1. konjugace
Vzor: laudo, laudáre
■1. Voco, vocámus. 5. Spěrat. 3. Bene labórás. 4. Cúr nón jnntátis? 5. Vocáte! 6. Saepe laudámus. 7. Nárrant, sed non cantant.
8. lam bene laboró; itaque laudor. 9. Bene ěducámur. 10. Vo-cáris; eur non properás? 11. Salwtant et salútantur. 12. Male laboratis; non laudámini.
bene, dobře
canto ás, áre zpívat, opěvovat eur proč
ěduco, ás, áre vychovávat et a, i iam již itaque proto
labord, ás. are pracovat, namáhat se laudó, ás, are chválit
male špatně
nárr5, ás, áre vyprávět
non ne
properó, ás, áre pospíchat
saepe óasto
salOto, as, áre zdravit
sed ale, však
spěro, ás, áre doufat
voco, ás, áre volat
11
GRAMATIKA
Výslovnost latinských hlásek
Česká abeceda (bez rozlišovacích znamének měkkosti) pochází 1 z latinské abecedy. Proto až na malé výjimky čteme latinská písmena jako odpovídající písmena česká.
Latinské samohlásky (vôcälés) jsou podobně jako v češtině krátké nebo dlouhé. Délka se běžně neoznačuje, v učebnici jsou s však dlouhé samohlásky označovány (kromě souvislých textů \ v III. části) vodorovnou čárkou nad písmenem (i, é, ä, ô, ú).
Písmenem i se označuje jednak samohláska i, jednak polo- \ samohláska j. Na začátku slova před samohláskou a uprostřed , slova mezi dvěma samohláskami vyslovujeme i jako j: iam již, maior větší. '
Z latinských dvojhlásek (diphthongi) je nejčastěji ae; zní jako české é: saepe často. ;
C vyslovujeme před e, i, y, ae, oe, eu jako české c: Gice.ro, \ Caesar, Gyrus. V ostatních případech se c vyslovuje jako k: vocô, > vocäre, eur.
Slabiky di, ti, ni se vyslovují tvrdě (dy, ty, ny): cantätis, laudämini.
Latinské písmo í
Pokud jde o psaní velkých a malých písmen, je v latině pravidlem, že velká písmena se píší jen na začátku věty, u vlastních 1 jmen a jejich odvozenin: Roma Řím, Rômänus římský. ;
\
Délka (kvantita) slabik
Slabiky (syllabae.) jsou v latině buď dlouhé (-) nebo krátké (—). Dlouhá je slabika:
1. přirozeně (nátura), jestliže obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku, např. ěduco, saepe;
2. polohou (positióne), jestliže po krátké samohlásce následuje skupina alespoň dvou souhlásek, např. salutantur.
Prízvuk (accentus)
Dvojslabičná slova mají prízvuk na předposlední slabice. Trojslabičná a víceslabičná slova mají přízvuk:
1. na předposlední slabice, jestliže je dlouhá přirozeně nebo polohou: lauA&mus, laud&ntur;
2. na třetí slabice od konce, jestliže je předposlední slabika krátká: ěducant.
V lekcích 1—5 jsou prízvučné slabiky v latinských slovech označeny kurzívou.
Sloveso (verbum)
Pravidelná latinská slovesa se dělí do čtyř tříd, tzv. konjugací (coniugátió).
Základní gramatické termíny u slovesa jsou:
jednotné číslo (numerus singuläris) — singulár (sg.)
množné číslo (numerus plurális) —plurál (pl).
oznamovací způsob (modus indicátivus)   —indikativ (ind.)
rozkazovací způsob (modus imperátivus) — imperativ (imp.)
neurčitý způsob (modus infinitivus)       — infinitiv (inf.)
přítomný čas (tempus praesěns) —prézens (préz.)
činný rod (genus detívum) — aktivum (akt.)
trpný rod (genus passivum) — pasívum (pas.)
Všechna slovesa se časují tak, že se k slovesnému kmeni přidávají osobní přípony, které ve spojení s kmenovou samohláskou tvoří koncovku.
U všech sloves jsou ve všech časech tvořených od kmene prézentního tyto osobní přípony:
-5(-m), -s, -t; -mus, -tis, -nt......aktivum
-r, -ris, -tur; -mur, -mini, -ntur ..... pasívum
12
13
f
1. konjugace
Vzor: laudô, laudäre
Do 1. konjugace patří slovesa, jejichž infinitiv prézentu aktiva končí koncovkou -äre. Prézentní kmen 1. konjugace tedy dostaneme, jestliže oddělíme od infinitivu aktiva příponu -re: laudä-re. Spojením osobních přípon s kmenovou samohláskou vzniknou koncovky:
-ô, -äs, -at; -ämus, -ätis, -ant......aktivum
-or, -äris, -ätur; -ämur, -ämini, -antur . . pasívum
índikativ prezentu:
aktivum:
sg. 1. laud-ô chválim
2. laud-ä-s
3. laud-n-t pl. 1. laud-ä-mu$
2. laud-ä-ús
3. laud-a-nt
pasívum:
laud-o-r jsem chválen, -a, -o
laud-sk-ris
laud-ä-tw
laud-ä-mur
laud-ä-miai
laud-a-títur
laud-ä-re chválit
česky latinsky
Imperativ:
sg. 2. laud-äl chval! pl. 2. laud-ä-te\ chvalte!
Infinitiv:
laud-ä-ň být chválen, -a, -o
Srovnejte:
vol       —     á       — me voc       —     ä       — mus
základ     kmenová samohláska   osobní přípona
Poznámka o trpném rodě. Trpný rod (pasívum) je v latině jednoduchý slovesný tvar, v češtine složený. V češtině dáváme většinou přednost činnému rodu (aktivu) nebo pasívu zvratnému (např. latině se vyučuje místo latině je vyučováno). Proto latinské pasívum předkládáme takto:
laudor jsem chválen, -a, -o cantor —
dávám se chválit zpívá se o mně
chválí mě zpívají o mně
Zapamatujte si:
U každého latinského slovesa se vždy učíme 1. a 2. os. sg. ind. sg. prézentu akt. a infinitivu, český význam se uvádí jen v infinitivu:
laudô, ôs,'äre chválit (čteme: laudô, laudäs, laudäre)
*mni?isuiiumim cvičen í jflEiingHgĽflE^
a) Ve všech větách základního textu určujte u sloves osobu, číslo, čas, způsob a rod! Podobné postupujte i u dalších lekcí!
b) Věty, které jsou v plurálu, dejte do singuláru a opačně!
c) Přečtěte věty č. 8—12 a odůvodněte u každého slova přízvuk!
d) Přeložte: vocätis, labôrämus, spěrant, laudantur, properäte, ěducamini, salůtaris!
e) Přeložte větu: Pracuji, proto jsem chválen. Řekněte ji ve všech osobách singuláru i plurálu!
f) Přeložte všemi možnými způsoby tyto pasivní tvary: laudämur, ěducaris, salútor!
g) Určete, od kterých sloves jsou tyto slovesné tvary: ěducamur, labôräte, parantur, castigámini!
14
15