kym pìsmem nèkolik fàdek, aitala mu jej pfes rameno a byla
dojata spolu s nìm. Jean vSak o ni nevédèl nic, nezajìmal se o to.
Mei kràsné, nevinné sobectvì svého mlàdì, na nikoho nezàrlil,
nicìm se neznepokojoval. Byl naplnen svym vlastnìm zivotem, nechal
se jìm unàSet, mèi pysné plàny, se vsìm se svèfoval, kdezto
ona o sobe vùbec nemluvila.
A cak ubìhaly sfasine a spokojené dny a tydny, a pouze jedinkrat
na okamzik byl jejich zivot zkalen udàlosti, kterà je oba
velmi vzrusila, avsak pfijali ji oba s ruznymi pocity. Mèla za
to, ze je v pozehnaném stavu, a sdèlovala mu to s takovou
radesti, ze ji navenek musil rovnéz sdìlet. Avsak v hloubi srdce
mèi stradi. Dite, v jeho mlàdi! . . . Co si mam pocit?. . . Ma je
uznat? . . . Jaky to zàvazek mezi tou zenou a jìm, jak désivé
vyhlìdky do budoucna!
Nàhle se mu objevila jeho pouta v plné podobé, teèkà, leciovà
a pevnà. V noci spal tak malo jako ona; lezeli jeden vedle
druhého na svém velkém loéi a snili s otevrenyma o^ima, av§ak
vzdàleni od sebe tisice rnil.
Na stèsti tento klamny poplach utichl a u2 se neopakoval; jejich
zivot plynul dal Siasene a pokojné v uplném odloucenì od
ostatnìho svéta. Zanedlouho skontìla zima a objevilo se skutecné
slunce; tehdy byl jejich pfibytek kràsnéjsi, nebof se zvétSil
o terasu s pfìstfeskem. Vecer tam obédvàvali pod zelenavym nebem
a nad nimi stébetaly vlaStovky.
Z ulice sem salalo horko jako z rozzhavené vyhnè a ze sousednìch
domò sem zaléhaly vsecky mozné zvuky; avsak tady nahofe
je osvézoval i nejmensì vànek. Zapomìnali na hodiny,
sedéli tu s koleny k sobè pfitisknutymi, az uz nebylo vidét. Jean
si vzpominal na podobné noci na bfezìch Rhòny, snil o dalekych
konsulàtech v horkych krajinàch, o plujìcìch lodich, do nichz se
dlouze opìrà vànek tak jako do zàvèsu jejich pfi'stfesku. A kdyz
ve tmè mu lichotivé septala u rtfi ,,màs me rad?", musil se vracet
z velké dàlky, aby mohl odpovédét: ,,Ó, ano! ovsem . . ."
Tak to byva vzdycky u mladych chlapcu ; maji v hlavé pino veci.
Na stejném balkonè za pouhou zeleznou mfìzì porostlou popi'navymi
kvetinami vrkala jinà dvojice, pàn a pani Hettémovi,
velmi statnì manzelé, jejichz polibky mlaskaly jako pohlavky.
Byli si zàzracné podobni, stejného vèku, stejného vkusu, stejné
nemotornì a tézkopàdnì. Bylo dojemné, poslouchat tyto postarìi
milence, jak, opìrajice se o zàbradlì. zpivajì v duetu stare
sentimentàlnl romance . . .
Ve sfitta si odbotìvàm r krfaném snu ach,
nebud'te me!
Fanny se cito dva libili a ràda by se s nimi byla seznàmila. Casto
si vymènovala se sousedkou nad zaòernalym zàbradh'm usmév zamilovanych
a sfastnych 2en; av$ak muzì se chovali jako obvykle
odmefenéji, takze se zatìm neseznàrnili.
Jednou odpoledne se Jean vracel z nàbrezì d'Orsay, kdyz
tu na rohu ulice Royale na nèho nékdo zavolal. Byl pfekràsny
den, PaHz vsecka rozkvétala horkym dechem léta na tomto
bulvàru, jemuz se za kràsného zàpadu, kdy se chodì do Lesìku,
nemflze rovnat zàdné misto na celém svétè.
,,Posad'te se tu s nàmi, kràsny mladìc'ku, a napijte se nèfeho
. . . je to pastva prò 06, divat se na vàs."
Popadly ho dvé siine paze a usadily pod slunecnìk ke stolku
kavàrny, jez zabìrala ve tfech fadàch velkou cast chodnìku.
