kovat a kàcet, vozit a svàzet prò otce iprò okolni statkàfe,
v hospodè krmit konè, hfebelcovat je, vodit pit, dàvat
jim slàmu a oves. A pak povoznictvi, jizdy do kraje, prò
vino do Limagne, ba nèkdy az do Languedocu.
Kaspar nemèljestè sestnàct let a uz sevyznal ve vsem,
anièmèiovsemvevsechvècechstejné zalibeni. Byltojinak
silny mladik, pèknè urostly, radost se na nèho podivat.
Pfedstavte si ho pèknè rovného, obleceného obycejnè
do satù z modré serky, do kràtké kazajky s dlouhymi
klopnami, zapjatymi kostènymi knofliky, s malymi
sùsky a s velikymi kapsami, do kterych se ve§lo pùl tuctu
kolàcù, na nohou ma vysoké kamase, stazené u kolen
purpurovymi podvazky. Mèi pèknè zpùsoby v tomto
prostém venkovském obleku, vypadal slicnè pod kloboukem
s sirokou stfechou, jaky dnes asi nosi zelafi
z Olliergues.
Kaspar mèi pevnou a zivou tvàf s ìsirokymi kostmi,
které vystupovaly jako sfiznuté hrany pod kùzi, kde
proudila cerstvà rumènà krev. V obliceji bylo sice trochu
cervenè, ale zuby mèi bile a ocijako pravy Auvergnan,
tak pronikavé, tak jiskfivé a provrtàvajici, ze vypadaly
jako oci bazilisci. Ty oci samy staèily, aby se pochopilo,
co onèm fekla jedna dobrà zena z Mirefleurs:
,,Kaspar je ze vsech milàckù nejmilejsi a ze vsech
darebù nejdarebnèjsi."
Co budu ziva, nesejde mi s oci! Ma prateta, chudàk,
mi hotak casto popisovala ! Jà byla tlachavà a zvèdavà a
vyptàvala jsem se ji bez ustàni. A ona, chudàk, do nèho
byla myslim kapànek zamilovàna, kdyz byla mladà.
Coz nemél v§ecko, aby mati dèvcatùm hlavy? Zvlàs^
ten bujar^ a stateèny vzhled v cele osobè. Clovèk citil, ze
kdyby pfisel èert se vsemi rohatymi, Kasparovi by nezasel
smich. Nebylo nikdy veselejsiho srdce v celém
kfesfanstvu.
44
Je to kràsnà véc u muze, kdyz ma pod veselou odvahou
pevnou vùli.
Jeho historie destala ovsem s lety fantasticky nàdech.
Jà ji v§ak budu vypravovat co nejpfirozenèji, tak aby
v ni lidé nasli potèseni i dobry pfiklad a aby si z ni nemusili
mnoho odmyslet. Je takové pfislovi: ,,Ledakdo
umikupovat, ale màlokdo platit." On umèl piatii, av tom
jevSecko.
D R U H ? VE R §
Kaspar tedy mohl mìt sedmnàctlet, kdyz ho poslalotec
do Champétières, aby pomohl stryci Grangeovi, ktery
se tam rozhodl usadit. Nebof Grange videi, ze jeho tfi
zenské se souzi v lesìch chenerailleskych a ze se od té
pfihody lekaji kde jaké hlouposti.
Champétières-des-Vallonsje dost velikà dèdina v ùdoli
v smavém, zeleném kraji, vedle Saint-Ferréol-des-Còtes,
ktery sedi doccia nahofe na horském sedie. Jsou to porad
je§tèhory,tahlekrajina podSumontarguesem, alevzduch
je tam uz mèkci a slunce teplejsi. Je tam vidèt révu na
zdech a na révé hrozny. Proc by senemohlo nèkter^ rok
s pomoci bozi stàt, ze se ty hrozny zacervenaji?
Ale nic nevadi, vènce vinnych vètvicek a zeleného
révovi na zdech obveseluji oci a clovèk citi, ze pfisel do
dobrého mista.
Kdyz tedy uplynul rok, zrovna na Hod Bozi velikonoèni,
ubytovali seGrangeovi v starém staveniblizkokostela,
které zdédila Grangeovà pò tetè. A Grange zacal stavèt
nad mèstysem dùm podle mèstócké módy, vsecek z tesanych
kvàdrù sotva ztmelenych maltou, ponèvadz vàpno,
které se musilo dovàzet na mulàch, bylo tenkràt hroznè
drahé.
