A _ -CS« OSOBY A OBSAZENI Dr. JtírgenTesman, historik umění David Viktora Heda Tesmanová, jeho žena Gabriela Mikulkovd Slečna Juliana Tesmanová/ jeho teta Marie Logojdová PaníTea Elvstedorá Lada Běláskova ■ JUDr. Brack Petr Houska.:' Ellert Lovborg ■■ '■ :'tišekýtmäd;:. '.y.. Berta, služebná uii^rr^... Andrea Mohylová a Další„JA" HedyTesmanové Barbora Kaufmannováj. h., Markéta Pospíšilováj. h., Táňa Hlostováj. h.* Natálie Holíkováj. h.*, Vanda Chaloupkováj. h. * Markéta Turková j. h. „UMĚNÍ NENÍ NAJÍT ODPOVĚĎ, ALE ŽÍT S OTÁZKOU" Autor tohoto výroku, Henrik Ibsen, se narodil v malém norském městě Skien 20. března 1828. Na městečko dramatik málokdy vzpomíná! v dobrém, činil tak spíše se vzpomínkou na strach, který tu zažil (strach ze všeho možného Ibsena provázel celý život), i s opovržením. Ibsenův otec byl obchodníkem, avšak když bylo Henrikovi sedm, podnik zkrachoval. Rodina se několikrát stěhuje, otec se mění v despotu a věčně nabručeného pijana, matka, kdysi krásná a málo úspěšná herečka, se zavírá sama do sebe. Za takových okolností otec se synem vycházeli samozřejmě velmi špatně, navíc se po okolí šuškalo, že pravým otcem je místní proutník, a mladý Ibsen by! náchylný klepům věřit. Henrik měl čtyři sourozence, na jeho vzdělání nebyly peníze, učil se především sám a to po nocích. O vánocích v roce 1843, tedy ještě ne šestnáctiletý, budoucí dramatik rodinu opouští a vydává se na cestu do více než sto kilometrů vzdáleného Grimstadu. 6 Úctyhodný výkon, kolik strachu asi musel zažít! Ve městě se Ibsen stává lékárnickým učněm. I tento podnik brzy zkrachoval, ovšem mnohem zásadnější zkušeností byla avantýra s lékárníkovou služkou, díky níž se tehdy už šestnáctiletý hoch stal otcem nemanželského dítěte. Odpovědnost za vlastní činy, nesmazatelná vina, minulost, která člověka stále dohání, to jsou některá z témat, která prolínají celou Ibsenovou tvorbou. Otec dítě zapřel, na jeho živobytí sice přispíval, ale po patnácti letech, tedy po skončení vyživovací povinnosti, celou záležitost uzavřel a k dítěti a matce se neznal. AMBICE VERSUS MOŽNOSTI Ibsen byl člověkem velmi ambiciózním, záhy začíná psát. Jako dvacetiletý dokončuje první hru, která byla uvedena, „Catilinu." Vydal ji pod pseudonymem „Brynjulf Bjarne". V první fázi své tvorby psal veršem, věnovalsepředevším„velkým"tématům,„řešil"otázky národnostní, celosvětové, filosofické. V roce 1850 se dostal do hlavního města, do Christianie, budoucího Osla. {Zde musíme udělat malou historickou odbočku: Norsko je v té době už čtyři sta let pod dánskou nadvládou a téměř až do konce dramatikova života je v personální unií se Švédskem.) Tady se Ibsen dostává do školy, trošku posměšně nazývané „Heltbergova fabrika", a připravuje se na universitní studia. Na školu ovšem nakonec nenastoupil. (A já přiznávám, že netuším proč: některé prameny totiž uvádějí, že u zkoušekz matematiky a řečtiny vyhořel, jiné naopak tvrdí, že je zvlád! a studium si rozmyslel.) Ibsen se stává redaktorem satirického týdeníku „Andhriner", píše další hry a také kritiky, v nichž hanobí dánsky hrající Christiania Theater. PŘÍLEŽITOST ZA PAČESY UCHOPENÁ Pak přichází v jeho životě zlom: dostává se do prvního skutečně norského divadla v Bergenu („Det Norské Theater" založil Ole Bull, houslista a mecenáš - a ten také dává Ibsenovi tuto šanci). Oficiálně nastupuje jako asistent režie, ale dělá toho mnohem více - prodává vstupenky, vymýšlí a vyrábí kulisy Gustav Vigeland (1869-1963), Ženské torzo i kostýmy... Jen na jeviště se neodvažuje. Práce je to vskutku obrozenecká, hrát v norštině nebylo zvykem a divadlo si mohlo blahopřát, že Ibsena získalo: na konci dramatikova života už totiž byla norština jedním z „hlavních divadelních jazyků" - především jeho zásluhou. Ale nepředbíhejme. V Bergenu se Ibsen zavázal, že k výročí založení divadla (2. ledna) každoročně napíše jednu hru. Tou první byla „Svatojánská noc," komedie s dobrodružnými prvky, k níž se autor později raději nehlásí. (Dále zde byla uvedena například „Mohyla".) Díky tříměsíčnímu stipendiu se autor vydává na cesty, aby poznal inscenační praxi v dalších divadlech - pobývá například v Kodani a Drážďanech, sbírá zkušenosti a píše. Z malého, špatně technicky vybaveného divadla v Bergenu (například plynové osvětlení, v Evropě běžné, tu instalovali až po jeho odchodu) se Ibsen vyšvihl na místo uměleckého ředitele a režiséra v hlavním městě v „Kristiania Norské Teater" (jak je z názvu zřejmé, obrozenecká práce pokračuje a hraje se v norštině). Tady uvádí své hry „Komedie lásky" či „Nápadníci trůnu". Ke změně dochází i v jeho osobním životě - bere si za manželku Suzanne Thoresenovou. Dalším zlomem je rok 1864. Divadlu se přestalo dařit, Ibsen to řeší alkoholem, ale snaží se alespoň získat stipendium na další poznávací cesty. (Traduje se i historka, že poté, co byl spatřen, kterak se opilý válí v příkopě, studenti místní university na jeho vycestování uspořádali sbírku - ne snad, že by se ho chtěli zbavit, ale aby mu pomohli.) Ibsen vytoužené peníze získává, odjíždí do Evropy a téměř celý zbytek života stráví na cestách. O jeho cestování pojednává zasvěcená a velice čtivá studie z pera Karolíny Stehlíkové. Citujeme ve zkrácené verzi: SMĚR EVROPA Cílem Ibsenovy první velké cesty, na niž vyrazil podle všeho v lednu 1864, bylo poznat Německo, Francii a Itálii. Roku 1869 píše Ibsen z Drážďan obsáhlý dopis ad resova ný m i n isterstvu pro církevní zá ležitosti, které tento pobyt financovalo. V dopise velmi podrobně líčí všechny své dosavadní cesty. „Mým plánem bylo podrobně prozkoumat Německo, odtud odjet do Francie a nakonec zakončit cestu v Itálii. Brzy jsem ovšem dospěl k názoru, že má-li pro mě cesta být co největším přínosem, měl bych putovat v opačném směru." Po měsíčním pobytu v Kodani a Berlíně, při němž zkoumal především divadla, muzea a soukromé umělecké sbírky, se tak Ibsen rozhodl začít cVd „začátku", hodlal totiž „sledovat historický běh kulturního vývoje a kulturních proudů," jak se vyjádřil. Díky náhlé změně itineráře vstoupil dramatik poprvé také na půdu Rakouska-Uherska. Můžeme-li věřit tomu, co sám píše v dříve citovaném dopise z 16. února 1869, putoval také přes Prahu. „Rozhodl jsem se tedy vydat se okamžitě do Itálie, a proto jsem po kratším pobytu v Praze, ve Vídni a v Terstu odjel do Benátek, kde jsem strávil přibližně šest týdnů." 8 9 Můžeme odhadovat, že zastávky v prvních třech jmenovaných městech byly velmi krátké a jejich důvodem byly především pfesedání a odpočinek, protože Ibsenovi nestála jejich návštěva v dopise za bližší zmínku. Vstupem na italskou půdu zřejmě jeho cesta teprve opravdu začala, protože počínaje benátským pobytem rozepsal se autor podrobně o tom, kde všude se zastavil, která muzea a galerie navštívil, případně s kým se setkal. 2a detailními popisy můžeme vysledovat také snahu zdůvodnit příslušným úředníkům, jak se stalo, že z původně osmiměsíční cesty po třech zemích se vyklubal čtyřletý pobyt v jediné z nich. OČAROVÁN ITÁLIÍ italská cesta Henrika Ibsena svědčí o tom, že mu země učarovala. Z Benátek se autor přesunul do Milána a dále pak do Janova, odkud se přeplavil parníkem přes Livorno do Civita Vecchia. V druhé polovině června roku 1864 přijíždí konečně do Říma, kde kromě letních měsíců let 1864 -1866, během nichž postupně pobýval v Genazžanu, Ariccii a Frascati, zůstává až do jara 1867. V Římě se Ibsen zabydlel, začal studovat italštinu a starověké a středověké dějiny Říma. Pronikal ,do archeologie, umění a literatury. V říjnu, kdy "jeho stipendium vypršelo, se rozhodl zůstat v Itálii i nadále, což mu umožnila privátní podpora z domova. V té době za ním přijeli také žena se synem. Kromě volnosti, kterou Ibsen v Itálii pociťoval, dominovaly mezi jeho pocity také rozhořčení a trpkost. Rok před Ibsenovým odjezdem už bylo jasné, že Švédsko ani Norsko v případné prusko-rakouské válce o Šlesvicko a Holštýnsko Dánsku nepomohou. V roce 1864 vyhlásilo Norsko neutralitu, a podle mnohých tak zradilo myšlenku skandinavismu. Také Ibsena politický postoj Norska velmi rozhořčil. Zrada se mu ovšem na druhou stranu hodila. Mohl totiž vykládat, že zemi opustil kvůii znechucenítamějšími poměry, čímž pečlivě priživoval mýtus o sobě coby nesmlouvavém dramatikovi. 0 tom, že se tato záminka dobře ujala, svědčí i to, že Ibsenovo více než dvacetileté pobývání za hranicemi Norska je v odborné literatuře dodnes označováno za „dobrovolný exil". PLODY DOBROVOLNÉHO EXILU Během italského pobytu vznikla hra, která Ibsenovi zajistila nesmrtelnost. Po chmurném filozofickém dramatu „Brand" rozepsal autor v zimě 1866 -1867 dramatickou báseň „Peer Gynt". Autorovy finanční poměry se v té době náhle zlepšily. Parlament mu konečně přidělil básnický plat, který mu byl vyplácen ročně, a jeho další pobyt v zahraničí podpořil také Fond pro podporu zahraničních cest vědců a umělců. Vzhledem k těmto skutečnostem se Ibsen rozhodl rozšířit svůj původní cestovní plán také o jižní Itálii a vydal se do Neapole a dále pak na ostrov Ischia, kde strávil celé léto. „Jsme u cíle! Té vlajkoslávy / uvnitř zámku i před branou / se všude tísní husté davy / Přijíždí Peer Gynt s matkou svou!" Za lehkonohé verše, jimiž dodnes okouzluje obecenstvo jistě nejslavnější lhář a. marnotratník, může určitě také příznivé klima jižní Itálie. Podle Ibsenových životopisců je italské období jedním z nejsvětlejších údobí v dramatikově životě. Hojně povzbuzován italským vínem, je Ibsen často veselý a vtipný. Stále je sice cholerický a pro jedovatou kritiku nejde daleko, rozhodně ale není zapšklý, což byl jinak typický rys jeho povahy. SEŠUP ZE SOPKY Z memoárů dánského básníka Vilhelma Bergse pochází historka, která Ibsenovy tehdejší nálady Edvard Munch (1863-1944), U úmrtního lože 1895 10 demonstruje víc neždobfe. Bergs popisuje, jak Ibsena přemluvil k výstupu na sopku dominující ostrovu. Mocně posilňováni vínem šplhají oba básníci vzhůru na vulkán. Recitovali si přitom z neuctivé dánské kritiky na Bergsovu poslední knihu. Když se jim však začala chvět půda pod nohama (nebylo jisté, zda se Monte Epomeo probouzelo, nebo zda šlo o následek alkoholového opojení), dvojice rychle změnila piány a pustila se z hory dolů prudkým svahem, který Ibsen nadneseně nazval „zkratkou". Než se však nadáli, svah se s nimi utrhl a oba severští bardi doprovázeni lavinou drobných kamenů sjeli sopku po zadku. Kdo by takové bohémské zážitky očekával od dramatika, který na každém svém portrétu vypadá, že spolkl pravítko, ruku napoleonsky založenou v záňadří, klopy kabátu ověšené metály. Po plodném létě roku 1867 a zimě přečkané v Římě zamířil Ibsen zpátky do Německa. „Poznat Řím dokonale by zabralo celý jeden lidský život," povzdechl si v jednom z dopisů. Cestoval přes Florencii, Benátky a Veronu, kde navštívil mimo jiné místní amfiteátr. Poté pokračoval do Salzburku a následující léto strávil v Týřolích, které se posléze staly jeho dalším oblíbeným místem pro trávení letních měsíců. Na podzim putoval přes Mnichov, kde zkoumal místní bohaté umělecké sbírky, do Drážďan. Zde se usadil na příštích setím let,- AFRICKÁ INSPIRACE Zastavme se nyní u jediné mimoevropské cesty Henrika Ibsena, jíž byla jeho přítomnost při slavnostním otevření Suezského průplavu v roce 1869. K této cestě přišel Henrik Ibsen v průběhu svého krátkého švédského pobytu v tomtéž roce. Účastnil se tehdy stockholmského setkání akademiků, jehož předmětem bylo projednání společného severského pravopisu. Ve Stockholmu se Ibsen setkal také s králem Karlem XV., na něhož zřejmě velmi zapůsobil. Král ho totiž pasoval na rytíře Vasova řádu a zároveň ho jmenoval jedním ze dvou norských vyslanců, kteří měli být přítomni otevření průplavu. Ibsen díky této cestě navštívil Alexandrii, Port Said, Káhiru, ale také poušť, tedy některá místa, kam předtím, ještě než je spatřil, umístil děj čtvrtého, 12 Edvard Munch (1863-1944), Výkřik 1895 takzvaného afrického jednání „Peera Gynta". Na pozvání egyptského vicekrále se Ibsen zúčastnil také třítýdenní plavby po Nilu až k hranicím Núbie. Z této cesty existuje cestopisná črta, která měla být publikována v norském listu Morgenbladet, Ibsen ji však bohužel nikdy nedokončil. ROZPUSTILÁ KOMEDIE V tomto textu autor až rozněžněle vylíčil egyptskou krajinu. Usedavá krása zapadajícího slunce či podivuhodné tvary písečných dun ho inspirovaly k zasmašilým úvahám o typickém rysu skandinávské povahy, totiž mlčenlivosti. Ve zcela jiném duchu se nesla korespondence s dramatikovým švédským přítelem, armádním kapitánem Oscarem von Knorringemjehož Ibsen označilza zprostředkovatele své egyptské cesty: „Mnohá místa na tomto světě bych mohl navštívit; ale do Egypta bych se bez tvé pomoci nikdy nedostal". Knorring se Ibsenovi zmínil o svém plánu napsat spolu s ním divadelní hru. Ibsen 13 i se jeho návrhu nadšeně chopil a plánoval univerzální „egyptskou komedii", jejíž zápletku měl tvořit pobyt švédské, dánské a norské rodiny v Káhiře. „Tancem, dekoracemi a hudbou nesmíme šetřit," psal rozjařen Knorringovi. Zde máme opět jeden pozoruhodný doklad, jak opojně působilo cestování na tohoto jinak důstojného Seveřana. Žádnou bujarou komedii s tanci a zpěvy totiž Ibsen nikdy nenapsal. Humor vůbec je v jeho hrách přítomen spíše latentné a s přibývajícím věkem navíc začaly převažovat tragické tóny. VRCHOLNÁ LETA Po návratu do Drážďan začal Ibsen psát své nejobsažnější a filozoficky nejzatíženější drama „Císař a Galilejský". Zároveň psal takzvané dopisy ve verších ženám, které ho okouzlily; Jednou z nich byla také slavná dánská herečka Johanne Luise Heibergová. Stojí za zmínku, že tato dáma učarovala mnoha významným osobnostem. Ssrena Kierkegaarda inspirovala její.tvorba ke kritické stati „Obvyklá i případná krize v;zivotě herečky". Obdiv k Heibergové choval také H. Ch. Andersen, který byl v jejím domě častým hostem. V létě roku 1870, kdy se s ní Henrik Ibsen opět setkal v Kodani, byla paní Heibergová uměleckou ředitelkou kodaňského „Královského divadla". Díky ní uvedlo toto divadlo „mladou norskou dramatiku", tedy hry Henrika Ibsena a jeho kolegy Bj0mstjerne Bjornsona. Heibergová byla bezpochyby jednou ze strůjkyň Ibsenova evropského úspěchu. IBSEN ZAKAZOVANÝ Také tyto roky byly velmi plodným obdobím dramatikova života. Ibsen žil opět v Římě, kde napsal ve dvouletých intervalech čtyři hry, které sám nazval společenskými dramaty a které všechny bez výjimky způsobily poprask na evropských scénách i v měšťanských kruzích. Hru „Domeček pro panenky" (známou u násspíšejako„Nora") od počátku provázel odpor některých divadelníků (manažer berlínského divadla Residenztheater Wilhelm Lang a herečka Hedwiga Niemann-Raabová na autorovi důrazně žádali přepsání závěru hry). Debata o hře pokračovala v tisku a končila v měšťanských salónech, kde se stala tématem tak živým, že byla posléze na pozvánkách jakákoli zmínka o ní zakazována. Hra „Strašidla", zpracovávající s naturalistickou plastičností osudy rodiny Alvingových (hlavní hrdina Osvald umírá na syfilidu zděděnou po otci), nevyvolala rozruch o nic menší a uvést ji odmítla všechna evropská divadla, takže světovou premiéru mělo toto dílo v krajanském divadle v Chicagu. Zato na uvedení výrazně politické hry „Nepřítel lidu" o čestném lékaři, který neuspěje v korupčním prostředí lázeňského města, stála kupodivu divadla frontu. Poslední hra z této slavné čtveřice, „Divoká kachna", o titěrnosti lidské existence, hochštaplerství a milosrdné lži, vyvolala u publika pro změnu vlnu údivu. Ibsen zde poprvé výrazněji použil symbolizující prvky v kontextu realistického děje, které čtenáře i diváky mátly. Většinu svých her dopisoval dramatikza svých letních pobytů v jižní Itálii, či vTyrolích, kde často pobýval bez své rodiny. Kromě odpočinku od rušného města byl jedním z důvodů Ibsenových rakouských pobytů fakt, že zde bylo výrazně levněji než v Itálii, jak neopomněl zdůraznit v dopise svému ctrtebodárci, dánskému nakladateli Frederiku Hegelovi. Edvard Munch (1863-1944), Úmrtní pokoj 1892 14 15 PLATONICKÉ LÁSKY V roce 1885 se Ibsen odstěhoval zpátky do Mnichova, Toho léta podnikl také po dlouhé době první delší návštěvu Norska, při níž se zastavil v Kristiánii, Trondheimu, Molde a Bergenu. Při těchto cestách čerpal inspiraci k hrám „Rosmersholm", „Paní z námoří" a „Heda Gablerová",-které předznamenaly jeho poslední tvůrčí období. Mnichov byl Ibsenovou poslední zahraniční štací. Dramatik stárl, jeho hry čím dá! tím častěji tematizovaly čas, respektive vztah mezi časem, který je stále v pohybu, a lidskou potřebou chránit se proti změnám, jež čas přináší a které činí život nestabilním. Při svém posledním pobytu v Tyrolích v létě roku 1889 se Henrik Ibsen seznámil s mladinkou Vídeňankou Emilií Bardachovou. Oč chladnější byl jeho vztah k vlastní pragmatické ženě, o to vřeleji se dramatik choval ke svým pozdním láskám, jimž říkával „liebes Kind" a „nejkrásnější princezny". Ještě hlubší cit projevoval Ibsen norské pianistce Hildur Andersenové, kterou poznal v roce 1891, vdobě, kdy se už nastálo vrátil zpátky do Norska. Platonický vztah k mladým dívkám silně poznamenal poslední období Ibsenovy tvorby. Motiv nenaplněné lásky se objevuje zvláště v hrách „Stavitel Solness" a v epilogu „Když my mrtví procitneme." Edvard Munch (1863-1944), Druhého dne 1894-1895 DOMA Z CEST Po svém návratu do Kristiánie více než šedesátiletý dramatik cestovat přestal. Z jeho korespondence ale vysvítá, že v duchu cestoval se svými blízkými. „Můj divoký lesní ptáčku. Kam letíš nyní? Já to nevím. Ještě kroužíš nad Lipskem? Nebo už jsi nabral kurz směrem k severu? Blíž k domovu?" napsal Ibsen Hildur Andersenové v lednu roku 1893. Korespondence také dokládá, že dramatik živě sledoval uvádění svých her na evropských scénách. Jako by si ke stáří připomněl své režisérské zkušenosti, často radil režisérům v otázkácli škrtání v textu, scénografie či hereckého obsazení (zvláště sledoval francouzská uvedení v avantgardních divadlech André Antoina a Lugné-Poea). Vřele také komunikoval s mnoha překladateli svých her a radil mladým dramatikům. Pro nás by z tohoto pohledu mohl být zajímavý jeho dopis českému překladateli Hugo Kosterkovi, napsaný někdy v roce 1890. Ironií osudu se však z tohoto dopisu dochovaly jen poslední zdvořilostní věta a Ibsenův podpis. ZASMUŠILÝ SKANDINÁVSKÝ SVĚT Jak už výše uvedla Karolína Stehlíková, zjHšmušilost Ibsena opouštěla jen zřídka. I citáty z jeho děl a korespondence dokládají, že veselí propadal skutečně jen zřídka: „Člověk si nikdy nemá brát své nejlepší kalhoty, když jde do boje za svobodu a pravdu." „Nemůžeme žádat jablka od pomerančovníku a štěstí od života." „Štěstí je především absence viny." „Taková partaj je jako mlejnek na maso; všecky semele na jednotnou kaši, kdo do ní vleze, skončí jako skopová hlava." t Poslední citace je ze hry „Nepřítel lidu" a dokládá [ nejen autorův pesimismus, ale - vztáhneme-li ji na dnešní politickou realitu - také jeho nadčasovou jasnozřivost. 16 17 VELKÁ TÉMATA V TĚCH MALÝCH Ibsen se postupem času vymanil ze zajetí verše a „velkých" témat, píše neveršovaně a orientuje se na každodenní „všední" dramata, v nichž nakonec nachází mnohem závažnější a zajímavější témata. Snaha najít své místo ve společnosti, osvobodit se od konvencí, najít sebe sama... Především díky těmto hrám (patří sem například kusy „Divoká kachna", „Stavitel Solness" i „naše" „Heda Gablerová") je dnes považován za zakladatele moderního dramatu. Podle Ibsenovy korespondence můžeme usuzovat, že se ještě jednou chystal svůj způsob tvorby opustit a meze moderního dramatu posunout znovu o kus dál. Smrt mu to už nedopřála. TO JSOU PARADOXY! Dostáváme se k zajímavému paradoxu: ve svých dílech Ibsen bojoval s konvencemi a z nich plynoucí nesvobodou, jako člověk však upadal stále hlouběji do jejich tenat. Chudoba z mládí měla zřejmě vliv na posedlost dokonalými a drahými obleky, bělostnými košilemi, dlouhými černými kabáty a luxusními vycházkovými holemi, jakož i na chorobnou lakotu. Neukončené vzdělání zase ovlivnilo jeho posedlost čestnýmidoktoráty-albsenodprvníhoznichdůsledně trval na oslovení „pané^doktore". Do společnosti často chodil ověšen svými řády a medailemi {jichž dostal nepočítané) a převelice cinkal, což bylo v jeho okolí zdrojem značné veselosti a jízlivých poznámek. Připojíme-li fakt, že ani jeho rodinné poměry zdaleka nebyly ideální a často připomínaly dobu jeho dětství {syn tedy při styku s ním zažíval podobná traumata jako Henrik Ibsen kdysi), dojdeme nutně k názoru, že jeho vlastní „artterapie", tedy snaha „vypsat se" ze všech problémů, nebyla tak úplně úspěšná. Nám však dala množství pozoruhodných uměleckých děl, která jsou a zřejmě ještě dlouho budou hrána v divadlech po celém světě. V roce 1900 stihl Henrika Ibsena první záchvat mrtvice, umírá 23. května 1906. Edvard Munch (1863-1944), Úzkost 1894 HEDA GABLEROVÁ spatřila světlo světa v Hegelově kodaňském nakladatelství v prosinci 1890. První zmínky o přípravách ke hře známe z dopisu, který Ibsen adresoval 7. října 1889 Emilii Bardachové. Hra byla uvedena ihned po zveřejnění knižního vydání. (Vydáváníher bylo tehdy zcela běžné a hry všeobecně byly častěji čteny než hrány. Z knižního vydání kynul také autorům větší zisk než z inscenací.) Divadlo v Kristiánii (od názvu Christiania bylo upuštěno v roce 1877) ji hrálo od ledna 1891, už o několik dní později se objevila na scéně v Mnichově, v únoru na scéně Lessingova divadla v Berlíně a v březnu se o provozování ucházel u Ibsena i Švéd August Lindberg. Původně se hra měla jmenovat „Heda." K doplnění o rodné příjmení došlo nejspíše proto, aby autor zdůraznil, že Heda Je především dcerou generála Gablera, ženou vyšší společnosti, a teprve potom manželkou Jergena Tesmana. 18 19 INSPIRAČNÍ ZDROJE Henrik Ibsen se během své návštěvy v Norsku v roce 1885 dozvěděl o osudech milostného trojúhelníku Sophie Magelssenové, pověstné kristianské krasavice z vyšších vrstev, Petera Grotha, nadaného filologa, který dostal právě státní stipendium, a Hjalmara Falka, Grothova přítele, jenž byl snad nadanější než Groth, avšak stipendium mu bylo upřeno. Sophie Magelssenová, která si měla zvolit mezi těmito dvěma muži, se tehdy provdala za Petera Grotha. Podobně jako Heda Gablerová. Mnoho z charakteristických vlastností Hedy Gablerové Ibsen mohl najít u svých mladších přítelkyň, tehdy osmnáctileté Emilie Bardachové a mladé malířky Heleny Raffové. Motiv ztráty rukopisu Eilerta Lavborga mohl Ibsen také objevit v realitě kolem sebe. Slibnému dánskému literárnímu historikovi Juliovi Hofforyovi, který byl v té době profesorem severských literatur v Berlíně, se stala stejná nehoda se ztrátou rukopisu jako Eilertu Levborgovi. Avšak norský kritik a Ibsenův životopisec Halvdan Kont tvrdí, že právě l_0vborgova postava nese nejvíce autobiografických rysů. Jorgen Tesman má svůj předobraz v postavě berlínského historika Julia Eliase a teta Julie ve slečně Elise Holckové z Trondheimu, s kterou se Ibsen setkal v sedmdesátých letech v Drážďanech. 