PRÁVNICKÁ KNIHOVNA SVAZEK 37. FILMOVÉ PRÁVO VYDÁVÁ PRÁVNICKÉ KNIHKUPECTVÍ A NAKLADATELSTVÍ V. Linhart PRAHA II., LDTZOWOVA 35. FILMOVÉ PRAVO I. díl: Základní předpisy v zemi české a Moravsko slezské (min. nařízení z 1 8. ÍX. 1912, č, 191 r. z. s prováděcím výnosem), na Slovensky {nařízení ministra s plnou mocí pro Slovensko z 1. XI, 1919, č. 174 s prov. nařízením) a na Podkarpatské Rusi (nařízení uk min. vnitra ze 4. VIH. 1901 ř"c. 64.573 a z 27. IV. 1918, č. 44.965) o pořádání yeřejných představení kinematografických s doplňujícími výnosy, oběžníky a pod., s ju-dikaiurou a komentářem, II. díl: Předpisy daňové (daně přímé, obratová a j,)r poplatkové a dávkové (dávka ze zábav, dávka hasičská a}.), pojištění úrazové, pensi jní a sociá Inf, vývoz a dovoz filmu, právo autorské, ■výpovědi a dovolené, film kulturně výchovný, školské, osvětové a vojenské kine-matografy, předpisy elektrotechnické, podpora domácího filmu a jiná nařízení, vše to se zvláštním zřetelem k filmu a kinematografu. Výklad s autentickými texty všech nařízení a doplňujících výnosu, oběžníků, vyhlášek a pod., judikatura nejvysšíen soudů a nejdůležitější formuláře. NAPSAL JUDr. JIŘÍ" HORA, ADVOKÁT V PRAZE. V PRAZE 1937. NÁKLADEM PRÁVNICKÉHO KNIHKUPECTVÍ A NAKLADATELSTVÍ V. Linhart PRAHA II., LUTZOWOVA 35 MZK-UK Brno 2S19306074 VA I PRÁVO PREKLADU VYHRAZENA. TISKEM KNIHTISKÁRNY „TYPUS" PRAHA-SMÍCHOV. ■m :.fíí's 'íl Věnováno mému otci JUDr VÁCLAV V HOROVI, rádnému profesorovi právnické fakulty Karlovy university. 'j 2619306074 VII Předmluva. Je tomu letos právě 25 let,, co bylo vydáno nařízení ministerstva vnitra ve shodě, s ministerstvem veřejných práci z 18. září 1912 c.191 ř. z. »o pořá- ■ dání veřejných představení kinematografických^, . ä to jako prozatím n i právní úprava, kterou měla nahráditi definitivní zákonná úprava, až by se byly získaly zkušenosti dle zásad prozatímních (viz úvod k prováděcímu výnosu ministerstva vnitra z 18. září Í9Í2 6. 20.783, str. 23 tohoto spisu).. La) Toto ministerské nařízení je dosud základním právním předpisem v zemi České a Moravskoslezské, opírajíc se o dv. dekret z 6. ledna 1.836, sv. 6U, č. 5 sb. zák. pol. (str. 17násl.). Ministerským nařízením z 8. června 1916 č. 172 ř. z. bylo doplněno se zřetelem na mimořádné válečné poměry, a to jen pokud jde o §11 min.- nař. 191/1912 ř. z. (viz poznámku na str. 92). M Jinak nebylo toto provizorium změněno nebo doplněno v té formě, v jaké bylo vyhlášeno, t. j. nařízením vyhlášeným buď ve sbírce »Ěísských zákonů« . anebo ve »Sbírce zákonů a nařízení státu českosloven- ■ ského«. Za to však bylo min. nař. 191/1912 významně . modifikováno různými- výnosy céskošlóvěngMho Wi-n^PlZ^Žá..VV^Wt % [lúcEž '-mnohé vyšlý ve »Věstníku ■ministerstva vnitra« (může býti-sporno, zda tato forma stačí s hlediska obecné závaznosti dle § 2 zák. Č.J. 39/1919 Sb. z. a- n. o vyMäšóvání. zákonů-a naří-. zení). 'Změny ty týkají se zejména ustanovení o orga-nisaci cěnsurních sborů i dřívější poradní sbory při. zemských úřadech politických byly totiž nahrazeny ■ ■ zejména výnosem, ministerstva vnitra »o. censuře .filmů* z 16. ěérvná~Í9+9~ěr227621^ ' ■;■ ve »Věětníku min. vnitra^ roě. 1919) j e d n o t n ý m ■ poradním sborem c e n s u r n í m, (str. 111 násl.) při. ministerstvu vnitra p r o celý s tát (s určitou výjimkou pro Slovensko, str. 216 násl). Tím hýla VIII 1 významně z části modifikována, ovšem jen via facti, zejména ustanoveni §§ 16, 18, 20 a 21 cit. min. nač., jichž znění však nebylo v původním min. nařízení podnes- přizpůsobeno úpravě, zavedené výnosy min. vnitra o reorganisaci censury (str. 111 násl.). Nařízení min, vnitra z 18. září 1912 6. 1.91 ř. z. bylo převzato do soustavy platných právních norem dje zákona c. 11/1918 Sb...z. a n. a platí proto v zemi České, a Moravskoslezské. b) N a S l o v en s ku platilo nařízení ministerstva vnitra ze 4. srpna 1001 c. 64.573/1901. R. T. č. 81/1901 »o povolování koncertů, představení ^atd.i a další nařízení býv. uh. min. vnitra ze 27. dubna 1918 č. 44-965/1918 (rovněž úředně ve »Sbírce výnosů uh. min. vnitra« publikováno) »o kontrole filmů, určených pro veřejná představením... Bývalý ministr s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě vydal předběžné nařízeni o zákazu udělování nových kinematografických licencí dne SO. ledna 1919 č. 356 adm. (vyšlo v Úradných novinách roč. 1919 6. 5) a další nařízení z 29. listopadu 1919 c. 8844 (vyšlo v Úradných novinách roč. 1919, c. 38/39), jež obsahovalo opatření proti dalšímu prodlužování licencí (nabytých podle do té doby stále ještě platného nařízení uh. min. vnitra č. 64-573/1901) s výhradou definitivního- rozhodnutí o žádostech za povolení nebo prodloužení licencí po vydáni nové úpravy. Tato nová úprava je obsažena v nařízení ministra s plnou mocí pro .správu Slovenska z 1. listopadu 1919 č- 17U »o usporiadaní verejných kinematografických predstavení na Slovensku* (publikováno v »Uradnýéh novinách^, roč. 1919, čís. 4-0). Tímto nařízením byla výslovně zrušena (§ 37) pro Slovensko platnost nařízení býv. uh. min. vnitra ze 4. srpna 1901, čís. 64.573 a dalšího oběžníku býv. uh. min. vnitra ze 27. dubna 1918 čís. 44.965, jakož i nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 30. ledna 1919 č. 17/1919 (adm. č.- 356/1919). Nové.m-. řízení z 1. listopadu 1919 č. 174 nabylo platnosti SO. dne po uveřejnění, jež bylo uskutečněno dnem 31. pro- : srnce 1919 v čís. 40 súradných novin«. Svým obsa-h~em přimyká se toto nařízení k poměrům platným v-zemi České, a Moravskoslezské, má, ovšem různá podrobnější ustanovení, jež vyplynou z bližšího srovnání "podle poznámek, uvedených v tomto komentáři u jednotlivých paragrafů slovenského, nařízení. Avšak i vnař. č. 174/1919 (jeho význam hodnocen v nálezu Boh. A 758, str. 185 t. spisu) je leccos již materiálně neplatné, třebaže formálně předpisy dnes obsoletní ztišeny nebyly, na př. § 5 o dávce na kult. účely, §§ 17a, 18 a j.; o censuře platí totéž co řečeno na str. VI. (shora). Z toho plyne, že v zemi České, Moravskoslezské a na Slovensku uděluje licence pro veřejná předsta-' vení kinematografická příslušný zemský resp.. krajinský úřad pro. svůj obvod, při čemž strana na udě- ■ lení licence této. nemá, noxoku; podrobnosti jsou uvedeny opět v poznámkách u příslušných paragrafů obou nařízení (str. 27 násl., 37 násl, 171 násl., 184 násl). •Také platnost a prá/oní závaznost nařízení čís. 191/ 1912 a nařízení čís. 174/1919 byla prozkoumána nej- : vyšším správním soudem v nálezech, jež jsou otištěny opět na příslušných místech tohoto spisu (zejm. str. 184 násl). Také_nařízení čís. 174/1919 má povahu pro.vi-soria; bylo k němu také vydáno ministrem š plnou mocí pro správu Slovenska provóAěcí nařízení s v.y- ; světlivkami k některým paragrafům nařízení Čís. 174/1919, a to nepublikovaným oběžníkem ze dne 6. března 1920 č. 178 kino adm. »0 provádění kontroly . dle wař. č. 174/1919« str. 178 násl). Bylo již řečeno, že min.nař. 191/1912 ř. z. bylo ^ doplňováno i pozměňovÓMO řadou výnosů a oběžníků ministerstva vnitra v Praze, z nichž celkem 27 bylo j otištěno ve »Věstníku ' ministerstva vnitřa<< (roč, j 1919—1986); vedle toho však rada výnosů zůstala J 2 3 nepublikována. K těmto výnosům a oběžníkům, na jejichž základě ovsem vydávaly příslušné zemské úřady opět své instrukce úřadům podřízeným, přistupuje velká řada oběžníků a, nařízeni, vydaných z pravomoci býv. ministra s plnou moci pro správu Slovenska. Tyto vyhlášky jsou leckdy velmi zevrubné, obsahují někdy dosti svéráznou úpravu různých otázek, ovšem jen pro Slovensko (zejména censům filmů pro Slovensko, úprava slovenského textu, dozor nad kinematografy a pod.). Tyto vyhlášky jsou však velmi těžko dostupné; většina těch, jež byly vydány až do roku 192U, jsou uvedeny ve spise JUDra Josefa Pa-vláska,rady krajinského úřadu v Bratislavě: »Sbierka predpisov správnych a policajných platných na Slovensku^, částka II., 1925Í Pokud předpisy ty ještě platí a mají zásadní význam, jsme otištěny i v tomto spise, kde jsem ovšem uvedl i další vyhlášky až do dotru nejnovější. . Pro usnadnění orientace připojeny jsou dva přehledy k tomu spisu: jeden obsahuje seznam všech výnosů a oběžníků ministerstva vnitra otištěných ve »Věstníku ministerstva vnitra »o'kontrole filmů určených pro veřejná představeni*. Posléze jmenované nařízení bylo sice fakticky nahrazeno zmíněným již výnosem min. vnitra o censuře filmů z 16. června 1919, 6. 22.621-6, nebylo však výslovné zrušeno tak, jak se to. stalo v § 37 nař. č. 17'4/'1919 pro Slovensko. Proto Je pořádání veřejných představení kinematografických upraveno na Podkarpatské Rusi dosud zásadně těmito ■ulisrskými normami, takže právní stav je .v této obkcsti'našeho státu dosti odlišný od poměrů platných jak na Slovensku, tak v zemi České a Moravskoslezské. Aby se tomu odpomohlo, zmocnilo ministerstvo vnitra bývalou civilní správu Podkarpatské Rusi výnosy z 21. října 1921, č. 77.716/1921-6 a z 6. června < 1925, 6. 25.8A5/1925-6, aby byly vypracovány směrnice pro pořádání veřejných představení kinematografických na Podkarpatské Rusi na přechodnou dobu do vydání nového zákona analogicky podle min. nař. č. 191/1912 ř. z., což se také stalo'; blíže o tom je pojednáno v části »Podkarpatská Rus« tohoto spisu. Výše zmíněné dva výnosy min. vnitra nebyly však ' \ ani ve »Věstníku- min. vnitra« publikovány a mají tedy povahu pouhé směrnice pro podřízené, úřady a nemůže z nich býti vyvozována snad unifikace pro Podkarpatskou"Rus formou recepce předpisů obsažených v min. nař. č. 191/1912 ř. z. III. Právní úprava předpisů o pořádání veřejných představení kinematografických trpí tedy materiální i formální roztříštěností a nepřehledností příslušných i norem, z nichž některé jsou dnes již prakticky skoro nedoatupné. To platí na př. o nařízení uh. min. vnitra ze 27. dubna 1918, 6. 44-965, jež jsem si dal přeložiti z maďarštiny stejně jako nařízení téhož ministerstva lt ze 4- srpna 1901, č. 64.578; také prováděcí výnos min. vnitra z 18. září 1912, čís. 20.783 (otištěný v tomto : < komentáři v originále s mým překladem při jednotli-1 vých paragrafech) otištěn byl v úředním »Věstníku rak. -min..vnitra*, který dnes je již rozebrán (»Ver-■ , 1 ordnungsblatt des Ministeriums des Innern«, roc. ' 1912). Bylo však již také velmi těžké opatřiti první ročníky »Ůradných novin«; tak na příklad číslo 4.0/ 1919 »Ur. novin«, kde je právě základní nařízení Č. ' 174/1919 otištěno, je také již úplně rozeb.r án o 'y a nelze je obdržeti. i_ Proto jsem se rozhodl uvésti — vedle českého textu min. nař. 191/1912 ř. z., upraveného podle úřed- V ního překladu ve sbírce Říšských zákonníku _ též u každého paragrafu německý text nařízení čís. 191/ ti 4 5 1912 ř. z', i prováděcího výnosu min. vnitra z 18. září 1912, č. 20.783. Text slovenských předpisů otištěn je v původním znění slovenském. III. Shora citovanými předpisy je však dotčena jen část právních norem, jež do obchodu filmového dnes zasahují; v podstatě je to úprava veřejných představení kinematografických a censura filmů. Kinematograf a film má však i v ostatních, velmi důležitých oblastech našeho právního řádu své další problémy. Poukazuji tu zejména na II. díl tohoto spisu, který zevrubně zabývá se různými problémy v oblasti daní, poplatků, obecních dávek, dále v oblasti sociálního pojištění vedle řady různých i jinak obecně důležitých předpisů z oblasti práva občanského (výpovědi, smlouvy služební, dovolená a pod.). Proto zabývám se v I. a II. části I. dílu ministerským nařízením čís. 191/1912 ř. z. s prováděcím výnosem a příslušnými předpisy a, s jtidikaturou, dále v III. části L.dílu nařízením čís. 17í/1919 (při čemž ovšem doporučuji vždy přihlédnouti ke korespondujícímu paragrafu nařízení čís. 191/1912 ř. z., kde je zásadně komentář co nejširší), ve IV. části I. dílu pak právní úpravou na Podkarpatské Rusi. . Vedle toho však v II. díle probírám ostatní neméně významné předpisy z nejrůznějších oborů právních, jež mají význam pro film a kinematograf a jež se také v zásadě vztahují již na celý stát (ledaže by v II. díle bylo výslovně upozorněno, že platnost některého předpisu je omezena teritoriálně). Pro tento způsob rozhodl jsem se také proto, že , nebylo možno do formy komentáře a poznámek ů jednotlivých paragrafů vtěsnati to, co je obsaženo v II. díle; u jednotlivých paragrafů v I. díle odkazuji však na příslušné kapitoly II. dílu. IV. Bylo již řečeno, a stačí poukázati prostě na I. díl tohoto spisu, jak nepřehledně je tato část našeho právního řádu upravena. K tomu přistupují různé nové předpisy, zejména v oblasti minister- stva obchodu o dovozu osvětlených filmů kinematografických, v oblasti ministerstva školství a národní ■■osvěty o představeních školských v nejširším- slova smyslu a o představeních tak zv. osvětových sborů dle zákonač. 