Okolo svatého Michala uz pohànèl dèlniky, protoze by
se byl rad nastèhoval, nez pfijde nepohoda, a vzkàzal
prò KaSpara, aby jim pfisel pomoci. Sàm se ohànèl
:
hoblìkem i HSkou a pomàhal hned stolafùm, hned te-
safùm.
Kalpar se nikdy nespokojils theorii: af mèi oèkovat
tfe§ni, vycvièit koné nebo spravit hodiny, vidycky védèl,
za ktery konec to chytit. Mèi tak hbité prsty, ze by mu
byla nepostaéila ani koòka, tvrdila jeho teta Grangeovà,
kterà se nemohla na nèho vynadivat. Nejvice se vyznal
v pràci stolafské. Dvèma ranami pfirazil svèràk a na
hfebìk neudefil nikdy vie nez tfikràt.
Abyjim sia pràce vie od ruky a také proto, ie citil, jak
se néco Sije, pfivedl s sebou mladika stejného vèku, vyuèeného
tesare, kterému fìkali Plampuni.
Plampuni jejméno auvergneského Palefka a znamenà
vùbec maiy kouseknèòeho, hrstku, kterà sesnadno vezme
do diane. Ale nàSPlampuni byl vysoky kadefavy" chlapik,
siroky jako panàk na saty a svalnaty jako dub, neznaiy
své sily. Bylto hoch zlatého srdce, u&nény dobràk, vèrn^
kamaràd, dobry tahoun,vidyckyspokojeny sti'm, co mèi.
Ólovèk to v^ecko citil, sotva ho uvidél pracovat: pràce
mu jenjen odletovala, kdy2 si zpival:
Oh, neifastnl mlddenci,
ktefi milou nemàte!
Jd milou mdm,
kazdy den k ni chodivdm.
Jedlové tfisky se mu zachycovaly jako okruzi na zarostlych
nadrech pod rozhalenou koSili, ale on sijen utfel
rukou dobr^ roz§afn^ oblièej a spustil znovu, az sejeho
hlas odràzel ode zdi:
Pfineste mi, matiéko,
ìaty moje hedvdbné,
klobouk stfibrem vyfitj,
dui se mile libiti.
46
Zàsluhou tohoto pomocnika mohli se Grangeovi nastèhovat
do nového domu nèkolik dnì prede Vsemi sva-
tyrni.
Jednou ràno pfibili na lomenici prapor a kytku kvètin.
Faràf pfisel pokropit nove stavenì, vsichni si klekli a pomodlili
se OttenàJ!, ^drdvas a Véfim, a potom si hospodàf
pfifukl s dèlniky, skazdym zvlàsf. To byla slavnost, kterà
se svéti v kazdém novém dome, kdyz jsou postaveny
krovy.
Grange pohostil své lidi. U obèda mèi kazdy svùj
ubrousek, a o tom pfepychu se dlouho mluvilo. Kdyè
si v Saint-Anthème sedne host v hospodè ke stolu, pfijde
sluzka, mrkne pod stùl ajde fìci hospodské:
,,Màbotky!"
Mas boty, mas ledy pravo na ubrousek. Alejsi-li vdfevàkàch
nebo bos, dej si zajit chuf. Ubrouskyjsou jenom
prò ty, kdo maji na nohou kozenou obuv nebo nosi su-
tanu.
Ano, byl to obèd, kterému se musilo fici pane! Nemèli
tam jenom takovà vselijakà jidla, jak to byvà na
svatbàch, kus.berana upeóeného v peci na vrstvè kroupav^ch
brambor, ale kazd^ dostal kviòalu ve vinném liste
a jemnou jitrnièku a zajice na òerno a pastiku se zavafeninou
jako kolo od vozu.
Muzsti pfi obédè sedèli a zeny jim posluhovaly. Zeny
za tèch starych òasù jidaly stoje, s talifkem nebo miskou
v ruce. Ba ani stare si nesedaly ke stolu, zùstàvaly na
stolièce nèkde u kamen, kdezto mladé si bud hledèly
pràce nebo polykaly svou porci nèkde na prahu.
Bylojich tam nèkolik se znamenitym apetitem, ale nikdo
se nemohl rovnat Plampunimu.
Plampuni mèi uz povèst. Kdyz na svatbè dojedl,mohli
jste mujeStè podstrèit skopovou kytu.Jednou vdàval statkàf
z Ghapioux dceru. Hostina byla v hospodè. Pfinesli
na stùl celou nadìvanou teleci hrud. Statkàf chce udèlat
47
starkovi èest a vybidne ho, aby maso rozkràjelna porce.
Dobrà. Stàrek zacne rozfezàvat hrud ve avi a aby si
udèlal misto, polozil vètéi polovicku na talif mladika,
ktery sedi naproti.
