Jana Koppová, 216174


Ale protože se zdálo, že vše je dovoleno, změnil názor a rozhodl se, stále pod vztyčenou vlajkou
falešného kamarádství, že i on tne do živého.

„Aha, takže ty brýle a tričko LAPD z tebe mají jako dělat velkého šéfa?“

„Ale ne!“ zaradoval se Agnostini a upevnil tón[P1] . „On je NYPD („enuááájpídí“)! Co takhle se
odznačkovat[P2] !“

Výraz uspokojení, který se rozhostil na jeho obličeji, ukazoval, že už od příchodu na pláž očekával
jakéhokoli dostatečně bystrého pozorovatele, který by vyslovil onu poznámku a dovolil mu tak použít
předem připravenou odpověď. Několik sekund ji nechal působit a potom, s předstíranou péčí, se znovu
chopil slova: „Tak, co? Jak to jde? Ještě ti po otci zbývá hodně obrazů nebo už jsi je všechny
prodal?“

John si slabě povzdechl. Je šílené, jak dokáže vykonávání moci rozprášit [P3] nejzákladnější
trpělivost a takt (člověka) vůči ostatním. Mezi řádky své arogance Agnostini právě přiznal pravé
důvody své zacházky, kterou podnikl, aby jej pozdravil – získat jedno plátno jeho otce.

Celkově dobře, C
________________________________

 [P1]neobratné

 [P2]To ne, „je třeba se odlišit“

 [P3]Příliš konkrétní