Gaussin nemél nic proti tomu, nebof mu velmi lichotilo, ^e vsa-
<T
de kolein sebe slysi maloméstlacké obecenstvo a cizince v pruhovanych
vestàch a kulatych kloboucìch se zvédavym obdivem
septat jméno velkého Caoudala.
Sochar mèi pred sebou sklenku absintu, kcery se hndil k jeho
vojenské postavé a fàdové stuzce dustojnìka. Vedle ného sedei
inzenyr Dcchelette, ktery pfijel vcera vecer; byl scale scejné opàleny
a zloty, s vystouplyrm licnimi kostmi a s malyma dobràckyma
ocima, a jeho labuznìcké chfìpì vétfilo Pariz. Jakmile se
mlady muz usadil, Caoudal na né] ukàzal a komicky se zlobil:
,,Tak se podìvej, jak je to zvifàtko kràsnéJ . . . Kdyz si pfedstavìm,
ze jsem by! kdysi taky v tom véku a ze jsem se caky tak
naparoval jako tenhle cucàk .. . O, to mlàdì, to mlàdì!"
,Jesté pofàd?" pravil Déchelecce a pozdravil s ùsmévem tuto
rozmarnou znàmost svého piitele.
,,Nesmèjte se, muj mily. . . Vsecko, co màm a co jsem, medaile,
krìze, Inscicuc a cely ten kràm, bych mileràd vymènil za
jeho vlasy a proslunènou plet."
Potom se obràtil ke Gaussinovi a tàzal se prudce:
.,A co Sapfo, co s ni délàce? Nenì ji vubec videe."
Jean nechàpavé vyvalil ott.
,,Vy uz s ni nezijete?" poVracbval Caoudal. A kdy;z sparfil
Jeanflv zmateny vyraz, dodal netrpélivé: ,,Sapfo, coz nevice . . .
Fanny Legrandova . . . Ville d'Avray . . ."
,,O, co uz dàvno skoncilo . . ."
Jak mu pfisla na mysl cahle lez? Snad ze scudu nebo z rozpaku,
kdyz uslysel pfezdivku své milenky; snad z nechuci, mluvit
o ni s jinymi muzi, moznà také z touhy uslysec o ni veci, které
by mLI jinak nerekli.
..Podivejme se, Sapfo . . . JeSté pflsobì?" càzal se roztrziré Dechelette,
vsecek opojen cim, ze znovu vidi schodiàté Madeleiny,
kvétinovy trh a dlouhé rady bulvàrù lemované stuhami zelenych
korun.
,,Vy uz si nepamatujece, ze byla Ioni u vàs? . . . Byla skvostna
v své tunice egyptské selky . . . Jednou ràno minulého podzimu
jsem ji pristini s cìmhle hezkym mlàdencem pfi snìdani
u Langloise; fekl byste, ze je prave ctrnàct dnì novomanzelkou."
,,Kolik jj vlastnè je? . . . Od réch dob, co ji znàme. . ."
Caoudal zvedl hlavu a pfemys'lel.
,,Ko!ik jì je? . . , Kolik asi ?. . . Uz to màm; v triapadesàtém ji
bylo sedmnàct, cenkrat mi scàia modelem . . . ced' marne tfrasedmdesàt.
Tak si to spoò'tejte!"
Nàhle se mu rozjasnil zrak.
,,Ach, kdybyste ji byli vidéli pred dvaceci iecy . . . stihlà, jernnà:
usta do oblouku, pevné celo . . . Paze a ramena mèla jesce trochu
hubenèjSi, avsak to prave pattilo k vàsnivé §apfo . . . A jakà
to byla :zena, jakà ùzasnà milenka! Kolik rozkose bylo v tom
téle, kolik ohné se dalo vykfesat z toho kamene, z toho klaviru,
y némz nechybél ani jediny con! . . . Dokonalà lyral . . . jak rikàval
La Colimene."
Jean byl uplné bledy a otàzal se:
,,To byl také jejì milenec?"
,,La Gournerìe?. . . To si myslim! Tenkràc to byla prò mne
pofadna rana .. . Ctyft roky jsme spolu ziti jako manzelé, ^cyri
roky jsem si ji péstoval jako kvétinku, ccyfi roky jsem s utrpenìm
snàsel jejì rozmary . . . licitele zpevu, hry na piano, jìzdy na koni
a vsecko mozné . . . A kdyz jsem ji otesal, ohladil a obrousi!
jako nejjemnéjsi sochu, ji, kterou )sem vytàhl z bahna jedné
noci pred Ragachovou dupàrnou, pfisel ten smésny krasavec,'ten
bàsnickàf, a ukradl mi ji od piàtelského stolu, u nchoz zasedal
kazdou nedéli!"
