. Vrátí se k Lgvborgovi s jednou z nich.)
L0VBORG (se dívá na Hedu) Tohle? To je ta památka?
HEDA (pomalu přikývne) Poznáváte ji? Jednou byla namířena na vás.
1.0 VB o RG Měla jste ji tenkrát použít.
HEDA Vidíte! Takji teď použijte vy.
L0VBORG (zastrčízbraň do náprsní kapsy) Děkuju.
HEDA . Tak tedy krásně, Eilerte. Jen to mi slibte!
L0VBORG Sbohem, Hedo Gablerová. (Odejde dveřmi do předsíně.)
(Heda chvilku poslouchá u dveří. Pak jde k psacímu stolu a vezme ze zásuvky
balíček s rukopisem, dívá se do obalu, povytáhne několik listů a prohlíží si je.
Pak si jde sednout do křesla u kamen. Balíček má na klíně. Po chvilce otevře
dvířka u kamen a rozbalí rukopis.)
HEDA (hodíjeden sešit z balíčku do ohně a šeptá si) Tak, a teď pálím to tvoje dítě, Teo! - Kudrnatá Teo! (Vhodí do kamen několik sešitů.) Tvoje a Eilertovo dítě. (Hodí do kamen zbytek.) Pálím - pálím vaše dítě.
199
ČTVRTÉ DĚJSTVÍ
Tytéž místností u Tesmanů. Večer. Salon je neosvětlený. V zadní místností svítí lampa nad stolem. Závěs na skleněných dveřích je zatažený.
(Heda ve smutečním chodí sem tam v tmavém pokoji. Pak jde do zadního pokoje a tam na levou stranu. Zmizí, je slyšet několik akordů na klavír. Pak se opět objeví a vrací se do salonu.
Zprava ze zadní místnosti vejde Berta, nese lampu a postaví ji na stůl před rohovou pohovkou: Má uplakané oči a na čepečku černé stuhy. Tiše a opatrně vyjde vpravo. Heda jde ke skleněným dveřím, poodhrne závěs a dívá se do tmy. Krátce poté vejde z předsíně slečna Tesmanová ve smutečním, černý klobouk, závoj. Heda jí jde vstříc a podává jí ruku.)
SLEČNA TESMANOVÁ Ano, Hedo, přicházím v barvě smutku. Moje ubohá sestra konečně dobojovala.
HEDA Já už to vím, jak asi vidíte. Manžel mi poslal lístek.
SLEČNA TESMANOVÁ Ano, sLíbil mi, že to udělá. Ale přesto jsem si říkala, že Hedě - tady v domě života - musím úmrtí oznámit sama.
HEDA To je od vás velice Laskavé.
SLEČNA TESMANOVÁ Ach, zrovna teď neměla Rina odcházet. Hedin dům by právě v tuto dobu neměl nést tíhu smutku.
HEDA (chce mluvit o něčem jiném) Měla klidnou smrt, viďte, slečno Tesmanová?
SLEČNA TESMANOVÁ Ach, tak krásnou - v takovém míru byla propuštěna z tohoto světa. A to nevýslovné štěstí, že aspoň ještě jednou spatřila našeho J0rgenka. A řádně se s ním rozloučila. - On ještě nepřišel?
HEDA Ne. Psal, abych ho nečekala tak brzy. Ale posaďte se.
SLEČNA TESMANOVÁ Ne ne, děkuju má milá, požehnaná Hedičko. Vlastně bych ráda na chvilku. Ale nemám čas. Musím ji hezky připravit a vystrojit. Musí být hezounká, až ji budeme pochovávat do hrobečku.
HEDA Nemůžu vám s něčím pomoct?
SLEČNA TESMANOVÁ Ale kdepak, ani nápad. Na takové věci teď Heda Tesmanová ruce nemá. A ani myšlenky by na to neměla mít. Aspoň v této době ne.
HEDA Ach, myšlenky - ty se tak snadno nepoddají -
SLEČNA TESMANOVÁ (pokračuje o svém) Ach, dobrý bože, takto na světě chodí. Doma teď budeme šít rubášek pro Rinu. No, a tady už se asi taky bude brzy šít, co? Jenže to budou jiné věcičky - bohudíky!
(Dveřmi z předsíně vejde Jvrgen Tesman.)
HEDA No konečně, je to dost.
TESMAN Ty jsi tady, teto J u linko? U Hedy? Představ si!
201
slečna TESMANOVÁ Ale právě jsem byla na odchodu, chLapečku můj milý. Tak co, vybehal jsi mi to všecko, jak jsi slíbil?
TESMAN Ale kdepak, mám takové podezření, že jsem toho nejmíň polovinu zapomněl. Zítra k tobě zaskočím znovu. Dneska ti mám hlavu celou popletenou. Jedinou myšlenku neudržím pohromadě.
SLEČNA TESMANOVÁ Ale J0rgenku, chLapečku, to si to nesmíš tak brát.
TESMAN Co? Jak to myslíš?
SLEČNA TESMANOVÁ Musíš truchlit radostně. Mít radost z toho, co se stalo. Tak jako já.
TESMAN Jo tak. Ty myslíš na tetičku Kinu, no to jistě.
HEDA Bude se vám teď o samotě asi stýskat, slečno Tesmanová.
SLEČNA TESMANOVÁ První dny ano. Ale určitě to nebude trvat dlouho, aspoň doufám. Pokojík nebožky Riničky dlouho prázdný nebude, to já zase vím.
TESMAN Jak to? Ty si tam chceš někoho nastěhovat? Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ Ale, však on se vždycky najde nějaký nemocný ubožáček, který potřebuje, aby se o něj někdo staral a pečoval o něj, Tedy bohužel, že ano.
H EDA To si na sebe opravdu chcete vzít zase takový kříž?
SLEČNA TESMANOVÁ Kříž! Ale bůh vám odpusť, děťátko - to pro mě přece nebyl žádný kříž.
HEDA ALe kdyby to měL být někdo cizí, tak -
SLEČNA TESMANOVÁ Ba ne, s nemocnými se člověk spřátelí hned. A já hrozně potrebujú mít někoho, pro koho bych mohla žít. No, ale chvála bohu - však ono tady v domě už jistě brzy bude pro jednu starou tetu plno práce.
HEDA Kdepak u nás, to ne.
TESMAN Představte si, jak by se nám tady spolu krásně žilo, kdyby -HEDA Kdyby-?
TESMAN (neklidně) ALe nic. Však ono se to nějak urovná. Doufejme. Hm?
SLEČNA TESMANOVÁ Jo jo, tak já koukám, že vy dva si asi máte o čem povídat. (Úsměv.) A Heda pro tebe třeba má taky nějakou zprávičku, chlapče. Tak na shledanou! Já se musím vrátit k Rině. (U dveří se otočí.) Božíčku, to je ale zvláštní pomyšlení! Rina je teď zároveň u mě i u nebožtíka Jochuma.
TESMAN Ano, představ si, teto Julinko! Hm?
(Slečna Tesmanová odejde dveřmi do předsíně.)
HEDA (studeně a zkoumavě sleduje Tesmana očima) Mně se zdá, že tebe ta smrt sebrala víc než ji.
TESMAN Ale když ono nejde jen o tu smrt. Strašně mi leží v hlavě Eitert.
HEDA  (rychle) Něco ses dozvěděL?
TESMAN  Chtěl jsem za ním odpoledne zaběhnout a říct mu, že ten rukopis
je v bezpečí. . HEDA No? A nezastihls ho?
TESMAN Ne. NebyL doma. Ale pak jsem potkal paní Elvstedovou a ta říkala,
že byl dneska ráno tady. HEDA Ano, sotva jsi odešel.
TESMAN A povídal prý, že ten rukopis roztrhal. Hm? HEDA Ano, tvrdil to.
TESMAN Prokristapána, on se snad musel úplně zbláznit! Doufám, že sis netroufla mu'ho vrátit, Hedo?
HEDA Ne, nedostal ho.
TESMAN Ale povědělas mu, že ho máme my?
HEDA Ne. (Rychle.) Tys to snad paní Elvstedóvé řekl?
TESMAN To ne, to jsem nechtěl. Alejemus to říct měla. No představ si, kdyby si nakonec v zoufalství něco udělal! Dej mi ten rukopis, Hedo! Zaběhnu tam hned teď a bude to. Kde máš ten balíček?
HEDA (studeněa nehnuté, opřená o křeslo) Už ho nemám.
TESMAN Jak to, nemáš! Proboha jak to!
HEDA Spálila jsem to - všecko.
TESMAN (zděšeně vyletí) Spálila! Ty jsi spálila Eilertův rukopis! HEDA Nekřič. Ještě tě uslyší služka.
TESMAN Spálila! ALe bože dobrý - ! Ne, ne, ne - to přece není možné! HEDA Aleje to tak.
TESMAN Víš ty vůbec, co jsi provedla, Hedo! Vždyť to je nezákonné nakládání s nalezenou věcí. Představ si to! No jen se zeptej doktora Bracka, ten ti to poví.
HEDA Myslím, že bude rozumnější, když o tom nikomu vykládat nebudeš -
ani Brackovi, ani nikomu jinému. TESMAN Ale jak jsi mohla udělat něco tak neslýchaného! Jak tě vůbec něco
takového mohlo napadnout? Co to do tebe vjelo? Odpověz mi. Hm? HEDA (potlačískoro neznatelný úsměv) Udělala jsem to pro tebe, J0rgene. TESMAN  Pro mě!
