EURIPIDES
Jj zavážu si přísahou. Ted jenom ty mě přímou cestou ved. Vždyť jestli budeš ty dál městu přát, žít navždy budem bezpečně.
NÁČELNICE SBORU
Poj dme, Adráste, a složme přísahu jemu a též městu. Úcty hodni jsou, co už pro nás snesli námah, strastí, běd.
HELENA
PROLOG
Podle nejznámější pověsti opustila spartská královna Helena svého manžela Meneláa a odešla dobrovolně s Pa-ridem do Tróje. Tam zůstala až do rozboření města a pak se vrátila s Meneláem do Sparty. Zůstala jí pověst
lehkomyslné, nevěrné Seny. Podle jiné verze nepřišla do Tróje skutečná Helena, nýbrž pouze její přízrak. Sama Helena, věrná svému muži, se dostala do Egypta; doprovodil ji tam Hermes a odevzdal ji do ochrany králi Próteovi na ostrově Faru. Po pádu Tróje nastoupil Meneláos s neskutečnou Helenou cestu k domovu. Ale najednou mu přízrak zmizel a Meneláos v touze dostihnout ho se dostal po mnoha bludných, strastiplných cestách až na ostrov Faros, kde nalezl skutečnou Helenu. S tou se pak vrátil domů do Sparty. Tuto verzi ztvárnil Euripides ve svém dramatu. Hra se poprvé
provozovala r. 412 př. n. I.
OSOBY
HELENA TEUKROS
SBOR ŘECKÝCH ŽEN, zajatých mořskými lupiči a prodaných egyptskému králi do otroctví STAŘENA
POSEL THEONOÉ THEOKLYMENOS, věštec DRUHÝ POSEL DIOSKÚROVE
Děj se odehrává na ostrově Faru
HELENA sedí na podstavci kamenné hrobky
Proud čistý panensky zde valí řeka Nil, jež místo deště božského zem egyptskou svou vodou z bělostného sněhu svlažuje. V té zemi Próteus vlád, král egyptský, a měl své sídlo na Faru, pokud ovšem žil.
Ten jednu z mořských panen, Psamathu, si vzal, když zbavila se předtím sňatku s Aiakem. Ta zrodí pro ten dům dvě děti: chlapečka (zván Theoklymenos, že zbožný život ved), a Eidu, ušlechtilou dívku, matčinu to skvělou ozdobu, když byla dítětem. Když věkem dospěla již na vdávání, pak ji nazvou Theonoé, neboť znala vše, co božské bylo, přítomné i budoucí — tu znalost měla od praotce Nérea.
Mou otčinou je Sparta, země proslulá, mým otcem Tyndareos. Jak se vypráví, sám Zeus k mé matce Ledě kdysi přiletěl, dřív proměniv se v ptáka, labuť bělostnou; ten předstíral, že prchá před orlem, a sved mou matku v lůžku — je-li pravdivá ta zvěst. Mé jméno Helena. A vypovím, co zla jsem zkusila. V kout ídský k Paridovi kdys tři přišly bohyně — spor o krásu je ved —, ctná Héra, Afrodite, Pallas; žádaly, ať o sličnosti jejich vyřkne správný soud. I zvítězila Kypris, neb mu slíbila, že sňatkem dostane mou krásu —- jestli to,
EURlPÍDÉS
HELENA
3 čím svízel jde, je krásné. — Stáje opustil a do Sparty šel Paris získat lůžko mé.
Však Héra ve hněvu, že nevyhrála při, můj sňatek s Paridem zas zmařila a mne mu nedala. Jen vytvořila ze vzduchu mně zcela podobný a živý přízrak, jejž pak Paridovi dá. On myslí, že mě má, však nemá — je to klam. A ke zlu tomuto i jiné úmysly se přimkly Diovy: ten mezi řeckou zem a Frygy nešťastné vnes válku, aby zbavil živnou matku Zem tak tíživého množství lidí smrtelných a z Řecka nejlepšího reka proslavil. I bránili se Trójští pro mě, Řekům však mé jméno bylo cenou vítěznou — ne já. Mne Hermes v mlze skryl a potom do výšin mě odnes éteru, vždyť o mne postaral se Zeus a v Próteově domě usadil — jej za vzor mravnosti všech mužů měl — a já tak zachovala čistou lásku manželu.
A tak jsem zde. Můj choť však sebral, nešťastník, hned vojsko a s ním přitáh k hradbám íba, mě unesenou aby nazpět vydobyl. Už mnoho mužů pro mě padlo tam, kde proud je Skamandru; všech strastí tíhu nesu já, jsem prokleta — já muže prý jsem zradila a způsobila Řecku válku velikou.
Proč tedy ještě žít? Mě Hermes ujistil, ten bůh, že ještě budu bydlet s mužem svým dál v slavné spartské zemi, až jen o mně zví, že nepřišla jsem do Tróje, kde někomu bych měla lože stlát. Dokud sluneční zřel světlo Próteus, byl tu úkryt před sňatkem; co země stín jej halí, dychtí si mě vzít i
syn mrtvého. Já věrna muži prvnímu, si klekám s prosbou k Próteovu náhrobku, mé lůžko aby mému muži zachránil, a třebaže mám v Řecku pověst neslavnou, své tělo aspoň zde chci chránit před hanbou.
Vystoupí bloudící voják Teukros, zpočátku si však Heleny nevšímá
TEUKROS
Kdo vládne nad tím domem s pevnou ohradou? Vždyť právem bych jej srovnal s domem Plutovým, zdi kolem královské a římsy nádherné —
vtom spatří Helenu
ha! Bozi, jaký zjev jsem spatřil? Vidím tady obraz krvavý té ženy přeodporné, zhouby mé a všech vojsk řeckých. Bozi ať tě zavrhnou, že vzhled máš Helenin! A kdybych v cizí zemi zde já nestál — jistým šípem zemřela bys hned jen proto, žes tak věrný obraz Helenin.
HELENA
Proč, chudáku, se štítíš, ať jsi kdokoli, proč při pohledu na mě tupíš Helenu a pro osudy její nenávidíš mne?
TEUKROS odkládá luk
Nu, zmýlil jsem se — hněv mě strhl víc, než měl,
vždyť celé Řecko nenávidí Helenu,
a proto mi to odpusť, ženo, co jsem řek.
HELENA
Kdo jsi a odkudpak ses dostal v tuto zem?
316
EURIPIDES
HELENA
TEUKROS
Jsem, ženo, jeden z Řeků strastmi stíhaných. HELENA
Pak není div, že chováš odpor k Heleně. Však kdo a odkud jsi? Též čí, mi musíš říct.
TEUKROS
Mé jméno Teukros je, můj otec Telamón, má vlast je Salamis, jež vychovala mě.
HELENA
Proč tedy přicházíš sem k nivám u Nilu? TEUKROS
Jsem jako psanec vyhnán ze své otčiny. HELENA
Pak chudák jsi. A kdo tě z vlasti vyhání? TEUKROS
Můj otec — v kompak as mít spíše přítele? HELENA
A proč? Vždyť právě to ti nese neštěstí.
TEUKROS Mě zničil bratr Aiás, padlý u Tróje.
HELENA
Jak to? Či tys ho mečem zbavil života? TEUKROS
On sám se zhubil tím, že naleh na svůj meč.
HELENA
Snad šílel? Rozumný by tohle neproved!
TEUKROS Znáš asi Péleova syna Achilla?
HELENA
Jak slyším, kdysi chtěl si získat Helenu. TEUKROS
Ten pad a druhům svým svár o zbroj způsobil. HELENA
Jak Aiantovi z toho vzniklo neštěstí? TEUKROS
Když jiný dostal zbraně, sám se usmrtil. HELENA
Ty trpíš nyní kvůli jeho pohromě? TEUKROS
Že zároveň i s ním jsem tehdy nezhynul. HELENA
Též do přeslavné Tróje přišels, cizince?
TEUKROS I vyvrátil ji též — a za to hynu sám. HELENA
Je zkáza města ohněm dokonána již?
EURIPIDES
HELENA
TEUKROS 2e není ani vidět stopy po hradbách. HELENA
Ó bídná Heleno, ty zhoubo Trojanů!
TEUKROS I Řeků! Velké zlo je dokonáno tím.
HELENA
Jak dlouho tomu je, eo město zničeno?
TEUKROS Už skoro sedm roků zatím uběhlo.
HELENA
A jak jste dlouho byli v bojích před Trójou? TEUKROS
Ach mnoho měsíců, ba deset plných let.
HELENA A zajali jste i tu ženu ze Sparty?
TEUKROS Tu Meneláos chopil za vlasy a ved.
HELENA
Tu nešťastnici viděls, či to slyšels jen?
TEUKROS Ba, právě tak, jak tebe vidím očima.
HELENA
A neměli jste snad jen přelud od bohů? TEUKROS
Dál o ní nemluvme, hleď mluvit o jiném! HELENA
Je teď už Meneláos doma s manželkou? TEUKROS
Ach ne, ten není v Argu ani ve Spartě. HELENA
I Yěc zlou, ach, říkáš těm, jichž týká se to zlo.
i, TEUKROS
Ten prý i s manželkou je stále nezvěstný. HELENA
Což neodplula řecká vojska v stejný den? TEUKROS
Však každého z nich jinam bouře zahnala. HELENA
A v kterých asi místech mořské hladiny? TEUKROS
Když projížděli středem moře Egejské. HELENA
I A pak už Meneláa nikdo nespatřil?
320
EURIPIDES
HELENA
TEUKROS
Už nikdo. Zemřel, jak se v Řecku povídá.
HELENA pro sebe Je po mně! Thespiova dcera žije však? TEUKROS
To myslíš Lédu? Také přišla do hrobu. HELENA
Snad Helenina pověst zlá ji zničila? TEUKROS
Prý smyčkou zadrhla si šiji vznešenou. HELENA
A Kastór s Polydeukem — žijí, nežijí? TEUKROS
Ti jsou i nejsou mrtví. Dvojí o tom řeč. HELENA
A která je blíž pravdě? Ach, j á nešťastná! TEUKROS
Prý proměněni v hvězdy, nyní bohy jsou. HELENA
Tos k radosti mi řek. A co to druhé je?
TEUKROS Ze mečem kvůli sestře život vzali
si.
Však dost těch řečí - nač bych dvojitý měl žal?
Proč k domu královskému zde jsem zavítal? Chci Theonou spatřit, věštkyni, a ty mi přitom pomoz, abych věštby dosáhl, jak upravit mám vhodně křídla korábu a doplout k zemi Kypru, tam, kde Apollón mi sídlo přikázal, a abych Salamis to místo nazval k poctě staré otčiny.
HELENA
To, cizince, ti zjeví sama plavba. Ty však opusť tuto zem a prchej, než tě tu syn spatří Próteův, pán země. Teď je pryč, zvěř loví na honech, jsa hrdý na své psy — ten koho chytne z fleků, hned ho usmrtí; však proč, to nežádej si zvědět, a též já to zamlčím, vždyť co bych tím ti pomohla?
TEUKROS
Tos, ženo, řekla správně; nechať bohové.
vším dobrým oplatí tu tvoji dobrotu.
Máš stejné tělo jako Helena, ne však
i duši stejnou, ale zcela rozdílnou.
Ta nechať bídně zhyne, ať se nevrátí
již domů — ty však, ženo, stále šťastna buď!
Odejde
HELENA
Ke komu mám přijít s hlasitým svým nářkem,
jenž je projevem velikého bolu,
s kým mám závodit ve společném pláči?
Na kterou Múzu se v slzách obrátit
se svými vzdechy a žaly? Ach, ach!
Vy dívky okřídlené,
22
EURIPIDES
7 panenské dcery Země, Seirény, kéž sem přijdete se svou libyjskou flétnou nebo sýringou a hrajete žalostné písně k mým nářkům, k bolesti bolest, k žalosti žal. Kéž mi Persefona sbor pěvecký sem pošle, potřísněný krví, jenž by doprovázel mé žalozpěvy písní a zanesl mé slzy i mé smutné písně do podzemní říše jak vítaný dar mrtvým.