,,Oh, pane, to uz stoji za to!"
Stàrek se na ného zarazenè podivà, vidi, ze nàs Plampuni
ma v prostotè svého srdce za to, ze mu dàvaji ten
nékolikaliberni kus jako jeho porci, vzpamatuje se a
fekne:,,Ale jdi, vzdyi jsou v tom kosti! A tobèje toho potfeba!"A
na mou vèru, chlapik vzal nùz a cely kus statecnè
sprovodil se svéta. Kdo vyuèil Plampufiiho femeslu,
nepfipravil ho o penìze!
Kdyz vypili posledni korbel, sii si ven na cestu zatancit.
Dfevàky klapaly na tvrdé hliné, az Bùh brànil. Byl
to ràmus, ze by z tono byl mlynàf ohluchl.
Protoze neméli ani kobzy ani dud, tancovali pfi pisnickàch.
Kdyz jsou lidé veseli, umèji si vzdycky poradit.
Na pouti ve Valeyre zastàvala jedna sousedka sumafe,
aby nepfisla na zmar ani minuta, a kdyz si sei vypit
dzbànek, sedia si ke stolu, kapesnìk pod loktem a tvàf
v dlani, a fejfarovala o vsecko pryc: ,,Ejrabananatydeli,
tydelideleté, ejrabanana tydeli, tydelidelà!"
Tentokràt prozpèvovala Pavlina pronikavym hlasem.
Tleskala si pfi tom do taktu rukama a vsichni skàkali,
tocili se, tancovali, popf àvali sitoho az az.
,,Jenomzvesela,dokud senàmvinonevykoufizhlavy !''
Kaspar protocil Annu Marii. Ale pò dvou kolech si
chtèla jit radèji sednout na louku plnou matef idousky,
kterà se tàhla nad cestou. Sedia si tam na balvan a
Kaspar pfisel za ni a opfel se o starou zkroucenou borovici,
kterà jim dàvala stin. Byl jeden z tèch kràsnych
podzimnich dni, kdy je vzduch zàroven modry a zlaty.
Bylo vidèt cip roviny na konci ùdolicka a hory forezské.
Palili tam suchou naf, nèkolik praménkù koufe stoupalo
k vfesoviStim na hfebenech.
Pavlina zpivala pisnicku:
Kdybych byla vddna
podle svého srdce,
mèla bych od rana
milého pò ruce.
Kaspar upiral oòi do dàlky, ale myslil pfi tom na
Annu Marii, jsa sfasten, ze je u ni a hlavnè ze ji videi
v tento den radosti zase veselou. On, kterému se penila
krev vedle druhych dèvòat, ktery ztràcel tu chvili vsecku
rozvahu, fìkal jim hlouposti, libai je nàsilim a dèlalje na
jeden veèer prave tak nevàzanymi, jako byl sàm — on
mèi vedle sestfenice srdcejako vymènèno.
Usmival se dlouze sàm prò sebe. Anna Marie, tato
jasnà tvàfièka, v které bylo vzdyckytolik sladkénèhy, ty
hnédé oèi, tak vymluvné, i kdyz se usta zdràhala promluvit..
.Anna Marie . . . Kaspar citil na své noze teplo
jeji nohy a staèilo mujen otoclt oèi, abyji videi.
Otofiil je pomalu k dèvèeti, které ani nemukalo, sedie
s rukama v klinè. A on, ktery si ji pfedstavoval vìtecku
zrùzovélou od tance, trochu unavenou a usmivajici se,
on ji najednou videi bledou, duchem nepfitomnou, slza
ji stékala pò tvàfi, pak druhà, a zasejedna, a zas, jako
kdyz padaji perliéky se snùrky.
Byl tim tak dojat, ze mu to zarazilo dech, jako by byl
nàhle vkroòil do rybnika. Dlouhou chvili se nemohl
hnout. A pfece v nèm boufilo nadseni. Blàznovstvi
hostiny a tance, pisniéky, nè2n^ cit k sestfenici,to vsecko,
to vSecko — nikdy mu jestè nebylo u srdce tak veselo a
KaSpar 1 — 4 49
zàroven tak smutno. Klesl na zem vedle Anny Marie,
vzal ji za ruku.
,,Poslouchej, sestfenko, dùvèfuj mi. Nevìm jesté, co
udèlàm, ale budu to védét a udèlàm to. Myslis, ze jsem
sem pfisel, abych dèlal pò méstecku svihàka? Jste pfece
moji pfìbuzni, ne? . . . Hled, nemél bych pokoje, dokud
mi nefeknes, co té tràpì."