HEDA Když ses ráno vrátil a vyprávěl jsi, jak ti z toho četl -
TESMAN  No - no, tak co?
HEDA Tak ses přiznal, že mu to dílo závidíš.
TESMAN Proboha, to jsem přece nemyslel tak doslova.
HEDA Ale stejně. Představu, že by tě někdo mohl zastínit, prostě nesnesu.
TESMAN  (výbuch na půl cesty mezi pochybnostmi a radostí) Hedo - ách, je
to vůbec pravda, co mi tady říkáš! - ALe - ale - takhle jsem tedy tvou
Lásku ještě nikdy nepoznal. Představ si!
H EDA No, tak to by ses měl taky dozvědět - že zrovna v téhle době -
(Prudce, zarazí se.) Ne, ne - můžeš se zeptat tety Julínky. Ta už ti to jistě poví.
TES MAN Jejej, já myslím, že už ti skoro rozumím, Hedo! (Spráskne ruce.) No ne, božíčku, Hedičko - je to vůbec možné? Hm?
HEDA Nekřič tolik. Služka tě uslyší.
TESMAN  (se směje v rozpustilé radosti) Služka! Ne, ty jsi tedy dobrá, Hedo! Vždyť tohle je přece Berta! Bertě to poběžím rovnou povědět sám.
HEDA (zatíná pěsti jakoby v zoufalství) Já zajdu - já na tohle zajdu!
TESMAN  Na co, Hedo? Hm?
HEDA (chladně, plně se ovládá) Na to, jak je to všechno - směšné -Jargene.
TESMAN Směšné? Že mám takovou radost? Ale stejně - Možná že bych to přece jen Bertě říkat neměl.
H EDA Ale jen běž - nakonec proč ne i tohleto?
TESMAN Ba ne, ještě ne. Ale teta Julinka se to samozřejmě dozvědět musí. A pak - žes mi začala říkat jménem. Představ si! Jejej, tetička Julinka bude mít takovou radost - takovou radost!
HEDA Až uslyší, že jsem spálila L0vborgovy papíry - a že jsem to udělala pro tebe?
TESMAN Ne, vidíš, to je fakt. To s těmi papíry se pochopiteLně nesmí nikdo dozvědět. Ale že ty hoříš pro mě, Hedo - o to se tetička Julinka se mnou podílet musí, to zase jo. Stejně by mě zajímalo, jestli je něco takového; u novomanželek obvyklé, co říkáš? Hm?
HEDA Myslím, že na to se budeš muset asi taky zeptat tety JuLinky.
TESMAN Ano, to udělám - příležitostně. (Opět vypadá nerozhodně a neklidně.) Ale stejně - s tím rukopisem tedy. Proboha, vždyť je to hrůza, když si člověk představí chudáka Eilerta.
(Dveřmi z předsíně vejde pani Etvstedová, oblečená stejně jako při první návštěvě, klobouk a plášť.)
ELVSTEDOVÁ (rychle pozdraví, je očividně rozrušená) Hedičko moje milá, prosím tě, neměj mi za zlé, že už jsem tady zas.
HEDA Co se stalo, Teo?
TESMAN Už se zase něco děje s Eilertem L0vborgem? Hm?
ELVSTEDOVÁ Ano, ano - mám příšerný strach, že se mu staLo nějaké neštěstí.
HEDA (ji popadne za paži) Ách - myslíš?
TESMAN Ale ne, propánaboha, paní Elvstedová - jak vás může něco takového napadnout?
ELVSTEDOVÁ Když já jsem slyšela, jak si o něm vykládajív penzionu, zrovna když jsem přišla. Neuvěřitelné věci se o něm dneska ve městě povídají.
TESMAN  No jo, představte si, já jsem to taky slyšel. A přitom můžu dosvědčit, že šel rovnou domú a spát. Představte si! HEDA No - a co si v tom penzionu vykládali?
ELVSTEDOVÁ Ale nějak jsem z toho nebyla moudrá. Buď nic bližšího nevěděli, nebo - Když mě uviděli, bylo najednou ticho. A zeptat se, to jsem si netroufla.
TESMAN (neklidně přechází) Doufejme - doufejme, že jste se nějak
přeslechla, paní Elvstedová. ELVSTEDOVÁ Ba ne, vím určitě, že mluvili o něm, A zaslechla jsem, že říkají
něco o nemocnici nebo -TESMAN 0 nemocnici! HEDA Ne - to snad není možné!
ELVSTEDOVÁ Mě vám popadl o něj takový strach. Tak jsem šla za ním do toho jeho podnájmu a zeptala jsem se na něj. HEDA To že jsi dokázala, Teo!