SBOR
složený z řeckých otrokyň, jež suší prádlo na mořském břehu
U tmavé vody v trávě ohebné a na výhoncích rákosu v zlaté záři sluneční sušila jsem právě roucha nachová.
Tam jsem smutný nářek zaslechla,
tklivý žalozpěv, jejž asi paní má
zpívala a přitom lkala, vzdychala,
tak jako vodní víla nějaká,
jež po horách těká a kvílí žalostně,
úpí v skalních roklích, v kontech nejzazších,
kdykoli ji volá na námluvy Pán.
HELENA
Ouvej, ouvej!
Ó řecké dívky, kořisti
člunu barbarského, jeden z řeckých plavců právě k nám sem přišel, přišel sem a nesl slzy na slzy,
HELENA
líče zkázu llia,
jež padlo zhoubným ohněm
pro mne, nástroj zhouby,
pro mé jméno plné běd.
Má matka Leda našla
smrt svou ve smyčce
z bolu nad mou hanbou.
Můj choť, jenž po moři
se mnoho nabloudil,
už také zahynul.
A Kastor se svým bratrem,
ta dvojnásobná vlasti ozdoba,
jsou beze stopy pryč, pryč z dráhy závodní
i z tělocvičen při rákosnatém Eurótu,
kde jinoši se cvičí.
SBOR
Ach běda, ach běda!
Ten osud tvůj, pln sténání,
ach ženo, úděl tvůj!
Dal osud, osud dal
ti život-neživot,
hned jak tě zplodil Zeus,
již ve vzduchu nápadný
svým sněhobílým křídlem labutím.
Co ze strastí tě minulo?
Co nezkusilas v životě?
Je mrtva tvoje matka,
a dvojčata Diova, milí synové,
nejsou šťastni též,
ty pak nevidíš svoji rodnou zem
a po městech se šíří pověst o tobě,
jež tě, paní, dává za choť barbaru;
v mořských vlnách ztratil život manžel tvůj,
324
EURÍPIDÉS
nebudeš už nikdy krov rodný uctívat, ani kovovou sochu Athény.
HELENA
Ach ach, kdo z Trojanů
neb z řecké země skácel
tu sosnu, která Tróji byla zdrojem slz?
Z ní si zhoubný koráb
Paris zbudoval
a připlul potom s touto lodí barbarskou
k mému domovu a za mou
krásou nešťastnou,
aby mě tak získal za ženu;
s ním lstivá Afrodite, zdroj mé záhuby,
jež přinášela Řekům tehdy jenom smrt.
Ach můj nešťastný osud!
Héra však, milá a vznešená Diova choť,
trůnící na zlatém křesle,
poslala ke mně rychlého syna Maina*:
když jsem z růží trhala lístky zelené
a ukrývala v šat, abych potom šla
k Athéninu chrámu kovem bohatému,
ten mě uchopil a vzduchem přenesl
sem do této země neblahé,
a tak vznítil válku, válku nešťastnou
mezi Hellény a syny trójskými.
A proto mám já pověst lehké ženštiny
v místech, kudy teče řeka Simoeis.
SBOR
Máš strasti, vím. Však je ti na prospěch svůj úděl životní co nejklidněji nést.
* Čte se Ma-ji-na
HELENA
HELENA
0 družky, s jakýmpak jsem spjata osudem?
Což zrodila mě matka lidem na odiv?
Vždyť divem je můj život i mé osudy,
jež zavinila Héra a též krása má.
Jak obraz kéž bych byla smazána a pak
tvář horší místo krásné měla v budoucnu,
kéž na mou špatnou pověst, kterou nyní mám,
by zapomněli Řekové a v paměti
by měli pověst dobrou, jak teď mají zlou.
Kdo v jediné jen věci místo štěstí má zlo od bohů, je musí nést, byť obtížně, však já jsem postižena spoustou neštěstí: mám předně špatnou pověst, i když nejsem zlá, a to je horší nežli zasloužené zlo, když někdo neštěstí má, jež mu nepatří. A dále z otčiny mě bozi přenesli sem do barbarských míst, kde, přátel zbavena, jsem v porobě, ač rodem žena svobodná — krom vladaře je každý barbar otrokem. Můj osud k jediné se kotvě upínal: že přijde sem můj choť a zprostí mě všech běd. Ten zemřel však a není již tu na světě. I matka zhynula a já jsem její vrah, sic neprávem, však na mně lpí to bezpráví; a dcera má, jež byla domu ozdobou i mou, je bez muže, jak panna šediví; již nejsou bratři mí, prý děti Diovy — zda nejsem mrtva již jen těmi osudy a při svém neštěstí, ač vskutku živa jsem? A vrchol všeho: kdybych přišla do vlasti, dům zavřeli by přede mnou, kdo myslí si, že zemřela jsem se svým mužem před Trójou. Však kdyby žil můj choť, ten jistě poznal by
326
EURÍPIDÉS
HELENA
mě podle jistých známek, zřejmých jenom nám. Ten není však, i není pro mě záchrany.
Proč ještě žiji? Jaký osud zbývá mi? Mám v závěru svých běd si sňatek vyvolit, žít s mužem barbarem a s ním též zasedat i k bohatému stolu? Je-li ženě své muž odporný, je odporné i bohatství! Je nejlíp zemřít — jak však zemřít důstojně?
Smrt v smyčce ve výši je věru ostudná, to za nevhodné mají sami otroci; však rána dýkou má cos krásy šlechetné a v krátkém čase zbaví tělo života. Tak hluboko jsem klesla ve svých útrapách: vždyť všechny jiné ženy pro svůj krásný vzhled jsou šťastné, a jen mě, žel, krása zničila!
SBOR
Ať kdokoli je, Heleno, ten cizinec,
co přišel, neměj všechno za pravdu, co řek.
HELENA
Což jasně neřekl, že zahynul můj choť? SBOR
I jasné sdělení je mnohdy vylhané. HELENA
A nejasné zas může být i pravdivé. SBOR
Ty upínáš se na zlé spíš než na dobré. HELENA
Strach, jenž mě uchvátil, mě žene v zoufalství.
I
SBOR
A jakou asi přízeň v tomto domě máš? HELENA
Mám ve všech přátele krom toho ženílka. SBOR
A víš, co uděláš? Tu hrobku opustíš!
HELENA
š?
Co naznačuješ tím neb k čemu vyzýváš SBOR
Nu půjdeš do domu a Theonoy tam
se zeptáš, která dcerou Néreovny jest
a všechno přesně ví, zda choť tvůj dosud živ,
či opustil už svět. Až všechno jistě zvíš
stran jeho osudu, pak raduj se, neb lkej.
Však dokud pravdivě nic nevíš, může ti
snad prospět zármutek? Nuž poslechni mě v tom.
[Již opusť tento hrob, s tou dívkou sejdi se
a všechno se pak dovíš. Nač bys čekala,
když můžeš v tomto domě pravdu vyzvědět?]
I já chci do domu jít s tebou zároveň
a zároveň se zeptat panny na věštbu —
je třeba, aby žena ženě pomohla.
HELENA
Váš návrh, družky, přijímám; jen pojdte, pojdte do domu, ať dovíte se o mém boji osudném.
328
EURIPIDES
SBOR
Jdem velmi rády, zvát nás nemusíš.
HELENA
Ach dni můj neblahý! Jakou zvěst já nešťastná as uslyším tam v pláči?
SBOR
Jen nevěšti si napřed bol a nelkej napřed, milá!
HELENA
Co zakusil můj manžel nešťastný!
Zdali vidí světlo a též spřežení
čtyř koní Héliových,
zda vidí dráhy hvězd,
či v středu mrtvých v podzemí
jen noční tmu má údělem?
SBOR
Hled věřit v lepší budoucnost, jež ti nastane.
HELENA
Já volám tě a tobě přísahám, Euróte, zelený vodním rákosím: je-li pravdivá ta pověst, že můj muž je mrtev...
SBOR
Proč mluvíš nerozvážně?
HELENA
HELENA
Kol krku dám si smyčku
a oběsím se hned,
neb mečem probodnu si
hrud ranou krvavou,
zbraň silně vlastní rukou
si k tělu přitlačím;
já oběť jsem tří bohyň
a Priamova syna Parida,
jenž u svých stájí v ídských roklinách
žil kdysi jako pastýř.
SBOR
Kéž zlo se jinam obrátí a ty šťastna bud! HELENA
Ach Trójo nešťastná!
Ten neblahý čin tě zahubil,
strastí zkusilas!
A krása má, ten Afroditin dar,
proudy krve stála, proudy slz,
k nářku nový nářek,
slzy na slzy, bolest na bolest.
Matky ztratily ve válce své syny,
dívky vlasy stříhaly si
pro své bratry zabité
u proudu fryžského Skamandru.
Zněl nářek, nářek po Řecku,
a žalné úpění,
ruce do hlavy bily,
tváře s hebounkou pletí
drásaly nehty
a do ruda barvily krví.
Kallistó, ty šťastná
330
EURIPIDES
HELENA
kdys arkadská dívko,
vstoupivší v Diovo lože
čtveřicí chodících, údů,
oč více nežli mně ti osud uštědřil!
Změněna ve zvíře s velmi hustou srstí,
byla jsi zbavena úzkosti a žalu.
A také ty, dcero Meropova, kterou kdysi
vyhnala Artemis z družiny své
jak jelena se zlatými parohy,
ale má krása zničila trójský královský hrad
a nešťastné Řeky.
Helena se sborem odejde do paláce
MENELÁOS vystoupí oděn v cáry jako trosečník
Ó Pelope, jenž v Pise koní čtyřspřežím
jsi Oinomaa kdysi přemoh v závodě,
kéž mrtev zůstal jsi, když tehdy Tantalos
jak dar tě při hostině bohům předložil,
než mohls mého otce zplodit, Átrea,
jenž s Aeropou měl pak Agamemnona,
a mě též, Meneláa, slavnou dvojici,
a věru významnou — což z chlouby neříkám.
Ten vojsko na korábech k Tróji přepravil,
byl vůdcem mu, však nevlád krutě, násilně,
vždyť velel řeckým mužům s jejich souhlasem.
Ted možno je i mrtvé spočítat, neb ti,
kdož radují se již, že moři unikli,
zpět domů přinesou i jména zabitých;
jen já však bídně bloudím lesklou Madinou
i po vzbouřených vlnách celý čas, co zdi
jsem trójské rozbořil a domů chtěl jsem jít,
však nejsem bohy uznán hodným návratu.
Už do všech nehostinných, pustých zálivů
jsem připlul v Libyi, však kdykoli mám vlast již blízko, vítr zpět mě žene, plachty mi vhod nepohání, abych připlul do vlasti. Jak trosečník ten bídný, ztrativ přátele, v zem tuto byl jsem zahnán. Loď má o skály se rozbila a je z ní trosek bezpočtu. Dno v četných spojích svých se odtrhlo a já jsem zázrakem se na něm stěží zachránil i s Helenou, již z Tróje jsem dřív odvlekl.
Vsak neznám jméno země, ani její lid. Já ostýchal se vpadnout mezi Udí dav a vyptávat se — takto v cáry oblečen — a ze studu jsem skrýval i své osudy. Muž blažený, když má se zle, tu nezvyklost hůř snáší nežli člověk dávno nešťastný. Však nouze dotírá, vždyť nemám k jídlu nic a nemám čím se odít. Místo oděvu jen tyhle zbytky z lodi mám ted na sobě. Mé šaty dřívější, lesk přenádherných rouch, vše pohltilo moře. V koutku jeskyně jsem ukryl manželku, ten původ všech mých běd, a přikázal jsem všem svým zbylým přátelům, ať hlídají mou ženu — a teď přicházím. Jen sám jsem vyšel, abych pro své přátele tu sehnal něco k jídlu a jim přinesl. I spatřím palác, jenž je zdoben římsami, i skvostnou bránu nějakého boháče, i vstoupím s nadějí, že v domě bohatém cos získám pro plavce. Kdo nemá z čeho žít, jak moh by pomoci, i kdyby nejvíc chtěl?