'V Do našich končin „Hedu Gablerovou" uvedl Jaroslav Kvapil, který hru zároveň přeložil. Inscenoval ji v rámci tzv. ibsenovské řady, kterou započal v roce 1909 uvedením „Strašidel" a která trvala až do roku 1913. Od té dobyje u nás hrána poměrně často, nyní ji má na repertoáru pražský Činoherní klub, před osmi lety ji uvedlo Těšínské divadlo. NIRVÁNA A HEDA? Následující písňový text pochází z pera frontmana skupiny Nirvána Kurta Cobaina. (Který ukončil svůj život sebevraždou.) Jak se váže k naší inscenaci a proč je otištěn v programu? Ti, kdo znají práci režiséra Jana Mikuláška, začínají tušit. Ti, kdo ji neznají, pochopípo zhlédnutí naší inscenace. Marek Pivovar Kurt Cobain Omlouvám se (All Apologies) Čím jiným bych měl ještě být Samé omluvy Co jiného bych měl říkat Všichni se baví Co jiného bych měl psát Nemám právo Co byth měl být jiného Samé omluvy Na slunci Na slunci si připadám jako z jednoho kusu Na slunci Na slunci jsem pevně spojený pohřbený Kdybych tak byl jako vy Snadno se nechal obveselit Našel si svoje hnízdečko Všechno je to moje chyba Vezmu to na sebe Vodu, mořskou pěnu i hanbu j-Spáleninyze slunce i z mrazáku Zalknu se popelem jejího nepřítele Vcelku to představuje všechno, co všichni jsme. Nyní následuje text naší hry. Doplňme ještě, že případné další malé změny, k nimž mohlo dojít od uzávěrky programu, už nemohly být v textu zohledněny. - v r> v 20 21 první dějství Prostorný, hezký a vkusně zařízený salon. Ranní světlo, slunce svítí skleněnými dveřmi. (Slečna Juliana Tesmanová, v klobouku a se slunečníkem, vejde z předsíně, provázena služebnou Bertou, která nese zabalenou kytici. Slečna Tesmanová je dobromyslně vyhlížející dáma kolem pětašedesáti. Pěkné, ale jednoduše oblečená v šedém kostýmu. Berta prostá, trochu venkovská.) Slečna Tesmanová: Berta: Slečna Tesmanová: Berta: Slečna Tesmanová: Berta: Slečna Tesmanová: Berta: Slečna Tesmanová: Berta: Slečna Tesmanová: (se zastaví ve dveřích, chvíli poslouchá, pak tlumeně) Kdepak, to oni asi opravdu ještě nevstali. (rovněž tlumeně) Dyť jsem vám to říkala, slečno. To víte, přijeli strašně pozdě. A pak - co musela mladá paní všecko vypakovat, než si šla lehnout, no hromady! Jen ať se pěkně vyspi n kají. (u stolu, kytku v ruce, neví, kam s ní) Ježíšmarjá, já už opravdu nevím, kam s nima. Takto vidíš, Bertičko, máš nové panstvo. Ale řeknu ti, nerada jsem se s tebou loučila. (slzy na krajíčku) A co teprve já, slečno! Co mám říkat já? Když jsem u vás sloužila takovejch let. Jo, Berto, to se holt nedá nic dělat. Kdepak. J0rgen to potřebuje, to víš. No jo, slečno, ale když vono - já vám mám takovej strach, že tady mladej paní neudělám nic kvůli. No bože - zpočátku se může sem tam stát- Protože ona je prej strašně fajnová. No to víš, dceruška generála Gablera.Ta byla holt zvyklá, dokud byl pan generál 23 naživu. Pamatuješ, jak jezdila s tatínkem na koni? Ty černé šaty? Berta: Aby ne. Jestli by mě, slečno, někdy napadlo, že ta si veme našeho mladého pána. Slečna Tesmanová: No to víš, mě taky ne. Jo, poslyš, Berto, abych nezapomněla, teď už nesmíš J0rgenovi říkat pane, teď mu budeš muset říkat pane doktore. Berta: Jo, jo, mladá paní už povídala, eště v noci, sotva vlezli do baráku. Tak vopravdu, slečno? Slečna Tesmanová: No to víš, že jo, už je to tak. Jen si představ, Berto, v cizině si udělal doktorát! Berta: Jo, jo, z toho eště něco bude, kdepak ten.Takovej šikovnej. Já jen nevěděla,že se taky dá na kurýrování. Slečna Tesmanová: Ale ne, takový doktor on není. (Vejde Jorgen Tesman, nese otevřený prázdný kufr? prozpěvuje si. Mladistvý čtyřicátník střední postavy, trochu obtloustlý, bezelstný, kulatý, veselý obličej, světlé vlasy, vousy. Brýle, pohodlné, trochu nedbalé oblečení.) Slečna Tesmanová: Dobré jitro, dobré jitro, Jorgenku! Tesman: (ve dveřích) Teta Julínka! Teto Julinko! (rychleji jde k ní a podá jí ruku.) Takovou dálku takhle brzy! Hm? Slečna Tesmanová: No to víš, musela jsem se na vás přijít podívat. Tesman: Představ si, tetičko, tenhle kufr jsem měl úplně narvaný poznámkami. To bys nevěřila, co jsem nasbíral po archívech materiálu. Staré podivuhodné věci, nikdo o tom nemá ponětí. Slečna Tesmanová: Copak ty, ty jsi na svatební cestě jistě nezahálel, Jorgenku. Tesman: To teda ne! (obrací její klobouk v rukou) No ne, ty sis ale pořídila pěkný klobouk. Slečna Tesmanová: To jsem si koupila kvůli Hedě. Tesman: Kvůli Hedě? No ne! Hm? Slečna Tesmanová: No. Aby se za mě nestyděla, až spolu půjdeme po ulici. Tesman: (ji hladí po tváři) Ty taky myslíš na všechno, Julinko... A co Rina? Neudělalo se jí ani trochu lip? Hm? Slečna Tesmanová: Leží pořád, jako leží už léta. (najednou jinak) Představ si, Jsrgenku, tak z tebe je teď ženáč! A taková dlouhatánská svatební cesta! Přes pět měsíců - no, skoro půl roku! Tesman: No to víš, pro mě to byla taky tak trochu studijní cesta. Těch archívů, co jsem musel prolézt. A těch knih, co jsem musel prostudovat. Slečna Tesmanová: No, to jistě, to jistě, (důvěrně a trochu tlumeně) No, a poslyš, Jorgenku - a co takhle - co takhle ještě něco mi nepovíš? Tesman: Jako z cesty? Slečna Tesmanová: No. Já jen myslela, jestli nemáš - jako - jako - nějaké vyhlídky, víš? Tesman: Tak například mám dobré vyhlídky, že budu co nevidět jmenován profesorem. Slečna Tesmanová: Profesor - hm, panečku, to jo. Tesman: Vlastně můžu říct, že to už nejsou ani vyhlídky, už je to jisté. Ale má milá Julinko, vždyť to ty už přece víš. Slečna Tesmanová: (lehký smích) To máš pravdu. - (z jiného soudku) Poslechni, jestlipak už sis vůbec pořádně prohlídnul byteček? Tesman: Skvělý. Vynikající. Jen nechápu, na co ty dva prázdné pokoje mezi zadním pokojem a Hedinou ložnicí. Slečna Tesmanová: (lehký smích) Ale no tak, Jorgenku, však vy je budete ještě potřebovat, uvidíš -časem. 25 Tes man: Slečna Tesmanová: Tesman: Slečna Tesmanová: Tesman: Slečna Tesmanová: Tesman: Slečna Tesmanová: Tesman: Slečna Tesmanová: Tesman: Slečna Tesmanová: Slečna Tesmanová: No, to máš pravdu. Knihy budou přibývat. Hm? Právě, chlapečku. Právě na to jsem myslela. Stejně mám největši radost kvůli Hedě. Než jsme se zasnoubili, říkala kolikrát, že by ani za nic nechtěla bydlet jinde než ve Falkovic vile. No vidíš - a představ si, pak se natrefilo, že najednou byla na prodej. Sotva jste odjeli. To jsme ale měli štěstí, Julinko, vid? Hm? Vlastně je to zvláštní, jak mi to všecko vyšlo. No - a ti, co ti nepřáli - a chtěli ti házet klacky pod nohy - ti všichni jsou vyřízení, Jorgenku! A ten nej nebezpečnější - ten je vyřízený nejdokonaleji. Slyšela jsi o Eilertovi něco? Jenom, že mu snad měla vyjít nějaká nová kniha. Cože! Eilertú l_0vborgovi ? No, slyšela jsem. Ale ona stejně k ničemu nebude. Kdepak, to až vyjde ta tvoje kniha - to bude teprve něco, Jsrgenku. O čem vlastně je? Bude pojednávat o středověkém domácím řemesle v Brabantsku. No ne - o čem ty taky dokážeš psát! (Heda vejde zleva zadním pokojem. Devětadvacet, dáma. Obličej i postava ušlechtilé, vznešeně tvarované. Pleť matně bledá. Oči ocelově šedé, vyzařují studený, jasný klid. Vlasy hezké, světle hnědé barvy, ne moc bohaté. Vkusné, volnější dopolední šaty.) (jíjdevstřic) Má milá Hedičko! Dobré jitro přej u. Heda: Slečna Tesmanová: Heda: Slečna Tesmanová: Tesman: Slečna Tesmanová: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Slečna Tesmanová: Heda: Tesman: Heda: Tesman: (jí podává ruku) Dobré jitro, slečno Tesmanová. Tak brzy a už na návštěvě? To je od vás milé. (zřejmě trochu vrozpacích) Tak co, vyspala se mladá paní v novém domě dobré? Člověk si na všechno nové musí teprve zvykat. Po troškách. - Ale, milá slečno Tesmanová - neposadíte se u nás? Ne, ne, děkuju mockrát. Teď už vím, že je tady všechno v pořádku - díky bohu. Takže už abych zase koukala vydat se domů. Vždyť ona tam ta chudinka malá leží a tak trpělivě čeká. Musíš ji ode mě moc a moc pozdravovat. A řekni, že se na ni ještě dneska přijdu podívat. Dobře, dobře. Jo, vidíš, Jargenku -(šátrá v kabele) Málem bych zapomněla. (vytáhne plochý balíček v novinovém papíru a podává mu ho) Jen se podívej, chlapečku. (rozbaluje) No ne, Julinko, Jys mi je schovala! Hedo, podívej, to je ale fakt dojemné, vid? Hm? (u etažéru vpravo) To jistě. A co je to? Moje staré pantofle. Vidíš?Trepky! Aha. Vzpomínám si, že jsi o nich pořád na cestách mluvil. No, hrozně se mi po nich stýskalo, (jde k ní) No, tak se na ně podívej, Hedo. (hopřerušř) Poslyš,stou služkou budeme asi dost těžko vycházet. Těžko vycházet? S Bertou? (ukazuje) No, jen se podívej. Nechala tu válet ten svůj starý klobouk. (zděšen, upustí trepky na zem) Ale no tak, Hedo! Představ si, kdyby někdo přišel a uviděl to. Ale ne, Hedo - vždyť to je klobouk tety Julínky! 28 29 Heda: Slečna Tesmanová: Heda: Slečna Tesmanová: Tesman: Slečna Tesmanová: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Slečna Tesmanová: Tesman: Heda: Tesman: Slečna Tesmanová: Ano? Heda: Slečna Tesmanová: Tesman: Slečna 30 (bere klobouk) No ano, jistě, že je můj. A starý ostatně taky není, paní Hedičko. Já jsem si ho opravdu tak moc nepro-hlížela, slečno Tesmanová. (si klobouk nasazuje) Dneska ho mám poprvé! Poprvé, prosím, bůh je mi svědkem! Vždyť je taky moc pěkný. Fakt, nádherný. No, taková sláva to zase nebude, víš, Jorgenku? (rozhlížíse) Kdepak mám slunečník? - Aha, tady. (bere si ho) Ten je totiž taky můj. (brbtá si) A ne Bertin. Nový klobouček a nový slunečník! Představ si, Hedo! Moc pěkné a slušivé. No, vid? Hm? Tetinko, tak se aspoň pořádně na Hedu podívej, než odejdeš. Podívej se, jaká je hezká, taková pěkná. Jak na cestách krásné přibrala? (přechází) Prosím tě, nech toho! (se zastavila a otáčí se po ní) Přibrala? No jistě. To ty, Julinko, totiž nepoznáš, když má na sobě tyhle šaty. Ale já mám holt příležitost - (u skleněných dveří, netrpělivě) Ty toho tak máš! No, co říkáš, teti? (sepjaté ruce, civí na ni) Krásná - krásná -krásná je Heda. (jde k ní, oběma rukama ji skloní hlavu a políbí ji do vlasů.) Pánbůh ať Hedě Tesmanové požehná a chrání jí. Pro našeho Jorgena. (se vyprostí) Ááá - tak už mě pusťte. (tiché pohnuto Každičký den vás budu chodit navštěvovat. No, jistě, tetinko, to musíš. Hm? Tesmanová: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda:: ;v Tesman: Tak pa - pa! (Odejde dveřmi do předsíně, Tesman ji vyprovází. Dveře zůstanou pootevřené. Je slyšet, jak Tesman znovu posílá pozdravy tetě Rině a děkuje za trepky. Heda zároveň chodí po pokoji, zvedá ruce a zatíná pěsti jako ve vzteku. Zastaví se u dveří na balkon, prudce rozhrne záclony a dívá se ven. Za chvíli se Tesman vrátí a zavře za sebou.) (sebere trepky ze země) Na copak se tam díváš, Hedičko? (zase klidně, ovládá se) Dívám se na listí. Jaké je žluté. A uvadlé. (balí trepky a pokládá je na stůl) No, vždyť už taky máme září. (opět neklidně) Opravdu - vždyť už taky -taky máme září. Je ti něco, Hedo? Hm? Ten můj starý klavír. Nějak se tady k tomu nehodí. Hned jak budu poprvé brát, tak ho vyměníme. Ne, ne, to ne. Nechci se s ním rozloučit. Radši ho postavíme do zadníbo pokoje. A sem si místo něho můžeme dát nějaký jiný. Myslím, až se naskytne příležitost. (zaraženě) No - to bysme taky mohli. (bere kytici z klavíru) Tyhle kytky tady nebyly, když jsme v noci přijeli. To ti je asi přinesla teta Julínka. (se dívá do kytice) Je tu vizitka, (vezme ji do ruky a čte) „Zkusím to dneska ještě jednou, trochu později. Tea Elvstedová." Ne, vážně? Paní Elvstedová! Za svobodna slečna Rysingová. Správně. Ta, co každému lezla na nervy s těmi svými vlasy a dělala s nimi všude takový rozruch. Tvoje stará láska, aspoň se to říká. (se směje) Dlouho to nevydrželo. To jsem ještě neznal tebe, Hedo. Představ si - tak ona je tady. hm» mm X Heda: Udivuje mě ovšem, že jde na návštěvu zrovna k nám. Vždyť já ji znám vlastně jenom ze školy. Tesman: Já ji taky neviděl aspoň - bůhví jak dlouho. Jak to tam taky vydrží, v té díře. Hm? Heda: (se rozmýšlí a pak najednou řekne) Ale poslyš, nežije on tam taky ten - no - ten Eilert l_0vborg ? Tesman: Jistě, tam někde v tom kraji žije. (Berta ve dveřích.) Berta: Milostpaní, už je tady zase, ta pani, co už tady jednou byla, jak tady nechala tu kytku. Co jí máte v ruce, milostpaní. Heda: Ale! No, tak ať jde tedy dál. (Berta otevře paní Elvstedové a odejde. Paní Elvstedová je křehká bytost a má hezký obličej s měkkými rysy. Oči světle modré, velké, kulaté a trošinku vykulené - vystrašený, tázavý výraz. Vlasy nápadně světlé, skoro bíle žluté, neobyčejně bohaté a vlnité. Je o nějaký rok mladší než Heda. Šaty tmavé, vkusné, ale nikoli podle poslední módy,) Heda: (jí jde přívětivě vstříc) Dobrý den, milá paní Elvstedová. To jsem ráda, že vás zase jednou vidím. Paní Elvstedová: (nervózně, snaží se ovládnout) No, už je to doba, co jsme se neviděly. Tesman: (jípodává ruku) A my dva taky. Hm? Heda: Děkujeme za ty krásné květiny -.. Elvstedová: Ale, prosím vás - Chtěla jsem sem zajít včera odpoledne. Ale pak mi řekli, že jste pryč. Byla jsem úplně zoufalá, když mi řekli, že nejste doma. Heda: Zoufalá? Přihodilo se tam u vás něco? Elvstedová: Ano - tedy ano i ne. Ach bože - já bych opravdu strašně nerada, abyste si to nějak špatně vyložili -Heda: No, tak to bude asi nejlepší, když nám to všechno hezky otevřeně povíte, paní Elvstedová. Elvstedová: Jestli už to tedy nevíte - je tady taky Eilert Lovborg. Tesman: Ne! Eilert L0vborg že se vrátil! No, Hedo, jen si představ. Heda: Proboha, vždyť já slyším. Elvstedová: Už je tady týden, když si představím - už celý týden. V tomhle nebezpečném městě, Sám! A ta špatná společnost tady. Heda: Ale, milá paní