Brejchová Zuzana, 215847


Ani Stendhal, a ani Lucien tedy nemohou souhlasit s demokracií, která je ˝podle jejich cítění
příliš drsná˝, je to režim, ve kterém nejsou lidé bezvýznamní, ale každý jedinec se podílí na
vládnutí, [P1] jako to je v Americe.  Pokaždé, když oba sní o tom, že přeplují Atlantik, tak jsou
přesvědčeni, že by tam žili mezi spravedlivými a velmi rozumnými lidmi. Ale to už předjímají nudu,
která je přepadne ve společnosti zbavené kouzla a vytříbenosti. Jejich společným ideálem by bylo
spojit republikánského ducha svého století s monarchistickými mravy z  jiného. [P2] Ale protože
nelze uskutečnit [P3] toto nepravděpodobné spojení, tak jim nezbývá než se pokusit o únik mimo
společnost.

Není tedy střední cesty ani pro Stendhala, a ani pro jeho hrdinu, totiž Lucien má rád lidi,
[P4] ale nerad se s nimi stýká, je republikán a to ho nutí být chovat se [P5] až příliš zdvořile
v legitimistických salónech. Je obdivovatelem Napoleona, ale děsí ho despotismus a je demokratem,
kterému by se zprotivil život v americké fádnosti. Je to rozpolcený člověk, který nikde nenachází
rovnovážný bod, a navíc se mu nelíbí falešná rovnováha buržoazní monarchie.


Posunutý smysl jen v komentáři 1 a 4   celkově  B
________________________________

 [P1]To je citát, musíme překládat přesněji

 [P2]Toho minulého

 [P3]Ano, dobře

 [P4]Zde „lid“, v protikladu ke šlechtě

 [P5]Pozor, a je to překombinované. Jsou to dvojice protikladů, tedy: ale chová se...