Tluče na vrata a volá
Hej hou! Ať vyjde z domu vrátný nějaký a oznámí tam uvnitř moje neštěstí.
EURIPIDES
HELENA
3
STARENA
xido je to u brány? Jen táhni od domu, mým pánům pokoj dej a neotálej dál zde přede dveřmi, sice tady zahyneš — vždyť původem jsi Řek a ti sem nesmějí!
MENELÁOS
To nemusíš mi dvakrát říkat, stařeno, vždyť poslechnu, mluv jenom trochu mírněji!
STAŘENA
Jdi odtud, cizince! Mou povinností je sem k domu nepřipustit z Řeků žádného.
Sápe se na Meneláa
MENELÁOS
Jen ruce vzdal a silou neodháněj mě!
STAŘENA
Sám vinen jsi, vždyť nedbáš, co ti poroučím.
MENELÁOS Svým pánům uvnitř domu jdi mě oznámit.
STAŘENA Ba draho by ti přišlo oznámení tvé!
MENELÁOS
Jak trosečník sem jdu, host právem chráněný.
STAŘENA Jdi tedy do jiného domu, a ne sem!
MENELÁOS
To ne, chci dovnitř sem — a ty mě poslechni! STAŘENA
Vždyť obtěžuješ — hned tě silou zaženou!
MENELÁOS Ach běda, kde je moje vojsko proslulé?
STAŘENA
Snad někde tam byls v úctě, ale tady ne!
MENELÁOS Ó bozi, jak jsem bezbožně já zneuctěn!
STAŘENA
Proč topíš oči v slzách? Pročpak naříkáš?
MENELÁOS To jak jsem blaženě a šťastně dříve žil.
STAŘENA
Jdi odtud a ty slzy u svých přátel roň.
MENELÁOS A která zem to je? Čí královský ten dům?
STAŘENA To dům je Próteův a země egyptská.
MENELÁOS
Zem egyptská! Ach, kam jsem připlul, nešťastník?
EURIPIDES
STARENA
roč na tok nilský tolik žehráš, cizince? MENELÁOS
Já na něj nežehrám — lkám nad svým osudem. STAŘENA
Jsou mnozí na tom špatně, nejsi jediný.
MENELÁOS A je tu v domě pán, ať jakkoli ho zveš?
STAŘENA
To zde je jeho hrobka, v zemi vládne syn.
MENELÁOS A kdepak tedy jest? Je v domě nebo pryč?
STAŘENA
Zde není. Je však Řeků strašný nepřítel.
MENELÁOS A jaký důvod má, jenž nyní škodí mně?
STAŘENA Je Helena zde v domě, dcera Diova.
MENELÁOS Co říkáš? Jakou bajku? Opakuj mi to!
STAŘENA
Je z krve královské, kdys žila ve Spartě.
HELENA
MENELÁOS A odkud přišla? Jaký podklad má ta věc?
STAŘENA Ta z lakónského kraje dostala se sem.
MENELÁOS
A kdy?
Pro sebe
Snad nevzali mi ženu z jeskyně? STAŘENA
Než přišli Rekové kdys k Tróji, cizince.
Už od domu však jdi. Tvým přáním brání věc,
jež v domě vladařově rozruch působí.
Vždyť nepřišel jsi vhod. Když chytne tě tu pán,
pak pohostinným darem bude ti jen smrt.
Jsem nakloněna Řekům, ať jsem jakkoli
dřív příkře mluvila — mám hrůzu z vladaře.
Odejde do paláce
MENELÁOS
Jak vyjádřit to slovy? Smutné příhody
zde slyším, které vznikly po těch dřívějších,
když z Tróje přicházím sem se svou manželkou
tam zajatou — tu nyní střeží v jeskyni —
a v tomto domě bydlí žena nějaká
a totéž jméno má jak moje vlastní choť.
A také řekla, že je dcera Diova.
Či na pobřeží Nilu nějaký snad muž
má jméno Zeus? Jen jeden jest — ten v nebesích.
A kde je jinde v světě Sparta nežli tam,
EURIPIDES
HELENA
teče Eurótás, ten s krásnym rákosím? pro mě jeden jen se Tyndareós zve. A která země stejně s Lakedaimonem a s Trójou sluje? Nevím, co tu říci mám. Jak zdá se, mnozí mají v světě rozsáhlém i stejná jména, jako město s městem a též žena s ženou — nic to tedy divného.
A před hrozbami vrátné také nepřehnu. Vždyť není muž, jenž tak by srdce kruté měl, že jídlo nedal by, až jméno uslyší. Vždyť já jsem slavný oheň v Tróji zapálil, já, Meneláos, známý všude na světě, i vyčkám pána domu. V obou případech se mohu chránit: je-li krutý, surový, pak půjdu k lodním troskám, kde se ukryji; a projeví-li mírnost, o pomoc a dar jej hodlám požádat v své nouzi přítomné.
V mém neštěstí je pro mě vrchol bídy v tom, že jiné vládce musím prosit o život, ač sám jsem králem, ale nutnost nese to. To není výrok můj, leč slovo mudrců, že není vyšší moci nad moc nutnosti.
Meneláos ustoupí stranou a pozoruje, kdo vyjde
SBOR se vrací s Helenou z paláce
Já vyslechla tu mladou věštkyni,
jež jasně vyjevila v paláci,
že Meneláos nešel černou temnotou,
že nekryje ho země,
že sužuje ho ještě mořské vlnobití,
svou pouť že ještě neskončil
v přístavu otcovské země,
že je nešťasten bludným životem
I
r
bez přátel, bez druhů,
že u mnoha už zemí
přistál s korábem,
když z trójské země se plavil.
HELENA
Já zpět zas půjdu k hrobu, když jsem vyslechla řeč milou Theonoy, dívky, která zná přec všechno pravdivě. Ta tvrdí, že můj muž je živ a dosud hledí v světlo sluneční, však bloudí po nesčetných přístavech a tak sem tam se plaví, zmučen tímto blouděním — jen jedno neřekla: zda přijde živ a zdráv. Mně nepřišlo se zeptat na to výslovně v té radosti, když řekla, že je zachráněn. Též říkala, že blízko této země je,
kam v troskách vyvržen byl s hloučkem přátel svých. . Kdy přijdeš? Ach jak toužím po tvém návratu!
Meneláos vyjde a vstoupí jí do cesty
Ó hrůzo, kdo to je? Či na mě úskočně snad číhá bezbožný syn vládce Prótea? Mám přiskočit snad k hrobce jako hbitá laň neb rychlá bakchantka? Podle zevnějšku je nějaký to divoch, jenž mě chytit chce.
MENELÁOS
Ty, co se dáváš v prudký běh jak o závod sem k patě hrobky s obětními koláči, jen posečkej! Proč prcháš? Vždyť mě ohromil tvůj zjev a naplňuje němým úžasem.
HELENA
Jsem v nebezpečí, ženy, neboť tento muž
EURIPIDES
i brání přijít k hrobce, chce mě chytit a dát za choť vládci — dosud jsem se bránila.
MENELÁOS
Já nejsem zloděj, ani sluha lidí zlých.
HELENA
A přece na sobě máš oděv škaredý. Běží kolem Meneláa k hrobce MENELÁOS
Už zastav rychlý běh a odlož všechen strach. HELENA
Už stojím, vždyť už hrobky zde se dotýkám.
MENELÁOS Kdo jsi? Čí v tobě, ženo, vidím podobu?
HELENA
A kdo jsi ty? Mám stejnou otázku jak ty.
MENELÁOS Já nespatřil jsem nikdy podobnější zjev.
HELENA
Ó bozi! Božské je své milé poznávat. MENELÁOS
Což Rekyně jsi snad, ěi jedna z místních žen? HELENA
Jsem Řekyně — a totéž chci znát o tobě.
§
i
HELENA
MENELÁOS Ty podobáš se, ženo, nejvíc Heleně. HELENA
A ty zas Meneláovi — nač více slov?
MENELÁOS Tys nešťastného muže dobře poznala.
HELENA
Žes konečně už přišel v náruč choti své!
Chce ho obejmout
MENELÁOS Své choti? Jaké? Na mé šaty nesahej!
HELENA
Té, kterou Tyndareos, otec můj, ti dal.
MENELÁOS Zjev vlídný spíš mi sešli, světlá Hekato!
HELENA
Zde nezříš tu, jež v noci slouží Hekatě! MENELÁOS
Já sám přec nejsem, probůh, manželem dvou HELENA
A které jiné ženy pánem jsi se stal?
MENELÁOS Té skryté v jeskyni, co z Tróje vezu ji.
HELENA
J zdyť žádnou jinou ženu nemáš kromě mne.
MENELÁOS Mám rozum v pořádku, však oči nemocné? HELENA
Máš dojem — na mě hleď —, že nevidíš svou choť?
MENELÁOS Zjev stejný, jistota však tebe bere mi.
HELENA
Jen pohled! Což ti třeba víry zřejmější?
MENELÁOS Jsi podobná —■ to vůbec nechci popírat.
HELENA
Kdo jiný může tě než oči přesvědčit? MENELÁOS
Však v tom je obtíž ta, že jinou ženu mám. HELENA
Já nešla do Tróje, to jenom přízrak byl.
MENELÁOS Kdo tvoří přeludy, jež mají lidský zrak?
HELENA
To vzduch — a z vůle boží z něho máš svou choť.
MENELÁOS Kdo z bohů stvořil ji? Tvá řeč je k nevíře.
HELENA
Tu Héra Paridovi dala místo mne.
MENELÁOS Jaks tedy byla zde a v Tróji zároveň?
HELENA
Vždyť leckde může být jen jméno, tělo ne. MENELÁOS
Nu pusť mě! Dost jsem trampot prožil cestou sem. HELENA
Což zanecháš mě tu a půjdeš bez ženy?
MENELÁOS Žij blaze, že jsi Heleně tak podobná.
HELENA
Je konec! Ztrácím muže, jejž jsem nalezla.
MENELÁOS Mě přesvědčuje moře strastí tam, ne ty!
HELENA
Ach, která z žen kdy byla nešťastnější mne? Mě opouštějí moji nejdražší, ach, já se do své řecké vlasti nikdy nevrátím!
POSEL
Ó pane, hledám tě a stěží nalézám, už probloudil jsem celou tuto cizí zem, jak poslali mě tvoji zbylí druhové.
EURIPIDES
HELENA
MENELÁOS je? Snad barbaři nás chtějí oloupit? POSEL
Ne, stal se div! Toť slovo slabé pro tu věc!
MENELÁOS Jen mluv! Jak spěcháš, neseš něco nového!
POSEL
Chci říci, že jsi marně moře trampot snes. MENELÁOS
Lkáš nad starými strastmi. Co však nového ? POSEL
Tvá manželka se vznesla k vzdušným výšinám,
je pryč už, skryta v nebi. Opouštějíc sluj,
kde myji střehli, toto řekla: „Chudáci
vy z Tróje i vy z Řecka muži ubozí,
co u Skamandru kvůli mně jste zmírali
lstí Héřinou a byli přesvědčeni, že
má Paris Helenu, ten ale neměl ji:
tak dlouho jsem tu dlela, jak jsem musela,
až naplnil se osud. K otci do nebe
ted odcházím. Zlou pověst měla neprávem
ta krále Tyndarea dcera nešťastná."
Všimne si Heleny důkladněji
Tys tedy zde? Ó vítej, dcero Lédina! A já jsem hlásil, že jsi v hvězdné zákoutí již odešla — že umíš létat, věru já jsem nevěděl a tupit tě už nenechám,
že u llia strasti zcela zbytečné
jsi způsobila choti a též spojencům.
MENELÁOS
Nu, tak to je! Řeč obou souhlasí a má ta žena pravdu. Ach jak vytoužený den, jenž tebe přivedl zas do mé náruče!