Elvstedová - co je vám vlastně po něm? Elvstedová: (se na ni vyděšeně podívá a vyhrkne) Učil u nás děti. Heda: Vaše děti? Elvstedová: Děti mého muže. Já děti nemám. Tesman: (poněkud rozpačitě) A to on byl tak jako - nevím, jak bych to měl říct - jako to vedl tak, hm, pravidelný, usedlý život, že jste mu něco takového mohli svěřit? Hm? Elvstedová: Posledních pár let mu nemohl nikdo nic vytknout. Ale stejně - když teď vím, že je tady - ve f velkoměstě - A má takových peněz. Tak já vám o něho mám tak příšerný strach, í Tesman: Ale proč nezůstal radši tam, kde byl? U vás a u vašeho muže? Hm?, Elvstedová: Když mu vyšla ta kniha, tak už tam u nás byl prostě jako na trní. Heda: (šiji zkoumavě prohlíží) Stejně mi to ale f od vašeho muže připadá trochu zvláštní j - že se po svém příteli nejde poohléd- 1 nout sám. | Elvstedová: Já jsem - nějaké nákupy jsem tu měla. ■:[ ' Heda: (lehký úsměv) No, to je ovšem něco jiného. Elvstedová: (honem neklidně vstává) Tak já jsem vás chtěla moc a moc poprosit, pane Tesmane - dohlídněte na něj. | Tesman: Udělám pro Eilerta, co bude v mých silách. Heda: (vstává) Snad bys mu měl napsat. Elvstedová: (žadoní) No, prosím vás, mohl byste? Tesman: Máte tu adresu, paní-paní Elvstedová? Elvstedová: Ano. (vytáhne z kapsy papírek a podává mu ho) Prosím. Tesman: Výborně. Tak já jdu. (odchází) 34 35 Elvstedová: Ale, prosím vás, jen ani slovo o tom, že jsem se tu za něj přimlouvala já! Heda: (popojde k paní Elvstedová, usměje se a řekne tlumeně) Tak, to bychom měly. Dvě mouchy jednou ranou. Elvstedová: Jak to? Heda: Vy jste si nevšimla, že jsem ho chtěla dostat odtud? Elvstedová: (úzkostlivě, dívá se na hodinky) Ale, milá paníTesmanová - já už opravdu budu muset jít. Heda: Ale, ale, snad nebude takový spěch. - Tak co? Povídejte mi trochu, jak tam u vás doma žijete. Elvstedová: Vidíte, právě o tom bych nejradši vůbec nemluvila. Heda: Ale se mnou, má milá -? Bože, vždyť jsme spolu přece chodily do školy. Elvstedová: No jo, ale vy jste byla o třídu výš. Jé, jak já se vás tenkrát strašně bála! Heda: Mě že jste se bála? Elvstedová: No a jak! Protože, když jsme se potkaly na schodech, tak jste mě pokaždé tahala za vlasy. Heda: Opravdu? Za vlasy? Elvstedová: No, a jednou jste dokonce řekla, že mi je spálíte?'* Heda: Prosím vás, zn áte to, dětské řeči... Poslyš, vždyť my jsme si přece ve škole tykaly. A říkaly jsme si křestním jménem.- Elvstedová: N e, ne, to se určitě mýl íte. Heda: Budeme spolu mluvit zase tak důvěrně jako za starých časů. (přisedne blíž) Podívej! (políbíji na tvář) Tak, a teď mi budeš tykat a říkat mi Hedo. Elvstedová: (jí tiskne a hladí ruce) Když já nejsem vůbec zvyklá, aby na mě někdo byl takhle hodný a laskavý. Heda: No no no! A já ti budu taky říkat, jako tenkrát, a budu ti říkat moje milá Toro. Elvstedová: Jmenuju seTea. Heda: No jistě. Samozřejmě. Chtěla jsem říct Teo. (hledí na ni s účastí) Tak ty nejsi zvyklá, aby na tebe byl někdo hodný a laskavý,Teo? Ve tvé vlastní rodině? Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda:'; Elvstedová: Heda: Elvstedová: Jako bych nějakou měla! Vždyť já žádnou nemám. A nikdy jsem neměla. A jaký je vlastně tvůj muž, Teo? Myslím -tak-jako lidsky. Je na tebe hodný? (vyhýbavě) Jistě si myslí, že dělá všecko tak, jak se patří. Ale já ho prostě nesnesu. Jedinou myšlenku nemáme společnou! Ani to nejmenší. A takhle žijeme. Ale nemá tě přece jen rád? Aspoň tak - po svém? On nemá rád nikoho, jen sebe. Možná děti - trochu. A pak Eilerta Lovborga. (se na ni podívá) Jak jsi na to přišla? Přece když tě za ním pošle takový kus cesty... (přidušeně vyhrkne) Já ti to radši řeknu rovnou. Můj muž vůbec nevěděl, že odjíždím. Prostě jsem se sebrala, nasedla na vlak a jela do města. A co tomu asi tak tvůj muž řekne, až se vrátíš domů? K němu já už se nevrátím. Nikdy. Ale co o tobě budou říkat lidi, Teo? Ať si spánembohem říkaje co chtějí, frézce a unaveně si sedne do pohovky) (po chvíli ticha) A co si teď počneš? Vím jen, že musím žít tam, kde žije Eilert... Víš, získala jsem nad ním takovou jako moc. Zbavil se kvůli mě těch svých starých zvyků. (ukrývá mimovolný opovržlivý úsměšek) Takže ty jsi ho vlastně zase postavila na nohy - ty, naše malá Teinka. A on mě naučil přemýšlet a - prostě mi otevřel oči. To on učil i tebe? Povídal si se mnou. A směla jsem mu pomáhat! Vždycky, když něco psal, museli jsme u toho být oba. Něco jako kamarádi tedy. (oživne) On to taky říkal! - Vlastně bych měla být ohromě šťastná. Jenomže nemůžu, (těžce) Padl mezi nás stín nějaké ženy. 36 37 Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Tesman: Heda: Berta: Heda: Berta: Brack: Tesman: Heda: Brack: Heda: Brack: Tesman: Heda: Brack: Tesman: Brack: (ji napjatě pozoruje) Jdi! A kdo by to tak mohl být? Nevím. Někdo - někdo z jeho minulosti. Říkal, že prý když se rozcházeli, chtěla ho zastřelit pistolí. (chladně, ovládá sej Takové věci se u nás přece nedějí. - Myslím, že to bude ta zrzavá zpěvačka, co ji jednou - No, tak ta by to být mohla. (Přijde Tesman, v ruce dopis.) Tak a je to - epištola je hotová. Paní Elvstedová je už na odchodu. (Z předsíně vejde Berta.) Pan doktor Brack, prosím. Že prý chce panstvo přivítat. Jen ať jde dál. A tadyhle - tohle hoďte do schránky. (vezme dopis) Prosím, milostivá paní. (Otevře Brackovi a odejde. Čtyřicátník, pěkná postava a pružné pohyby. Obličej kulatý, profil ušlechtilý. Krátké vlasy, ještě skoro černé, pečlivě upravené. Oči živé, hravé. Husté obočí. Knírek rovněž, pečlivě zastřižené konečky. Oblečen elegantně, ale-na svůj věk přece jen trochu pilliš mladistvě. Nosí skřipec se šňůrkou, občas ho pustí.) (klobouk v ruce, zdraví) Smím vůbec dál, takhle brzy po ránu? (mu tiskne ruku) Vy jste u nás vždycky vítán. (se na něj podívá a zasměje se) Opravdu zajímavé, vidět vás zase na denním světle, pane doktore. Připadá vám, že jsem se změnil? No - trochu mladší, bych skoro řekla. Uctivý dík. A co říkáte vy Hedě? Hm? Že je pěkně plná, vidte? Ona, která vždycky -Mě vynech, buď tak hodný. Mám pro vás jednu novinku. Ano? Váš starý přítel Eilert l_0vborg přijel. Tesman: Brack: Tesman: Brack: Tesman: Brack: Tesman: Brack: Heda: Tesman: Brack: Tesman: Brack: Tesman: Brack: Tesman: Brack: Tesman: Brack: Heda:- Tesman: Heda: Brack: Vím. A prý se z něho stal zase naprosto řádný člověk! Tvrdí se to. A ještě vydal novou knížku. Hm? No jeje. A vzbudila prý veliký rozruch. Naprosto mimořádný rozruch. Zrovna jsem mu napsal. Pozval jsem ho večer k nám. Vždyť máte dneska večer přijít ke mně na pánskou jízdu. V noci jste mi to slíbil, když jste přijeli. Ty jsi na to zapomněl, vid? Jako na smrt. Ostatně můžete být klidný, on stejně nepřijde. Pročpak? Hm? (trochu váhavě vstane a opře se rukama o záda židle) Podívejte, milý pane doktore, budete se muset připravit na to, že s tou vaší profesurou to nepůjde tak rychle, jak byste si přál a jak jste čekal. (neklidně vyskočí) Nějaké překážky? Hm? Na to místo bude vypsán konkurz. A kdo by se ještě! Snad ne - ? Právě. Eilert L0vborg. Ale, pane doktore, vždyť přece - vůči mně by to byla neslýchaná bezohlednost! Vždyť právě díky té vyhlídce jsme se s Hedou vzali. Příšerně jsme se zadlužili. A ještě jsme si půjčili od tety Julinky. Proboha, vždyť já to místo měl vlastně už slíbené. Hm? No, no, no - vždyť ho jistě taky dostanete. Ale až po konkurzu. (nehnute v lenošce) No ne, představ si - to bude skoro jako nějaký sportovní zápas. Ale, Hedičko, jakse ktomu můžeš stavět takhle lhostejně! Naopak, nemůžu se dočkat, jak to dopadne. Tak či onak, paníTesmanová, rozhodně je dobře, že teď víte, jak se věci mají. 40 41 Heda: Brack: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: (vleže podává ruku) Na shledanou, pane doktore. Přijďte brzy, budete vítán. Díky. Na shledanou, (odchází) Hedo - člověk se přece jenom nemá vydávat do země pohádkových dobrodružství. Hm? (se na něj podívá ausměje se) Ty ses tam snad vydal? No - to nakonec nemůžeš popřít - bylo to přeci jen dobrodružství, takhle z ničeho nic se oženit a založit domácnost, jen a jen na vyhlídkách. To máš možná pravdu. Aspoň, že máme pěkně pohodlný dům, Hedičko! (se pomalu a unaveně zvedá) Dohodli jsme se snad, že budeme žít společensky. Jo jo - no, zatím to spolu budeme muset vydržet trochu sami, Hedičko. Takže toho jezdeckého koně, co jsem měla dostat- , (zděšen) Jezdeckého koně! - na to teď asi nebude ani pomyšlení. To se snad rozumí samo sebou. (na odchodu) Aspoň jedna radost mí zbývá. •»' A copak to je, Hedičko? Hm? (ode dveří, dívá se na něj s tajeným opovržením) Moje pistole - Jorgenku! (strach) Pistole! (studené oči] Pistole generála Gablera. (odejde zadní místností doleva) (běží za ní ke dveřím a křičí na ní.) Hedo - ani na ně nesahej, je to nebezpečná hračka. Udělej mi to k vůli, Hedo!! Hm? DRUHÉ DĚJSTVÍ 42 Pokoj u Tesmanů jako v prvním dějství, jen klavír je pryč a na jeho místě stojí elegantní psací stůl a knihovnička. Kytice od paní Elvstedové stojí na větším stole v popředí. - Je odpoledne. (Heda, převlečená do společenského, je v pokoji sama. Stojí u otevřených skleněných dveří a nabíjí pistoli. Druhá z páru leží v otevřeném pouzdru na psacím stole.) Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: (se dívá dolů na zahradu a volá) Teď vás zastřelím. Nechte toho! Míříte přímo na mě! (Heda vystřeli) Vy jste se zbláznila! No bože - trefila jsem vás snad? Ksakru - vy se tohohle sportu ne a ne vzdát,co? Jen si tak střílím pánubohu do oken. (jí jemně vezme zbraň z ruky) Dovolíte, milostivá, (podívá se na pistoli) Ale tu já přece dobře znám. (rozhlédne se) Tak kdepak máme pouzdro, co? (uložízbraň a pouzdro zavře) Špásování už bylo pro dnešek dost. # Tak co mám, proboha živého, podle vás dělat? Na návštěvu nepřišel nikdo? (zavírá skleněné dveře) Ani živá duše. Všichni přátelé budou asi ještě na letním bytě. ManžeS taky není doma? (u psacího stolu, uklízí pouzdro do zásuvky) Ne. (Heda si sedne na pohovku. Brack přehodí svrchník přes nejbližší židli a posadí se, ale klobouk drží dál v ruce. Chvíli ticho. Dívají se na sebe.) Jeden den po druhém jsem tady toužil, abyste už zase byla zpátky. Vidíte, a já jsem se celou tu dobu taky nemohla dočkat. A já myslel, kdovíjak si na cestách neužíváte! To určitě. 43 Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Ale váš manžel pomalu nepsal o ničem jiném. Copak ten! Pro toho je vrchol blaženosti hrabat se v haldách knih. Ale doktor Tesman, takový hodný člověk... Doktor Tesman je -odborník, milý pane. To jistě. A cestovat s odborníky žádná velká zábava není. Aspoň ne delší dobu. Ani s odborníkem - kterého milujeme? Brr - tohle lepkavé slovo neříkejte! (zaraženě) Cože? Ale paní Hedo! (napůl smích, napůl vztek) Měl byste si to zkusit, právě vy! V jednom kuse poslouchat řeči o dějinách kultury, od rána do večera. A domácká řemesla ve středověku -! děsné, prostě k nepřežití! (zkoumavý pohled) Ale, poslyšte - jak si potom mám vyložit, že - tedy -Že se z Jorgena Tesmana a ze mě stali manželé? 