Klepnutím lze upravit styl předlohy podnadpisů. 1965–1968 dokončení 1965–1968 Vliv nové vlny na generačně vzdálenější tvůrce: Ladislav Helge: První den mého syna (1964) Otakar Vávra: Zlatá reneta (1965), Romance pro křídlovku (1966) Karel Kachyňa (a Jan Procházka): Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966), Směšný pán (1969) František Vláčil: Marketa Lazarová (1967) 1965–1968 Prvky autentického filmu ve filmové tvorbě pro mládež: Josef Pinkava Kočky neberem (1966) Neobyčejná třída (1964) Jiří Hanibal Život bez kytary (1962) Malé letní blues (1967) Klepnutím lze upravit styl předlohy podnadpisů. 1968–1970 1968–1970 Politický kontext 1968 – pokračuje reformní proces, vyhraňují se dvě protichůdné stranické tendence (reformní tendence začíná mít převahu nad tendencí konzervativní). 1968–1970 Spor reformních a konzervativních tendencí v KSČ „vyřešil“ zásah zvenčí – vojenská intervence států Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 (obrana socialismu v Československu chápaná jako obrana hranic tzv. socialistického tábora). 1968–1970 Důsledky srpna 1968: Dlouhodobější proces obnovy totalitního systému v Československu Moskevský protokol (srpen 1969) – opětovné nastolení totality, likvidace reformních snah, zrušení činnosti organizací vzniklých během reformního procesu, kontrola nad sdělovacími prostředky 1968–1970 26. června 1968 – zrušená cenzura 26. září 1968 – opětovné zavedení cenzury (vznik Úřadu pro tisk a informace) 1968–1970 Kinematografie / Barrandov Výrobní plány na léta 1968 a 1969 se připravují s ohledem na politický vývoj po lednu 1968 • Příležitost pro dosud zamlčovaná témata a odkládané náměty • Návrat historických, sociálně-kritických témat, potlačovaných po roce 1965: Všichni dobří rodáci, Žert, Směšný pán, Případ pro začínajícího kata, Smuteční slavnost, Skřivánci na niti, Ucho, Den sedmý, osmá noc 1968–1970 Kinematografie / Barrandov Tvůrčí skupiny na Barrandově – oproti stagnaci po roce 1965 se nyní do výroby zapojuje větší počet debutantů, opět možnost pro experimenty s filmovou formou. 1968–1970 Kinematografie / Barrandov Politická angažovanost filmových tvůrců? Zaměstnanci Barrandova podporují reformní politické tendence (Alois Poledňák, Jan Procházka, Ladislav Helge, Elmar Klos a další). Po srpnové invazi ukončení spolupráce se Sovětským svazem a Bulharskem na koprodukcích Kolonie Lanfieri (Jan Schmidt, 1969) a Ezop (Rangel Valčanov, 1969). 1968–1970 „Politická situace je stále neutěšená. Poctiví členové strany jsou izolováni od pracovních možností a nedostávají příležitost k práci. Podle pramene nikdo z poctivých komunistů nevěří, že dojde k opravdové očistě od pravičáků v organizacích KSČ na Barrandově, protože režiséři i kameramani drží mezi sebou. Např. když mají natáčet nějaký film se socialistickou tématikou, odmítají ho pod záminkou únavy nebo nemoci.“ (Anonym, 1970) 1968–1970 Kinematografie Další decentralizační opatření: Snaha o vytvoření samostatně organizovaného Českého filmu a Slovenského filmu, potvrzeno dohodou ze 13. prosince 1968 (v roce 1969 zrušeno). 1968–1970 1969 – první změny ve vedení ústředního ředitelství ČSF a Barrandova → organizační změny a zásahy do dramaturgie → počátky normalizační fáze české kinematografie Mužové normalizačního filmu: září 1969 – zvolen nový ústřední ředitel ČSF Jiří Purš prosinec 1969 – ředitelem FSB jmenován Bohumil Steiner, vzápětí nahrazen Miloslavem Fáberou (Steiner dělá ředitele zlínského studia), ústředním dramaturgem FSB zvolen Ludvík Toman. 