Objímá Helenu
HELENA
Můj drahý Meneláe, dlouhý uběh čas, však právě v této chvíli radost nadchází. Zase mám milého manžela, družky mé, v lásce jej plamenné objímám rukama po čase předlouhém.
MENELÁOS
I tebe já. A přec, ač mnoho věcí mám já na jazyku, nevím, čím bych začal dřív.
HELENA
Radost mám velikou, blahem se zachvívám, slzy mi potůčkem po tvářích stékají, vroucně tě objímám, a jakou rozkoš zas, muži můj, cítím!
MENELÁOS
Vy oči nejdražší, já nic se nehněvám, zas dcera Diova a Lédina je má, jíž kdysi na bílých koních bratři dva zpěvem blahopřáli, zpěvem blahopřáli v záři pochodní, z domu mého však bůh k jinému osudu, lepšímu, tě vzdálil.
EURIPIDES
HELENA
štěstí, teď štěstí, zas nás spojilo, _>yť za tak dlouhý čas, ať ale potrvá!
MENELAOS
Ať potrvá! Vždyť totéž přeji si i já!
Když dva jsme, musíme být šťastni oba dva!
HELENA
Družky mé milené, nelkám už bolestně nad tím, co minulo již. Mám svého manžela, manžela svého mám, na nějž jsem předlouho, mnoho let čekala, nežli se navrátí z Tróje.
MENELAOS
Ty mne máš a já tebe. Dni jsem nesčetné tak bídně prožil, než jsem zvěděl Héřin čin. Teď z radosti však pláču, a ne ze smutku.
HELENA
Co říci? Kdo by z Udí v tohle doufal kdy? Jak mám tě na prsou tak znenadání zas!
MENELAOS
A já zas tebe — myslel jsem, žes odešla v zem trójskou, do nešťastných hradeb ília. Jak vzdálila ses, probůh, z mého domu kdys?
HELENA
Ach, ach, ty k trpkému míříš začátku, ach, ach, jak trpkou mi dáváš otázku!
HELENA
MENELAOS
Jen mluv. Lze všechno slyšet, co je od bohů. HELENA
Jak hnusí se mi slova, jež ti říci mám. MENELAOS
Vsak řekni přec! Je sladké slyšet o strastech. HELENA
Ne na lodi, jež spěla k ložnici mladého cizince,
na křídlech touhy však po sňatku bezbožném.
MENELAOS To osud, nebo bůh tě o vlast oloupil?
HELENA
Syn Diův, Diův syn a Main, choti můj, mě k Nilu přenesl.
MENELAOS
Jak hrozná zvěst! Ten div! A kdo ho poslal sem HELENA
Dávám se do pláče, víčka mám plná slz: tehdy mě zničila Diova manželka.
MENELAOS Že Héra? Jaké zlo nám chtěla způsobit?
HELENA
Prameny na horách, vy zřídla, koupele, v kterých si bohyně
EURÍPIDÉS
krásu svou — odtamtud přišel soud. MENELÁOS A jakým zlem tě Héra stihla pro ten soud?
HELENA Chtíc Paridovi vzít mě... MENELÁOS
Jak? To pověz mi!
HELENA .. .ač Kypris mě mu přiřkla... MENELÁOS
Ach ty nešťastná!
HELENA
.. .nešťastnou nešťastně v Egypt mě přenesla.
MENELÁOS A za tebe, jak říkáš, přízrak dala mi?
HELENA
Neštěstí v domě tvém, neštěstí, matko má, běda mi, ach!
MENELÁOS
Co nkasi
HELENA
Matka už nežije. Smyčku si zadrhla
ze studu nade mnou, pro sňatek nešťastný.
HELENA
MENELÁOS Ó žel — však Hermioné, dcera, živa jest? HELENA
Nevdána, bez dětí, naříká, choti můj, pro ten můj nešťastný sňatek.
MENELÁOS
Ó Paride, jenž dům můj zcela rozbořils, to tebe zničilo i rleků bezpočtu v zbroj z kovu oděných.
HELENA
Mne pak, tu Lítici, vlasti své záhubu, vyhnal bůh z otčiny, odloučil od tebe, od lože, z domu jsem šla, ale nešla jsem za sňatkem hanebným.
SBOR
Když prožijete v štěstí zbytek života, pak vyvážíte strasti, jež vás stihly dřív.
POSEL
I mně cos dejte, pane, ze své radosti, již tuším i já sám, však přesně neznám ji.
MENELÁOS
I ty měj účast, starce, v našem hovoru.
POSEL
Ta tedy není zdrojem strastí u Tróje?
MENELÁOS Ne, ta to není — bozi oklamali nás.
347
EURIPIDES
HELENA
349
OSEL
JUj — kvůli mlze — marně měli svízele I
MENELÁOS To Héřino je dílo pro spor bohyň tří. POSEL
Ta žena zde je vskutku tvoje pravá cboť?
MENELÁOS Jen tato. A již uvěř těmto slovům mým!
POSEL
Ó dcero, bůb je cosi, co je zvláštní nám a nejasné. Však dobře všechno obrací a přenáší sem tam. Ten strasti má, a ten, kdo strasti neměl, jinak bídně zhyne zas.
I ty, i manžel tvůj jste měli strastí dost, ty kvůli řečem, on zas v boji urputném. Nic nenašel, ač hledal — neměl nic, teď má, a samo k němu přišlo štěstí nejvyšší.
Ty tedy k hanbě bratřím, otci starému jsi nebyla — je lež, žes něco provedla. Zas přivádím si v mysl nyní sňatek tvůj, i na pochodně myslím, s nimiž běžel jsem sám vedle čtyřspřeží, ty na voze pak s ním dům šťastný opouštělas jako nevěsta.
Je špatný, koho osud pánů netkne se a neštěstí i radost s nimi nesdílí. Však já, ač rodem otrok, moh bych počítán být k sluhům šlechetným, a třebas nemám též i jméno svobodné, mám ducha, neboť to je lépe nežli mít jak jedinec ty dvě
tak špatné vlastnosti — i špatné smýšlení, i slyšet od svých bližních, že jsem otrokem.
MENELÁOS
Ó starce, jenž jsi přestál mnoho svízelů v té válce a též mně jsi sloužil s úsilím, i teď měj účast na mém štěstí nádherném a spěchej oznámit mým zbylým přátelům, co zde jsi právě shledal, co mě potkalo, ať u břehu se zdrží a vyčkávají tam zas na svízele nové, jichž se obávám, a myslí na možnost, zda odtud odvést lze i tuto ženu, když ted osud máme týž, a budem-li se moci vymknout barbarům.
POSEL
Tak, pane, stane se. Já všiml jsem si však, že věštců výroky jsou špatné, plné lží. Vždyť Kalchás neřekl a vojsku nezjevil, ni Helenos, že vidí zmírat přátele jen za přízrak — a město marně zničeno.
Proč tedy dbáme věšteb? Nutno oběťmi chtít dobro od bohů, a nechat věštění! Toť lidský vynález a marné vnadidlo, a žádný lenoch ještě věštbou nezbohat — jsou rozvaha a rozum věštbou nejlepší.
SBOR
Já stejně jako stařec soudím o věštbách: vždyť člověk, který v bozích má své přátele, ten doma nejlepší má věštné umění.
HELENA
Nu budiž — je až sem vše dobré. Zvědět však, jak, ubohý, ses potom z Tróje zachránil,
EURIPIDES
ziskem sic, však přec jen přátelé aějí poslechnout i strasti přátel svých.
MENELÁOS
Chceš slovem, jedním dechem mnoho vyzvědět!
Nač líčil bych ti zkázu v moři Egejském,
jak ohněm Nauplios nás přelstil v Euboi,
kam k libyjským a krétskym městům připlul jsem,
a Perseovu hlídku? Kdy bych skončil řeč?
Vždyť líčením těch strastí zas bych cítil bol
až k zemdlení a dvakrát bych se rmoutil tak.
HELENA
Už více řekls, než jsem se tě tázala. Nech stranou vše a jedno ještě řekni, jak ses dlouho trápil bludnou cestou po moři!
MENELÁOS
Let deset před Trójou a potom kromě nich jsem plných sedm roků strávil blouděním.
HELENA
Tak dlouhou dobu, říkáš? Ach ty ubohý!
A zdráv pak odtamtud jsi na smrt přišel sem.
MENELÁOS Co míníš touto řečí? Proč mě ničíš tak!
HELENA Pán domu tohoto tě"jistě zabije.
MENELÁOS Co spáchal jsem, že tenhle osud zasloužím?
HELENA
351
HELENA
Tvůj náhlý příchod mému sňatku překáží.
MENELÁOS Což někdo zatoužil mou manželku si vzít?
HELENA
A odvážil se zpupně k sňatku nutit mě.
MENELÁOS A je to vlivný občan, či snad vladař sám?
HELENA
Syn Próteův, jenž vládu v této zemi má.
MENELÁOS Tak tuhle hádanku jsem zaslech od služky!
HELENA A u které té cizí brány stanul jsi?
MENELÁOS
Zde u té, a jak žebrák byl jsem odtud hnán. HELENA
Tos o jídlo tu prosil? Ach já nešťastná!
MENELÁOS To vskutku bylo tak, jen jinak jsem to řek.
HELENA
Pak všechno už, jak myslím, o mém sňatku víš.
EURIPIDES
HELENA
353
MENELAOS x j vím — ne to, zdas jeho lásce unikla. HELENA
Buď jist, že čistou lásku chráním pro tebe. MENELÄOS
Jak věřit v to? Mám radost, pravdu mluvíš-li. HELENA
Zde vidíš na hrobě mé sídlo ubohé! MENELÄOS
Směs listí vidím, nešťastná i—r však co s tím máš ? HELENA
Tam prosím, aby k tomu sňatku nedošlo.
MENELÄOS A oltář chybí ti? Či zvyk to barbarů?
HELENA
Ten hrob mě chránil stejně jako boží chrám.
MENELÄOS Což nemohu tě tedy domů dopravit?
HELENA
Spíš meč tě čeká zde než moje lůžko tam.
MENELÄOS Pak ze všech lidí byl bych nej ubožejší.
HELENA
Nech ostychu a prchni odtud ze země! MENELÄOS
Ne s tebou? Vždyť jsem Tróju zničil pro tebe! HELENA
To lip, než aby sňatek můj tě usmrtil.
MENELÄOS Tvá řeč je zbabělá a Tróje nehodná!
HELENA
Chceš vladaře snad zabít? To však nemožné!
MENELÄOS Mám tedy ruce mlčky poutům nastavit?
HELENA
Jsem bezradná — však nutná pomoc nějaká!
MENELÄOS Je lépe zemřít činně nežli bez činu.
HELENA
Jen jednou nadějí se mužem zachránit.
MENELÄOS Snad odvahou? Či slovem? Nebo penězi?
HELENA
Když nedoví se vladař, že jsi přišel sem.
EURIPIDES
MENELÁOS
o o mně řekne mu? Vždyť nepozná, kdo jsem. HELENA
Má pomocnici v domě, ta je jako bůh. MENELÁOS
Snad věštný hlas se v koutech domu ozývá? HELENA
Ach ne, má sestru však, ji Theonoé zvou.
MENELÁOS EQe, věštné jméno. Řekni, čím se zabývá.
HELENA
Ta všechno ví a řekne bratru, že jsi zde.
MENELÁOS Pak zemřu. Nemohu se přece utajit.
HELENA
Snad prosbou bychom mohli dívku přemluvit...
MENELÁOS Co udělat má? V čem je pro mě naděje?
HELENA
Ať bratru nepoví, že v jeho zemi dlíš. MENELÁOS
A když ji přemluvím, prchnem odtud hned?
HELENA
HELENA
Když o tom zví, pak snadno, bez ní ale ne.
MENELÁOS To tvůj je úkol: žena ženě pomůže.
HELENA
Já obejmu jí s vroucí prosbou kolena.
MENELÁOS A co když naše prosby zcela odmítne?
HELENA
Pak zemřeš, a já [žel!] se provdám nuceně. Smrt čeká tě a mne, ach, sňatek násilný.