1 tak by seto dalo říct. Už jsem měla nejvyšší čas - (trochu sebou trhne) A doktor Tesman - je přece v každém směrukorektní člověk. Korektní a solidní. Aby ne! (unavený výraz) A když pak nedal jinak a mocí silou se dral, že mě bude živit... Do toho se totiž jiní mí ctitelé zrovna nehrnuli, viďte, milý pane doktore. Já jsem skromný člověk, nechci nic jiného, než jistý okruh dobrých přátel, kterým můžu být k službám a u kterých budu mít otevřené dveře jako - jako osvědčený přítel - Myslíte manželův? (se ukloní) Když mám být upřímný, tak radši - manželčin. A i manželův. Víte, takový - řekněme - trojúhelníkový vztah. Pro všechny zúčastněné strany ohromná věc. Taky jsem si na cestách často říkala, mít tady někoho třetího. Brr - sedět takhle ve vlaku, jen ve dvou! Brack: Naštěstí už máte svatební cestu za sebou. Heda: Kdepak, to bude dlouhá cesta. Zatím jsem jen zastavila na malém nádražíčku. Brack: Tak tedy k těm dvěma přistoupí někdo třetí a bude to. Osvědčený, chápavý přítel a ani v nejmenším odborník. (Z předsíně vejde J0rgen Tesman, šedivý vycházkový oblek, měkký plstěný klobouk. V podpaží a po kapsách má množství brožovaných knih.) (polohlasně) A vlak jede dál. To se pronese, (odloží knihy) Ceiý jsem se zpotil, Hedičko. Ale podívejme, podívejme - vy už jste tady, milý doktore? Co to neseš za knihy? To je odborná literatura, paní Tesmanová. (Brack s Hedou se na sebe s porozuměním usmějí.) Podívej, tady - tady jsem sehna! i tu L0vborgovu novou knížku, (podává ji Hedě) Nechceš se do ní podívat, Hedo? Hm? Ne, pěkně děkuju. Nebo snad - ale jo, později. Trochu jsem v ní listoval po cestě. A co tomu říkáte - jako odborník? Připadá mi to pozoruhodné, jaký to má klidný, rozvážný tón. Takhle on nikdy nepsal, (odchází s knihami, ve dveřích se zastaví a obrátí se) Málem bych zapomněl, Hedo, tetička Julínka večer nepřijde. Ne? Že by kvůli tomu klobouku? Ale kdepak. Tetičce Rině je moc špatně, vrší'(odejde zadnímístnostidoprava) Co jste to říkala o nějakém klobouku? Ale dneska ráno, slečna Tesmanová, Položila si klobouk tamhle na židli. (podívá se na něho a usměje se) A já jsem dělala, jako bych si myslela, že patří služce. Brack: (vrtíhlavou) Ale, paní Hedičko, jak jste to mohla udělať.Taková hodná stará paní! Heda: Tesman: Heda: Brack: Tesman: Heda: Tesman: Brack: Tesman: Heda: Tesman: Brack: Heda: 46 47 Heda: (nervózně přechází) No vidíte - to vám to do mě někdy takhle vjede - a už to je, nemůžu si pomoct, (vrhnese do křesla u kamen) Sama sí to nedovedu vysvětlit. Brack: (za křeslem) Vy totiž nejste šťastná -v tom to bude. Heda: (se divá před sebe} Taky nevím, proč bych měla být - šťastná. Vy byste mi to snad říct mohl? Brack: Ano, mimo jiné proto, že máte domov, který jste si vždycky přála. Heda: (se na něho podívá a zasměje se) Vy téh le povídačce taky věříte? Brack: Copak na tom vůbec nic není? Heda: Jednou večer jsme šli tady kolem... A Tesman se chudák svíjel a kroutil, protože ho ne a ne napadnout, o čem by mohl konverzovat. Tak jsem se nad tím učeným člověkem ustrnula- Brack: (pochybovačný úsměv) Vy a ustrnula? Hm- Heda: A abych - abych mu pomohla z toho jeho trápení -splácla jsem naprosto lehkomyslně, že tady, v té vilce, bych jednou chtěla bydlet. Má lehkomyslnost měla následky, milý pane doktore. Brack: To je tedy* k popukání. Takže vy jste o tohle všecko nakonec vůbec nestála. Heda: To bych prosila, že ne. Na tom domě je něco mrtvolného. Jak kytky z bálu -druhý den. (netrpělivě vstane) Do jakých já jsem to přišla malých poměrů -! (přechází po místnosti) To z nich je život tak ubohý! Tak dokonale groteskní! Takový totiž je! Brack: Já si tedy myslím, že to bude v něčem jiném. Heda: A v čem? Brack: Nikdy jste neprožila nic, čím byste se skutečně proměnila. Heda: Nic vážného, myslíte? Brack: Ano, i tak by se to dalo klidně říct. Ale teď to možná přijde. Ale to si povíme tak za rok-nejpozději. Heda: : Brack: Heda: Brack: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Brack: Tesman: Brack: : Tesman: Brack: >, Berta: s' Heda: b Tesman: Tesman: (úsečnej K takovým věcem já nemám vlohy, pane doktore. Vy že byste neměla, podobně jako většina ostatních žen, vlohy k poslání, které (u skleněných dveří) Mlčte, já vám povídám! - Někdy mi připadá, že mám na tomhle světě vlohy k jedné jediné věci. (jde k ní blíž) K čemupak, jestli se smím zeptat? (se dívá ven) Unudit se k smrti. (Jflrgen Tesman ve společenském, rukavice a klobouk v ruce, vejde ze zadní místnosti zprava.) Hedo, nevzkázal Lovborg, že přijde? Hm? Ne. Tak to ho tady za chviličku máme, uvidíš. Opravdu myslíte, že přijde? Skoro bych na to vzal jed.To, co jste nám tady odpoledne vykládal. To budou určitě jen plané klepy. Tak? Aspoň teta Julinka říkala. Podl&ní by se mi odteďka nikdy nepostavil do cesty. Jen si představte! No, takže pak je vlastně všecko v nej lepším pořádku. (Berta ve dveřích z předsíně.) Milostpaní, přišel nejakej pán -Tak ať jde dál. (tiše)To bude určitě on! Představte si! (Z předsíně vejde Eilert Lovborg. Štíhlý, hubený, v Tesmanových letech, ale vypadá starší, poněkud vyžilý. Tmavé vlasy a plnovous, protáhlý, bledý obličej, jen na tvářích červené skvrny. Elegantní, úplně nový černý oblek. V ruce cylindr a tmavé rukavice. Zůstane stát ve dveřích a spěšně se ukloní. Zřejmě trochu v rozpacích.) (jde k němu a potřásá mu rukou) No ne. Eilerte, kamaráde, že tě člověk konečně zase jednou vidí! 48 49 Lsvborg: (mluví tlumeným hlasem) Děkuji ti za dopis, (blížíse k Hedě) Smím podat ruku i vám, paníTesmanová? Heda: (mu podává ruku) Vítám vás, pane L0vborgu. (pohyb rukou) Nevím, jestli se pánové - L0vborg: (lehká úklona) Pan doktor Brack, že? Brack: (rovněž úklona) Jistě. Před léty -Tesman: (Ĺ0vborgovi, položí mu ruce na ramena) Tak, Eilerte, a teď už hezky jako doma! Viď, Hedo? Slyšel jsem, že se usadíš zase tady ve městě. Hm? Levborg: Je to tak. Tesman: To uděláš moc dobře. Poslyš - sehnal jsem si tu tvou novou knížku. Ale opravdu jsem si ji ještě nestačil přečíst. Lovborg: Nic na ní není, (z kapsy vytáhne balíček papíru) Ale až vyjde tohle - pane doktore Tesmane - tak to ano, to si přečti. To je totiž teprve to pravé. V tom jsem opravdu já. Tesman: Tak? A co je to vlastně? |_0vborg: Pokračování. r* Tesman: Pokračování? Čeho? Lovborg: Mé knihy. Tesman: Té nové? L0vborg: Pochopitelně.^ Tesman; Ale Eilerte - kamaráde, vždyť ta přece sahá až do současnosti. Lovborg: Jistě, ale tohle je o rozvoji kultury v budoucnosti. Tesman: Zvláštní! O něčem takovém by mě v životě nenapadlo psát. Heda: (u skleněných dveří, bubnuje prsty na sklo) Hm - to asi ne. L0vborg: (strká papíry zpět do obalu, balíček položí nastůl)\/za\ jsem to s sebou, protože jsem si říkal, že ti z toho večer něco přečtu. Tesman: To je od tebe ohromně hezké, kamaráde. Ale dneska? (podívá se na Bracka) To tedy nevím, jak by se to dalo zařídit - Lovborg: No tak někdy jindy. Vždyť není žádný spěch. Brack: Víte, pane L0vborgu - pořádám dnes večer doma takový menší večírek, pán- 52 skou jízdu. Tedy vlastně na počest pana doktora Tesmana, že, abyste rozuměl -L0vborg: (se rozhlíží po klobouku) Aha - tak to já nebudu - Brack: Ale ne! Poslyšte, neudělal byste mi tu radost a nepřidal se k nám? Lovborg: (krátce a rozhodně) Ne, to nejde. Děkuji mockrát. Brack: Ale no tak! Pojďte! Bude to malá, ale o to vybranější společnost. A bude„žívo", jak říká paní He - tedy paníTesmanová. Lovborg: O tom nepochybuji. Ale stejně - Brack: Mohl byste vzít ten rukopis s sebou a přečíst to panu doktorovi Tesmanovi u mě. Pokojů mám dost. Tesman: No, představ si, Eilerte - to by bylo! Hm? Heda: (se vmísí) Ale no tak, prosím tě, když pan Lpvborg nechce! Pan L0vborg určitě zůstane mnohem radši tady se mnou na večeři. Lavborg: (se na ni zadívá) S vámi, milostivá paní! Heda: A s paní Elvstedovou. Levborg: Áá - (prohodízlehka) Dneska v poledne jsem ji zahlédl ve městě. Heda: Ano? Tak ta právě večer přijdr. Takže vy tady vlastně zůstat musíte, pane Lovborgu, Kdo by ji jinak vyprovodil domů? Lavborg: To máte pravdu. Ano, milostivá paní, srdečné díky - tak já tedy zůstanu. Heda: Jdu to říct služebné. (Jde ke dveřím do předsíně a zazvoní. Přijde Berta. Heda s ní tiše hovoří a ukazuje do zadní místnosti. Berta přikývne a odejde.) Tesman: (zároveň Lovborgovi) Poslyš, Eilerte - ty tvoje přednášky - ty se budou zabývat taky touhle tematikou - myslím tím -tou budoucností? Lavborg: Ano. Tesman: Doslechl jsem se totiž u knihkupce, že máš mít na podzim nějakou přednáškovou řadu. L0vborg: Dovedu si představit, že tobě to zrovna moc vhod nebude. 53 Tesman: (sklíčeně) Přece na tobě nemůžu žádat, abys kvůli mně -L0vborg: Ale já počkám, až dostaneš tu profesuru. Tesman: Cože? Ty počkáš? No jo, ale - ale - to se vůbec nepřihlásíš do konkurzu? Hm? Levborg: Ne. Chci nad tebou jen zvítězit. V názorech ostatních. Tesman: Ale božíčku - takže tetička Julinka přece jenom měla pravdu! Já to věděl, já to věděl! Hedo! Představ si - Eilert se nám vůbec nebude stavět do cesty! Heda: (úsečně) Nám? Mě laskavě vynech. (uka- zuje k zadní místnosti) Pánové, což takhle skleničku studeného punče? Brack: (se dívá na hodinky) Jednu na odchodnou? Vidíte, to není špatný nápad. Tesman: Výborně, Hedo! Vý - bor - ně! Když má člověk takovou rozjarenou náladičku jakojá - Heda: Tak prosím, vy taky, pane Lovborgu. Lovborg: (se brání) Ne, děkuji. Já nebudu. Brack: Prosím vás, studený punč - to přece není žádný jed. Lovborg: Pro někoho možná ne. Heda: Tak já tady zatím panu Lovborgovi budu dělat společnést. Tesman: Tak jo, Hedičko, to bude nejlepší. (Odejde s Brackem do zadní místnosti, posadí se. Během dalšího spolu popíjejí a pokuřují a živě se spolu baví. Eilert Lovborg zůstane stát u kamen.) Heda: (jde k psacímu stroji, poněkud hlasitěji) Ukážu vám nějaké fotografie, jestli budete chtít. Vraceli jsme se totiž s mužem domů přes Tyroly. (Přinese album, položí je na stůl u pohovky, sedne si. Eilert Lovborg přijde blíž, zastaví se, pozoruje ji. Pak vezme židli a sedne si vlevo od Hedy, zády k zadní místnosti.) Heda: (otevře album) Vidíte tady ty hory, pane Lavborgu?To jsou Ortlerské Alpy. Manžel to tady pod snímkem napsal. Podívejte, tady: Ortlerské Alpy u Meranú. Levborg: (na ni přitom nehnuté upírá oči. Teďřekne, tiše a pomalu) Heda - Gablerová! Heda: (se na něj rychle podívá) Ale no tak! Psst! L0vborg: (tiše opakuje) Heda - Gablerová! Heda: (se dívá do alba) Ano, tak jsem se jme- novala dřív. Když - když jsme se my dva znali. Lavborg: A teď - a na celý život - abych si tedy odvykl říkat Heda Gablerová. Heda: (listuje v albu) Ano, to budete muset. A řekla bych, že byste si to měl včas začít cvičit. Čím dřív, tím lip. Lovborg: (rozhořčeným hlasem) Heda Gablerová provdaná? A ještě k tomu za Jorgena Tesmana! Heda: Ano - tak to chodí. Lovborg: Hedo, Hedo - jak ses proboha mohla takhle zahodit? Heda: (se na něho ostře podívá) Cože? Tak tohle ne! Lovborg: Co, prosím tě? Odpověz mi, Hedo - jak jsi to proboha jenom mohla udělat? Heda: (zdánlivě pohroužená do alba) Jestli mi budete pořád tykat, tak s vámi nebudu mluvit. Lpvborg: To ti nesmím tykat, ani když jsme spolu sami? Heda: Ne. Smíte si to myslet. Ale říkat to nesmíte. Levborg: Aha. Chápu. Uráží vás to ve vaší lásce - k panu doktorovi Tesmanovi. Heda: (se po něm podívá a usměje se) V lásce? Vy jste dobrý! L0vborg: Takže láska žádná? Heda: Aletakyžádná nevěra! Nictakového, ani nápad! Lavborg! r Hedo - jen na jedno jediné mi odpověz Heda: Ano? Lovborg: Ve vztahu ke mně taky nebyla láska? Ani závan - ani odlesk lásky v tom nebyl? Heda: Byla, nebyla? Spíš mi připadá, jako bychom bývali byli prostě dobří kamarádi. Opravdu, důvěrní přátelé, (úsměv) Zvlášť vy jste byl náramně otevřený. 