Daniela Kaštická, 217445

OPII.: Lucien Leuwen, p.155

15.12.2011


Stendhal ani Lucien se nemůžou smířit s demokracií, která je „na jejich cítění příliš drsná“. Je to
režim, ve kterém, tak jako v Americe, nejsou lidé „váženi, nýbrž počítáni“. Pokaždé, když jeden i
druhý sní o tom, že překročí Atlantik, jsou přesvědčeni, že by tam žili mezi spravedlivými a
dokonale rozumnými lidmi. Ale najednou[P1]  je předem napadne něco nepříjemného, co je vnese do
[P2] společnosti bez půvabu a vytříbenosti. Pro oba dva by bylo ideálem spojení republikánského
ducha jejich století a mravů monarchie jiného[P3]  století. Ale jelikož nemohou oslavit [P4] toto
nepravděpodobné spojení, zbývá jim už jen pokusit se uniknout[P5]  ze světa.

Pro Stendhala, ani jeho hrdinu, neexistuje zlatá střední cesta. Lucien má sice rád lidi[P6] , ale
nedokáže se s nimi stýkat. Také má republikánské srdce, a zároveň ten Jidáš[P7]  poklonkuje
v legitimistických salónech. Zbožňuje Napoleona, ale je znechucen despotismem. Je demokratem, který
by nesnášel žít v té americké povrchnosti. Je rozštěpenou bytostí, která nikde nenachází rovnováhu
a nadto nenávidí falešnou rovnováhu buržoazní monarchie.


Změna smyslu jen v komentáři 2 a 3  B
________________________________

 [P1]Hned, okamžitě, bezprostředně

 [P2]by je pohltilo v té...

 [P3]toho jiného/druhého, myslí se předchozího

 [P4]volněji: uskutečnit

 [P5]raději nedokonavě

 [P6]zde to musí být „lid“ v kontrastu se šlechtou

 [P7]Brutus zde představuje i republikána, ale ten Jidáš by mohl být