roferyvalo ficenì vlastovek, jako kdyz nehtem
skràbne.
Ulice vysìlala nahoru své vlahé v^dechy a vsechen
lomoz sousednìch domù. Ale kazdy sebe
mensì zàvan vètru tu citili, tràvili tu v zapomenutì
cele hodiny, sedìce se zapletenyma nohama, nevidìce
nic kolem sebe. Jan si vzpomìnal, ze noci na
bfehu Rónu byly podobné, snil o konsulàtech daleko
v horkych krajìch, o palubnìch mùstcìch na
odjizdèjìcìch lodìch, kde vànek bude tak dlouze
dychat jako tady, kde se jim zachvìvala zàclona
na besìdce. A kdyz se mu jejì usta nepozorovatelnè
pfitiskla na rty s otàzkou: ,,Màs me rad?" .. .
vzdycky jako by se vracel z velikych dàlek a odpovìdal:
,,Ach, ano, màm té rad..." Tak to byvà,
kdyz si zena zamiluje prìlis mladého hocha; takovì
mlàdì lidé majì prìlis mnoho véci v hlavè.
Na témze balkonè, za pfepàzkou ze zelezné nifize,
ovéncené popìnavymi kvètinami, cukrovala se
jinà dvojice, pan a pani Hettémovi, manzelé, velmi
tlustì, jejichz polibky mlaskaly jako facky. Hodili
se vybornè k sobè, byli stejného vèku, stejného
vkusu, nemotornych pohybù a bylo dojìmavé poslouchat,
jak ti stàrnoucì milenci potichu dvojhlasnè
zpìvali stare, rozcitlivèlé pìsné, opìrajìce se o
zàbradlì. ,.
,,Slysìm ho vzdychat v seni;
Ach, to je jen sen, nechte me spàt."
Fany se libili, byla by se s nimi chtéla seznàmit.
Dokonce obcas se sousedkou vymènily pfes zcernalé
mfìze zàbradlì ùsmèv zamilovanych a st!astnych
zen ; ale muzi jako vzdycky se chovali odmèfenèji,
a tak nikdy k hovoru nedoslo,
Jednou odpoledne se vracel Jan z Quai d'Orsay
a slysel, ze na nèho nèkdo vola na nàrozì ulice Roy-
34
<Ct->—#^Ot ,
ale. Byl nàdherny den, vsude teply jas a Parìe
rozkvétala v této zatàcce bulvàru, nad nèjz ve svètè
nenì, pfi zàpadu slunce, kdyz se jezdì do Lesìka,
,,Sednéte si tadyhle, vy me kvetoucì mlàdì, a
pojd'te nèco vypìt... tési to me oci, kdyz se na
vàs divani."
Dvè velké paze ho uchopily, posadily pod plachtu
kavàrny, jejìz stolky ve tfech fadàch zabìraly
kus chodnìku. Nevzpouzel se, lichotilo mu, ze kolem
sebe slysi, jak si to venkovské obecenstvo, cizinci,
lidé v pruhovanych kabàtech a kulatych kloboucìch
septajì zvèdavè jméno Caoudalovo.
Sochaf, sedici pfed sklenkou absintu, jenz se
dobfe hodil k jeho vojenské postavé a k jeho dùstojnické
rosetè, mèi vedle sebe inzenyra Dècheletta,
jenz pfijel vèera, stale tyz, osmahly a zluty,
s vystupujìcìmi skrànèmi nad dobràckyma ockama,
s labuznickym chrìpìm, které cenichalo Pafìz. Jakmile
se mlady muz usadil, Caoudal na nèho ukàzal
s komickou zufivostì:
t,2e je to hezké zvifàtko, ne ... A kdyz si pomyslìm,
ze jsem byl také tak stary a ze jsem byl
takhle kudrnaty ... Ach, to mlàdì, to mlàdì..."
,,Tak tedy pofàd jestè?" fekl Déchelette, vìtaje
ùsmèvem nàpad svého pfìtele.
,,Hochu drahy, nesmèjte se ... Vsechno, co mani,
vsechno, co jsem, medalie, kfìzky, Akademie a
vsechno ostatnì, to vsechno bych dal za tyhle vlasy
a za tu slunnou plet!..."
Pak se zase prudce, jak mèi ve zvyku, obràtil ke
Gaussinovi:
,,A co nani to délàte se Sapfo? ... Uz ji nenì ani
vidét."
Jan rozevfel oci, neporozumèl.
,,Vy uz s ni tedy nezijete?"
35
A protone byl Jan vsecek udiveny, Caoudal dodal
netrpélivé:
,,Ale Sapfo, prece . . . Fany Legrandovà . . . Ville
d'Avray..."
