Estetika nové vlny Estetika nové vlny Československý autorský film 60. let: Posun od narace klasické k naraci umělecké Estetika nové vlny V y p r á v ě n í : Iluze přirozeného plynutí času – dojem sledování skutečných událostí • Simultánní prezentace událostí – souběžné zprostředkování dvou dějů bez těsné souvislosti, hierarchie či ukončení kteréhokoli z nich • Motiv náhody – vyprávění se může nečekaně vydat jiným směrem (náhoda ne jako kompoziční prvek, ale podřízení se přirozenému vývoji) Další manipulace s časem – z hlediska subjektivity postav a autorských pozic tvůrců Estetika nové vlny Vyprávění: rozpad vztahu příčina a následek Klasické kauzální vazby se rozvolňují nebo dokonce zcela mizí – souvisí opět s iluzí přirozeného plynutí času nebo naopak se snahou o komplikaci syžetu a matení diváka. Estetika nové vlny Vyprávění: KONSTRUKCE POSTAV Větší orientace na současnost, méně minulost (II. světová válka, období 50. let), propojení současnosti s minulostí, veřejné a soukromé sféry hrdinů V konstrukci postav důležitá subjektivní dimenze – vzpomínky, myšlenky, sny, halucinace Postavy nejednoznačného charakteru, přehodnocování domněnek o postavách Antihrdinové: postavy jsou objekty dění kolem sebe, nejsou aktivními činiteli (vázáno na témata osamělosti, odcizení, prázdnoty, pocitu absurdity apod.). Estetika nové vlny STYL: mizanscéna, vlastnosti záběru, střih, zvuk V klasickém filmu – styl užíván „neviditelným způsobem“, neupozorňuje na sebe, užití stylových prostředků směřuje ke srozumitelnému sdělení: • Svícení – tříbodový systém osvětlení, low-key lighting • Kamera – přehledná orientace diváka v prostoru • Střih – zajištění časoprostorové kontinuity a logické návaznosti záběrů a scén • Zvuk – hlasitý do té míry, abychom primárně porozuměli dialogům postav apod. Filmy nové vlny – experimenty se stylovou složkou Estetika nové vlny Styl: MIZANSCÉNA Autenticita prostředí • Prostředí se může prosazovat na úkor postav (postavy mohou být pozorovateli dění kolem sebe, mohou se v prostředí „ztrácet“). • Velkoměsto, maloměsto, venkov (důležitý je charakter, symbolika tohoto prostředí) • Převaha exteriérů nad interiéry, práce s přirozeným světlem nebo přirozeně působícím osvětlením Estetika nové vlny Mizanscéna: BARVA • Většina filmů nové vlny je černobílá, barva se uplatňuje pouze u některých až ve druhé polovině 60. let. • Realističtější reprezentace prostředí (Miloš Forman, Jiří Menzel) nebo experimenty s barevným spektrem (Věra Chytilová, Elo Havetta, Juraj Jakubisko) Estetika nové vlny Mizanscéna: HERECKÝ VÝRAZ • Hrdinové filmů nové vlny měli být průměrní lidé středních a nižších sociálních vrstev – za účelem dosažení autenticity obsazování neherců. • Herečtí profesionálové (neokoukaní, herecký projev bez klišé): Vladimír Pucholt, Jaromír Hanzlík, Jan Kačer, Josef Abrhám, Jana Brejchová, Věra Křesadlová aj. Estetika nové vlny Styl: VLASTNOSTI ZÁBĚRU Snaha o autentický výraz • Kamera je více dynamická, pracuje s více obrazovými plány v celcích a polocelcích, nekonvenční užití detailů a makrodetailů. • Opomíjení klasických figur (záběr/protizáběr, snímání scén ze stejného místa a úhlu) • Subjektivní záznam (vnitřní rozpoložení postav či subjektivita autorská) Estetika nové vlny Styl: STŘIH • Klasická podoba střihu – chronologická posloupnost a plynulá návaznost záběrů a scén (Forman, Menzel, Schorm, Passer) • Prodlužuje se délka záběrů (vnitrozáběrová montáž) • Montáž – využití možností ostrého střihu, který však může být využitý nečekaným způsobem, upuštění od filmové interpunkce (roztmívačky, zatmívačky, stíračky apod.). Estetika nové vlny Styl: ZVUK Autenticita zvukového prostředí (přirozená hlasitost dialogů a ruchu prostředí, kde se odehrává děj) Selekce zvuků a ruchů, uplatněná na subjektivním nebo autorském principu Hudba – omezení ilustrativní funkce (nediegetická atmosférická hudba), dotváření autentické atmosféry (diegetický charakter hudby), významotvorná funkce hudby (upozorňuje na skrytější souvislosti konkrétních momentů)