ELVSTEDOVÁ No, co jsem si měla počít? Připadalo mi, že tu nejistotu už
prostě nevydržím. TESMAN Ale tam jste ho asi taky nezastihla. Hm?
ELVSTEDOVÁ Ne. A bytná nevěděla, co s ním je. Že prý od včera odpoledne
vůbec nebyl doma. TESMAN Od včerejška! Představte si, jak to mohla vůbec říct! ELVSTEDOVÁ Já myslím, že to není jinak možné, že se mu muselo něco stát. TESMAN Ty, Hedo - co říkáš, že bych zašel do města a poptal se po něm? HEDA Ne, ne - ty se do toho nepleť.
(Dveřmi z předsíně vejde doktor Brack. Berta mu otevře a zavře za ním. Vypadá
vážně, pozdraví mlčky.)
TESMAN Á, to jste vy, milý doktore. Hm?
BRACK Ano, museljsem k vám ještě zajít.
TESMAN Vidím, že už vás teta Julinka informovala.
BRACK Ano, to taky.
TESMAN Smutná věc, viďte. Hm?
BRACK No, vážený příteli, jak se to vezme.
TESMAN (se na něj nejisté podívá) Ono se snad stalo ještě něco?
BRACK Ano, stalo.
HEDA (napjatě) Něco smutného, pane doktore? BRACK Taky jak se to vezme, milostivá paní. ELVSTEDOVÁ (mimoděk vykřikne) Eilertovi se něco stalo! BRACK (na ni pohlédne) Jak jste na to přišla, milostivá paní? Vy už snad něco víte - ?
ELVSTEDOVÁ (zmateně) Ne ne, kdepak, já - nevím - ale -
TESMAN ALe proboha živého, tak ven s ti'm, člověče!
BRACK (pokrčí rameny) Mno - tak tedy bohužel - pan Levborg je v nemocnici. A je to patrně smrtelné.
ELVSTEDOVÁ (výkřik) Ach, bože, ach, bože-!
TESMAN V nemocnici! A smrtelné!
HEDA (mimoděk) Takže tak rychle - !
ELVSTEDOVÁ (naříká) A to jsme se ani nesmířili, Hedo!
HEDA (šeptá) Ale, Teo - no tak, Teo!
ELVSTEDOVÁ (si jí nevšímá) Musím za ním! Musím ho ještě vidět živého. BRACK Je to naprosto marné, milostivá paní. Nikoho k němu nepustí. ELVSTEDOVÁ Tak mi aspoň povězte, co se mu stalo. Jak to bylo? TESMAN Ano - snad si přece ne - to - sám-! Hm? HEDA Ale ano - vím jistě, že to tak bylo. TESMAN Ale Hedo -jak můžeš, prosím tě - !
BRACK (jistále pozoruje) Bohuželjste to uhádla naprosto přesně, paní Tesmanová.
ELVSTEDOVÁ Ježíši, to je příšerné!
TESMAN Takže sám! Představte si!
HEDA Zastřelil se.
BRACK Opět jste uhádla správně, milostivá paní.
ELVSTEDOVÁ (se snaží ovládat) Kdy se to stalo, pane doktore? t'; BRACK Teď odpoledne. Mezi třetí a čtvrtou. ' TESMAN Ale proboha - a kde to udělal? Hm? BRACK (poněkud nejisté) Kde? Jo, vážený - asi doma, co já vím. ELVSTEDOVÁ Ne, to není možné. Tam jsem někdy mezi šestou a sedmou byla. BRACK No tak tedy někde jinde, 0 tom nejsem přesně informován. Vím jen,
že ho našli - Že se střelil - do prsou. ELVSTEDOVÁ Ách, to je příšerná představa! Takhle že skončil! HEDA (Brackovi) Do prsou tedy? BRACK Ano-jak říkám. HEDA Takže ne do spánku? BRACK Do prsou, paní Tesmanová. HEDA Ano, ano - do prsou, to je taky dobré. BRACK Jak prosím, milostivá paní? HEDA (odmítavě) ALe ne - nic. TESMAN A říkáte, že rána je nebezpečná? Hm?
BRACK Rána je naprosto smrtelná. V tuto chvíli už je s ním pravděpodobně konec.
ELVSTEDOVÁ Ano, ano, já to věděla! Je s ním konec! Konec! Ách, Hedo - ! TESMAN Ale poslyšte - odkud tohle všecko vlastně víte? BRACK (úsečně) Od jednoho policisty.Měli jsme nějaké jednání. HEDA  (nahlas) Konečně čin!
TESMAN (zděšen) Bože mě netrestej - co to povídáš, Hedo! HEDA Říkám, že tohle je tedy krásné. BRACK Tedy, paní Tesmanová-TESMAN Krásné! Ne, představ si!