,,Ach, to uz je dàvno u konce ..."
Proè ho napadla tahle lez? Z jakési hanby, tìsné
pfi tom jménè Sapfo, které dàvali jeho milence;
z ostychu mluvit o ni s jinymi muzi, snad také z
touhy, dozvèdet se veci, které by mu jinak nefekli.
,,Co Sapfo? . . . Pofàd se potloukà svétem?" zeptal
se Déchelette roztrzité; Byl vsecek opojen, ze
vidi zase schodisté u sv. Magdaleny, kvètinovy trh,
dlouhou càru bulvàrù, vroubenou dvéma radami
zelenych stromù,
,,Vy si na ni uz nevzpomìnàte, jak byla Ioni u
vàs! . . . Byla nàdhernà v té své mohamedànské
suknici... A tenkràt ràno, kdyz jsem ji videi obedvat
s tìmhle hezkym mladìkem u Langloise; byl
hyste fekl, ze se pfed ctrnàcti dny vdala."
,,Kolik je jì let? ... Od té doby, co ji znàme . .."
Caoudal zdvìhl hlavu a zacal pfemyslet: ,,Kolik
je jì let? ... kolik let? ... No... v tfiapadesàtém
jì bylo sedmnàct, tenkràt, kdyz mi stala modelem.
Ted' marne rok triasedmdesàty. Tak tedy poci-
tejte."
Najednou mu zasvìtily oci:
,,Ach, kdybyste ji byli vidéli pfed dvacetì lety ...
vysokà, jemnà, okrouhlà usta, pevné celo ... Paze,
ramena jestè trochu hubenà, ale to se dobfe hodilo
k Sapfinu zàru ... A jako zena, jako milenka! ..
Co toho bylo v tom jejìm tele prò rozkos, co se dalo
vykfesat z tohoto kfemene, z toho klavìru, kde
nechybèl ani jediny tón . . . Cela lyra! . . . jak fìkàval
La Gournerìe."
Jan, vsecek jsa.bledy, zeptal se:
,,Cozpak ten byl také jejìm milencem?"
,,La Gournerie ? .. . To si myslìm, vsak me to
dost tizilo... Ctyfi léta jsme spolu zili, jako muz
a zena, ctyfi léta jsem ji hyckal, utahoval jsem se,
abych vystacil prò vsechny jejì rozmary . . , ucitel
zpévu, piana, jìzdy na koni a coz jà vìm co vsechno?
. . . . A kdyz jsem si ji pèknè ohobloval,
obrousil jako kràsnou, jemnou sochu, vytrhl ze
stoky, kde jsem ji jednou v noci sebral pfed tancìrnou
Ragacheovou, pfisel ten hezounky versotepec
a odvedl mi ji z domu, od pfàtelského stolu, kde
s nàmi sedàval kazdou nedèli!"
Odfoukl si hlucnè, jako by chtél zahnat tu starou
zàrlivost, kterà mu jestè rozechvìvala hlas.
Potom pokracoval klidnèji:
,,Ostatné se mu to jeho bìdàctvì nevypiatilo .. .
Ta tfi léta jejich spolecné domàcnosti, to vàm bylo
peklo. Ten bàsnìk ùlisnych versù byl skrtil, byl
zly, blàzen. Ti se pékné hladili, to jste mèli vidèt!
Kdyz k nini clovèk pfisel, ona mèla oko zavàzené,
on podràpany oblicej . . . Ale nejlepsì bylo, kdyz od
ni chtèl odejìt. Pfissàla se na nèho jako pijavice,
chodila za nini, rozbila mu dvefe, lehla si mu doma
pfes slamnìk a cekala na nèj. Jednou, bylo to
v zimè, stala pét hodin dole pfed la Farcy, kam
vtrhla cela ta spolecnost . .. Bylo to k piaci! .. .
Ale nàs elegicky bàsnìk zùstal nelìtostny; jednou
konecnè zavolal policii, aby se jì zbavil. O, pèkny
pàn . . . A jako konec vseho, jako dìk té kràsné
dìvce, kterà mu dala nejlepsì ze svého mlàdì, ze své
bystrosti, ze svého téla, vychrstl jì na hlavu svazek
nenàvìstnych, uslintanych versù, svazek kleteb
a nàfkù, K n i h u l à s k y , svou nejkràsnèjsi
knihu ..."
Bez hnutì, sehnut poslouchal Gaussin, vtahuje
v kràtkych pfestàvkàch dlouhym stéblem ledovy
37
nàpoj, ktery mèi pfed sebou na stole. Jistè mu sem
nalili nèjaky jed, z nèhoz cele jeho nitro ztrnulo.