1968–1970 Nástup nového vedení: Zhodnocení současného stavu kinematografie na Barrandově, studiích Krátkého filmu, Filmexportu, Ústřední půjčovně filmů atd. Základní stav: většina pracovníků je „pravicově oportunisticky“ orientovaná, distribuují se ideově nepřijatelné filmy, v dramaturgii a výrobě je řada takových snímků ve fázi příprav nebo realizace. 1968–1970 Analýza současného stavu: Chybný politický vývoj předešlých let + špatná kulturní politika („nesocialisticky chápaná svoboda uměleckého projevu“) 1968–1970 Analýza současného stavu: • Tvůrci se nechali ovlivnit „ideově cizími proudy“, soustředili se na úspěch na zahraničních festivalech. • „Negativismus“ filmů nové vlny ovlivnil negativně také diváky, které experimentální filmy vyhnaly z kin. • Z české produkce se vytratila realistická tvorba. 1968–1970 Reakce na současný stav: Příznaky negativismu – témata týkající se náboženství, sexuality, problémů socialistického vývoje, odcizení v rámci mezilidských vztahů 1968–1970 Reakce na současný stav: „Černá série“ z let 1968/1969: a) Filmy se záporným pohledem, které není možné distribuovat ani po úpravách: Skřivánci na niti, Ucho, Smuteční slavnost, Den sedmý, osmá noc. b) Filmy se záporným pohledem, které není nutné vyřadit z distribuce, ale je nutné zvážit způsob distribuce a kriticky odsoudit jejich „ideové problémy“: Směšný pán, Svatej z Krejcárku, Zabitá neděle, Případ pro začínajícího kata. c) Filmy bez zásadních ideových nedostatků, které mohou zůstat v distribuci: Světáci, Po stopách krve, Zabil jsem Einsteina, pánové apod. 1968–1970 Reakce na současný stav: Výrobní plán na rok 1970 – bez politicky kontroverzních projektů, přednost mají neutrální, méně angažované náměty ze scenáristických zásob na Barrandově Přelomový rok 1970 – obrácení pozornosti k diváckým filmům jako rehabilitace české tvorby u domácích a jiných socialistických diváků 1968–1970 Reakce na současný stav: Zrušení ideově-uměleckých rad a následně i rozpuštění dosavadních tvůrčích skupin → jeden ze základních předpokladů rozvoje nové vlny je v troskách. Zřízení Ideově-umělecké rady FSB – nový centrální dramaturgický schvalovací orgán 1968–1970 Produkce let 1969/1970 Příslib kontinuity s předešlým vývojem autorského filmu („dožívání“ zavedeného modelu tvůrčích skupin) X Zpřísnění posuzování jednotlivých filmových projektů – zrušení produkce některých rozpracovaných filmů: Pasťák (Hynek Bočan, 1969) Návštěvy (Otakar Fuka, Vladimír Drha, Milan Jonáš, 1969) 1968–1970 Produkce let 1969/1970 – kontinuita s estetikou nové vlny? Archa bláznů (Ivan Balaďa) Hlídač (Ivan Renč) Jsem nebe (Jan Kačer) Nahota (Václav Matějka) Nevěsta (Jiří Suchý) Svatej z Krejcárku (Petr Tuček) Takže ahoj (Vít Olmer) Vražda ing. Čerta (Ester Krumbachová) Zabitá neděle (Drahomíra Vihanová) 22.11.2011 1968–1970 „Ztracená generace“ • Nucený odchod z Barrandova, práce na jiných pozicích ve státním filmu (studia dokumentárního a animovaného filmu, dabing) nebo v televizi a divadle • Často komplikovaný návrat k celovečerním projektům v průběhu normalizace 22.11.2011 1968–1970 22.11.2011