ELVSTEDOVÁ Ale Hedo, jak můžeš prosím tě při něčem takovém mluvit
, okrase! , '
HEDA Eilert Lavborg zúčtoval sám se sebou. Měl odvahu uděLatto, co - co udělat musel.
ELVSTEDOVÁ Ne, takhle to nebylo, to.si nesmíš myslet! To, co udělal, bylo
- udělal to v pominutí smyslů. TESMAN Ze zoufalství to udělal! HEDA Neudělal. Jsem si tím naprosto jistá.
ELVSTEDOVÁ Ano, udělal! V pominutí! Stejně jako když roztrhal naši knihu. BRACK (žasne) Knihu? Myslíte ten rukopis? Ten že roztrhal? ELVSTEDOVÁ Ano, v noci.
TESMAN (tiše šeptá) Ach, Hedo, nikdy tomu neunikneme. BRACK Hm, to je tedy veLice podivné,
TESMAN (přechází) Když si představím, že takhle odešel Eilert ze světa!
A nezanechal po sobě to, co by uchovalo jeho památku tak pevně, že -ELVSTEDOVÁ Ach, kdyby tak šlo dát to znovu dohromady! TESMAN No, představte si, to by bylo! Nevím, co bych za to dal, kdyby -ELVSTEDOVÁ Třeba by to šlo, pane doktore. TESMAN Jakto?
ELVSTEDOVÁ (šátrá v kapse šatů) Podívejte. Schovala jsem si ty lístky, co
měl v ruce, když mi to diktoval. HEDA (krokblíž) Á!
TESMAN Vy jste si je schovala, paní Elvstedová! Hm? ELVSTEDOVÁ Ano, mám je tady. Vzala jsem je s sebou, když jsem jela z domova. A pak zůstaly tady v kapse-TESMAN Jeje, ukažte!
ELVSTEDOVÁ (mu podává svazek lístečků) Aleje to tak zmatené. Všecko pá ■ té přes deváté.
TESMAN Ale představte si, kdybychom z toho přece něco udělali. Třeba kdy
bychom si navzájem pomáhali -ELVSTEDOVÁ Ano, ano - aspoň se o to pokusíme -
TE5MAN Ono to půjde! Musí to jít! Vlastní život tomu obětuju! HEDA Ty, Jergené? Vlastní život?
TESMAN Ano - nebo tedy, přesněji řečeno, všechen čas, který budu mít k dispozici. Mé vlastní sbírky budou zatím muset počkat. Hedo - ty mi rozumíš? Hm? Jsem tím povinován Eilertově památce.
HEDA To je možné.
TESMAN Tak, milá paní Elvstedová, a my dva se teď pěkně vzchopíme. Propánaboha, co se stalo, nedá se odestát, tak nač si s tím zbytečně lámat hlavu. Hm? Budeme se snažit uklidnit, abychom -
ELVSTEDOVÁ Ano, pane doktore, budu se snažit ze všech sil.
TESMAN Tak pojďte. Hned se na ty poznámky musíme kouknout. Kam si sedneme? Tady? Ne, půjdeme do zadního pokoje. Prominete, vážený příteli? Pojďte, paní Elvstedová!
ELVSTEDOVÁ Ach, bože - kdyby se to tak povedlo!
(Tesman a paní Elvstedová odejdou do zadního pokoje. Paní odloží klobouk a plást Oba se usadí u stolu pod nástěnnou lampou a dychtivě se pohrouží do studia lístečků. Heda jde ke kamnům a sedne si do křesla. Po chvíli jde Brack k ní.)
HEDA (polohlasem) Pane doktore - ani nevíte, jaké je to vysvobození.
BRACK Vysvobození, paní Hedo? Tedy pro pana Lovborga to jistě vysvobození bylo -
HEDA Já myslím pro mě. Jaké je to vysvobození, vědět, že na tomhle světě někdo ještě může udělat - dobrovolně - něco odvážného. Něco, co září jakousi bezděčnou krásou.
BRACK (se usmívá) Hm - tedy milá paní Hedo - J$
HEDA Vždyť já vím, co chcete říct. Vy jste totiž taky trochu takový odborník, víte, zrovna jako - no.
BRACK (na ni pevně pohlédne) Lovborg pro vás znamenal víc, než jste možná sama ochotna si přiznat. Nebo se snad mýlím?
HEDA Na takové otázky vám odpovídat nebudu. Vím jen, že měl odvahu žít podle svých představ. A teď - ta velikost! Ta krása! Že měl tu sílu a tu vůli odejít ze slavnosti života - tak brzy.
BRACK Velice mě to mrzí, paní Hedo - ale budu vás asi muset vytrhnout z krásného omylu.
HEDA Omylu?