MENELÁOS
Chceš zradit? Násilí máš za záminku jen!
HELENA
EDe, svatosvatě při tvé hlavě přísahám! MENELÁOS
Co myslíš? Smrt? A nikdy se už neprovdáš? HELENA
Smrt stejným mečem — budu ležet u tebe.
MENELÁOS Pak za té podmínky mi stiskni pravici.
HELENA
Zde ruka: ty když zemřeš, nechci žít ni já.
EURIPIDES
MENELÁOS
i u/ž přijdu o tebe, pak život skončím též.
HELENA
Jak tedy zemřít a též slávu získat si?
MENELÁOS
Zde tebe u hrobu i sebe zabiji.
Ted utkáme se v prvním velkém zápase:
a nejdřív o tvůj sňatek zápas veliký
zde svedeme. Kdo chce, ať blíž sem přistoupí!
Sahá po meči
Svou trójskou slávu nechci zhanobit a pak, až přijdu do Řecka, být terčem posměchu, já, který Achillea odňal Thetidě, já, který Aianta jsem viděl umírat a zavinil jsem synů Nestorových smrt, já za svou choť se hodným smrti neuznám? Ba naopak! Vždyť jestli bozi moudří jsou, pak lehkou zemí v hrobě muže přikryjí, jenž jako hrdina pad rukou nepřátel, však na zbabělce tvrdou skálu přivalí.
SBOR
Kéž Tantalův rod, bozi, štěstí dosáhne a konečně se zbaví útrap svých a běd!
Z domu vychází Theonoé
HELENA
Ach já tvor ubohý! Vždyť tenhle osud mám! Je po nás, Meneláe! Z domu věštkyně sem Theonoé jde, dům zvučí, jak už se
HELENA
357
tam brána otvírá — hned prchni! Ale nač? Vždyť ví, že byl jsi vzdálen a teď přítomen, žes přišel sem — jak zhynu, ach já nešťastná! Zdráv přišels z Tróje sem i z krajin barbarských, a na barbarské meče opět narazíš.
THEONOÉ vychází s dvěma služkami; jedna nese pochodeň, druhá pánev, na níž pálí síru
Nes světlo svítilny, jdi přede mnou a čisť vzduch sírou, jak to svatý božský příkaz chce, ať vdechujeme čistý vánek nebeský;
k druhé služce
a jestliže kdo cestu nohou bezbožnou zde poskvrnil, ty dotkni se jí pochodní a ohněm očisť ji, ať mohu projít dál. Až předepsanou práci bohům skončíte, zpět odneste zas světlo domů ke krbu.
Obě služky se vracejí do paláce
A jak to vypadá s mou věštbou, Heleno? Tvůj manžel Meneláos je už zřejmě zde, své lodě ztratil i ten přízrak s tváří tvou.
K Meneláovi
Než přišels, co jsi prožil strastí, chudáku! A nevíš, zda se vrátíš, či tu zůstaneš: vždyť spor je mezi bohy o tebe a dnes se shromáždění koná, při němž je i Zeus. A Héra, která dřív tě záštím stíhala, teď příznivá ti je a chce tě do vlasti i s chotí zachránit a Řecko poučit, že Paris dostal darem ženu nepravou;
EURIPIDES
HELENA
359
aodíté db.ce tvůj návrat překazit, j.ajevo by vyšlo, cenu krásy že jen za mlhavý přízrak sňatku získala. A v moci mé je buďto říci bratrovi, žes tu, a tebe zhubit, jak chce Kypřanka, neb s Hérou po boku tvůj život zachránit, když zatajím to bratru, jenž mi přikázal hned zprávu dát mu, jak se vrátíš v tuto zem.
Chvíli mlčí a zpytavě na oba hledí. Potom se obrátí k služka;
Tak která půjde mému bratru oznámit, že tento muž je zde, ať nemusím se bát?
HELENA
Já s prosbou, panno, padám ke tvým kolenům, a na sedadlo sedám nešťastné jak já, tak choť můj, jejž jsem sotva dostala a teď jsem v nebezpečí, že ho spatřím mrtvého.
Ach zamlč svému bratru, že zas v náruč mou můj manžel zavítal, má bytost nejdražší. Ó prosím, zachraň nás! A nikdy před bratrem svou zbožnost nezrazuj a nechtěj od něho vděk získat hanebný a nespravedlivý. Bůh násilí má v záští. Všechny vybízí mít jmění poctivé, a nikdy z loupeže. Pryč s majetkem, jenž není získán poctivě! Je nebe společné všem lidem a též zem, kde možno plnit domy jměním poctivým, jen cizí nechtějte — nic silou neberte!
Me Hermes správně, ale k mému neštěstí dal chránit tvému otci v prospěch manžela, jenž tady je a chce mě nazpět získat zas. Jak vzal by si mě mrtvý? Jak by mohl dát i Próteus mrtvému mne, bytost žijící?
Hleď k přání božímu i k přání otcovu:
zda bůh i mrtvý chtěl by, či zda by nechtěli
zpět vrátit zase to, co patří bbžnímu.
Nu, je to tak? A proto bratru špatnému
víc nemáš přát než otci, jenž byl šlechetný.
Když ty jsi věštkyně a věříš v božskou moc
a zmaříš svého otce mravní závazek
a nehodnému bratru službu prokážeš,
pak je ti k hanbě, že vše božské znáš, co je,
i to, co bude, avšak právo zanedbáš:
měj slitování proto s mužem ubohým
i se mnou nešťastnou v tak velké nesnázi —
ach zachraň mě a pomoz takto osudu,
vždyť nenávidí každý z lidí Helenu;
mám v Řecku pověst, že jsem muže zradila
a přesídlila v trójské domy bohaté.
Však do Řecka když přijdu, vstoupím do Sparty, a oni zjistí, že je bozi zhubili svou lstí, já nebudu už přátel zrádkyně, zas navrátí mi pověst ženy počestné; pak provdala bych dceru, kterou nikdo si vzít nechce, a až skončím trpké bloudění, zas budu užívat všech výhod v domově. A kdyby v ohni boje zahynul můj muž, z mých slz, ač vzdálený, by poznal lásku mou — a teď ho ztratit mám, když živ je, zachráněn?
Jen to ne, panno! O to prosím, prokaž mi tu milost a měj za vzor svého otce mrav, tak šlechetného, vždyť je slávou největší i pro děti, když ten, kdo z otce řádného se zrodil, stejné mravy má jak rodiče..
SBOR
Mou lítost budí již tvá slova a též ty
EURIPIDES
HELENA
361
vzbuzuješ. Teď slova slyšet cbci, ľ£!ieláos za svňj život promluví.
MENELÄOS
Já nemám odvahu k tvým klesnout kolenům a z očí slzy lít, vždyť kdybych zbabělcem se stal, tím nejvíce bych Tróju hanobil, ač říkají, že může slzu uronit i ušlechtilý muž, jsa stižen neštěstím. Přec této ctnosti však, ač je-li tohle ctnost, já před mužností skvělou přednost nedávám. Však za vhodné-li uznáš muže zachránit, jenž právem žádá získat svoji ženu zpět, pak vrať mu ji a zachraň. Neuznáš-li to, vždyť zlo mě často stihlo, ne teď poprvé, však ty se jako špatná žena projevíš.
Co za správné však mám a sebe za hodna, co nejvíce tvé srdce dojme, to ti chci zde říci u hrobky, kde leží otec tvůj: Ó starce, jenž tu sídlíš v hrobě kamenném, mou manželku mi vrať, jak žádám na tobě — tu Zeus sem poslal, abys pro mě chránil ji. Vím, ničím nejsi mi jak mrtvý povinen, však nepřipustí dcera, aby pověst zlou měl otec kdys tak slavný, jejž teď z podsvětí já volám ven — vždyť na ní vše teď záleží.
I o tvou pomoc prosím, Háde podsvětní, jenž jako svoji mzdu máš množství padlých těl, jež kvůli této ženě meč můj zahubil: buď teď ty mrtvé vrať zas životu, neb jí být horší nedovol, než zbožný otec byl, a ať už nezrazuje moje manželství!
A oloupíte-li mě o mou manželku, pak povím ti, co žena dřív ti neřekla:
My přísahali, panno, abys věděla, že s bratrem tvým se nejdřív v boji střetneme: buď zemřít musí on, neb já — toť prostá řeč. Však odmítne-li zápas proti muži muž a hladem nás chce zničit tady u hrobu, ač s prosbou jdem, jsem hotov ženu zabít zde, pak do slabin si vrazit meč svůj dvojsečný zde nad tou hrobkou, aby proudy krve tak sem tekly na hrob. Ležet budem mrtvi dva zde vedle sebe u té hrobky hlazené vždy tobě k bolesti a otci k potupě. Pak ani bratr tvůj mou choť si nevezme, též nikdo jiný. Já však si ji odvedu v říš mrtvých, nebudu-li moci domů s ní.
Co s tím však? Snad se k ženě s pláčem obracet? To spíš bych chudák byl než činu schopný muž. Jen zabij, chceš-li — nezabiješ neslavně! Však přece jenom radši poslechni mých slov, dbej práva, a tak já zas dostanu svou choť.
SBOR
Ty řeči zvážit, dívko, úkol teď je tvůj; však tak je rozsuď, abys všem se líbila.
THEONOÉ
Já povahou už jsem i toužím zbožná být,
i sebe ctím a nechci slávu otcovu
teď poskvrnit a bratru službu prokázat
tak, aby se pak jevil jako nečestný.
V mé duši velký chrám je spravedlnosti:
cit pro ni od Nérea mám jak dědictví
a tou se, Meneláe, zkusím ochránit.
A stejný hlas dám Héře, která dobro chce ti prokázat. Ať daří mě svou milostí
EURÍPIDÉS
HELENA
oka — s tou nijak nejsem ve styku. !7 nedotčenou pannou zůstat navždycky. Čím u otcova hrobu drásaš duši mou, s tím souhlasím: nač křivdit, nazpět nevrátit věc svěřenou. Vždyť kdyby otec dosud žil, choť tobě vrátil by a tebe zase jí. Trest za takový hřích i k mrtvým proniká, i ke všem lidem v světě. Dále nežije už rozum zemřelých, však cit má mrtvý dál, když po smrti se smísí s věčným éterem.
Však nechci obšírně zde mluvit: zamlčím, zač prosili jste mě, a nikdy nebudu v té nerozumné vášni bratru pomáhat. Ač nezdá se to, přec mu v dobrém prospívám, když z jeho bezbožnosti zbožným činím ho. Však sami hledejte, jak vyjít z toho ven, já z cesty ustoupím a budu mlčeti. Vy s bohy začněte a proste Kypřanku, ať dovolí vám opět návrat do vlasti, a Héra v rozhodnutí dál ať setrvá, že tebe zachrání i tvého manžela.
A tebe, mrtvý otče, co je v silách mých, zvát budou vždy jen zbožným, nikdy bezbožným.
Odejde do paláce
SBOR
Kdo nedbá práva, nikdy štěstí nedojde, jen spravedlivý může doufat v záchranu.
HELENA k Meneláovi
Jsme zachráněni, pokud o tu dívku jde. Co dál však, musíš ty dát vhodné návrhy a smyslit společný plán naší záchrany.
MENELÁOS
Tak poslyš: už tu dlouho v domě prodléváš a žiješ mezi služebnictvem královským.
HELENA
Co naznačuješ tím? Vždyť budíš naději, že něco prospěšného pro nás vykonáš.
MENELÁOS
Zda z těch bys přemluvila někoho, kdo jsou zde pány rychlých vozů, aby nám dal vůz ?
HELENA
Snad přemluvila — ale jakpak utečem, když nejsme znalí krajin v zemi barbarské?
MENELÁOS
Co říkáš, nelze. Což tak v domě ukrýt se a mečem dvojsečným pak zabít vladaře?
HELENA
V tom jistě by tě jeho sestra zdržela a nesmlčela, že jí bratra zabít chceš.