Ona nejprve neodpovidala. Prsa seji prudce zdvihala
a klesala. Ale Kaspar mluvil s takovou vroucnostì, ze na
ného pohlédla, a byl to pohled zàfici pfàtelstvim, dotkl
se ho jako sluneéni paprsek. Pak se zatala usmivat, ale
tak ialostnè . . .
,,To je tim, ze jsem zbabèlà, to je vsecko . . . Màm
stradi," dodala zménènym hlasem, tisknouc §pièkami
prstù bratrancovu ruku. ,,Tato slavnost mi pfipomnèla
vyhrùzku toho zlého clovèka. Ajak jsem sedivaia na ten
les, pomyslila jsem si, ìe by tam mohl èihat a vystfelit do
mne olovènou kulku, dfìv nei by si toho mohl kdo
vSimnout. . . Ach, vèr mi, to neni iàdny iivot, mit pofàd
strach . . ."
Nedbaje na nic, stoupl si Kaspar tak, ze ji zakryl se
strany od lesa. Ona si toho ani nevsimla,jsouc v§ecka zaujata
vysvètlovànim, protoze nechtèla, abyji mèi za nerozumnou.
Kdyi ted1 vidéla bratrance u nich, tak statného
a bujarého, byla by chtèla ih v plném slunci, v radosti
svého mlàdi. Ale uz nikdy nebude moci, védèla to
napfed.,,Kdybys ho byl slySel! Jsem jista, ie me jednou pfinutì,
abych prosila osmilovàni,jak mitoslìbil. . ."
A sotva si na to vzpomnéla, opustila ji vsecka odvaha.
Rikala to s takovou prostotou, ze Ka§par mèi na
chvili tyz pocit jako ona. Po prvé si to nestèstijasnè uvédomil:
zdàlo se mu, ie naràz uvidèl vsecku tu ùzkost a
zàroven tu zlobu. Nékdy padne na lidsky zivot souieni a
doccia jej zbortì a òlovèk uz nemà z niceho radost. ..
Jak se Anna Marie za tèch sest mésicù zmènila! Jak se
tak mùie zivot obràtit, zesepak élovèk citi tak nestlasten!
Zmàhal se v ném hnèv. Zlobil se tee!na to, comu rylo
v srdci, a vyèital si, ze by mèi pfed zenou màlem chut'
plakat.
Vstal a podal ruku Anne Marii. Zaòinalo byt èerstvo,
ponèvadz slunce zapadalo a tràva uz vlhla veèernirosou.
Na topolech u mlyna bylo slyset chfestit zluté listi.
V ùdoli na pastviskàch se yàlely chuchvalce mlhy. Veèer
byl tichy . . .
Jak upfimnè a dùvérné s nim Anna Marie mluvila!
Snazil seji upokojit, aby nechala tèch myslenek. Kdo vi,
je-li ten vùdce loupeznikù jestè nazivu, nebylo by divu
pfi takovém femesle ... A ostatnè, vzdyt! uz se najdou
lidé, ktefi dovedou byt na stràzi.
SpxSe nota té pisnicky nez pisnièka sama dodala dévceti
odvahy. Skliéovala ji spise bàzen bez pfièiny nezli
vzpominka na ,,pànau. Usmàla se opravdovskym ùsmèvem
a zdàlo se, ze to s ni koneènè spadlo.
Mladik zahofel touhou sebit, obètovat se prò ni.
,,Ujednàno, sestfenko," fekl se smichem. ,,Slibuji ti
lady pod tou borovici, ie ti budu k sluzbàm. Zamknème
to na vècné 6asy !"
Chytili semalièkyjako dvé déti, svirajìce a tàhnouceze
vSi sily, a pak si kaidy vytrhli vlas, foukli na nèj aposlali
jej pò vètru.
Udèlali to vsechno prese vsecko velmi vàznè a vràtilise
spolu k novému staveni, nemluvice uz ani slova. U studànky
polozila Anna Marie Kasparovi ruku na rameno,
jako by ho chtèla k sobè pfitàhnout. Jejich hlavy seskoro
dotykaly. Zaseptala mu do ucha ,,dèkuji" a rychle ho
polìbila na tvàf. Jeji rty byly teplé jako peri mladé koroptvièky.
A ten polìbek rozhodl ojejich osudu.