BRACK Z kterého byste se stejně brzy dostala. HEDA A to?
BRACK Nezastrelil se - dobrovolně. HEDA Že ne dobrovolně!
BRACK Ne. Případ EiLert Lovborg nevypadá úplně přesně tak, jak jsem ho tady vylíčil.
HEDA (napětí) Vy jste něco zamlčel? A co?
brack Kvůli chudince paní Elvstedové jsem pár věcí jaksi trochu opsal. heda A co?
brack Tedy za prvé, že už je skutečně mrtev. heda V nemocnici.
brack Ano. Vůbec se neprobral z bezvědomí. heda Co jste ještě zamlčel?
brack Že k té události skutečně nedošlo u něho doma. heda No, to je snad opravdu dost lhostejné.
BRA'ck Ne tak docela. Musím vám totiž říct, že - Lavborga našli postřeleného - v buďoářu slečny Diany.
heda (chce vyskočit, ale opět sklesne) To není možné! Tam už dneska podruhé být nemohl!
brack Byl tam. Odpoledne. Žádal, aby mu vrátili něco, co prý mu vzali. Zmateně cosi vykládal o nějakém dítěti, že se mu ztratilo -
heda Ach - tak proto -
brack Napadlo mě, že snad mohlo jít o ten jeho rukopis. Ale teď se dozvídám, že ho sám roztrhal. Takže šlo asi o tu peněženku. heda Asi ano. - A tam - tam ho tedy našli.
brack Ano. V náprsní kapse měl pistoli, z které padl výstřel. Smrtelně ho
zranil. heda Do prsou - ano. brack Nikoliv - do podbřišku.
HEDA (k němu zvedne zhnusený pohled) Ještě tohle! Na všem, čeho se jen dotknu, jako prokletí uLpí komičnost a nízkost.
brack A ještě něco, paní Hedo. Něco, co by se rovněž dalo kvalifikovat jako hanebnost.
heda A co je to?
brack Ta pistole, kterou měl u sebe-heda (bez dechu) Ano! Co je s ní? brack Tu musel ukrást.
heda  (vyskočí) Ukrást! To není pravda! To neudělal! brack Jinak to není možné. Musel ji ukrást. - Psst! (U stolu v zadním pokoji Tesman s paní Elvstedovou vstali a vracejí se do salonu.) tesman  (lístečky v obou rukou) Prosím tě, Hedo - já už tam pod tou lampou skoro nevidím. Představ si! heda Ano, predstavujú si.
tesman Nemohli bychom si na chvíli sednout k tvému psacímu stolu? Hm? heda ALe jistě. (Rychle.) Ne, moment! Musím to tam nejdřív trochu sklidit. tesman ALe to je zbytečné, Hedo. Podívej, co je tam místa.
208
1209
H EDA Ne ne, povídám ti, že to musím trochu sklidit. Jen si tadyhle těch pár věcí dám zatím na klavír. Tak, a je to.
(Zpod knihovničky vytáhla jakýsi podlouhlý předmět, přikrytý notami, hodila na něj ještě několik listů not a vše to nese do zadní místnosti vlevo. Tesman položí lístečky na psací stůl a z rohového stolu si tam nese lampu. On i paní Elvstedová se usadí a pustí se znovu do práce. Heda se vrací.)
HEDA (si stoupne za židli paní Elvstedové a měkce jí čechrá vlasy.) Tak co, Teičko - půjde to s tím pomníkem Eilerta Lavborga?
ELVSTEDOVÁ (k ní sklíčeně zvedne pohled) Bude asi strašně těžké se v tom vyznat.
TESMAN Musí to jít. Nedá se nic jiného dělat. A pak - pořádat papíry jiných lidí - to je odjakživa moje.
(Hedo jde ke kamnům a sedne si najeden z taburetků. Brack stojí nad ní a opírá se o křeslo.)
HEDA Co jste to říkal 0 té pistoli?
BRACK (tiše) Že ji musel ukrást.
HEDA Proč zrovna ukrást?
BRACK Protože jakékoli jiné vysvětlení by mělo být vyLoučeno, paní Hedo. HEDA Atak.
BRACK (se na ni podívá) Dnes dopoledne tady Lovborg pochopitelně byl. Že? HEDA Ano.
BRACK Byla jste s ním sama? HEDA Ano, chvilku.
BRACK Co tu byl, jste z pokoje neodešla? HEDA Ne.
BRACK Rozmyslete si to. Ani na okamžik?
HEDA Možná jen na okamžíček - do předsíně.
BRACK A kde jste měla v tu chvíli pouzdro se zbraněmi?
HEDA Měla jsem ho -
BRACK No tak, paní Hedo?
HEDA Pouzdro bylo tamhle na psacím stole.