54 55 Lovborg: Heda: Lovborg: Heda: Lovborg: Heda: Ijsvborg: Heda: Lovborg: Heda: Lovborg: Heda: Lovborg: Heda: L0vborg: Heda: Lovborg: Heda: To vy jste to tak chtěla. Když si na to vzpomenu - přece jenom na tom bylo něco krásného, něco lákavého - na té utajované důvěrnosti, na tom kamarádství, o kterém živá duše neměla tušení. Ano, viďte, Hedo! Že to tak bylo! - Když jsem k vašemu otci přišel takhle odpoledne - Pan generál seděl u okna a četl noviny - zády do pokoje -A my dva na rohové pohovce -Ano, Hedo - a když jsem se vám potom vyznal - řekl jsem vám o sobě věci, jaké o mně tenkrát nikdo jiný nevěděl. Přiznával jsem se vám, jak jsem celé dny a noci řádil. Den za dnem jak jsem řádil. Ach, Hedo - jakou jste to v sobě měla moc, že jste mě přinutila, abych se doznával k takovým věcem? Myslíte, že to byla nějaká moc ve mně? Jistě, jak jinak si to mám vysvětlit?... Ale povězte mi, Hedo - nebyla v základu toho vztahu láska? (sklopí hlavu) A proč to tedy nemohlo vydržet? Protože hrozilo nebezpečí, že do toho vztahu vstouptpřízemní tělesnost. (zatíná pěstí) Ach, proč jste to tenkrát neudělala! Proč jste mě nezastřelila, jak jste vyhrožovala! Takový jsem měla strach ze skandálu. Ano, Hedo, vy jste v podstatě zbabělé. To, že jsem se vás neodvážila zastřelit -Ano? - to nebyla ta nejhorší zbabělost, které jsem se dopustila - tenkrát večer. (se na ni chvíli dívá, pak pochopia vášnivě zašeptá) Ach, Hedo! Hedo Gablerová! Teď už chápu pravý důvod toho všeho! Ty a já -! (tiše, ostrý pohled) Dejte si pozor! To vás nesmí ani napadnout! (Začalo se stmívat. Berta zvenku otevře dveře z předsíně. Heda zabouchne album s úsměvem a volá.) No, konečně! Teinko moje milá - tak pojď dál, pojd! (Z předsíně vejde paní Elvstedová. Je ve společenském. Dveře se za ní zavřou. Heda na pohovce k ní natahuje ruce.) Teinko má drahá - nedovedeš si představit, jak jsem na tebe čekala! Elvstedová: (se zběžně pozdraví s pány v zadní místnosti, pak přijde ke stolu a podá ruku Hedě) (Eilert Lovborg zatím vstal. Beze slova se s paní Elvstedovou pozdraví přikývnutím hlavy.) Neměla bych se jít chvíli bavit s tvým manželem? Heda: Ale prosím tě. Jen ať si tam pánové klidně sedí. Stejně už za chvíli půjdou. Elvstedová: Oni jdou pryč? Heda: Ano, pánové se chystají na tah. Elvstedová: (honem Levborgavi) Vy snad ne! Lovborg: Ne. Heda: Pan Lovborg - zůstane tady s námi. Elvstedová: (si vezme židli a chce si sednout vedle něj) Ách, tady je to takové příjemné. Lovborg: (si opět sedne na svou židli, po ctívíti ticha, Hedě) Není na ni nádherný pohled? Heda: (ji lehce pohladí po vlasech) Jenom pohled? Lovborg: Ano. Protože my dva - tedy ona a já - my jsme opravdoví kamarádi. Bezpodmínečně jeden druhému důvěřujeme. A můžeme spolu taky mluvit naprosto otevřeně - Elvstedová: (tiše, přitulíse k Hedě) Ach, Hedo, já jsem ti tak šťastná! Protože - představ si - řekl mi, že jsem ho taky inspirovala. Heda: v £ (ji s úsměvem pozoruje) No ne, to že řekl? Lovborg: A jakou má odvahu k činu, paní Tesmanová! Elvstedová: Ale bože - já a odvahu! Lovborg: Nesmírnou, když jde o kamaráda. Heda: Jo, odvaha. - Ano, pane, tu tak mít. Lovborg: Tak co? Jak jste to myslela? Heda: To by snad člověk pak dokázal i žít. (o něčem jiném) No, a teď si, Teinko, 58 59 Elvstedová: Heda: Lovborg: Heda: Lavborg: Heda: L0vborg: Heda: Elvstedová: Heda: Lovborg: Elvstedová. Heda: L0vborg: Elvstedová: Heda: L0vborg: Elvstedová: Heda: L0vborg: Elvstedová Lovborg: hezky dáš skleničku studeného punče na posilněnou. Ne, děkuj u - to ne, já nepijú. Hm - tak vy, pane Lovborgu? Děkuji, já taky ne. (se na něho pevně podívá) Ani když chci já? Nic platné. (smích) Takže nad vámi nemám vůbec žádnou moc, já chudinka? V tomhle ne. Lidi mohlo napadnout, že vy se vlastně v podstatě neodvažujete - tedy tak úplně - věřit sám v sebe. (tiše) Ale ne, Hedo -! Všimla jsem si, jak se doktor Brack pousmál a zašilhal po manželovi, když viděl, že si netroufáte na ten jejich ubohý večírek. Zůstanu tady s vámi a Teou. Ano, Hedo - to snad chápeš. (se usměje a souhlasně pokyvuje hlavou) Neochvějný jak sklla. Vždycky zásadový. Správně, tak má vypadat pravý chlap! (obrátí se k paní Elvstedová a pohladí ji) No, prosím, neříkala jsem ti to hned, když jsi ráno přišla celá,poplašená - (zaražen) Poplašená? (vhrůze) Hedo - Hedo, prosím tě -! Tak vidíš. Já jsem hned věděla, že je to zbytečné, abys pořád žila v té smrtelné hrůze - (zarazí se) Tak, a teď jsme sami tři a bude tady hezky živo. (sebou trhl) Ale - copak to slyším, paní Tesmanová! Proboha živého, proboha živého, Hedo! Co to povídáš? Co to děláš? Tiše, prosím tě. Ten hnusák Brack tě zezadu pozoruje. Takže ve smrtelné hrůze. Kvůli mně. (tiše, naříkavě) Ach, Hedo - já jsem z tebe tak nešťastná! (ji chvilku nehnute pozoruje. Zrůzněný obličej) Tak takhle ve mě tedy otevřeně věří moje kamarádka. Elvstedová: (úpěnlivě) Ale můj milý - nech si přece vysvětlit -! Lovborg: (pozvedne jednu ze dvou sklínek s punčem a tiše, s chraplavým hlasem pronese) Na tvé zdraví, Teo! (vypije, sklínku položí a vezme druhou) Elvstedová: (tiše) Ach, Hedo, Hedo - jak jste tohle mohla chtít! Heda: Chtít? Já? Zbláznila ses? Lsvborg: I na vaše zdraví, paní Tesmanová. Díky za pravdu. Ať žije pravda! (vypije a chce sklínku znovu nalít) Heda: (mu položí ruku na paži) Nono -to už teď stačí. Nezapomeňte, že jdete na večírek. Elvstedová: Ne, ne, ne! Heda: Psst! Dívají se na tebe. L0vborg: (odloží skleničku) Poslyš, Teo - řekni mi pravdu - Elvstedová: Ano! L0vborg: Věděl tvůj muž, že jedeš za mnou? Elvstedová: (lomírukama) Ach, Hedo - slyšíš, na co se ptá? L0vborg: Domluvili jste se spolu, že pojedeš do města a budeš mě hlídat? Nebo ti dokonce sám řekl, abys jela? Ah, už vínv- asi mě zase potřeboval v kanceláři, co? Nebo že bych mu snad chyběl u kartiček? Elvstedová: (tiše, mučí se) Prosím tě, prosím tě! L0vborg: (popadne skleničku, chce si nalít) Panu správci taky musíme připít na zdraví! Heda: (mu brání) Teď už ne. Nezapomeňte, že musíte předčítat panu doktorovi Tesmanovi. Lflvborg: (klidně, postaví skleničku) Tohle ode mě byla pitomost, Teo. Myslím brát to takhle. Tak už se na mě nezlob, moje milá, '-'ř milá kamarádko. Uvidíš - ty i ostatní, všichni uvidíte - že jestli jsem snad jednou upadl, tak - Teď jsem zase vstal! A pomohlas mi k tomu ty, Teo. Elvstedová: (září) Ách, díky bohu-! Brack: (se zatím podíval na hodinky. On i Tesman vstanouavejdoudopokoje.8racksivezme klobouk i plášť) Tak, paní Tesmanová, udeřila naše hodina. Heda: Už asi ano. Lovborg: (vstává) Moje taky, pane doktore. Elvstedová: (tiše, prosebně) Ne, prosím tě - nedělej to! Heda: (ji štípne do paže) Oni tě uslyší! Elvstedová: (slabě vykřikne) Au! Lavborg: (Brackovi) Byl jste tak laskav a pozval jste mě také. Brack: Tak přeci jen půjdete s námi? Lovborg: Děkuju moc - šel bych. Brack: Velice mě těší- l_0vborg: (Sebere svůj balíček a říká Tesmanovi) Chtěl bych ti totiž pár věcí ukázat, nežto dám z ruky. Tesman: No ne, představte si - to bude krása! -ale Hedičko - jakpak se paní Elvstedová dostane domů? l_0vborg: Já se pochopitelně vrátím a doprovodím ji. (blíž) Tak asi kolem desáté, paní Tesmanová? Bude se vám to hodit? Heda: AI e jistě. Výborně se mi to bude hodit. Tesman: Ale mě tedy tak brzy nečekej, Hedo. Heda: Ale, můj milý-zůstaň si tam, jak dlouho jen budeš chtít. Brack: Takže na shledanou, milé dámy! Levborg: (se uklání) Takže- někdy kolem desáté. (Pánové odejdou do předsíně. Zároveň ze zadní místnosti Berta přinese lampu, postaví ji na stůl a stejnou cestou odejde.) Elvstedová: (vstala a neklidně přechází) Hedo - Hedo -jakjen tohle skončí! Heda: Úderem desáté - se vrátí a bude to. Vidím ho před sebou. Révoví ve vlasech. Rozpálený a otevřený. Elvstedová: Jen aby to takhle dobře dopadlo. Heda: - A potom-rozumíš-potom teprve bude mít zase moc sám nad sebou. Pak bude svobodný člověk, až do konce života. Elvstedová: Ach, božíčku, ano - jen aby se vrátil tak, jak ho vidíš ty. Heda: Tak a ne jinak se vrátí! (vstane a jde blíž) Pochybuj si o něm, jak dlouho chceš. Já v něho věřím. A teď uvidíme -Elvstedová: Ty máš něco za lubem, Hedo! Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Berta: Heda: Elvstedová: Heda: To víš, že mám. Aspoň jednou jedinkrát v životě chci mít moc nad lidským osudem. A to snad nemáš? Nemám - a nikdy jsem neměla. Ach, kdyby sis dovedla představit, jak já jsem chudá. A ty že bys měla být takhle bohatá? (vášnivě ji obejme) Myslím, že ti ty vlasy přeci jenom spálím. Pusť mě! Pusť mě! Bojím se tě, Hedo! (ve dveřích) Čaj je na stole, milostpaní. Vjídelně. Dobře. Už jdeme. Ne, ne, ne! Já půjdu radši domů sama. Teď hned! Nepovídej! Nejdřív si dáš hezky čaj, ty trdýlko jedno. A pak - v deset hodin - přijde Eilert - révoví ve vlasech. (Skoro násilím vleče paní Elvstedovou ke dveřím.) TŘETÍ DĚJSTVÍ Pokoj u Tesmanů. Závěsy na dveřích jsou zatažené. I na skleněných dveřích. Lampa se stínítkem svítítlumeně. Kamna mají otevřená dvířka, oheň skoro vyhasl. (Paní Elvstedová, zabalená do velkého šálu, nohy na stoličce, polosedí, pololeží v křesle u kamen. Heda spí oblečená pod pokrývkou na pohovce.) Berta: (tiše) Teď právě přinesli tuhle dopis. Elvstedová: (rychle natáhne ruku) Dopis! Dejte mi ho! Berta: Ne, je to pro pana doktora. Elvstedová: A tak... Bílý den. A nikdo ještě nepřišel domů -! Berta: Panebože - já věděla, že to takhle dopadne-Elvstedová: Jak to? 64 65 Berta: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová; Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Heda: No, jak jsem viděla, že se do města vrátil ten jistej člověk, tak - A pak vodtáhnul s nima. Protože vo tom pánovi jsem toho před časem moc slýchala. (vzbudíse, zvedne hlavu) Co je -! To jen služebná - (se rozhlíží) Ale tady -! Jo, už vím - (posadí se na pohovce, protahuje se, protírá sl oči) Kolikjé hodin, Teo? (podívá se na hodinky) Sedm pryč. Kdy přišel manžel? Ještě nepřišel. On tu ještě není? (vstane) Vůbec nikdo nepřišel. A my tady sedíme a čekáme pomalu do čtyř hodin - Vyspala ses teď aspoň trošku? Ale jo. Docela slušně. Ty ne? Neměla jsem na spánek ani pomyšlení. Vypadáš k smrti utahaná. Vždyť taky jsem k smrti utahaná. Takže uděláš, co ti/eknu. Půjdeš ke mně do pokoje a na chv'íli si lehneš. Ach ne, to ne - stejně neusnu, tak co. Ale to víš, že jo. Tak já to tedy. zkusím, (odejde zadním pokojem) ~H (Po chvíli vejde do pokoje z předsíně Jflrgen Tesman, vypadá unaveně a poněkud vážně. Po špičkách se krade ke dveřím a chce proklouznout mezi závěsy.) (u kamen, nezvedne hlavu) Dobré jitro. fseofarafíJHedo! Tak co, dobře jste se bavili u pana doktora? Mělas o mě strach? Hm? To by mě ani ve snu nenapadlo. Ale ptala jsem se, jestli ses dobře bavil. Ale jo. Tedy hlavně ze začátku, aspoň mi to teď tak připadá. To mi Eilert četl z té své knihy - Hedo, to bys nevěřila, jaké to bude dílo. Něco tak zvláštního snad ještě nikdy nikdo nenapsal. Představ si! Ale no jo, to je mi jedno - Tesman: Kněčemu seti přiznám, Hedo. Kdyždočetl, tak - do mě ti vjelo něco odporného. Heda: Odporného? Tesman: Já jsem Eilertovi záviděl, že dokáže něco takového napsat. Představ si, Hedo! Heda: No jo, vždyť já si predstavujú. A jak to tedy nakonec dopadlo? Tesman: No tedy, podle mě by se skoro dalo říct, že to bylo pořádné bakchanále, Hedo. Heda: Měl révoví ve vlasech? Tesman: Révoví? Ne, to bych si býval všiml. A teď přijde ta pozoruhodná věc, Hedo! Nebo spíš žalostná, bych asi měl říct Ach - já se ti skoro stydím - tedy za Eilerta se stydím -to říct— Heda: No tak-co-? Tesman: Ach jo - tak tedy jdeme do města, rozumíš, no a já náhodou zůstal trochu pozadu - jen na nějakou tu minutku -představ si! Heda: No jo, proboha, a-? Tesman: A jak se pak ženu za ostatními, tak ti - víš, co jsem našel takhle na kraji cesty? Hm? Heda: Jak bych to mohla vědět! Tesman: Ale, Hedo, nesmíš to nikomu říct. Slyšíš! Slib mi to, kvůli Eilertovi. (vytáhne z kapsy pláště balíček v papírovém obalu) Představ si - našel jsem tam tohle. Heda: Není to ten balíček, co tu měl včera večer? Tesman: No právě, celý jeho vzácný, nenahraditelný rukopis! A on si ho tam klidně vytrousí - a ani si toho nevšimne. Představ si, Hedo! Taková žalostná - Heda: Tak proč jsi mu ten balíček hned zase ■% nevrátil? Tesman: No to ne, to jsem se bál - v tom stavu, v jakém byl- Heda: A nikomu z ostatních jsi neřekl, že jsi ho našel? Tesman: Co tě napadá. To bych přece nemohl, kvůli Eilertovi, chápeš? Ale jen co si trošičku odpočinu - a taky až se z toho chudák Eilert vyspí, hned mu to zanesu. 66 67 Heda: (natáhne po balíčku ruku) Ne - nedávej to z ruky. Myslím, ne hned. Nejdřív mi to dej přečíst. Tesman: Ne, dovedeš si představit, jak bude zoufalý, až se vzbudí a zjistí, že rukopis je pryč. Víš, že on nemá jediný opis? Sám mí to řekl. Heda; (ho jakoby zkoumavě pozoruje) A to se něco takového nedá napsat znovu? Prostě ještě jednou? Tesman: Kdepak, to bude asi vyloučené. Protože inspirace - rozumíš -Heda: Jo, vidíš - máš tady dopis. Přišel brzy ráno. Tesman: Jejda, to je od tetičky Julínky! Co by to mohlo být? (balíček odloží na taburet, otevře dopis, přeběhne ho očima, vyskočí) Božíčku, Hedo - Julínka píše, že chudák tetička Rina umírá! Heda: To se snad dalo čekat. Tesman; A jestli ji chci ještě vidět, tak že si musím pospíšit. Hned tam musím letět. Heda: (potlačí úsměv) DokSnce poletíš? Tesman: Kde mám klobouk? Kabát? Aha, v předsíni - Ježíši, já jen doufám, že nepřijdu pozdě, Hedo. H m? Heda: Ale co, když poletíš, tak-, Berta: (vejde z předsíně) Přišel pan doktor Brack. Jestli prej může dál. Tesman: Ted] Vyloučeno, teď na něj nemám čas. Heda: Ale já ano. (Bertě) Ať jde pan doktor dál. (Berta odejde. Heda rychle, šeptem) Ten balíček, honem! (popadne ho ztaburetu) Tesman: Jo, vidíš! Dej mi ho. Heda: Ne, ne, já ti ho zatím ohlídám. (Jde k psacímu stolu a strčí ho za knihy. Tesman neví, co dřív, potýká se s rukavicemi. Z předsíně vejde doktor Brack.) Heda: (jde blíž) Tak u vás bylo dneska v noci, pane doktore, asi víc než živo, co? Brack: Jestlipak víte, kde strávil pan Lovborg ještě s několika dalšími zbytek noci, paní Hedo? Heda: Jestli se sluší to říct, tak mi to povězte. 