Mocné si oddechl, jako by chtel zahnat starou nevrazivost k falesnému
pfìteli, kterà se jeSte chvéla v jeho blasé. Potom trochu
klidnejì pokraòjval :
,,To jeho sprostàctvì se mu mimochodem nevyplatilo . . . TH
roky jejich manzelstvì, to bylo ùplné peklo. Tenhle bàsnìk lichotivych
versa byl vlastné krysa, darebàk a zufivec. A jak se spola
prali, to jste mèli vidét! Kdykoliv jste k nim pfiSli, nasli jste
ji s obvazem pfes oko, jeho zase s oblic'ejem do krve rozdrasanym.
. . Avsak nejkràsnéjsì to bylo> kdyz ji chtél nechat. Pfichytla
se ho jako pijavice, chodila vsade za nìm, tloukla mu na
dvefe, lehala sì na rohozku pfed jeho bytem. Jednoa v noci
uprostred nejtuzSÌ zimy stala pét hodin dole pfed Farcinym domem,
kam cela ta banda tenkràt pfilezla . . . Kàrnen by se byl nad
ni smiloval! Avj&k elegicky bàsnìk byl neoblomny a posléze
jednoho dne ji dal sebrat policajtem, aby se jì zbavil. O, to byl
pèkny pàn . . . Aby to vsecko korunoval a patrnè z vdèénosti
k této nàdherné dìvce, kterà mu darovala své nejkràsnéjsì mlàdì,
svou inteligenci a své télo, vychrstl jì pak na hlavu svazek hanlivych
a uslintanych versù, plnych nadàvek a nàfku, Knihu làsky,
své nejkràsnéjsì dtlo . . .!"
Gaussin poslouchal nehnutè se ztrnulymi zàdy, a malymi dousky
srkal dlouhym stéblem chlazeny nàpoj, ktery pfed nèj postavili.
Nalili mu tam jiste néjaky jed a ten mu zmrazoval srdce
a cele nitro.
Chvel se zimou v tomto kràsném pocasì, videi daleko od sebe
matné stìny, které pfichàzely a odchàzely, sud na kropenì ulice
pfed Madeleinou a celou tu smésici povozù pohybujìcìch se pò
.58
mékké zemi ml^ky jako pò vate. Nedoléhal k nému hluk Pafìze,
slysel jen to, co se fìkalo u stolu. Nynì po(!al Déchelette, ted' on
naléval jedu:
,Jakà je to hroznà véc, tyhle roztrzky . . ." A jeho klidny
a vysmésny hlas pfechàzel v tón neobvyklé nehy a soucitu: ,,Po
dlouhà lerà zili spolu, spali jeden vedle druhého, mìsili své sny
a pot svého téla. Rìkali si vSecko a dàvali si vSecko. Jeden od druhého
pfevzal zvyky, zpùsob zivota a dokonce rysy tvàfe. Patrii
jeden k druhému od hlavy az k paté . . . Prosté manzelstvì na
divoko! . . . Pak najednou jeden druhého opustì, vyrve se mu
z nàrucì. . . Jak to mohou udélat? Kde k tomu vezmou odvahu?
. . . Jà bych to nikdy nedokàzal . . . Kdyby zklamanà, pòhanénà
zena, potfìsnénà posmèchem a blàtem me prosila: ,,Zustan,"
nemohl bych odejìt... A proto, vezmu-li si nékterou, je to
pouze na jednu noe . . . Nenì zìtfek, jak fìkali ve stare Francii. . .
Nebo tedy snatek. Je to definitiva! a mnohem cistsì."
,,Nenì zìtfek. . . nenì zìtfek . . . To se vàm lehko mluvì. Jsou
zeny, které si nemùzete ponechat jen na jednu noe.. . Jako tfeba
tahle . . ."
,,Ani té jsem nepopfàl o minutu vìe pfìzné . . ." pravil Déchelette
s mìrnym ùsmévem, ktery ubohému milenci pfipadal straS-
livym.
,,To bylo tedy proto, ze jste nebyl jejì typ, jinak . . . Tohle
dévce, kdyz se zamiluje, tak se pfiss^je . . . Ma strasse ràda domàcnost...
A pozdéji uz neméla Stesti pfi svém usazovànì. Zakotvìla
u romanopisce Dejoie, ten zemfe . . . Pfejde k Ezanovi,
ferì se ozenì. . . Potom pfisel kràsny Flammant, rytec, byvaly
model, ponevadz je vzdycky zamilovàna do talentu nebo do kràsy,
a znàte pfece jejì hrozné dobrodruzstvì. . ."