BRACK Přesvědčila jste se od té doby, jestli jsou v pouzdru obě pistole? HEDA Ne.
BRACK Taky by to bylo zbytečné. Já jsem tu zbraň, kterou měl Lavborg u sebe, totiž viděl, A okamžitě jsem ji poznal - znal jsem ji od včerejška. A i z dřívějších časů.
HEDA Vyji snad máte?
BRACK Ne, má ji policie.
HEDA Co s ní bude dělat policie?
BRACK Bude se snažit vystopovat majitele.
HEDA Myslíte, že ho vypátrá?
BRACK (se nad ni skloní a šeptá) Nikoliv, Hedo Gablerová - dokud já budu mlčet.
H EDA (se na něj plaše podívá) A když nebudete mlčet - tak co? BRACK  (pokrčí rameny) Vždycky je možno se vymluvit, že pistoli ukradl. HEDA (pevně) To radši umřít!
BRACK (úsměv) To se jen tak říká. Jenže se to nedělá. HEDA  (neodpoví) A když tedy pistoli neukradl. A vypátrá se majitel. Co přijde pak?
BRACK No, Hedo - pak přijde skandál. H EDA Skandál!
BRACK Skandál, ano - to, z čeho máte tak smrtelnou hrůzu. Budete muset pochopitelně vypovídat před soudem. Vy i slečna Diana. Ta totiž musí vysvětlit, jak to všecko bylo. JestLi to byla nešťastná náhoda, nebo zabití. Chtěl snad vytáhnout zbraň z kapsy, aby slečně Dianě vyhrožoval? A ■náhodou vyšla rána? Nebo mu ona pistoli vyrvala z ruky, zastřelila ho a strčila mu zbraň zpátky do kapsy? Bylo by jí to dost podobné. Ona je totiž tak říkajíc dívčina od rány, naše slečna Diana.
H EDA Ale s těmihle odpornostmi já přece nemám nic společného. BRACK To ne. Ale budete muset odpovědět na otázku, proč jste Lavborgovi tu pistoli daLa. A jaké závěry asi tak soud vyvodí z faktu, že jste mu ji dala?
HEDA (skloníhlavu) To je pravda. To mě nenapadlo.
BRACK Naštěstí žádné nebezpečí nehrozí - dokud já budu mlčet.
HEDA (k němu zvedne pohled) Takže mě máte v moci, pane doktore. Od této chvíle jsem ve vašich rukou.
BRACK (šeptá tišeji) Má nejdražší Hedo - věřte mi - já svou pozici nezneužijú.
HEDA ALe i tak jsem ve vaší moci. Závislá na vašich požadavcích a na vaší vůli. Nesvobodná. Tak tedy nesvobodná! (Prudce vstane.) Ne - tuhle představu nestrpím! Nikdy!
BRACK (ji napůl posměšně pozoruje) S nutností se jinak lidi obyčejně nakonec smíří.
H EDA  (mu pohled oplatí) No, to je možné. (Jde k psacímu stolu. Potlačí bezděčný úsměv a napodobí Tesmanův tón.) Tak co? Povede se to, Jergenku? Hm?
TESMAN Bůhví. Rozhodně to bude práce na celé měsíce.
HEDA (jako předtím) No ne, představ si! (Zlehka prohrábne paní Elvstedové oběma rukama vlasy.) Nepřipadá ti to zvláštní, Teo? Teď tady sedíš s doktorem Tesmanem - jako jsi předtím sedávala s Eilertem.
ELVSTEDOVÁ Božíčku, kdybych aspoň dokázala tvého muže taky tak inspirovat.
HEDA Jen se neboj, to přijde - časem.
TESMAN Víš, Hedo, co ti povím? Mně už ti opravdu připadá, žě začínám něco takového pociťovat. Tak si jdi zase hezky sednout k doktoru Brackovi. HEDA Vy dva mě tady k ničemu nepotřebujete?
TESMAN  Ne, absolutně k ničemu. (Otočí hlavu.) Od téhle chvíle budete muset dělat Hedě společnost vy, milý doktore. BRACK (s pohledem na Hedu) Bude mi obzvLáštním potěšením.
HEDA Díky. Ale dneska večer jsem unavená. Půjdu si lehnout dozadu na pohovku.
TESMAN No, to udělej, Hedičko. Hm?
(Heda jde do zadního pokoje a zatáhne za sebou závěs. Chvíli ticho. Pak se ozve zběsilá taneční melodie, kterou Heda hraje na klavír.)
ELVSTEDOVÁ (nadskočí) Fuj - co je to!
TESMAN (běžíke dveřím) Ale Hedičko moje milá - přece nebudeš hrát dneska večer k tanci! Mysli na tetičku Rinu. A taky na Eilerta!