70 Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Ale jistě, proč ne. Odebrali se na velice rozjarené soaré. Nakonec to dopadlo tak, že skončil v salonech slečny Diany, Slečny Diany? Není to taková ta zrzavá? Přesně ta. Něco jako - zpěvačka? To taky. A kromě toho velká lovkyně - mužů - paní Hedo. Už jste o ní musela slyšet. Eilert Lovborg patříval k jejím nej- vřelejším ochráncům - tedy za dnů své slávy. A tentokrát to skončilo jak? Zdá se, že v poněkud méně přátelském duchu. Slečna Diana prý přešla od nej-něžnějšího přivítání až k fackám -Na Lovborgovu adresu? Ano. Obvinil ji nebo nějakou její přítelkyni, že ho okradly. Tvrdil, že se mu ztratila peněženka. A ještě nějaké jiné věci. Byla z toho docela regulérní rvačka - všichni proti všem, páni, dámy, hlava nehlava. Naštěstí se nakonec dostavila policie. Takto tedy révoví ve vlasech neměl. Pro Eilerta Lovborga bude od této chvíle každý slušný dům zase zavřený. To jako chcete říct, že by to mělo platit i pro můj dům? Ano. Přiznám se, že by mi bylo víc než trapné, kdyby tady tento pán nacházel otevřené dveře. Kdyby se jako přebytečný- a cizí - měl vnucovat do - - do našeho trojúhelníku? Přesně tak. To by pro mě bylo totéž jako ztratit domov. (ho s úsměvem pozoruje) Takže - jediný kohout na smetišti ~ o to vám jde. (pomalu přikývne a ztlumí hlas) Ano, o to mi jde. A budu o to bojovat - všemi prostředky, které mám k dispozici. (úsměv mizí) Vy budete nakonec ještě nebezpečný člověk - když na to přijde. Myslíte? Začínám si to myslet. A nejvíc mě těší - že nejsem ve vašich rukou. Brack: (dvojsmyslný smích) Jo jo, paní Hedo - to máte možná pravdu. Kdo ví, co by mě pak třeba všechno mohlo napadnout. Heda: Ale poslechněte, pane doktore-jestli vy mi tady přímo nevyhrazujete! Brack: (vstane) Ani zdaleka! Takový trojúhelník totiž - ten je nutno opevfiovat a bránit dobrovolně. Heda: V tom se tedy shodneme. Brack: M no, takže já jsem řekl, co jsem považoval za nutné - a teď abych už se koukal dostat pomalu domů. Na shledanou, paní Hedo. (jde ke skleněným dveřím) (Oba se pokývnutím rozloučí. Brack odejde a Heda za ním zavře. Heda stojí chvíli s vážnou tváří a dívá se ven. Pak jde k zadní stěně a opatrně nahlédne za závěs. Přejde k psacímu stolu, vytáhne Lovborgův balíček a chce v něm začít listovat. Z předsíně najednou Bertin hlasitý hlas. Heda se otočia poslouchá. Pak rychle zamkne balíček do zásuvky a klíč položí na desku psacího stolu. Do dveří prudce vtrhne Eilert L0vborg v kabátu, klobouk v ruce. Vypadá poněkud zmateně a rozčileně;); L0vborg: (do předsíně) A já vám povídám, že dál musím - a hotovo! (zavře za sebou, otočí se, uvidí Hedu, okamžitě se ovládne a pozdraví) Heda: (u psacího stolu) No, pane Lovborgu, pěkně pozdě jdete proTeu. Lovborg: Anebo pěkně brzy k vám. Velice se omlouvám. Vyprávěl vám něco váš manžel? Heda: Ano, slyšela jsem, že u doktora Bracka bylo veselo. Lovborg: A jinak nic? Heda: Ne, myslím, že ani ne. Byla jsem příšerně ospalá. (Mezi závěsy na zadní stěně vejde paní Elvstedová.) Elvstedová: (jde k němu) Ách, Eilerte! Konečně -Lovborg: Ano, konečně. A pozdě. Elvstedová: (se na něj dívá se strachem.) Na co je pozdě? Lovborg: Na všechno. Se mnou je konec. Elvstedová: Ne,ne-neříkejto! Lovborg: Sama to řekneš, až uslyšíš - Heda: Možná, že byste s ní radši mluvil 0 samotě? Lovborg: Ne, zůstaňte - vy taky. Prosím vás o to. Elvstedová: Nechci nic slyšet. L0vborg: Nebudu mluvit o nočních dobrodružstvích. Elvstedová: Tak o čem tedy? Lovborg: O tom, že naše cesty seteďbudou muset rozejít. Elvstedová: Rozejít! Heda: (mimoděk) Já to věděla. Lovborg: Protože já už tě nepotrebujú, Teo. Elvstedová: Jak to můžeš jen tak říct? Nepotřebuješ! Budu ti přece pomáhat jako dřív. Budeme spolu přece zase pracovat. Lovborg: Ode dneška už pracovat nehodlám. Elvstedová: (rezignace) A co si já počnu se životem? Lovborg: Musíš se pokusit zase žít, jako bys mě byla nikdy neznala. Elvstedová: Ale to přece nemůžu! r Lovborg: Pokus se o to,Teo. Musíš se vrátit domů Elvstedová: Za nic na světě! Kde jsi ty, tam chci být 1 já. Nedám se takhle odehnat. Chci být tady. Chci být s tebou, až vyjde ta kniha. Heda: (polohlasem - napětí) Ach - kniha, ano. Lovborg: (se na ni dívá) Má a Teina kniha. Naše společné dílo. Elvstedová: Ano, já to tak cítím. A proto mám taky právo být s tebou, až vyjde. Chci vidět, jak si tě budou zase vážit a ctít tě. A ta '"'ír radost - tu radost s tebou chci sdílet. Lovborg: Teo - naše kniha nevyjde. Nikdy. Elvstedová: (se strachem, cosi tuši) Eilerte - co jsi s těmi sešity udělal! Heda: (ho napjatě sleduje) Ano, sešity -? Elvstedová: Kde je máš? Lovborg: Ty sešity jsem roztrhal - na cáry. Elvstedová: (křičí) N e! N e -! Heda: (mimoděk) Ale to přece není-! 72 73 í Levborg: Heda: Lavborg: Elvstedová: L0vborg: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: Elvstedová: Heda: L0vborg: Heda: i_0vborg: Heda: Lovborg: Heda: Lovborg: Heda: Lovborg: Heda: (se na ni dívá) Že to není pravda, myslíte? Kdyžto sám říkáte. Roztrhal jsem vlastní život. Tak nevím, proč bych nemohl roztrhat i svoježivotní dílo. A naházel jsem je do moře. Daleko. Tam je aspoň čerstvá slaná voda. Ta je ponese. Požene je proud a vítr a za chvíli půjdou ke dnu. Níž a níž. Jako já,Teo. Víš, že s touhíe knihou - Do konce života mi to bude připadat, jako že jsi zabil malé dítě. To máš pravdu. Je to tak trochu jako vražda dítěte. Ale jaks to potom mohl -! Vždyť já jsem na tom dítěti taky měla svůj podíl. (téměřneslyšně) Ach, dítě -(těžce oddychuje)Takže konec. Ano, ano, tak já tedy jdu, Hedo. Snad nepojedeš pryč? Já ani sama nevím, co budu dělat, (odejde do předsíně) (chvíli stojí a čeká) "Vy ji nedoprovodíte? Aby lidi viděli, že jde se mnou? Já tedy nevím, co všechno se dnes v noci dělo. Ale je to skutečně tak nenapravitelné? Ono totiž nezůstane jen při téhle jedné noci. Vím to naprosto jistě. Jenže mě už se takový život nechce žít. Ted' znovu, ještě jednou. Zlomila ve mně životní odvahu a životní vzdor. (se dívá před sebe) Našemu hezounkému ťululum se dostal do rukou lidský osud. (podívá s na něj) Ale stejně - že jste k ní dokázal být tak bezcitný. Vám můžu říct pravdu, Hedo. Pravdu? Ale nejdřív mi slibte - dejte mi čestné slovo, že to, co vám teď svěřím, se Tea nikdy nedozví. Máte mé slovo. Neroztrhal jsem ty sešity. A nenaházel do moře. Ne, ne - Ale - kde tedy jsou? Lovborg: Zabít vlastní dítě - to není to nejhorší, čím se na něm může otec provinit. Heda: To že není to nejhorší? Lovborg: Dejme tomu, Hedo, že se takhle pozdě k ránu vrací muž domů po divoké, prohýřené, propité noci a řekne matce svého dítěte: poslyš - byl jsem tam a tam. Na těch a těch místech. A naše dítě jsem měl s sebou. Na těch a těch místech. Dítě se mi ztratilo. Prostě je pryč. Čert ví, kam se podělo. Komu se dostalo do rukou. Heda: Ale - koneckonců - vždyť je to jenom kniha, tak co-Lovborg: V té kn ize by I a Tei na či stá d uše. Heda: Ano, chápu. Lovborg: Takže snad taky chápete, že ona a já - že před sebou nemáme žádnou budoucnost. Heda: A jakou cestou se tedy vydáte? Lovborg: Žádnou. Jen se budu snažit s tím vším skoncovat. Čím dřív, tím lip. Heda: (o krok blíže) Eilerte - poslyšte - Mohl byste se taky snažit - aby se to stalo - krásně? -r Lovborg: Krásně? (úsměv) S révovím ve vlasech, jak jste si to kdysi představovala - Heda: Ale ne. Révoví-na to užnevěřím. Ale pře- sto - krásně. Aspoň jednou! - Sbohem! Teď už jděte. A sem už se nevracejte. Lovborg: Sbohem, milostivá paní. A pozdravujte ode mě manžela, (vykročí) Heda: Ne, počkejte! Musíte si vzít nějakou památku na mě. (jde k psacímu stolu a otevře pouzdro s pistolemi. Vrátí se k Lovborgovi s jednou z nich) Lovborg: (se dívá na Hedu) Tohle? To je ta památka? Heda: (pomalu přikývne) Poznáváte ji? Jednou byla namířena na vás. Lovborg: Měla jste ji tenkrát použít. Heda: VidíteíTak ji teď použijte vy. Lovborg: (zastrčí zbraň do náprsní kapsy) Děkuju. Heda: Tak tedy krásně, Eilerte. Jen mi to slibte! 77 Lovborg: Sbohem, Hedo Gablerová. (odejde dveřmi do předsíně) (Heda chvilku poslouchá u dveří. Pakjde k psacímu stolu a vezme ze zásuvky balíček s rukopisem, dívá se do obalu, povy-táhne několik listů a prohlíží si je. Pak si jde sednout do křesla u kamen. Balíček má na klíně. Po chvilce otevře dvířka u kamen a rozbalí rukopis.) H eda: (hodf jeden sešit z balíčku do ohně a šeptá si) Tak, a teď pálím to tvoje dítě, Teo! -kudrnatá Teo! (vhodí do kamen několik sešitů) Tvoje a Eilertovo dítě. (hodí do kamen zbytek) Pálím - pálím vaše dítě. ČTVRTÉ DĚJSTVÍ Tytéž místnosti uTesmanů. (Heda ve smutečním chodí sem tam v tmavém pokoji. Pak jde do zadního pokoje a tam na levou stranu. Zmizí, je slyšet několik akordů na klavír. Pak se opět objeví a vrací se do salonu. Zprava ze zadní místnosti vejde Berta, nese lampu a postaví ji na stůl před rohovou pohovku. Má uplakané oči a na čepečku černé stuhy. Tiše a opatrně vyjde vpravo. Heda jde ke skleněným dveřím, poodhrne závěs a dívá se do tmy. Krátce poté vejde z předsíně slečna Tesmanová ve smutečním, černý klobouk, závoj. Heda jí jde vstříc a podávají ruku.) Slečna Tesmanová: Ano, Hedo, přicházím v barvě smutku. Říkala jsem si, že Hedě - tady v domě života - musím úmrtí oznámit sama. To je od vás velice laskavé. Heda: Slečna Tesmanová: Ach, zrovna teď neměla Rina odcházet. Hedin dům by právě v tuto dobu neměl nést tíhu smutku. 78 Heda: Slečna Tesmanová: Heda: Tesman: Slečna Tesmanová: Heda: Slečna Tesmanová: Heda: Tesman: Heda: Tesman: Slečna Tesmanová: (chce mluvit o něčem jiném) Měla klidnou smrt, vidte, slečno Tesmanová? Ach, tak krásnou - v takovém míru byla propuštěna z tohoto světa. A to nevýslovné štěstí, že aspoň ještě jednou spatřila našeho Jorgenka. A řádně se s ním rozloučila... Ach, dobrý bože, tak to na světě chodí. Doma teď budeme šít rubášek pro Rinu. No, a tady už se asi taky bude brzy šít, co? Jenže to budou jiné věcičky - bohudíky! (Dveřmi z předsíně vejde Jorgen Tesman.) No, konečně, je to dost. Ty jsi tady, teto Julinko? U Hedy? Představ si! Ale právě jsem byla na odchodu, chlapečku můj milý. Bude se vám teď o samotě asi stýskat, slečno Tesmanová. Určitě to nebude trvat dlcftiho, aspoň doufám. Však ono tady v domě už jistě brzy bude pro jednu starou tetu plno práce. Kdepak u nás, tone. Představte si, jak by se nám tady spolu krásně žilo, kdyby- Kdyby-? (neklidně) Ale nic. Však ono se to nějak urovná. Doufejme. Hm? Jo jo, tak já koukám, že vy dva si asi máte o čem povídat, (úsměv) A Heda třeba pro tebe má taky nějakou zprávičku, chlapče. Tak na shledanou! Já se musím vrátit k Rině. (u dveří se otočí) Božíčku, to je ale zvláštní pomyšlení! Rina je teď zároveň u mě i u nebožtíka Jochuma. (Slečna Tesmanová odejde dveřmi do předsíně.) 