67/1919 Sb. z. a n., a j. Siožitá^ je také^ otázka pojmu tak zv. kulturně výchovného filmu, jež má význam.ze dvou hledisek zásadních: jednak je to otázka přístupnosti filmů, prohlášených za kulturně výchovné pro mWÄež mladší 16 let, čímž je dán eminentní význam tohoto druhu filmů pro mravní výchovu nejširších. a nejvnímavějších vrstev obyvatelstva tohoto státu, jednak je to významná otázka hospodářská, t. j. osvobození tohoto filmu od dávky ze zábav, v čemž spočívá prospěch kinematografic-' kých podniku a ovšem současně opět újma obcí na ' výnosu této důležité. dávky. V souvislosti s' tím je ovšem i zkoumání hranice 16 let jako hranice dospělosti u mládeže z hlediska vnímavosti filmových obra-, zů a jejich' významu; nelze popříti, že tato hranice není nejvhodnější a bylo by jistě záhodno formulovali ji jinak, na, př. zamýšleným vložením přechodné skupiny (pro mládež ve věku asi 1U—18 let). Zvláštností je, ovšem pouze pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, zákony článek XXV/1875 o kolkovém- poplatku, který nutno platiti za povolení resp. při povolení jednotlivých zúhav, pod kterýžto pojem dle nejnovější judikatury nejvyššího správního soudu spadají i představení kinematografická. O tom je zevrubně pojednáno v II. díle tohoto spisu (článek ■^Poplatky z představení kinematografickýehk). Také právní povaha tak zv. biografu jako subjektu právního je ovšem příčinou různých obtíží v denním běžném styku těchto podniků, a to-zejména v poměru k půjčovnám. Je tu palčivý problém zákazu propachtování kinematografických licencí dle § 9 min. noř. 191/1912 a 17U /1919. V zásadě se soustřeďuje všechno na osobu licenciáta; avšak i právní .podváha tohoto licenciáta má své různé důsledky na pří- 6 7 klad v oblasti daní přímých, kde má svůj význam, je-li licenciátem osoba fysická nebo spolek zřízený dle spolkového zákona (pak platí prvý daň důchodovou a všeobecnou výdělkovou, druhý všeobecnou daň výdělkovou místo dosavadní zvláštní daně výdělkové) anebo je-li licenciátem na př. obec (na niž vztahuje se zvláštní daň výdělková i nadále). Podrobnosti o tom, zejména též'se zřetelem na spornou právní povahu tak žv. osvetových sborů dle zákona c. 67/ 1919 Sb. z. a n., jsou v příslušných kapitolách v II. díle (viz »Daně přímém). Problémem je i přípustnost přirážky k daním přímým ve prospěch obchodních a živnostenských komor; podniky kinematografické nejsou^ a to v oblasti celého stóiu, živnostmi ve smyslu živnostenského řádu, přes to však ministerstvo obchodu vyslovilo názor, že tyto podniky podléhají zmíněné přirážce (viz též II. díl sub »Samosprávné přirážky«). V novém světle objevil se význam filmu i na poli obecného práva trestního při otázce trestně-právní odpovědnosti režiséra, jenž řídí natáčení f Umu při výrobě; i tu lze uvažovati o vhodnější úpravě (»Trest-ní odpovědnost film. režiséra«, II. díl). Zajímavý je také názor nejvyššího soudu o pojmu t.zv. »kino-inženýra« (viz přísl. pojednání v II. díle). Nové problémy vyvolalo také rozšíření tak zv. filmu úzkého, podrobnosti o tom jsou v kapitole ?>Uzký film« v II. díle. V tomto spise nezabývám se ovšem mezinárodními vztahy Jilmového práva (Mezinárodní komora filmová a pod.), ježto tím bych překročil již účel této práce, která chce jak právníkům tak laikům umož-niti rychlou orientaci v této poměrně spletité oblasti právní. Toto dílo poskytuje zároveň — bezděčně — aspoň částečný obraz, v jakém asi směru bude nutno upraviti příští filmový zákon; je již nepo-chybno, že nebude možno omeziti se tu jen na pouhé zdokonalení dnešních předpisů povahy více méně po- I licejně-ádministrativní, ale žé bude nutno v celém rozsahu zabývati se úpravou různých problémů, dnes namnoze roztříštěně a většinou prozatímně upravených v nejrůznějších kompetencích i formách. Pojem »právo filmové« volil jsem jakožto vhodnější a širší označení na místo pojmu správo kinematografické«; tento název - je nejen příliš úzký (zahrnuje zásadně jen právní poměry -o provozu kinematografů), ale i poněkud těžkopádný. Krom toho i živý jazyk užívá; s oblibou přídavného jména »filmový« /všude tam, kde jde o zájmy kinematografu a f Uma (filmový poradní sbor, filmová komora, názvy některých časopisů, rubriky v denním tisku a pod.). K závěru mám za svoji milou povinnost poděko-vati pánům referentům z ministerstva vnitra, z ministerstva obchodu a z ministerstva školství a nár. osvěty, kteří mně velmi ochotně dali cenné vysvětlivky při zpracovójuÓMí některých částí tohoto díla. Dodávám, že o kinematografech (ovšem jen z hlediska slovenského) -pojednává JUDr. Josef Pavlásek v díle vSbierka predpisov spmvnych a policajných, platných na Slovensku^ (Bratislava 1925, částka II.), a dále Fr. Vyhnanovský, rada politické správy v Pra-íze, ve spise »Licence a jiná policejní povolení« (Praha .1936), a to s hlediska min. nař,.191/1912 ř. z. Na rozdíl od obou těchto komento.ru zabývá se moje práce předpisy z celé oblasti Československa, jež . týkají se filmového práva v širším slova smyslu; neboť toto dílo je míněno zejména jako srozumitelný průvodce po všech těch právních předpisech, s nimiž se prá;vě laik — v jakémkoliv profesionálním vztahu k filmu a ke kinematografu — takřka denně setkává; to platí p ř ed e vším o II. díle toho t o spisu. Doufám, že při poměrné nepřehlednosti dosti různorodých předpisů podařilo se tomuto dílu, aby se vytčenému cíli aspoň poněkud přiblížilo. V Praze, v květnu 19$7. JUDr. Jiří.Hor a. Prameny. A. Sbírka rozhodnutí nejvyšších stolic soudních republiky Československé: a) Bohuslav A: nálezy nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních, b) Bohuslav F: nálezy nejvyššího správního soudu ve věcech finančních, c) Vážný: rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ve věcech ■ civilních a trestních, d) sbírka nálezů nejv. správního soudu vídeňského (Bud-winský). Věstníky ministerstev obchodu, vnitra, spravedlnosti, národní obrany a sociální péče. Sbírka norniálií pražského místodržitelství. Úřední' list republiky Československé. ■Zemské věstníky: český, moravský, slezský. ■ Krajinský vestník pre'Slovensko. Úradné noviny, B. Časopisy: Právník, Finanční právník, Soutěž a tvorba, Právný obzor, Časopis pro vědu právní a státní, Právo československé. C. Komentáře a komentovaná vydání: Štědrý-Bu chtěla: Řád živnostenský, II. vydání. Freudenfel d-K o v a n d a: Zákon o přímých daních, II. vydání. H e 11 e r-L a p p e r t-C a k r t: Poplatkový zákon. Kl iment-Zeis: československé správní řízení. Šafář-Zeis: Finanční hospodářství-obcí. Choděra-Pullman-Sehreter: Kolkové a poplatkové předpisy platné na Slovensku a. Podkarpatské Rusi. G a 11 a s: Výklad k zákonu o pensijním pojištění. Herman n-0 t a v s k ý: Zákon o soukr. zaměstnancích. Vyhnaíiovský: Licence a jiná policejní povolení. .Pa vlásek: Sbierka predpisov správnych a policajných, platných na Slovensku. Poznámky. U judikátů jsou t. zv. oprávní věty«, úředně príslušným senátem formulované, vyznačeny — souhlasně s príslušnou sbírkou rozhodnutí — hvězdičkou*; důvody nálezu a rozhodnutí jsou otištěny dle příslušných sbírek rozhodnutí v rozsahu, nutném pro objasnění skutk. stavu případu. U nálezů nepublikovaných je podstatný smysl judikátu formulován autorem tohoto spisu, důvody pak jsou otištěny z úředních vyhotovení, stranám doručených. Tituly oběžníků, resp. výnosů min. vnitra i některých jiných úřadů (min. obchodu, zem. a krajin, úřadů a p.) jsou převzaty dle úřední styíísace v příslušných věstnících. Seznam výnosů a oběžníků min. vnitra, otištěných ve Wěstníku min. vnitra«, je přehledně uveden v-II, ■díle (»Přehled výnosů min. vnitra, otištěných ve Věstníku min. vnitra«). V I. díle jsou věty (nadpisy) u rozhodnutí nejv. soudu (Vážný, ve věcech civilních) vytištěny pro snazší orientaci kursivou, věty nálezů nejv. správ, soudu polotučným petitem. V II. d í I e jsou však vesměs právní věty nálezů nejv. -práv. soudu i rozhodnutí nejvyššího soudu vytištěný vždy kursivou. Tiskové chyby. Stř. 117: řádka 17. shora: místo čís. 22.261-6 má býti správně »22.621-6«. jí Str. 229: za dvojtečku připoj: vzrušeno, viz str. 441«. 10 Předmluva . Prameny Poznámky . Tiskové chyby : Obsah . Obsah. VII 9 10 První díl. Země Česká a Moravskoslezská. I. Zásady o policejním dozoru nad kočujícími skupinami herců atd. (dekret dv. kane. z 6. 1. 1836, č. 5 Sb. z. pol.) 17 II. Nařízení min. vnitra ve shodě s min. veř. prací z 18. IX. 1912, č. 191 ř. z. o pořádání veřejných představení kinematografických . . '- . . ... . . . .23 í. o d dí 1: -3 i c e nce potřeba a udílení licence, § 1 . . . . . .23 druhy a rozsah licence, M 2, 3. . . . . .31 povolující úřad a udělení licence, §§ 4, 5. . . 37 podmínky licence a zásady provozu, § 6 . . .47 odepření licence, provozovací povinnost, §§7, 8 . 57 osobní provozování, § 9 (se zřetelem na zákaz o propachtování licence) . . . „ ' ■. .61 další vedení podniku, § 10...... . 86 oprávněný -operatér, §.11 . . . ... .88 děti a mladistvé osoby v podniku, vnější označení,. §S 12, 13 . . ........97 katastr licencí, §14 . . .... . . 100 II. oddíl: censura povolení předváděcí, § 15 .... . . 102 předvedení ná zkoušku, § 16 (organisace censury) 108 odepření, udělení, odvolání předváděcího povolení 17 až 19 . . . . ■ . . . . . .121 censurní katastr, povolení jiných úřadů, §§ 20, 21 128 III. oddíl: všeobecná a prováděcí ustanovení dozor ku představení, návštěva dětí a mladistvých, 22, 23......... . . 132 představení v neděli a svátky, ohlašování představení, §§ 24, 25........ . .141 odnětí licence, bezpečnostní a místní policie, §§ 26 až 29-......... . " . 146 příloha A. k nař, o pořádání veř. kin. představě ní {podmínky stavební, požární a j.): . . . . . . . . . . .157 11 A. podniky s pevným stanovištěm; . . . .162 B. kočovné podniky . . . . . ... 168 příloha B. k nař. o pořádání veř. kin. představení (cens. katastr) .... 169 Slovensko. III. Nariadenie ministra-pmomocníka vlády Československej republiky pre správu Slovenska zo dňa 1. XI. 1919 č. 174/1919 . . . . ........170 Oddíl I.: licence , potřeba a udělení licence, § 1 ,.....170 druhy licence, § 2 . . . . . . . . . 178 rozsah licence, § 3 . . . . . . .. . . 181 povolující úřad a udělení licence, 4, 5 . . . 184 zásady provozovací, § 6 . . . .'■ . . . 200 odepření • licence, § 7 .........■. 203 povinnost provozování (propachtování) §§ 8, 9, 10 204 kinooperatér, g 11 . . . . . . . . .206 mladiství, vnější označení, licenční katastr, 12 ■ až 16..........,212 Oddíl II.: censura povolení předváděcí, censurní listy a cens. kartotéka, ■§§ 17 až 24 . .......215 v Oddíl III.: všeobecná a prováděcí ustanovení ohlašování představení, dozor nad nimi, §§ 25 áž 30 230 návštěva dětí a mladistvých, § 31 . . . . . 238' představení v neděli a ve svátek, odnětí licence, .§§ 32 až 35 . . . . . . . f . . .239 bezpečnostní policie, počátek působnosti nař. §§ 36, 37 . ■ ..........240 p ří 1 oha Ä. knaříz en í splnom, min.'pro Slovensko z 1. XI. 1919, č. 174/1919 (podmínky stavební, požární a jiné) . . . . . 242 A. stálé podniky . . . ... . . . .243 B. kočovné podniky . . . . , . . ... 252 příloha B. k nařízení splnom, min. pro Slovensko z 1. XI. 1919, Č.. 174/1919 (cens. lístky).....- . . . . . .253 Podkarpatská Rus. IV. Úvod . . . . ... . . . . . .255 Nařízení min. vn. (uh.) ze 4. VIII. 1901, č. 64.573 z r. 1901 o povolování koncertů, představení atd. (§1 až 16) . ........ . . .260 « I 12 Nařízení min. vnitra (uh.) z 27. IV. 1918, č. 44.965 z r. 1918 o kontrole filmů určených pro veřejná představení (5§ 1 až 8) . . . . . . . .269 Druhý díl. Daně přímé:............275 A. daň důchodová . . . . . . ' .: . . 275 B. všeobecná daň výdělková.....278 C. zvláštní daň. výdělková. . . . . . 283 výňatek z ví. nař. pro v. č. 15/1937 S b. z. a n. . 298 samosprávné akomorní přirážkyk daním přímým . . ........ ■ 303 Daň z obratu............307 Obecní dávky............317 A. dávka le zábav . . . . . . . . . 320 B. , C. obecní dávka z.návěští a ze spotře- by e I. energie a plynu. . . . ' . . . 335 D. obecní -poplaitikiy. . . . . . - . 337 Text vinař. č. 143/1922, r e s p. č. 15/1928 S'b. z. a n- Pravidla o vybírání obecní dávky ze zábav . . . 341 Pravidla ■ pro vybírání obecní dávky ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím . . 346 Pravidla pro vybírání obecní dávky z návěští . . 349 Pravidla pro vybírání obecních poplatků za úřední úkony . . . . . . - . . . ... 352 Pravidla pro vybírání obecních poplatků za používání veřejného obecního statku . . . . . . . 353 Poplatky z představení kinematografických (zejména se zřetelem na zvi. úpravu na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle zák. ěl. XXV/1875) . .' . . . .357 A. Země česká a Moravskoslezská. . . 357 B. Slovensko a Podkarpatská Rus . . . 359 C. Dodatek (text popi. prav. a zák. čl. XXV/1875) . 366 Dávky za úřední úkony......... . 371 Zákoně. 53/1925 odávkáchzaúřední úkony 374 Poplatky ze smlouvy služební . . . . . , . .376 Poplatky ze smluv pachtovních (smlouvy provozní) . . 379 Úrazové pojištění ........... 384 Pensijní pojištění.......... . . 