HEDA (vystrčí hlavu mezi závěsy) A na tetičku Julínku. A na všechny. - Od této chvíle už budu zticha. (Zatáhne opět závěs.)
TESMAN (u psacího stolu) Asi jí nedělá dobře, když nás vidí nad touhle smutnou prací. Víte co, paní Elvstedová - vy se nastěhujete k tetě Julince. A já tam budu vždycky večer chodit. Pak na to sedneme a budeme pracovat tam. Hm?
ELVSTEDOVÁ Ano, to by bylo asi nejlepší -
HEDA (ze zadního pokoje) Všecko slyším! A čím si tady po večerech budu krátit dlouhou chvíli já?
TESMAN (listuje v papírech) kle co, pan doktor Brack bude tak hodný,aj.při-jde se na tebe někdy podívat.
BRACK (v křesle, rozjarene volá) Večer co večer, s největší radostí, paní Tesmanová. Uvidíte, jak nám dvěma tady bude veselo!
H EDA (jasně a slyšitelně) No, pane doktore, to by se vám líbilo, co? Jediný kohout na smetišti -
(Ze zadního pokoje zazní výstřel. Tesman, paní Elvstedová i Brack vyletí.)
TESMAN  Už zase si hraje s tou pistolí!
(Odhrne závěs a vběhne dovnitř. Pani Elvstedová za ním. Heda leží bez života natažená na pohovce. Zmatek, výkřiky. Berta zmateně přibíhá zprava.) TESMAN  (křičína Bracka) Zastřelila se. Do spánku se střelila. Představte si! BRACK (napůl ochromený v křesle) Ale pro boha živého - to se přece nedělá!
Konec
212
Poznámka ke hře
0 napsání Hedy Gablerové (česky též Hedda Gablerová) uvažoval Ibsen už na podzim roku 1889. Tiskem hra vyšla 16, prosince 1890, jako obvykle v nakladatelství Gyldendal v Kodani. Kritika, byla krajně nepříznivá, některé recenze označovaly hlavní postavu za „zrůdu v ženské podobě".
Světová premiéra Hedy Gablerové se konala za přítomnosti autora 31. ledna 1891 v mnichovském Residenztheater. Úspěch byl nevalný. Následovala další uvedení - 6. února v Helsinkách, 10. února v Lessingově divadle v Berlíně, ale ani tam Ibsenova přítomnost nepřispěla k vřelejšímu přijetí hry. 19. února se Heda Gablerová hrála ve Stoékholmu, 25. února v Královském divadle v Kodani a 26. února v Kristianském divadle v Kristiánii. Noyé Ibsenovo drama nemělo úspěch a většina kritikůje odmítala. Dnes patří Heda Gablerová k nejoblíbenějším a nejhranějším Ibsenovým hrám.
Do češtiny ji jako první přeložil pro Švandovo divadlo na Smíchově Hugo Kosterka v roce 1905. Vzápětí vznikl překlad J. V. Vožemlka, který vyšel roku 1906 u M. Knappa v Knihovně divadelních vynikajících autorů, sv. VTII. Následovaly překlady Jaroslava Kvapila (první vydání u J. Otty v Praze, 1911) a Jana Raka (první vyd. SNKLHU Praha, 1959). Zatím poslední překlad Hedy Gablerovévyšdv Dilii roku 1981 a je otištěn vtom-to svazku.
Česká premiéra v překladu Huga Kosterky (pod názvem Hedda Gablerová) se odehrála 21. března 1906 ve Švandově divadle na Smíchově. Režíroval Vilém Táborský, titulní roli hrála Marie Táborská. 20. Ledna 1908 následovala inscenace v Divadle na Veveří -scéně Národního divadLa v Brně, překlad J.V. Vožemlka režíroval Antoš Frýda. Národní divadlo v Praze uvedlo Heddu Gablerovou poprvé 13. ledna 1911 v režii i překladu Jaroslava Kvapila. Hedu hrála Leopolda Dostálová, Tesmana Karel Hašler, Eilerta L0vborga Jaroslav Hurt, Teu Elvstedovou Anna Suchánková. V moderní době režíroval Hedu Gablerovou v Činoherním studiu v Ústí nad Labem Ivan Rajmont (1984), v Městském divadle Brno Zdeněk Černín (1996), v pražském Činoherním klubu v temže roce Ladislav Smoček (scéna Karel GLogr, hudba Jan Klusák). Hedu hrála Ivana Chýlková, Tesmana Ivan Řezáč (a později Pavel Kikinčuk), Bracka Petr Nárožný, L0vborga Ondřej Sokol, Teu Nela Boudová. Nejnověji se toto drama objevilo na české scéně Těšínského divadla 28. října 2000 vpřekladu Františka Frohlicha. Režíroval Jakub Korčák.   ' nf
213