79 Heda: (studeně a zkoumavě sleduje Tesmana Heda: Ale stejně. Představu, že by tě někdo očima) Mně se zdá, že tebe ta smrt mohl zastínit, prostě nesnesu. sebrala víc, než ji. Tesman: (výbuch na půl cesty mezi pochybnostmi Tesman: Ale když ono nejde jen o tu smrt. Strašně a radostí) Hedo - ách, je to vůbec pravda, mi ležív hlavě Eilert. co mi tady říkáš! - Ale- ale- takhle jsem Heda: (rychle) Něco ses dozvěděl? tedy tvou lásku ještě nikdy nepoznal. Tesman: Chtěl jsem za ním odpoledne zaběhnout Představ si! a říct mu, že ten rukopis je v bezpečí. Heda: No, tak to by ses měl taky dozvědět - že Heda: No? Anezastihľs ho? ■H zrovna v téhle době - (prudce, zarazí se) Tesman: Ne. Nebyl doma. Ale pak jsem potkal Ne, ne - můžeš se zeptat tety Julínky. Ta paní Elvstedovou a ta říkala, že byl užtitojÍ5tě poví. dneska ráno tady. Tesman: Jejej, já myslím, že už ti skoro rozumím, Heda: Ano, sotva jsi odešel. Hedo! (spráskne ruce) No ne, božíčku, Tesman: A povídal prý, že ten rukopis roztrhal. Hedičko - je to vůbec možné? Hm? Hm? Heda: Nekřič tolik. Služka tě uslyší. Heda: Ano, tvrdil to. Tesman: (se směje v rozpustilé radosti) Služka! Ne, Tesman: Prokristapána, on se snad musel úplně ty jsi tedy dobrá, Hedo! Vždyť tohle je zbláznit! Doufám, že sis netroufla mu ho přece Berta. Bertě to poběžím rovnou vrátit, Hedo? povědět sám. Heda: Ne, nedostal ho. Heda: (zatíná pěsti jakoby v zoufalství) Já zajdu Tesman: Aie pověděla mu, že ho máme my? -já na tohle zajdu! Heda: Ne. (rychle)Tys to snad paní Elvstedové Tesman: Na co, Hedo? Hm? řekl? ^ Heda: (chladně, plně se ovládá) Na to, jak je to Tesman: To ne, to jsem nechtěl. Ale jemu's to říct všechno - směšné - Jorgene. měla. No představ si, kdyby si nakonec (Dveřmi z předsíně v£jde paní v zoufalství něco udělal! Dej mi ten Elvstedová, oblečená stejně jako při rukopis, HedohZaběhnu tam hned teď první návštěvě, klobouk a plášť.) a bude to. Kde máš ten balíček? Elvstedová: (rychle pozdraví, je očividně rozrušená) Heda: Spálila jsem to - všecko. s Hedičko moje milá, prosím tě, neměj mi Tesman: (zděšeně vyletí) Spálila! Ty jsi spálila za zlé, že už jsem tady zas. Eílertův rukopis! Heda: Co se stalo,Teo? Heda: Nekřič. Ještě tě uslyší služka. i Tesman: Už se zase něco děje s Eilertem Tesman: Spálila! Víš ty vůbec, co jsi provedla, Lovborgem? Hm? Hedo? Jak tě vůbec něco takového ■| Elvstedová: Ano, ano - mám příšerný strach, že se mohlo napadnout? Co to do tebe vjelo? mu stalo nějaké neštěstí. Neuvěřitelné Odpověz mi. Hm? věci se o něm dneska ve městě povídají. Heda: - (potlačískoro neznatelný úsměv) Udělala Zaslechla jsem, že říkají něco o nemoc- jsem to pro tebe, Jorgene. nici nebo- Tesman: Pro mě! Tesman: 0 nemocnici! Heda: Když ses ráno vrátil a vyprávěl jsi, jak jsi Tesman: Že bych zašel do města a poptal se po z toho četl - něm? Tesman: No- no tak co? Heda: Ne, ne - ty se do toho nepleť. Heda: Tak ses přiznal, že mu to dílo závidíš. (Dveřmi z předsíně vejde doktor Brack. Tesman: Proboha, to jsem přece nemyslel tak Berta mu otevře a zavře za ním. Vypadá doslova. vážně, pozdraví mlčky.) 32 83 Brack: Musel jsem k vám ještě zajít, Tesmanr Co se děje? Elvstedová: (mimoděk vykřikne) Eilertovi se něco stalo! Brack: Vy už snad něco víte -? Elvstedová: (zmateně) Ne ne, kdepak, já - nevím -ale- Tesman: Ale proboha živého, tak ven s tím, člověče! Brack: (pokrčírameny) Mno - tak tedy bohužel - pan Lovborg je v nemocnici. A je to patrně smrtelné. Heda: (mimoděk) Takže tak rychle -! Elvstedová: (naříká) A to jsme se ani nesmířili, Hedo! Heda: (íepráJA!e,Teo-notak,Teo! Elvstedová: (si jí nevšímá) Musím za ním! Musím ho ještě vidět živého! Brack: Je to naprosto marné, milostivá paní. Nikoho k němu nepustí. Elvstedová: Tak mi aspoň povězte, co se mu stalo. Jak to bylo? Tesman: Ano - snad si přece ne - to - sám -! Hm? Heda: Ale ano - vím jistě, že to tak bylo. Tesman: Ale Hedo - jak můžeš, prosím tě -! Brack: (ji stále pozoruje) Bohužel jste to uhádla naprosto přesně, paníTesmanová. Elvstedová: Ježíši, to je příšerné! Tesman: Takže sám! Představte si! Heda: Zastřelil se. Brack: Opět jste uhádla správně, milostivá paní. Tesman: Ale proboha - a kde to udělal? Brack: O tom nejsem přesně informován. Vím jen, že ho našli - že se střelil - do prsou. Elvstedová: Ách, to je příšerná představa! Takhle že skončil! Heda: Takže ne do spánku? Brack: Do prsou, paníTesmanová. Heda: Ano, ano - do prsou, to je taky dobré. Brack: Jak prosím, milostivá paní? Heda: (odmítavě) Aíe ne - nic, Tesman: A říkáte, že rána je nebezpečná? Hm? Brack: V tuto chvíli už je s ním pravděpodobně konec. 84 Elvstedová: Ano, ano, já to věděla! Je s ním konec! Konec! Ách, Hedo -! Heda: (nahlas) Konečně čin! Tesman: (zděšen) Bože mě netrestej - co to povídáš, Hedo! Heda: Říkám, že tohle je tedy krásné. Brack: Tedy, paníTesmanová - Tesman: Krásné! Ne, představ si! Elvstedová: Ale Hedo, jak můžeš prosím tě při něčem takovém mluvit o kráse! Heda: Eilert Lovborg zúčtoval sám se sebou. Měl odvahu udělat to, co - co udělat musel. Elvstedová: Ne, takhle to nebylo, to si nesmíš myslet! To, co udělal, bylo - udělal to v pominutí smyslů. Tesman: Ze zoufalství to udělal! Heda: Neudělal. Jsem si tím naprosto jistá. Elvstedová: Ano, udělal! V pominutí! Stejně jako když roztrhal naši knihu. Brack: (žasne) Knihu? Myslíte ten rukopis? Ten že roztrhal? Elvstedová: Ano, v noci. Tesman: . {tiše šeptá) Ach, Hedo, nikdy tomu neunikneme. ^ Brack: Hm, to je tedy velice podivné. Tesman: (přechází) Když si představím, že takhle odešel Eilert ze světa! A nezanechal po sobě to, co by uchovalo jeho památku tak pevně, že - Elvstedová: Ach, kdyby tak šlo dát to znovu dohromady! Tesman: No, představte si, to by bylo! Nevím, co bych za to dal, kdyby -Elvstedová: Třeba by to šlo, pane doktore. Tesman: Jak to? Elvstedová: (šátrá v kapse šatů) Podívejte. Schovala jsem si ty lístky, co měl v ruce, když mi to diktoval. Heda: (krok blíž) A \ Tesman: Vy jste si je schovala, paní Elvstedová!. Hm? Elvstedová: Vzala jsem je s sebou, když jsem jela ž domova. Ale je to tak zmatené. Všecko páté přes deváté. 85 Tesman: Ale představte si, kdybychom z toho přece něco udělali. Treba kdybychom si navzájem pomáhali - Elvstedová: Ano, ano - aspoň se o to pokusíme - Tesman: Ono to půjde! Musí to jít! Vlastní život tomu obětuju! Heda: Ty, Jorgene? Vlastní život? Tesman: Všechen čas, který budu mít k dispozici. Mé vlastní sbírky budou zatím muset počkat. Hedo - ty mi rozumíš? Hm? Jsem tím povinován Eilertově památce. Heda: To je možné. Tesman: Tak, milá paní Elvstedová, a my dva se teď pěkně vzchopíme. Propánaboha, co se stalo, nedá se odestát, tak nač si s tím zbytečně lámat hlavu. Hm? Budeme se snažit uklidnit, abychom - Elvstedová: Ano, pane doktore, budu se snažit ze všech sil. Tesman: Hned se na to musíme kouknout. Pojďte, paní Elvstedová! Elvstedová: Ach bože, kdyby se to tak povedlo! (Tesman a paní Elvstedová odejdou do zadního pokoje.) Heda: (polohlasem) Pane doktore - ani nevíte, jaké je to vysvobození. Brack: Vysvobození, paní Hed.p?Tedy pro pana |_0vborga to jistě vysvobození bylo - Heda: Já myslím pro mě. Jaké je to vysvobo- zení, vědět, že na tomhle světě někdo ještě může udělat - dobrovolně - něco odvážného. Něco, co září jakousi bezděčnou krásou. Brack. (na ni pevně pohlédne) Lovborg pro vás znamenal víc, než jste možná sama ochotna si přiznat Nebo se snad mýlím? Heda: Na takové otázky vám odpovídat nebudu. Vím jen, že měl odvahu žít podle svých představ. A teď- ta velikost! Ta krása! Že měl tu sílu a tu vůli odejít ze slavnosti života - tak brzy. Brack: Velice mě to mrzí, paní Hedo - ale budu vás asi muset vytrhnout z krásného omylu. Heda: Omylu? Brack: Z kterého byste se stejně brzy dostala. Heda: A to? Brack: Nezastrelil se - dobrovolně. Kvůli chudince paníEIvstedovéjsem pár věcíjaksi trochu opsal. Heda: A co? Brack: Tedy za prvé, že už je skutečně mrtev. Vůbec se neprobral z bezvědomí. Heda: Co jste ještě zamlčel? Brack; Lovborga našli postřeleného - v budo- áru slečny Diany. Heda: (chce vyskočit, ale opět sklesne) To není možné! Tam už dneska podruhé být nemohl! Brack: Byl tam. Odpoledne. Žádal, aby mu vrátili něco, co prý mu vzali. Zmateně cosi vykládal o nějakém dítěti, že se mu ztratilo- Heda: Ach - tak proto - Brack: Napadlo mě,žesnad mohlo jítoten jeho rukopis. Ale teď se dozvídám, že ho sám roztrhal.Takže asi šlo o tu peněženku. Heda: Asi ano. - A tam - tam ho tedy našli. Brack: Ano. V náprsní kapse měl justoli, z které padl výstřel. Smrtelně ho zranil. Heda: Do prsou - ano. Brack: Nikoliv-do podbřišku. Heda: (k němu zvedne zhnusený pohled) Ještě tohle! Na všem, čeho se jen dotknu, jako prokletí ulpí komičnost a nízkost. Brack: A ještě něco, paní Hedo. Ta pistole, kterou měl u sebe- Heda: (bez dechu) Ano! Co je s ní? Brack: Tu musel ukrást. Heda: (vyskočí) Ukrást! To není pravda! To neudělal! Brack: (se na ni podívá) Dnes dopoledne tady Ijavborg pochopitelně byt. Že? Heda: Ano. Brack: Bylajstesnímsama? Heda: Ano, chvilku. Brack: Co tu byl, jste z pokoje neodešla? Heda: Ne. Brack: Rozmyslete si to. Ani na okamžik? 89 Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Brack: Heda: Tesman: Heda: Elvstedová: Heda: Tesman: Možná jen na okamžíček - do předsíně. Já jsem tu zbraň, kterou měl Levborg u sebe, totiž viděl. A okamžitě jsem ji poznal - znal jsem ji od včerejška. A i z dřívějších časů. Vyji snad máte? Ne, má ji policie a bude se snažit vystopovat majitele. Myslíte, že ho vypátrá? (se nad ni skloní a šeptá) Nikoli, Hedo Gablerová - dokud já budu mlčet. (se na něj plaše podívá) A když nebudete mlčet-tak co? (pokrčí rameny) Vždycky je možno se vymluvit, že pistoli ukradl. (pevně)To radši umřít! (úsměv) To se jen tak říká. Jenže se to nedělá. Naštěstí žádné nebezpečí nehrozí - dokud já budu mlčet, (šeptá tišeji) Má nejdražší Hedo - věřte mi - já svou pozici nezneužijú. Ale i tak jsem ve vaší moci. Závislá na vašich požadavcích a na vaší vůli. Nesvobodná. Tak tedy nesvobodná! (prudce vstane) Ne - tuhle představu nestrpím! Nikdy! (ji napůl posměšně pozoruje) S nutností se člověk nakonec smíří. (mu pohled oplatí) No, to je možné. (jde k psacímu stolu. Potlačí bezděčný úsměv a napodobí Tesmanův tón) Tak co, povede se to, Jorgenku? Hm? Bůh ví? Rozhodně to bude práce na celé měsíce. (jako předtím) No ne, představ si! (zlehka prohrábne paní Elvstedové oběma rukama vlasy) Nepřipadá ti to zvláštní,Teo?Teďtady sedíš s doktorem Tesmanem - jako jsi předtím sedávala s Eilertem. Božíčku, kdybych aspoň dokázala tvého muže taky tak inspirovat. Jen se neboj, to přijde - časem. Víš, Hedo, co ti povím? Mně už ti opravdu připadá, že začínám něco takového Heda: Tesman: Brack: Heda: Tesman: Elvstedová: Tesman: Heda: Tesman: Elvstedová: Heda: Tesman: Bra):k: Heda: pociťovat. Tak si jdi zase hezky sednout k doktoru Brackovi. Vy dva mě tady k ničemu nepotřebujete? Ne, absolutně k ničemu, (otočíhlavu) Od téhle chvíle budete muset dělat Hedě společnost vy, milý doktore. (s pohledem na Hedu) Bude mi obzvláštním potěšením. Díky. Ale dneska večer jsem unavená. Půjdu si lehnout dozadu na pohovku. No, to udělej, Hedičko. Hm? (Heda jde do zadního pokoje a zatáhne za sebou závěs. Chvíli ticho. Pak se ozve zběsilá taneční melodie, kterou hraje Heda na klavír.) (nadskočí) Fuj - co je to! (běží ke dveřím) Ale Hedičko moje milá - přece nebudeš hrát dneska večer k tanci! Mysli na tetičku Rinu. A taky na Eilerta! (vystrčí hlavu mezi závěsy) A na tetičku Julínku. A na všechny. - Od této chvíle už budu zticha, (zatáhne opět závěs) (u psacího stolu) Asi jí nedělá dobře, když nás vidí nad touhle smufnou prací. Víte co, paní Elvstedová - vy se nastěhujete k tetě Julince. A já tam budu vždycky večer chodit. Pak na to sedneme a budeme pracovat tam. Hm? Ano, to by bylo asi nejlepší -(ze zadního pokoje) Všecko slyším! A čím si tady po večerech budu krátit dlouhou chvíli já? (listuje v papírech) Ale co, pan doktor Brack bude tak hodný a přijde se na tebe někdy podívat. (v křesle, rozjarene volá) Večer co večer, s největší radostí, paní Tesmanová. Uvidíte, jak nám dvěma tady bude veselo! (jasně a slyšitelně) No, pane doktore, to by se vám líbilo, co? Jediný kohout na smetišti- (Ze zadního pokoje zazní výstřel. Tesman, paní Elvstedová i Brack vyletí.) 90 91 "Vf.'.ifv .vif* IIÉII I Jllll ijjjBBflMBB 4 Ä: Yap Tesman: Už zase si hraje s tou pistolí. (Odhrne závěs a vběhne dovnitř. Paní Elvstedová za ním. Heda leží bez života natažená na pohovce. Zmatek, výkřiky. Berta zmateně přibíhá zprava.) Tes man: (křičí na Bracka) Zastřel ilase.Dospánku se střelila. Představte si! Brack: (napůl ochromený v křesle) Ale pro boha živého - to se přece nedělá! KONEC 94 Program vydalo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, ředitel Luděk Golat, Šéf činohry janusz Klimsza. Redakce programu Marek Pivovar, výtvarník programu a plakátu Marek Pražák, Fotografie Josef Hradil, archiv. Sazba studio UPGRADE ČZ, s. r. o., textová korektura Pavel Hruška, tisk Ringier Print, s. r. o. Autorská práva k představení zastupuje AURA-PONT, divadelní a literární agentura, spol. s r.o. Radlická 99, Praha 5. Činnost Národního divadla moravskoslezského, príspevkové organizace statutárního města Ostrava, je financována z rozpočtu města Ostravy. Aktivity NDM jsou také finančně podporovány Ministerstvem kultury České republiky a Moravskoslezským krajem, Hlavní partner NDM Generální mediální partner NDM C6SKÝ ROZHLAS 99.0 FM • 105.3 FM • 107.3 FM Mediální partner NDM deník