MENELÁOS Též není k úniku a k záchraně zde lod: vždyť koráb, jejž jsme měli, mořské dno ted má.
HELENA
Nu slyš, zda řekne cos i žena moudrého. Chceš prohlášen být mrtvým, ač jsi nezemřel?
MENELÁOS
Zlé znamení! Však je-li prospěšné to říct, chci zdánlivě být mrtev, ač jsem nezemřel. ■
EURIPIDES
Svou kadeř ustřihnu a ženským kvílením bych před tím bezbožníkem lkala nad tebou.
MENELÁOS
A jak to dopomůže k naší záchraně? Je starobylost jakás v tomto návrhu.
HELENA
Já vládce této země požádám, ať v hrob tě prázdný pochová, žes zemřel na moři.
MENELÁOS
Když svolí a já budu pohřben zdánlivě, jak potom bez lodi Se zachráníme as?
HELENA
Lod na něm vymohu a do té vložíme,
co potřebné je k pohřbu v mořských hlubinách.
MENELÁOS
To správná řeč, až na jedno: když přikáže hrob zřídit na souši, pak marná je ta lest.
HELENA
Já řeknu mu, že v Řecku není zvykem ty, kdož zahynuli v moři, pohřbít do země.
MENELÁOS
To zase říkáš správně: s tebou popluji a věci k pohřbu s tebou na lod naložím.
HELENA
Je třeba, abys ty byl při tom především a plavci tví, co oné zhoubě unikli.
HELENA
MENELÁOS
Jak budu mít pak koráb pevně na kotvě, muž stane vedle muže mečem ozbrojen.
HELENA
Vše řídit musíš ty; jen vítr příznivý ať duje do plachet a loď nám pohání.
MENELÁOS
Tak bude a mé strasti bozi ukončí.
Co řekneš — kdo ti zprávu o mé smrti dal?
HELENA
Nu, ty! A říkej, že jen sám ses zachránil, že s Meneláem pluls, jej viděls umírat.
MENELÁOS
Vždyť dosvědčí i cáry, jež mám na sobě, jak nešťastně nám v moři ztroskotala loď.
HELENA
Teď vhod nám přišla zhouba tehdy nevhodná a ono zlo se může v dobro proměnit.
MENELÁOS
Je třeba, abych s tebou vešel do domu, či mám snad tiše sedět tady u hrobu?
HELENA
Jen zůstaň zde. A kdyby chtěl ti ublížit, ten hrob a též tvůj meč tě jistě ochrání. Já vstoupím do domu, svou kadeř ustřihnu a černý šat si vezmu místo bílého, a tvář si do krvavá nehty rozdrásám.
EURIPIDES
Iký je a vidím dvojí výsledek: musím zemřít, když mě při lsti dopadnou, jdeb po záchraně tvé se vrátím do vlasti.
Ctná Héro, která s Diem v lůžko vstupuješ, nás ubohé dva lidi utrpení zbav, tak prosíme a ruce k nebi zdvíháme, kde nádherné máš sídlo mezi hvězdami. A ty pak, Afrodíto, také nenič mě, když za můj sňatek cenu krásy získalas. Už dost je trýzně té, jež dřív mě trýznila, když dalas barbarům mé jméno, ne však mne. A chceš-li mi vzít život, nech mě zemříti v mé otčině. Ach, kdy se nasytíš už běd a vášní, klamů, vynálezů úskočných a zhoubných kouzel, jež jsi domům strojila? Bud mírná, neboť jinak ze všech bohů ty jsi lidem nejsladší — to nechci popírat.
Helena odejde do paláce, Meneláos kleči u náhrobku
SBOR
Tebe volám, ptáčku, jenž máš své zpěvné sídlo
v lesnatých úvalech a hustých krovinách
a ze všech nejsladčeji zpíváš,
líbezný slavíku,
ty pěvce žalostných písní,
jenž ze žlutého zobáčku
lkáš tak tesklivě,
přijd a pomoz mi zpívat o strastech nešťastné Heleny,
o žalostném údělu a slzách trójských žen, jež způsobily řecké oštěpy již zanedlouho potom, když připlul Paris, připlul
HELENA
367
však na neřecké lodi,
a zpěněnou hladinou kvapně proletěl
a tebe si, Heleno, zkázu llia,
ze Sparty odvážel jako svou choť
v průvodu Afroditine.
A mnozí z Reků vydechli tam duši po zásahu střel a kamenů a ted jsou v tmavém Hádu. Pro ně si ustřihly vlasy jejich nešťastné ženy — a v ložnicích muži už nejsou. Mnoho též zhubil Řeků, když roznítil planoucí zář kol eubojského břehu muž s lodí jedinou, jenž na skály je vrhl kaférejské, na břeh egejský, když zažehl pochodeň klamnou. K malijským pak horám, kde nejsou přístavy, a na bludné cesty, pryč od vlasti své byl větrem zahnán muž, jenž odvážel si dar, ne dar, jen předmět všech bojů — mlhavý Héřin výtvor.
Co je to bůh, či nebůh, co je uprostřed, kdo z lidí podstatu našel, ať jakkoli hluboce promyslel věc, když vidí zásahy bohů, výkyvy sem a tam, nazpět jak Štěstěny běh opět se obrací nečekán? Tys, Heleno, Diovou dcerou, v Lédině klínu opeřený otec tě zplodil.
Po Řecku pověst hanebnou jsi měla,
EURÍPIDÉS
"ádkyně neverná, rizná, nespravedlivá; u lidí o tom nic jistého neznám a pravdu jsem našla jen ve slově božím. Rozum nemáte vy, kteří si chcete získat slávu a čest
jen válkou a v zápase oštěpem ostrým — tím bez bolu neukončíte trampoty lidské.
Bude-li rozhodčím krvavý zápas, svár nikdy se neskončí v obcích smrtelných lidí. Skončil zde na světě pobyt i Priamův rod, ač bylo by možno spor tvůj, Heleno, dohodou srovnat. Ti jsou ted v Hadově podzemním sídle a hradby zachvátil oheň jak Diův blesk. A ty teď, Heleno, sklízíš strasti a strasti, bolest a nehody žalné.
Vystoupí Theoklymenos, vracející se z lovu. Služebnictvo mu nese lovecké nástroje a ulovenou zver
THEOKLYMENOS
ó vítej, otcův pomníku! Já u brány tě pohřbil, Prótee, i pro své pozdravy: vždyť kdykoli jdu z domu a zas vracím se, já, zbožný syn tvůj, otče, zde tě oslovím.
Vy tedy sluhové už hleďte dopravit ty psy a sítě na zvěř v sídlo vladařské.
Sluhové odejdou
Já často už sám sobě vyčítal a lál,
HELENA
že nikdy provinilce smrtí netrestám. A teď se dovídám, že nějaký snad Řek k nám přišel do země a strážím unikl — buď z vídat jde, neb tajně získat Helenu. To zaplatí však smrtí, jak ho dopadnem.
Co to?
Už shledávám tu zřejmě všechno po činu: vždyť opustila již své místo u hrobu a odvezena odtud dcera Lédina!
Hej, sluhové! Otevřte a koně od žlabů hned odvažte a vozy vytáhněte ven; já dám si práci, aby tajně ze země mi neunesli ženu, po níž toužím sám.
Vtom vychází Helena z paláce v černém šatě
Ne, počkejte! Vždyť vidím, že je v domě zde a neprchla ta žena, kterou stíhat chci.
A pročpak ty sis vzala místo bílého šat černý záměnou a vlasy ustřihla jsi z ušlechtilé hlavy, pročpak naříkáš a svlažuješ si tváře proudem jasných slz? Či uvěřilas nočním snům a běduješ, či z domu nějakou jsi pověst zaslechla a pro ni rmoutíš se a trýzníš mysl svou?
HELENA
Ó pane — tímto jménem tě už nazývám —, je po mně, vše to tam, už neznamenám nic.
THEOKLYMENOS
Co postihlo tě zlého? Jaké neštěstí?
HELENA
Ach, Meneláos — jak to říci? — zemřel mi!
369
EURÍPIDÉS
THEOKLYMENOS
tvé zprávy nemám radost, v štěstí netonu. A jak to víš? To řekla Theonoé ti?
HELENA Ta tvrdí to i svědek jeho záhuby.
THEOKLYMENOS Snad je tu kdos a to ti jasně oznámil?
HELENA
Je tu — nechť přijde tam, kam přijít přeji mu.
THEOKLYMENOS Kdo je to a kde je? Ať zevrubně to zvím!
HELENA
To ten je, co tu schoulen sedí u hrobky.
THEOKLYMENOS C Foibe, jak je oděn v cáry ohavné!
HELENA
Tak, běda, vypadá, ach, asi i můj choť. THEOKLYMENOS
Kdo je ten muž a odkud dostal se až k
nami
HELENA
To jeden z Reků je a plul s mým manželem.
THEOKLYMENOS A říká, jakou smrtí zemřel manžel tvůj ?
HELENA
371
HELENA
Smrt nej smutnější v chladných mořských vlnách měl.
THEOKLYMENOS Kde po vzdálených mořích s lodí právě plul?
HELENA
Byl na skalnatý útes vržen v Libyi.
THEOKLYMENOS Že nezhynul i tenhle —jeho plavby druh?
HELENA
Je leckdy nad šlechtice chudák šťastnější.
THEOKLYMENOS Když opustil vrak lodní, odkud přichází?
HELENA
Kéž zahynul tam zle, však Meneláos ne!
THEOKLYMENOS Ten zhynul. V jakém člunu tenhle připlul sem?
HELENA
Prý plavci byli tam a ti ho vytáhli.
THEOKLYMENOS Kde zlo je — místo tebe k Tróji poslané?
HELENA
Ten vzdušný přízrak myslíš ? Zmizel do vzduchu.
T®k EURIPIDES
•y^^^k-■—---- — ----------—,—.—.-_-,
jff THEOKLYMENOS
0 Priame a Trójo, marně padli jste!
HELENA
1 já jsem zažila zlý osud Trojanů.
THEOKLYMENOS A chotě pohřbil ti, či nechal bez pohřbu? HELENA
Ba bez pohřbu! Jak trpím tím svým neštěstím!
THEOKLYMENOS A proto ustřihla sis rusé kadeře?
HELENA
Vždyť drahý je mi v moři i tu na světě.
THEOKLYMENOS A truchlíš doopravdy nad tím neštěstím?
HELENA
Což smrt své sestry, pane, ty bys lehce nes?
THEOKLYMENOS Ach ne! Co ted? V té skrýši budeš bydlet dál?
HELENA
Proč vysmíváš se mně? Dej pokoj mrtvému.
THEOKLYMENOS Jsi věrná svému muži a mě odmítáš?
HELENA 373
HELENA
Už ne, bud nad mým sňatkem nyní pánem ty.
THEOKLYMENOS S tím sice pozdě jdeš, však přesto chválím to.
HELENA
A víš, co dál? Co bylo, zapomeňme již!
THEOKLYMENOS A zač? Ať přízeň vždy se přízní vyváží!
HELENA
Už smlouvu sjednejme a ty se se mnou smiř!
THEOKLYMENOS Spor s tebou zanechám — ať odletí jak pták!
HELENA
Když přišel jsi, pak prosím při kolenou tvých...
THEOKLYMENOS Co získat chceš, že s prosbou se mě dotýkáš?
HELENA
Ach, toužím pohřbít svého muže mrtvého!
THEOKLYMENOS Lze pohřbít nepřítomné? Či jen pohrbíš stín?
HELENA
Je zvykem u Řeků, kdo zemře na moři...
EURÍPIDÉS
THEOKLYMENOS Co dělat? To by znal tvůj choť, rod Pelopův. HELENA
...jej pochovat pak v prázdném tkaném oděvu.
THEOKLYMENOS Jej pocti hrobkou — zřiď ji, kde chceš na zemi.
HELENA
Tak utonulé plavce nepohřbíváme.
THEOKLYMENOS Jak tedy? Nejsem znalý řeckých zvyklostí.