388 Pojištění zaměstnanců pra případ nemoci, invalidity a stáří 394 Obchodní podmínky . . ,....... .396 Právo autorské . . . . . . . . .... 408 Výňatekzezákonaz24. XI. 1926, č. 218 S b. z. a rí. ve zněn í novely č. 120/1936 S b. z: a n. o p ů-vodském právu.. . . . . . . . .412 §IÍ: 13 . V y h I á š k a mi n. školství z 30. III. 1937, č. 42.574/ 37 o sazbě honorářů zaprovozování hudebních děl . . . . , ■'. . . . .419 Výpovědi a dovolená zaměstnanců . . . . ... 422 Zprostředkování práce . . ........426 Trestní.odpovědnost filmového režiséra . . . . . .429 Vývoz a dovoz osvětlených filmů . . . . 432 I'. Vyhláška min. obchodu z 9. XI. 1931, č. 129.606/31 o přeřadění dovozu o světlený c h kinem, hraných zvuk o v ých filmů s a z. c. ex 361 e) do povolovacího řízení. Výňatek ze sazebníku, pol. 361c) . - . 432 IL Vyhláška min. obchodu'z 3. XI. 1933, č. 128.454 (změna vyhlášky z 9. XI. 1931) . 432 III. Směrnice Filmového poradního sboru pro povolení dovozu filmů . . . 433 IV. Vyhláška min. obchodu ze 14. XI. 1934, č. 131.126/34 o ú p r a v ě d o v o z u o s v ě 11 e n ý c h filmů kinematografických . . . .433 . V. Vyhláška min. obchodu z 22. I. 1935, č. 6320/35 o změně a doplnění předpisů o úpravě dovozu osvětlených filmů kinematografických .... . . 435 . VI. Vyhláška min. obchodu z 23, I. 1937, č. 5222/37 o změně předpisů o úpravě dovozu osvětlených filmů kinematografických.........436 Podpora domácích filmů . . .. '....... 437 I. Nařízení vlády republiky Československé z 20, II. 1919, č. 128 Sb. z. a n. o filmování a zakládání filmových podni-ků na Slovensku . -.......437 II. Oběžník min. vnitra z. 10. VII. 1924, č. '42.785/6, povinnost pře d vádě ti domácí filmy v biografech....... 437 III. Obežníkmi n. vnitraz 2. X. 1928, č. 23.682/ 6/1928, podporadomácífilmové výroby 438 IV. O b ě ž n í k mi n. v n i t r a z 2. XII. 1931, č. 51.454/ 1931, podpora domáci výroby filmové 439 V. Oběžník Zemského úřadu v Praze z 10. VI. 1933, č, 253.129-20A-203/86 ai 33 . . . . 440 VI. Oběžník krajinského úradu v Bratislav e z 13. VIL 1933, č. 130.875/8-1922 o ŕ i 1 m o-vánía zakládání filmových podniků na Slovensku. ........441 VIL Směrnice pro udělování podpor a příspěvků- na výrobu československých 14 filmů a pro poskytování státní.záruky v r á m c i působnosti Filmového po-rad ní ho sboru, vydanéministerstvem obchodu v r. 1936 . . ..... 442 Nákup, prodej a půjčování filmů . .... . . 446 ■Film ve škole....... . . . . . 449 Výnos min. • školství z 3. XI. 1936, é. 145.865-1 o schvalování a užívání světelných obrazů, zejména školních filmů, jako učebných pomůcek v národních a středních školách a v učitelských ústavech a v odborných a živnostenských pokračovacích (učňovských) školách . ,451 Kinematografy a osvětové sbory . . . • - ■ ■ 454 Kinematografy ve voj. zátiší ...... . . 471 Úzký film . . . . . ' . . . . . . ... 472 Elektrická zařízení v divadlech, kinech a podobných místnostech. (Předpisy Elektrotechnického Svazu Českoslo-' :' venského 1936) . . . . . . . 473 Stavovské označení »Kino-inženýr«...... , 484 Československo-německá dohoda . . . . . . . 488 Seznam výnosů a oběžníků min. vnitra, otištěných ve ^Věstníku min. vnitra«, 1919—1936 . . . ... . . 490 .Kompetence okresních úřadů . . . .493 Osvětové sbory . . . . . . . . .493 Čensura filmů, podpora filmů domácí výroby, mladiství a všeob. ustanovení . .494 Seznam oběžníků, nařízení a vyhlášek vydaných na Slo-1 vensku . . ' . ... . ... . . . . . 494 Vzory: č. 1. Udělení kinematografické licence . 498 č. 2. Udělení cestovní kinematografické licence . . . . . . ... . 500 č. 3. Povolení k reklamnímu promítání .filmů v obchodní místnosti. . . ,502: č. 4. Povolení k reklamnímu promítání filmů ve výkladní skříni , . . . 503 č. 5. Schválení zástupce (obehodvedou- e í h o) . . . . ....... . . . 504 č. 6. Vysvědčení o kin o op er'a t é r ské z k qu š ce........ . . 505 ■ č, 7. Úřední osvědčení pro kinematografický přístroj . . . . . 505 č. 8, 9. Censurní lístek (líc) . . . . .506 č. 10. Censur ní lístek (rub) . , . . . 508 Rejstřík . ' . .• . . . .......509 17 I. Zásady o policejním dozoru nad kočujícími skupinami herců, provazolezců, gymnastů, hudebníků atd. (Dekret dvorní kanceláře z 6. I. 1836, sv. 64, č. 5 Sb. zák. pol.) Poznámka: Tento dekret má úvod, v němž se odůvodňuje, proč nutno upraviti provozování atrakcí, pořádaných shora jmenovanými skupinami artistů. Německý text tohoto úvodu je v nezkráceném znění dále uveden, za ním pak následuje původní nezkrácený německý text dekretu, jehož překlad zní takto: »1. Od nynějška smějí býti udílena povolení ku produkcím kočujících tlup hereckých, provazolezců, gymnastických artistů, potulných šumařských skupin jen od zemských presidií, ježto jen tato jsou s to, aby měla potřebnou evidenci o počtu těchto lidí, zemí se potulujících, a s ohledem na poměry místa i kraje, dále na blahobyt obyvatel usoudila, zda vůbec, kde, na jak dlouho jeví se přípustnými iakovéto produkce bez škodných důsledků, zvláště když dnes vyžadují také vyšší politické ohledy,' aby byly podrobeny vyššímu dozoru všechny potulné, s obyvateli země do tak blízkého styku přicházející takovéto společnosti a podniky, pod kteroužto záminkou mohou také nebezpeční lidé se potulovati. 2. Také v provinciálních hlavních a jiných městech^ v nichž jsou státní policejní ředitelství, anebo policejní komisařství, musí produkce, deklamace a podívané všeho druhu za peníze, býti učiněny závislými na povolení zemských presidií. Tato mají si však předběžně, než rozhodnou, dáti podati zprávu od těchto policejních orgánů. Filmové.právo, ■ . 2 18. Dekret dv. kane. z 6. I. 1836. Dekret dv. kane. z 6. I. 1836. 19 3. Zemská presidia mají při udělování takovýchto povolení postupovati s veškerou opatrností a s přísným posuzováním předmětu žádosti, jakož iS pečlivým přihlížením k platným pasovým, policejním a censur-ním předpisům, zejména pak 4. cizincům povolovati jen podívané na předměty skutečně a významně pozoruhodné, jakož i produkce mimořádných uměleckých výkonů ve lhůtách co možno omezených, a to jen v tom případě, jeví-li se tito zcela nezávadnými a mohou-li se jak pro svou osobu, tak i pro svůj průvod vykázati zákonnými pasy a hodnověrnými vysvědčeními zachovalosti. 5. Stran trvání a stanovení doby k těmto produkcím nedá se ustanpviti ovšeni určitý čas* neboť ten je podmíněn částečně cenou, zájmem, vzácností představení nebo předmětů na podívanou, . částečně poměry místa, kde se má produkce konati; všeobecně však jsou zemská presidia přísně zavázána trvání těchto koncesí pokud možno omezovati a jejich hromadění co nejpečlivěji zamezovati. 6. Zemská presidia mají vyrozuměti o udělení takovýchto koncesí příslušné krajské úřady, v jichž úředním obvodu takové produkce nebo podívané byly povoleny, a to od případu k případu, a tytéž uěiniti zodpovědnými, že trvání povolení nebudou překročena a že pasové a policejní předpisy budou co nejpřísněji prováděny. Konečně 7. budiž podřízeným patrimonialním, zemským soudům a okresním úřadům, městským magistrátům, rychtářům v městysech a vesnicích pod trestem zakázáno takové veřejné produkce, k nimž nebylo vyšší povolení uděleno, ve svém úředním obvodu trpě ti. Rozumí se ostatně samo sebou, že policejní předpisy ohledně pečlivého dozoru na tyto osoby, jež prodlévají v zemi se zákonnými koncesemi, musí býti dále co nejdůkladněji prováděny, a že přítomným, pro udílení těchto koncesí vydaným předpisem, ostatní policejní nařízení a zejména, pokud jde o představení divadelní, těchto se týkající předpisy censurní, zůstávají v plné platnosti.« Poznámka: V bodu 6. zmíněné »krajské« úřady, stejně tak jako y bodu 7. zmíněné patrímoniálrií, zemské soudní a okresní úřady, městské magistráty, rychtáři v městysech. a vesnicích, nutno nyní nahra-difci kompetencí úřadů okresních, pokud se týče orgánů obecních. Z těchto úřadů má pro udílení licencí kinematografických význam jen zemský úřad (země Česká, Moravskoslezská a Slovensko), resp. okresní úřad nebo policejní komisařství (Podkarpatská Rus). O výlučné příslušnosti zemských úřadů v Praze 'a v Brně podle min. nař. č. 191/1912 ř. z. a krajinského úřadu v Bratislavě podle nař. splnom, ministra pro správu Slovenska č. 174/1919 pro povolování kinematografických licencí je -pojednáno zevrubně při ,§§1, 4, 9 těchto předpisů. Okresním úřadům náleží ovšem (vedle schvalování provozovny, viz při §u 6) ípéče o zachovávání censurních předpisů (cens. lístky), vidování licencí kočovných kinematografů (viz pozn. při § 2 sub 4, min. nař. 191/1912 ř. z.), dále dozor nad způsobem ohlašování představení a podobně, jakož i kontrola.'biografů a podávám, zpráv nadřízeným úřadům, zda jsou dodržovány předpisy o podpoře domácího filmu a j. Viz »Seznam výnosů a oběžníků«, ■uvedený v II. časti tohoto spisu1 (ná konci). O právním významu dekretu z 6. I. 1836: viz při § 9 min. nař. č. 191/1912 ř. z. sub 15) (Vážný 15.051). Podle vládního nařízení z 18. prosince 1929, č. 186: Sb. z. a n. byla příslušnost k udílení povolení ku pořádání produkcí v pevném sídle nebo jen v jednotlivém okresu přenesena z kompetence zemských úřadů na úřady okresní (státní policejní úřady). Tento předpis má však, pokud jde o udělování kinematografických licencí, význam jen pro Podkarpatskou Rus. K tomu srov. nálezy nej vyššího správního soudu: sil i ■ 20 Dekret dv. kane z 6. I. 1836. Dekret dv. kane. z 6. I. 1836. 21 »Schvaliti náměstka v provozu kina jest příslušným úřad I. stolice, o opravném prostředku rozhoduje zemský úřad ko-nečně;« nález z 8. I. 1935, č. 24.777/34, ve sbírce Bohuslavově ■ nepublikováno. »* O žádosti za povolení k pořádání kinematografických představení v Mukačevě rozhoduje v I. stolici policejní komisařství v Mukačevě podle předpisů oběžníku min. vnitra zé 4. VIII. 1901, č. 64.573 (R. T. č. 84fl901);« nález nejv. spr. soudu z 23. VI 1934, č. 9211. Bok A 11.375. Podrobně o těchto nálezech viz v části »Podkarpatská Rus«. Nezkrácený .německý text (i s úvodem) dekretu dvor. kane. z 6. I. 1836, sv. 64, č. 5 Sb. zák. pol. žní takto (publikováno ve sbírce »Seiner K K. Majestät Ferdinand des Ersten politische Gesetze und Verordnungen für sämmtliche Provinzen des österreichischen Kaiserstaates,« svazek 64, vydán r. 1838, obsahuje nařízení od 1.1. do 31. XII. 1836): Grundsätze hinsichtlich der polizeylichen Überwachung herumziehender Schauspieler-Truppen, Seiltänzer, gymnastischer Künstler, Musikanten etc. Es ist zur höchsten Kenntniss gekommen; dass die Zahl der herumziehenden Schauspieler-Truppen, Seiltänzer, gymnastischer Künstler, herumziehender Musikbanden öder Eigen-thümer sonstiger Sehaugegenstände aller Art, welche die Öster- ' reichischen Provinzen in allen Richtungen durchstreifen, seit einiger Zeit bedeutend zunehme. Vorlängst bestehende, und von Zeit zu Zeit erneuerte Polizey-Verordnungen haben bereits den Länder-Chefs mit besonderer Hinweisung auf den Umstand, dass das Herumziehen derley Leute besonders mit Schaugegenständen von nicht we-. sentlichem Belange oder Productionen gemeiner Art, selbst der Moralität nachtheilig, und dem Hange zum Müssiggange förderlich seyen, und dass viele solcher Vaganten bey der Unzulänglichkeit der erwähnten Nakrungswege theils den Gemeinden und Ortsobrigkeiten zur Last fallen, theils das zur. Fristung ihrer Subsistenz Fehlende, auf unerlaubte Weise zu ergänzen suchen, immer zur besonderen Pf licht gemacht, dahin zu wirken, dass die Bewilligungen zu solchen Productionen und Schauausstellungen strenge erwogen, und selten ertheilt, insbesondere aber, dass jenen in die obige Cathegorie gehörigen Individuen, welche keine k. k. Unterthänen sind, der ' Eintritt in das k. k. Gebieth verweigert, die darin Betretenen ; \ hingegen mit gebundener Marsch-Route auf dem geradesten v: , Wege in das Ausland • ihstradirt, . und der richtig erfolgte Übertritt derselben gehörig überwacht werde. ; Ungeachtet dieser oft wiederholten polizeylichen Anord- ' nungen wurde dem in dieser Beziehung eingerissenen Unfuge ' nicht ■ genügend begegnet, und ein näheres Eindringen in die t Ursachen dieser noch immer.bestehenden, und mehr und. mehr ' über Hand nehmenden Unzukömmlichkeit hat zu der Uber-i ; zeugung geführt, dass das ungleichartige Benehmen, welches dio politischen Behörden bei der Ertheilung von Bewilligungen \ zu den obigen Productionen und Schäüausstellungen • beobachteten, hieran vorzugsweise die Schuld tragen. ., Seine k. k. Majestät haben dernach mit höchster Ent- i Schliessung vom 5. Dezember 1835 hierüber für die Zukunft '. Nachfolgerides zur unverbrüchlichen Richtschnur verordnet: L 1. Von nun an dürfen mit Ausnahme der Haupt- nnd Re- ! N sidenzstadt Wien, in welcher der Polizey-Ober-Direction das Recht, die Bewilligung zu> derley Productionen entweder ■unmittelbar, oder nach vorläufig eingehohlter Genehmigung der l Pohzey-Hofstelle zu ertheilen, instruetionsmässig zusteht, nur iftvon den Länder-Präsidien die diesfälligen Produc'tions-Bewilli-gungen ertheilt werden, indem nur diese in der Lage sind, r eine gehörige. Evidenz der Zahl dieser im Lande herumziehenden Leute zu- erhalten, und mit Rücksicht auf die Kreis-' und Ortsverhältnisse, dann den Wohlstand der Einwohner zu ; * ■ urthejlen, ob überhaupt, an welchen Orten, und wie lange der-[ Iei Productionen ohne Nachtheil zulässig erscheinen, zumal he"t zu Tage auch höhere politische Rücksichten es erfordern, Ialle herumwandernden, mit den Landbewohnern in so nahe Berührung .kommenden derlei Gesellschaften und Unternehmer, unter welchem Vorwande sich auch gefährliche Leute herumschleichen können, einer höheren Aufsicht zu unterwerfen. 