NOVÁ VLNA:
základní shrnutí
Filmový autor, autorský film
1) Romantická koncepce filmového autorství:
• Nejkonvenčnější představa o autorovi a jeho
významu pro podobu uměleckého díla
• Režisér je hlavním původcem významů ve filmu.
• Úloha biografického aspektu (životní zkušenosti
autora se odrážejí v jeho díle)
• Vlivem strukturalismu dočasný ústup v meziválečném
období
Filmový autor, autorský film
2) Teorie auteura
• Historický původ ve Francii po II. světové válce (André
Bazin a okruh Cahiers du Cinéma), vliv na režiséry
francouzské nové vlny
• Návrat k romantické koncepci autorství ve filmu
• Autor = osobnost, která vyniká jedinečným „rukopisem“
nad ostatními, umělecká vize režiséra-autora se projevuje
napříč jeho filmografií, pozornost věnovaná stylovým
aspektům tvorby.
• Teorie auteura se projevuje také v uvažování o české
nové vlně v 60. letech.
Filmový autor, autorský film
3) Konec autora?
• S novými teoriemi se koncept filmového autora od 70. let
dále komplikuje – autor se stává pouze jednou ze součástí
konstrukce díla.
• Centrální pozici autora oslabují další kinematografické a
mimokinematografické faktory (společensko-politický
kontext, cenzura, producenti, prostředí filmového studia,
divácká recepce apod.) – vývoj směřuje od autorské
individuality k dimenzi produkce významu.
Filmový autor, autorský film
MY: Definice a rekonstrukce kontextů a prostorů, které
historický autor obýval a v němž vznikaly autorské filmy:
• Společensko-politický kontext
• Strategie filmového studia
• Úloha cenzury
• Úloha kritiky
• Mezinárodní filmový kontext
Nová vlna
Základní předpoklady rozvoje nové vlny :
• Kulturní a politická atmosféra Československa v období 60. let
• Nástup prakticky i teoreticky vzdělaných filmařů, kteří navazují
na proměny československé kultury po roce 1956.
• Proměny světové kinematografie, formální inovace, se kterými
se seznamovala také domácí filmová komunita.
Nová vlna
1961
1962
1963
1964
1965
1966
Nová vlna
Projekt I:
Hrdinové ve filmech „nové vlny“
(pro VI. mezinárodní kongres sociologů)
Pokus o definování základních definičních znaků filmů „nové vlny“:
a) Snaha o pravdivé zobrazení společenské reality ČSR, životních
problémů lidí
b) Prolínání různých forem a postupů, tragických a komických prvků
c) Zájem o psychologii hrdinů a autorské sebevyjádření
d) Filmy se odehrávají v současnosti v autentickém prostředí,
zachycují krátké časové období.
e) Témata souvisejí s lidskou osobností (rodinné, partnerské vztahy),
odstup od reprezentace širších společenských problémů.
Nová vlna
Hrdinové ve filmech „nové vlny“
(pro VI. mezinárodní kongres sociologů)
Pokus o definování základních konstrukčních znaků postav:
a) Sociální původ ve středních vrstvách, žijících ve městě
b) Hrdinové jsou mladí lidé (všední, neheroičtí, antiromantičtí).
c) Postavy žijí v souladu se společenskými a právními normami, jejich
politický postoj je vyjadřován spíš výjimečně.
d) Zájem o jednotlivce a vztahy dvojic, opomíjí skupinové vztahy
e) Hodnotová orientace hrdinů souvisí s lidskými vztahy a této
hodnotové orientaci odpovídají také cíle postav.
Nová vlna
Hrdinové ve filmech „nové vlny“
(pro VI. mezinárodní kongres sociologů)
Slnko v sieti (Štefan Uher)
Černý Petr (Miloš Forman)
Křik (Jaromil Jireš)
O něčem jiném (Věra Chytilová)
Postava k podpírání (Pavel Juráček – Jan Schmidt)
Démanty noci (Jan Němec)
Každý den odvahu (Evald Schorm)
Bloudění (Antonín Máša)
Intimní osvětlení (Ivan Passer)
Nikdo se nebude smát (Hynek Bočan)
Nová vlna
Projekt II:
Nová vlna z odstupu / Jan Žalman
• Definování okruhu základních osobností české
nové vlny
• Pozadí vývoje francouzské kinematografie:
nová vlna a cinéma vérité
V
Věra Chytilová
Autentická filmová forma
(vliv cinéma vérité):
Strop (1961), Pytel blech
(1962), O něčem jiném
(1963)
Experimentální formální
stylizace:
Sedmikrásky (1966), Ovoce
stromů rajských jíme (1969)
Jan Němec
Autentická poetika ho míjí –
metafora, podobenství,
složitější narativní
konstrukce (parametrická
narace, princip hry):
Démanty noci (1964)
O slavnosti a hostech (1965)
Mučedníci lásky (1966)
Evald Schorm
Hraná tvorba i dokument
Bez zásadnějších formálních
výbojů – důležitější téma
než objevování nových
vyjadřovacích prostředků
filmu (odkaz minulosti v
současnosti):
Každý den odvahu (1964),
Návrat ztraceného syna
(1966), Pět holek na krku
(1967), Farářův konec
(1968), Den sedmý, osmá
noc (1969)
Miloš Forman
Rozvíjení možností
cinéma vérité v hraném
filmu, rozbití klasického
syžetu ve prospěch
autentického výrazu.
Proces začleňování
mladého člověka do
společnosti: Konkurs
(1963), Černý Petr (1953),
Lásky jedné plavovlásky
(1965), Hoří má panenko
(1967)
Ivan Passer
Autentická filmová
forma, pravidelná
spolupráce s Milošem
Formanem a Jaroslavem
Papouškem
Fádní odpoledne (1964)
Intimní osvětlení (1965)
Jiří Menzel
Zájem o „obyčejného
člověka“ bez snahy o
sociologický aspekt
reprezentace
Adaptace literárních
předloh s autorským
přístupem:
Ostře sledované vlaky
(1966), Rozmarné léto
(1967), Skřivánci na niti
(1969)
Pavel Juráček
Scenárista a dramaturg
na Barrandově
Střídá tvůrčí metody
(inspirace absurdním
dramatem, cinéma
vérité, poetika
nonsensu):
Postava k podpírání
(1963), Každý mladý muž
(1965), Případ pro
začínajícího kata (1969)
Jaromil Jireš
Od dokumentárního
filmu k různým podobám
filmu fikčního:
„pocitový film“ Křik
(1953), literární
adaptace Žert (1968), a
Valérie a týden divů
(1970)
Jan Schmidt
Od počátku inklinuje k
žánrovému filmu:
Černobílá Sylva (1961),
Konec srpna v hotelu
Ozon (1966), Kolonie
Lanfieri (1969)
Nová vlna
D a l š í :
Zpětné zařazení mezi zástupce nové vlny
Juraj Herz: Spalovač mrtvol (1968)
Zdenek Sirový: Smuteční slavnost (1969)
Drahomíra Vihanová: Zabitá neděle (1969)