HELENA
Co třeba, vezem v lodi mrtvým do moře.
THEOKLYMENOS Co pro mrtvého tedy poskytnout ti mám?
HELENA
Ten zde to ví. Já — dříve šťastná — neznám to.
THEOKLYMENOS Ó cizince, tys milou zprávu přinesl.
MENELÁOS Ne ovšem milou mně, a též ne mrtvému.
THEOKLYMENOS Jak pohřbíváte ty, co v moři zhynuli?
HELENA
375
MENELÁOS To podle toho, jaký kdo má majetek.
THEOKLYMENOS Zde za tu urči jakékoli bohatství.
MENELÁOS Dřív-bohům podsvětním se oběť zabíjí.
THEOKLYMENOS A jaká? Sděl mi to a já tě poslechnu.
MENELÁOS Ty sám to rozhodni, vždyť postačí, co dáš.
THEOKLYMENOS Je u nás zvykem koně nebo býka dát.
MENELÁOS Jen darem nedávej nic nezdařeného.
THEOKLYMENOS Vždyť v stádech bohatých těch dobrých máme dost.
MENELÁOS A bez těla se nesou máry přikryté.
THEOKLYMENOS To bude. A co dál se dává povinně?
MENELÁOS I zbraně, neboť též byl milý Areu.
EURIPIDES
HELENA
THEOKLYMENOS KjO dáme, bude jeho rodu důstojné.
MENELÁOS Pak ještě krásné květy, co jich rodí zem.
THEOKLYMENOS A jakým způsobem to do vln spouštíte?
MENELÁOS Je nutné loď tu mít a schopné veslaře.
THEOKLYMENOS Jak daleko pak s lodí pluješ od země?
MENELÁOS Až stěží vidět z břehu vlny od vesel.
THEOKLYMENOS Proč zachovává Řecko s úctou tento zvyk?
MENELÁOS To aby vlny zpět ven oběť nevrhly.
THEOKLYMENOS Pak dostanete rychlý koráb foinícký.
MENELÁOS To krásné bylo by a nebožtíku vhod.
THEOKLYMENOS A můžeš tohle sám jen — bez ní vykonat?
MENELÁOS To povinnost je matky, dětí, manželky.
THEOKLYMENOS Jak říkáš, musí sama pohřbít manžela?
MENELÁOS Je zbožné nebrat mrtvým, co jim náleží.
THEOKLYMENOS
Ať tedy jde! V mém zájmu je mít zbožnou choť. Jdi domů, a co sluší, vyber mrtvému.
K Meneláovi
A s prázdnou rukou pak ni tebe nepustím,
až této posloužíš. A žes mi přinesl
tak dobrou zprávu, místo cárů dostaneš
i pěkný šat a jídlo, abys do vlasti
se dostal, vždyť, jak vidím, nouzi nyní máš.
K Heleně
A ty se, ubohá, tím marně netrap již!
Už naplnil se osud Meneláovi
a manžel, který zemřel, nemohl by žít.
MENELÁOS
Tvůj úkol, mladá ženo: v lásce manžela mít přítomného a už nedbat mrtvého — to nejlepší je v této chvíli osudné. A zachráním-li se a přijdu do Řecka, té hany dřívější tě zbavím, staneš-li se ženou, jakou máš být svému manželu.
EURIPIDES
HELENA
TaK stane se, a manžel na mě nebude
si stýskat — sám to víš, vždyť budeš nablízku.
Jdi, ubobý, teď dovnitř, tam se vykoupej a šaty vyměň si. To dobrodiní ti už nechci odkládat, neb s větší ochotou svou službu splníš mému choti drahému, když získáš od nás, čeho je ti potřebí.
Všichni odejdou do paláce SBOR
Kdys matka bohů Rhea
kvapně pobíhala
po lesnatých stráních,
po zátokách proudících řek,
po hučících mořských vlnách
a toužila svou dceru nalézt, po níž
vidu ani slechu nebylo.
Puklic pronikavý zvuk kolkolem krajem se nes jako volání.
Tu panenské bohyně dvě se na svých vozech připojily k Rheji a kvapily za dívkou, vyrvanou jim z tanečních rejů, z panenských her, jak vichřice hnaly se za ní: Artemis, držíc luk,
a Athéna ve zbroji s pohledem strašným. Ze sídel nebeských díval se Zeus na trudné úsilí bohyň, jiný však stanovil osud.
Když pak ten běh, to bloudění dlouhé a námahu skončila matka,
HELENA
379
marně hledajíc dceru,
záludně vyrvanou jí,
zničila sídla ídských nymf
s vláhou živného sněhu,
ve své bolesti dolů též strhla
sněžné houštiny skalnatých hor;
nedala plodům ze země růst,
nedala vzejít setbě,
čímž ničila národy hladem.
Bujnou píci ni pučící trávu
pastviny nevydaly.
Ustával ve městech život,
oběti bohům se nepřinášely,
nepálil obětní chléb.
V nesmírném žalu
zastavila chladivé proudy
tryskajících bělostných vod.
Ze tím však skončila hody bohům i smrtelným lidem, děl Zeus, aby tak zmírnil matčin ošklivý hněv: „Běžte, Charitky vzácné, jděte a navštivte Rheu planoucí pro dceru hněvem, zažeňte marného hledání bol, jí s Múzami ve sboru pějte."
I popadla vřeštící trubku a bubínky z napjaté kůže z blažených bohů ta nejlíbeznější, Afrodite!
Rhea se do smíchu dala, zvučnou píšťalu do ruky vzala, a z jásotu cítila radost. Tys ve svém domě jí nedala znít
EURIPIDES
HELENA
aé, jak bylo by třeba, a tím jsi, dceruško, veliký buěv vzbudila u Matky bobů, když oběťmi nectilas ji. Má zajisté velikou moc pestrý ze srnců oděv, posvátná hůl a břečťan, který se kolem ní vine, jakož i v kruhu se točící vlk, kterým se bzučivě rozvíří vzduch, i ke cti Bakchově vlající vlas, slavnosti po celou noc, zatímco měsíc vrhal svou zář na tvá zavřená víčka a ty ses pyšnila krásou.
HELENA vystoupí z paláce s Meneláem, jenž má nový odev a výzbroj
Co domu týká se, jsme šťastné, družky mé, vždyť Próteova dcera Istně nám pomáhá: ač bratr se jí tázal, nevy zradila, že manžel můj je zde, a tvrdí kvůli mně, že zemřel a už zářné slunce nevidí. Té vhodné chvíle choť můj skvěle využil: sám nese výzbroj, již má spustit do moře: hle, do držadla štítu vložil statnou dlaň a pravou rukou zase oštěp uchopil, jak chtěl by mrtvému svou službu prokázat. Též k obraně se vhodně vyzbrojil jak ten, kdo slavně přemoci chce spousty barbarů, až vstoupíme pak na lod hnanou vesly jen; šat trosečníka svlek a vzal si oděv, jejž jsem já mu dala — též jsem lázeň zchystala, kde za tak dlouhý čas se v říční vodě myl.
Z paláce vychází Theoklymenos se služebníky, kteří věci potřebné k oběti za mrtvého
Však z domu sem již jde ten muž, jenž myslí si, že drží mě už v rukou, k sňatku ochotnou, i musím zmlknout.
Ke sboru
Ty buď dál k nám laskavá, rty semkni k mlčení, ať mužem zachránit se sami a pak též i tebe zachránit.
THEOKLYMENOS ke sluhům
Jak cizinec ten káže, jděte za sebou a k moři doneste ty věci pohřební! Ty poslechni a zůstaň tady, Heleno, má slova schválíš-li. Vždyť tím, že budeš tu, mu stejně posloužíš, jak kdybys byla tam. Mám strach, že podlehla bys touhy náporu a pak se do vln mořských vrhla při tom, jak jsi láskou k dnvějšímu choti vzrušena — vždyť příliš pro něj lkáš, ač ještě nejsi tam.
HELENA
Můj nový choti, je přec třeba v úctě mít
své první manželství, ten sňatek z dívčích let;
já z lásky k svému manželu bych třeba s ním
i zemřela. Však nač jen smrtí mrtvému
mám důkaz lásky dát? Jen dovol mi tam jít,
ať sama mrtvému vzdám oběť posmrtnou.
Ať bohové ti dají, co ti přeju já,
i tomu cizinci, že v tom nám pomáhá.
Pak získáš ve mně ženu, jakou v domě svém
máš mít, když dobro činíš Meneláovi
i mně — vždyť v dobrý osud tohle směřuje.
EURIPIDES
1 nařiď též, kdo loď nám dá, v níž povezem y věci, ať mám plný důkaz lásky tvé.
THEOKLYMENOS k jednomu ze sluhu
Ty jdi, loď sídónskou jim dej, co padesát má vesel, a k ní rovněž zdatné veslaře.
HELENA
Což nebude loď řídit ten, kdo zdobí brob ?
THEOKLYMENOS I bude — jej mí plavci musí poslouchat.
HELENA
To znova rozkaž, ať tě dobře pocbopí.
THEOKLYMENOS To káži znova — a potřetí, když chceš.
HELENA
Ať za ten trojí rozkaz zdar máš, a též já.
THEOKLYMENOS Ať nesvlažuješ příliš slzami svou tvář!
HELENA
A tento den ti pak mou vděčnost ukáže.
THEOKLYMENOS Je marné želet mrtvých, marná péče ta.
HELENA
Je tam i tady něco, co mě zjitřuje.
HELENA
383
THEOKLYMENOS Vždyť nebudu ti horším mužem, než byl on. HELENA
Mně nejsi nemilý, jen štěstí třeba mi.
THEOKLYMENOS To v tvé je moci, dáš-li mi svou náklonnost.
HELENA
Já dávno znám už, co je láska k přátelům.
THEOKLYMENOS Chceš, abych pomoh vám, sám řídil výpravu?
HELENA
Ach ne! Svým otrokům sám, pane, neotroč! THEOKLYMENOS
Nu dobrá! Nechať platí řecké zvyky zde. Můj dům je čistý, neboť Meneláos zde svou duši nevydechl. Ať někdo se vzkazem k mým správcům jde, ať vzácné dary svatební sem do paláce snesou. Celá naše zem ať zpěvem blahopřejných písní zaznívá k mé svatbě s Helenou a slaví štěstí mé.
Ty, cizince, však jdi a toto odevzdej v klín moře dřívějšímu choti ženy mé a zas pak domů kvap s mou chotí, abys s ní mně ke cti zchystal hody svatební a pak buď domů plul, neb zůstal zde a šťastně žil.
Odejde do paláce
EURIPIDES
HELENA
MENELÁOS
O Die, jenž se otcem, moudrým bohem zveš,
rač na nás pohlédnout a zbav nás trampot zlých!
A spoj se s námi, kteří těžce vlečeme
své strasti s úsilím; když prstem dotkneš se,
my dojdem k štěstí, k němuž chceme dojiti.
Už dost je trýzní, které dřív nás trýznily!
Co zaslechli jste, bozi, proseb ode mě,
v sluch milých a též trpkých! Ne jen stále však
mám strasti mít — též kráčet s hlavou vztyčenou!
Jen jednou přispějte — a budu šťasten vždy.
Meneláos a Helena odejdou směrem k lodi SBOR
Ty lodi sídónská, rychlá,
ty lodi z foiníckých vod,
tak milá mořským vlnám
tepotem vesel svých,
ty povedeš půvabný rej
delfínů mrštných,
až hladinu moře
rozčeří mírný vánek
a třpytivá Pontova dcera
G-aléné promluví takto:
„Už rozviňte plachty,
ať větřík je na moři dme,
chopte se smrkových vesel,
plavci, hej, hola hej, plavci,
odvezte Helenu nazpátek k břehům
s krásnými přístavy,
do Perseových Mykén."