2. Auch in den Provineial-Haupt und andern Städten; in welchen k. k. Polizey-Direktiohen oder Polizey-Conrmissariate bestehen, sind die Productionen, Declamationen und Schauaus-f Stellungen aller Art um Geld, von der Bewilligung' der Länder-Präsidien abhängig zu machen, nur haben sich die vorläufig, '■■ ehe sie die Entscheidung fällen, von diesen Polizey-Organen ". Bericht erstatten zu lassen. 3.' Die Länder-Präsidien haben bey Ertheilung von derley Cohce'ssionen mit aller Vorsicht und mit strenger Würdigung des Gesuchsgegenstandes, dann mit sorgfältiger Beobachtung der ausserdem bestehenden Pass-, 'Polizey- und Censurs-Vor-'Schriften vorzugehen, und insbesondere 4. Ausländern lediglich nur Schauausstellungen wahrhaft und vorzüglich-sehenswürdiger Gegenstände, so wie die Productionen ausserordentlicher künstlerischer Leistungen in 22 Dekret dv. kane. z 6. I. 1836. möglich beschränkten Fristen, und zwar nur in dem Falle zu gestatten, wenn sie ganz unbedenklich-erscheinen, und sich sowohl für ihre Person als für ihre Begleitung-, mit legalen Pässen und glaubwürdigen Wohlverhaltungs-Zeugnissen auszuweisen vermögen. 5.. Hinsichtlich der Dauer und der Zeitausmass zu derlei Productionen lässt sich ein bestimmter Zeitraum nicht vorzeichnen, dieser ist theils durch den Werth, das Interesse, die Seltenheit der Vorstellungen oder der Schaugegenstände, theils durch Verhältnisse des Ortes; wo diese Productionen Statt finden, bedingt; im Allgemeinen aber werden die Länder-Präsidien strenge verpflichtet, die Dauer solcher Concessionen möglichst zu beschränken, und ihre Anhäufung sorgfältigst zu vermeiden. ' , .6. Die Länder-Präsidien haben von den ertheilten dies-fälligen Concessionen ' die betreffenden Kreisämter, in deren Amtsbezirke derley Productionen oder Schauausstellungen bewilligt worden sind, von Fall zu Fall zu verständigen und dieselben verantwortlich zu machen, dass die Dauer der Bewilligungen nicht überschritten und die Pass und Polizey-Vorschriften auf das Strengste gehandhabt werden. Endlich ist 7. den untergeordneten Patrimonial-Landgerichts und Bezirksämtern, Stadt-Magistraten, Markt- und Dorfrichtern unter Strafe zu verbiethen. derley öffentliche Productionen, ■ wozu die höhere Bewilligung nicht ertheilt ist, in ihrem Amtsbezirke zu gestatten. Es versteht sich übrigens von selbst, dass- die polizey-lichen Anordnungen rücksichtlich der sorgfältigen Überwachung dieser im Lande mit gesetzlichen Concessionen befindlichen Individuen fortan auf das Genaueste gehandhabt werden müssen.und dass durch die gegenwärtige, für die Ertheilung dieser Concessionen erflossene höchste - Vorschrift, die sonstigen polizeylichen Anordnungen und insbesondere in Beziehüg auf die theatralischen Vorstellungen die diesfalls bestehenden Censurs-Vorschriften, in ihrer vollen Wirksamkeit verbleiben. Hofkanzley-Präsidial-Decret vom 6. Januar 1836, an sämmtliche Länder-Präsidien. 23 ■ m íl Nařízení ministerstva vnitra ve shodě s ministerstvem veřejných prací ze dne 18. září 1912, č. 191 ř. z., o pořádání veřejných představení kinematografických. I. ODDÍL. LICENCE. Potřeba a udílení licence. § 1. Pořádati veřejná kinematografická představení je přípustno podle nynějších předpisů jen na základě úřední licence. : Licence propůjčuje jen majiteli licence v licenční listině uvedenému právo ku provozování a nemůže býti převedena na jiné osoby ani mezi živými ani dědickou posloupností. Licence udílí se na dobu jednoho roku až ďo tří let. Prováděcí výnos ministra ynit.ra z 18. září 1912, č. 20.783, o pořádání veřejných představení kinematografických. Sbírka říšských zákonů obsahuje pod č. 191 běžného roku nařízení ministra vnitra o uspořádání veřejných představení kinematografických. Toto nařízení má především všeobecně stanovití podmínky, jimž jsou strany při provozu kinematografů podrobeny; má také dáti správním úřadům směrnice, jakým způsobem mají tyto dbáti důležitých zájmů osvěty, zejména ochrany mládeže, jež souvisí s provozem kinematografů, stejně jako jak mají dbáti hospodářských zájmů v úvahu přicházejících. Bylo by rovno zásadní úpravě, kdyby provoz kinematografů měl býti předmětem živnostenského práva, jež za určitých podmínek ve formě koncese musí býti propůjčováno a provozováno; takovou úpravu nelze provésti pouhým nařízením, nýbrž nutno ji vyhradili zvláštnímu zákonu. Nařízení je míněno jen jako předběžná úprava, která až do pro^ vedení zákonodárné úpravy, jež by se ovšem musila vztahovati také na jiné druhy veřejných zábav a podívaných, a má sloužiti 24 Udílení licence, § 1. Udílení licence, § 1. 25 bezprostředním potřebám kinematografů, daným rychlým vývojem a, rozvojem jejich. Může se také tedy přirozeně opírati jen o platné právo a musí vyjiti z platného systému licencí. Změna v tomto směru mohla by se provésti teprve •umíněným zákonem. - Se zřetelem na použití jednotlivých ustanovení nařízení nutno toto poznamenati: K § 1: Podle starších zákonných předpisů — tak podle dekretu dvorní kanceláře z 6. ledna 1836. č. 5 Sb. zák. pol, a podle organisačních ustanovení ze 14. září 1852 (min. nař. z 19. ledna 1853, č. 10 ř. z.) — jsou úřady povinny, dovolováti veřejné podívané, k nimž zřejmě patří také biografy, jen na podkladě úředního povolení (licence). Přísně osobní povaha tohoto povolení musí při každém udělení licence býti co nejvýrazněji zdůrazněna a v praxi co nejdůsledněji zachovávána. Převedení licence, »přepsání« na jméno někoho jiného, vzdáni se licence »ve piospech« jiného jest zásadně naprosto a zcela vyloučeno. V případě takovýchto překročení nutno strany o tom poučiti, že vlastníku licence nepřísluší pražádný vliv na poskytování oprávnění stejného druhu jeho právním nástupcům nebo jiným osobám, že při zániku, vzdání se, zastavení nebo odnětí licence je vždy a pouze věcí úřadu posotiditi, zda licence témuž nebo jinému uchazeči má býti propůjčena či nikoliv. Při každém ucházení se o licenci ku provozu kinematografu — byť by to bylo v tomtéž stanovišti, kde takový podnik již trval — musí proto úřad znovu podmínky udělení licence z věcných a osobních hledisek podle zásad tohoto nařízení zkoii-mati a o tom rozhodnouti. Podle odst. 5. dekretu z r. 1836 jsou zemská presidia přísně zavázána, aby trvání takových koncesí dle možnosti omezovala. Se zřetelem na změněnou povahu, kterou během času určité druhy podívaných vzaly na sebe a která sě obzvláště týče bez pochyby provozu kinematografů, stanoví se v nařízení pro ně vymezení provozní doby delší lhůtou, a sice v délce jednoho až tří roků. Verordnung des Ministeriums des Innern im Einvernehmen mit dem Ministerium für öffentliche Arbeiten vom 18. September 1912, R. G. BI. Nr. 191, betreffend die Veranstaltung öffentlicher Schaustellungen mittels eines Kinematographen. I. ABSCHNITT. Erfordernis und Verleihung der Lizenz. § 1. Die Veranstaltung öffentlicher. Schaustellungen mittels eines Kinematographen ist nach den bestehenden Vorschriften nur auf Grund einer behördlichen Lizenz zulässig: ft Die Lizenz verleiht nur dem in der Lizenzurkunde bezeichneten Lizenzinhaber das Recht zum Betriebe und ist auf andere Personen weder unter Lebenden noch durch Erbgang übertragbar. Die Lizenz wird für einen Zeitraum von einem bis zu drei Jahren erteilt. Durchfiih'rungserlass des Ministers des Innern vom 18. September 1912, Z. 20.783 betreffend die Veranstaltung der öffentlichen Schaustellungen mittels eines Kinematographen (»Verordnungsblatt des Ministeriums des Innern«; roe. 1912, str. 275), Das RcichsgesetzMatt enthält unter Nummer 191 des 1. J. eine Verordnung des Ministeriums des Innern,' betreff end die Veranstaltung öffentlicher Schaustellungen mittels eines Kinematographen. ■i. Diese Verordnung soll zunächst im allgemeinen die Bedingungen festsetzen, denen die Parteien beim Betriebe von Kinematographen unterworfen sind; auch soll sie den Verwaltungsbehörden eine Direktive dafür bieten, in welcher Weise den wichtigen Interessen der Volksbildung, insbesondere des Jugendschutzes, die mit dem Betriebe von Kinematographen. verknüpft sind, sowie den hiebei in Betracht kommenden wirtschaftlichen Gesichtspunkten Rechnung zu tragen ist. Den Kine-matographenbetrieb zum Gegenstande eines Gewerberechtes zu machen, das unter bestimmten Bedingungen im Wege einer Konzession erteilt und aufrechterhalten werden muss, käme einer prinzipiellen Neuregelung des Gegenstandes gleich, die nicht durch .Verordnung erfolgen kann, sondern einem besonderen Gesetze vorbehalten bleiben muss. Die Verordnung ist nur als vorlaufige Regelung gedacht, sie soll bis zur Durchführung einer legislativen Aktion, die sich wohl auch auf andere Arten öffentl. Belustigungen und Schaustellungen zu erstrecken hätte, den unmittelbarsten,' durch den raschen Aufschwung und die Ausdehnung des Kinematographenwesens wachgerufenen Bedürfnissen Rechnung tragen; sie kann sich aber natur-gemass nur auf das geltende Recht gründen und muss das ■bestehende Lizenzsystem zum Ausgangspunkte nehmen. Eine veränderte Basis für den" in Frage stehenden Erwerbszweig wild erst, durch das erwähnte Gesetz geschaffen werden können. ■ In bezug auf die Anwendung der einzelnen Bestimmungen der Verordnung ist Folgendes zu bemerken: Zu § l: , ' Nach älteren gesetzlichen Vorschriften — so nach dem Hofkanzleidekrete vom. 6. Jänner 1836, Nr. 5, P. G. S., «nd nach den Allerhöchsten Organisationsbestimmungen vom 14. September 1852 (Ministerialverordnung vom 19. Jänner 1853, 26 Udílení licence, § 1. Udílení licence, § 1. 27 Nr! 10, R. G. Bl.) — sind die Behörden verpflichtet, öffentliche Schaustellungen, zu denen offenbar auch die Kinematographen gehören, nur auf Grund einer behördlichen Bewilligung: (Lizenz) zuzulassen. Der streng persönliche Charakter dieser. Bewilligung muss bei jeder Lizenzerteilung nachdrücklichst hervorgehoben und in der Praxis genauestens gewahrt bleiben. Eine Übertragung der Lizenz, ein »Umschreiben« auf den Namen eines Anderen, ein Verzicht auf die Lizenz »zugunsten« ■ eines Anderen ist grundsätzlich ganz und gar ausgeschlossen. . Im Falle derartiger Einschreiten sind die Parteien darüber aufzuklären, dass dem Lizenzinhaber keinerlei Einfluss auf die Gewährung einer gleichartigen Befugnis an seine Rechtsnachfolger oder an andere Personen zusteht, dass es beim Erlöschen, bei Zurücklegung, Einstellung, Entziehung der Lizenz ' immer und ausschliesslich. Sache der Behörde ist, zu beurteilen, ob die Lizenz demselben oder einem anderen Bewerber verliehen werden soll oder nicht. Bei jeder Bewerbung um die Lizenz zu einem Kinematographenbetriebe — sei es auch an demselben Standorte, wo ein solcher Betrieb bisher bestan- , den hat — muss daher die Behörde von neuem die Voraussetzungen der Lizenzerteilung aus sachlichen und persönlichen Gesichtspunkten nach Massgabe der vorliegenden Verordnung prüfen und darüber entscheiden. ' . Nach Punkt 5 des Hofkanzleidekretes vom Jahre 1836 sind die Länderpräsidien strenge verpflichtet, die Dauer solcher Konzessionen möglichst zu beschränken. Angesichts des veränderten Charakters, den im Laufe der Zeit gewisse Arten von Schaustellungen angenommen haben und der insbesondere dem . Kinematographenbetriebe zweifellos zukommt, wird in der Verordnung für diese Beschränkung der Betriebsdauer ein längerer Zeitraum, und zwar ein bis drei Jahre, festgesetzt. Poznámky: Živnostenský řád nevztahuje se na veřejné zábavní podniky a na veřejná představení všeho druhu [císařský,-patent z 20. XII. 1859, č. 227 ř. z. čl. V., písm. o)]. Ministerské nařízení z 18. IX. 1912, č. 191 ř. z. o kinematografech obsahuje specielní úpravu tohoto odvětví a platí v zemi České a Moravskoslezské jako předpis převzatý podle zákona č. 11 z r. 1918 Sb. z. a ji. dosud, třebaže bylo tehdy vydáno jen jako provisorium. Snahy o novou právní úpravu provozu kinematografů jsou dosud předmětem úředních jednání a porad. Viz článek JUDra Jiřího Hory »Po-známky k osnově zákona o koncesích kinematograf ic-kých«, Právník 1932, str. 329 násl. m Í1F ■ Příslušnost zemských úřadů pro udělování licencí je nepochybná. Dvorský dekret z 6. ledna 1836 pově- sřuje dozorem nad zábavními podniky t. zv. »Länder--Präsidia« (resp. »Länder-Chefs«). Všechna pravomoc těchto úřadů byla přenesena podle § 8 zákona z 19. vkvětna 1868, č. 44 ř. z. (»über die Einrichtung der polit. Verwaltungsbehörden«) ná místodržitele »(»Statthalter u. Landespräsidenten«), nástupcem těchto úřadů je pak dnes zemský úřad podle, zákona z 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n. ve znění zákona ze 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. (čl. 1, § 5). Ke kinematografům ve voj. zátiších, jako k vnitřním výchovným zařízením voj. správy, není třeba li- . ,'cence dle min. nař. 191/1912 ř. z.: viz v II. díle »Kine-niatografy ve voj. zátiší«. O předvádění filmů ve školách (pokud je třeba k tomu licence dle min. nař. 191/1912 ř. z.): viz v II. dílo »Film ve školách«. O filmových představeních (pokud je třeba licence dle min. nař. 191/1912 ř. i.) okresních (městských) osvětových sborů (zák. o organisaci lidových kursů občanské výchovy ze 7. února 1919, č. 67 Sb. z. a n.): viz v II. díle tohoto spisu »Kinematografy a osvětové sbory«. 