Tfàsl se, pfestoze bylo nàdherné poòasì, videi
v ztràcejìcim se zsinalém kymàcenì stìnù, které
chodily sem tam, voznici ke kropenì ulic, kterà se
zastavila pfed Magdalenou, a tu zmèt vozù, jedoucich
pò mèkké pùdé tise jako pò bavlnce. Jako by
prestai vsechen hluk v Pafìzi, neslysel nic nez to,
co se mluvilo u stolu. Ted' mluvil Déchelette, ted'
on naléval jed:
,,Jakà ukrutnà vèc jsou tyhle roztrzky ..."
A jeho klidny a vysmèsny hlas zmèkl, bylo
v nèm pino nekonecné lìtosti ...
,,2ije se pò léta pohromadè, jeden spì vedle
druhého, jejich sny se navzàjem proplétaji, jejich
pot se misi. Rekli si vsecko, dali si vsecko. Ósvojili
si navzàjem své zvyky, zpùsob zivota, feci, ba dokonce
i jejich rysy obliceje se pfiblìzily. Nàlezì si
od hlavy az k paté ... To se vi, divoké manzelstvì....
Pak se najednou rozejdou, roztrhnou
se... Jak je to mozné? Kde vezmou odvahu? ...
Jà bych nikdy nemohl... Ano, byt klamàn, uràzen,
pospinèn posmèchem a blàtem ; ale kdyby zena
plakala, fekla mi: ,,Zùstan ...", neodesel bych ...
A proto, kdyz si nèjakou vyberu, mani ji vzdycky
jen na noe... 2àdny zìtfek, jak se fìkalo ve
Francii za starodàvna ... anebo pak manzelstvì. Je
to navzdycky a je to cistèjsì."
,,2àdny zìtfek .. . zàdny zìtfek , .. vàm se to
snadno mluvì. Ale jsou zeny, které si clovèk nemùze
nechat jen na jednu noe... Na pfìklad
tahleta...
,,Nepfidal jsem jì ani minutku ...," fekl Déchelette
s klidnym ùsmèvem, ktery se zdàl ubohému
milenci ohyzdny.
,,To jste tedy nebyl pò jejìm vkusu, jinak...
38
Vite, to je holka, kdyz miluje, pfissaje se... Ma
smysl prò domàcnost. Ostatné v tom zafizovàni
neméla stesti. 2ila se spisovatelem Dejoiem a on
jì zemfel... pfesla pak k Ezanovi, ten se ozenil..
Potom pfìsel kràsny Flamant, rytec, byvaly model
— ona mèla vzdycky làsku k talenti! nebo ke
kràse — a znàte to jeho hrozné dobrodruzstvì.. "
,,Jaké dobrodruzstvì? ... zeptal se Gaussin stìsnènym
hlasem; a zacal zase srkat slamou nàpoj,
poslouchaje drama làsky, které pfed nékolika lety
vzrusilo Parìz.
Rytec byl chudy, zblàznény do té zeny; bài se,
aby ho nenechala ; aby se nemusil vzdàt sveno pfepychu,
padèlal bankovky. Byl skoro ihned prozrazen,
zavfen i se svou milenkou,vysel z tono s deseti
lety kàznice, ona s pùlletou vysetfovacì vazbou
v Saint-Lazare, protoze se prokàzala jejì nevina.
A Caoudal pfipomnel Déchelettovi — ktery byl
pfìtomen procesu — jak byla hezkà s tou svou
cepickou saint-lazarskych vèznù a tak smela, neufnukanà,
verna svému hochovi az do konce...
A jejì odpovèd' tomu hlupàkovi presidentovi a polibek,
ktery poslala Flamantovi pfes tfìrohé klobouky
cetnìkù, volajìc na nèho, ze by to i kamenem
hnulo:
,,Jen bud' trpèlivy, milàcku... Kràsné dni se
zas vràtì, budeme se jestè mìt ràdi !..." Pfece vsak
jì to trochu znechutilo domaci zivot, chudàkovi.
,,0d té doby se destala do elegantnì spolecnosti,
a mèla milence na mésìc, na tyden, a nikdy zàdného
umèlce ... O, umèlcù ona se bojì... Jà byl jediny,
myslìm, s nìmz mèla chut to protàhnout. Tu a tam
pfichàzela do ateliéru vykoufit si cigaretu. Pak
jsem zii dlouhé mèsìce a neslysel jsem o ni nic az
do toho dne, kdy jsem ji spatrii u obèda s tìmhle
hezkym chlapcem, ktery jì jedl hrozny od jejich
39