Slavnost byla u konce. Uz se snàsela èasnà podzimni
noe. Vsichrù se vràtili do veliké jizby, ale protoze ji
5'
nebyli je§tè zvyklì, stali tam a nevédèli, co pocit s rukama
a s nohama. Matka fekla, ze je uz chladno, sia prò
otep suchych krucinek a rozdèlala ohen. Grange udèlal
dvacet poznàmek o bèhu tohoto svèta a desetkràt pfirovnal
tento duna k Cheneraillim — ovsem. na prospéch
tohoto, nebot mèi rad,kdyz mu druzì lichotili — a pak
si sedi k ohni.Ohfival si nohy, hrabaje boli v otepi, kdyz tu si vzpomnèl,
ze ten, kdo prvni zapàlì ohen v novém dome, do
roka unire. Pfisla druhym také ta myslenka nebo roztàhla
se nàlada hospodàfova jako olejovà skvrna? Bud
jak bud, kdyz Raspar vysel ven — polozit pry oka na
na zvèf — vsichni se zachmufili a vecer uplynul hodnè
smutnè.
T f t E T f V E R S
Za ctyfi nebo za pèt dni pracoval Kaspar s Grangem
v komoràch. Belali tam spiz na maso, obràcenou k severu.
V prvnìm poschodi slyseli fezat a hoblovat PlampuMho,
ktery si pfi tom zpìvaijako varhany.
Pràce uz byla zhruba u konce, ale porad sejestè bylo
cim zabyvat. Tak na pfiklad udèlal Kaspar nade dvefmi
— jak je to v mode u bohatych lidi na venkovè —
velikou klec na ptàky a nasadil do ni stehliky, ktefi obveselovalidùm.V
zahradè bylo vidèt besidku a sluneèni hodiny, samé
zvlàistnosti, které stoji vie jemnosti a trpèlivé pràce nei
penèz a které byly na odiv lidem z méstyse.
Zlutavé slunce pronikalo sikmym pruhem az do komory
aozafovaio zvifenyprach. Vjednomkoutébylahromadaborovychsisek,
kterévonélyhorami. Kaspar zatloukal
hfebiky a vyklàdal v pfestàvkàch stryci, ze by mohli
mit veverku a dàt ji do klece skoleckem, ze byjimtocila.
Grange ho nechàval mluvit, zdàl se v Spatné mire,
mracil se a byl neklidny.
,,Ty se o nàs staràs, mily hochu," fekl konecnè, vytàhnuv
hfebiky, které svirai v zubech. ,,Ale pamatuj si,
nàs seuz nestésti nepusti. Nestèsti u nàs visi ve vzduchu."
,,Na£ k èertu takovéhle myslenky?"
,,Tak."
Nechtél fici, ze slysel v noci na stfese sycka, ptàka pfinàSejiciho
smrt. Konec koncù tomu vèfil, tfebas fikal,
ze tonnu nevèfi. Tvrdival vzdycky, ze tomu nevéfi, ale
jednim dechem jmenovàval spoustu pfikladù, kdy mèla
tato véstba brzky ùcinek.
,,Ta historie s tim Cernym zvifetem se mi pranic nelibi.
. ."
Nikdo dobfe nevi, co to vlastnéje, to ,,Cerné zvife".
Néco jako vlkodlak, kterého se nikomu nepodafi uvidét
tak zblizka, abyjej mohl podrobnèji popsat.
Od slavnosti kladenì krovù sepotloukala takovàjedna
bestie pò kraji. Lidé se ovsem pokouseli postvat na to
psy, ale nedafilo se to: ovÈàci svèsili ocas mezi nohy a
krèili se k svy"m pànùm. Cele Champétières byly naruby.
Sotva se venku nèco §ustlo, hned bylo vsecko na nohou.
Nikdo seneodvazoval vystróit hlavu, vsichnibyli zalezli a
snailli se uvidét ,,Cerné zvife" z oken a skvirami dvefi.
Ale to vychàzelo jenom za samé tmy a vzdyckysedrzelo
ve stmu: tak tak ie zahlédli utikat cosi tmavého, bez
nohou a bez hlavy.
Kdyì hospodynè veèer podoji kràvy, postavi hrnec
s mlékem do studené vody, aby smetana v^'stoupila nahoru.
Ve ml^né dàvali vecer mléko do dfevèné kàdé
u studànky, aby se ochladilo, a vlkodlak je pò kazdé
vytàhl a rozlil kolem dokola pò zemi. Kaspar povidal
mlynàfi: ,,Gopak nemùze§ nabit pusku hrubou soli a
pofiihat sinoe nebo dvé na tu bestii, abysji dal na pamètnou?"
Ale mlynàf vèfil, ze i kulky, nejsou-li posvèceny,
se rozplesknou o kù£i vlkodlaka jako tolary. Af by si tam
fiihal tfì noci nebo deset, jenom pry by se zbytecnè na-
53