0. světelné reklamě v biografech a o promítání , filmů rekl. ve výkladních skříních, viz § 15 min. nař. 191/1912 ř. z., sub 7) až »).• Pojem veřejného představení: § 15 min. nař. 191/ 1912 ř. z., sub >). •' . Veř představení a úzký film: viz »Üzky film« ' v II. části tohoto spisu; též sub 8) u §u 15 cit. ministerského nařízení. Judikatura: 1. »* Dle platného stavu zákonodárství není právního ná-. roku, aby bylo uděleno povolení provozovat! divadelní hry.« (Nál. nejv. spr. soudu z 28. VI. 1920, č. 5990, Boh. A 482/20.) — • Tento Judikat týče se jen divadel, jeho zásady však přejímá dvou pevných stanovištích'v určitých ročních obdobích anebo v určitých dnech týdne nebo měsíce., Další rozšíření provoz-nich stanovišť na víc než dvě pevná stanoviště zbavovalo by 'i již podnik jeho charakteru; nebyla by tu již záruka, že nebude pod titulem podniku s jednou licencí o,několika stanovištích ' provozován vlastně podnik kočovný. |^ Arten der Lizenz. pT, § 2. Die Lizenz wird erteilt zur Veranstaltung děr Schaufel Stellungen: W- a) mit festem Standorte oder I". b) im Umherziehen als Wanderbetriebe für bestimmte 4 Orte oder Gebiete innerhalb des Verwaltungsgebietes der Ver-Rrleihungsbehörde. *\ In dem unter a) bezeichneten Falle kann die Lizenz auch .'mit der Befugnis verliehen werden, die Schaustellungen, inneres halb des Verwaltungsgebietes der Verleihungsbehörde ab-m wechselnd an zwei verschiedenen Standorten zu veranstalten. Z u § 2: sp. Die Unterscheidung zwischen Betrieben mit festem Stand-Kbrte und Wanderbetrieben liegt in der Natur der Sache. Der m Charakter der einen oder der anderen Betriebsgattung ist Bein durchaus verschiedener, ihm muss daher auch schon bei "der Lizenzerteilung Rechnung getragen werden, l Die Befugnis zum Betriebe an einem festen Standorte ^kann aber auch in der Weise erteilt werden, dass der Unter- 32 Druhy licence, § 2. Kózsah licence, § 3. 33 nehmer in zwei festen Betriebsstätten zu bestimmten Jahreszeiten oder an bestimmten Tagen der Woche oder des Monates Schaustellungen veranstaltet. Eine weitere Ausdehnung dieses Wechsels der Betriebsstätte auf mehr als zwei Standorte würde jedoch' das Unternehmen seines Charakters berauben; es wäre keine Gewähr mehr geboten, dass .nicht unter dem Titel des Betriebes einer Lizenz mit vielen Stand- ■■ orten — ein Wanderbetrieb ausgeübt wird. Judikatura: 1. »* Povaha kočovného orchestru ve smyslu § 2, odst. 1., bodu 5 zák. 89/20 Sb, o pens. poj. nepomíjí již tím, že zaměstnanci jeho byli zavázáni úcinkovati v orchestru jen pro určité, , stanoviste«; nález nejv. správ, soudu z 9. I. 1934, č. 21.320/1933, Boh! A 10.987/1934. " " Z důvodů: Za kočovný podnik jest považovati takový, který, putuje s místa na místo, je provozován bez pevného stanoviště. Podnik nepozbude povahy kočovného podniku tím, že se podnikatel zaváže snad i smlouvou působiti ňa určitém místě po delší dobu. třebas na výpověď. , Různé: 2. Dávka ve prospěch státní invalidní péče: srov. výnos min. vnitra z 3. VII. 1920. č. 38.423, ve znění výnosu min. vnitra z 8. X. .1920, č. 51.545/1920-6, citované při š 4 min; nař. č. 191/1912. Posléze jmenovaný výnos z 8. X. 1920, čís. .51.545-6 podotýká, že opatření toto se týká jak stalých, tak i kočovných biografů. 3. U cestovních biografických podniků je předpisováno . toto věnování .ve prospěch státní invalidní péče paušálem od 100 Kč dó 500 Kč ročně podle majetkových poměru licenciáta; splatno čtvrtletně předem. (Zem. spr. polit. Praha, 18. VI. 1927,-č. 135.939-8 B-1134/27.) 4. Výnos ministerstva vnitra z 5., XI. 1935. č. 45.254/ 1935-5: Každá nová kočovná kinematografická licence má býti omezena na místa, v nichž není kinematograf s pevným stanovištěm. Při obnově trvajících již kočovných licencí má' úřad bedlivě uvážiti, zda omezením licence na místa, v nichž není stálého biografu, nebude existence kočovného biografu ohrožena, á pak rozhodnouti, zdá má býti udělena licence, omezená shora uvedenou podmínkou či bez tohoto omezení. Některými politickými úřady I. stolice byly licence ke kočovnému provozování kinematografických představení vidovaný na dlouhou dobu, v četných případech dokonce na celý ' rok pro jedno místo. Tím bylo majitelům' kočovných licencí umožněno, aby se usadili na stálo v jednom místě a zřídili tu stálý kinematografický podnik, ačkoli zemský úřad polir tický žádosti o zřízení stálých biografů v dotyčných místech iopětovně zamítl. Ježto taková přeměna kočovných licencí v li-s.cenciku provozování podniků s pevným stanovištěm, neschválená politickým úřadem II. instance, odporuje platným před-.pisům, bylo politickým úřadům I. stolice uloženo oběžníkem iiibývalého místodržitelství v Praze z 30. prosince 1912, č. 101.174->8-B-1970,'86 ai 1912, aby nevidovaly licence'ke kočovným kinematografickým představením za žádných okolností na delší 'dobu než nejvýše na celkem 6 týdnů v jednom roce pro touž .obetí. . Bylo zjištěno, že předpisy o pořádání veřejných předsta-'vení kočovnými kinematografy jsou mírněji prováděny, ba, .že se jich dokonce nedbá. Tak jsou.takové licence vidovány spro totéž místo na. dobu delší šesti týdnů, při čemž ustanovení oběžníku z 30. prosince 1912, č. 101.174-8 B-1970/36 ,ai •1912, jest -chybně vykládáno v tom smyslu, že majitelům ko-íčovné licence může býti povoleno konati představení po 42. ídny, ačkoliv šestitýdenní dobu stanovenou v cit. oběžníku Jest Spočítati pro celkový pobyt majitele kočovné licence na jednom místě Při kratším pobytu opomíjí majitelé licencí představení okresním úřadům ohlásiti a dáti vidovati svou licenční listinu *'& používají přístrojů, které nebyly.úředně vyzkoušeny. Také - zákaz připuštění dětí á mladistvých ku představením, která . fkončí po 8. hod., resp. která byla prohlášena za nepřístupná pro děti a mladistvé, není prováděn s náležitou přísností. ' Proto uložilo pražské místodržitelství oběžníkem ze 17. října 11917, Č. 292.400-8 B-1130 z r. 1917, podřízeným úřadům, aby , přišlu-iné předpisy byly přesně zachovávány a o každém předstoupení podána zpráva. — Ve »Věstníku min. vn.« nevyšlo.-t (Cit. podle Fr. Vyhnanovského »Licence«.) ^ 5. Vládní nař. z 27. XII. 1935, č. 248 o dávkách za úř. fúko»y: viz »Dávky za úř. úkony« v tomto spise, II. dil, 6. Poplatky obecní za používání veř, obecního statku (a 'jiné ob. dávky): viz »Obecní dávky« v tomto spise, II. díl. Ssíca 7. Technické vybavení kočov, kin: viz pod .písni. B v pří-lloze A tohoto nařízení. í Rozsah licence. J3B.V.-. . j> § 3. Licence obsahuje právo: f 1. předváděti přírodní obrazy a události skuteč-^ ného života kromě scén, které byly uspořádány za " f účelem představení nebo kinematografického zobra-; zení, nebo [ 2. pořádati všechny druhy kinematografických .představení. Filmové právo. 3 34 Rozsah licence, § 3. Rozsah licence, § 3. 35 Prováděcí výnos k §3: Podle svého obsahu může se licence vztahovati na nej-různější druhy předvádění.'V nařízení se činí rozdíl v tom směru, zda představení se omezují na obrazy z přírody a události skutečného života či nikoliv. Představení prvého druhu tvořila původní účel a podstatný podnět vynálezu kinematografů. Podle nabytých zkušeností jest přitažlivost představení prvého druhu sama o sobě velmi problematická; takové podniky byly by vždy k tomu nuceny vkusem velmi významné části publika, aby usilovaly o rozšíření licence na t. zv. dramata a humoristická představení. Toto rozšíření licence zua-. menalo by ovšem v četných případech přímo otázku existence pro podnikatele; naproti tomu bylo by velmi obtížno prováděti dozor nad všemožnými přestupky licence v praxi. S ohledem na to — když není dána účelem a charakterem podniku plná záruka za dodržení rozsahu licence — jest se vyhnouti udělení omezené licence ve smyslu § 3, č- 1. Naproti tomu přísluší rozdílu stanovenému v § 3 velký význam pro další účely nařízení, a sice pro zkoušení a posouzení obrazů k účelům censurním. Umfang der Lizenz. § 3. Die Lizenz umfasst: 1. die Wiedergabe von Naturansichten und Begebenheiten des tatsächlichen Lebens mit Ausschluss von Szenen, die zum Zwecke der Schaustellung oder der kinematogra-phischen Aufnahme veranstaltet wurden oder 2. jede Art von kinematographischen Schaustellungen. Zu § 3: Ihrem Inhalte nach kann die Lizenz sich auf die verschiedensten Arten von Darstellungen erstrecken. In der Verordnung wird ein Unterschied gemacht, je nachdem sich die Vorführungen auf Naturbilder und Vorkommnisse des tatsächlichen Lebens beschränken oder nicht. Die Darstellungen der ersteren Art bildeten den ursprünglichen Zweck und die wesentliche Errungenschaft der Erfindung des Kinematographen. Allerdings ist nach den gepflogenen Erhebungen die. Einträglichkeit von Schaustellungen der ersteren Art für sich, allein äusserst fraglich; solche Unternehmungen wären immer durch die Geschmacksrichtung eines sehr wesentlichen Teiles des Publikums dazu gedrängt, die Ausdehnung der Lizenz auf sogenannte Dramen und humoristische Darstellungen anzustreben. Diese Erweiterung der Lizenz würde wohl in vielen Fällen eine Existenzbedingung des Unternehmens bedeuten; andererseits müsste sich die Überwachung allfälliger Lizenz-. Überschreitungen1 in der Praxis äusserst schwierig ge-mERlten^'Miť • Bücksicht hierauf wird — wenn nicht durch pe» Zweck und den Charakter des Unternehmens volle Gewähr |£ür' die Einhaltung des Umfanges der Lizenz geboten ist — ftoffiider- Erteilung einer beschränkten Lizenz im Sinne des 5 3, lEunkt 1, Umgang zu nehmen sein. Dagegen kommt der in § 3 gemachten Unterscheidung I B»die weiteren Zwecke der Verordnung, und zwar für die Prü-IP fung und Begutachtung der Bilder zu Zwecken der Zensur, tgfejhr wesentliche Bedeutung zu. Ii u/ n é: 1. Předvádění filmů se zpěvy;, oběžník min.' gjyhitra ze dne 9. prosince 1924, č. 83.321/24-6 (»Věstník min. ISitra, roč. VIL, str. 21): BZemské správě politické -v Praze, Brně, Opavě. Mimo to fedministrativnímu oddělení úřadu ministra s plnou mocí pro páprávu -Slovenska v Bratislavě, civilní správě Podkarpatské Rusi v Užhorode na vědomí.) Dodatkem k zdejšímu výnosu ze 14. listopadu 1924, čís. Ip&^il,*) sděluje ministerstvo vnitra zemské správě politické Ke, tamní informaci,, že zvláštní licence, jíž je třeba v přípa-Mech, kdy film předváděný v biografu je doprovázen zpěvy-lat. zv. filmové opery a operety), nemusí právě zní ti na má-Kitele biografu, v němž dotyčný film se zpěvy má býti před-fkáděn,: nýbrž že se spíše doporučuje, pokud jde o zpěváky, Iperé z příkazu půjčovny film od biografu k biografu do-feřovázejí, udělovati tyto zvláštní licence zpěvákům samým, a Kro" tím způsobem, že jeden z nich jako odpovědný činitel do-^ftaae-:Pró sebe • i pro spoluzpěváky jako. pro své .pomocné síly rod zemské s'právy politické licenci na přednášení zpěvů v bio-Bffafech, jakožto doprovodů tak -zvaných filmů se zpěvy. ď' Tento'výnos sdělila zemská správa politická v Praze, fvýnosem-'z 5..II. 1925, č. 23.020 ai 1925-8 B-2368/2 ai 1924 jlpodřízeným. úřadům. k 2. Předvádění varietních produkcí v kinematografech. Sílemský úřad v Praze z 9. července 1930. č. 190.237-20 A-828 Pjl930): "Varietní produkce jako vložky během kinematografických dředstavení mohou býti předváděny jen v těch kinematografických,; podnicích, ve -kterých majitel kinematografické licence pMržel k tomu zvláštní produkční licenci. Při zaměstnávání ^cizinců je majitel licence povinen opatři ti si povolení zemského "■), tento výnos nebyl ve » Věstníku min. vnitra« otištěn.' 3* 86 Rozsah licence, § 3. Udělení licence, § 4. 