Tam jistě zas najdeš, Heleno, u říčního proudu
neb před chrámem Pallas Athény obě Leukippovy dcery, až po tak dlouhé době v rej taneční zas vkročíš, neb budeš v noci družně zas Hyakintha slavit. Jej Foibos kdysi zabil hlazeným kotoučem disku, když spolu závodili. Proto pak Diův syn Foibos přikázal lakónské zemi slavnostně tento den světit. Zase svou dcerušku najdeš, kterou jste nechali doma a dosud jí svatební pochodně nezaplály.
Kéž bychom mohly létat jak libyjští jestřábi v houfech, kteří prchají před zimním deštěm, poslušní hlasu vůdce, který je nej starší z nich a hlasitě na druhy volá, kdykoli přiletí v poušť neb do kraje s úrodou plodů. Ó jestřábi s dlouhými krky, vy druhové letících mraků, vyleťte k Plejádám vzhůru, k nočnímu Óríónovi, se zprávou nejradostnější potom se k Eurótu sneste, že už Meneláos ílion dobyl a vrátí se domů.
Přijeďte na koních sem, ó synové Tyndareovi,
EURIPIDES
HELENA
387
_ m přileťte, vy, "xL teď bydlíte v nebi pod dráhou zářících hvězd, chraňte Helenu svou a pošlete příznivé větry po vůli Diově plavcům na lesklou hladinu mořskou, na vlny siného moře. Odvraťte od sestry hanbu pro onen v cizině sňatek, který jí uchystal na ídě spor a trestem pro ni se stal, třebaže nepřišla nikdy k trójským Foibovým hradbám.
POSEL
Jsem rád, ó pane, že tě doma nalézám: tak nové neštěstí se dovíš ode mě.
Co je:
THEOKLYMENOS
POSEL
Už o sňatek se s jinou ucházej, neb Helena ti prchla, je už mimo zem.
THEOKLYMENOS
Což na křídlech se vznesla, či snad pěšky šla?
POSEL
Ji Meneláos odtud odvez na lodi;
sem přišel sám a sám zde oznámil svou smrt.
i
I
i
THEOKLYMENOS
Jak hrozná zpráva! Nelze věřit slovům tvým! A která loď ji z naší země odvezla?
POSEL
Ta, kterou tys dal cizinci; s ní odplul pryč i s tvými plavci — ať to naráz všechno zvíš.
THEOKLYMENOS
A jak? To chtěl bych vědět, neboť nemyslím,
že jedna ruka jen by mohla přemoci
tak mnoho plavců, s nimiž poslán byls i ty.
POSEL
Když opustila tento palác královský
a k moři brala se ta dcera Diova,
svou něžnou nohu kladla vážně, sténala,
však nad přítomným, a ne mrtvým manželem.
Když k ohradě jsme přišli u tvých loděnic,
loď spustili jsme zcela novou, sídónskou,
jež lávek padesát a tolik měla též
míst pro plavce. A práce práci stíhala:
ten stavěl stožár, druhý veslo připínal
a jiný upevňoval v závěs kormidlo.
To pachtění však mělo právě tento cíl:
ti Řekové, co přišli sem s tím cizincem,
již k břehu dospěli, sic zdatní, zevnějškem
však zpustlí, odění v šat trosečníků jen;
když spatřil Meneláos, že jsou všichni tu,
žal strojený jim dával najevo a řek:
„Och nešťastníci, jak jste dostali se sem a z které řecké lodi po ztroskotání? Zda syna Átreova s námi pohřbíte, jejž Helena zde prázdným hrobem uctívá?"
EURÍPIDÉS
HELENA
389
Ti na loď šli a lstivě slzy ronili a sami nesli oběť Meneláovi. To bylo podezřelé nám a navzájem jsme o tom mluvili, že loď se přeplní, když oni nastoupí. Však přec jsme mlěeb a dbali jsme tvých slov, vždyť cizinci jsi sám dal příkaz řídit lod a tím vše pomátls.
Ty lehké věci jsme pak na loď vložili již snadno, ale býk, ten nechtěl přikročit nám k můstku lodnímu, jen bučel, vzpouzel se, kolkolem stáčel oči, záda prohýbal, zrak stáčel na svůj roh a takto bránil se byť jenom doteku. Tu manžel Helenin dal rozkaz: „Vy, co trójské zdi jste zbořili, jen popadněte podle zvyku řeckého hned toho býka na svá mladá ramena a na přídu ho vhoďte. Hned pak vemte nůž, ať probodne ho naráz v oběť mrtvému!"
Ti na ten rozkaz přišli, býka vyzdvihli, pak nesli jej a k lávkám zvíře složili. Král jako koni hladil býku čelo, šíj, a tím ho přiměl, aby vstoupil na koráb. A nakonec, když loď to všechno pojala, i Helena svou krásnou nohou po stupních tam vstoupila a vprostřed lavic usedla a Meneláos s ní — již mrtvý, jak šla řeč.
A druzí v stejném počtu si v bocích sedali, muž vedle muže vlevo a též napravo, meč každý v šatech skrytý měl, a po vlnách se nesl zpěv, jak vůdcův hlas jsme zaslechli. Když břeh už nebyl blízko ani daleko, tu otázal se takto správce kormidla:
„Mám, cizince, plout ještě dál, či stačí to?" „To stačí," řekl on. Pak s mečem v pravici
již vstoupil na příď, jak by oběť řídit měl, však na nikoho z mrtvých přitom nevzpomněl, ťal do krku a prosil: „Poseidone, ty, jenž sídlíš v moři zde, i Néreovny ctné, mě odtud zachraňte i choť mou bez pohrom
t až k našim břehům." Vtom již tekl do moře
proud krve a tak věštil štěstí cizinci.
A tehdy zvolal kdos: „Ta plavba, to je lest! Hned plujme nazpátek! Ty udávej nám takt, ty stáčej kormidlo!" Tu od oběti vstal syn Átreův a zvolal k druhům ve zbrani: „Vy, výkvět řecké země, pročpak váháte
• bít barbary a klát a z lodi do moře
je házet po hlavě?" Vtom na tvé plavce zas náš vrchní lodník zvolal rozkaz opačný: „Ať někdo honem lodní ráhno pozvedne, ten příčku ulomí a jiný veslem zas ať do krvava zbarví bJavy nepřátel!"
I vyskočili všichni — kusy lodních dřev z nich jedni svírali a druzí meče zas. Loď krví mokvala. Vtom náhle ze zádi zní výzva Heleny: „Teď mužům barbarským svou trójskou slávu zjevte!" V tomto úsilí ti padali, ti vstávali, a ležící bys moh mít za mrtvé. A Meneláos sám, zbraň v ruce, pátral, kde se druhům daří zle, tam v pravé ruce meč svůj obracel, až ti ven z lodi skákali. Pak vesla odňal všem tvým lodníkům. Tu přistoup k správci kormidla a směrem k Řecku loď mu řídit přikázal. I rozvinuli plachty, vhodný vítr vál, když pluli od břehu. Já smrti unikl a podle kotvy jsem se spustil do moře.
Již umdléval jsem, když mě jeden z rybářů
EURIPIDES
HELENA
a. člun, dovez k břehu, abych mohl ti a.i,t o tom zprávu. Není lidem k užitku nic tak, jak nedůvěra moudrá, rozvážná.
SBOR
Jak asi Meneláos, který tady byl, se tobě, pane, moh i mně tak utajit?
THEOKLYMENOS
Ach, ach, já ubohý! Já ženskou lstí byl chycen, už utekl mi sňatek. Ach, kdyby možné bylo ten jejich koráb stíhat a jej dopadnout, ty bídné cizince bych rychle zadržel. Ted však musím ztrestat svou sestru za zradu, že nic mi neřekla, ač v našem paláci Meneláa stále vídala. A proto nikdy už svou věštbou neoklame muže jiného.
Spěchá k paláci, posel mu však vstoupí do cesty POSEL
Kam ses rozběh, pane? K jaké vraždě zlé?
THEOKLYMENOS Kam spravedlnost káže. Z cesty se mi klid!
POSEL
Nepustím se tvého šatu, veliké chceš spáchat zlo!
THEOKLYMENOS Jako otrok chceš vládnout pánovi?
POSEL Mám dobré úmysly.
THEOKLYMENOS Ne však pro mne, když mě dovnitř nepustíš...
POSEL To tedy nepustím!
THEOKLYMENOS .. .zabít sestru nejbídnější...
POSEL Vpravdě nejšlechetnější.
THEOKLYMENOS .. .vždyť mě zradila...
POSEL
Krásná je to zrada, jednat spravedlivě.
THEOKLYMENOS Ta přece moji ženu dala jinému...
POSEL
Tomu, kdo měl na ni právo přednostní.
THEOKLYMENOS Kdo má právo na to, co v mém majetku?
POSEL
Ten, kdo onu ženu dostal od otce.
THEOKLYMENOS Mně ji ale osud dal!
EURIPIDES
.'OSEL *í?rosud ti ji vzal.
THEOKLYMENOS Ty přece nesmíš věc mou soudit. POSEL
Když však lepší důvod mám?
THEOKLYMENOS Já jsem vládce, ne poddaný!
POSEL
Zbožně jednat máš, ne páchat bezpráví!
THEOKLYMENOS Zdá se, že chceš zemřít taky!
POSEL
Zab mě, ale sestru svou
s mým souhlasem ty nezabiješ —
mě zab! Pro otroky je nejslavnější smrt,
když umírají za své pány šlechetné.
DIOSKÚROVE KASTOR A POLYDEUKÉS se objeví ve výši na stroji
Jen zadrž ten svůj hněv, jímž neprávem jsi vzplál,
ó vládce zdejší země, Theoklymene!
Nás Blíženců to hlas, jež Leda zrodila
a Helenu, co z tvého domu uprchla.
Ty pro sňatek se hněváš: nebyl souzen ti!
A božské Néreovny dcera vznešená,
tvá sestra Theonoé, nic ti nekřivdí,
když právem bohy ctí a otcův příkaz též.
HELENA
393
A bylo třeba, aby jen po dnešní den zde ve tvém domě naše sestra bydlela, když vyvráceny byly Tróje základy a bohům půjčila své jméno, pak už ne: dál poutána má být už vlastním sňatkem svým, má domů přijít zas a bydlet s manželem. Jen od své sestry vzdal ten smrtonosný meč a věř, že rozumně v té věci jednala. Svou sestru byk" bychom odtud dávno již pryč odvedli, vždyť Zeus nás v bohy proměnil, však slabší byli jsme než dosud, slabší též než bozi, kteří chtěli takhle tu věc mít.
To pravím tobě, sestře své pak sděluji: Pluj se svým chotěm — vítr bude příznivý. My oba bratři s koňmi mořem popluj em, jak strážci provázet vás budem do vlasti. Až na konec pak dojdeš dráhy životní, zvát bohyní tě budou, budeš podíl mít i z obětí a budeš s námi účastna i darů od lidí — vždyť Zeus to takhle chce. A tam, kde nejdřív dal ti Hermes spočinout, když ze Sparty tě vzdušnou cestou odnesl a skryl tě, takže Paris nemoh si tě vzít — tím myslím dlouhý ostrov, strážce Attiky ten ostrov lidé příště nazvou Helena, že unesenou z domu tehdy přijal tě. A Meneláu, jenž tak bloudil, určeno je bydlet na Ostrovech Udí blažených; vždyť ušlechtilí nejsou bohům odporní a trápení spíš mají lidé bezcenní.
THEOKLYMENOS
6 Dioskúrové, já vzdám se zápasu,
(i vaší sestře měl jsem dřív, a též ľ*?"^ pomyslím nikdy zabít sestru svou. Ať Helena jde domů, bozi chtějí-li. A vězte, že v mých žilách proudí stejná krev jak v šlechetné mé sestře, nejctnostnější z všech. A radost mějte z Heleny: ta mysl má tak vznešenou, což u žen často nebývá.
SBOR
Mnoho je způsobů, jak božstva jednají: mnoho, v co nelze už doufat, bůh učiní, a co jsme čekali, bohové nesplní — z toho, co nemožné, bůh cestu nalezne. Tak tedy skončil se ten příběh půvabný.
RHÉSOS