37 ■n u úřadu podle § 3 zákona o ochraně domácího trhu práce z 13. března 1928. č. 39 Sb. z. a n. 3. Evidence programů biografických podniků; oběžník min. vnitra ze dne 12. prosince 1922, č. 69.905-6 (»Věstník min. vnitra«, r oč. V/1923, str. 25): (Politickým a policejním úřadům I. stolice v Cechách, na Moravě a ve Slezsku. —- Zemské správě politické v Praze, Brně a v Opavě. — Administrativnímu oddělení úřadu ministra s plnou mocí pro Slovensko v Bratislavě. — Civilní správě Podkarpatské Rusi v Užhorode. — Presidiu ministerské rady v Praze, — Kanceláři presidenta republiky v Praze na vědomí.) Zdejším oběžníkem ze dne 10. května 1922, č. 37.525,*) jímž byly zavedeny nové formuláře censurních lístků, bylo tamnímu úřadu mimo jiné také uloženo, aby na rubu nových censurních lístků bylo v každém jednotlivém případě potvrzeno, že majitel biografu předložil tamnímu úřadu censurní lístek ,k nahlédnutí dříve, nežli předváděl film ve svém podniku. Aby byla zavedena přesná evidence o programech biografických podniků, buď od 1. ledna 1923 .pro každý biografický podnik založen na základě předložených censurních lístků zvláštní záznam o všech v podniku předvedených filmech. Do tohoto záznamu buďte chronologicky zapisovány, a to do příslušných rubrik: 1. den, kdy film byl ohlášen z censurního lístku, 2. název filmu, 3. jeho výrobce, 4. délka, 5. druh (drama, veselohra, aktualita,a pod.), 6. hod£-li se představení pro děti, po případě jde-li o film kulturně výchovný, což jest rovněž na censurním lístku vyznačeno. Tyto záznamy buďte provedeny ihned, jakmile strana předloží censurní lístek k tamnímu nahlédnutí. Censurní lístek buď pak opatřen úředním visem o hlášení a straně ihned přímo vrácen, aby mohla vyhověti povinnosti uložené jí v § 22 min. nařízení ze dne 18. září 1912, č. 191 ř. z. Při žádostech majitelů licencí kinematografických 6 opětovné udělení licenčního oprávnění buď zmíněný záznam připojen k žádosti a hned založen záznam nový. Při této příležitosti se opět zdůrazňuje, že biografickým podnikům je věnovati co největší péči, zejména v tom směru, předvádějí-Ii se v nich jen snímky censurované, a jen y té podobě, jak byly propuštěny. iť; Povolující úřad. §4. Licenci udílí zemský úřad, v jehož správním obvodu mají se konati představení. r h '• , Prováděcí výnos k § 4: ' V otázce příslušnosti pro udělení licencí musilo se nařízenípřidržeti platného práva. Verleihuňgsbehorde. § 4. Die Lizenz wird von der politischen LandesbehÖrde Jerteilt, in deren Verwaltungsgebiete die Schaustellungen veranstaltet werden sollen, für Wien von'der k. k. Polizeidirektion. Zu § -1: /In bezug auf die Kompetenzen zur Erteilung der Lizenz müsste die Verordnung am geltenden Rechte festhalten. Poznámka: Příslušnost zemských úřadů pro udělování kinematografických licencí je nepochybná a spočívá na dvorském dekretu z 6. ledna 1836, sv. "61; č. 5 Sb. zák. pol. Pravomoc tam zmíněných orgánu »Länder-praesidia« (resp. »Länder-Chefs«) byla přenesena podle § 8 zákona z 19. května 1868, č. 44 jŕ. z. na místodržitele (»Statthalter und Landéspŕäsi-Näenten«), jichž nástupcem jsou dnešní zemské úřady |podle zákona z 29, února 1920, č. 126 Sb. z. an, vé ^nění'zákona ze 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. ý(ěl. 1, § 5 zák.). Viz též článek dr. Jiřího Hory »Pro-aachtování kin. licence«, Právník, 1931, seš. 15. Na Slovensku uděluje licence nyní krajinský úrad Bratislava jenž je nástupcem dřívějšího orgánu plnomocněného ministra pro správu Slovenska; šrov^ vládne nariadenie zo dňá 28. VI; 1928, č. 94 Sb. z. a : »o presune pôsobnosti ministra s plnou mocou pre správu Slovenska alebo jeho úradu na .krajinský úrad ísv Bratislave« (a to s účinností od 1. VII. 1928). Na Podkarpatské Rusi povolují veřejná kinemato-fgrafická představení okresní úřady, pokud se týče ř) Citován, při § 16 min. nař. 191/1912 ř. z. sub 3). řokresní policejní komisařství podle § 2 nařízení min -->vnitra ze 4. VIII. 1901, č. 64.573/1901 pro svoje obvody. Ministerstvo vnitra výnosem z 21. X. 1921j čís, 38 Udělení licence, § 4. Udělení licence, § 4. 39 77.746/1921/6 a opětovným výnosem z 6. VI. 1925; c. 25.345/1925/6 zmocnilo civilní správu Podkarpatské Rusi k vypracování směrnic pro pořádání veřejných představení kinematografických na Podkarpatské Rusi podle předpisů ministerského nařízení z 12. IX. 1912, č. 191 ř. z. Bývalá civilní správa Podkarpatské Rusi na základě tohoto zmocnění vydala instrukci výnosem z 28. XII. 1921, č. JľV-4503 adm. ai 1921; viz ^Podkarpatská Rus« (v tomto spise, I. díl). Judikatura: 1. »Politický zemský úřad je příslušný udileti povolení pro kin. podniky, i e tedy oprávněn stanovití i podmínky pro výkon podniku. Takovou podmínkou je, zda a za jakých předpokladů je místnost k účelu tomu způsobilá.« (Nejv. správ, soud vídeňský, nález z 20. XI. 1913, č. 11.976, Budw. A 9885.) 2. »* Na udělení koncese k provozování představeni kinematografických nepřísluší právní nárok a nelze nárpk takový vyvozovati ani z min. nař. z 18. IX. 1912, č. 191 ř. z.« (Nález nejv. správ, soudu,ze dne 24. I. 1921, č. 554, Boh. A 678/1921.) Z důvodů tohoto důležitého nálezu: • Podniky kinematografické sluší beze vší pochybnosti řa-diti mezi podniky veřejných představení, jež jsou předpisem cl. V., písmena o) uvozovacího patentu k živnostenskému řádu vyňaty z platnosti předpisů tohoto zákona, k jichž provozování však potřebí jest povolení, které udíleti bylo zmocněno dle, nejvyššího rozhodnutí ze dne 14. IX. 1852, vyhlášeného ministerským nařízením ze dne 19. I. 1853, č. 10 ř. z., příl. C, 5 14, pokud se týče dle § 8 zákona ze dne 19. V. 1868, č. 44 ř. z.i místodržitelstva a jež tudíž dle předpisů nyní platných udílí zemská' správa politická. Nejvyšší správní soud vyložil ve svém nálezu z 28, VI. 1920. £.5990 (Boh. č. 482). že po stránce materielně právní podniky toho druhu posuzovati jest s hlediska předpisů daných dekretem dvorní kanceláře ze 6. I. 1836, sb. z. pol. č. 5 a tak zvaným řádem divadelním, vyhlášeným ministerským nařízením z 25. XI. 1850, č. 454 ř. z. a dovodil-v nálezu tom, že povolení k veřejným představením ponecháno jest úplně volnému uvážení úřadu v žádném směru nevázanému, takže na udělení takového povolení vůbec nijaký nárok, straně nepřísluší. V předpisech shora. uvedených sluší spatřovat! zákonný podklad ministerského nařízení z 18. IX. 1912, č. 191 ř. z. o pořádání veřejných představení kinematografických a musí tedy nařízení toto. býti vykládáno se zřetelem k oněni- starším normám, jež si dosud zachovaly zákonnou platnost. m I 1 Obsah nařízení nenutí však nijak k domněnce, že by ím státní správa byla chtěla svého zásadního práva, rpzho-lovati o udílení povolení k veřejným představením podle cela volného, nijak neobmezeného uvážení se vzdáti, pokud ide o veřejná představení- kinematografická. V tom směru žě-iména ustanovení, dle něhož licence kinematografické udílejí e jen ná dobu 1 roku až tří let, tedy na dobu poměrně, krát-ou, a dále nedostatek jakéhokoli ustanovení,' jež by po vy-TŠení licence zajišťovalo dosavadním majitelům jejím "jakousi; :přednost před ostatními uchazeči, nasvědčuje dosti zře-elně-tomu, že také citované nařízení právě tak jako .dřívější předpisy o veřejných představeních vydávané, vybudováno je a názorů,' že provozování veřejných představení i kinemato-Tafických nenáleží do oboru podniků, jejichž vykonávání bylo 'y.: každému v zásadě volné, byť i za jistých podmínek z dů-odů -policejních stanovených, a na jejichž povolení by tudíž -říslušel za jistých předpokladů uchazečům právní nárok, nýbrž e-rozhodnutí o žádosti: za licenci kinematografickou, nejsouc i ůzhodnutim o nějakém subjektivním právu žadatele, i pbkuď ie: o takovéto podniky, ponecháno jest zcela volnému uvážení i řadu, takže odepření licence není vázáno na určité důvody i;nemůže již dle své povahy zakládati porušení nějakých sub-I aktivních práv. 3 »Platný právní řád nepriznáva nijakého nároku na udělení povolení k pořádání veřejných představení kinematogra-fických.« (Nález nejv. správ, soudu z 3. II. 1923, č. 1685, Boh. A 1926/1923.) . _ Z^ důvodů: Platný právní.řád nepriznáva nijakého subjektivního nároku na udělení povolení k pořádání veřejných představení vůbec a zásada tato projevená ve starších normách zákonných, zejména v dekretu dvor. kanceláře z 6. I. 1836, č. 5 Sb. zák. pol.,' jakož i nejv. rozhodnutí ze 14. IX. 1852, vyhlášeném ministerským nařízení z 19. I. 1853, č. 10 r .z. (příloha C, 5 14), nebyla podle názoru soudu, pokud Jde r představení' kinematografická, nikterak modifikována ministerským nařízením z 18. IX. 1912, č.. 191 ř. z. Je tedy také udělení licencí pro takováto představení ponecháno zcela volnému uvážení příslušným úřadům, jež je omezeno jen v tom •■měru, že některým osobám licence udělena býti nesmí; ani \-nařízení ž r. 1912 neshledal soud nijakého ustanovení, z něhož by bylo možno. vyvozovati nárok na udělení licence nové iiäbo na prodloužení licence dosavadní. Je tedy rozhodnutí o žádosti za udělení nebo prodloužení licence ponecháno zcela volnému uvážení úřadu, takže odepření licence není vázáno na určité důvody a nemůže již podle své povahy zakládati porušení nějakých subjektivních práv. ■ , ■ 4. »Platný právní řád nepriznáva nijakého subjektivního 40 mm Udelení licence, §4. Udělení licence* § 4; 41 nároku na udělení povolení k pořádání veřejných představení kinematografických.« (Nález nejv. správ, soudu z 10. II. 1023, č. 2308, Boh. A 1956/1923.) . 5. »I,'Na udělení licence pro představení kinematografická není nároku. — II. Nemá-li strana vůbec právního nároku na žádané jí povolení, jest stížnost do výroku, kterým povolení to byío odepřeno, bezdůvodná bez ohledu na důvody, o které úřad svoje rozhodnutí opřel,' a není vadou řízení, nékonal-li úřad šetření ve směru stranou vytýkaném.« (Nález nejv. správ, soudu z 29. III. 1923, č. 5179, Boh. A 2159/1923.) 6. »UděIuje licenci kinematografickou, může úřad nabyvatele zavázati, aby odváděl určitou dávku k veřejným účelům. Nebýla-li pak dávka včas zaplacena, lze naříditi uzavření podni-ku.«- (Nález nejv. správ, soudu z 21. XII. 1922, č. 19.463, Boh; A 1773/1922.) Z důvodů: Nález posuzuje udělování licencí stejným způsobem jako v nálezu Boh. A 678 [viz shora sub 2] a dodává: Odpovídá tedy úplně tendenci nařizení 191/1912, jestliže úřad, uděluje licenci'osobě soukromé, uloží jí zároveň za povinnost, aby odváděla nějakou dávku k dobročinným účelům. 7. »Povolení kinematografické licence je ponecháno volnému, v žádném směru neohmězenému uvážení úřadu.« (Nález nejv. spr. soudu z 13. IX. 1932, č. 13.920, Boh. A 10.003.) Důvody: při S 4 mih. nař. č. 174/1919. 8. » Uděluje žadateli kinematografickou licenci, může úřad licenci tu omeziti vedlejšími ustanoveními co do jazykové úpravy nápisů na provozovnách, titulků filmů a návěští.« (Nález nejv. správ, soudu z 31. I. 1933. č. 828, Boh. A 10.315/1933.) Důvody: pří § 4 nař. č. 174/1919. 9. »Není nezákonným porušením jazykového práva obce (německé), uloží-li jí ,úřad při udělení kinematografické licence určité podmínky stran jazykové úpravy nápisů, návěští a textů filmů.« (Nález nejv. správ, soudu z 9. III. 1934. č. 4853, Boh. A 11.130/1934.) Pózn.: Nález tento navazuje na nález Boh: A 10.315/ 1933 y tom směru, že na udělení povolení k veřejným představením^ kinematografickým nepřísluší straně žádný nárok. , V dalších důvodech se v podstatě praví, že obec nemůže se dovolávati § 128, odst. 3. úst. listiny, jenž stanoví, že českoslovenští státní občané mohou v mezích všeobecných zákonů užívati volně jakéhokoliv jazyka ve stycích soukromých a obchodních; obec však, provozuje-li některý že svých podniků podle zásad soukromohospodářských, nemění tím nic na Své nezadatelné subjektivitě veřejnoprávní, t. j. nestává se v této své činnosti osobou soukromoprávní. Že pak jako veřejnoprávní korporace nemůže se pro sebe dovolávat! § 128, odst. 3 ústavní listiny, stěžováťelka sama uznává. Poněvadž pak příslušné normy po- lil 11 - iáiechávají uděieňí licence volnému ničím neomezenému uvážení úřadu, chybí pro úspěšnost stížnosti k n. s. s-u základní předpoklad,' totiž subjektivní právo strany vůbec.. 10. »* Ani na obnovení uhaslé již divadelní koncese není ■podle divadelního řádu z 25. listopadu 1850, č. 454 ř. z. právního nároku.« (Nález nejv. správ, soudu z 9. X. 1936, č. 15.224/. v36, Boh. A 12.556/1936.) Důvody: Zemský úřad v Praze nevyhověl výměrem z 13. IV. 1934 stěžovatelově žádosti za prodloužení platnosti divadelní koncese pro budovu »Areny« v P, na další období, a to v podstatě proto, že tu není způsobilých místností k provozování divadelních představení. Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelovo, í* proti uvedenému výměru zemského úřadu v Praze a k námit-^"kám obsaženým v odvolání bylo žal. úřadem poznamenáno, že platnost dosavadní koncese stěžovatelovy již uplynula a že ptýž na obnovení této koncese nemá podle platných norem právních nároků. ' Stížnost podaná k tomuto'soudu tvrdí, že předmětem Eíozhodiiutí první stolice byly. záležitosti dvě, t. j. otázka prodloužení platnosti divadelní koncese a pak otázka způsobilosti divadelní budovy, tedy jednak koncese osobní, jednak koncese ^ reální, a že v tomto druhém směru odvolací stolice opominula rozhodnouti.' V tom stížnost nemá pravdu. Podáním z 29. prosince 1933 žádar stěžovatel o obnovu povolení k pořádání di-■ vadelních představení v »Areně«, tedy jen o obnovení koncese 'osobní. Jedině této věci týkalo se také rozhodnutí první stolice,; přesto že tato se dovolávala pro své zamítavé stanovisko závadného stavu divadelní budovy, neboť dotyčné-vý-. p vody pokládati. je toliko za důvody pro odepření obnovy osobní koncese, nikterak však za nějaký judikátní výrok o způsobi-ídosti divadelní budovy, tedy za rozhodnutí o koncesi reální. Žal. ^úřad ostatně, potvrdiv odepření koncese vyslovené první sto-t Mici, nezaložil své rozhodnutí na důvodech uvedených stolicí ffprvní, nýbrž vyslovil, že stěžovatel nemá právního nároku, aby-^koncese byla mu obnovena, čemuž rozuměti je tak, že správní úřad rozhoduje o udělení divadelní koncese podle volné své úva-žřhy,-nejsa vázán nějakým nárokem strany, a že v daném pří-s. padě se rozhodl koncesi neuděliti. \» Je proto výtka, že nebylo rozhodnuto o způsobilosti l\ divadelních: místností, bezdůvodná, a sluší pouze zkoumati, zda ^stěžovatel skutečně nemá n á r o k u na udělení divadelní konce-íse, jak vyslovil žal. úřad, neboť kdyby stěžovatel nároku na udělení-divadelní koncese neměl, nemohl by důvodně tvrditi, že podepřením koncese bylo zasaženo do jeho subjektivních práv; ľ což je předpokladem- pro poskytnutí soudní ochrany podle § 2 zákona o správním soudu. 42 Udělení licence, § 4. Udělení licence, § 4. 43 Uvedenou otázku řešil nejvyšší správní soud již v nálezu z 28. června 1920, č. 5990, Boh. A 482/20, v němž vyslovil a odůvodnil právní názor, že podle platného stavu zákonodárství není právního nároku na to, aby bylo uděleno povolení k provozování divadelních her. Trvaje na tomto právním názoru i nyní, poukazuje nej vyšší správní soud podle § 44 jedn. řádu na podrobné odůvodnění v cit. nálezu.. To platí i o obnovení divadelní koncese, neboť obnovení to je s hlediska právního jen nové udělení koncese, ježto povolení pořadati divadelní představení propůjčuje se vždy pouze na určitou dobu, po jejímž uplynutí nutno žádati o novou koncesi. Néměl-li však stěžovatel právního nároku na kladné vyřízení své žádosti, nemohlo býti porušeno nijaké jeho subjektivní právo tím, že mu žádané povolení platnosti divadelní koncese nebylo uděleno, a nelze proto nař. rozhodnutí jako nezákonné zrušiti. - Pokud stížnost vytýká jako vadu, že žal, úřad řádně neodůvodnil, proč obnovení koncese odepřel, sluší požnamenati, že úřad nebyl vzhledem k ustanovení 5 g 70, odst. 2 a 82 správního řízení zavázán toto odepření odůvodniti, když šlo, jak dovoženo, o věc volné úvahy úřadu. ■ Bezdůvodná je konečně i námitka, že úřad nevyřídil návrhy obsažený v dodatku z 2. května 1934 k stěžovatelovu odvolání, aby divadlo »Arena« bylo neprodleně otevřeno pro pořádání divadelních představení, neboť žal, úřad; odepřev uděliti stěžovateli novou koncesi v době, kdy dřívější koncese již uhasla, odepřel, tím i povoliti, aby divadlo »Arena«' bylo ku pořádání divadelních představení otevřeno, čímž zmíněný návrh vyřídil. Různé: 11. Výnos min, vnitra, z 15. IV. 1921, č. 72.168/1920-6: Uděluje kinematografickou licenci obci nebo prodlužuje takovou licenci, má zemský úřad stanovit; podmínku, že obec bude z čistého zisku kinematografického podniku věnovati aspoň 15% na plnění povinnosti, která vzešla obci z ustanovení Su 3 zákona o organisaci lidových kursů občanské výchovy ze 7. II. 1919, č. 67 Sb. z. a n. Obec má odvésti tuto částku městskému osvětovému sboru, po případě místní osvětové komisi. Zemský úřad při obnovování licence musí se náležitě přesvěd-čiti, zda tato podmínka byla také skutečně splněna.1 — (Ve » Věstníku min. vn.« nevyšlo.) 12. Výnos min. vnitra z 18. I. 1926, č. 38.169/1924-6: Uchází-li se o licenci biografickou současně několik žadatelů, má zemský úřad žadateli, jehož žádosti hodlá vyhověti, licenci-pouze přislíbiti s podotknutím, že licence mu bude udělena definitivně, až rozhodnutí zemského úřadu o zamítnutí ostatních žádostí za tutéž licenci nabude právní moci. — {Ve s> Věstníku min. vn.« nevyšlo.) . 13. Věnování ve prospěch státní invalidní péče; výnos min. vnitra z 3. VII. 1920, č. 38.423/1920-6 vc .znění výnosu z 8. X, 1920, č. 51.545/1020-6 (Wěstnik min. vnitra«, ročník II., str. 297 a 420; sazby v rámci do 50.000 Kč az do 250.000 Kč redukovány, úplný text obou výnosů u Su 6 nař. 191/1912 ř. z„ sub 10 a 11): Majitelům licencí kinematografických, pokud jimi nejsou instituce humánní, má býti uloženo, odváděti. určité procento z hrubého příjmu podniku ve prospěch státní invalidní péče, a to zemskému úřadu pro péči o válečné poí kozence, a to podle těchto zásad: . Biografické podniky s hrubým ročním příjmem do 50.000 Kč jsou od tohoto věnování ve prospěch státní invalidní péče úplně osvobozeny. Jinak má býti biografickým podnikům uloženo odváděti: při ročním hrubém příjmu od 50.000 Kč do 100.000 Kč .nejvýše 5%, při ročním hrubém příjmu od 100.000 Kč do 250.000 Kč nejméně 5% až nejvýše 15%, při ročním hrubém příjmu od 250.000 Kč do 299.999 Kč nejvýše 16%, pří ročním hrubém příjmu od 300.000 Kč do 349.999 Kč nejvvše 17%, ■ a tak postupně z každých 50.000 Kč ročního hrubého přijmu částku 6 1% vyšší až do výše ročního hrubého příjmu, jed-■ noho milionu korun čsl. a více, při němž nejvyšší procento věnování bude činiti 30%. 14. Výnos min. vnitra z 15. I. 1921, č. 56.124/1920-5: Věnování, jež dlužno podle pokynů právě citovaných výnosů kinematografickým podnikům uložiti, určeno má býti jedině \e prospěch invalidní péče, pokud snad licence y jednotlivých případech nebyla udělena dobročinným nebo osvětovým kor- 1 poracím. Pro jiné 'účely nemá býti zvláštní věnování předpisováno, proti paušální výměře shora citovaného věnování nemá ministerstvo námitek, — (Ve ■»Věstníku' min. vn.« nevyšlo.) 15. Výnos ministerstva vnitra z 28, I. 1930, č. 3255, Sb. fčes. norm. 174: Úřední úkony ve prospěch zemských, a okresních spolků pro péči o mládež nejsou podrobeny dávkám za úřední úkony, ježto činnost těchto organisaci děje sé jen v zájmu veřejném. Ostatní korporace, které činnost těchto institucí jen podporují, jsou podrobeny všeobecným předpisům. (Podle Vyhnanovského. >Licence«.) — (Ve »Věst. m, vn,« nevyšlo.) 16. Sokolské podniky biografické; oběžník min, vnitra z 24. ledna 1923, č. 3529-6 (»Věstník min. vnitra*, roč. V., str. 66): , 44 Žádost o licenci, § 5. Žádost o.licenci, § 5. 45 (Zemské správě politické v Brně, Opavě. — Adm. odd. úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě. — Civilní správě Podkarpatské Kusí v Užhorode.) Dodatkem k výnosu ze dne 13. prosince 1922, č. 94.582*), se tamnímu úřadu ukládá, aby správa biografických podniků sokolských byla v každém jednotlivém případě při udělení licence podrobena kontrole Československé obce sokolské v Praze, jak se již děje při sokolských biografech v Čechách, Jak hleděti k žádostem o licenci. § 5. Při rozhodování o žádosti za licenci budiž přihlíženo k trvajícím již podnikům stejného druhu, k tomu, zda vhodno počet jich rozmnožiti, k místním poměrům, stejně jako k účelům, jimž má připadnouti výnos podniku. K těm žadatelům za licenci, u nichž je spolehlivě zjištěno, žé výnos podniku připadne trvale dobročinným účelům, budiž vzat zřetel v prvé řadě. Prováděcí výnos k § 5: Při velikých rozdílech poměrů v jednotlivých stanovištích kinematografických podniků a při zcela rozdílném charakteru, který různým druhům veřejných představení připadá, a to podle počtu a zaměstnání obyvatelstva v městech, na venkově, resp. se zřetelem na diváky v lázních, letoviscích, velkých dopravních střediscích a pod., nedají se zjistiti všeobecně určité číselné počty obyvatelstva, podle nichž by se počet licencí, i cž by bylo možno uděliti, dal stanovití. Je tedy věcí zemských úřadů, aby si interně takové poměrné počty pro různé právě naznačené druhy obcí a obyvatelstva jako všeobecně směrnice stanovily. Nelze ovšem ztrnule Ipěti na takovýchto cifrách. Při udílení licencí musí se vyjiti totiž nejen z toho hlediska, že příliš velké rozmnožení licencí a tím neomezená přístupnost tohoto druhu rozptýlení není žádoucí, což ostatně mohlo by míti škodlivé důsledky fysické i morální, nýbrž musí býti také uváženo, aby přílišnou zdrželivostí při propůjčování licencí nebyl vytvořen pro trvající již podniky určitý druh monopolu, aby výkon hospodářského odvětví ve prospěch jednotlivých, kteří iiž výhodu tu by měli, nebyl umrtvován a aby podnět k finančním operacím s takovými podniky anebo s jejich pravděpodobnými nabyvateli nebyl podstatně zvyšován. Nutno spíše na tom trvati, že v první řadě je ochrana zájmů veřejnosti, aby tak *) výnos z 13. XII. 1922 nevyšel ve Věst.m. vn. * rychlým tempem nově vznikající podniky byly využity pro vzdělání, poučení a zdravé pobavení širokých kruhů obyvatelstva. Z těchto důvodů nelze právě u kinematografů spustiti se ízřetele účel. jemuž podnik slouží. Je-li spolehlivě zjištěno, že 5> .'Výtěžek provozu připadne všeužitečným účelům, pak je tu ' dvojí výhoda: jednak hospodářská podpora přímo tohoto účelu, jednak určitá záruka, že při takových podnicích nebude směrodatné jen úsilí, aby byl zvýšen výtěžek na útraty intelektuální a mravní ceny představení. Učast všéužitečných spolků a .institucí, stejně jako podporování všéužitečných podniků osob soukromých poskytováním kinolicencí bude se tedy jeviti jako účelný a často také úspěšnější druh státní podpory než bez- • prostřední dotace namnoze z nedostatečných státních úvěrů, jichž dovolávání se se zřetelem na určení.příslušných prostředků zdá sé ostatně v četných případech pochybné. Je ostatně věcí úřadu opatřiti si plnou záruku, aby podnik také skutečně -sledoval účely udělením licence zamýšlené, Není-li dána v tomto směru plná jistota verejnými listinami nebd jiným způsobem, tu nelze pokládati podmínku podle § 5, odst. 2. za splněnu. Také tehdy není tento předpoklad splněn, když náklady Težie a provozu, platy zaměstnanců a pod. dosahují takové ;výše> že podnik neznamená nějaký podstatný prospěch pro zmíněné liž dobročinně účely. Úřad má si zajistiti dohled na _ nakládání s výtěžky provozu — stejně jako se to děje ve formě vyúčtováni při peněžitých podporách —-_ aby v těchto směrech bylá kontrola prováděna. Jestliže se zjistí tímto způsobem, že zmíněné podmínky nejsou plněny, jest povinností' úřadu podle §u 26, odst. 3., aby z toho vyvodil ihned důsledky v 'a licenci bezpodmínečně odňal. ,< Berücksichtigung von Lizenzgesuchen. § 5. Bei Entscheidung über das Lizenzgesuch ist auf ' die bereits bestehenden gleichartigen Betriebe, auf das Be-4 durfnis nach ihrer Vermehrung, auf die örtlichen Verhält-f msse sowie auf die Zwecke Bedacht zu nehmen, denen das f Betnebserträgnis zugewendet werden soll. \ Bewerber um Lizenzen, .bezüglich deren in zuverlässiger «, Weise sichergestellt ist, dass das Betriebserträgnis gemein-' nutzigen Zwecken dauernd zugute kommt, werden in erster Linie berücksichtigt; Zu § 5: 1 Bei den grossen Verschiedenheiten der Verhältnisse iň den einzelnen Standorten der Kinematographenbetriebe, und bei dem durchaus verschiedenen Charakter, der den verschiedenen Arten öffentlicher Schaustellungen, je nach der Dichte 46 Žádost o licenci, § 5. Zásady provozu, § 6. 47 und Beschäftigung der Einwohnerschaft in Städten, auf dem flachen Lande, je nach dem Publikum in Kurorten, Sommerfrischen, grossen Verkehrszentren etc. zukommt, lassen sich allgemein bestimmte Verhältniszahlen der Bevölkerungen nicht feststellen, nach denen die Zahl der zu erteilenden Kinemato-graphenlizenzen zu berechnen wäre. Es bleibt aber der k. k. Statthalterei (Landesregierung) anheimgegeben, sich intern solche Verhältniszahlen für die verschiedenen oben bezeichneten Kategorien von Orten und Bevölkerungskreisen als allgemeine Richtschnur vorzuzeichnen. Ein starres Festhalten an solchen Zahlen wird aber wohl keinesfalls in Aussicht genommen werden können. Bei der Erteilung von Lizenzen kann nämlich nicht nur von dem Gesichtspunkte ausgegangen werden, dass eine allzu grosse Vermehrung der Lizenzen und hiemit die uneingeschränkte Zugangliehkeit einer Art von Zerstreuungen nicht wünschenswert ist, die mitunter körperlich und moralisch nachteilige Wirkungen äussern kann, sondern es muss auch darauf Bedacht genommen werden, dass nicht durch allzu grosse Zurückhaltung mit Lizenzen eine Art Monopolstellung für die bestehenden Betriebe geschaffen, die Ausübung eines wirtschaftlichen Erwerbszweiges zum Vorteile einzelner Begünstigter lahmgelegt und der Anreiz zu Finanzoperationen mit derartigen Unternehmungen oder mit der Anwartschaft hierauf wesentlich erhöht werde. Es muss vielmehr daran festgehalten werden, dass in erster Linie die Wahrung des. Interesses der Öffentlichkeit steht, dass.die in so raschem Aufschwünge und steter Vermehrung begriffenen Unternehmungen zur Bildung, Belehrung und gesunden Anregung weiter Bevölkerungskreise nutzbar gemacht werden. Aus diesen Gründen kann .gerade bei Kinematographen-unternehmungen der Zweck nicht ausser Betracht bleiben, dem ■ das Unternehmen dient. Ist in zuverlässiger' Weise sicher-, gestellt, dass das Betriebserträgnis gemeinnützigen Zwecken zugute kommt, so bietet dies den doppelten Vorteil; einerseits . der wirtschaftlichen Unterstützung dieses Zweckes selbst, andererseits einer gewissen Gewähr, dass bei solchen Unternehmungen nicht das Bestreben massgebend sein wird, das Erträgnis auch auf Kosten des intellektuellen und moralischen Wertes der Darstellung zu steigern. Die Beteilung gemeinnütziger Vereinigungen und Institute, . sowie die Förderung gemeinnütziger Unternehmungen von Privatpersonen durch die Gewährung von Kinematögraphenlizenzen wird sich daher als eine zweckmässige und oft wohl auch erfolgreichere Art staatlicher Unterstützung darstellen, als die unmittelbare Dotierung aus meist unzureichenden staatlichen Krediten, deren Inanspruchnahme mit Rücksicht auf die Widmung der betreffenden Gelder überdies in vielen Fällen als anfechtbar erscheint. ^Allerdings ist es Aufgabe der Behörde, sich volle Gewähr dafür zu verschaffen, dass das Unternehmen auch tatsächlich den durch die Lizenzerteilung zu fördernden Zwecken entspricht. Wenn eine volle Sicherstellung in dieser Richtung durch, öffentliche Urkunden oder in anderer Weise nicht geboten ist,: so kann die Voraussetzung des § 5, Absatz 2, nicht als gegeben' erachtet werden. Ebenso trifft diese Voraussetzung ;iiicht zu, wenn die Regie- und Betriebskosten, die Gehalte für die Betriebsleiter oder dergleichen eine solche Höhe erreichen,'dass der Betrieb einen wesentlichen Vorteil für die mehr-erwähnten humanitären Zwecke nicht bedeutet. Um eine Kontrolle in den bezeichneten Riehtungen zu üben, wird sich die -Behörde — in gleicher Weise wie dies durch die Rechnungslegung über eine gewährte Geldunterstützung geschieht — einen Einblick in die Gebarung mit den Betriebserträgnissen *zu. sichern haben. Wenn sich aus den Wahrnehmungen, zu denen eine in diesem Sinne ausgeübte Überwachung führt, das Nicht-'iufreffen der mehrerwähnten Voraussetzung ergibt, ist der 'Behörde in 5 26, Absatz 3, zur Pflicht gemacht, hieraus unverzüglich die Konsequenzen zu ziehen und mit der Aberkennung der betreffenden Lizenz unbedingt vorzugehen. 5 Poznámka: Viz výnos ministerstva' vnitra 2 3. VII. 1920, č. 38.423/1920-6 ve znění výnosu z 8. X. 1920, č. 51.545/1920-6 při §u 6 o věnování ve prospěch státní invalidní péče. — Viz i § 28 sub 10. 1. »Pořádáiií kinoher dobročinným a vzdělávacím spolkem vůbec, byť i k účelům dobročinným, výchovným a vzdělávacím není samo o sobě veřejným' účelem a zábor budovy i se zaří-ízením k cíli provozování podniku ve smyslu § 1 zák. ze dne 12. VIII. 1921, č. 304 Sb. z. a n. jest přípustný jen, když naléhavá potřeba vyžaduje, aby podnik ten sloužil svým provokováním bezprostředně veřejnému účelu; získávání prostředků ^provozováním podniku pro podnikatele není však ještě veřej-Jlým účelem.« (Nález.nejv. správ, soudu ze 14. X. 1922, č. 13.580; ve sbírce Boh. není uvedeno.) 2. Výnos min. vnitra z 18. I. 1926, č. 38.169/1924-6: Jednotlivcům nebo sdružením, nesledujícím účely dobročinné nebo fkulturní, nemá býti biografická licence v místech s více než »5000 obyvateli udělována vůbec, v místech menších pálí teíwíy, (jestliže se o licenci uchází žadatel, vyhovující podmínkám § 5, soůSt. 2. (Podle "Vyhnanovského, »Licence«.) — (Ve »Věstníku íinin. vn.« nevyšlo.) J Podmínky licence a zásady provozu. § 6. Udělení licence závisí na tom, vyhovují-Ii ^provozovací prostředky požadavkům zdravotní, sta- tt 48 Zásady provozu, § 6. Zásady provozů, § 6. 49 l 1 [ vební, požární a bezpečnostní policie a je-li prokázána při podnicích s pevným stanovištěm způsobilost provozovny. Před udělením licence pro podniky s pevným sta*-novištěm budiž obci stanoviště dána příležitost vy-jádřiti se. Výkon kočovného podniku závisí na tom, zda dočasně stanoviště bylo schváleno místním policejním úřadem. Provozování těsné u kostelů, škol, výchovných ústavů, dětských školek, nemocnic a j., stejně Jako ve spojení s hostinskou a výčepnickou živností není přípustno. Požadavky na provozovací prostředky, zejména na přístroje a provozovny v ohledu policejně stavebním, požárním a bezpečnostním, jsou uvedeny v, příloze A tohoto nařízení. Prováděcí výnos k § 6: Zájmy veřejné hygieny a bezpečnosti, které přicházejí v úvahu u kin, vyžadují, aby úřadu vyhrazen byl takový vliv na uspořádaní a zařízení podniku (provozu), který odpovídá zodpovědnosti vůči celku, převzaté udělením licence. Proto je udělení licence vázáno na určité věcné podmínky, nad jejichž dodržováním musí státní úřady, licenci udělující, bdí ti; netřeba blíže dokládati, že zde ostatní úřední kompetence v oblasti policie stavební, požární a bezpečnostní, místní a pod., zejména oprávnění samosprávy, nesmí býti omezeny. Aby se zajistil stejný postup úřadů, aby pak uchazečům o licence byla poskytnuta směrnice pro založení a zařízení podniku, byly v pří-, loze A nařízení shrnuty stavební, požární a bezpečnostní požadavky, týkající se provozoven i provozních prostředků. Se zřetelem na četné zájmy samosprávy, které by mohly býti dotčeny provozem kinematografů, bylo nutno dáti příležitost obcím stanoviště, aby se vyjádřily, dříve než licence pro kinematograf s pevným stanovištěm bude udělena. Při kočovných podnicích jest již v dosavadních předpisech ještě dále jdoucí vliv obecních úřadů-zajištěn, na nějž se ve třetím odstavci poukazuje. Jako všeobecná zásada pro povolení těchto podniků se stanoví, aby byl vzat zřetel na ochranu náboženských obřadů v chrámech před bezprostředním vlivem těchto představení, na. zájmy vyučování, výchovy a péče o nemocné. Bohoslužby, vy- učování a výchova i péče o nemocné v ústavech, pro to určených gesmí býti obtěžovány blízkostí kin. podniků. Zvláštním předpisem se zakazuje spojení kinematografů s hostinstvím a výčepem. To proto, aby spojení obou podniků bylo tak znemožněnoi aby .jeden podnik výlučně nebo převážně k podpoře druhého nesloužil, zejména aby představen! nebylo zneužito ku zvýšení odbytu lihovin. Nejsou tedy dovolena spojení obou podniků tak;:aby v provozovně kinematografu se provozovalo hostinství nebo výčepnictví anebo opačně, t. j. že v místnostech hostinských a výčepních, zatím co by tyto tomuto účelu sloužily, předváděla by se představení kinematografická. Tento zákaz slučování podniků nevylučuje ovšem principielně, aby kin. licence, a koncese hostinská nebo výčepní nebyla sloučena v jedné suce^nebo aby místnosti hostinské či výčepní nemohly sloužiti k představením kinematografickým. V obou případech musí dozorčí úřad takové podniky zvlášť kontrolovati a proti obcházeni cit. předpisů co nejdůrazněji zakročovati. Konečně netřeba zvlášť upozorňovat!, že veřejná představení, jež nejsou- uspořádána pomocí kinematografu, nýbrž při nichž kinematograf je jen vedlejší součástí představení, jež se konají na:podkladě jiných povolení nebo koncesí, nepodléhají zákazu o spojování hostinských a výčepnických živností. Voraussetzungen der Lizenz und Grund sät z e für den Betrieb. . I 6. Die Erteilung der Lizenz ist davon abhängig, dass |die Betriebsmittel den gesundheits-, bau-, feuer- und sicher-( heitspolizeilichen Anforderungen entsprechen, und dass bei ^Betrieben mit festem Standorte die Eignung der Betriebs-pťatte nachgewiesen wird. , ■ . Vor Erteilung der Lizenz für einen Betrieb mit festem «Standorte ist der Gemeinde des Standortes Gelegenheit zur tusserung zu bieten. . . Die Ausübung eines Wanderbetriebes ist davon abhängig, dass der jeweilige Standort von der Ortspolizeibehörde ge-jjnehmigt wurde. Der Betrieb in unmittelbarer Nähe von Kirchen, Schulen, llrziehungsanstalten,' Kindergärten, Krankenhäusern u. dgl., §spwie der Betrieb in Verbindung mit dem Betriebe des Gast-rid Sehankgewerbes ist unstatthaft. Die an die Betriebsmittel, insbesondere an die Apparate, pmd an die Betriebsstätte in bau-, feuer- und sicherheitspolizei-IJicher Hinsicht zu stellenden Anforderungen sind im Anhange dieser Verordnung ersichtlich. Zu § 6: Die Interessen der öffentlichen Hygiene und Sicherheit, |dte bei Kinematographenbetrieben in Betracht kommen, er- ■■Filmové právo. 4 50 Zásady provozu, § 6. Zásady provozu, § 6. 51 fordern, dass der Verleihungsbehörde auf die Anlage und die i Einrichtung des Betriebes jener Einfluss gewahrt werde, ■J| welcher der durch die Lizenzerteilung gegenüber der Allgc- "\ meinheit übernommenen Verantwortung entspricht. Aus diesem Gesichtspunkte ist die Erteilung der Lizenz an bestimmte sachliche Voraussetzungen geknüpft, deren Wahrung "der staatlichen Verleihungsbehörde zur Pflicht gemacht wird; es bedarf nicht der näheren Darlegung, dass hiedureh die sonstigen behördlichen Kompetenzen auf dem Gebiete der Bau-, Feuer- und Sicherheitspolizei, der Ortspolizei usw., insbesondere die Befugnisse der autonomen Verwaltung, keinerlei Beeinträchtigung erfahren können. Um ein möglichst gleichartiges Vorgehen der Behörden zu sichern, andererseits den Lizenzwerbern ein Normativ für die Anlage und die Einrichtung des Betriebes zu bieten, wurden im Anhange A der Verordnung die bau-, feuer- und sicherheitspolizeilichen Anforderungen an Betriebsstätte und Betriebsmittel zusammengestellt. Die Notwendigkeit, vor Erteilung der Lizenz für einen Betrieb mit festem Standorte der Gemeinde des Standortes Gelegenheit zur Äusserung zu bieten, ergibt sich aus den zahlreichen Interessen der autonomen Verwaltung, die durch den Kinematographenbetrieb berührt werden. Bei Wanderbeitrieben ist schon in den bestehenden Vorschriften eine noch weitergehende Ingerenz der Gemeinde- : behörden begründet, auf die im dritten Absätze hingewiesen wird. Als allgemeiner Grundsatz wird schon für die Unter-: nehmuhgen festgestellt, dass auf den Schutz der Religionsübungen in Gotteshäusern vor dem unmittelbaren Einflüsse; derartiger Sehausteilungen, auf die Interessen des Unterrichtes, der Erziehung und der Krankenfürsorge Bedacht genommen werde. Gottesdienst, Unterricht und Erziehung sowie die Pur--sorge für Kranke in den hiefür bestehenden Anstalten dürfen durch die Nahe von Kinematographenbetrieben nicht beeinträchtigt werden. Durch eine eigene Vorschrift wird die Verbindung des Betriebes eines Kinematographen mit dem Be- "| triebe des Gast- und Schankgewerbes verboten. Dies bezweckt hauptsächlich, jede Verbindung der beiden Betriebe in der-Weise zu vermeiden, dass ,der'eine Betrieb ausschliesslich -oder'doch vorwiegend zur Förderung des anderen diene, ins-, besondere, dass die Schaustellungen zur Förderung des Absatzes geistiger Getränke missbraucht werden. Verboten wäre hiehach die Verbindung der beiden Betriebe, vermöge deren in der Betriebsstätte des Kinematc-graphenunternehmens das Gast- und Schankgewerbe ausgeübt wird oder umgekehrt in Gast- und Sehanklokalitäten, währenddem sie diesem ihrem Zwecke dienen, Kinematographenaufführungen veranstaltet werden. Dieses Verbot der Betriebsvereinigung schliesst -es jedoch im Pŕinzipe keineswegs aus, dass die Kinematographen-lizenz und die Gast und Schankgewerbek'onzession in einer Hand vereinigt sind, oder dass Gast- und Sehanklokalitäten suikinematographischen Schaustellungen überlassen werden. In beiden Fällen wird jedoch die Aufsichtsbehörde solche Betriebe, besonders zu überwachen und Umgehungen der ermähnten Vorschrift nachdrücklichst entgegenzutreten haben. Ferner bedarf es an dieser Stelle wohl kaum der Erwähnung, lass öffentliche Schaustellungen, die nicht mittels eines Ki-aematographen veranstaltet werden, sondern bei. denen der Einematograph nur einen Nebenbestandteil von Veranstaltungen bildet, die auf Grund anderweitiger Bewilligungen' und Eonzessionen erfolgen, das Verbot der Verbindung mit dem Gast- und Schankgewerbe keine Anwendung findet. Poznámka: Podle vlád. nařízení z.5. VI. 1936, 149 Sb. %. a n. »o dalších přesunech působnosti zemských úřadů na súřady okresní« byl výrok o způso-. bilosti kinematografické provozovny (min. nař. č. 191/ 1912 ř. z. a nařízení ministra pro správu Slovenska ■;. 174/1919) přesunut nyní na okresní úřady. O odcítatelnosti platů uložených majiteli licence (.při zdanění výtěžků veř. kin. představení) ve pro-(spěch účelů veřejných [dále sub 9), 10), 11)]: viz " »Dane přímém díl II. tohoto spisu. Judikatura: 1. »Politieky zemský úřad ie příslušný udíleti povolení > pro kinematografické podniky, je tedy oprávněn stanovití í podmínky pro výkon podniku. Takovou podmínkou je, zda 'a za jakých předpokladů je způsobilá místnost k účelu toihu.« (Nález nejv. správ, soudu vídeňského z 20. XI. 1913. č. 11.976, *,Budw. A 9855.) 2. »Udelenim. licence kinematografické pro určitou míst-..Host nepropůjčuje se majiteli licence nárok na disposici s místností tou a může tedy pro touž místnost po případě, udělena *'býti i licence jiné osobě. Obec má subjektivní nárok na to, aby ŕ'byla před udělením kinematografické licence s pevným stano-fj-i-vištěm slyseha.« (Nález nejv. spr. soudu z 20. IV. 1922, č. 5461, Boh. A 1305/1922.) Důvodyu § 6 nař. 174/1919. 3. »* Obec má právní nárok, aby jí před udělením licence , k provozováni kinematografu s pevným stanovištěm byla dána 4*